VyVolení a vlasy nejen Vladkovy: psychoanalytický pohled

VyVolení a vlasy nejen Vladkovy: psychoanalytický pohled autor: K.T. (volně navazuje na esej "Reality show: je něco reálného ve státě českém...") Událostí, která bude provždy spojena s první řadou VyVolených, je spor o hod balonkem s vodou, ve kterém šlo o to, zda Michal zasáhl či nezasáhl Wendy do obličeje. Wendy tvrdila, že ano a úmyslně, Michal, že ne a že na ni ani nemířil. VyVolení se rozdělili na dvě skupiny a spor následovala sázka, že kdo lže, "půjde" dohola. Po shlédnutí záznamu, který VyVoleným štáb později přehrál, se objektivně ukázalo, že Michalův hod Wendy zasáhl zboku a spíš do krku, protože se Wendy od směru hodu odvrátila. Následoval spor o splnění sázky: jedna skupina tvrdila, že prohrála Wendy, protože hod ji nezasáhl do obličeje. Druhá skupina trvala na tom, že lhal Michal, když řekl, že po Wendy nehodil. Na Michalově straně se angažoval Vladko, který zastával názor, že to, co tvrdila Wendy, tedy přímý zásah do obličeje, se neprokázalo. Oponenti naopak argumentovali, že se prokázalo, že Michal na Wendy mířil a zasáhl ji (náraz rozstříknuté vody mohla subjektivně vnímat jako zásah do obličeje), že by se měl ostříhat - ale Michal to odmítal. Hádka o ostříhání vyvrcholila Vladkovým silným emočním prožitkem, během kterého si v koupelně o samotě ostříhal své dlouhé vlnité vlasy. Tuto událost se pokusím interpretovat a poukázat na význam, který mohla mít. Alespoň já sama jsem byla schopna pochopit celou situaci až poté, co jsem v ní objevila skryté pozitivní sdělení, které obsahovala. Je možné, že Vladkovo ostříhání souhlasně vnímalo hodně diváků, že jeho činu nevědomě porozuměli, považovali ho za smysluplný, a přičetli ho Vladkovi k dobru. - Jak jinak si vysvětlit, že poté, co se na Vladka vyvalila "záplava" negativních názorů, odmítajících jeho "hysterii" a podbízení se divákům, vynesla ho "vlna" divácké přízně až na vrchol celé reality show jako jejího vítěze? Vlasy V životě žen i mužů mají vlasy zvláštní pozici: jsou součástí naší tělesnosti, a přece nejsou somaticky citlivou součástí našeho těla. Neustále dorůstají, jako bychom je kdovíjak potřebovali, ale přitom fakticky neplní žádnou funkci. Ovšem kromě "funkce" zvyšování naší atraktivity. S tímto záměrem si je můžeme upravovat, nechávat růst, zkracovat, barvit, prohrabovat se jimi, hrát si s nimi... připoutávat jimi pozornost okolí. Zejména pozornost potenciálních partnerů. Ale to děláme nejen my lidé - připoutávání pozornosti partnerů máme společné i s jinými živočišnými druhy. Téměř k dokonalosti rozvinuli strategii připoutávání pozornosti ptáci: nápadnost svatebního samčího šatu, sytost zbarvení, tvarová Psychoanalytický týdeník, http://blog.lide.cz/psychoanalyza 1

symetrie, stav opeření, délka ocasních per - to všechno berou ptačí samice na zřetel, protože je to mj. informuje o zdravotním stavu samců a o jejich genetickém vybavení. I u savců je hustota a kvalita srsti znakem, který vypovídá o zdraví a zdatnosti jejího nositele. Nedávný výzkum např. prokázal, že lvi s hustou a tmavou hřívou jsou pro lvice žádanějšími otci jejich potomstva než lvi s plavou hřívou. O tom, že vlasy pro nás mají vedle věcně odůvodnitelného i symbolický význam, svědčí také pověsti, historie a kultura - pověst o Samsonovi, jehož síla byla v jeho vlasech, a Dalile, která mu je lstí ostříhala a tak jej o sílu připravila; historicky středověké (i když k němu docházelo např. ještě po 2. světové válce) stříhání vlasů provinilým ženám; dodnes v mnoha zemích používané paruky soudců reprezentující jejich status; provokativně dlouhé vlasy jako kulturní symbol nekonformního životního názoru v 60. letech 20. století (připomeňme si Formanův film "Hair" a text stejnojmenné písně); a ovšem stříhání rekrutů (nejen kvůli vším) nebo oproštění se od vlasů vyjadřující politický postoj hnutí skinheads. To všechno potvrzuje, že nejen šaty, ale i vlasy dělají člověka: jejich délka, úprava, čistota, přirozenost nebo komplikovanost účesu, barvení vlasů nebo ponechání jejich přírodního stavu, samozřejmost nebo vyumělkovanost zacházení s vlastními vlasy; soulad s osobou a osobností jejich "nositele". Naše vlasy nám mohou přinášet radost a pečujeme o ně se zalíbením nebo v nás mohou vyvolávat nespokojenost (protože mají nebo nemají určité kvality) a péče o ně nás obtěžuje - ale nikdo nemůže "nemít vztah" ke svým vlasům. K vlasům svých blízkých: všechny ty v medailoncích a krabičkách uschované pramínky dětských vlásků z prvního stříhání... které se má uskutečnit až po prvních narozeninách dítěte. - Pověra? A přece ji dodržujeme. - Reálným postojem k vlasům vyjadřujeme symbolicky i vztah ke světu, k životu samému. Bylo patrné od samého začátku, že Vladko má ke svým vlasům hluboce osobní a intimní vztah: pečoval o ně, rád se jich dotýkal, nechával je volně rozpuštěné nebo je zručně stahoval do pevného hladkého téměř "samurajského" uzlu; používal je k vyjadřování emocí, kdy je svobodně a divoce nechával poletovat kolem hlavy; naopak při přípravě jídla je míval profesionálně a stroze spoutané. Dával najevo "sourozeneckou" afinitu ke Katce, jejíž vlasy byly kvalitou a charakterem velmi podobné těm jeho. - Tak, jak jsem to viděla už při jeho úvodní radosti z toho, že ho diváci vybrali do vily, bylo zjevné, jak je Vladko se svými vlasy sžitý. Emoce Na první pohled se zdá, že emoce a vlastnosti projevené v souvislosti se sporem kvůli balonkům jsou jednoduché: naštvanost na Michala nebo na Wendy (podle toho, na čí straně kdo stál), že neuznává svou prohru; dychtivost a škodolibost z organizování sázky, ohromení a údiv nad tím, jak reaguje Vladko, lítost nad ztrátou krásných vlasů, odsuzování Vladkovy zbrklosti a hlouposti, že se ostříhal, výsměch nad jeho nepovedenou vizáží; také odtažení se od celé věci. - Byly však přítomné i pocity, které VyVolení nedávali najevo tak jednoznačně. Abychom o nich mohli uvažovat, musíme si přiblížit souvislosti, které nebyly vždy jasné. Zvlášť bylo obtížné sledovat časovou souslednost - právě v době Vladkova ostříhání se kombinovalo vysílání obvyklých sestřihů z minulých dnů s přímými přenosy z aktuálních akcí závěru benefičního Týdne pro "Kapku naděje". Skutečná časová následnost je Psychoanalytický týdeník, http://blog.lide.cz/psychoanalyza 2

přitom důležitá, protože to, jak jednotlivé skutečnosti za sebou následovaly v reálném čase, tj. v čase, ve kterém je prožívali VyVolení (ne v tom "realitním" show čase, který Prima věnovala vysílání a v němž byl výběr nabízen divákům), poskytuje klíč k porozumění, proč došlo k tak razantnímu vyvrcholení něčeho, co vypadalo jako banalita. Této následnosti se nyní budu věnovat a připomenu, jak za sebou v reálném čase následovaly skutečnosti, které jsou podle mého názoru relevantní. Při rekonstrukci jsem se opírala o to, co jsem ve vysílání viděla - aniž bych předem věděla, co se ukáže jako důležité, a aniž bych vždy sledovala každý detail. Záznamy jsem viděla pouze v běžném televizním vysílání a připouštím, že o něčem mohu případně referovat nepřesně. Zdrojem, ze kterého vycházím, je i "Deník VyVolených" (vydala FTV Prima u nakladatelství Fragment v roce 2005); většina deníkových zápisů z těch dnů pochází od Moniky. Mohu uvést, že tak, jak jsem si viděné pamatovala, jsem nikde nebyla v zásadním rozporu se zápisy, které Monika prováděla bezprostředně. Z psychoanalytického hlediska je jasné, že jsem události sledovala svou osobní optikou, že moje osobní nastavení působilo i na mou pozornost a paměť, a nakonec formovalo i nabízenou interpretaci. Sled událostí V neděli 25.9. byl zahájen benefiční Týden pro "Kapku naděje" pro děti z onkologie v Motole: začala internetová aukce předmětů osobně věnovaných VyVolenými (trička, náhrdelník, obraz apod., Vladko věnoval pramen vlasů). Pro VyVolené to byl týden bez Zúčtování, Výzvy a Duelu. V pondělí 26.9. vilu navštívila Vendula Svobodová jako reprezentantka nadace "Kapka naděje" a její manžel skladatel Karel Svoboda. Ve středu 28.9. VyVolení kreslili pro nemocné děti na plátno velkoplošný obraz k umístění na strop, aby se na něj mohly dívat vleže z postýlek. - Večer Michal dostal trest za nesplnění dopoledního úkolu (tanec podle Michaela Jacksona "Bad") - měl být jako "Žán" sluhou ostatních kluků, dalším úkolem bylo vyholit Reginu na intimních partiích a být přitom oblečený do obleku dominy a mít černou kočičí masku. "Míša byl vzteklý. - Dnes se pilo", zapisuje Monika. Ve čtvrtek 29.9. po obědě VyVolení návštívili oddělení dětské onkologie Fakultní nemocnice Motol. Monika uvádí, že měla obavy, jaká bude její reakce. Z nemocnice se vrátili unavení. - Večer dostali úkol: vystoupit v sobotním přímém přenosu benefičního koncertu s písničkou, kterou si sami vyberou; z nabídnutých možností si vybrali "Láska je láska". Dostali text, aby se jej naučili. V pátek 30.9. se vedle textů začali učit i choreografii (nácvik s choreografy ve vile). "Po krátkém spánku přišlo do zásobovací místnosti překvápko", píše Monika - VyVolení si měli uspořádat "oslavu Silvestra". Nad lahví tequilly dostala Wendy nápad s body shoty: každý z VyVolených si vylosoval partnera, všichni tak pili, jen Michal vylosovaného Jindřicha odmítl, a Regina, Vladko a Wendy ho pak za to měli "zbombardovat" balonky; to se zvrhlo ve větší bitvu, která vedle až k sázce o "dohola". Na straně Wendy se proti Michalovi vsadil Rosťa. Psychoanalytický týdeník, http://blog.lide.cz/psychoanalyza 3

V sobotu 1.10. měli VyVolení "Nový rok". "Většina z nás celý den prospala, únava..." Odpoledne dostali úkol uspořádat v obýváku debatu, kdy by každý pověděl pocity z návštěvy nemocnice. "Tohle téma nás moc mile nenaladilo", píše Monika. - Pak znovu nacvičovali choreografii, a večer byl přímý přenos koncertu pro "Kapku naděje" s písničkou VyVolených. - Na půlnoc měli se štábem dohodnuté vysílání záznamu scény s balonky. V hádce po jeho shlédnutí Vladko slovně napadl Wendy, a další průběh sporu skončil Vladkovým ostříháním. - Zápis toho dne končí Monika otázkou: "Prozradíš nám, Vlado, pravý důvod ostříhání "těch" vlasů?" - Vladko doplnil P.S.: To si nechám pro sebe." Zpětný pohled ukazuje, že celospolečensky prospěšná akce, jakou Týden pro "Kapku naděje" byl - její vysoký finanční výtěžek přes 22 miliónů Kč (z toho za osobní předměty VyVolených přes 240 tisíc Kč) bude věnován na zlepšení zdravotní péče o vážně nemocné děti -, se pro VyVolené stal mimořádně koncentrovanou řadou silně emočně prožívaných stresujících událostí. Tyto události se svým charakterem vymykaly událostem "běžného" života ve vile, už tak dost psychicky náročného. I závěrečný benefiční koncert, který byl pro diváky reality show vítaným zpestřením, znamenal pro VyVolené další zátěžovou situaci spojenou s vystupováním na veřejnosti. Nevědomí Je zřejmé, že stres a napětí toho týdne musely mít svou emoční odezvu, a že muselo jít o emoce velmi nepříjemné, už tím, že je VyVolení nemohli otevřeně projevovat. Potlačované emoce mají tendenci prosazovat se zástupně jako pocity agrese, napřátelství a nátlaku vůči druhým osobám, a zprostředkovaně i jako pocity viny za to, že určité napřátelství vůči druhým cítíme; nakonec ústí v nevědomou snahu chovat se tak, aby byly naše primární pocity odhaleny a definovány. Tak i primární pocity VyVolených byly do značné míry nevědomé, a projevit jejich vědomou složku by bylo považováno za nevhodné: i když zřejmě nikdo nejde do nemocnice s nadšením, očekává se od nás, že to uděláme. Navštívit nemocné příbuzné je nepříjemnou povinností, konfrontace s prostředím nemoci a smrti působí na zdravého člověka stísněně. - VyVolení však sotva mohli říci, že se jim do Motola jít nechce. Kdo by dával najevo (byť přirozenou) nechuť, byl by posuzován jako neempatický a sobecký. Oponovat by ani nemělo smysl; o návštěvě Motola VyVolení nerozhodovali a na jejich postoji nezáleželo. Navíc z konání benefičních akcí získali prospěch i pro sebe: získali týden, kdy nikdo z nich nebude vyřazen; nemohli si "stěžovat", museli by se cítit provinile - ale to neznamená, že necítili, co by v jejich situaci cítil asi každý. Ve Vladkovo ostříhání totiž nevyústila záležitost s balonky s vodou: ta situace pouze fungovala jako spouštěč zástupných emocí, ale už návštěva Motola s vážně nemocnými dětmi, které jsou kvůli vedlejším účinkům terapie bez vlasů - odkud odjinud by se tak náhle a s takovou jistotou vzala sázka o "dohola"? Nikdo z VyVolených o této "ceně" za prohranou sázku nepochyboval - jako by to potřebovali zažít ne v tak vážných souvislostech, ale ve hře... S jakou vehemencí a možná i s nevědomou zlou radostí se organizace sázky ujal právě Martin, který se už ve svém věku potýká s nedostatkem vlasů; s jakou ochotou sázku přijal (ne už tak zcela realizoval) Michal, ve kterém se právě v probíhajících dnech kumulovala neadresná agrese a vztek, a který měl z VyVolených nejvíc zdravotních Psychoanalytický týdeník, http://blog.lide.cz/psychoanalyza 4

potíží (koneckonců do aukce dal svou sádru s podpisy VyVolených, jako by se chtěl zbavit připomínky svého zdravotního handicapu); téma vlasů - a zdraví - bylo přítomné dřív, než byl hozen první balonek. Na jaře jsme viděli statečně umírat Pavla Dostála, pohublého, bez vlasů - k tomu se před terapií rozhodl sám, protože věděl, že beztak o vlasy přijde. Po celou dobu, po celý Týden pro "Kapku naděje", jsme neviděli - a ani snad vidět nechtěli - žádnou bolest dítěte podrobeného terapii, při které se ztrácí vlasy. V sestřihu jsme viděli jen jediné dítě, které odmítlo nechat se ve své kondici natáčet (bylo to dítě, u jehož lůžka byl Martin?): přetáhlo si přikrývku přes hlavu a nechtělo vylézt. Píšu dítě, protože nebylo lze rozeznat, jestli to byl chlapec nebo děvče... "Ale vždyť je to holka!", reagoval Rosťa na návrh sázky, že by se při prohře měla Wendy ostříhat dohola; pořád si pamatuji jeho tón hlasu, kterým říkal, že je přece tak nemyslitelné, že by děvče mělo přijít o vlasy - a přece se s těmi děvčaty v průběhu dne v nemocnici setkal... a jako by si to uvědomil teprve v té chvíli, když tu protestující větu říkal. Ve prospěch nemocných dětí jsme v internetové aukci vydražili věci VyVolených (včetně jimi pomalovaného Trabanta) za více než 600 tisíc Kč, dárcovskými esemeskami a jako sponzoři jsme věnovali 22 miliónů Kč; ale pořád to pro nás bylo tak vzdálené... Ale pak jsme měli možnost vidět Vladka, viděli jsme mu tak zblízka do tváře, jak pláče, dospělý muž; jak bere z umyvadla všechny své odstříhané vlasy a přikládá si je ke tváři: šest let života. Tentýž Vladko, který nejdříve dal do aukce jednu svou kadeř, jeden vrkoč - věděl tehdy dobře, že jeho vlasy jsou významným detailem reality show, ale teď věděl lépe, že vlasy jsou významným prvkem reality: "Teď vím, jaké to je, když člověk přijde o vlasy -", tak nějak to zklidněný později komentoval do kamery o samotě v zásobovací místnosti, kam vlasy odnesl, aby je někdo ze štábu mohl předat Robovi: a pro mne teprve v této jeho větě spočíval klíč k psychoanalytickému pohledu na celou záležitost. Co Vladko tak silně prožíval? - To, že se Wendy nebo Rosťa - a také Michal - tolik bojí přijít o ty své vlasy: a přitom to je vše, co se jim stane, nestane se jim nic víc. I ty vlasy jim zcela jistě dorostou. Vladko jejich malichernost vnímal s prožitým (ne)vědomím těch nemocných dětí, které den před sázkou navštívili v Motole. - Už jsem uváděla, že vlasy "necítí"; "trestem" při ostříhání vlasů není bolest: co je to tedy za "trest"? Co je to za újmu? Asi se shodneme, že přijít o vlasy je citelná újma, a že násilné nebo vynucené ostříhání procítíme citelně... Ovšem jinak: když v trestním systému používajícím tělesné tresty někomu za trest useknou ruku, je to jiné, než když mu za trest ostříhají vlasy... Ostříhání vlasů je nedefinitivní; v tom trestu je naděje na nápravu "provinilce", tento trest trvá po určitou dobu, a pak je možné na čin i na trest zapomenout... Je v tom doufání v budoucnost, kdy už to, co se stalo, nebudeme muset nést; kdy už to, co se stalo, nebude na odiv - Ale přijít o vlasy v důsledku nemoci, v důsledku razantního léčení nemoci: to je velmi vážné. Vladko si své vlasy dokázal ostříhat právě v tomto smyslu, proto, aby tento smysl komunikoval; a bylo to i gesto plné pokory vůči životu a smrti. Proč mezi VyVolenými k tak emočně vyhrocené situaci došlo?... prostě tam ty emoce chyběly, v rámci daném zábavným formátem reality show chyběl prostor pro projevení emocí, které cítíme tváří v tvář smrti, a VyVolení se v Motole v takové situaci skutečně ocitli, když míjeli prosklené stěny sterilních pokojů těch Psychoanalytický týdeník, http://blog.lide.cz/psychoanalyza 5

nejvážněji nemocných dětí, kam nesměli vstoupit. Bylo zapotřebí ten prostor nějakým způsobem vytvořit jinde a chybějící emoce a prožitky do něj "umístit". Nejcitlivěji to vnímal Vladko, nevědomě to vnímali i ostatní VyVolení, a cítili to zřejmě mnozí diváci. Bez prožitku bolesti, bez přítomnosti vědomí bolesti a nemoci hraničící se smrtí, by Týden pro "Kapku naděje" nebyl úplný. Lidský vztah k potřebným se přece nedá omezit na transfer peněz v jejich prospěch, i když je pohodlné omezit svou účast na peněžní příspěvek bez citové a prožitkové angažovanosti. A pokud ve svém prožitku nemoci připustíme existenci smrti, pak zákonitě je tento prožitek něčím silný, formující, bytostný a pravý. - Rozumím tomu, jak byl Vladko na celou tu nastalou situaci naštvaný, naštvaný na to, že je to "zase on", kdo prostřednictvím své emoční citlivosti "musí" tvar celé události "doplnit" do celku. Rozumím i tomu, že to současně byl i jeho vlastní, osobní prožitek celé události, prvek z jeho osobní dynamiky (tj. že to nebylo nic, co by mu skupina vnutila, i když také skupina "hledala" ten svůj článek, ve kterém by mohla celou událost dynamicky dokončit). Mohli jsme sledovat, že v mnoha jiných situacích Vladko prokázal, jak silnou má vůli, a nenechá se do ničeho vmanipulovat. To, co na první pohled může působit jako emoční labilita, je ve skutečnosti intenzívní schopnost emoce prožívat a odžívat, uvolňovat je ze sebe a dávat je najevo, a jejich prostřednictvím komunikovat - ne emoce v sobě dusit a způsobovat si psychické napětí, v němž často žijí ti, kteří neumějí své emoce aktuálně a adekvátně odreagovat. Bylo rovněž patrné, že Vladko se s ostříháním a se svými krátkými vlasy vyrovnal mnohem lépe, než ostatní: on sám se nepotřeboval k situaci ostříhání vracet, svého rozhodnutí ostříhat se ani náznakem nezalitoval. Pokud si vybavuji, tak s tímto tématem nikdy nezačal on, když je později VyVolení "řešili" a "potřebovali" se k němu vracet, protože jim Vladkovo ostříhání připadalo nepochopitelné a nebyli s to přisoudit mu srozumitelný význam. Vladko té záležitosti vnitřně rozuměl, i když i u něj mohlo být toto porozumění zčásti pouze nevědomé. Později (4.10.) do deníku zapsal: "Četl jsem, co (o) mně bylo napsáno. Opravdu nad tím přemýšlím. Je pro mě těžké určité věci pochopit. I já se můžu mýlit Je to lidské, své pocity dávám najevo spíš emočně." Vnímala jsem, že Vladkovo ostříhání má hlubší význam, i když mně samotné bylo při první konfrontaci s tím, co jsem viděla, prostě hlavně líto těch krásných vlasů, které tak dlouho rostly... Bylo pro mne důležité, abych ten hlubší význam objevila, a s ním i poukaz k tomu, co jsem měla tendenci přehlížet. - Byla bych schopna v záplavě reality show vidět realitu? Tedy poukaz k bolesti těch cizích nemocných dětí? Bez Vladka, který mi už cizí nebyl, a jeho pláč mne dojal, bez něj bych bolest těch dětí zřejmě neviděla. A tento Vladkův osobní podíl na celém Týdnu pro "Kapku naděje" považuji za pozitivní a přínosný, protože vědomě nebo nevědomě, přispěl ke komplexnímu obrazu, který bylo potřeba vidět. V průběhu finálního večera jsme sledovali narůstající částku vybraných peněz, viděli jsme aktivní Vendulu Svobodovou, vyslechli její poděkování ve studiu plném lidí,... smrt její dcerky úlevně překrytá nedávným narozením syna - ale realitu bolesti a ztráty bylo vidět až pak, v samotě koupelny VyVolených. Šest let života, odstřižených vnejším zásahem. Symbol uplynulé životní etapy, která už nebude pokračovat. Život, který už nemá budoucnost. Protože některé z těch dětí tam přijdou o víc než o vlasy. Některé z těch dětí tam opravdu zemřou. Psychoanalytický týdeník, http://blog.lide.cz/psychoanalyza 6