Obsah Jak si představujeme obyvatele Venuše... 2 Hudební film TITANIC... 3 Velikonoční párty... 4 Osmáci v Táboře... 4 Zájezd do Anglie... 6 aneb krátký výlet do světa snů... 6 Komentář... 7 Z Vodnických novin 3. A... 8 1
Jak si představujeme obyvatele Venuše Obyvatelé Venuše jsou Jasnotrdlíci. Jsou malí a roztomilí. Vidí červeně. I oni jsou červení. Velké oči jim září jako hvězdy. Jasnotrdlíci mají velké uši, které se jim zužují do špičky. Mají nos ve tvaru koule a nemají žádná ústa. Dorozumívají se pískáním z uší. Mají dlouhé nohy a ruce. Jejich zvířata jsou karapodové. To jsou velké želvy s dlouhým krkem. Jsou šedé a jejich kruný ř je hnědý. Oproti Jasnotrdlíkům je karapod větší o patnáct metrů. Karapod váží čtyři tuny. Na Venuši jsou sopky a výbušné krátery. Jasnotrdlíci se přepravují s pomocí karapodů. Jasnotrdlíci bydlí na skalách a sopkách. Spí v kamenné laguně napuštěné vodou. Karapod převáží Jasnotrdlíky ze skály na skálu. Vodu získávají z páry. Jasnotrdlíci kladou vejce a nechávají je ve svých hnízdec o samotě v klidu. Karapod se dožívá 3 333 let. Jasnotrdlíci žijí 788 let. Jsou přátelští a mají se rádi. Kateřina Smrčková a Vítek Hofštetr, 3. A 2
Hudební film TITANIC Titanic byl nejluxusnější a největší loď té doby. Když vyplouval, na jeho palubě byli bohatí i chudí lidé včetně Jacka a Rose, Rose měla pronajaté jedno z nejluxusnějších apartmá a Jack vyhrál lístek v pokeru. Jack a Rose spolu prožijí krásné chvíle, ale ještě neví, jaká tragédie je čeká. Uprostřed plavby narazil Titanic do ledovce, jakmile narazil, začal tragický boj o záchranu. Když se Titanic potápěl, některé ženy i s dětmi odpluly v záchranných člunech, ihned co se Titanic potopil, přežila jen hrstka lidí včetně Rose, která byla zdrcená z Jackovy smrti. Režisér: James Cameron Hlavní hrdina: Leonardo DiCaprio jako Jack Hlavní hrdinka: Katy Winslet jako Rose Skladatel hudby: Celin Dion Název písně: My heart will go on Alexandra Hřibková, 6. A 3
Velikonoční párty V pondělí 25. března jsme pořádali akci pro družinové prvňáčky Velikonoční párty. Na děti čekalo několik úkolů- vymalovávání velikonočních vajíček, slalom mezi kuželi s pinpongovým míčkem na tenisové raketě a překážková dráha. Nejvíce děti samozřejmě zaujaly balónky, kterých byla plná tělocvična a také obrovský,,padák''. Pod ním děti podbíhaly, běhaly dokola a do padáku se i zavíraly. Nakonec všichni dostali drobnou odměnu. Myslím, že se akce povedla a všem se líbila. :) Tereza Lavičková, 8. A Osmáci v Táboře Náš projektový den (11. 4. 2013) se odehrával v Muzeu čokolády a marcipánu, které se nachází poblíž centra Tábora. Hned na začátek jsme si vyzkoušeli výrobu z barevného marcipánu. Vytvářeli jsme podle vlastní fantazie. Poté nás čekala prohlídka překrásných dortů. Nejvíce mě asi udivil model města Tábor, ale nechyběly také pohádkové postavičky a čokoládové ozdoby. Po prohlídce jsme se mohli u malého baru nasytit čokoládou a marcipánem všeho druhu. Také jsme navštívili náměstí, kde mě zaujal z barevných kostek udělaný obrys města, ale také hodiny, které nejsou do 12, ale do 24. Takže nepoznáte, jestli je např. 15:25 nebo 15:49. Užili jsme si i rozchod, po kterém následoval odjezd domů. Výlet se vydařil i přes rozmary počasí. Leona Dočkalová, 8. B 4
Projektový den 11. 4. 2013 Stejně tak, jak jsme jezdili každý rok na druhém stupni na projektové dny, i letos jsme vyrazili. Ráno kolem půl 9 na nás čekal autobus, se kterým jsme měli jet. Nejdříve jsme jeli na Schwarzenberskou hrobku u Třeboně, kde na nás čekal výklad historie hrobky a o podlaží níž 23 pochovaných Schwarzenberg ů. Hrobka se nacházela v malebném prostředí u rybníka v malém lese. Po prohlídce, nás učitelé vzali do Třeboně, kde jsme následně dostali rozchod. Mohli jsme si prohlédnout Masarykovo náměstí a okolí. Poté nás autobus převezl dál, k jaderné elektrárně Temelín nedaleko Týna nad Vltavou. Po příjezdu jsme měli čas, zašli jsme si do malého parčíku u informačního střediska. V informačním středisku se nás ujala paní, která tam pracovala, šli jsme do místnosti s promítacím zařízením, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých a užitečných informací o jaderné elektrárně. Následoval film ve 3D o Temelíně a ukázka z mlžné komory, zde jsme mohli vidět záření Alfa, Beta a Kosmické. Po výkladu následovala prohlídka muzea, kde byly ukázky zmenšených napodobenin částí zařízení. Na zpáteční cestě jsme každý dostali do dvojice pracovní list. Ten jsme měli vyplnit a donést panu učiteli na fyziku, který si je následně vybral a nejspíše oznámkoval. Do Jihlavy jsme se vrátili kolem 18. hodiny. Prožili jsme příjemný den. Jan Jiskra, Jan Šlígl, 9. A 5
Zájezd do Anglie aneb krátký výlet do světa snů Všichni účastníci zájezdu už stáli přichystaní vedle budovy družiny se svými rodiči a netrpělivě čekali na autobus. Hlasitý hovor, slzy některých rodičů, vyvolávání jmen paní učitelkou Koukalovou, to vše doprovázelo nástup do autobusu. Když jsme se usadili na svých místech a naposledy zamávali příbuzným, začali jsme se připravovat na předlouhou cestu. V Praze jsme nabrali milou průvodkyni paní Vlaďku a uháněli k hranicím. První zastávku a návštěvu McDonaldu všichni uvítali. Poté jsme zastavovali až v Německu. Během noční cesty přes Německo jsme se dívali na film o britské královně Viktorii, bavili se a některým šťastlivcům se podařilo i usnout. Věřte, noc strávená v autobuse je opravdu nemilý zážitek. Druhý den ráno nás přivítal východ slunce a francouzský přístav Calais. Cesta trajektem trvala kolem dvou hodin. Vidět křídové útesy a moře pod nimi bylo kouzelné. Díky paní Vlaďce nás nezastavili v Doveru kvůli prohlídce, tudíž jsme mohli pokračovat dál a kochat se pohádkovou přírodou Anglie. První noc strávená u rodin je zřejmě pro každého účastníka nezapomenutelná. V následujících dnech jsme mohli vid ět památky, například Stonehenge, Avebury, útesy Durdle Door a katedrálu v Salisbury, kde jsme navštívili i Poundland. Nejvíce byl však ocen ěn Primark. Snad každý si zde něco koupil. Také jsme měli šanci strávit dopoledne v anglické škole. Samantha a Alex byli výborní lektoři, jejich snaha vyslovit naše jména byla docela komická. Pátý den jsme se rozloučili s rodinami a jeli do Londýna. Prohlídka muzea Madame Tussauds a výhled z London Eye se nám všem moc líbila. Procházet se hlavním městem Anglie má něco do sebe. Plní zážitků a s plnými kufry suvenýrů jsme se vraceli zpátky do Doveru. Trajektem zpátky do Calais přes Francii, Německo až domů. Myslím, že na tento překrásný výlet nikdo z účastníků nikdy nezapomene. Ráda bych poděkovala paní učitelce Finkové, že nám umožnila podívat se do jedinečné Anglie, také průvodkyni Vlaďce a paním učitelkám, které nás měly na starost. Děkujeme. Kateřina Havlová, 9. B 6
Komentář Já bych byl opravdu rád, kdyby se našel nějaký způsob, jak vyhovět kuřákům i nekuřákům, ale myslím, že k tomu nikdy nedojde. Kuřáci zde vždy byli a vždy budou. I když stát bude vydávat vyhlášky, restaurace budou vyv ěšovat zakazující cedule a trafiky a obchody budou neustále cigarety zdražovat, myslím, že se kuřáků a jejich zápachu nikdy nezbavíme. Když je vyženou z restaurací, budou kouřit na chodníku a tam budou čudit do obličeje zase někomu jinému. Podle mě je to všechno na nic, dokud se cigarety nepřestanou vyrábět úplně. Jenže ani toto řešení není dokonalé. Bylo by to jako při prohibici v USA kdy zakázali alkohol. Lidé si ho začali vyrábět sami a rozprodávali ho za velké peníze na černém trhu. Když cigarety zrušíme, lidi kouřit nikdy nepřestanou protože závislák je závislák a toho jen tak něco nenapraví. Omezování kuřáků v restauracích a ve veřejných prostředcích má smysl, ale dokud je nedoženeme až k nim domů, tak nám, nekuřákům, to moc nepomůže. Když ten smrad neschytáme v restauraci, tak ho schytáme na chodníku a v tom vidím ten problém. Nekuřáci se kuřáků asi nikdy úplně nezbaví. Vojtěch Kučera, 9. B 7
Nová škola Z Vodnických novin 3. A V Třeboni otevřeli novou školu pro vodníky. Mají zde moderní bazén s teplou vodou. Učí se lovit dušičky a ukládat je do hrnečků. Ve škole nechybí vybavená dílna pro šití bot. Samozřejmostí je líheň ryb a vodních živočichů. Tato škola výborně připraví vodníky pro život ve všech vodních říších. Zpráva Lukáš Morkus, 3. A V úterý, 16. dubna v roce 2013 se konala soutěž o největší štiku. Soutěž vyhrál vodník Kapka, který měl štiku 5 metrů dlouhou a 2 metry širokou. Na 2. místě se umístil vodník Pentlička, jehož štika byla dlouhá 3 metry a široká 2 metry. Na 3. místě se umístil vodník Fráček, který měl štiku dlouhou 1 metr a širokou půl metru. Anna Kotenová, 3. A Spor vodníků o vrbu V sobotu došlo ke vzájemné rozepři mezi vodníkem Machálkem a vodníkem Karáskem. Mezi jejich rybníky stojí starobylá vrba. Vodník Karásek tvrdil, že vrba patří k jeho rybníku. S tím však nesouhlasil vodník Machálek. Tvrdil, že vrba je jeho, protože je nakloněná k jeho rybníku. Jejich spor vyřešila až vodní žínka Ruměnka tak, že ve vodnickém archivu zjistila, že dříve v tomto místě byl pouze jeden rybník, na jehož hrázi stála vrba. Nepatřila proto ani jednomu z vodníků. Karásek s Machálkem se nakonec domluvili, že se v posezení na vrbě budou střídat. Adéla Sedláková, 3. A 8