Ten pokoj je cizí. Neznám. Nevím, kde jsem ani jak jsem se tady ocitla. Nevím, jak se dostanu domû. Strávila jsem tu noc. Probudil mû Ïensk hlas nejdfiív mû napadlo, Ïe ta Ïena je se mnou v posteli, ale pak jsem si uvûdomila, Ïe ãte zprávy a já sly ím rádiobudík, a kdyï jsem otevfiela oãi, byla jsem tady. V tomhle pokoji, kter nepoznávám. Moje oãi se pfiizpûsobují eru a já se rozhlíïím kolem sebe. Na zadní stranû dvefií od atní skfiínû visí Ïupan hodí se pro Ïenu, ov em pro nûjakou daleko star í, neï jsem já a u toaletky jsou pfies opûradlo Ïidle úhlednû pfieloïené kalhoty v námofinické modfii, ale o moc víc toho nevidím. Budík vypadá sloïitû, pfiesto nacházím knoflík, kter by ho mûl umlãet. Povedlo se. Právû v tu chvíli vedle sebe zaslechnu rozechvûlé nadechnutí a dojde mi, Ïe nejsem sama. Otoãím se. Vidím velk kus kûïe a tmavé vlasy prokvetlé stfiíbrem. Nûjak muï. Levou païi má poloïenou na pfiikr vce a na ãtvrtém prstu jeho ruky je zlat krouïek. Potlaãím zaúpûní. NejenÏe je star a ediv, pomyslím si, ale navíc je Ïenat. Vyspala jsem se s Ïenat m muïem, a je tû k tomu jsem to podle v eho udûlala u nûj doma, v posteli, o kterou se urãitû obvykle dûlí se svou man- Ïelkou. Znovu se natáhnu, potfiebuju se vzpamatovat. Mûla bych se stydût. Napadá mû, kde je asi jeho manïelka. Mám si dûlat sta- 11
rosti s tím, Ïe se mûïe kaïdou chvíli vrátit? Pfiedstavuju si, jak stojí na druhé stranû pokoje a jeãí na mû, Ïe jsem coura. SvÛdnice. Podl had. íkám si, jak se budu bránit, pokud se skuteãnû objeví, a jestli toho vûbec budu schopna. Zdá se ov em, Ïe tomu chlápkovi v posteli je to jedno. Obrátil se na druhou stranu a chrápe dál. SnaÏím se leïet bez pohnutí. Vût inou si pamatuju, jak jsem se do podobn ch situací dostala, ale dnes ne. Musí v tom b t nûjak veãírek anebo náv tûva baru ãi klubu. Zfiejmû jsem se pofiádnû zru ila. Natolik, Ïe si vûbec nic nepamatuju. Natolik, Ïe jsem la s muïem, kter má snubní prst nek a chlupy na zádech, k nûmu domû. Odhrnu velice opatrnû pokr vku a posadím se na okraj postele. Nejdfiív ze v eho musím do koupelny. Ignoruju pantofle u sv ch nohou oustat s Ïenat m muïem je jedna vûc, ale nikdy bych nemohla nosit boty jiné Ïeny a bosa se vyplíïím na chodbu. Uvûdomuju si svou nahotu, bojím se, abych nezvolila patné dvefie, nenarazila na podnájemníka nebo pubertálního syna. Ke své úlevû vidím, Ïe dvefie do koupelny jsou otevfiené, vejdu dovnitfi a zamknu za sebou. Posadím se, vyãurám se a potom spláchnu a otoãím se, abych si umyla ruce. Natáhnu se pro m dlo, jenïe nûco je patnû. Nejdfiív nemûïu pfiijít na to, co to je, ale pak to vidím. Ruka, která svírá m dlo, nevypadá jako moje. Její kûïe je vrásãitá a prsty jsou tlusté. Nehty na ní nejsou nalakované a jsou okousané do masa, a stejnû jako ten muï v posteli, od nûhoï jsem právû ode la, nese na prsteníku prost zlat snubní prsten. Chvíli nevûfiícnû zírám, potom prsty zatfiepu. Prsty na ruce drïící m dlo se také pohnou. Zalapám po dechu a m dlo sklouzne do umyvadla. Podívám se do zrcadla. Obliãej, kter mi vrací pohled, není mûj. Vlasy jsou zplihlé a ostfiíhané daleko víc nakrátko, neï jak je nosím, kûïe na tváfiích a pod bradou je povislá, rty jsou úzké, 12
koutky úst obrácené dolû. Vykfiiknu, zajíknutím beze slov, které by se promûnilo ve vydû en jekot, kdybych to dovolila, a pak si v imnu tûch oãí. Mají vrásky, ale navzdory tomu vidím, Ïe jsou moje. Ta osoba v zrcadle jsem já, ale o dvacet let star í. Dvacet pût. Je tû víc. To není moïné. Roztfiesu se a chytím se okraje umyvadla. Z hrdla se mi zaãíná drát dal í v kfiik a tentokrát vybuchuje v pfii krcené vyjeknutí. Ustoupím o krok, pryã od zrcadla, a tehdy je uvidím. Fotografie. Nalepené na stûnû, dokonce i na zrcadle. Snímky, promíchané se Ïlut mi lepicími papírky, zvlhl mi a pokroucen mi, na nichï jsou fixem napsané poznámky. Namátkou si jeden vyberu. Stojí na nûm Christine a ipka ukazuje na mou fotografii fotografii mého nového já, mého starého já, na níï sedím na laviãce na nábfieïí, vedle nûjakého muïe. To jméno mi pfiipadá povûdomé, ale jen vzdálenû, jako kdybych musela vynaloïit úsilí, abych uvûfiila, Ïe je moje. Oba se usmíváme na fotografa, drïíme se za ruce. MuÏ je hezk, pfiitaïliv, a kdyï se podívám pofiádnû, vidím, Ïe je to stejn muï jako ten, se kter m jsem spala, ten, kterého jsem zanechala v posteli. Pod tím je napsané slovo Ben a hned vedle tvûj manïel. Zalapám po dechu a odtrhnu to ze zdi. Ne, fiíkám si. Ne! To není moïné... ZbûÏnû si prohlédnu ostatní snímky. Na v ech jsem já a on. Na jednom mám na sobû o klivé aty a rozbaluju nûjak dárek, na jiném máme oba obleãené podobné nepromokavé bundy a stojíme pfied vodopádem, zatímco nám nohy oãichává nûjak psík. Na dal í fotografii sedím vedle nûj, ze sklenice usrkávám pomeranãov dïus a na sobû mám Ïupan, kter jsem pfiedtím zahlédla vedle v loïnici. Ustupuju dál, dokud za zády neucítím studené dlaïdiãky. V tu chvíli se dostaví záblesk nûãeho, co mi pfiipadá jako vzpomínka. Moje mysl se ji pokusí zachytit, ale zmizí jako popel rozmetan poryvem vûtru a já si uvûdomím, Ïe 13
v mém Ïivotû je nûjaké tehdy, nûjaké pfiedtím, aãkoliv nedokáïu fiíct pfied ãím, a nûjaké teì, a mezi tûmi dvûma není nic neï dlouhá, mlãenlivá prázdnota, která mû dovedla sem, ke mnû a k nûmu, do téhle domácnosti. Vrátím se do loïnice. V ruce mám pofiád tu fotografii tu, na které jsem já a ten muï, vedle nûhoï jsem se probudila a pfiidrïuju ji napfiaïenou pfied sebou. Co se to dûje? ptám se. Jeãím, po tváfiích mi teãou slzy. MuÏ si v posteli sedá, oãi má napûl zavfiené. Kdo jste? Jsem tvûj manïel, fiíká. Obliãej má rozespal, ale není na nûm ani stopa po rozmrzelosti. Nedívá se na moje nahé tûlo. Jsme svoji uï léta. Jak to myslí? osoãím se na nûj. Chtûla bych utéct, ale nemám kam. Svoji uï léta? Jak to myslí? Vstane. Na, fiekne a podá mi Ïupan, poãká, aï si ho obléknu. Na sobû má kalhoty od pyïama, které jsou mu pfiíli velké, a bílé tílko. Pfiipomíná mi mého otce. Vzali jsme se v roce devatenáct set osmdesát pût, zaãne, pfied dvaadvaceti lety. Tobû... Skoãím mu do fieãi. CoÏe? Cítím, jak se mi odkrvuje hlava, místnost se kolem mû zaãíná toãit. Nûkde v domû tikají hodiny a znûjí pfiíli hlasitû, jako údery kladiva. Ale... Udûlá krok smûrem ke mnû. Jak...? Christine, tobû je teì ãtyfiicet sedm, dodá. Podívám se na nûj, na toho cizího ãlovûka, kter se na mû usmívá. Nechci mu vûfiit, nechci ani poslouchat to, co mi fiíká, ale on pokraãuje. Mûla jsi nehodu, vypráví. O klivou nehodu. Utrpûla jsi zranûní hlavy. Má potíïe zapamatovat si nûkteré vûci. Jaké vûci? naléhám a myslím tím: pfiece ne tûch posledních dvacet pût let? Jaké vûci? 14
Opût ke mnû o kousek pfiistoupí, pfiibliïuje se, jako bych byla vylekané zvífie. V echny, fiíká. Nûkdy to zaãíná krátce po tvé dvacítce. Nûkdy dokonce je tû dfiív. Hlavou se mi honí my lenky, vír letopoãtû a dat. Nechci se zeptat, ale vím, Ïe musím. Kdy... jsem mûla tu nehodu? Podívá se na mû, ve tváfii se mu souãasnû zraãí soucit i obavy. KdyÏ ti bylo dvacet devût... Zavfiu oãi. PfiestoÏe se moje mysl stále pokou í tu informaci popfiít, nûjak m zpûsobem vím, Ïe je to pravda. Sly ím se, jak zase nabírám, a kdyï se rozpláãu, tenhle Ben popojde ke vchodu do loïnice, kde stojím. Cítím ho vedle sebe a neuh bám, zatímco mû païemi objímá v pase, nebráním se, kdyï mû k sobû pfiitahuje. DrÏí mû v náruãi. Lehounce se spolu pohupujeme a já si uvûdomím, Ïe mi ten pohyb pfiipadá nûãím povûdom. Dûlá mi dobfie. Miluju tû, Christine, fiíká, a aãkoliv vím, Ïe bych mûla odpovûdût, Ïe ho taky miluju, neudûlám to. Nefieknu nic. Jak ho mûïu milovat? Je to cizí ãlovûk. Nic mi nedává smysl. Chtûla bych vûdût tolik vûcí. Jak jsem se sem dostala, co dûlám, abych pfieïila. Ale nevím, jak se zeptat. Mám strach, fiíkám. Já vím, odpovídá, já vím. Ale nedûlej si starosti, Chris. Já se o tebe postarám. VÏdycky se o tebe budu starat. Bude to zase dobré. Vûfi mi. Navrhne, Ïe mû provede po domû. UÏ jsem o nûco klidnûj í. Oblékla jsem si kalhoty a staré triko, které mi dal, pfies ramena jsem si pfiehodila Ïupan. Vyjdeme na chodbu. Koupelnu jsi vidûla, fiekne a otevfie dvefie vedle. Tady je pracovna. 15
Je tam sklenûn stûl s nûãím, co zfiejmû musí b t poãítaã, pfiestoïe vypadá smû nû drobnû, témûfi jako hraãka. Vedle nûj stojí skfiíàka na spisy v matné kovovû edé barvû, na stûnû nad ním je plánovaã. V echno je uklizené, uspofiádané. Obãas tu pracuju, dodá a dvefie zavfie. Pfiejdeme na druhou stranu chodby a on otevfie jiné dvefie. Postel, toaletka, dal í skfiínû. Vypadá to tu skoro stejnû jako v pokoji, ve kterém jsem se probudila. Nûkdy tady pfiespává, vysvûtlí mi, pokud má chuè. Ale vût inou se nerada budí sama. Propadá panice, kdyï nemûïe pfiijít na to, kde jsi. K vám hlavou. Pfiipadám si jako potenciální nájemník, kterého provádûjí po novém bytû. MoÏn podnájemník. Pojìme do pfiízemí. Jdu za ním dolû. Ukazuje mi ob vací pokoj hnûdou pohovku a kfiesla, na zdi plochou, zavû enou obrazovku, o níï mi prozradí, Ïe to je televize a jídelnu a kuchyà. Nic z toho mi není povûdomé. Necítím vûbec nic, ani kdyï na lince spatfiím zarámovanou fotografii nás dvou. Vzadu je zahrada, pokraãuje a já se podívám skrze sklenûné dvefie, které vedou z kuchynû. Zrovna se rozednívá, noãní obloha se zbarvuje do inkoustové modfii a mnû se podafií rozeznat obrysy velkého stromu a kûlny usazené na vzdáleném konci maliãké zahrady, ale témûfi nic dal ího. Dojde mi, Ïe ani nevím, v jaké ãásti svûta se nacházíme. Kde to jsme? zeptám se. Stojí za mnou. Vidím nás oba, jak se zrcadlíme ve skle. Sebe. Svého manïela. Ve stfiedních letech. V severním Lond nû, odvûtí. Na Crouch End. Ustoupím. Zachvátí mû panika. JeÏí i, vypravím ze sebe, já ani nevím, kde to sakra bydlím... Vezme mû za ruku. Neboj se. Zase se to zlep í. Obrátím se k nûmu, protoïe ãekám, Ïe mi poví, jak se to zlep- í, ale to neudûlá. Nedá si kafe? Dostanu na nûj zlost, ale nakonec fieknu: Ano. Ano, 16
prosím tû. Nalije vodu do konvice. âerné, dodám. Bez cukru. Já vím, odvûtí a usmûje se na mû. Dá si toast? eknu, Ïe ano. Zjevnû toho o mnû ví tolik, a pfiesto si pfiipadám jako ráno po vztahu na jednu noc; u snídanû s cizím ãlovûkem v jeho domû, zatímco v duchu pfiemítám, za jak dlouho bude pfiijatelné se vytratit, vrátit se domû. JenÏe to je právû ten rozdíl. Oãividnû jsem doma tady. Asi se potfiebuju posadit, prohlásím. Podívá se na mû. BûÏ si sednout do ob vacího pokoje, vybídne mû. Za chvilku ti to pfiinesu. Vyjdu z kuchynû. Ben za mnou pfiijde pár minut nato. Podá mi nûjak notes. Je to se it s v stfiiïky, vysvûtlí mi. Tfieba ti pomûïe. Vezmu si ho od nûj. Je svázan v umûlé hmotû, která má zfiejmû vypadat jako opotfiebovaná kûïe, ale nevypadá tak, a je nedbale pfievázan stuïkou. Hned jsem zpátky, fiekne a odejde z místnosti. Sedím na pohovce. V stfiiïkov se it mû tíïí v klínû. Pohled na nûj mi pfiipadá jako mírování. Pfiipomínám si, Ïe aè je uvnitfi cokoliv, t ká se to mû a dal mi ho mûj vlastní manïel. RozváÏu stuïku a namátkou ho otevfiu. Snímek mû a Bena, na kterém vypadáme daleko mlad í. Zabouchnu desky. Rukama pfiejedu po vazbû, rozvífiím stránky. Tohle nejspí dûlám kaïd den. NedokáÏu si to pfiedstavit. Jsem si jistá, Ïe muselo dojít ke stra livému omylu, a pfiesto to tak oãividnû není. DÛkazy jsou v ude v zrcadle v patfie, ve vráskách na rukou, které pfiede mnou hladí se it. Nejsem tím, k m jsem podle sv ch pfiedstav byla, kdyï jsem se dnes ráno probudila. JenÏe kdo to byl? fiíkám si. Kdy jsem byla tou osobou, kte- 17
rá se probudila v posteli nûkoho cizího a napadaly ji my - lenky pouze na útûk? Zavírám oãi. Mám pocit, jako bych se vzná ela. A nejsem pfiipoutaná. Hrozí mi, Ïe uletím. Potfiebuju nûjaké ukotvení. Se zavfien ma oãima se pokusím soustfiedit na nûco, cokoliv pevného. NemÛÏu nic najít. Tolik let mého Ïivota, myslím si, je ztraceno. Tenhle se it mi prozradí, kdo jsem, ale mnû se nechce ho otevfiít. Je tû ne. Chci chvíli jen tak sedût, s minulostí jako nepopsan list. Balancovat na hranû mezi moïností a skuteãností. Bojím se svou minulost odhalit. Zjistit, ãeho jsem dosáhla a ãeho ne. Ben se vrací a pokládá pfiede mne tác. S toastem, dvûma álky kávy, dïbánkem mléka. UÏ je to lep í? zeptá se. Pfiik vnu. Posadí se vedle mû. Oholil se, oblékl si kalhoty a ko ili s kravatou. UÏ nevypadá jako mûj otec. Teì vypadá jako nûkdo, kdo pracuje v bance, v kanceláfii. Ale není to patné, pomyslím si a vzápûtí si tu my lenku vyïenu z hlavy. Je kaïd den takov? zeptám se. Pfiesune si jeden toast na talífi, namaïe ho máslem. Víceménû, odpoví. Dá si? Zavrtím hlavou a on si ukousne. Zdá se, Ïe dokáïe informace uchovávat, dokud jsi vzhûru, vysvûtluje, ale potom, jakmile usne, vût- ina se jich vytratí. Káva chutná? Odpovím mu, Ïe je dobrá, a on mi z rukou vezme se- it. Tohle je nûco jako holãiãí se it s nalepen mi obrázky, fiekne a otevfie ho. Pfied nûkolika lety u nás hofielo, takïe jsme pfii li o spoustu star ch fotografií a dal ích vûcí, ale i tak je toho dost. UkáÏe na první stránku. Tohle je tvûj diplom, poznamená. A tady je fotografie z tvé promoce. Podívám se, kam ukazuje: usmívám se tam, mïourám do slunce, na sobû mám ãern talár a plstûnou ãapku se zlat m stfiapcem. Tûsnû za mnou stojí nûjak muï v obleku s kravatou, obliãej odvrací od fotoaparátu. 18
To jsi ty? zeptám se. Usmûje se. Ne. Já jsem nepromoval ve stejnou dobu jako ty. Tehdy jsem je tû studoval. Chemii. Vzhlédnu k nûmu. Kdy jsme se vzali? Obrátí se ke mnû, vezme mi ruku do dlaní. Pfiekvapí mû hrubost jeho kûïe, asi v protikladu k hebkosti mládí. Rok potom, co jsi dodûlala doktorát. To jsme spolu chodili uï nûkolik let, ale ty my oba jsme chtûli poãkat, aï dostuduje. To dává smysl, pomyslím si, aãkoliv mi to pfiipadá aï pfiíli rozumné. íkám si, jestli jsem vûbec touïila se za nûj provdat. Jako by mi ãetl my lenky, poznamená: Moc jsme se milovali, a pak dodá, a pofiád se milujeme. Nevím, co bych na to fiekla. Usmûju se. Napije se kávy, pak znovu upfie pohled na se it na klínû. Otoãí nûkolik dal ích stránek. Studovala jsi angliãtinu, podotkne. Po promoci jsi pak vystfiídala nûkolik zamûstnání. Nic dûleïitého. Administrativní práci, takys jeden ãas nûco prodávala. Nejspí jsi pofiádnû nevûdûla, co bys chtûla dûlat. Já jsem skonãil s bakaláfisk m diplomem a nûjakou dobu jsem se kolil na uãitele. Pár let to bylo obtíïné, ale pak mû pov ili, no a teì jsme tady. Rozhlédnu se po ob vacím pokoji. Je pûkn, útuln. NiÏ í stfiední tfiída. Na stûnû nad krbem visí zarámovan obraz lesní scenérie, na krbové fiímse stojí vedle hodin ãínské so ky. Ráda bych vûdûla, jestli jsem se na téhle v zdobû podílela. Ben vypráví dál. Uãím poblíï na stfiední kole. Teì jsem vedoucí oddûlení. V jeho slovech není Ïádn náznak p chy. A já? zeptám se, pfiestoïe vlastnû znám jedinou moïnou odpovûì. Stiskne mi ruku. Ty jsi musela pfiestat pracovat. Po té nehodû. Nedûlá 19
nic. Urãitû vycítil moje zklamání. Není to zapotfiebí. Já sám vydûlávám dost. Staãí nám to. Máme se dobfie. Zavfiu oãi, ruku si pfiitisknu na ãelo. Je toho na mû moc a pfiála bych si, aby uï mlãel. Mám pocit, Ïe toho víc nedokáïu pojmout, a pokud k tomu je tû nûco dodá, nakonec vybuchnu. Co tedy dûlám celé dny? mám chuè se ho zeptat, ale protoïe se bojím odpovûdi, nefieknu nic. Dojí svûj toast a tác odnese do kuchynû. KdyÏ se vrátí, má na sobû plá È. Musím do práce, poznamená. Jsem celá napjatá. Niãeho se neboj, dodá, bude to dobré. Zavolám ti. Slibuju. NezapomeÀ, Ïe dne ek se niãím neli í od jin ch dnû. Bude to fajn. Ale..., namítnu. Musím jít, pfieru í mû. PromiÀ. NeÏ odejdu, ukáïu ti pár vûcí, které by se ti mohly hodit. V kuchyni mi ukáïe, co je v té které skfiíàce, upozorní mû na nûjaké zbytky v ledniãce, na to, co si mûïu dát k obûdu, a setfie tabuli pfii roubovanou na zdi, vedle níï visí ãern fix, pfiivázan na ÀÛrce. Obãas ti tu nechávám vzkazy, podotkne. V imnu si, Ïe napsal slovo pátek úhledn mi, rovnomûrn mi velk mi písmeny, a pod nûj pfiipsal Prádlo? Procházka? (Vezmi si telefon!) Televize? Ke slovu Obûd doplnil, Ïe v ledniãce je trochu zbylého lososa, a pfiidal slovo Salát? Nakonec napsal, Ïe by mûl b t doma do esti. VÏdycky s sebou nosí diáfi, fiíká, je v kabelce. Jsou v nûm vzadu dûleïitá telefonní ãísla a na e adresa, pro pfiípad, Ïe bys zabloudila. A má mobilní telefon Mobilní co? zeptám se. Telefon, zopakuje. Je bezdrátov. MÛÏe ho pouïívat kdekoliv. Mimo dûm, prostû kdekoliv. Má ho v kabelce. Urãitû si ho vezmi s sebou, pokud pûjde ven. Vezmu, pfiitakám. Fajn, uzavfie to. Jdeme do pfiedsínû a on zvedne sta- 20
rou koïenou aktovku odloïenou vedle dvefií. Tak já tedy pûjdu. Dobfie, fieknu. Netu ím, co dal ího bych mûla fiíct. Pfiipadám si jako dítû, které nejde do koly a zûstává samo doma, zatímco rodiãe odcházejí do práce. Pfiedstavuju si, jak mi fiíká: Na nic nesahej. NezapomeÀ si vzít léky. Popojde ke mnû. Políbí mû na tváfi. Nebráním mu v tom, ale polibek neopûtuju. Otoãí se k hlavním dvefiím a uï se je chystá otevfiít, kdyï se zarazí. Jo, vyhrkne a obrátí se zase ke mnû. Málem bych zapomnûl. Jeho hlas zní najednou nucenû, nad ení v nûm je hrané. Pfiíli se snaïí, aby pûsobil pfiirozenû; je zfiejmé, Ïe se k tomu, co se mi chystá fiíct, nûjakou dobu odhodlával. Nakonec to není tak hrozné, jak jsem se obávala. Veãer jedeme pryã, prohlásí. Jenom na víkend. Máme v roãí, tak mû napadlo, Ïe nûco zamluvím. Jsi pro? Pfiik vnu. To zní dobfie. Usmûje se, vypadá, jako by se mu ulevilo. AspoÀ se máme na co tû it, ne? Trocha mofiského vzduchu neu- kodí... Otoãí se zpátky ke dvefiím a otevfie je. Pozdûji ti zavolám, dodá. Abych vûdûl, jak to zvládá, ano? Ano, chytnu se toho. Prosím tû, zavolej. Miluju tû, Christine, fiekne je tû. NezapomeÀ na to. Zavfie za sebou dvefie a já se obrátím. Vrátím se do domu. Pozdûji, uprostfied dopoledne, sedím v kfiesle. Nádobí je umyté a úhlednû srovnané na odkapávaãi, prádlo je v praãce. SnaÏila jsem se nûjak se zamûstnat. Ale teì mû pfiepadl pocit prázdnoty. To, co fiíkal Ben, je pravda. Nemám Ïádnou pamûè. VÛbec nic. V tomhle domû neexistuje jediná vûc, která by mi pfiipadala povû- 21
domá. Jediná fotografie ani kolem zrcadla, ani ve v stfiiïkovém se itû pfiede mnou nevyvolává vzpomínky na dobu, kdy vznikla; nedokáïu si vybavit Ïádn okamïik s Benem kromû tûch po na em setkání dneska ráno. Moje mysl se zdá b t vyprázdnûná. Zavfiu oãi, pokusím se na nûco soustfiedit. Na cokoliv. Vãerej ek. Minulé Vánoce. Jakékoliv Vánoce. Mou svatbu. Není tu nic. Vstanu. Procházím se domem, místnost za místností. Pomalu. Proplouvám tu jako pfiízrak, nechávám svou ruku otírat se o zdi, stoly, opûradla, aniï by se nûãeho z toho skuteãnû dot kala. Jak to, Ïe jsem dopadla takhle? fiíkám si. Dívám se na koberce, vzorované rohoïe, ãínské so ky na krbové fiímse a dekorativní talífie na stojáncích v jídelnû. SnaÏím se sama sebe pfiesvûdãit, Ïe tohle patfií mnû. To v echno je moje. MÛj domov, mûj manïel, mûj Ïivot. JenÏe tyhle vûci mi nepatfií. Nejsou mojí souãástí. V loïnici otevfiu dvefie atní skfiínû a uvidím fiadu odûvû, které nepoznávám, úhlednû zavû en ch, jako prázdné skofiápky Ïeny, se kterou jsem se nikdy nesetkala. Îeny, jejímï domem se procházím a od níï jsem si pûjãila m dlo a ampon, jejíï Ïupan jsem odloïila a jejíï pantofle mám dosud na nohou. ZÛstává mi skryta, jako pfiítomnost ducha, vzdálená a nedotknutelná. Dnes ráno jsem si vybírala spodní prádlo s pocitem viny; prohrabávala jsem se srolovan mi kalhotkami, punãocháãi a punãochami, jako bych se bála, Ïe budu pfiistiïena. ZadrÏela jsem dech, kdyï jsem vzadu v zásuvce objevila kalhotky z hedvábí a krajky, prádlo zakoupené nejen proto, aby bylo no eno, ale i proto, aby bylo vidûno. NepouÏité jsem ho zase poskládala pfiesnû tak, jak jsem ho na la, a zvolila jsem si jedny bledû modré kalhotky, ke kter m tam byla zfiejmû odpovídající podprsenka, a do obojího jsem vklouzla, pak jsem si navrch natáhla punãocháãe a nakonec kalhoty a blûzu. Sedla jsem si k toaletce, abych v zrcadle prozkoumala 22
svûj obliãej, a s obavami jsem upfiela pohled na svûj odraz. Sledovala jsem vrásky na ãele, záhyby kûïe pod oãima. Usmála jsem se a prohlédla si zuby, vrásky, které naskoãily kolem okrajû úst, vûjífiky, co se tam najednou objevily. V imla jsem si skvrn na kûïi, zbarven ch míst na ãele, pfiipomínajících modfiiny, které je tû docela nevybledly. Na la jsem nûjak make-up a trochu jsem si ho nanesla. Maliãko pudru, dotek zdravíãek. Vybavila jsem si, jak jistá Ïena najednou jsem si uvûdomila, Ïe to byla má matka dûlávala totéï a fiíkala tomu váleãné líãení, a kdyï jsem pak otiskovala svou rtûnku do papírového kapesníku a za- roubovávala fiasenku, svût se zdál v pofiádku. Zãistajasna jsem mûla pocit, jako bych se chystala do nûjaké bitvy anebo mû nûjaká bitva ãekala. Vypravovala mû do koly. Dûlala si make-up. Pokou ím se pfiedstavit si matku, jak dûlá nûco jiného. Cokoliv. NemÛÏu na nic pfiijít. Vidím pouze nicotu, obrovské propasti mezi maliãk mi ostrûvky pamûti, roky prázdnoty. Teì v kuchyni otvírám skfiíàky: sáãky tûstovin, balíãky r Ïe oznaãené arborio, plechovky ãerven ch fazolí. Tyhle potraviny neznám. Vzpomínám si, jak jsem jedla toast se s rem, pfiedpfiipravenou rybu, co ji staãí jen ohfiát, sendviãe s hovûzím z konzervy. Vytáhnu plechovku s nápisem hrá ek, sáãek nûãeho, ãemu se fiíká kuskus. Nevím, co to je, a uï vûbec netu ím, jak se to pfiipravuje. Jak potom zvládám roli manïelky? Podívám se na setfienou tabuli, kterou mi Ben ukázal, neï ode el. Má pinavû edou barvu; ãmárala se na ni slova a zase se smazávala, nahrazovala, pozmûàovala, a kaïdé po sobû zanechalo slabou stopu. Napadne mû, co bych asi objevila, kdybych mohla postupovat zpátky a jednotlivé vrstvy de ifrovat; kdyby bylo moïné se takhle ponofiit do mé minulosti. Ale uvûdomuju si, Ïe i kdyby to lo, bylo by to zbyteãné. Jsem si jistá, Ïe bych na la pouze zprávy a seznamy; potravin, co mám nakoupit, úkolû, které mám splnit. 23