R. L. Stine. Stopy hrůzy 078 Hrůzostrašné léto

R. L. Stine Stopy hrůzy 078 Hrůzostrašné léto

HRŮZOSTRAŠNÉ LÉTO R. L. Stine NAKLADATELSTVÍ S I G N E T 2

Copyright 1994 by Parachute Press, Inc. Translation Václav Mikolášek 1996 Published in the arrangement with Permissions & Rights Int. Ltd. ISBN 80-86021-24-6 3

I. ZLÉ SLOVO Amanda Conklinová se převalila na záda, otevřela oči a protáhla se. Mám ty jednodílný plavky na šňůře? řekla si. Ano. Jsou mokrý. Dneska si vezmu dvoudílný. Moţná bych si ještě stihla zaplavat, neţ půjdu do tý pitomý letní školy. Byla jako v mrákotách. Chtěla se podívat na budík na nočním stolku. Jestli je slušnej čas řekla si a vtom se zarazila. Co to?! Noční stolek nikde. A nebyla ani ve svém pokoji. Zmateně se rozhlédla. Šedivý betonový strop, holé zdi. Konečně jí došlo, kde je. A co se stalo. Přetáhla si přes hlavu hrubou deku a stočila se do klubíčka. Ať mi daj všichni pokoj. Ať mě nechaj bejt! pomyslela si. Kavalec páchl dezinfekcí. Amanda měla pocit, ţe se tím smradem zadusí. Trpce se pousmála. Dobré jitro, magorky. Drátěné kavalce zavrzaly. Holky na cele se začaly hýbat. Klap, klap, klap Dusot bot po tvrdé podlaze. Mohla to být jedině dozorkyně. Holky chodily v měkkých zelených trepkách. V oddělení pro mentálně narušené delikventky nebylo dovoleno mít u sebe tvrdé a ostré předměty. Ani boty. Amanda samozřejmě věděla, ţe ty hrubé, ukřičené ţenské nejsou ţádné dozorkyně. Musely se oslovovat jménem. Paní Macbainová. Paní Garciová Ale pro ni to byly dozorkyně. Conklinová, vztyk! Padáme! Padáme! vyštěkla Garciová, tlustá 4

ţenská s krátkými kaštanovými vlasy a pichlavýma tmavýma očima. Amandě nezbylo neţ vylézt. Ústavní řád v Maplewoodském nápravném zařízení pro mladistvé byl striktní. Na kovové kostře kavalce visel šedivý ručník. Amanda ho popadla a strčila nohy do erárních zelených trepek vylisovaných z recyklovaného papíru. Protřela si ospalé oči a zaloţila ruce na ţupanu bez kapes. Nástup! poručila Garciová. Holky se seřadily u dveří a na povel vpřed! odpochodovaly studenou, okrově vymalovanou chodbou k umývárně. Amanda stočila zrak k zamříţovaným oknům. Teda to je slejvák! řekla si. Po skle se valily vodopády. Děsně zahřmělo. Úplně se lekla. Co bych za to dala, kdybych mohla bejt venku v ty bouřce, pomyslela si nešťastné. Svoboda! I kdyby měla promoknout na kůţi a uklepat se zimou, byla by to svoboda! Všechno by bylo lepší neţ tohle. Před umývárnou se holky zastavily. Podle ústavního řádu chodily dovnitř po čtveřicích. Amanda vešla s třemi holkami s otupělými výrazy. Mentálně narušené delikventky jako ona. Asi taky tak vypadám, pomyslela si. Pozorovala je koutkem oka. My psychoušky jsme si všechny nějakým záhadným způsobem podobný, usoudila. V špatně osvětlené umývárně si ošplouchla obličej a zahleděla se do zrcadla. Ty vypadáš, Amando, ušklíbla se. Úplný neštěstí! Pod velkýma hnědýma očima měla tmavé kruhy. Původní opálení jí zeţloutlo jako by se chtělo vyrovnat těm chorobně okrovým stěnám všude kolem. A můj účes! Co to je? povzdychla si a zatahala si za slepené, splihlé prameny. Po třech dnech spaní na kavalci měla vlasy v tahu. Teprve tři dny? povzdychla si. Jsem tady v tý pakárně tři dny! A připadá mi to jako tři roky! Ještě jednou si povzdychla. Dudu si muset zvyknout. Bůhví, jak dlouho tu zkejsnu. Vzpomněla si na advokáta, jak vykládal tátovi a mámě, ţe s nimi nepůjde domů. Vraţda je příliš závaţný zločin, řekl. 5

Ţádná sranda! pronesla nahlas a začala si ty splihlé kaštanové vlasy rozčesávat. Holky u vedlejších umyvadel se po ní ohlédly. Sklopila oči. Skvělý! Uţ si povídám sama pro sebe. Jsem fakt cvok. Asi sem fakt patřím, pomyslela si trpce. Co se tam flákáte! zařvala ve dveřích Macbainová, mohutná ţenská s děsným make-upem. Conklinová, ty máš po snídani návštěvu dr. Millera. Tak sebou koukej mrsknout. Amanda se ušklíbla. Boţe, další sezení s dr. Millerem. Den předtím se jí vyptával na tolik věcí, aţ jí z toho třeštila hlava. Co se stalo? Na co myslela? Jak se cítila? Neměla nejmenší chuť s ním mluvit. Proč tolik řečí, kdyţ se všechno dalo shrnout do jednoho slova? Do jednoho zlého slova Chrissy! 6

II. CHRISSY Čau, Fear street! Čeká nás Seahaven! zapěla Amanda, kdyţ táta vytočil auťák z příjezdovky. Dívala se, jak se za nimi jejich barák zmenšuje rodina Conklinových vyráţela na prázdniny. Vyndala z khaki šortek ţlutou sponu a natáhla si ji na dlouhý kaštanový ohon. Skopla z nohou sandály s koţenými řemínky a ohrnula si rukávy lehkého ţlutého trička. Opřela se v sedadle a usmála se na sourozence, kteří seděli vedle ní. Bratrovi Kyleovi bylo osm, sestřičce Merry teprve tři. Sedadlo bylo za pár minut horké a lepkavé. Nemohli byste zapnout klimatizaci? zeptala se táty a mámy. Je zapnutá, odpověděla paní Conklinová. Nějak to není znát, zavrněl Kyle. Ale mně je zima, postěţovala si Mary, která vţdycky musela mít vlastní, odlišný názor. Amanda vykoukla na staré baráky zahalené stínem. Fear street vypadá ve dne tak normálně, pomyslela si. Ale v noci Proč mě to napadá zrovna teď, kdyţ odjíţdíme? povzdychla si. Těšilo ji, ţe nebude přes léto tvrdnout ve městě. Budou s tátou a mámou u moře, v Seahavenu. Pronajali si domek na pobřeţí. Děti tomu říkaly prázdniny, ale pro tátu a mámu to byla pracovní dovolená. Táta byl veřejný obhájce, advokát lidí, kteří nemají na vlastního právníka. Vyţádal si na léto u soudu volno, aby se mohl proštrachat stohy papírů, na které mu jindy nezbýval čas. Paní Conklinová byla novinářka. Psala pro nějaký časopis článek 7

nazvaný Negativní vliv nových medií na mladou generaci. Bylo to o tom, jak je v dnešním světě děsně těţké být mladý. Chtěla ho v Seahavenu dopsat. Kdyţ najeli na dálnici, paní Conklinová se otočila. Amando, zeptala se zamyšleně, co bys řekla, ţe je pro tebe hlavním zdrojem stresu? Ale, ne! pomyslela si Amanda. Boţe, proč s tím zase začíná? Já to nevím. Vůbec nic nevím. Jsem blbá. Tak ať mě nemučí! No? řekla paní Conklinová a upravila si pásku na tupém sestřihu. Jistě v ţivotě proţíváš spoustu stresových situací. Pověz mi, kterou z nich povaţuješ za nejzávaţnější. Amanda si s mámou novinářkou, která psala děsně chytré články, připadala jako ţivá zkumavka. Hodila hlavou k sourozencům. Kdyţ musím sedět vedle těchhle dvou, pronesla s úšklebkem. Merry právě Kyleovi vesele rozmazávala po tričku marmeládu z marmeládovo-oříškového koláče, který správně měla jíst. Hele, nech mě! okřikl ji Kyle. Merry se zahihňala a kaštanové lokýnky se jí roztomile zatřásly. Zajela upatlanýma ručkama Kyleovi do rovných blond vlasů. Já te učešu! zašišlala. Říkám ti, nech mě bejt! ječel Kyle. Tady to vidíš, řekla Amanda mámě. Ty si tak můţeš stěţovat! ohradil se Kyle. Co mám říkat já napresovanej tady mezi váma dvěma? Paní Conklinová odtáhla Merry od Kylea a začala mu otírat zamazané tričko. Merry se v kombíku otočila dozadu a strhla přehoz z klece s rodinnými miláčky kanárky. Amanda je pojmenovala Zob a Tluk. Jeden měl na konci ţlutého ocásku bílou skvrnku, druhý měl černě kropenaté konečky křidélek. Jakmile látka zmizela, kanárci začali zpívat. V krabici na podlaze mezi Amandou a Kylem zamňoukal mourovatý kocour Mici. Amanda ho vytáhla a posadila si ho na klín. Klid, Mici, řekla mu. Kocour jí olízl ruku a stočil se do klubíčka. Tak váţně, Amando, pokračovala paní Conklinová, co bys 8

řekla, ţe tě v ţivotě nejvíc stresuje? Já se zblázním, zaúpěla Amanda v duchu. Musela nějak odpovědět, aby jí máma dala pokoj. Ta se na ni povzbudivě usmála. Amanda řekla: Matika. Úsměv paní Conklinovou přešel. Povzbudivá jiskra v jejích očích pohasla. Proč jsem to řekla? podivila se Amanda. To se mi teda povedlo! Musela jsem jim připomínat, ţe jsem propadla z matiky? Dneska mi to ještě nevyčetli! Drbala Miciho za ušima. Jo, řekla si, co se stalo, stalo se. A naši si teď musej najít někoho na hlídání Kylea a Merry, aby mohli pracovat. Měla jsem je hlídat já, ale nemůţu, kdyţ budu kaţdej den v Seahavenu zapikolovaná v tý pitomý letní škole. Paní Conklinová se otočila zpátky k přednímu sklu. Jen, aby se nám na ten inzerát v Seaheaven Daily vůbec někdo přihlásil, povzdychla si. Musím článek odevzdat do konce července a uţ mám zpoţdění. Amanda si taky povzdychla a zabořila se do sedadla. Ţe radši nedrţím zobák! Určitě se někdo najde, řekl pan Conklin. Vzduch z klimatizace mu čeřil prořídlé blond vlasy. Ţádné strachy. Po dvou hodinách jízdy se před auťákem zjevila směrovka k výjezdu na Seahaven. Odbočili z dálnice a jeli ještě půl hodiny po úzké křivolaké silnici zvané Old Sea Road. Kdyţ se octili v přímořském městě Seahavenu, Amanda přitiskla nos na sklo. Jé, tady se mi to líbí! prohlásila. Míjeli galerie, restaurace s markýzami, obchody se sportovními potřebami. A byl tam taky senzační starosvětský koloniál. Hele! To je, co?! zvolal Kyle a ukázal ven. Uprostřed kulatého náměstí stála na kruhovém trávníku socha hnědého medvěda v ţivotní velikosti, který v tlapách drţel rybu. Prý je tu rybářský ráj, poznamenal pan Conklin. Objeli náměstí a odbočili k oceánu. Silnice začala stoupat. Ten domek je na kopci, nebo co? zeptala se Amanda. Je nahoře, pět minut od nádherných útesů nad oceánem, odpověděl táta. 9

Konečně zastavili v rekreačním areálu. Domek, který si pronajali, stál na konci lesní cesty. Byla to moderní, jednoduchá stavba s lomenou střechou a šedými singlovými stěnami. To je super! zvolala Amanda a vylezla s Micim z auťáku. Merry a Kyle se rozběhli po trávníku. Pan Conklin odemkl dveře a vešel s Amandou dovnitř. Fakt super, opakovala. Líbily se jí vysoké stěny s dvěma velkými okny prosvětlujícími moderně zařízený obývák a velké prosklené zašupovací dveře na zadní verandu. Po stranách byly modro-bíle prouţkované závěsy. Okouzlená a šťastná prošla dveřmi na dřevěnou verandu. Dole se ve slunečních paprscích, které se prodíraly okolními větvemi, skvěl velký čtvercový bazén. Víc neţ super! vydechla. Zaposlouchala se. Byl slyšet šum stromů a hřmění příboje někde vpředu pod lesem. Spokojeně pokývala hlavou a vrátila se k tátovi, aby mu venku pomohla vybalit. Kyle a Merry ji málem porazili. Ale no tak, vy syčáci! zasmála se. Byli splašení, vyváděli jako utrţení ze řetězu. Sešla k štěrkové cestě. Dej mi to, řekla tátovi, kdyţ ze zavazadlového prostoru vytáhl její květovanou tašku. K domku patří loďka s přívěsným motorem, řekl pan Conklin. Jak se trochu rozkoukáme, hned se projedeme. Zanesla tašku dovnitř. Paní Conklinová uţ zkoumala bílou kuchyni vedle předsíně. Nevzali jsme s sebou nic k jídlu, řekla. Budeme muset zajet do města pro zásoby. Já pojetu s váma! vypískla Merry a zatahala mámu za bílé kalhoty. Paní Conklinová ji vzala na ruku. Tak pojď. Já taky, ozval se z obýváku Kyle. Musím ještě jednou vidět toho medvěda. Já uţ s těma bláznama v auťáku sedět nebudu! prohlásila Amanda. Zůstanu tady. Jak chceš, řekla paní Conklinová a vykročila s Merry a Kylem ke dveřím. Asi se ve městě podíváme za Bakerovými. Měli by být 10

ubytovaní v hotelu Beachside. Kdyby něco, můţeš nám tam zavolat. Amanda se ušklíbla. Ţádný něco nebude. Ozval se ptačí trylek. Amanda se otočila ke kleci s kanáry. Chcete na sluníčko, co? řekla a odnesla klec na stolek uprostřed obýváku. Tady vám bude dobře, cukrouškové. Jako by ji slyšeli, dali se kanárci do zpěvu. Kocour zavrtěl ocasem. Dej si pozor, Mici! varovala ho s úsměvem. Kdyţ táta s mámou a dětmi odjeli, vyšla s taškou po schodech nahoru a začala si v pokojíčku vybalovat věci. Pustila rádio a tancovala při skládání prádla do zásuvek. Vtom dole někdo zaklepal na dveře. Kdo to můţe být? Seběhla po schodech k hlavnímu vchodu. Za průhledovkami stála neuvěřitelně krásná holka. Mohlo jí být tak sedmnáct. Měla dokonale modré oči, aţ Amandu napadlo, jestli to nejsou tónované kontaktní čočky. A měla dlouhé světlé rovné vlasy, jemné jako vlákna kukuřice. Byla štíhlá, sportovní typ s pěknýma dlouhýma nohama. Na sobě měla bílou pláţovou halenku v pase na uzel a volné bílé pláťáky. Čau, řekla lehce nakřáplým hlasem, přesně takovým, jaký Amanda vţdycky touţila mít. Přišla jsem na ten inzerát. Na inzerát? Pomocnice na hlídání dětí, řekla holka. A jo, uţ vím! zvolala Amanda. Jasně. Pojď dál. Jsem Chrissy Minorová, představila se holka, kdyţ vešla. Četla jsem ten inzerát a řekla jsem si, ţe je to přesně pro mě. To je skvělý. řekla Amanda. Jenţe, bohuţel, naši zrovna odjeli do města. Hm, to je blbý, posteskla si Chrissy. Mám bejt v jednu hodinu ještě kvůli další moţnosti. Pokrčila rameny. No nic, kdyţ mě vezmou, tak to tady padá. Kdyţ ne, tak se vrátím. Počkej, zadrţela ji Amanda. Věděla, jak strašně táta s mámou na ten inzerát spoléhají. Naši by měli bejt v hotelu Beachside. Zavolám tam a zjistím, jestli Amandě se zastavil dech. Co se to s Chrissy stalo? Měla najednou 11

oči jako štěrbinky a dívala se někam dozadu. Hissssssssss! Amanda se za tím zvukem otočila. Mici stál v obýváku na gauči, drápky vytaţené, hřbet měl prohnutý a okrově pruhovaný ocas najeţený jako kouli. Syčel a cenil zuby. Promiň, řekla Amanda. Vzala Miciho do ruky a začala ho hladit. Tohle ještě nikdy na nikoho neudělal. Asi mě nemá rád. Radši půjdu, řekla Chrissy a otočila se ke dveřím. Ne prosím tě, počkej! vyhrkla Amanda s kocourem v náruči. Neblbni, neplaš se. Zavolám našim. Určitě s tebou budou chtít mluvit. Chrissy měla krásné, zlaté hodinky. Podívala se na ně a řekla: Dobře, počkám. Amanda vešla do kuchyně, přivřela dveře a postavila kocoura na zem. Co magoříš? pokárala ho s úsměvem. Koukej se uklidnit. Zvedla telefon a stiskla tlačítko na místní informace a poţádala o číslo do hotelu Beachside. Za chvíli měla na drátě mámu. Hned jsme zpátky, řekla paní Conklinová nedočkavě. Do deseti minut. Nenech ji odejít. Amanda zavěsila. Kdyţ se otočila, zahlédla v pootevřených dveřích konec pruhovaného ocasu. Mici! zavolala. Uţ byl pryč. Znovu se ozvalo zasyčení. Byl to pronikavý, zuřivý zvuk. Amanda svého kocoura takhle neznala. Kdyţ znovu spatřila Chrissy, úplně ztuhla. Holka měla neuvěřitelně prohnutá záda a divoce zúţené oči. Její bělmo mělo výrazně ţlutou barvu. Jé uniklo Amandě. Chrissy cenila zuby a taky syčela. 12

III. TAJEMSTVÍ Chrissy mocně zavrčela. Jako zvíře. Byl to nelidský zvuk. Kocour zděšeně vřískl a uţ zdrhal kolem Amandiných nohou zpátky do kuchyně. Amanda ho v běhu lapila. Vzala ho na ruku a začala hladit. Teď jsi to schytal, co? Zabořil jí hlavu do rukou. Srst měl najeţenou. Ani tohle u něj neznala. Řekla Chrissy: Naši tu budou za pár minut. Ukázala do kuchyně. Posaď se. Nalila kocourovi do misky vodu a hladila ho, aby se uklidnil. Za deset minut zastavil před domkem auťák. Táta s mámou se pozdravili s Chrissy a odvedli ji do obýváku. Kyle a Merry zůstali v kuchyni. To je nová hlídačka? zeptal se Kyle. Amanda pokrčila rameny. Ještě nevím. Podle toho, co slyšela z obýváku, to bylo na dobré cestě. Pan Conklin seděl na gauči, ruce opřené o kolena. Bylo mu vidět na očích, ţe se mu Chrissy zamlouvá. Paní Conklinová seděla vedle něj a přikyvovala na kaţdé Chrissyino slovo. Z toho, co Amanda z kuchyně viděla, usoudila, ţe jak máma, tak táta Chrissy berou. Hele, uděláš mi něco k jídlu? Umírám hlady, řekl Kyle. Amanda vyndala z papírové tašky, kterou přinesli z auta, konzervu tuňáka a pustila se do výroby sendvičů. Při práci koutkem oka sledovala cvrkot v obýváku. 13

Kyle se vyhoupl na vysokou stoličku u pultu a zavrněl: To je úplně strašný! Kam koukáš? Matláš toho tuňáka všude kolem. Úplně stlasný, opakovala Merry, která se s jeho pomocí vyšplhala na vedlejší stoličku. Pšt! špitla Amanda. Chci slyšet, co ta nová hlídačka říká. Bydlím za městem. U tety. Ale přijela na prázdniny sestřenice, která je na vysoký, a najednou je nás v baráku moc. Práce v domácnosti s ubytováním by ten problém vyřešila, alespoň do tý doby, neţ Eloise zase v září odjede. Uţ jsi někdy dělala něco podobného? zeptala se paní Conklinová. Ano. Hlídám děti kaţdý léto. Loni i předloni. Kolik je ti let? řekla paní Conklinová. Sedmnáct. Amanda zuřivě poslouchala. Máš nějaké doporučení od předchozích zaměstnavatelů? Chrissy otevřela velký květovaný zápisník a vyndala plastikové pouzdro s hustě potištěným papírem. Tady jsou moje osobní údaje, řekla, a dole jsou doporučení i s telefonama. Dovolíš, abych najedno z těch čísel zavolala? řekla paní Conklinová a zvedla se. Hned jsem zpátky. Vešla do kuchyně a zavřela za sebou dveře. Tak co, vzali jste ji? zeptal se okamţitě Kyle. Chceš, abychom ji vzali? usmála se paní Conklinová. Já ţádnou hlídačku nepotřebuju, nafoukl se Kyle. Ale pro Merry by mohla bejt dobrá. Co ty si o ní myslíš? obrátila se paní Conklinová na Amandu. Já nevím, zamumlala. Měla jsi vidět, jak na ni Mici syčel. A ona představ si syčela na něj. Vypadala přitom tak nějak divně. Cenila zuby a dokonce vrčela. Zřejmě má smysl pro humor, řekla paní Conklinová. Mně osobně se zamlouvá. Smysl pro humor? No, já nevím, mami, řekla Amanda. Nemohla na to děsné Chrissyino vrčení zapomenout. Vemte ji! ozval se znovu Kyle. Je to pěkná buchta. Paní Conklinová se zarazila. No, Kyle! Odkud máš tyhle 14

výrazy? Zvedla sluchátko a namačkala číslo z papíru od Chrissy. Amanda i ze vzdálenosti půldruhého metru slyšela, ţe je obsazeno. Zkusím druhé číslo, řekla paní Conklinová. Na druhém čísle to nikdo nebral. Co děláš, mami? Vemte ji, hučel Kyle. Pořád říkáš, ţe se v lidech vyznáš. Ano, málokdy se pletu, řekla paní Conklinová. Tahle mladá dáma se mi zdá být perfektní. Nerada bych, aby odešla. Amanda protáhla obličej. Přece ji nevezmeš, kdyţ o ní nic nevíš! No, ověřím si to později. Nechci ji pouštět k vodě. Mami, to je ale od tebe absolutně nezodpovědný! vyhrkla Amanda. Amando, od tebe bylo absolutně nezodpovědný, kdyţ jsi propadla z matiky, odbyla ji paní Conklinová. Kdyby k tomu nedošlo, neměli bychom teď tyhle starosti. Co na to měla Amanda říct? Jak mohla mámě radit, aby Chrissy nebrala, kdyţ sama zavinila, ţe ji potřebovali? Z obýváku se ozval smích. Amanda pootevřela dveře a vykoukla. Chrissy se úplně důvěrně nakláněla k panu Conklinovi. A měl jste vidět, jak ten váš kocour na mě syčel, vykládala mu, jako by spolu seděli někde na pláţi. A pokračovala: Ráno jsem u tety Lorraine čistila lapač na myši. Váš kocour ze mě zřejmě ucítil myšinu. Zvířata mají děsně jemnej čich. To ano, přisvědčil pan Conklin. A náš Mici ho má extra jemný. Ucítí tuňáka i v zavřené konzervě! Pokud ovšem neumí číst a nepřečte si nápis. Oba se zasmáli. Amandu napadlo, ţe se moţná plaší zbytečně. Tak Mici na někoho zasyčel, a co má být? Vešla s mámou do obýváku. Opřela se rukama o stehna a posadila se na opěradlo gauče. Paní Conklinová řekla: Nemohu se ani na jedno číslo dovolat. Nemůţete? To je trapas, řekla Chrissy. Určitě by vám o mně neřekli nic špatnýho. 15

Pan Conklin pokýval hlavou a usmál se. To jistě ne. Sundal si brýle. Amanda věděla, co to znamená: Hotovo, rozhodnuto, konec diskuze. Paní Conklinová se taky usmála a řekla: Chtěla jsi práci, Chrissy, máš ji mít. Chrissy se rozzářila. Senzace! Ani nevíte, jak jsem šťastná! Paní Conklinová zavolala do kuchyně: Kyle, Merry, pojďte se seznámit s Chrissy! Děti nasadily stydlivé obličejíčky. První se přišoural Kyle, za ním přicupitala Merry. Chrissy se k nim sklonila. Čau, kamarádi, pozdravila je. Její světově nakřáplý hlas zněl vesele a přátelsky. Ode dneška si spolu budeme hrát. Merry se tiskla ke Kyleovi, očka jí zářila. Chrissy se jí určitě líbila. Je jasný, ţe u mě o ţádný hlídání nejde, řekl Kyle a vzdorně vypnul hruď. Jo, to je jasný, u tebe v ţádným případě, řekla Chrissy. Ale doufám, ţe mi budeš pomáhat. Jasně. Ţádnej problém, řekl Kyle. Kdyţ budeš chtít něco vědět, klidně se mě zeptej. Dík, Kyle, zasmála se Chrissy. Beru tě za slovo. Amanda se zakousla do rtu. Měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Chrissy toho kluka zmákla fantasticky rychle. Amando, jsem ráda, ţe tohle léto budeme spolu, řekla Chrissy. Určitě bude legrace, viď, ţe jo? Jo. To určitě. Amanda chtěla odpovědět líp, ale nějak špatně to z ní vylezlo. Tak napůl ani jo, ani ne. Mám věci s sebou. Pro všechny případy. Nechala jsem kufr venku, řekla Chrissy Conklinovým. Hned jsem zpátky. Amanda ji pustila z očí. Měla jiné starosti. Něco se dělo v ptačí kleci. Zob a Tluk byli nezvykle zticha. Normálně celý den zpívali nonstop. Alespoň jeden z nich vţdycky trylkoval. Teď nic. Nakoukla do klece, jestli neumřeli, nebo co. Kdepak, vypadali normálně, aţ na to, ţe se k sobě na bidýlku ustrašeně tiskli. 16

Pojďte se podívat na ty kanárky?! vykřikla. Otočila se a zjistila, ţe volá do prázdna. Všichni byli venku. Sklonila se ke kanárkům. No tak, zpívejte, ptáčkové! zašeptala a pobídla je jemným cvrnknutím do drátů. Jako by se probral z šoku, začal Tluk zpívat. Pak se přidal i Zob. To je divný, zamumlala Amanda. A rozběhla se za ostatními. Conklinovi přidělili Chrissy pokoj. Pan Conklin poloţil kufr na podlahu a odešel. Budeš tady nahoře hned vedle Kylea a Merry, řekla paní Conklinová. Jestli chceš, vezmi si plavky a přijď k bazénu. Senzace! zajásala Chrissy. Barák s bazénem? Usmálo se na mě štěstí, nebo co? Paní Conklinová sebrala děti a taky odešla. Amanda stála ve dveřích. Opírala se o zárubeň. Sledovala Chrissy, jak háţe kufr na dvoulůţko. Kovové zámky při dopadu vyskočily, víko odletělo a šaty se vysypaly na podlahu. Amanda poklekla, aby je pomohla posbírat. Kdyţ zvedla z podlahy modrou bavlněnou mikinu, vypadl novinový výstřiţek. Otočila se ke Chrissy a zeptala se: Co to je za článek? Chrissy ztuhly rysy. Radostný úsměv byl najednou ten tam. Nic, odsekla, popadla výstřiţek a přitiskla si ho na prsa. Odvrátila se. Amanda se zvedla. Co to ta holka tají? Chrissy chvíli vypadala, jako by přemýšlela. Pak se prudce otočila. Na! řekla a podala jí výstřiţek. Byl trochu zaţloutlý. Datum v horním rohu byl starý dva roky. Titulek zněl: Lilith Minorová stále v hlubokém bezvědomí. Amanda se mlčky začetla: Patnáctiletá Lilith Minorová, která byla minulý týden přijata do Nemocnice sv. Ondřeje, se dosud neprohrála z hlubokého bezvědomí. Její stav byl označen za beznadějný. U mladé dívky, která se nadýchala smrtelného mnoţství oxidu uhelnatého, došlo s největší pravděpodobností k nenapravitelnému poškození mozku. Pokud nabude vědomí, můţe podle vyjádření lékařů trpět nejrůznějšími poruchami mozkových funkcí. 17

To je strašný, řekla. Je to nějaká tvoje příbuzná? Moje ségra. Jsme dvojčata, odpověděla Chrissy. Co se jí stalo? zeptala se Amanda. Chrissy civěla na výstřiţek. Lilith je pořád ještě v tom bezvědomí, vydechla. To je mi ale teda fakt líto, řekla Amanda smutně. Chrissy popadla Amandu za ruku a pevně jí stiskla zápěstí. A tiskla, tiskla pevně, tak pevně, aţ to bolelo. Vůbec ti ji nemusí bejt líto, zachrčela. Lilith je pěkná svině! 18

IV. ŠOK V BAZÉNU Bylo pondělí. Amanda se chystala na první den doučování na letní škole v Seahavenské střední. Mám tě odvézt? zeptala se jí paní Conklinová. Ne, dík, řekla Amanda. Objevila jsem v boudě kolo. Dopravím se tam sama. Vyšla na verandu a seběhla po dřevěných schodech k boudě u bazénu. Na lesní cestě, která vedla k moři, spatřila Chrissy. Kolem ní skotačili Kyle a Merry. Vypadala ve sněhobílém pláţovém ţupánku, který nádherně kontrastoval s jejíma opálenýma nohama, fantasticky. Zamávala na Amandu a křikla: Ať ti to vyjde! Během víkendu si Conklinovi Chrissy zamilovali. Asi je to dobře, pomyslela si Amanda, kdyţ otevřela boudu. Jsou z ní úplně paf. A co? Hlavně, kdyţ jsou všichni šťastný a spokojený. Vytáhla staré kolo a odtlačila ho před domek. Nasedla a šlápla do pedálů. Cestou po úzké, křivolaké silnici do Seahavenu přemýšlela o Chrissy. Jak mohla o své vlastní sestře říct, ţe je svině? Co jí Lilith udělala? Úzká silnice se postupně rozšiřovala. Amanda sešupajdila z kopce a ocitla se ve městě. Na kruhovém náměstí přibrzdila a objela sochu medvěda s rybou. Seahavenská střední byla v centru města. Amanda strčila kolo do stojanu před školou a vešla. Uvnitř byly šipky, které ji navedly ke dveřím číslo deset. 19

Ve třídě bylo devět studentů. Amanda si sedla dozadu. Je léto, krásný den. Nikdo z nás není nadšený, ţe tu musí být, řekla prof. Taylorová. Byla to mladá ţena s děsně krátkými vlasy a trochu pihovatým obličejem. No, kdyţ uţ tu musíme být, tak se aspoň budeme snaţit. Učitelka se Amandě okamţitě zalíbila. Oproti starému, věčně zachmuřenému prof. Runyonovi, který učil matiku na Shadysideské střední, to byla přímo boţská bytost. Rozhlédla se po třídě. Přes uličku seděl vysoký kluk s vlnitými kaštanovými vlasy, širokými rameny a velkýma hnědýma očima. Sladkej, usoudila. Zřejmě její pohled vycítil a otočil se k ní. Usmál se. Děsně sladkej, opravila se. Při prezenci se ukázalo, ţe se jmenuje Dave Malone. Prof. Taylorová zadala úkol: Sesedněte se a vypracujte první tři příklady na stránce deset. Dave se na Amandu znovu usmál, aţ mu zasvítily bělostné zuby, a přesedl si k ní. Nastal problém. Jak se měla soustředit na práci, kdyţ vedle ní seděl takovej pěknej kluk? Dave matice naštěstí rozuměl a rychle příklady vypočítal. Proč jsi tady, v letní škole? zeptala se Amanda. Vidím, ţe umíš. Jo, tohle ix ypsilon zet umím, řekl s úsměvem. Jsem tu kvůli všelijakejm těm tečnám a křivkám a podobnejm věcem, z kterejch jsem úplně pitomej. To máš teda přede mnou slušnej náskok, řekla Amanda. Já si neporadím ani tady s tím á rovná se ix nebo co. Vykouřilo se mi z hlavy i to, co jsme probírali v prvním ročníku. To není tak těţký, řekl Dave. Hele, vezmeš to odsud Načrtl jí propiskou na kus papíru řešení a tak hezky jí to vysvětlil, ţe to Amanda okamţitě pochopila. Ty bys měl u nás učit matiku, řekla, kdyţ příklad vypočítala. To bych tu dneska určitě neseděla. Ale to bysme tu potom ani neseděli spolu, řekl Dave. Amanda se zastyděla, ani nevěděla proč. To ne. Kdyţ po skončení doučovacích hodin vyšli ze školy, Amanda se 20

zeptala: Jsi ze Seahavenu? Přikývl. Ţiju tady celej svůj dlouhej ţivot. Neznáš náhodou jednu holku, Chrissy Minorovou? Ne. A neznáš nějakou starší ţenskou jménem Lorraine? Taky můţe mít příjmení Minorová. Měla by mít dceru Eloise, která chodí na vejšku. Dave chvíli přemýšlel a pak zavrtěl hlavou. Neznám. Hele, v zimě asi nebude v Seahavenu moc lidí, co? řekla. Myslela jsem, ţe bys mohl znát kaţdýho stálýho obyvatele. Asi bych měl, řekl Dave. Proč se ptáš? Amanda pokrčila rameny. Jsem zvědavá. Naši vzali holku na výpomoc při hlídání dětí, nějakou Chrissy Minorovou. Nevím, řekl Dave. Třeba se nedávno přistěhovala nebo tak něco. To je moţný, připustila Amanda. Zlobí? zasmál se Dave. Amanda nevěděla, jak nejlíp odpovědět. Ne, to ne. Je oukej. Teda víš já nevím. Je to všechno takový praštěný. Dave se znovu zasmál. To beru. Na praštěnosti jsem expert. No, pokračovala Amanda nejistě. Něco se mi na ní nezdá on ji totiţ nemá rád náš kocour ale to je blbost, co? Děsná blbost, řekl Dave. Ba ne. Počkej, já si dělám srandu. Teda chci říct, ţe zvířata kolikrát dokáţou poznat, co je v lidech. Vycejtěj věci a nemusej přitom bejt zdvořilý jako my. Došli ke stojanům s koly. Fakt si to myslíš? zeptala se Amanda. Jasně, ţe jo, řekl Dave. Měl jsem psa. Pořád vrčel na jednoho kluka od nás ze třídy. A pak se ukázalo, ţe ten kluk je kleptouš takovej ten magor, co pořád krade. Ukradl mi moji nejlepší videohru. A vidíš, ten pes to věděl předem. Tohle by měla slyšet moje máma, povzdychla si Amanda. Ona si myslí, ţe Chrissy je dokonalost sama. Vyhoupla se na sedlo a řekla: Čau, uvidíme se zejtra. Cestou domů přemýšlela o tom, co jí Dave řekl o zvířatech. A myslela taky na něj. Je fakt děsně sladkej! 21

Dojela k domku, opřela kolo o přední stěnu a vešla dovnitř. Mami? zavolala. Nic. Merry! Kyle! Ticho. Otevřela prosklené dveře a vyběhla na verandu. Podívala se dolů, k bazénu. A v tom okamţiku se jí zastavilo srdce. Merry!!! Její malá sestřička leţela na vodě uprostřed bazénu! Oči měla zavřené. Vlásky měla kolem hlavičky jako vějíř. Merry!!! Amandu, polomrtvou hrůzou, napadla jediná věc. Merry neumí plavat! 22

V. SMYK Merry neeeeee!!! To já tady tak strašně řvu? podivila se Amanda, jako by se probrala z mrákot. Seběhla z verandy a vrhla se k bazénu. Merry! Merry! Proboha Merry! Skočila oblečená do vody, potopila se a nasadila prudké tempo. V půli bazénu na něco narazila. Ve vodě něco bylo! Hýbalo se to. Co to mohlo být? Kde se to tam vzalo? Bránilo jí to v plavání. Voda se vzedmula a vystříkla. Záhadná věc se vynořila. Jeeee! Amanda vykřikla. Zapomněla, ţe je pod vodou. Rychle se vymrštila nad hladinu. Kuckala, plivala vodu. A spatřila před sebou Chrissy! Byla to Chrissy. Taky plavala pod vodou. Co se děje? zeptala se Amanda, kdyţ popadla dech. To bych se měla zeptat já tebe, řekla Chrissy. Proč jsi oblečená? Amanda si otřela oči a zírala. Chrissy drţela Merry na ruce. Hele, já plavu, pronesla Merry pyšně. Coţe? vyjevila se Amanda pořád ještě v šoku. Srdce jí bušilo, děsně dejchala. Snaţila se zklidnit. Učila jsem ji splývat, vysvětlovala Chrissy. Byla jsem pod vodou a drţela ji a ty jsi sem najednou vlítla jako šílená. V tom okamţiku se k bazénu přihnala paní Conklinová s Kylem v patách. Co se děje? zeptala se. Co je to tu za křik? Podívala se na Amandu, pak na Chrissy. 23

Ale nic, mami, řekla Amanda. Fakticky. Vylezla z vody v šortkách a tričku. Paní Conklinová zírala. Amando, zapomněla ses převléct do plavek, nebo co? Kyle se mohl potrhat smíchy. Myslel, ţe je to nějaký fór. Amanda zamířila k verandě. Crčela z ní voda. Ty vypadáš! řehtal se Kyle. Amanda po něm sekla naštvaným pohledem. Paní Conklinová ukázala palcem k bazénu. Kyle, jdi ke Chrissy. Musím si s Amandou promluvit. Amando, co to vyvádíš? uhodila na ni, kdyţ se spolu zastavily pod verandou. Já myslela myslela jsem, ţe se Merry topí, odpověděla Amanda se sklopenýma očima. Viděla jsem ji ve vodě a skočila jsem pro ni. Nevěděla jsem, ţe plave. Chrissy ji učila splývat. Paní Conklinová se uklidnila. Stáhla Amandě z čela pramen mokrých vlasů. Co jsi pořád taková nervózní? zeptala se mile. Mami, Chrissy mi připadá divná, vyhrkla Amanda. Amando, pořád myslíš na tu Miciho reakci? zeptala se máma. Nejde jenom o Miciho, odpověděla Amanda. Jsou tu ještě kanáři. Kdyţ se k nim Chrissy přiblíţí, přestanou zpívat. Máma zavrtěla hlavou. Prosím tě, vzpamatuj se. Co ti udělala? Nic já nevím, mami. Mám prostě takovej pocit. Ve škole jsem o ní mluvila s jedním klukem. Vůbec ji nezná. A je odsud. Věř mi, Chrissy v Seahavenu vůbec nebydlí. Jistě, říkala přece, ţe bydlí za městem. U tety, připomněla jí paní Conklinová. Mami, měla bys zjistit, jestli vůbec existuje ta adresa, co ti dala, namítla Amanda. Nemám v povaze špehovat lidi, řekla paní Conklinová. Uţ sis ověřila ty doporučení? Zkouším volat, ale jedno číslo je pořád obsazené a na druhém to neberou, odpověděla máma. A to ti nepřipadá divný? řekla Amanda. Ne. řekla máma. Jedna z těch rodin má zřejmě větší počet líbezných dětiček, které v jednom kuse okupují telefon. Druhá rodina bude asi někde na dovolené. Na tom není nic divného. Věřím, ţe aţ 24

se dovolám, ti lidé mi o Chrissy neřeknou nic špatného. Mně osobně se jeví v nejlepším světle. Víš, ţe má sestru, která je v hlubokým bezvědomí? zeptala se Amanda. Řekla mi o ní, ţe je svině. No, se mnou takhle nemluvila, řekla paní Conklinová. Má o svou sestru strach a trpí. Musíme se k ní chovat ohleduplně. Chrissy má opravdu smutný osud. Rodiče jí zahynuli při autonehodě. Zbyla jí jenom sestra, která je v komatu. A proč mi teda řekla, ţe Lilith je svině? nedala se Amanda. Amando, určitě ti to řekla? Nevymýšlíš si? Nevymýšlím. A kdyţ mi to říkala, vypadala dost divně. Paní Conklinová si nešťastně povzdychla. To je ta tvoje bujná fantazie. Představuješ si věci, které neexistují. Hrábla Amandě do mokrých vlasů a odešla do domu. Amanda se na schodech opřela o zábradlí. Chrissy, Kyle a Merry si v bazénu házeli barevným nafukovacím balónem. Úplná letní idylka. Vyběhla nahoru a shodila ze sebe mokré věci. Mici seděl na prošívané dece na posteli. Amanda ho podrbala za ušima. Škoda, ţe neumíš mluvit, Mici, povzdychla si. Řekl bys mi, čím tě Chrissy tak dráţdí. To bych fakt ráda věděla. Jako by jí rozuměl, otřel se jí kocour hlavou o ruku. Ale no jo, Mici, já tě mám taky ráda, usmála se na něj. Natáhla si hnědé šortky a červenočerné tričko s nápisem Pearl Jam a vyrazila do kuchyně, aby se podívala po něčem k jídlu. Mici běţel za ní. Šli kolem pokoje, z kterého si táta s mámou udělali pracovnu. Táta seděl v křesle, nohy nataţené, a probíral se svými papíry. Byl zabraný do práce, ani nezvedl hlavu. Paní Conklinová seděla v rohu pracovny nad laptopem. Vycítila, ţe se něco děje a otočila se. Usmála se a pokračovala v práci. V přízemí se kocour opřel tlapkou o hlavní dveře a zvedl k Amandě oči. Ty chceš ven, viď, zareagovala na jeho nevyslovenou prosbu. Pootevřela a Mici okamţitě zmizel. V kuchyni roztrhla balíček s plněnými sušenkami Oreo a vykoukla z okna. Chrissy, Kyle a Merry byly uţ z vody venku. 25

Přesunuli se před barák. Chrissy s Kylem hrála na malém trávníku u štěrkové cesty badminton. Merry poletovala mezi nimi. Amanda si cpala do pusy sladké sušenky a čučela z okna. Ani si nevšimla stříbrného stejšnu, který se objevil na cestě. Sledovala kocoura běţícího po štěrku. Vtom si uvědomila, ţe slyší motor. Zaskřípěly gumy. Boţe! vykřikla. Co se to tam děje?! Mici odskočil. Neeeee! zařvala. Stříbrný auťák dostal smyk a vyjel z cesty na trávník. Byl neovladatelný. Boţe, kam se to řítí? Amandin zděšený jekot zanikl v řevu auťáku na trávníku. Stříbrný stejšn letěl přímo na Merry a Kylea! 26

VI. NOČNÍ MŮRA Amanda ječela s rukama na okenním skle. Auťák, děsně nakloněný na bok, se řítil po trávníku. Všechno to bylo jako v mlze. Merry vykřikla. Kyle si zakryl rukama hlavu. Chrissy se k nim vrhla. A pak všichni tři zmizeli za řvoucím stejšnem. Merry! Kyle! ozval se zděšený křik táty a mámy. S Amandou se všechno zatočilo. Ani nevěděla jak vyběhla s tátou a mámou z baráku. Země se zachvěla. Stříbrný stejšn naboural do zaparkovaného vozu Conklinových. Zastavil se. Do nastalého ticha se zařezávaly bolestné výkřiky paní Conklinové: Ne! Ne! Ne! Ne! Výkřiky hrůzy a děsu. Uţ je to dobrý! přehlušil je Chrissyin jasný hlas. Děti jsou v pořádku. Amanda zírala. Zalapala po dechu. Kyle a Merry se zvedali ze země, třásli se, tiskli se k Chrissy. Díky bohu! vyjekla paní Conklinová. Díky bohu, ţe jsi tu byla a zachránila je, Chrissy! Poklekla a pevně obě děti sevřela v náruči. Mami, mami, mami křičela Merry a objala mámu kolem krku. Amanda se podívala na stejšn. Vysoukal se z něj mladý muţ s krátkými blond vlasy. Byl zděšený. Nestalo se jim nic? zeptal se 27

rozechvělým hlasem. Co jste dělal? uhodila na něj Chrissy. Já já nevím, vykoktal a pokrčil rameny. Opravdu. Bylo to šílený! Otočil se k svému vozu. Byl napasovaný do pravého boku kombíku Conklinových. Moje auto najednou začalo zrychlovat, pokračoval. Nedalo se ovládat. Brzda šlapal jsem na brzdu, ale ono nic Nejste náhodou opilý? pronesl pan Conklin podezíravě. Jestli jste pil, přísahám vám Ne! protestoval muţ. Ani kapku. Jsem abstinent. Já opravdu nechápu, co se stalo. Chtěl jsem zastavit. Opravdu. Je to hrozné Hlas se mu vytratil. Sklopil hlavu. Radši zavolej odtahovák, řekla Amanda tátovi, kdyţ se jakţ takţ uklidnila. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Táta vykročil k domu. Amanda se rozhlédla a uviděla pod předkem stříbrného stejšnu něco povědomého. Pruhovaný ocas. Rozběhla se tam a poklekla. Opatrně zvedla ze země bezvládné, zakrvácené tělíčko. Ba ne. Stalo se vydechla. Otočila se. Chrissy se dívala směrem k ní. Měla zvláštním způsobem pokřivené rty. Amanda by přísahala, ţe se usmívá. Ne! pomyslela si. Ne! Chrissy se neusmívá! Nesmí se usmívat! Ten úsměv pokud to byl úsměv se jí hned zase vytratil. Amanda se vyštrachala zpátky na nohy a pomalu nesla mrtvého kocoura k domu. Sekla očima po Chrissy a řekla vztekle: Jsi ráda? Amando! okřikla ji paní Conklinová. Všem je nám líto, ţe na tu nehodu Mici doplatil, ale to neznamená, ţe se budeš pouštět do Chrissy! To to je vaše kočka vykoktal mladý muţ a zavrtěl hlavou. Já ji vůbec neviděl. Amanda chtěla něco říct, ale hlas se jí zadrhl v hrdle. Z očí jí vytryskly slzy. Kyle pohladil Miciho po hlavě. Chudáček, řekl smutně. Amanda s kocourem na rukou obešla dům a zamířila k lesu. Cestou sebrala rýč, který stál opřený o stěnu boudy u bazénu. Počkej na mě! zavolal Kyle a vyběhl za ní. Pár metrů od místa, kde se les začal svaţovat k pláţi, objevila 28

Amanda dva ohromné balvany opřené jeden o druhý. Vypadaly jako skála s otvorem, kterým by se protáhl člověk. Tohle se hodí, řekla si, poloţila Miciho do trávy a začala kopat. Kyle se díval, jak odhazuje hlínu. Poklekl a ještě jednou pohladil bezvládné mourovaté tělíčko. Pak odběhl do lesa a za pár minut se vrátil s náručí listnatých a borových větví. Aby se mu dobře spalo, řekl a vystlal větvemi mělkou jámu, kterou Amanda vykopala. Uloţili kocoura do země, zakryli ho dalšími větvemi a zaházeli hlínou. Příbojové vlny nedalekého oceánu bušily Amandě aţ v uších. Je to divný, kdyţ auťák jen tak vletí na trávník a strefí se přesně do kocoura, řekla Amanda, kdyţ uplácala hrobeček. Kyle pokrčil rameny. Já jsem se tak strašně lekl. Zrovna jsem chtěl odpálit míček. Vůbec jsem to auto neviděl. Ty jsi ho viděla? Jo, viděla. Bylo to přesně, jak říkal ten řidič. Auto si najednou začalo dělat, co chce. To je divný, zamumlal Kyle. Jo, je to děsně divný. Šok. Ano, přesně tak se Amanda cítila. Nedokázala pozřít ani jeden párek, které táta s mámou na verandě opékali na roštu. Pořád nedokázala uvěřit, ţe její milovaný kocour uţ není. Po večeři se zavřela v pokoji a zkusila se soustředit na matiku. Zezdola z obýváku se ozýval smích. Táta, máma a Chrissy hráli s dětmi šarádu. Chtěli je po té hrozné události odpoledne nějak zabavit. Amandě nikdo neřekl, aby si s nimi taky zahrála. Nevěděla, co si o tom má myslet. Třeba jí chtěli nechat, aby se vyrovnala se ztrátou Miciho. Nebo ţe by se na ni vykašlali? Byla jim Chrissy milejší? Nemohla se soustředit. Zavřela matiku, povzdychla si, sebrala se a sešla dolů. Zůstala stát v předsíni a dívala se. Všichni byli zabraní do hry, vůbec ji nevnímali. Chrissy byla na řadě. Předvedla zvíře s drápy, sklonila se a dotkla se svých nohou. 29

Bejk! hádal Kyle. Chrissy zavrtěla hlavou. Znovu zaškrábala do vzduchu. Kočička! vyhrkla Merry. Chrissy se dotkla nosu, jako ţe přihořívá. Znovu se sehnula, stáhla Kyleovi z nohou trepky a stoupla si na ně. Kocour v botách! řekla paní Conklinová. Správně! pronesla Chrissy se škodolibým úsměvem. Chceš říct kocour v hrobě, pomyslela si Amanda. Otočila se a upalovala zpátky do svého pokoje. Se zaúpěním padla na postel. Boţe, to je den Byla úplně hotová. S nadcházejícím soumrakem upadla do neklidného spánku. Amanda měla děsné sny. Matlanice hrozných výjevů a zvuků. Jednu chvíli se jí zdálo, ţe se Mici topí v bazénu. Skočila pro něj. Ale ze dna se vyvalila obrovitá chobotnice a uchvátila ji do svých ohavných chapadel. Amanda se zoufale snaţila osvobodit. Marně. Byla bezmocná jako plavec unášený zpětným proudem na moře. Takové síle se nemohla ubránit. A co horšího, dno bazénu se otevřelo a začala ji pohlcovat děsná temná propast. Jako by se chobotnice vracela do doupěte, táhla zmítající se Amandu do černé díry, odnášela ji dolů, dolů, dolů, do temnot, odkud nebylo návratu. Amanda se probudila. Posadila se. Musela se z toho vzpamatovat. Spím oblečená, došlo jí. Kdy jsem usnula? Civěla do tmy. Co je to za červené světlo? Displej digitálního budíku. Její oči postupně uvykly tmě. Konečně si uvědomila, kde je. Nebyla v černé díře. Byla ve svém pokoji v domku u moře a měla prázdniny vlastně ne, letní školu. Pitomou letní školu. Bylo ticho. Venku cvrkali cvrčci. Červené číslice na budíku ukazovaly nula dvacet osm. Zvedla se a přešla k oknu. Ozářil ji úplněk. 30

Zakručelo jí v ţaludku. V puse měla sucho. Musím se napít vody, řekla si. Protřela si oči a vyklouzla z pokoje ven. V domku byl klid. Všichni uţ spali. Amanda se potichu kradla temnou chodičkou. Dveře Chrissyina pokoje byly pootevřené. Ţe by byla Chrissy pryč? Opatrně nahlédla dovnitř. Chrissy stála u okna ozářená měsíčními paprsky. Měla na sobě dlouhou letní noční košili bez rukávů. Amanda sledovala, co se bude dít. Chrissy zaklonila hlavu a divoce se zachechtala. Jak to, ţe je najednou tak děsně vysoká? pomyslela si Amanda. Mám nějaký halucinace, nebo co? Pořád ještě spím a tohle se mi zdá? Chrissy vycítila, ţe je někdo za dveřmi a prudce se otočila. Amanda se chytila za pusu. Chrissy měla v záři měsíce příšerný výraz zlý obličej. Upřela na Amandu oči a znovu se zachechtala. Byl to suchý, škodolibý smích. Amanda se chtěla otočit a utéci, ale nešlo to. V Chrissyině pohledu bylo něco, co ji drţelo. Drţelo ji to. Drţelo! Děsně vysoká Jak to, ţe byla Chrissy tak vysoká? A pak to Amanda pochopila. Ne! To není moţný! vykřikla v duchu. Ne! Byla to pravda. Chrissy se vznášela dvacet centimetrů nad zemí. 31

VII. STRESOVANÁ Amandě se před očima všechno zatočilo, rozmazalo. Viděla vznášející se růţovou skvrnu. Jedna polovina její bytosti klesala do temné díry, druhá zuřivě bojovala, aby se z toho mámení probrala. Růţová skvrna se pomalu rozplynula. Vyjasnilo se a Amanda spatřila tátův obličej. Nejdřív byl někde daleko. Pak blíţ. Ještě blíţ. Myslím, ţe uţ přichází k sobě, slyšela ho. Ucítila na čele něco studeného. Z šedé mlhy se vyklubal další obličej. Mámin starostlivý výraz. Co se děje? zeptala se Amanda slabým hlasem. Bolí mě hlava. Co tady děláte? Amando, ty jsi omdlela, řekla paní Conklinová. Vstala jsem a šla se napít vody a našla jsem tě tady na podlaze, před Chrissyiným pokojem. Chrissy! To jméno jí vrátilo paměť. Vysoukala se na lokty. Musíte ji okamţitě vyhodit! zaječela. Musíte! Proboha Uklidni se, Amando, řekla paní Conklinová a poplácala svou dceru po dlani. Amanda ji odstrčila. Nemůţu se uklidnit. Jestli ji nevyhodíte, stane se s náma všema něco strašnýho! Snaţila se, aby se jí netřásl hlas. Věděla, ţe úplně šílí, ale nemohla s tím nic dělat. Museli ji poslechnout. Museli!!! Chrissy se vznášela. Viděla jsem to! 32

Táta s mámou si vyměnili ustarané pohledy. Posloucháte mě? vyjekla. Chrissy se vznáší. Byla skoro čtvrt metru nad zemí! Proč myslíte, ţe bych jinak omdlela? Pan Conklin ji pohladil po rameni. To nevíme, miláčku, ale určitější Ne! zarazila ho. Vyskočila z podlahy. Pojďte! Pojďte se mnou. Uvidíte sami. Amando dost uţ! okřikla ji máma. Amanda se otočila k Chrissyinu pokoji. Zatlačila na dveře a otevřela je. Zkontrolovala, jestli se táta s mámou dívají, a vešla dovnitř. Ve tmě spatřila Chrissy leţící v posteli. Ona spí?! Chrissy zvedla hlavu. Co se děje? zeptala se. Stalo se něco? Mluvila jakoby ze spaní. Amanda se třásla po celém těle. Ty ses vznášela! uhodila na ni. Nesnaţ se to zapírat. Viděla jsem tě! Vznášela? vydechla Chrissy a protřela si oči. Amando, já ti nerozumím. To neviňoučké divadýlko bylo na Amandu moc. Hele, v ţivotě nikdy jsem neměla halucinace! rozzuřila se. A to tvoje vznášení taky nebyla ţádná halucinace! Chrissy stočila zrak k Amandiným rodičům, kteří vešli do pokoje. To je nějakej fór, nebo co? Amanda uţ viděla rudě. Úplně jí cvakalo v hlavě. Vrhla se na ni. Ty lhářko! Ty lhářko ječela. Popadla ji za ramena a děsně s ní zalomcovala. Chrissy koukala jako blázen. Lhářko! Lhářko vykřikovala Amanda vysokým, ječivým hlasem, který u sebe ještě nikdy nezaţila. Pak ucítila silné paţe. Pan Conklin ji svíral v pase a táhl na chodbu. Drţel ji pevně, aby se mu nevytrhla. Omlouvám se, Chrissy, řekl. Klidně spi. Hrozně, hrozně se omlouvám. Chrissy děsně dýchala. Celá roztřesená se zvedla z postele. Stalo se něco s Amandou? Proč je tak naštvaná? Můţu pro vás něco udělat? 33

Ne, děkujeme, řekl pan Conklin. My uţ si s ní poradíme. Bude v pořádku. Jdi spát. Amanda se nebránila. Nechala se vynést z pokoje a odvést po schodech dolů, do obýváku. Táta ji posadil na gauč. Drţel ji za ruce. Amandě bylo všelijak. Cítila strach. Stud. Zlost. Zoufalství. Vařilo se to v ní, muselo to ven aţ to bouchlo. Děsně se rozbrečela. Sklonila se a zabořila hlavu do dlaní. Mezi prsty jí prosakovaly slzy. Po chvíli uslyšela, ţe do obýváku někdo vešel. Zvedla hlavu a spatřila Kylea. Třel si rozespalé oči. Co se Amandě stalo? zeptal se. Paní Conklinová vyskočila z gauče a vystrčila ho do předsíně. To nic není, miláčku. Amanda je nešťastná kvůli Micimu. Vrať se do postele. Ani se jí nedivím, zamumlal Kyle a nechal se poslušně odvést zpátky do pokoje. Máma má pravdu, řekl pan Conklin mile. Taky si myslím, ţe to byl pro tebe dneska odpoledne šok. Sám jsem se z toho ještě nevzpamatoval. Víme, jak jsi Miciho milovala. Amanda se uţ začala zklidňovat, ale zmínka o Micim jí znovu vehnala slzy do očí. Myslela, ţe snad nikdy nepřestane brečet. Paní Conklinová uloţila Kylea a vrátila se do obýváku. Sesypala se na gauč. Miláčku, řekla Amandě, domníváš se, ţe na Chrissy přenášíme lásku, kterou cítíme k tobě? Mami proboha! vyhrkla Amanda. Nezačínej zase s takovejma otázkama. Teď ne. Vţdyť nechci nic jinýho, neţ aby mi věřili, pomyslela si. Dobře vím, co jsem v Chrissyině pokoji viděla. Musej mi věřit! Otřela si slzy a několikrát se zhluboka nadechla. Snaţila se uklidnit. Mami, tati, řekněte omdlela jsem někdy? Ne, připustila paní Conklinová. A měla jsem někdy halucinace? Ne, odpověděla paní Conklinová tiše. Tak proč si myslíte, ţe to, co jsem viděla teď, byla halucinace? A 34

myslíte si, ţe bych jen tak omdlela, kdybych nezaţila něco strašnýho? Amando, pronesl táta zamyšleně, večer jsi skoro nic nejedla. Byl to pro tebe náročný den. Mohlo to na tobě zanechat následky. Třeba jsi ve spánku chodila, namítla máma. Něco se ti zdálo. Zůstala jsi leţet nahoře na podlaze. A teď si myslíš, ţe to, co jsi viděla ve snu, byla skutečnost. To je docela moţné, přidal se pan Conklin. Moţné? Moţné? Bylo moţné, ţe by se jí zdálo, jak se Chrissy vznáší nad zemí a ţe pak usnula na podlaze před jejími dveřmi? Ano, musela Amanda, ač nerada, uznat. To je moţný. Je to dokonce pravděpodobnější neţ Chrissyino vznášení. Asi máte pravdu, vydechla odevzdaně. Máma si na gauči poposedla. Víš, spustila, ta práce na článku o stresových vlivech na mládeţ, mi otevřela oči. Mládeţ se dneska setkává s mnoha těţkými problémy. Moţná by ses měla svěřit studijnímu poradci ve škole, nebo navštívit psychiatra. Amanda zaúpěla. Mami, já nejsem mládeţ z tvýho článku. A psychiatra nepotřebuju. Paní Conklinová si povzdychla. Co se týče duševna, kaţdý z nás můţe někdy potřebovat odbornou pomoc. Právě jsem v rámci studia literatury pro svůj článek dočetla knihu o náměsíčnictví. Takové události bývají důsledkem skutečně závaţných stresových vlivů. Amanda poprosila očima tátu o záchranu. Zamyšleně pokýval hlavou a řekl: Matko, neměli bychom to nechat na ráno? Teď nám nejvíc prospěje, kdyţ si půjdeme lehnout. Amanda zalezla do postele. Vůbec se jí nechtělo spát. Uţ se vybrečela, uklidnila, ale nemohla si pomoct, musela pořád myslet na to, co se dělo od chvíle, kdy se objevila Chrissy. Znovu ji jasně viděla, jak se vznáší s bosýma nohama čtvrt metru nad podlahou. Chrissy se vznášela! Nebo ne? Je jasný, ţe mi naši nevěřej. Vţdyť je to šílený! řekla si. Matčině teorii o chození ve spánku se nedalo nic vytknout. Znělo to logicky. Amanda leţela po tmě v posteli a poslouchala cvrčky. I kdyţ 35

tentokrát zatáhla závěsy, pronikal oknem do pokoje prouţek měsíčního světla a vrhal na podlahu bílou čáru. Amanda byla najednou hotová. Úplně vyčerpaná. Bála se usnout. Nechtěla znovu vidět tu příšernou, zlou Chrissyinu tvář. Ano, i kdyţ to třeba byl jenom sen, byl to hrozný sen. Nakonec přece nějak usnula. Nevalně a nakrátko. Kdyţ se opět probudila, bylo na budíku čtvrt na tři. Posadila se a zamţourala do temného pokoje. Cvrčkové mlčeli. Ozývaly se jiné zvuky. Někdo byl vzhůru a chodil po domě. Nervy napnuté k prasknutí, Amanda se vysoukala z postele. Zvědavost přemohla strach. Potichu se vykradla na chodbu. Byl to Kyle? Táta? Nebo máma? Musela to zjistit. Přitisknutá na zeď plíţila se obezřetně k Chrissyinu pokoji. Srdce se jí rozbušilo, kdyţ zjistila, ţe dveře jsou otevřené. Musela se přemáhat, aby neutekla zpátky do postele. Dobře si uvědomovala, co ji za těmi dveřmi čeká za hrůzu. Sebrala poslední zbytky odvahy a opatrně nakoukla. Chrissyina postel byla prázdná. Zmuchlaná deka byla osvětlená svazkem měsíčních paprsků. Zhluboka se nadechla. Chrissy kde jsi? Proč jsi vstala? Záhadné zvuky ji vedly dolů do kuchyně. V kuchyni se svítilo. Byla tam Chrissy. Přes noční košili měla přehozený růţový ţupánek. Opírala se o pult a jedla z balíčku plněné sušenky Oreo. Hleděla zamyšleně do temného okna. Ţe by jenom noční záchvat mlsoty? Amandě se ulevilo. Otočila se a s úsměvem na rtech vyšla po schodech zpátky nahoru. U Chrissyina pokoje se zarazila. Uuuuuch! Novinové výstřiţky! Leţely na posteli. Jak to, ţe jsem si jich nevšimla? podivila se. Pak si uvědomila, ţe svazek měsíčních paprsků se trochu posunul. Výstřiţky byly předtím ve tmě. Musím si je přečíst, rozhodla se. Musím zjistit, co Chrissy tají. Něco, co se nesmí nikdo dozvědět. Nakoukla dolů. Chrissy byla pořád v kuchyni. 36

Tohle je perfektní šance, řekla si a vešla do pokoje. Tak copak to tady schováváš, Chrissy? Co? Srdce se jí znovu rozbušilo. Sehnula se k posteli a sebrala výstřiţky. Bylo jich nejmíň patnáct. Roztřesenou rukou nastavila první z nich pod měsíční světlo a přečetla si titulek: Postiţená dívka zůstává v okresní nemocnici. Odhodila to a vzala další článek. Neţ ho však stačila strčit na světlo a přečíst si titulek, sáhla jí zezadu na krk studená ruka. 37

VIII. PLAMEN Amanda málem zařvala. Novinové výstřiţky jí upadly na zem. Prudce se otočila. Chrissy! Chrissy nic neřekla. Ale obličej měla napuchlý zlostí. Amanda si promnula krk. V místech, kde se jí dotkly Chrissyiny prsty, měla studenou kůţi. Vtom otevřeným oknem zavál do pokoje chladný oceánský vítr a odfoukl výstřiţky na podlaze ke dveřím. Je to moţný? zeptala se Amanda sama sebe. Ţe by Chrissy nějakým kouzlem ode mě ty výstřiţky vzdalovala? Chrissy ustoupila ke dveřím a zůstala tam stát jako bohyně pomsty s rozházenými novinovými výstřiţky u nohou. Vypadni z mýho pokoje, Amando! zasyčela. Oči měla výhruţně zúţené. Hele, co se s tebou děje? Nejdřív na mě skočíš, kdyţ spím, a teď mi slídíš ve věcech. Co to má znamenat? Pohodila hlavou, jako by tu zlost ze sebe chtěla setřást. Ale co? Vţdyť je to jedno. Jestli tě tu ale načapám ještě jednou Já já uţ ne uţ sem nevlezu. Amanda byla nešťastná, ţe neumí zachovat klid. Proběhla kolem Chrissy na chodbu, ani se jí neodváţila podívat do očí. Chrissy za ní bouchla dveřmi. Amanda na chodbě ztuhla. Chtěla zapadnout do svého pokoje a zamknout se tam. Něco ji ale zadrţelo. Střešním oknem svítil do chodby měsíc. Ukázalo se, ţe se jeden výstřiţek dostal z Chrissyina pokoje ven. Chňapla po něm a šup zmizela s ním ve svém pokoji. Jednou 38