Statistika - základní informační zdroj ekonomické analýzy ANALÝZA DAT V REGIONALISTICE Zdroje dat, národní účetnictví, časové řady, konjunkturní analýzy Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. Kvalitu ekonomické analýzy předurčuje kvalita poznatkové základny. Vytváření řad věcně správných, metodicky jednotných a konzistentních dat je úkolem ekonomické statisticky. Ekonomická statistika je číselné zobrazování a rozbor ekonomických jevů a procesů v konkrétních podmínkách jejich výskytu. Ekonomickou statistiku v ČR zajišťuje ČSÚ a některé další určené instituce, regionální statistiku zejména RIS. ČSÚ (Český statistický úřad) vytváří a spravuje různě obsáhlé databáze. Pro potřeby regionálních analýz jsou k dispozici databáze, které shrnují z různých zdrojů ČSÚ údaje v členění podle krajů a okresů. Nejpodrobnější data lze získat ze Sčítání lidu, domů a bytů, které se koná jednou za deset let. Při větším odstupu od data sčítání je třeba tento zdroj doplňovat o aktuálnější údaje (z výběrových šetření ap.). ČSÚ uvádí data v cca 35 problémových okruzích, z nichž je pro regionální management důležitých zejména pět následujících průřezových statistik. Pět průřezových statistik ČSÚ důležitých pro regionální analýzy souhrnná data o České republice, makroekonomické údaje, regionální statistiky, evropská data (ESDS), mezinárodní data. Zásadní význam pro regionální management mají ČSÚ každoročně vydávaná Statistická ročenka České republiky a Krajské ročenky. RIS (Regionální informační servis) je informační systém spravovaný Centrem pro regionální rozvoj ČR. Obsahuje informace z krajů, okresů a obcí s rozšířenou působností se zaměřením zejména na: hospodářské prostředí, životní prostřední, sociální prostředí, administrativní členění, samosprávu, veřejnou správu, dotace. Indikátor Indikátor (ukazatel) ekonomického jevu je číselné zobrazení konkrétního jevu, případně jeho určité stránky. Jejich dostupnost, adekvátní vypovídací schopnost a vyhodnotitelnost ve vztahu k účelu zkoumání je nezbytnou podmínkou analýzy. Statistika nabízí celou řadu metod, pomocí nichž je možné indikátory vyhodnocovat (vzájemnou relaci indikátorů, dlouhodobý vývoj, pravidelné a opakující se složky dlouhodobých tendencí, vývoj regionálních disparit apod.). 1
Integrované (agregované, souhrnné) indikátory Dlouhodobá empirie ukazuje, že lze v analýze přehledně vyhodnotit 10 15 indikátorů. Se stoupajícím počtem indikátorů se ztrácí přehlednost, schopnost jejich vnímání v potřebných souvislostech a rychle se snižuje vypovídací schopnost analýzy. Ukazuje se, že jistá míra integrace indikátorů je potřebná, což je věčné téma odborných diskusí do jaké míry je možné indikátory integrovat, aniž by se ztratila jejich fundamentální uživatelská informační hodnota. Nastává tedy potřeba nějaké informační nadstavby, nějakého souhrnnějšího (integrovaného) pohledu na vyjádření analýzy, aniž by se pro daný účel zkoumání nepřijatelně snížila informační hodnota výsledné výpovědi. K integraci indikátorů lze zvolit tři cesty: 1. integraci indikátorů ad hoc, 2. integraci založenou na seskupování indikátorů do věcně relativně homogenních celků, 3. integraci indikátorů založenou na seskupování indikátorů podle způsobu užití. Bez ohledu na zvolenou cestu by výsledkem agregace vždy měl být integrovaný indikátor: majících dostatečnou vypovídací schopnost pro daný účel analýzy, resp. zkoumání, výpočetně zvládnutelný, pro příjemce informací srozumitelný. Národní účetnictví K měření odrazu ekonomických jevů ve statistice tvorby a užití národního důchodu byl vytvořen a mezinárodně akceptován systém národních účtů. Systém národních účtů (SNÚ) je systém kvantitativního vyjádření, měření a hodnocení ekonomického vývoje. Patří k rozhodujícím momentům rozvoje ekonomické teorie a praxe. Jako systém vznikaly národní účty ve 30-40 letech minulého století, jejich vznik je spojován s Keynesovou "Teorií zaměstnanosti, úroku a peněz". Národní účty (NÚ) definují a konkrétními daty naplňují jednotlivé ekonomické agregáty, poskytují systematický obraz struktury ekonomiky a základních ekonomických procesů. Při výkladu příčin změn a vzájemných souvislostí se nelze obejít bez ekonomické teorie. K rozvoji SNÚ dochází po 2. světové válce. Dochází k vytvoření dvou standardních systémů s možností jejich konkretizace podle podmínek dané země: Národní účty OSN (R. Stoun a kol., 1953) Národní účty ESA (pro země ES, 1958) Významná revize SNÚ byla provedena v letech 1993-95 (zpřesnění struktury SNÚ, propočtu HDP, pojetí služeb, konečné spotřeby vlády a domácností aj.) Od roku 1958 byly NÚ každoročně vydávány za cca 170 zemí, nyní je zpracovává většina zemí světa. 2
odvětví 1, 2, 3,.. n Mimořádná revize SNÚ 2013 Přechod na Nový evropský standard ESA 2010, schválený v r. 2013, na který všechny země EU přechází v r. 2014, vyvolal mimořádnou revizi SNÚ. Vedle dopadů změn metodiky národních účtů (NÚ) zahrnuje také změny ve zdrojích údajů a zlepšení metod výpočtů a odhadů. Změny jsou provedeny zpětně do časových řad NÚ s cílem poskytnout uživatelům srovnatelnou řadu NÚ od roku 1990 resp. 1993. Roční národní účty ČR vydávané ČSÚ: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu Atributy SNÚ Pojetí tvorby produkce (výroby) - za produkci (výrobu) je považována veškerá ekonomická činnost, která přináší důchod z využívání výrobních činitelů. Pojetí hrubého a čistého domácího produktu (NDP = HDP - fixní kapitál (odpisy)). Rozdělení produkce do stejnorodých skupin (klasifikace produkce, konečné spotřeby, odvětví, ekonomických sektorů a transakcí). Podvojnost zápisů (forma účtů), která vytváří vzájemnou propojenost v systému. Základní sestava národních účtů Tabulka Input / Output Užití produkce 1. Účty výroby, tvorby, rozdělení a užití, kapitálu, finanční, zahraničí, sestavované za NH jako celek a za jeho části. Dodávky produkce odvětví 1, 2, 3,... n Konečná spotřeba Investice zásoby Vývoz Celkem 2. Tabulky Input/Output Tabulky vstupů a výstupů v souhrnné formě za mezispotřebu, konečnou spotřebu, primární vstupy atd. HDP Produkt celkem 3. Tabulky transakcí (ekonomických operací) transakcí v oblasti zboží a služeb (odvětvová struktura pracovníků a mezd, struktura finální spotřeby, fixního kapitálu a zásob atd.) distributivních transakcí (přerozdělení důchodů, příjmy a výdaje) finančních transakcí (změny aktiv a pasiv) 4. Satelitní účty za vybrané komplexy ekonomiky (životní prostředí, životní úroveň ap.) Hrubý domácí produkt (HDP) Výkonnost ekonomiky je nejčastěji měřena pomocí indikátoru HDP. HDP je peněžním vyjádřením celkového toku zboží a služeb v ekonomice za určité období, zpravidla za rok. HDP se rozlišuje jako: nominální (v cenách běžného roku b.c.), reálný (ve stálých cenách s.c.), hrubý, čistý. 3
Metody výpočtu HDP Výdajová (produktová) metoda: HDP = C + I + G + X' C - výdaje na osobní spotřebu I - soukromé hrubé domácí investice G - státní nákupy zboží a služeb (bez transfer. plateb) X' - čistý export (export mínus import X' = X - M) Příjmová (důchodová) metoda: HDP = w + i + a + n + z + k + r w - mzdy a platy zaměstnancům i - čisté úroky (přijaté mínus vyplacené) a - odpisy (amortizace) n - nepřímé daně z - důchody podniků (mimo korporace) k - zisky korporací před zdaněním r - renta z pozemků Čistý domácí produkt NDP = C + In + G + X' Čisté investice: In = I - a Jiné vyjádření : NDP = HDP - a a... amortizace Deflátor HDP (Implicitní cenový deflátor - ICD) vyjadřuje výši inflačního znehodnocení produktu v běžném roce ve vztahu k základnímu roku. nominální HDP ICD = -------------------- reálný HDP ( Reálný HDP = nominální HDP / ICD ) Analýza časových řad Cílem analýzy ekonomických jevů a procesů je zpravidla: odhalení jejich stavu, úrovně a vývojových trendů, zjištění jejich výkyvů a periodicity opakování odchylek. Jednou ze základních a nejrozšířenějších metod identifikace a interpretace ekonomických jevů a procesů je analýza časových řad. Časová řada - posloupnost věcně a časově srovnatelných pozorování, která jsou jednoznačně uspořádána v časové ose. Analýza časových řad je také základní metodou pro velmi významnou oblast ekonomických analýz - konjunkturní analýzy. Při klasifikaci časové řady ji zpravidla rozlišujeme podle hlediska: časového, periodicity sledování, způsobu vyjádření indikátorů. Uplatněním těchto klasifikačních hledisek můžeme rozlišit následující typy časových řad: dle časového hlediska: časové řady intervalové (intervalových indikátorů) časové řady okamžikové (okamžikových indikátorů) dle periodicity sledování: časové řady dlouhodobé (roční a delší) časové řady krátkodobé (čtvrtletní, měsíční aj.) dle způsobu vyjádření indikátorů: časové řady naturálních indikátorů časové řady peněžních indikátorů 4
Jednou ze základních podmínek pro použití metody analýzy časových řad je určení modelu - mechanizmu, podle něhož jsou generována sledovaná data. Časovou řadou rozumíme statistickou časovou řadu typu kde: t označuje čas, jsou parametry tzv. lineárního trendu, je bílý šum, tj. nekorelovaná náhodná veličina s nulovou střední hodnotou a konstantním rozptylem. Volba metody analýzy Čtyři nejčastěji používané metody analýzy časových řad jsou: dekompozice časové řady, Boxova-Jenkinsova metodologie, lineární dynamické modely, spektrální analýza časových řad. Výběr metody analýzy závisí zejména na účelu analýzy, typu sledovaných časových řad, zkušenostech analytika a na disponibilitě výpočetní techniky a jejích programových prostředků. V regionálních analýzách se nejčastěji používá dekompozice časové řady. Časová řada se zde rozkládá na čtyři základní složky: trend, sezónní složka, cyklická složka, náhodná složka, nejčastěji bílý šum. Časovou řadu lze chápat jako trend, na který se nabalují periodické složky a náhodná složka. Trend vyjadřuje zprůměrované dlouhodobé změny analyzovaného procesu - dlouhodobý růst, pokles nebo stagnaci a je způsoben faktory působícími ve stejném směru. Sezónní složka představuje periodické změny, které se odehrávají v průběhu roku a každý rok se opakují. Cyklická složka představuje fluktuace kolem trendu, při nichž se střídají fáze růstu s fázemi poklesu. Délka cyklu i intenzita jednotlivých fází se přitom mohou v průběhu času měnit. Náhodná složka představuje náhodné fluktuace, jež nemají systematický charakter. Zahrnuje též chyby měření a chyby ve statistickém zpracování dat. Je-li vyjádřena jako bílý šum, pak je tvořena hodnotami nezávislých náhodných veličin s nulovou střední hodnotou a konstantním rozptylem. V regionálních analýzách se pracuje zpravidla jen se třemi složkami trendem, sezónní složkou a cyklickou složkou. Dekompozice časové řady může být: aditivní - všechny složky se měří ve stejných jednotkách, nebo multiplikativní - pouze trendová složka je měřena v dané jednotce, ostatní složky jsou poměrové, resp. bezrozměrné veličiny. Problémy analýzy časových řad Při použití analýzy časových řad mohou vznikat problémy, nejčastěji spojené s: volbou časových bodů, volbou časových okamžiků, kalendářem, nesrovnalostmi jednotlivých měření, délkou časových řad. 5
Problémy s volbou časových bodů pozorování diskrétní časové řady, tj. řady tvořené pozorováními v určitých nespojitých časových bodech, mohou vznikat trojím způsobem: jsou přímo diskrétní svou povahou, vznikají diskretizací spojité časové řady, vznikají agregací hodnot za dané časové období. Problémy s volbou časových okamžiků. Měly by být voleny ekvidistantní intervaly mezi sousedními pozorováními a vhodné délky časového intervalu, aby vzniklá časová řada nebyla příliš hustá nebo řídká, čímž mohou uniknout některé charakteristické rysy analyzované řady. Problémy s kalendářem způsobují zejména nestejný počet dnů v měsících a letech. V regionálních analýzách mají delší časové řady obvykle roční interval, pak tento problém není pociťován. Problémy s nesrovnalostmi jednotlivých měření. V regionálních analýzách velmi častý problém, který způsobují zejména metodické změny výpočtu indikátorů (např. metodika výpočtu míry nezaměstnanosti) či změna bazických let. Problémy s délkou časových řad. Některé metody vyžadují určitou minimální délku časové řady. Především ty metody, kdy analýza je východiskem pro prognózu. Metodu analýzy časové řady, pokud analýza dále pokračuje prognózou, můžeme úspěšně použít jen tehdy, když jsou splněny tyto základní podmínky: 1. je k dispozici dostatečně dlouhá časová řada dat - alespoň 2x delší, než je prognózované období, 2. časová řada je kontinuální bez nevysvětlitelných skokových změn nebo mezer, resp. lze interpolací chybějících dat kontinuity dosáhnout, 3. lze předpokládat, že analyzovaný proces bude kontinuálně pokračovat i v budoucnosti. I při potřebě a často i obtížnosti splnění všech výše uvedených podmínek je analýza časových řad nejfrekventovanější analytickou metodou. Hrubý domácí produkt na obyvatele (CZK) - Moravskosl. kraj 450 000 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014 Moravskosl. kraj Polyg. (Moravskosl. kraj) Polyg. (Moravskosl. kraj) Lineární (Moravskosl. kraj) Expon. (Moravskosl. kraj) Konjunkturní analýzy Hlavní smysl a cíl konjunkturní analýzy - odhalit pravidelnost v chování ekonomických indikátorů a umožnit tak předvídání jejich budoucího vývoje. Vzhledem k charakteru analýz se zde neobejdeme bez znalostí ekonomické teorie, ekonomických zákonitostí a souvislostí. Z hlediska strategického rozhodování jsou rozhodující poznatky o dlouhodobých vývojových tendencích (časové řady ukazující setrvačnost vývoje, tempa změn apod.). Z hlediska rozhodování v krátkých horizontech jsou důležitější informace týkající se výkyvů a zlomů ve vývoji či fázi hospodářského cyklu. Je nutno brát v úvahu, že vedle složek deterministických působí v ekonomice také významné stochastické složky (vlivy). Stochastická složka se projevuje např.: nestabilitou indikátorů, odchylkami od modelových parametrů, reakcí indikátorů na nahodilé podněty. 6
Stochastickými vlivy dochází také k nesouladu ve vývoji časových řad u nichž bychom očekávali, že spolu budou ekonomicky souviset. Řešení úloh konjunkturní analýzy je těsně spjato s problematikou hospodářských cyklů, tj. s vysvětlením příčin způsobujících výkyvy např. ekonomických agregátů, cen, nezaměstnanosti, podnikatelských zisků apod. Hospodářský cyklus Pod pojmem hospodářský cyklus chápeme střídání expanze (zotavení) a recese (kontrakce) ekonomické aktivity kolem dráhy trendového růstu. Na vrcholu daného cyklu je ekonomická aktivita vzhledem k trendu nejvyšší, kdežto v sedle cyklu je dosaženo nejnižšího bodu ekonomické aktivity. Trendová dráha HDP je dráha, po níž by se HDP pohyboval, kdyby byly výrobní faktory optimálně využívány. Výstup se zpravidla nenachází na trendové hodnotě, ale kolem daného trendu osciluje. Odchylku výstupu od trendu pak nazýváme mezerou výstupu. Touto mezerou se měří rozdíl mezi skutečným výstupem a potenciálním výstupem. Mezera výstupu potenciální výstup - skutečný výstup Mezera výstupu umožňuje měřit velikost cyklických odchylek výstupu od potenciálního, resp. trendového výstupu. Empirické výzkumy ukazují, že žádné dva hospodářské cykly nejsou zcela shodné. Přesto je možno říci, že konkrétní cykly mohou mít řadu společných rysů. Právě tyto společné rysy si zaslouží pozornost, neboť jsou vodítkem pro předpovědi průběhu jednotlivých cyklů. Předvídání průběhu cyklu a jednotlivých bodů obratu je důležitou úlohou ekonomických analýz. Nejznámější ekonomické teorie týkající se hospodářských cyklů jsou: monetární teorie - spojující vznik cyklů s expanzí úvěrů, vyvolanou omezením úrokové míry a s následnou expanzí peněz, inovační teorie - založená na tom, že cyklické chování zaviňuje nerovnoměrné rozdělení inovací a nakupení významných technologických a výrobkových obměn do určitých období, teorie podspotřeby - vychází z předpokladu, že výkyvy jsou způsobeny asymetrií důchodů a z toho vyplývající asymetrií investic. Kvantitativní přístupy k rozpoznávání, deskripci a předvídání cyklů mohou být dvojí: 1. Přístup vycházející z poznatků ekonomické teorie - teorie příčin a mechanizmu hospodářských cyklů. 2. Přístup pragmatický - charakteristický pro konjunkturní analýzu. Ad 1: Přístup vycházející z poznatků ekonomické teorie Usiluje o vytvoření komplexního modelu ekonomického vývoje (zpravidla ekonometrického). Využívá pro odvozování budoucího vývoje ekonomické indikátory reprezentující chování cyklu. 7
Ad 2: Přístup pragmatický Usiluje o krátkodobý ekonomický výhled, potřebný při rozhodování (o úvěrech, zakázkách, investicích apod.) Využívá pečlivě vybrané faktory spjaté s vývojem ekonomických aktivit v horizontu nejbližších měsíců. Cílem tohoto přístupu je předpověď změn a jejich časové určení, tj. určení bodu v němž se v danou chvíli ekonomika nachází a určení fáze nejbližšího období - recese, expanze, horního či dolního bodu obratu. Obsah a struktura konjunkturní analýzy Obsah konjunkturní analýzy je určen cíli, které má plnit v hodnocení ekonomického vývoje a které jsou spjaty s předpovědí budoucího vývoje. Od běžných přístupů k analýze odlišuje konjunkturní analýzu právě rozšíření záběru na identifikaci hospodářského cyklu a na určení vývoje v následujících obdobích (zpravidla v měsících). Periodicky organizované konjunkturní analýzy prováděné specializovanými institucemi mají pevnou strukturu a následující funkce. Základními funkcemi konjunkturní analýzy ve vztahu k uživatelům jsou funkce: 1. informativní 2. klasifikační 3. prognostická Ad 1): funkce informativní vychází z toho, že uživatel očekává jakýsi standardní okruh dat o ekonomickém vývoji, obsahující srovnání hodnoceného období s minulostí případně s vývojem v jiných zemích, pracuje se zde s mezinárodně metodicky sjednocenými typy indikátorů, k získávání dat jsou využívány především oficiální informační zdroje s maximálním přizpůsobením pravidelnosti a podrobnosti daných údajů potřebám zkoumání. Používané konjunkturní indikátory se zpravidla týkají čtyř základních oblastí: produkce, cen, zaměstnanosti, vnějších ekonomických vztahů. Mimo tyto indikátory používá konjunkturní analýza také řadu dalších informací a indikátorů, které přispívají k diagnóze ekonomiky (údaje o faktorech chování ekonomických subjektů, indikátory získané pomocí speciálních konjunkturních anket apod.). Ad 2): funkce klasifikační klasifikace stavu ekonomiky předpokládá pečlivé vyhodnocení všech průvodních jevů, řada náznaků se vyvíjí rozporně a neposkytuje nám jednoznačný obraz, musíme zde vycházet také z toho, že chování ekonomických subjektů je velmi citlivé na řadu impulsů z politického vývoje, vnějších ekonomických vztahů, hospodářské politiky aj. 8
Základním kritériem podle něhož posuzujeme vývoj ekonomiky je chování HDP. Tento přístup však má několik problémů: komplikace spojené se sledováním vývoje HDP za úsek kratší než jeden rok, nepřesnosti v odhadech některých položek, nepřesnosti způsobené zpožděním některých informací. Z těchto důvodů je zde snaha o nalezení nějaké jiné míry (integrovaných indikátorů), jako jsou např. různé hospodářské barometry, jež zpravidla syntetizují několik indikátorů do jedné veličiny. Ad 3): funkce prognostická je z hlediska uživatelů to nejdůležitější dává signály pro: podnikatelské aktivity, opatření pro utlumení negativních efektů hospodářských cyklů, orientaci zahraničního obchodu apod. Ekonomické prognózy jsou někdy problematickým nástrojem v ekonomickém rozhodování. Hlavní oporou jsou analýzy minulého vývoje a odhady konfigurace budoucích faktorů. Konjunkturní indikátory Konjunkturní zkoumání musí zahrnovat takový okruh indikátorů, aby na základě jejich chování bylo možno určit, v kterém bodě hospodářského cyklu se ekonomika nachází. Konjunkturní indikátory se mohou vztahovat: k ekonomice jako celku, k záměrně vybraným prvkům (produkce, investice,...), k částem ekonomiky (obor, odvětví, region). Určení toho, čeho se budou indikátory týkat, závisí na bezprostředním cíli analýzy. Významný je taktéž charakter daných nástrojů makroekonomické či regionální politiky a výsledky jejich realizace. Konjunkturní indikátory můžeme rozdělit do několika oblastí: 1. indikátory produktu, 2. indikátory trhu práce, 3. indikátory cenové úrovně vstupů a výstupů, 4. indikátory vnějších ekonomických vztahů. 1.indikátory produktu - HDP, odvětvové indikátory produkce, indikátory složek AS a AD, 2.indikátory trhu práce zaměstnanost celkem, zaměstnanost dle odvětví, míra nezaměstnanosti, využití pracovních zdrojů, 3. indikátory cenové úrovně vstupů a výstupů - inflace, nominální a reálné peněžní indikátory, směnné relace, úrokové sazby, burzovní kurzy, 4. indikátory vnějších ekonomických vztahů - zahraniční obchod, obchodní a platební bilance, vnější zadluženost. Indikátory socioekonomické analýzy regionu V socioekonomických analýzách se často setkáváme s požadavkem na takovou orientaci indikátorů, aby bylo možné posouzení míry dosažení stanovených cílů (strategií, programů, projektů). Indikátory jsou v souladu s metodou logického rámce voleny a sestavovány v těchto skupinách: indikátory zdrojové nebo vstupní, indikátory finanční, indikátory výstupu, indikátory výsledku, indikátory účinku (dopadu). 9
Indikátory zdrojové nebo vstupní se vztahují k alokovanému rozpočtu pro každou úroveň realizace či podpory. Indikátory finanční se vztahují k monitorování průběhu realizace podle ročních závazků a plateb z disponibilních zdrojů. Indikátory výstupu se vztahují k vlastní činnosti. Jsou měřeny v naturálních jednotkách (např. počet km vybudované silnice) nebo finančních jednotkách (např. náklady na vybudování silnice). Indikátory výsledku vykazující přímé a okamžité efekty z realizace. Informující o změnách, které ovlivňují chování nebo výkon přímých uživatelů díla. Mohou být naturální nebo finanční Indikátory dopadu (účinku) vykazují účinky realizovaných aktivit nad rámec okamžitých efektů pro přímé uživatele. Lze definovat dva druhy účinků: účinky, které se projeví po uplynutí určité doby a jsou přímo spojeny s realizovanou činností - specifické účinky, dlouhodobé účinky - globální účinky. Následující tabulka objasňuje uvedené úrovně indikátorů na příkladu různých druhů infrastruktury. Průmyslový pozemek Silnice z A do B Rekultivace zdevastované ho území Vstupy Náklady na rozvoj pozemku Stavební náklady Projekční náklady Výstupy Výsledky Účinky Plocha připravovaného pozemku Přitažlivost pozemku ve srovnání s okolím Podlahové plochy získané po 1 roce. Růst zaměst. v dotčených podnicích Délka vybudované trasy Zisk z dostupnosti Počet vozidel používajících silnici po 1 roce. % podniků využívajících výhod dostupn. Zrekultivovaná plocha Změna počtu a profilu obyvatel v okolí do 1 km % městských obyvatel, kteří zde chtějí zůstat (kontext) 10