Pavlína Brzáková Sibiřský šaman Očur-oolovič a jeho léčba pěti živly Ooržak Dugar-Sjurjun Očur-oolovič, který se v současné době nachází v jurtě na nádvoří nového zámku ve Škvorci (naproti starému zámku), je jedním z obnovitelů náboženství a duchovní kultury v jihosibiřské republice Tuva - šamanismu a buddhismu. Naši republiku navštívil již podruhé, aby zde vysvětil některá silová místa (stromy a prameny) a zpřístupnil znalosti sibiřského přírodního léčitelství také za hranicemi své vlasti. Léčí energií a bylinami, pořádá obřady, věští, vyrábí ochranné amulety a očišťuje domy a byty od negativních energií. Očur-oolovič působil v Tuvě jako přední představitel buddhistické společnosti (1990 až 1993) a později sdružení tuvinských šamanů Dungur (1993 až 1996 a 2001 až 2005). Od roku 2005 je samostatným rodovým šamanem. Cestuje, léčí a vyučuje tradičnímu tuvinskému šamanismu. Žije v jurtě v hlavním městě Kyzyl. Ruská autonomní republika Tuva procházela začátkem 90. let pohnutou etapou. Sovětský svaz se rozpadl a objevila se najednou příležitost vrátit k tradici, ke kořenům, k duchovnosti, k uctívání země a nebe. V hlavním městě Kyzylu začala vznikat šamanská a buddhistická centra. Šaman Ooržak Dugar-Sjurjun zpočátku působil v šamanském centru Dungur, ale po mnoha peripetiích se osamostatnil a začal se věnovat vlastní léčitelské praxi. Zareagoval na pozvání svých zahraničních klientů a zúčastnil se nejrůznějších sympozií a kongresů v Turecku, Německu, Rakousku a Španělsku. V roce 2009 navštívil také naši republiku. Věděl jste o svých šamanských schopnostech ještě před rokem 1990? Podle tradičního tuvinského kalendáře jsem se narodil v roce myši, a to už samo skýtá předpoklad, že jsem k této cestě předurčen. Pamatuji si, že když jsem byl malý, jednou v noci se u nás doma sešli příbuzní, protože dědeček zemřel. Tenkrát bylo zakázáno dělat tradiční pohřební obřady, politický režim to nepřipouštěl. Před tím, než naši zemi ovládl socialismus, se tyto obřady konaly ve dne, protože v noci je zakázáno duchy rušit. Ale za socialismu se všechny
naše obřady konaly v noci, aby o nich nikdo nevěděl. Byly v rozporu s režimem. Dědečka jsme chtěli pohřbít po našem, aby měl jeho duch po smrti klid, a tak nebylo zbytí, uchýlili jsme se do tmy. Přesto se u nás hned ráno objevila milice a mého tatínka odvedli do vězení. A já měl zakázáno chodit mezi okťjabrjata. To byli jako pionýři, ale menší děti. Jako dítě jsem rád kreslil a maloval. Probouzel se ve mně výtvarný talent. Ten pak převážil ostatní schopnosti a začal jsem studovat výtvarné umění. Stal jsem se umělcem, to bylo za socialismu výhodné. Maloval jsem politická hesla, dělal nástěnky. Později jako dospělý jsem například vyzdobil vnitřek našeho národního divadla. Bylo to procitnutí vnitřního zraku, které mě neustále vedlo. Když se režim rozpadl, nástěnky už nebyly potřeba. Tehdy jsem v noci začal slýchat cinkání zvonečků. Duchovní svět mě volal. Byl jsem v kontaktu s tuvinským literátem, etnografem a historikem Keninem Mongušem Lobsanem, zakladatelem a obnovitelem duchovnosti v Tuvě. Zatímco on obnovoval především šamanismus, já se staral o obnovu buddhismu. Založili jsme chrám na pravém břehu Jeniseje, který funguje dodnes. Co vás k šamanismu přivedlo? Souviselo to s mými vizemi, které ke mně začaly přicházet. Zpočátku jsem šamanem být nechtěl. Má žena si o mně myslela, že jsem se zbláznil. Pořád jsem s někým rozmlouval a ona nikoho neviděla. Když jsem se stal šamanem, byl jsem v Tuvě již známý. Psalo se o mně v novinách, že nejdřív jsem byl buddhista a teď šaman, a že jsem podvodník. Do novin se dá napsat ledacos. Ale bylo to tak, že když jsem zakládal buddhistický chrám, šamanismus byl stále ještě zakázaný a já se mohl jako buddhista věnovat léčitelství, k němuž mě to táhlo. A pak zákaz ohledně šamanů padl a mně se otevřela má cesta Měl jste nějaké šamanské předky? Můj dědeček Ooržak byl šamanem. A od něho zřejmě jeho schopnosti přešly na mě. Stal jsem se šamanem zemského původu, protože mým rodným elementem je země. O šamanství rozhodují živly? Rodný živel ovlivňuje způsoby šamanské praxe. Abych získal sílu, musím obnovovat kontakt se živlem, v mém případě dělat rituály země. Je možné některý ze živlů považovat za nejsilnější? Osobně si velmi vážím vody. Z velké části tvoří naše těla a právě jí šamani našeptávají a s její pomocí léčí. Vloží do ní informaci a potom ji nemocný pije, až do samého uzdravení.
Uveďte nějaký příklad Silný šaman může vodě našeptávat a vtiskovat jí léčivou sílu. Zvláště dobře se pomocí našeptané vody léčí lidé, kteří se narodili v roce, jehož elementem je právě voda. Konkrétně: Člověk, který se narodil v roce myši a jeho elementem je voda, může mít například problém s ledvinami a močovými cestami. Připraví si sám z vody lék tak, že vezme emailovou nádobu, dá do ní vodu a vaří ji tak dlouho, až se polovina vyvaří. Pak vezme naběračku a třistakrát vodu proleje. Potom ji donese šamanovi, aby do ní našeptal. Léčivou vodu pak pije po sklenicích třikrát denně po sedm dnů. Pak následuje týdenní pauza, po ní znovu sedm dnů pití, pak opět pauza a ještě sedm dnů pití. Sledujeme-li způsoby šamanského léčení, může nás napadnout, jestli se nejedná o šarlatánství. Většinou bychom chtěli okamžité uzdravení, když se však nedostaví, jsme zklamáni To je pochopitelné. Ale cesta k uzdravení vede skrze změnu myšlení a vůbec celkového pohledu na život. Šamanství má výsledky, ale někdy je proces uzdravování zdlouhavý, protože mu brání právě naše nevíra. Kolikrát se také lidé ani nechtějí uzdravit, protože nemoc je pro ně nějakým způsobem výhodná. Také platí, že nemoc, která vznikala desítky let, je léčitelná až za několik seancí, protože vnikla do fyzického těla a třeba v něm způsobila takové změny, které jsou nevratné. Těžko můžeme čekat, že člověku, kterému vzali nohu, zase nějaká končetina doroste Někdy jsou naše očekávání nereálná Co to tedy znamená uzdravit se? Zbavit se negativního pohledu na život. Naučit se více důvěřovat sobě a svému vnitřnímu vedení. Spojit se se svou Matkou Zemí. Když se toto podaří, mohou se dít skutečné zázraky. Naučíme se být šťastní, a to není zrovna málo. Dříve šamani nedělali žádné semináře. Teď ale jezdíte za hranice své země a přicházejí za vámi lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou šamani a hledají pro to důkaz. Vždycky se snažím na začátku semináře vysvětlit, že šamana z nikoho neudělám, že jim jen otevřu dveře a dám nahlédnout do způsobu vidění světa šamanů. Šamanství se nedá učit, šamanem prostě člověk je, stane se jím, nebo ne. Nikdy jsem neměl žáky, měl jsem pouze přátele, kteří se šamanstvím prakticky zabývali, a těm jsem třeba v nějakých záležitostech poradil nebo se sám naopak od nich něčemu naučil. Důležité je důvěřovat vlastní intuici. A praktikovat. Jak mohu praktikovat, když vlastně nevím, co mám dělat?
Hlavní je navázat kontakt se svým živlem. Ten je každému člověku daný podle roku, v němž se narodil. Vezměme si třeba člověka, jehož rodným živlem je voda. Voda může narazit na překážku, která je silnější, ale vždycky si najde nějakou jinou cestu. Voda je zároveň jedinečnou nositelkou informací. Když s ní vejdete do kontaktu, sama vám napoví, co máte či nemáte dělat. A tak to platí se všemi živly. Dobrá, ale jak mám kontakt s vodou navázat? Najdete si pramen, který vyvěrá ze země a je čistý. Vytéká přímo z Matky Země, je to jedinečný živý zdroj. Zapálíte oheň, nakrmíte plameny nejrůznějšími pokrmy a pohostíte ducha vody. Pak mu budete naslouchat Slovy je to těžké přiblížit, něco jiného je to vyzkoušet. Je ještě nějaký důvod, proč by bylo dobré dělat živlové rituály? Je to dobré nejenom pro konkrétního člověka, ale i pro přírodu samotnou. V posledních letech je na tom naše planeta hůře a hůře. Vážné problémy týkající se životního prostředí v podstatě nikdo neřeší a lidé se své Matce pořád vzdalují. Navázáním kontaktu s rodným elementem navážeme zároveň hlubší spojení se svou Matkou Zemí. Stejně jako my potřebujeme ji, tak ona také potřebuje nás. Měli bychom mít stále na paměti, že jsme jejími dětmi. To není vůbec snadné. Obyčejný člověk těžko ovlivní to, co je záležitostí nadnárodních firem, států a státníků. To je na jedné straně pravda, na straně druhé můžeme udělat něco i my. Nerovnováha ve vztahu k přírodě a okolnímu světu způsobuje tělesnou nerovnováhu a ta vyvolává řadu nemocí, kterým se říká civilizační choroby. Harmonickým vztahem k zemi harmonizujeme sami sebe. Dělejme proto tyto rituály, začneme na hlubší úrovni chápat, nakolik je svět kolem nás živoucí. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se vám podařilo propojit šamanské aktivity s ekologickými. Tyto dva směry jsou si velmi blízké, oběma záleží na Matce Zemi. Navíc ekologie je věda a jako taková je pro chápání vaší ateistické společnosti srozumitelná. Spojte šamanský duchovní proud s vědou a dosáhnete hlubšího pochopení světa, v němž se nacházíte.