VYBAVENOST ČESKOSLOVENSKÝCH

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny VYBAVENOST ČESKOSLOVENSKÝCH DOMÁCNOSTÍ DOMÁCÍMI SPOTŘEBIČI V ŠEDESÁTÝCH LETECH 20. STOLETÍ diplomová práce Autor: Jana Sedlmajerová Vedoucí práce: PhDr. Pavel Szobi Rok: 2013

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci s názvem Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury. Jana Sedlmajerová V Praze, dne 18. 2. 2013

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří svými zkušenostmi, radami a poznatky přispěli k vypracování této diplomové práce. Hlavní poděkování patří vedoucímu diplomové práce, panu PhDr. Pavlu Szobimu, za jeho odborné vedení, cenné rady, pomoc a trpělivost a paní Mgr. Lucii Střechové, kurátorce sbírky Textilní průmysl a Technika v domácnosti, za ochotu a pomoc.

Abstrakt Práce se bude zabývat vývojem konzumní společnosti v šedesátých letech 20. století v Československé socialistické republice. V úvodu práce charakterizuji teoretické uchopení problematiky konzumní společnosti, každodennosti a volného času v československé společnosti. Zaměřím se na vybavenost rodin elektrickými spotřebiči a na jejich význam pro práci žen v domácnosti. Zodpovím zejména na otázky, kde a jak se spotřebiče prodávaly, jaká byla jejich kvalita, do jaké míry ulehčovaly domácí práce, a jestli opravdu ženám ušetřily čas a energii. V práci dále analyzuji dostupnost těchto zařízení pro spotřebitele, porovnám množství, ceny a design domácích spotřebičů v Československé socialistické republice a v zahraničí (NSR, NDR, Rakousko, USA). Budu vycházet z předpokladu, že v šedesátých letech 20. století v domácnostech vzrostl několikanásobně počet ledniček, automatických praček, žehliček, vysavačů, fénů, televizorů a dalších drobných domácích spotřebičů a porovnám tento nárůst se zeměmi západní Evropy. Práce bude vycházet ze studia odborných monografií, článků a studií české a anglické provenience, jakož i nevydaných pramenů institucionální a osobní povahy (Archiv Národního technického muzea, Archiv Národního muzea a Národní Archiv). JEL klasifikace N900, N940 Klíčová slova Komunismus, centrální plánování, spotřební zboží, vysavač, žehlička, pračka, domácnost, šedesátá léta, konzumní společnost

Abstract My dissertation deals with the progress of consumer society in the 60th of 20th century in the Czechoslovakia. At the beginning of my work I try to theory of consumer society, everydayness and the free time in Czechoslovak society. My aim is equipment of electric apparatus in the families and their importance for women s work in households. Especially I reply the questions, where and how the apparatus were sold, how the quality of them was and how much apparatus saved women s jobs. I analyse the availability of those apparatus for consumers. I compare amount, prices and design of home appliances in Czechoslovakia and abroad (NSR, NDR, Austria, USA). My dissertation is based on the fact that in 60th of 20th century was very big increase of refrigerators, automatic washing machines, irons, hoovers, hairdryers, televisions and next smaller home appliances. I compare this growth with countries of Western Europe. My dissertation is based on studium of specialized monographs, articles and studies of czech and english provenance. But I also use the unpublished sources of institutional and personal characters (Archive of the National Technical Museum, the National Museum Archive, and the National Archive). JEL classification N900, N940 Key words Communism, central planning, consumer goods, vacuum cleaner, iron, washing machine, household, sixties, consumer society

Obsah Úvod... 1 1. Konzumní společnost... 7 1.1 Vznik konzumní společnosti... 12 2. ČSSR v šedesátých letech 20. století... 14 2.1 Politická situace... 19 2.2 Hospodářská situace... 22 3. Obchodní domy v šedesátých letech 20. století... 30 3.1 Obchodní dům Bílá labuť... 32 3.2 Obchodní dům Kotva... 34 3.3 Zásilkový obchod Magnet... 36 3.4 Darex... 37 3.5 Tuzex... 39 4. Bytová výstavba... 47 4.1 Socialistická bytová politika... 49 4.2 Experiment Invalidovna 1961... 50 5. Kuchyně v šedesátých letech... 53 6. Hlavní výrobci domácích spotřebičů... 54 6.1 Elektro-Praga Hlinsko... 54 7. Kuchyňské spotřebiče... 56 7.1 Plynové sporáky a vařiče... 56 7.2 Remoska... 58 7.3 Chladničky... 60 7.4 Mixér, šlehač a robot... 65 8. Spotřebiče pro úklid a bytovou hygienu... 70 8.1 Elektrické vysavače prachu... 71 9. Elektrický vysoušeč vlasů... 75 10. Žehličky... 76 11. Automatické pračky... 78 11.1 Pračky v Československé socialistické republice... 82 11.2 Dovoz automatických praček... 84 11.3 Prací prášky... 87 12. Poruchovost domácích spotřebičů... 87 Závěr... 91 Seznam literatury a pramenů... 96 Seznam příloh...112 Příloha č. 1 - Dotazník k diplomové práci...113 Příloha č. 2 Tabulky...117 Příloha č. 3 Fotografie...118

Úvod Sociální dějiny, které zkoumají společnost jako sociální strukturu, se v posledních letech zaměřují zejména na problematiku každodennosti v rámci konzumní společnosti. I když se dosavadní bádání ubírá směrem k moderní západoevropské společnosti, přibývají v posledních letech studie, které se tématu konzumní společnost věnují i v rámci analýzy fungování socialistických společností východní Evropy po roce 1945. Má diplomová práce s názvem Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století se snaží především ukázat, jaké domácí spotřebiče rodiny používaly, kde je kupovaly, kolik stály, a kteří výrobci na československém trhu v šedesátých letech 20. století působili. Cílem práce je po důkladné analýze s využitím metodologických přístupů ekonomie, hospodářské politiky, hospodářských dějin, sociálních dějin, politických dějin, dějin techniky, konzumní společnosti a dějin každodennosti ukázat, jaké domácí spotřebiče figurovaly v československých domácnostech, jaké byly jejich technické parametry, a jakým způsobem ulehčily a zpestřily ženám jejich každodenní domácí práce. Základní tezí práce je tvrzení, že v šedesátých letech 20. století v československých domácnostech vzrostl několikanásobně počet ledniček, automatických praček, žehliček, vysavačů, fénů, televizorů a dalších drobných domácích spotřebičů, i když v porovnání se západními zeměmi bohužel životní úroveň obyvatel Československé socialistické republiky klesala. Přestože v šedesátých letech 20. století docházelo v Československé socialistické republice k uvolňování politické, společenské a kulturní atmosféry, měl život obyčejných lidí k dokonalosti daleko, neboť dostatek nápadů nebyl centrálně plánovaný průmysl schopen zrealizovat, a proto většina myšlenek zůstala pouze ve fázi prototypů, které do každodenního života vstupovaly zřídka nebo s velkým zpožděním. Pomocí dostupné odborné literatury se v diplomové práci zaměřím na vysvětlení pojmu konzumní společnost, která tvoří můj základní metodologický rámec práce. Využiji převážně zahraniční literaturu, protože dosavadní domácí bádání zaměřené na šedesátá léta 20. století v Československé socialistické republice, se soustředí pouze na československý hospodářský a sociální vývoj, tedy na makroekonomické ukazatele, což je pro mou práci nedostatečné. Mezi hlavní české historiky, kteří se věnují tomuto pohledu, a jejichž monografií jsem ve své práci pro ukázku hospodářské a politické situace v Československé socialistické republice využila, patří Václav Průcha a jeho kniha Hospodářský a sociální 1

vývoj Československa (1945 1992), Ivan Jakubec a kniha Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848 1992, a Karel Kaplan a jeho knihy Československo v letech 1953 1966, Aparát ÚV KSČ v letech 1948 1968: studie a dokumenty a Kořeny československé reformy 1968. Monografie Karla Kaplana považuji pro mou práci za velmi přínosné, neboť se ve většině případů opírají o dosud nezveřejněné a mnohdy neznámé dokumenty z československých archivů. Části práce, které se věnují hospodářské a politické situaci, jsem dále doplnila poznatky z knih Oty Šika, který ve svých monografiích analyzuje ekonomickou, politickou a sociální problematiku Československé socialistické republiky. Přínosné pro význam mé práce jsou především knihy Jarní probuzení iluze a skutečnost, Ekonomika, zájmy a politika. K oblasti sociálního vývoje jsem načetla monografie Lenky Kalinové, která o proměnách socialistické společnosti napsala několik knih zaměřujících se na konkrétní časové období. I když jsem v konečném textu její myšlenky necitovala, pomohly mi k ucelení myšlenek o proměně společnosti v době socialismu. Hlavní knihy, které mi ukázaly směr sociální proměny, byly Společenské proměny v čase socialistického experimentu, K sociálním dějinám v letech 1945 1969, K sociálním dějinám Československa v letech 1969 1989 a Základní podmínky a charakteristiky vývoje sociální struktury čs. společnosti v 70. a 80. letech. Současná literatura objasňující metodologický přístup konzumní společnosti, který pro svou práci budu využívat, se ubírá zejména směrem k poznání každodennosti moderní západoevropské společnosti. V dnešní době nalezneme k tématu konzumní společnosti a dějin každodennosti mnoho různých zahraničních i českých studií a odborných článků, které se soustředí nejen na základní definice a pojetí konzumní společnosti, ale současně také vysvětlují její zrod a vývoj. Ve své práci se budu dále opírat o studie historiků Franka Trentmanna a Andrease Wirschinga, kteří se tomuto tématu věnují a ve společných otázkách spolu často nesouhlasí. Konkrétně se neshodují v otázkách, zda konzumní společnost vytváří individualismus či masovost, a kdy se datuje vznik samotné konzumní společnosti? Podle Trentmanna se konzumní společnost začala objevovat již v 16. století, ale opravdový vznik vidí v 19. a 20. století, kdy začala narůstat spotřeba luxusních a exotických statků a započalo období masové spotřeby. 1 Naopak Wirsching přichází s teorií, která říká, že konzumní společnost vznikla, aby se pozornost zaměřila na jiné 1 BREWER, John; TRENTMANN, Frank. Consumig cultures, global perspectives Historical Trajectories, Transnational Exchanges. Oxford, New York York, Berg, 2006, s. 50-52. 2

téma, než bylo násilí po druhé světové válce. 2 Wirsching dále vychází z předpokladu, že výdělečná činnost je vstupenkou do konzumní společnosti, s čímž Trentmann nesouhlasí, protože vzdělávající se mládež a děti nemohou pracovat, a přesto jsou účastníky spotřebitelské kultury. Také starší spotřebitelé, kteří už mají roky práce za sebou, jsou aktivní konzumenti a uživatelé volného času. 3 Dalšími autory, kteří se věnují konzumní společnosti v ostatních zemích, a které jsem ve své práci využila, jsou: Thorstein Veblen v Teorii zahálčivé třídy, Gilles Lipovestky v knize Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti, Neil Mckendrick v knize The Birth of a Consumer Society, Michael Kwass v Orderind the World of Goods: Consumer Revolution and the Classification of Objects in Eighteent-Century France, Ina Merkel v Utopie und Bedürfniss. Die Geschichte der Konsumkultur in der DDR, Cannes Siegrist v Europäische Konsumgeschichte. Zur Gesellschafts und Kulturgeschichte des Konsums, Annette Kaminsky v Illustrierte Konsumgeschichte der DDR, Daniela Kramerová a Vanda Skálová v Bruselský sen - Československá účast na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let, Polly Powellová a Lucy Peelová v knize Styl 50. a 60. let, Mark Landsman v Dictatiorship and deman, The politics of consumerism in East Germany, Jonathan Zatlin v Consumig Ideology: Socialist consumerism and the Intershopu, 1970 1989, Ulrike Lindner v Rationalisierungsdiskurse und Aushandlungsprozesse. Der moderne Haushalt und die traditionelle Hausfrauenrolle in den 1960er Jahren. Druhá část práce uvádí čtenáře pouze rámcově do hospodářské a politické situace Československé socialistické republiky, jejíž ekonomika v šedesátých letech byla postavena na centrálně plánovaném hospodářství, které představovalo plánování výroby statků určených ke spotřebě ve střednědobém horizontu, obvykle období pěti let. Krátké oživení ekonomické situace na československém území v roce 1960 vedlo k přeměně hospodářské i politické situace. Deklarace nového názvu Československá socialistická republika neznamenala však dovršení socialismu, jak si KSČ představovala, což potvrdil i neúspěch třetí pětiletky v roce 1961, který znamenal zpomalení hospodářství, nedostatek konzumních výrobků a objem plánovaných výkonů byl dosažen až s několikaletým zpožděním. Tzv. Rozsypalova reforma v době třetí pětiletky selhala a očekávané zlepšení v rámci opatření v hospodaření podniků se neprojevilo. Vina za hospodářské neúspěchy byla oficiálně připisována vnějším vlivům například výpadkům vývozu do Číny vlivem 2 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 24 26. 3 TRENTMANN, Frank. Consumer Society RIP. A Comment 1. Contemporary European History, vol 20, February 2011, s. 27 31. 3

sovětsko-čínské politické roztržky, karibské krizi v roce 1961 a druhé berlínské krize v roce 1962. Tato kapitola se opírá především o monografie, které se zaměřují na politické dějiny a hospodářské reformy Československé socialistické republiky, o články z Ústavy z roku 1960 a o projevy a statě některých politiků tehdejší komunistické vlády. Hlavním tématem mé práce je sice vybavenost československých domácností domácí spotřebiči, ale abych čtenáře uvedla do problematiky života za socialismu, vypracuji samostatné části o obchodních domech a bytové situaci, neboť lidé s dostatkem peněz toužili po spotřebním zboží, moderní hudbě, kultuře, novém designu, moderním bydlení a po všem, co nabízel černý trh, Darex, Tuzex, zásilkový obchod Magnet a velké obchodní domy. Potřebné modernější spotřebiče do domácnosti, oblečení podle tehdejší módy, obuv, drogerie a další nutné věci byly v omezeném množství dostupné na pultech největšího obchodního domu v Československé socialistické republice, který byl známý pod názvem Bílá labuť. Tento obchodní dům, i když patřil mezi největší domy v Československé socialistické republice, nabízel omezené možnosti nakupování pro československé obyvatelstvo, neboť zásobování a dostupnost moderních vymožeností komunistickou vládou nebylo dostačující. V této kapitole o obchodních domech odpovím na otázky: Jaké další obchodní domy v Československé socialistické republice nabízely konzumní výrobky? Jaké zboží bylo dostupné na prodejních pultech, v jakém množství, a za jaké ceny? Jak byl založen Tuzex a ostatní prodeje? Na jakém principu fungovaly tuzexové poukazy a další prostředky pro platbu za zboží ze západu a exportní československé zboží? Jaké byly zahraniční pobočky Tuzexu, kde se daly tuzexové poukazy získat? Jak fungoval trh s poukazy, jaký byl směnný poměr, a jaké byly ceny za některé tuzexové zboží? Pro vypracování této kapitoly jsem využila odbornou literaturu, odborné studie, články a časopisy zaměřené na architekturu. Nejvíce přínosná mi byla kniha, kterou napsal Petr Klíma pod názvem Kotvy Máje: české obchodní domy 1965 1975, jež popisuje výstavbu všech obchodních domů, které doplnily Bílou Labuť. Pro zodpovězení otázek vztahujících se k Tuzexu jsem využila publikaci Odběrní poukazy Tuzexu, kterou napsal Zbyšek Šustek. Tato publikace byla vydaná pro lepší orientaci v tuzexových poukázkách na základě archivních pramenů, které jsou dostupné ve Státním ústředním archivu v Praze a umožnila mi tak komplexní náhled na celou historii tuzexových poukazů. Část o bytové situaci jsem vypracovala za pomoci časopisu Domov, který vznikl v roce 1960 a vycházel šestkrát ročně s podtitulem Bytová kultura a technika v domácnosti. Tento časopis mi po celou dobu práce poskytoval užitečná vodítka a přivedl mne na tuto samostatnou kapitolu, neboť i bytový prostor, který byl v šedesátých letech převážně 4

rozdělen do dvou obytných místností a kuchyně, se významně týká vybavenosti domácností domácími spotřebiči. V této kapitole jsem se soustředila především na výstavbu nových panelových domů, na vybavenost bytů, na sociální bytovou politiku, na kuchyňský prostor a nábytek. Ve stěžejní části práce jsem své bádání zaměřila na konkrétní československé výrobce a jejich výrobky, které byly spotřebitelům na československém trhu k dispozici. Současný stav poznání ukazuje, že bohužel téma vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech 20. století, nebylo prozatím předmětem žádného výzkumu a neexistuje tak ucelená monografie, která by souhrnně a hluboce poukazovala na spotřební zboží, konkrétně na vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech, která je hlavním tématem mé diplomové práce. Pokusila jsem se ústřední téma vypracovat pomocí nevydaných pramenů, kdy jsem se snažila zkontaktovat Národní podniky, které by o vyráběných spotřebičích měly mít dochované dokumenty, statistiky, plánovanou výrobu, návrhy jednotlivých spotřebičů a technické parametry. Bohužel podniky, které se mi podařilo kontaktovat, nemají o výrobě v šedesátých letech 20. století žádnou evidenci, a tak jsem se obrátila na Národní archiv v Praze, kde jsem byla odkázána na Archiv Národního technického muzea. Bohužel Archiv Národního technického muzea je v současné době pro veřejnost z důvodů rekonstrukce uzavřený, a tak jsem se obrátila na Mgr. Lucii Střechovou, která je kurátorkou sbírky Technika v domácnosti a Textilní průmysl a pokusila jsem si domluvit individuální přístup, který mi poskytl přehled o dochovaných exponátech a kompletní přehled o domácích spotřebičích, které se vyskytovaly na československém trhu. Z již uvedených zdrojů mi pro celou práci chyběl samotný názor hlavních uživatelů domácích spotřebičů, které v šedesátých letech byly v domácnostech využívány, a tak jsem využila metody orální historie, která je ve své podstatě nejstarší formou utváření dějin, neboť v minulosti nebyly přístroje zaznamenávající zkušenosti, příběhy, názory a povídky vypravěčů. Hlavním úkolem orální historie je získat osobní zkušenosti a názory pamětníka na danou historickou dobu či situaci. Ovšem jedná se o subjektivní vnímání situace, takže je nutné dávat pozor na neobjektivnost získaných informací. Z českých autorů se nejvíce orální historii věnuje Miroslav Vaněk, jehož kniha s názvem Naslouchat hlasům paměti: teoretické a praktické aspekty orální historie, mi poskytla nejen metodologický postup jak vést orálně-historický výzkum, a jak uchovat lidskou zkušenost i pro budoucí generace, ale také mi ukázala interpretaci jedinečných pamětních pramenů. Podle vzoru orálního výzkumu jsem vytvořila dotazník na dané téma práce a oslovila jsem 30 respondentek v Praze v ulici 5

mého bydliště a 14 respondentek v Týnci nad Sázavou, kde jsem měla možnost navštívit místní domov důchodců. Také jsem dotazník umístila na internetové stránky www.vyplnto.cz, kde dotazník vyplnilo pouze 10 respondentů. Ve většině případů se jednalo o prarodiče mých přátel, kteří jim pomohli dotazník na internetu vyplnit. Během bádání jsem oslovila i svou rodinu, a jelikož vzorek dotázaných není velký, tak je samotný text práce prostoupený interpretací příběhů oslovených respondentek a mých prarodičů. K získání osobních zkušeností s domácími spotřebiči v šedesátých letech jsem dále využila Archiv Národního muzea v Praze, kde je uložena návštěvní kniha z výstavy Zlatá šedesátá, která se uskutečnila v Národním památníku na Vítkově v období od 30. 9. 2010 do 15. 5. 2011. V samotné práci jsem pak srovnávala vybavenost domácností domácími spotřebiči v hlavním a menším městě a porovnávala jsem životní úroveň obyvatel Československé socialistické republiky s obyvateli Spolkové republiky Německo a s obyvateli Rakouska. Práce si dále vyžadovala využití obrazového materiálu, audio a video záznamů, které jsem čerpala z archivu České televize. Konkrétně jsem se zaměřila na pořad Retro, který svým divákům poskytuje pohled do minulosti a mně byl při psaní mého tématu užitečným zdrojem. Dotazník a obrazový materiál přikládám v závěru práce. V poslední části práce jsem se věnovala poruchovosti výrobků, záruční době a záručnímu servisu. Otázky ohledně poruchovosti jsem zakomponovala do dotazníku a položila jsem je svým respondentkám. Ptala jsem se především na otázky: jak dlouho jim sloužily jednotlivé domácí spotřebiče, zda se jim spotřebiče někdy rozbily a pokud ano, jak řešily jejich opravu či servis, a jaká byla dostupnost náhradních dílů? Získané informace jsem porovnala s dochovanými záručními listy a servisními knížkami některých spotřebičů, které jsem nalezla v dokumentech své rodiny. 6

1. Konzumní společnost V této kapitole se budu zabývat především pojmy, jako je konzumní společnost, konzum, spotřeba a masová společnost, jejichž vysvětlení mi poslouží jako metodologický základ pro mou diplomovou práci s ústředním tématem Vybavenost československých domácností domácími spotřebiči v šedesátých letech. Pokusím se stanovit, kdy konzumní společnost vznikla, jaký má význam, jak se na ní dívají a kritizují ji jednotliví historici a sociologové, a jaký je vztah mezi konzumní společností a spotřebou. Základní sociologická myšlenka konzumní společnosti je založena na sociální funkci, kterou tvoří spotřeba čili konzum. Konzum podle sociologa Jana Kellera 4 : lze chápat jako takovou orientaci na materiální statky, která vytlačuje coby druhořadé hodnoty nemateriální, nepřipouští spokojit se s úrovní spotřeby předchozí generace a neumožňuje krýt potřeby zcela, či alespoň převážně z lokálních zdrojů. 5 Na konzum a konzumní společnost se dá také dívat z ekonomického pohledu, kde konzum znamená ekonomický proces výběru statků a služeb. 6 Z hlediska politologie vyjadřuje konzumní chování realizaci práva na volbu a proměnlivost názorů konzumenta, v módní společnosti znamená projev svobody a svobodného výběru. 7 Má diplomová práce bude pojem konzum a konzumní společnost používat v sociologickém kontextu, kde konzumní společnost znamená volbu a svobodu výběru, která vede k lepšímu postavení jedince ve společnosti. Tento význam také potvrzuje sociolog Gilles Lipovetsky 8 ve své knize Éra prázdnoty, kde říká: Konzumní společnost se vší svou záplavou výrobků, obrazů a služeb, s hédonismem, k němuž tato záplava vede, a s euforickým ovzduším pokušení a blízkosti jasně ukazuje strategii svůdnosti v celé její šíři. Svůdnost však není pouhou podívanou na luxus hromadění; přesněji řečeno, tkví spíše v nadměrných možnostech volby, ve svobodě lidí nacházejících se v transparentním, otevřeném světě, který nabízí stále více různých možností, kombinovatelných na míru, a umožňuje volný oběh a výběr. V současných společnostech, kde se závratně množí informační zdroje i nabídka výrobků v nákupních střediscích, obřích supermarketech i obchodech, či specializovaných restauracích, je už dnes všeobecným modelem života 4 Jan Keller (*1955) je sociolog, publicista, environmentalista, který se hlásí k levici. 5 KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 47. 6 ZUKIN, Sharon; MAGUIRE J. S. Consumers and consumption. Annuel Review of Sociology, vol 30, 2004, s. 173. 7 KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 47. 8 Gilles Lipovestky (*1994) je esejista, filozof, sociolog a profesor francouzštiny. Představitel postmodernismu, hyper-modernity a individualismu. 7

samoobsluha, existence podle vlastního výběru. 9 Myšlenku volby a samoobsluhy podporuje historik Frank Trentmann 10, který ji obohacuje o vlastní přínos, jehož konzumní společnost je založena na růstu životní úrovně, kdy se jednotlivec soustředí na volný čas a svou individualitu. 11 Začátek konzumního způsobu života byl postaven na hlavním sociologickém bodě, jímž byla přeměna tradiční společnosti ve společnost moderní. Hlavním procesem modernizace společnosti byla generalizace trhu, která umožnila vznik tržní společnosti. Opravdová hranice mezi moderní a tradiční společností byla silně vymezena zásadní přeměnou trhu. Zlomový význam pro generalizaci trhu v moderní společnosti měla přeměna práce a půdy ve zboží, kdy půda a práce byly považovány za statky vyrobené k prodeji. Tento trh začal řídit jedince i přírodu, jako druhy materiálu, určené ke spotřebě a k maximalizaci zisku soukromých osob. 12 Sociologický výklad klade důraz především na vnější vlivy, které určují konzumní chování, jež je z tohoto pohledu pouze přirozenou snahou o uchování či navýšení prestiže jednotlivce v moderní společnosti, která vyznává konzumní hodnoty života. 13 Ovšem tento způsob života nastiňuje, že lidé nekonzumují kvůli touze mít, ale konzumují, protože touží někým být ve společnosti, která hodnotí úspěch podle objemu osobní spotřeby. Nekonzumovat by bylo v tomto případě nepřirozené, neboť by jedinec přiznal, že mu je lhostejné, co si o něm společnost myslí, a jaký na něho má názor. Jeho samotné chování v konzumní společnosti by mohlo poukazovat na jistou formu asociálního jednání. 14 Teorii mít nebo být popisuje ve své knize Erich Fromm 15, který přichází s pojmem homo consumens, jímž označuje nekončící touhu po spotřebě a majetku, neboť cílem jedince je mít více a užívat si neustále více a více. Podle Fromma je konzumace pro dnešní průmyslovou společnost jednou z nejdůležitějších forem vlastnictví, kdy spotřeba má dva 9 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Prostor 2003, s. 26 27. V další knize s názvem Paradoxní štěstí: Esej o hyperkonzumní společnosti, autor zavádí do konzumní společnosti pojem hyperkonzumní společnost, kterým označuje třetí fázi společnosti, která začala v 70. letech a trvá dodnes. 10 Frank Trentmann je profesor historie na Londýnské univerzitě. Své práce zaměřuje především na studium spotřeby, konzumní společnosti a politických kultur. 11 TRENTMANN, Frank. The long history of contemporary consumer society, Chronologies, Practices and Politics in modern Europe. Archiv für Sozialgeschichte 49, 2009, s. 107-128. Trentmann samotného spotřebitele vidí, jako subjekt moderního liberalismu, který se soustředí na požitky z majetku a volného času. 12 KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995, s. 15 16. 13 KELLER, Jan. Abeceda prosperity. Brno: Nakladatelství Doplněk, 1997, s. 47. 14 Tamtéž, s. 48. 15 Erich Fromm (*1900 1980) byl psycholog, sociolog a filozof. Jeden ze zakladatelů psychoanalýzy, kterou interpretoval spíše sociálně a kulturně než biologicky. 8

významy. První význam přináší myšlenku snižování strachu, neboť to co spotřebuji, mi nemůže být už nikdy odebráno. A druhý význam popisuje spotřebu, která mě nutí, abych spotřebovávala stále více, protože to, co jsem již spotřebovala, přestává uspokojovat mé potřeby. 16 Konzum také vyjadřuje právo být sám sebou, právo na volbu a možnost užívat si do sytosti, což neoddělitelně patří ke společnosti, která povýšila svobodu a práva člověka na základní hodnotu. Individuální rozvoj a přání jednotlivce mohou vzniknout, jen pokud dojde ke změně životního stylu, který souvisí s konzumním vývojem. 17 Neomezené právo na svobodu změnilo zejména lidské chování a každodenní život. Svobodné vyjadřování, svobodný život bez jakéhokoliv omezení a možnost vlastní volby je jedna z nejvýznamnějších společenských a kulturních událostí dnešní doby. 18 S konzumní společností je úzce spojena spotřeba, která je nejen životním stylem masové společnosti, ale také nabízí příležitost jednotlivci. 19 Spotřeba statků vyjadřuje odraz bohatství a majetkovou sílu, která se v rámci ekonomického vývoje začala rozvíjet ve složitý systém. Svobodná spotřeba nejlepšího jídla, pití, omamných prostředků, služeb, aut, oblečení, zábavy a všeho co si může jednotlivec dopřát, představuje uspokojení osobního pohodlí a blahobytu. Konzumace těchto statků a služeb poukazuje na bohatství a postavení jednotlivců ve společnosti, a naopak nemožnost spotřebovávat statky a služby v dostatečné míře a kvalitě, je důkazem nižšího postavení a nedostatku bohatství jednotlivce. 20 V moderní konzumní společnosti je spotřeba znakem dobré pověsti a důkazem životní úrovně, neboť lidé, kteří se každý den potkávají na ulici, chtějí zapůsobit jeden na druhého. V současné moderní společnosti tedy převládá růst spotřeby na úkor práce. 21 Ovšem dříve se za ideální stav považovala rovnováha mezi spotřebou a prací, kdy pracující, vydělávající muž pořizoval manželce starající se o domácnost nejrůznější domácí spotřebiče, aby ji starost ulehčil. S narůstající mzdou rostlo množství volného času, a tak lidé více konzumovali dostupné statky a zvyšovali tak svou spotřebu, jako je tomu dnes. Nicméně tento přístup byl kritizován zejména německou školou, kdy Karl Marx 22, poukazoval na 16 FROMM, Erich. Mít, nebo být? Praha: Naše vojsko, 1994, s. 29. 17 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Prostor, 2003, s. 10. 18 Tamtéž, s. 11. 19 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 1-15. 20 VEBLEN, Thorstein. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, s. 58 63; LURY, Celia. Consumer culture; second edition. Cambridge: Polity, 2011, s. 9. Autorka v této knize vidí spotřebu zboží a služeb, jako nutnost pro určité společenské postavení, která podle mého názoru přetrvává i dnes. 21 VEBLEN, Thorstein. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, s. 72 73. 22 Karel Marx (*1818 1883) byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Z jeho myšlenek vznikla řada levicových směrů, jako je například marxismus-leninismus. 9

kulturní průmysl využívající zábavu, média, volný čas a reklamu jako hlavní činitele moderní masové konzumní společnosti, která je těmito činiteli manipulována a tedy už nezbývá prostor pro osobní svobodu. 23 Dalším významným kritikem konzumní společnosti byl Jean Baudillard 24, pro něhož byla spotřeba zejména taktická složka, jak přežít kapitalismus a chápal spotřebu jako znak, který je odlišný svými vlastnostmi od jiných znaků. 25 Kritika amerických historiků a sociologů se soustředila zejména na nežádoucí zvyky střední třídy, jejich povrchní chování, volný čas a zábavu. Ovšem jejich postoj ke konzumní společnosti byl optimistický a obsahoval dva základní přístupy. První přístup byl založen na kulturní sociologii vycházející z teorie Thorsteina Veblena 26, který jako první použil výraz okázala spotřeba. Tato spotřeba popisuje chování vyšších tříd. Vystupuje jako zákon, který poukazuje na sociální rozdíly, důkaz bohatství a životní úroveň již zmíněných vyšších tříd. 27 Okázalá spotřeba drahých statků ukazuje jednotlivce na žebříčku popularity ve společnosti, ovšem se zvyšujícím se bohatstvím, není možné, aby spotřeba informovala o jeho štědrosti. 28 Veblen dále okázalou spotřebu spojuje s pojmem plýtvání, které ve svém textu vymezuje jako výdaje, jež nejsou určeny pro lidský život ani pro obecné blaho, ale jde o výdaje, pro které se rozhodl konzument, aby zajistil své individuální potřeby. 29 Konzumní společnost a její spotřeba tedy vede k odlišení jednotlivce, který klade důraz na svůj individuální výběr. 30 Druhý přístup také zaujímal pozitivní postoj k americké konzumní společnosti a spočíval v materialistické ekonomice. Podle vize Henryho Forda byla masová spotřeba společnosti založená na racionalizaci, hromadné výrobě a vyšší hodnotě kupní síly. Oba dva přístupy se shodují v identifikaci spotřebitele jako herce, jehož spotřeba je vnímána jako výraz moderní civilizace, která využívá masovou výrobu a masovou kulturu k vyjádření své individuality prostřednictvím rozhodnutí o své vlastní svobodné koupi. Americký model 23 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 3 4. 24 Jean Baudrillard (*1929 2007) byl francouzský filozof, sociolog a fotograf, který přispěl především v rozvinutí postmoderní filozofie a poststrukturalismu. 25 HARRINGTON, Austin. Moderní sociální teorie: základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál, 2006, s. 350. 26 Thorstein Veblen (*1857 1929) byl americký ekonom a sociolog norského původu. Představoval technokracii a původní americký institucionalismus. 27 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 8 9. 28 VEBLEN, Thorstein. Teorie zahálčivé třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, s. 64. 29 Tamtéž, s. 64. 30 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 2011, s. 8 9. 10

konzumní společnosti je založený na formování vkusu a kupní síle spotřebitele, která může mít rozhodující vliv na ekonomický rozvoj. 31 Konzumace je nový životní styl, který definuje režim současné společnosti, v niž se spotřebitel obrací sám na sebe a jeho individualita roste. Historikové, kteří spojují minulost a přítomnost, vidí masovou konzumaci ve zrodu amerikanizace, která je postavena na fosilních palivech, automobilech a závislosti na nákupech. Spotřeba je z tohoto pohledu charakterizována jako neomezená materiální touha 32, která může dostat osobnost jednotlivce do popředí na úkor jednotnosti v masové kultuře. 33 Tuto myšlenku rozvedla americká socioložka Hazel Kyrk 34, která už v roce 1923 tvrdila, že se jedná o režim individuální spotřeby, která se projevuje ve výrobě, ve vládě, v náboženství. Svoboda volby je jedna z forem, která odlišuje jednotlivce v současné společnosti. Podle Kyrk jsou všechny individuální a sociální výhody vyjádřením svobodné volby a můžou být aplikovány v nejrůznějších oblastech. Dále důrazně odmítá myšlenku spotřebitele jako čistě pasivního a manipulovatelného občana tržní společnosti, neboť spotřebitel se sám rozhodne, co si má koupit, a tak se stává aktivním, vybíravým jednotlivcem a aktivní silou na trhu statků a služeb. Kyrk ve své myšlence konzumní společnosti spojuje kořeny amerického optimismu spotřebitele s kulturní a ekonomickou sociologií materialismu do jediné myšlenky teorie spotřeby. 35 31 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 9. 32 TRENTMANN, Frank. Crossing Divides: consumption and globalization in history. Journal of Cunsumer Culture 2009, s. 189. 33 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 10. 34 Hazel Kyrk (*1886 1957) americká profesorka a jedna z prvních žen, která získala doktorát v oboru ekonomie. Zabývala se vývojem ekonomie, rodiny a spotřebou. 35 KYRK, Hazel. A theory of consumption. Boston: Houghton Mifflin, 1923, s. 5. 11

1.1 Vznik konzumní společnosti Počátky vzniku konzumní společnosti vidí mnoho historiků v jiné časové době. Podle Trentmanna lze konzumní společnost sledovat už v 16. století, ale za skutečný zrod konzumní společnosti považuje 19. a začátek 20. století. Podle něho jde o období mezi ranou moderní revolucí spotřeby, kdy se objevuje exotické, luxusní zboží a polovinou 20. století, kdy nastala doba masové spotřeby. 36 Dalším historikem, který se zabývá konzumní společností je Andreas Wirsching 37, který ovšem s Trentmannem nesouhlasí a za zrod konzumní společnosti označuje až polovinu 20. století, neboť tvrdí, že předtím lidé pouze pracovali. Ovšem nelze říci, že by lidé před rokem 1945 neměli touhu vlastnit luxusnější zboží a nekonzumovali nejrůznější statky. Wirsching vidí hlavní smysl vzniku konzumní společnosti především v tom, že vznikla, aby odpoutala pozornost od násilí po druhé světové válce. 38 Lipovetsky datuje zrod konzumní společnosti po ekonomických a politických revolucích 18. a 19. století a po umělecké revoluci na přelomu 19. a 20. století, kdy nastala revoluce každodenního života, kdy moderní lidé jsou vstřícní k novinkám a jsou připraveni změnit svůj způsob života. 39 Podle Lipovetskyho ovšem největšího rozkvětu konzumní společnost dosahuje zejména v padesátých a šedesátých letech 20. století, které nazývá obdobím masové spotřeby. 40 Model moderní masové spotřeby byl podpořen myšlenkou, že masový spotřební trh byl ovlivněn průmyslovou výrobou a to ještě před koncem 19. století, kdy většina lidí žila ve světě, který nebyl plný obchodů, a kdy oblečení a různé nářadí lidé sami vyráběli nebo vyměňovali mezi svými přáteli. 41 Typickým znakem masové společnosti je, že lidé jsou připraveni na společenské změny a osobní proměnu svého životního stylu. 42 Ovšem pravděpodobně poprvé pojem masové společnosti použil William Kornhauser 43 okolo roku 1960, kdy vyjádřil svůj negativní postoj k soudobé společnosti 44 a Hannah Arendtová 45 36 BREWER, John, TRENTMANN, Frank. Consumig cultures, global perspectives Historical Trajectories. Transnational Exchanges, Oxford, New York, Berg, 2006, s. 50-52. 37 Andreas Wirsching (*1959) je profesor moderních a soudobých dějin na univerzitě v Augsburgu. Zajímá se o francouzské a německé dějiny, evropské dějiny od roku 1970 a dějiny nacismu. 38 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Vision of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 24 26. 39 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Praha: Prostor, 2003, s. 146. 40 LIPOVETSKY, Gilles. Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti. Praha: Prostor, 2007, s. 27. 41 TRENTMANN, Frank. Crossing Divides: consumption and globalization in history. Journal of Cunsumer Culture 2009, pp 192. 42 LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty, úvahy o současném individualismu. Prostor, 2003, s. 146. 43 William Kornhauser (*1925 2004) profesor sociologie a politický sociolog, který byl odborníkem na sociální hnutí. 44 KORNHAUSER, William. The Politics of Mass Society. New York: The Free Pr, 1995, s. 14 15. 12

která jako první spojila masovou společnost s masovou kulturou a uvedla: Zdá se, že masová společnost i masová kultura jsou navzájem propojené jevy; jejich společným jmenovatelem není masa, nýbrž společnost, do níž byla masa včleněna. 46 Arendtová zkoumala především rozdíly mezi společností a masovou společností a největší rozdíl viděla v tom, že společnost si kulturu žádá, kritizuje ji, využívá ji pro své vlastní potřeby, ale nespotřebovává ji. Masová společnost na rozdíl od společnosti kulturu nechce, protože se chce bavit, hledá zábavu a statky, které produkuje zábavní průmysl, a které masová společnost spotřebovává jako konzumní zboží. 47 Podle britského historika Neila McKendricka konzumní společnost vznikla jako výsledek konzumní revoluce, která probíhala ve druhé polovině 18. století s rozvojem průmyslové revoluce. V této době obchodníci zaznamenali obrovský nárůst výdajů nižší a střední třídy britské společnosti za zboží každodenní spotřeby. 48 Odpůrci, kteří ovšem vystupovali proti konzumní společnosti, zapomněli, že růst životní úrovně byl způsoben právě konzumací a spotřebou dostupných výrobků. 49 Také štědrý sociální systém, který byl britskou vládou nastaven v poválečném období, přispěl velkou mírou k zakořenění konzumní společnosti. 50 Jednotlivé názory na přesné datum vzniku konzumní společnosti jsou různorodé. Někteří historici tvrdí, že vznikla s průmyslovou revolucí, jiní koketují s myšlenkou, že se první náznaky vynořily v době renesance, která probíhala v Itálii. Jana Geršlová přišla ve své práci s názvem Obchodní domy chrámy konzumu s myšlenkou, že konzumní společnost vznikla se vznikem obchodních domů, které se staly symbolem moderní doby a patřily k atraktivitě města, neboť návštěvníci si v obchodním domě mohli koupit zboží, o kterém již dlouho snili. 51 45 Hannah Arendtová (*1906 1975) byla německo-americká teoretička a publicistka. 46 PETRUSEK, Miloslav. Společnost pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, s. 175. 47 Tamtéž, s. 175. 48 MCKENDRICK, Neil. The Birth of a Consumer Society; the Commercialization of Eighteen Century England. Londýn: Europa Publ. 1982, s. 9-33. 49 MARWICK Arthur. The Sixties: Cultural Revolution in Britain, France, Italy, and the United States, c.1958-1974, 1998, s. 17-19. 50 MUSIL, Libor. Vývoj sociálního státu v Evropě. Brno: Nakladatelství Doplněk Brno, vyd. 1., 1996, s. 157-200. 51 GERŠLOVÁ, Jana. Obchodní domy chrámy konzumu. Historie prvních obchodních domů v Evropě. AOP 2007, č. 7, s. 120. 13

2. ČSSR v šedesátých letech 20. století Hlavním tématem této kapitoly bude politická a hospodářská situace v Československé socialistické republice v šedesátých letech 20. století, která úzce souvisí s konzumní společností a spotřebou. Jak už jsem zmínila v předchozí kapitole, podle některých historiků a sociologů konzumní společnost představuje možnost svobodně se rozhodnout a vybrat si pro sebe tu nejlepší variantu. Dokonce Wirsching ve svých studiích přichází s teorií, která je založena na rozdílu mezi západní a východní konzumní společností. Tvrdí, že konzumní společnost může vzniknout a fungovat pouze v zemi, která splňuje dvě podmínky: v zemi existuje volný trh a jedinec se svobodně rozhoduje o svém výběru. 52 Tuto myšlenku částečně podporuje Fromm, který říká, že konzum probíhá ve společnosti, kde vládne kapitalismus, ovšem na druhou stranu nevyvrací možnost vzniku konzumní společnosti v jiném režimu. A já se tedy ptám, jestli v centrálně plánované ekonomice, kde je vše řízeno stanoveným plánem, může existovat volný výběr a konzumní společnost? V Československé socialistické republice docházelo z počátku šedesátých let k postupnému uvolňování v politické a kulturní oblasti, a tak vznikaly tvůrčí skupiny, které do ponuré atmosféry z padesátých let prosazovaly expresivní a abstraktní prvky. V ekonomické a technologické oblasti rozvoj nových postupů přinesl hned několik výrobků a spotřebičů, které své uplatnění nalezly ve všech domácnostech a podle návštěvníků výstavy Zlatá šedesátá 53 mají své místo v kuchyních dodnes. Například paní Šťastná, která výstavu navštívila 3. 10. 2010, napsala do návštěvní knihy tento vzkaz: Kuchyňské přístroje mám do dneška a fungují! 54 I když se životní styl československé společnosti postupně měnil, neustále vnitřní trh bojoval s nedostatkem v bytové oblasti, v zásobování spotřebními výrobky a s nekvalitními službami v maloobchodě. 55 Pokud srovnám služby v maloobchodě v Německé spolkové republice a v Rakousku, tak docházím k závěrům, že služby v Československé socialistické republice byly nedostatečné a nemohly uspokojit konzumní československou společnost. V NSR a v Rakousku bylo možné vyřizovat drobné nákupy objednáním po telefonu, což na našem území bylo reálné až o několik let později. Na Západě bylo zvykem, že i malé 52 WIRSCHING, Andreas. From Work to Consumption, Transatlantic Visions of Individuality in Modern Mass Society. Contemporary European History, 20, 1, 2011, s. 1-10. 53 Zlatá šedesátá výstava, která se uskutečnila v Národním památníku na Vítkově v období od 30. 9. 2010 do 15.5. 2011. 54 Návštěvní kniha výstavy Zlatá šedesátá. Vzkaz od paní Šťastné, 3. 10. 2010. 55 KAMEROVÁ, Daniela. Bruselský sen: československá účast na světové výstavě expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. Praha: Argot vitae, 2008, s. 2. 14

obchody nabízely rozvoz potravin buď pomocí malých osobních automobilů, nebo kol s přívěsnými vozíky. Rozšířené obchodní domy v NSR a v Rakousku měly velmi propracovanou organizaci služeb, která se snažila poskytnout spotřebitelům během jejich nakupování ty nejkvalitnější služby. Vedle běžně používaného prodeje na splátky u všech předmětů dlouhodobé spotřeby bylo možné nakoupit na splátky i oblečení a další drobné doplňky do domácnosti. V obchodních domech byly dále zavedeny holičské a kadeřnické salóny, opravny obuvi na počkání, šití pánských i dámských obleků na míru s prováděním úprav na již zakoupené konfekci. Zboží pořízené v obchodních domech bylo na vyžádání bezplatně doručeno až do bytu kupujícího nebo na místo, kam si kupující přál. 56 Nedostačující prodejní síť v Československé socialistické republice nenabízela pro spotřebitele, tak příjemné podmínky jako obchodní domy v NSR a v Rakousku, a tak se vedle centrálně plánované ekonomiky, která určovala velikost zásob, vytvořil černý trh, který poskytoval československému obyvatelstvu zboží a služby již dostupné v západní Evropě. V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, se začaly budovat velké obchodní domy i na našem území. Zboží, které však bylo v západní Evropě běžné a samozřejmé, se tak dostalo i do československých domácností a bylo považováno za luxusní a jedinečné. 57 V době budování socialismu se v Československu vytvořila podoba konzumní společnosti, tzv. konzumní socialismu, který v době normalizace společnosti měl přispět především ke stabilizaci ekonomiky. Byl založen na poskytování určitého standardu životní úrovně obyvatelstvu a jeho hlavním úkolem bylo zajistit komunistické straně nerušené vládnutí bez občanské revoluce, která se podle strany nedala realizovat s plným žaludkem. 58 Konzumní socialismus se snažil zajišťovat sociální jistotu a lepší životní úroveň, která občanům Československa umožňovala investovat část svých úspor do chataření a chalupaření, kde si lidé svobodně užívali svůj volný čas a nezasahovali tak do veřejných věcí, které řídila strana. Během plnění programu XII. sjezdu KSČ, byly stanoveny nové komise (zemědělská, ekonomická, ideologická a komise pro otázky životní úrovně). Komise nefungovaly samostatně, navzájem spolupracovaly a snažily se zvyšovat svou efektivitu. Komise pro otázky životní úrovně, která je pro mé bádání důležitá vznikla 20. října 1963 a její 56 URBAN, Luděk. Srovnávací studie o životní úrovni v ČSSR, NSR a Rakousku. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1967, s. 43. 57 ROBERTS, John M. Dvacáté století. Dějiny světa od roku 1901 do současnosti. Praha: Nakladatelství Pavel Dobrovský BETA a Jiří Ševčík, 2004, s. 550. 58 Cit. dle SEKANINA, Milan. Pátá (Hospodářský vývoj v Československu v letech 1971 1975, v období páté pětiletky). In Národohospodářský obzor, č. 1, 2006, s. 79. 15

první schůze se konala 24. října 1963 v budově sekretariátu ÚV KSČ. 59 Hlavními otázkami, kterými se komise zabývala, byly: Hmotná zainteresovanost obyvatelstva, která sledovala vývoj cen, mezd a důchodů. V podstatě bylo potřeba kvůli zvýšení životních nákladů zvýšit mzdy a sociální dávky. Rozvoj osobní spotřeby obyvatelstva řešil nabídku a poptávku na vnitřním trhu, zabezpečoval plynulé zásobování obyvatelstva, stabilitu na trhu, problémy sortimentu a spolupráci se zeměmi socialistického bloku. Zásobování nebylo dostačující, a tak se na československém trhu objevily i jiné formy prodeje. Rozdíly v životní úrovni obyvatelstva. Tato oblast zkoumala rozdíly v počtu dětí v domácnosti, snažila se rozšiřovat společenskou péči o děti a mládež, projednávala lepší pracovní podmínky pro pracující matky, upravovala mateřskou dovolenou, pracovní dobu a další pracovní podmínky pro ženy. Komise se také soustředila na péči ve stáří, na aktivní stáří a na sociální péči. Řešila vyrovnávání kvality života na venkově a ve městě. Bydlení a životní prostředí se zabývalo bytovou výstavbou, vybaveností sídlišť, architekturou, vzhledem sídlišť a přeměnou starého bytového fondu. Komise řešila otázky, které se týkaly financování výstavby. Pracovní doba, pracovní prostředí, předpoklady pro rozšíření a lepší využívání volného času. Tato oblast vyvolávala diskuse na téma zkrácení pracovní doby, zlepšování pracovního prostředí (bezpečnost práce, hygiena a estetika pracovního prostředí), zkracování času v mimopracovní době. Komise dále řešila otázky rekreací, cestování, rozvoje tělesné výchovy a sportu, kulturní zážitky a vzdělávání. 60 V období od XII. sjezdu KSČ do konce roku 1965 nebyl stav životní úrovně uspokojivý, i když Komise pro otázky životní úrovně byla za své snahy hodnocena kladně a nadále i po XIII. sjezdu KSČ pokračovala ve svém snažení a vytyčila si následující cíle: V oblasti životní úrovně byly uspokojovány základní kvantitativní požadavky obyvatelstva, Československo dnes patří mezi přední země světa co do kalorické hodnoty spotřebované 59 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 1, bod 1., Příprava plenárního zasedání UV KSČ k otázkám životní úrovně. 60 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 2, bod 4., Rozprava a schválení programu komise a organizačních otázek, s. 1-13. 16

stravy, ošacení, obuvi, a mnohé další základní potřeby osobní i společenské. Už XII. sjezd žádal, aby při zabezpečování rozvoje životní úrovně byl brán zřetel na její kvalitativní stránky, které jsou charakteristické pro obyvatelstvo průmyslně vyspělého státu. Výrazem této změny má být postupně rostoucí podíl uspokojování potřeb pomocí placených služeb, zvětšení rozsahu volného času a možnost pro rozvoj všestranných činností v rámci tohoto rozšířeného volného času, jako další zvyšování kvalifikace a vzděláni, ale také automobilismu, rekreace, cestovní ruch, uspokojování zvýšených požadavků na bydlení, na elektrifikaci, mechanizaci a automatizaci práci v domácnostech i uspokojování narůstajících požadavků na vytváření příznivějšího životního a pracovního prostředí. 61 Komise pro otázky životní úrovně zaměřila svou pozornost na nedokonalé zásobování obyvatelstva, konkrétně na zásobování drobným spotřebním zbožím a soustředila se na pomalé tempo rozšiřování sortimentu a pomalé zavádění nového druhu zboží a služeb do oběhu. Řešení nedostatkového zásobování viděla komise v umožnění dovozu zboží z kapitalistických zemí, ovšem jedině pod podmínkou, že dovoz zvýší vývoz. Dovoz z kapitalistických zemí byl do té chvíle omezen jen na kávu, v o mezené míře se dováželo ovoce z jižních zemí, suché plody a koloniální zboží. Dovoz byl limitován a vyčíslen ve výši 47 mil. Kčs ve velkoobchodních cenách. 62 Aby byly uspokojeny všechny potřeby spotřebitelů, snažila se komise o zřízení specializovaných prodejen, které v dostupných materiálech byly známé pod označením patronátní prodejny. Na stavbě prodejen se podílelo ministerstvo vnitřního obchodu, ministerstvo spotřebního průmyslu, ministerstvo všeobecného strojírenství, Ústřední svaz výrobních družstev a Ústřední správa pro rozvoj místního hospodářství. Od 1. dubna 1964 bylo zřízeno 81 obchodů na československém území, které byly vybudovány převážně ve velkých městech. 63 Prodejny se od ostatních prodejen lišily především v sortimentu prodávaného zboží. Zboží, které bylo v těchto prodejnách dostupné, nebylo doporučeno výtvarnou radou, pouze ho doporučila výrobní a obchodní organizace. Zásobování prodejen bylo zajištěno přímo z výroby formou 61 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 4., a. j. 15, bod 1., Návrh tezí k XIII. sjezdu v oblasti hospodářské politiky strany, s. 9. 62 Národní archiv v Praze, A-UV KSČ, č. 10/2, f. 1261/1/5, sv. 1., a. j. 3, bod 4., Návrh opatřeni na zlepšení práce obchodu a zajištění dodávek spotřebního zboží, s. 3 10. 63 Jednalo se o prodejny v Praze, Brně, Bratislavě, Plzni, Karlových Varech, Pardubicích, Košicích, Liberci, Hradci Králové, Ostravě. Jmenovitě to byla například konfekce OP Prostějov, kožešiny Kara Trutnov, Hedva Moravská Třebová, klobouky Tonak, Svit Gottwaldov, hodinky Chronotechna Štemberk, hodinky a šperky Granát Turnov, šicí stroje Lada Soběslav, jízdní kola MJK Strakonice, rádio-televize Tesla Pardubice, foto-kino Meopta Přerov, kuchyňské potřeby Sfinx České Budějovice, šicí stroje Minerva Opava, fotografické potřeby Fotochema, bižuterie v Jablonci nad Nisou, porcelánka Karlovy Vary, sklárny Poděbrady, Jitex Písek. 17