První pozorování vlaštovky skalní (Hirundo daurica) na území České republiky? Is the observation of the Red-rumped Swallow (Hirundo daurica) the first record in the Czech Republic? Martin Mandák 1 & Jiří J. Hudeček 2 1 Hrušovská 2, CZ-702 00 Ostrava; e-mail: m.mandak@tiscali.cz 2 Hraniční 151 a 230, CZ-742 83 Klimkovice Mandák M. & Hudeček J. J. 2005: První pozorování vlaštovky skalní (Hirundo daurica) na území České republiky? Sylvia 41: 129 135. V první části příspěvku je popsáno pozorování vlaštovky skalní (Hirundo daurica) ze dne 6. 4. 2003, které učinil první autor článku na Heřmanickém rybníku v Ostravě-Heřmanicích (49 52 N 18 19 E). Pozorování bylo akceptováno Faunistickou komisí ČSO (FK 13/2003). Podle naší odborné literatury by se mělo jednat o první pozorování tohoto druhu na území České republiky, ovšem v části druhé předkládáme obnovenou zprávu (z období 1897 1908) J. Práška o pozorování druhu z Lysé hory (49 33 N 18 27 E). In the first part of the article we describe circumstances of an observation of the Red-rumped Swallow (Hirundo aurica) on April 6, 2003. The bird was sighted by the first author at the Heřmanický pond in Ostrava-Heřmanice (49 52 N 18 19 E). The observation was accepted by the Czech Rarities Committee (FK 13/2003). According to the Czech ornithological literature this should be the first record of the species on the territory of the Czech Republic. However, we refer to an older report by J. Prášek from the Lysá hora Mt. (49 33 N 18 27 E) dating back to 1897 1908. Keywords: Red-rumped Swallow, Hirundo daurica, Czech Republic, Silesia, first record, J. Prášek Vlaštovka skalní (Hirundo daurica) nový druh pro ČR V západní Palearktidě hnízdí vlaštovka skalní (Hirundo daurica) v teplejších oblastech nižších zeměpisných šířek, především v mediteránní oblasti. Kromě území západní Palearktidy obývá rozsáhlé území Asie jižně od cca 50 54 N a také subsaharskou oblast Afriky až po Malawi (Snow & Perrins 1998). Kromě poddruhu H. d. rufula hnízdícího v západní Palearktidě je známo dalších pět subspecií (Isenmann 1985). Vlaštovka skalní vyhledává v době hnízdění skalnaté útesy lemující mořská pobřeží nebo skalní stěny v horských biotopech, někdy zahnízdí také v dutinách zřícenin, pod mosty apod. (Svensson et al. 1999). V porovnání s vlaštovkou obecnou (Hirundo rustica) zůstala 129
Mandák M. & Hudeček J. J. / Vlaštovka skalní v ČR u vlaštovky skalní zachována vazba na původní hnízdní a potravní prostředí a není tak závislá na lidských stavbách a biotopech. Hnízdí samostatně, příp. v malých koloniích čítajících většinou do 3 4 párů (Snow & Perrins 1998). Hnízdo je podobně jako u jiřičky obecné (Delichon urbica) uzavřené, avšak s nápadně prodlouženým trubkovitým vletovým otvorem (cf. Isenmann 1985). Populace hnízdící v západní Palearktidě jsou tažné, přičemž oblasti zimovišť nejsou prozatím dostatečně prozkoumány. Předpokládá se, že se nacházejí v tropické Africe, kde ptáci obývají především suché savany, zemědělskou krajinu a lesní paseky (Snow & Perrins 1998). V Evropě se vlaštovka skalní mimo hnízdní areál vyskytuje velmi vzácně, ale např. v Británii a Irsku pravidelně v období březen květen a srpen-listopad (Svensson et al. 1999) a do konce roku 1995 bylo v těchto zemích evidováno 284 záznamů (http://www.birdguides. com/html/vidlib/species/hirundo_daurica.htm). V některých státech je zaznamenávána víceméně každoročně (Island, Benelux, Německo, Rakousko, skandinávské státy), z jiných zemí a ostrovů je záznamů méně (Švýcarsko, Ukrajina, Arménie, ostrovy Azory a Madeira). Ve střední Evropě (bývalé Polsko) se objevovala podle Domaniewského (1931) příležitostně a velmi řídce již před rokem 1844, zatímco Isenmann (1985) uvádí jako první zastižení druhu ve střední Evropě (ostrov Helgoland v SRN) datum 30. 5. 1855. V současném Polsku byla doposud zjištěna jen 4x v jižní části státu (Tomiałojć & Stawarczyk 2003). Kromě tří podzimních zjištění bylo ve středoevropských státech zaznamenáno do roku 1984 pouhých 31 výskytů v období 9. 4. 4. 6., z nichž většina spadá do první květnové dekády. Zejména u ptáků v prvním roce života jsou známy podzimní zálety daleko na sever od hnízdního areálu do střední Evropy. Přibývající počet zjištění po roce 1950 v západní, střední a severní Evropě souvisí s rozšiřováním jejího hnízdního areálu (Isenmann 1985). Hudec (1983), Hudec et al. (1995) ani Vavřík (2004a) se o vlaštovce skalní jako členu avifauny Československé, resp. České republiky vůbec nezmiňují, ačkoliv již Hudec et al. (1966) citují zprávu J. Práška, kterou však zároveň odmítají. Následně již tato zpráva nebyla do odborné literatury dále přebírána. Aniž bychom zprávu J. Práška jakkoliv obhajovali neopodstatněnými argumenty, znovu ji předkládáme odborné ornitologické veřejnosti. Současně se také zabýváme historií zájmů o Lysou horu na přelomu 19. a 20. století, osobností J. Práška a jeho zpravodaji a bagatelizací vizuálních pozorování ze strany ornitologických autorit z tohoto období (viz kap. Zpráva J. Práška z Lysé hory). Nejprve však popíšeme první novodobé pozorování vlaštovky skalní. Dne 6. dubna 2003 byl v severní části Heřmanického rybníka v Ostravě-Heřmanicích (Moravskoslezský kraj, kvadrát 6175) pozorován prvním autorem příspěvku 1 adultní jedinec vlaštovky skalní. Počasí bylo po většinu dne pro ornitologická pozorování krajně nepříznivé vanul silný, studený severní vítr, sněhové přeháňky se střídaly se slunečným počasím a teplota vzduchu se pohybovala okolo 5 C. V níže uvedeném časovém úseku bylo ovšem poměrně teplo, slunečno a vítr byl relativně slabý. V 15 h (SELČ) zpozoroval první autor článku mezi 13 vlaštovkami obecnými lovícími nad hladinou rybníka odlišně zbarveného jedince. Kostřec až za zadní okraj křídel, krk a hlava byly zbarveny načervenale, pouze čelo a temeno byly černé. Po delší chvíli sledování byly zaznamenány další charakteristické znaky 130
pro tento druh i na rýdovacích perech. Ty byly zhruba stejně dlouhé jako u vlaštovky obecné, ale bez jakýchkoliv bílých skvrn. Spodní část těla byla světlá s mírně načervenalými boky. Další typické znaky, jako jsou černá spodní část břicha či načervenalé zbarvení spodní části křídel (viz např. Svensson et al. 1999), nebyly zaznamenány. Celkově byl sledovaný pták proporcemi těla a chováním prakticky identický s ostatními lovícími vlaštovkami. Pták byl naposledy pozorován asi v 15:20 (SELČ). Celková doba pozorování trvala přibližně 10 min, kdy jedinec létal nad vodní hladinou, kolem rybářských posedů a lávek, jednou zalétl i nad souvislý rákosový porost. Po krátkých úsecích pozorování se pták ztrácel z dohledu, aby se zase za chvíli objevil o kus dále. Nejkratší vzdálenost od letícího ptáka činila asi 7 m, po většinu času se ale vlaštovka skalní zdržovala do vzdálenosti nepřekračující 50 m od pozorovatele. Ke sledování byl použit binokulár zn. CARENA 8 20 x 50. Ačkoliv se první autor na stejné místo vrátil ještě jednou asi za 1 h, vlaštovku skalní zde již nespatřil. Rovněž bez úspěchu skončila tříhodinová odpolední exkurze následujícího dne, kdy se výrazně zhoršilo počasí (husté sněžení a teplota okolo 0 C), jež v dalších dnech zapříčinilo úhyn několika vlaštovek obecných. Ze dne 7.4. však uvádí zjištění vlaštovky skalní jiný pozorovatel (viz Vavřík 2004b). Pozorování bylo akceptováno Faunistickou komisí ČSO pod č.j. FK 13/2003 jako nový druh pro avifaunu České republiky (Vavřík 2004b). ZPRÁVA J. PRÁŠKA Z LYSÉ HORY Pokud byly napůl turistické výlety do karpatských hor včetně Beskyd dříve obtížné (Hudec 2003), neplatí to již zcela pro konec 19. století. V roce 1880 postavil německý horský spolek Beskidenverein pod vrcholem Lysé hory (Moravskoslezský kraj, kvadrát 6476) dřevěnou chatu, která byla v létě obývána správcem, a v roce 1895 zde zprovoznil turistickou útulnu (Havlíček 1966, Škuta 1966, Pelc 2004). Lysá hora (1323 m n. m.) se stává obdobně jako Radhošť cílem výletů a v tisku se objevují jejich popisy, stejně jako i zmínky o přírodě, zejména flóře (Anonymus 1886, 1896). O ornitologických výzkumech v Moravskoslezských Beskydech již před rokem 1900 svědčí zmínka Četyny (1966), jejich rozsah však neznáme. Josef Prášek přešel z českého gymnázia ve Valašském Meziříčí na české gymnázium v Místku ve školním roce 1901/02 jako provizorní učitel přírodopisu, matematiky a fyziky a správce sbírek kabinetu přírodopisu. Za jeho působení až do školního roku 1908/09, kdy odešel na české gymnázium do Olomouce, vykazovala sbírka 730 inventárních čísel a 2993 kusů přírodnin (Prášek 1905; podrobně ve výročních zprávách gymnázia v Místku a Olomouci). Výnosem z 21.3.1942 bylo gymnázium úplně zlikvidováno (Matějová 1995). Pokus J. Práška o popis ornitologických poměrů na Lašsku je jednou z mála prvních literárních prací v českém jazyce (Prášek 1908). Autor v ní zmiňuje záznamy o ptácích Lašska v období let 1897 1908 a již v úvodu zmiňuje, že jeho pojednání není přísně vědecké a že se u popisů druhů, o kterých se lze dočíst v každém ornitologickém spise, omezil jen na několik význačných poznámek. Některé důležité zprávy bohužel postrádají podrobnější výklad, zatímco jiné zcela zjevně odpovídají skutečnosti a stručně je můžeme vyjmenovat: také pozorována koliha malá vulgo dešťová, tenkozobec (Himantopus) uloven na Místecku za Schwaba, v ho- 131
Mandák M. & Hudeček J. J. / Vlaštovka skalní v ČR rách na Šancích střelena husa berneška (Bernicla monacha) (cf. Hanák & Hudeček 2002, Hudeček et al. 2002, Hudec & Šťastný 2005). Při psaní se opíral o více než 150 druhů ptáků v počtu 300 kusů ulovených většinou na Lašsku, přičemž radami mu pomohli arcivévodský lesník ve Starých Hamrech F. Čajánek, zemský a říšský poslanec ve Frýdlantu nad Ostravicí J. M. Kadlčák, farář ve Fryčovicích P. V. Hradil, strážmistr ve Frýdlantu nad Ostravicí A. Starhoň, K. Hoffman a F. Schubert v Místku. Nelze pochybovat o serióznosti jeho zpravodajů, z nichž zejména J. M. Kadlčák byl významnou osobností. Kadlčák byl v písemném styku s V. Čapkem a popsal faunu beskydské oblasti Lašska (Kadlčák 1905). P. V. Hradil, bratr sběratele ptáků F. Hradila z Kelče, si již v čase svých studií pečlivě vedl přírodopisné deníky. V rukopisu Poznámky geologické a jiné si v odstavci Vlaštovka poznamenal: Laštovka alpská (H. alpestris) a L. skalní (H. rupestris) v jižní Evropě, což výmluvně odráží jeho znalosti. A. Starhoň zase přispíval přírodninami do ostravských škol. Prášek (1908) zapsal ve svém popisu avifauny na Lašsku vlaštovku obecnou a jiřičku obecnou, které pokládá za obecně známé, a také vlaštovku skalní: v létě na Lysé Hoře pozorována častěji vlaštovka skalní (H. rufula), pocházející z jihovýchodní Evropy, hlavně v Řecku. Zprostředkování zprávy někým z okruhu jeho zpravodajů, který na Lysou horu chodil, je velmi pravděpodobné, neboť Obr. 1. Popis vlaštovky skalní (Prášek 1908). Fig. 1. Description of the Red-rumped Swallow (Prášek 1908). 132
jak píše: na Lysé Hoře byl 24. pros. 1897 viděn strnad sněžný, sněhule (Calcarius nivalis). Naprosto správně píše, že linduška vodní (Anthus aquaticus) je hojně na Lysé Hoře. J. Prášek připojil obsáhlý popis vlaštovky (obr. 1), který zřejmě pro přesné zformulování převzal z Brehma (1890). S popisem hlasu a způsobu hnízdění je vyloučena záměna s jiným druhem vlaštovky. Práškovu zprávu o vlaštovce skalní (Hirundo rufula = H. daurica) převzali Hudec et al. (1966), kteří napsali: Podle Práška (1908) byla tato vlaštovka pozorována častěji v létě na Lysé hoře. Přes detailní popis a poznámku, že se jedná o ptáka z jihovýchodní Evropy, je nutno zprávu naprosto odmítnout. První autor zmíněné publikace nám sdělil (Hudec in litt.), že zpráva pochází zřejmě z druhé ruky a své negativní stanovisko k pozorování dále zdůvodnil tím, že nikdo jiný častěji se vyskytující druh nezjistil a že zprávu necitovali ani Kněžourek, ani Jirsík, což ovšem nemusí být podle něj rozhodující. Přestože pokládáme za nevhodné užívání nesouvisejících argumentů k obhajobě podobných zpráv, musíme se pozastavit u skeptických pohledů uznávaných autorit české ornitologie k vizuálním pozorováním ptáků již na konci 19. a počátkem 20. století. Janda (1899) píše o rorýsi velkém (Tachymarptis melba): žáky gymnasia upozorněn jsem byl na nápadného velikého rorýsa s bílým břichem,... celé dopoledne pak kroužil mezi hejnem domácích. Stejný autor později uvedl pozorování i ve své knize (Janda 1902), kde je patrno, že byl k pozorováním ptáků velmi skeptický: že vyhýbám se citování celé řady zpráv, jinak z knihy do knihy přecházejících, soudný čtenář uzná za správné, ježto zvláště zprávy denních listů a neodborná sdělení jednotlivců dostatečnými vědomostmi nevládnoucích i jsou přítěží, jež pravé poznání jen znesnadňuje. Krátce poté cituje pozorování Chlebovský (1903): velmi zajímavý případ pro moravskou avifaunu jest pozorování pana Jandy ze dne 11. 5. (18)99, kdy poprvé s určitostí určil mezi hejnem našich rorýsů domácích rorýse alpského (Cypselus melba). Sám Janda (1927) o pozorování později píše: Tak 21. 5. 1899 zcela bezpečně jsem viděl jednoho, který celé dopoledne oblétal budovu gymnasijní ve Val. Meziříčí a chvílemi sletěl tak nízko, že záměna nebyla možná. Je nepravděpodobné, že by K. Kněžourek o pozorování vůbec nic nevěděl, neboť přispíval i do časopisu Příroda a škola, nicméně v jeho knize (1910 12) není o Jandově pozorování žádná zmínka, ačkoliv autora (např. str. 178) i jeho knihu (str. 33) cituje. Jinde Kněžourek (1910 12) zmiňuje u ouhorlíka stepního (Glareola pratincola): v okolí Nového Jičína v severových. Moravě domníval se jej pozorovati Chlebovský 10. srpna 1904. Hudec et al. (1966) k tomu dodávají: Kněžourek (1910 12) a po něm Jirsík (1935) vyslovují pochybnosti o správnosti pozorování. V práci Chlebovského je pták dobře popsán a při znalostech autora není nutno o správnosti určení pochybovat. Zmínku o vlaštovce skalní učinil také Linhart (1915), nepochybně podle Práškovy zprávy, když ve výčtu fauny místeckého okresu zmiňuje: vlaštovky (vlaštovka obecná, jiřička, vlaštovka skalní). Historiograf prof. F. Linhart (1865 1937) vyučoval na místeckém gymnáziu již od roku 1896 a J. Práška tedy osobně znal (Procházka 1963). Na závěr této historické zprávy krátké shrnutí: J. Prášek zmiňuje častější letní pozorování vlaštovky skalní z Lysé hory z let přelomu 19. a 20. století. Popis druhu je ve zprávě autora velmi podrobný a je mu věnován značný prostor. O pár let později je záznam citován i Lin- 133
Mandák M. & Hudeček J. J. / Vlaštovka skalní v ČR hartem (1915). Podle našeho názoru se jedná o věrohodnou literární zmínku o tomto druhu, konečné posouzení však přenecháváme FK ČSO. PODĚKOVÁNÍ Za pomoc při naší práci děkujeme doc. RNDr. K. Hudcovi, DrSc. (Brno), RNDr. M. Janouškové (Brno) a Mgr. F. Jaskulovi (Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm). Za podnětné připomínky k textu článku jsme zavázáni oběma anonymním recenzentům. LITERATURA Anonymus 1886: Die Lyssa Hora. Mähr.-schles. Grenzbote (Mähr. Ostrau) 20(67): 4. Anonymus 1896: Ausflug auf die Lyssa. Mähr.-schles. Grenzbote (Mähr. Ostrau) 20(112): 3. Brehm A. E. 1890: Život zvířat. Díl II. Ptáci, sv. 2. Přeložil F. Nekut. 2. vyd. J. Otto, Praha. Četyna B. 1966: Radhošť v minulosti a přítomnosti. Kulturně-historický přehled. Vlastivědný ústav, Nový Jičín: 7 8. Domaniewski J. 1931: Tyzenhauza spis ptaków i ssaków ziem Polskich. Fragmenta Faun. Mus. Zool. Polonici (Warszawa) 1: 209 288. Hanák F. & Hudeček J. J. 2002: Berneška atlantská (Branta hrota) jako druh na území České republiky. Zprávy MOS 60: 121 124. Havlíček B. 1966: Hory a lidé. Těšínsko 9(3): 1 7. Hudec K. (ed.) 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/I. Academia, Praha. Hudec K. 2003: O ptácích Karpat. Veronica 15 (zvláštní vydání Karpaty, krajina, lidé): 39. Hudec K., Chytil J., Šťastný K. & Bejček, V. 1995: Ptáci České republiky. Sylvia 31: 97 149. Hudec K. & Šťastný K. (eds) 1983: Fauna ČR. Ptáci 2/II. Academia, Praha. Hudec K., Kondělka D. & Novotný I. 1966: Ptactvo Slezska. Slezské muzeum, Opava. Hudeček J., Beneš B. & Hanák F. 2002: Koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris) ve sbírkách muzeí České republiky. Zprávy MOS 60: 73 82. Chlebovský A. 1903: Květen 1903. 1. Zpráva ornithologická. Příroda a škola 1: 172. Isenmann P. 1985: Cecropis daurica (Laxmann 1769) Rötelschwalbe. In: Glutz von Blotzheim, U. N. & Bauer K. M. (eds): Handbuch der Vögel Mitteleuropas 10/I. Aula-Verlag, Wiesbaden: 450 464. Janda J. 1899: Kalendář jarního tahu ptačího v okolí Val. Meziříčí 1899. Výroční zpráva gymnasia ve Val. Meziříčí: 3 31. Janda J. 1902: Atlas ptactva středoevropského se zvláštním zřetelem k druhům domácím. I. L. Kober, Praha. Janda J. 1927: Brehmův život zvířat. Napsal A. Brehm. Díl III/3. Ptáci. Kukačkovití (Papoušci) Mandelíkovití. J. Otto, Praha. Kadlčák J. M. 1905: Zvířena beskydské oblasti na Lašsku. In: Schücker J., Prášek J., Kadlčák J. M.: Památník Matice Místecké. Nákl. Matice Místecké, Místek: 29 33. Kněžourek K. 1910 12: Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských I. a II. I. L. Kober, Praha. Linhart F. 1915: Vlastivěda moravská. Nákl. Musej. spol., Brno: 25 26. Matějová A. 1995: Gymnázium slaví. Těšínsko 38(4): 28 31. Pelc M. 2004: Německý horský spolek Beskidenverein. Těšínsko 47(3): 8 20. Prášek J. 1905: Sbírky přírodovědecké matičního gymnasia v Místku. In: Schücker J., Prášek J. & Kadlčák J. M.: Památník Matice Místecké. Nákl. Matice Místecké, Místek: 117 118. Prášek J. 1908: Ornithologické poměry na Lašsku. In: Třináctá výroční zpráva c.k. českého vyššího gymnasia v Místku za školní rok 1907 08. Místek: 3 26. Procházka K. 1963: Historiograf profesor Frant. Linhart. Těšínsko 6: 6 7. Snow D. W. & Perrins C. M. (eds) 1998: The Birds of the Western Palearctic. Vol. 2. Passerines. Oxford University Press, Oxford & New York. Svensson L., Grant P. J., Mullarney K. & Zetterström, D. 1999: Collins Bird Guide. HarperCollins, London. 134
Škuta V. 1966: Turistika v Beskydách. Těšínsko 9(3): 7 9. Tomiałojć L. & Stawarczyk T. 2003: Awifauna Polski. Rozmieszczenie, liczebność i zmiany. PTTP pro Natura, Wrocław. Vavřík M. (ed.) 2004a: Seznam ptáků České republiky (Faunistická komise ČR). http://fkcso.sweb.cz Vavřík M. 2004b: Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2003. Zprávy ČSO 59: 24 32. Došlo 18. července 2005, přijato 13. září 2005. Received July 18, 2005; accepted September 13, 2005. 135