Smluvní pokuta v českém právu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Smluvní pokuta v českém právu Bakalářská práce Autor: Iva Johnová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Ing. Bc. Ludmila Hábová, LL.M. Praha Duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Jihlavě dne 30.4.2011 Iva Johnová

Poděkování: Děkuji tímto své vedoucí bakalářské práce Ing. Bc. Ludmile Hábové, LL.M. za její trpělivost a cenné připomínky při tvorbě této práce.

ANOTACE Tato bakalářská práce se zabývá institutem smluvní pokuta. Smluvní pokuta je v dosavadní právní úpravě zařazena mezi zajišťovací prostředky. Zajišťovací institut smluvní pokuta je specifikován v českém, evropském i dalších právech. Práce se zabývá úpravou v občanském zákoníku a speciální úpravou v obchodním zákoníku. Institut smluvní pokuty je porovnán s jinými zajišťovacími prostředky. Je zmíněna relevantní judikatura. Součástí práce je také úprava pojmu smluvní pokuta v připravovaném novém občanském zákoníku. This bachelor thesis deals with the institute of the contractual penalty. The contractual penalty is in accordance with the current legislation a type of security interests. The security interest of the contractual penalty is specified in the Czech, European and other law orders. This thesis deals with the legal regulation of the contractual penalty both in the Civil Code and the Commercial Code. The institute of the contractual penalty is confronted with other types of security interests. The relevant case law is also mentioned in this work. The work includes the regulation of the contractual penalty in the newly prepared Civil Code.

OBSAH Úvod... 7 1. Vymezení základních pojmů... 9 1.1. Zajišťovací prostředky... 9 1.2. Smluvní pokuta... 10 2. Smluvní pokuta v českém právu... 13 2.1. Smluvní pokuta v občanském zákoníku... 13 2.1.1. Akcesorita... 14 2.2. Smluvní pokuta v obchodním zákoníku... 15 2.3. Smluvní pokuta v zákoníku práce... 16 3. Exkurz do evropských právních úprav... 18 3.1. Kontinentální úpravy... 18 3.1.1. Německo... 18 3.1.2. Francie... 19 3.1.3. Španělsko... 19 3.1.4. Právo Evropské unie... 20 3.2. Anglosaské právo... 20 4. Analýza problematiky smluvní pokuty v praxi a porovnání s jinými zajišťovacími prostředky... 22 4.1. Forma a obsah ujednání o smluvní pokutě... 22 4.2. Výše smluvní pokuty, splatnost a další specifika... 23 4.2.1. Výše smluvní pokuty... 23 4.2.2. Stanovení výše smluvní pokuty v souladu s dobrými mravy... 24 4.2.3. Nárok na zaplacení smluvní pokuty a odpovědnost... 25 4.2.4. Splatnost smluvní pokuty... 26 4.2.5. Zaplacení smluvní pokuty... 27

4.2.6. Odstoupení od smlouvy a povinnost platit smluvní pokutu... 28 4.2.7. Promlčení smluvní pokuty... 29 4.2.8. Smluvní pokuta a postoupení pohledávky... 30 4.2.9. Vymáhání smluvní pokuty... 30 4.3. Smluvní pokuta a náhrada škody... 31 4.4. Smluvní pokuta a úroky z prodlení... 33 5. Některá soudní rozhodnutí týkající se dané problematiky... 35 5.1. Forma a obsah smluvní pokuty v judikatuře... 35 5.2. Výše smluvní pokuty v judikatuře... 37 5.3. Dobré mravy a smluvní pokuta v judikatuře... 39 5.4. Nárok na zaplacení smluvní pokuty v judikatuře... 41 5.5. Moderační právo soudu v judikatuře... 41 5.6. Smluvní pokuta a úroky z prodlení v judikatuře... 42 6. Zhodnocení výsledků... 44 6.1. Hlavní pozitiva a negativa užití smluvní pokuty... 44 6.2. Smluvní pokuta de lege ferenda... 45 Závěr... 47 Seznam literatury... 49

ÚVOD Soukromoprávní vztahy a smluvní právo stojí již od doby počátků římského práva na zásadě, že se smlouvy mají dodržovat (pacta sunt servanda). Vzhledem k tomu, že smluvní strany se ne vždy touto zásadou řídí, vyvinuly se během staletí různé instituty sloužící k posílení postavení věřitele, které mu mají dopomoci, aby mu ze strany dlužníka bylo plněno. V našem právním prostředí bývají označovány jako zajišťovací prostředky. Významným a v praxi často používaným zajišťovacím prostředkem je smluvní pokuta, jejíž problematice a úpravě v českém právu se věnuje tato bakalářská práce. Cílem této bakalářské práce je vymezit základní pojmy a právní úpravu týkající se smluvní pokuty v českém právním řádu, provést analýzu problematiky smluvní pokuty v praxi a porovnání s jinými zajišťovacími prostředky, vyhledat relevantní judikaturu, porovnat českou úpravu s jinými evropskými úpravami a výsledky zhodnotit. Při zpracování této práce jsem se soustředila na základní problematiku týkající se úpravy smluvní pokuty v českém právu při dosazení do evropského kontextu. Vzhledem k tomu, že je úprava smluvní pokuty vdosavadně platných a účinných právních předpisech velmi stručná, přičemž existují drobné rozdíly v úpravě smluvní pokuty ve vztazích řídících se zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci občanský zákoník ) a ve vztazích řídících se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci obchodní zákoník ), je podstatnou součástí této práce i relevantní judikatura, která právní problematiku ohledně smluvní pokuty do značné míry modifikuje. Tuto bakalářskou práci jsem rozdělila do šesti kapitol. V první kapitole vymezuji základní pojmy týkající se smluvní pokuty a zajišťovacích prostředků obecně. V druhé kapitole jsem dala prostor aktuální úpravě smluvní pokuty v českých předpisech práva soukromého. Ve třetí kapitole jsem zasadila institut smluvní pokuty do evropského kontextu a porovnala rozdíly mezi českou právní úpravou tohoto institutu a úpravou vybraných evropských zemí. Ve čtvrté části této práce analyzuji praktické problémy, které mohou nastat v praxi při využívání smluvní pokuty, a porovnávám smluvní pokutu s úroky z prodlení a s problematikou náhrady škody. V páté kapitole jsem se pokusila o syntézu nejdůležitější judikatury. V šesté kapitole uvádím pozitiva a negativa smluvní 7

pokuty a zabývám se v ní také právní úpravou de lege ferenda obsaženou v návrhu nového občanského zákoníku. 8

1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 1.1.ZAJIŠŤOVACÍ PROSTŘEDKY Smluvní pokuta patří mezi zajišťovací prostředky. Pojmem zajišťovací prostředky rozumíme řadu zvláštních soukromoprávních prostředků, které zajišťují právní postavení věřitele možnost vrácení plnění, jež poskytl dlužníkovi ze svého majetku. Realizace subjektivních práv a povinností je v občanskoprávních závazkových vztazích zajišťována celým systémem občanskoprávních záruk. 1 Tyto zajišťovací prostředky v českých podmínkách upravuje občanský a obchodní zákoník. Zajišťovací prostředky mají tři funkce. Zajišťovací, uhrazovací a sankční funkci. Zajišťovací funkce funguje jako funkce prevenční. Zaručuje, aby dlužníkova povinnost byla včas a řádně splněna tím, že zabezpečující prostředky jsou ujednány. Uhrazovací neboli reparační funkce zaručuje, aby byla věřitelova pohledávka uspokojena, a to z majetku dlužníka nebo z majetku třetí osoby. Sankční funkce, jak ze samého názvu vyplývá, vytváří sankci, neboli trest pro toho, kdo nesplnil povinnost. Mezi zajišťovací prostředky upravené v občanském zákoníku vedle smluvní pokuty patří: právo zástavní dle 152 až 174, což je zajišťovací institut, který poskytuje věřiteli přednostní postavení před ostatními věřiteli tím, že v případě zpeněžení zástavy je přednostně uspokojena jeho pohledávka; právo zadržovací dle 175 až 180 (jinými slovy retenční právo), jehož prostřednictvím je věřitel oprávněn zadržet movitou věc dlužníka, aby zajistil své splatné peněžní pohledávky; ručení dle 546 až 550, které umožňuje věřiteli požadovat plnění po ručiteli, pokud dlužník nesplní svou povinnost řádně a včas sám; uznání dluhu dle 558 zlepšuje postavení věřitele v případě, že se dluh stane předmětem soudního sporu tím, že dlužník svůj dluh a priori uzná; 1 ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; a kol. Občanské právo hmotné, svazek II, 5.vyd. Praha : ASPI, a.s. 2009.s.116. 9

dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů dle 551 zajišťuje věřiteli uspokojení některých druhů pohledávek stanovených zákonem srážkami ze mzdy dlužníka nebo jeho jiných obdobných příjmů; zajišťovací převod práva dle 553, jehož podstatou je převedení práva majetkové hodnoty na věřitele; zajišťovací postoupení pohledávky dle 554 zajišťuje věřiteli splnění jeho pohledávky tím, že mu dlužník postoupí jinou pohledávku. Obchodní zákoník obsahuje speciální úpravu k ručení, uznání závazku a smluvní pokutě a dalším institutům smluvního práva. Navíc upravuje institut bankovní záruky v občanském zákoníku neznámý. Bankovní záruka dle 313 až 322 obchodního zákoníku je zvláštní případ ručení. Vzhledem k tomu, že na pozici ručitele vystupuje banka, která je zpravidla vysoce solventním subjektem, je takové zajištění věřitelovy pohledávky mnohem silnější a důvěryhodnější než obecné ručení. 1.2.SMLUVNÍ POKUTA Smluvní pokuta patří k zajišťovacím institutům soukromého práva. Může se také použít označení konvenční nebo konvencionální pokuta. Smluvní pokuta je jeden z nejčastěji využívaných zajišťovacích prostředků. Je to vedlejší úmluva, v níž se jedna strana zavazuje vůči straně druhé k zvláštnímu a konkrétně specifikovanému plnění pro případ, že poruší určitou ze smluvních povinností. 2 Občanský zákoník upravuje smluvní pokutu obecně, tzn. generální úpravou. Obchodní zákoník upravuje některá další ustanovení, tzn. speciální úpravou. Vztah mezi občanským a obchodním zákoníkem je vztah všeobecné (generální) a zvláštní (speciální) úpravy. Smluvní pokuta může být součástí základní smlouvy, nebo může být sjednána samostatně. Při uzavírání smluv mezi účastníky závazkových vztahů je vhodné doplnit základní smlouvu ujednáním o smluvní pokutě pro případ porušení povinností, které jsou předmětem smlouvy. 2 ELIÁŠ, K., a kol. Občanský zákoník : Velký akademický komentář. 1. vyd. Praha : Linde Praha, a. s., 2008. 2 sv. s. 1566. 10

Jako ostatní zajišťovací prostředky, smluvní pokuta má funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Preventivní funkce nastává v okamžiku podepsání dohody o smluvní pokutě a končí v okamžiku splnění zajištěné povinnosti. Má vliv na dlužníka, aby splnil svoji povinnost. Věřitel má právně ošetřeno, že porušení této povinnosti povede nejen k vysoce pravděpodobnému ohrožení nebo poškození jeho práv a zájmů, ale i ke vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty. 3 Výše požadavku je tím srozumitelně dána. Dlužníkovi je tedy jasná sankce při nesplnění povinnosti. Preventivní funkce má pozitivní vliv na dlužníka, protože jsou mu jasné záporné následky neplnění povinností. Reparační neboli uhrazovací funkce nastupuje až při porušení zajišťované povinnosti. Je to finanční odškodnění za škodu vzniklou jako dopad nedodržení povinnosti. Při jednání o smluvní pokutě je důležité dobře stanovit patrnou výši škody, která by vznikla jako následek porušení zajišťované povinnosti. To zaručuje, že bude alespoň minimální část škody uhrazena. Bohužel při nesolventnosti dlužníka dochází nejen k porušení plnění zajištěné povinnosti, ale i k neuhrazení smluvní pokuty. Motivační význam pro dlužníka má funkce sankční. Sankční funkce se uplatňuje při neúspěchu funkce preventivní. Doplňuje funkci reparační. Je to obnos, který převyšuje dosah způsobené škody. Je chápána jako potrestání dlužníka za nesplnění povinnosti. Působí také jako stimul dodržování budoucích závazků ve smluvních vztazích. Působení všech tří funkcí se vzájemně doplňuje. Komplexní působení funkcí smluvní pokuty pak směřuje k dosažení splnění hlavního závazku, případně k odstranění negativních důsledků jeho porušení vzniklých na straně věřitele. 4 Smluvní pokuta vzniká pouze při existenci smluvní povinnosti. Poměr smluvní pokuty k hlavnímu závazku je poměrem závislým. Jestliže nárok na vyrovnání smluvní pokuty vznikl před zánikem hlavního závazku, stává se samostatným závazkem. Hovoříme o akcesoritě smluvní pokuty. 3 PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. s. 17. 4 PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. s. 19. 11

Institut smluvní pokuty byl znám již ve starověkém Římě jakožto stipulatio poenae příslib pokuty. Jednalo se o případy, kdy si věřitel nechal od dlužníka verbální formou (tzv. stipulací) slíbit plnění určitého obnosu peněz jako sankci za případné porušení smluvních povinností. Na území Čech je smluvní pokuta poprvé upravena ve Všeobecném občanském zákoníku - patent č. 946/1811 (ABGB). 1336 a 1337 vymezovaly smluvní pokutu v rámci úpravy náhrady škody. Jednalo se o paušalizovanou náhradu škody. Všeobecný obchodní zákoník č.1/1863 ř. z. určil odchylky k uspořádání smluvní pokuty ve Všeobecném občanském zákoníku, podobně jak je ustanoveno v současné úpravě. Zákon č.141/1950 Sb. přenesl smluvní pokutu z právní úpravy náhrady škody mezi prostředky zajištění závazků. Aktuálně účinný občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. původně pojem smluvní pokuta nezahrnoval. Institut smluvní pokuty byl do občanského zákoníku zaveden novelizací zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992. Jsou to ustanovení 544 a 545. Těmito paragrafy je upraveno zajištění závazku smluvní pokutou. Tato úprava platí i pro obchodní závazkové vztahy. Obchodní zákoník zákon č. 513/1991 Sb. doplňuje předmětná ustanovení občanského zákoníku v 300 až 302. 5 5 Srov. PATĚK Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. str.. 10-16. 12

2. SMLUVNÍ POKUTA V ČESKÉM PRÁVU V českém právním řádu je smluvní pokuta upravena ve dvou kodexech, v občanském a obchodním zákoníku. Vztah těchto právních úprav je paradigma všeobecné a speciální úpravy. Primárně upravuje institut smluvní pokuty občanský zákoník. Obchodní zákoník dále rozvádí některá ustanovení o smluvní pokutě pro případ obchodně-závazkových vztahů. Smluvní pokuta je využita i v pracovním právu. 2.1.SMLUVNÍ POKUTA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Smluvní pokuta 544 (1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. (3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). 545 (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. (2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto. (3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. 6 Jak vyplývá z 544 občanského zákoníku, smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli tehdy, když nesplní povinnost vyplývající pro něj ze smlouvy, přičemž věřiteli nemusí vzniknout škoda. Smluvní pokutou tak lze vyloučit spory o náhradu škody, které by mohly mezi smluvními stranami případně vyvstat, a o smluvní pokutě se proto často hovoří jako o paušalizované náhradě škody. 6 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 13

Ujednáním o smluvní pokutě lze zajistit závazek vyplývající z jakékoliv smlouvy včetně smluv podle 51 občanského zákoníku (tzv. smlouvy inominátní). Někdy v praxi dochází k tomu, že obsah smluvního ujednání odpovídá ustanovením o smluvní pokutě, ale termín smluvní pokuta v takovém ustanovení explicitně použit není, popř. je použit jiný (např. smluvní sankce, smluvní postih apod.) To není podstatné v případě, že z obsahu ujednání jednoznačně vyplývá, že vůle účastníků směřovala k ujednání o smluvní pokutě, což vyplývá z 35 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že právní úkony vyjádřené slovy, je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil. Není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. 7 Vzhledem k tomu, že je smluvní pokuta ve vztahu akcesorickém, je třeba naplnit základní předpoklad, kterým je existence primární právní povinnosti. Druhým předpokladem je předmět plnění smluvní pokuty, který musí být samostatně dostatečně určen, jelikož ne všechny povinnosti vyplývající z primární smlouvy musí být nutně předmětem smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě je dvoustranný právní úkon, který vyžaduje souhlas všech smluvních stran. V praxi se můžeme setkat i s jednostranným prohlášením smluvní pokuty, často se s ním setkáme např. na faktuře. Toto prohlášení však nemá žádné právní účinky, pokud nedojde k tomu, že by druhá strana s tímto prohlášením projevila písemný souhlas. Smlouva, z níž vyplývá primární povinnost zajištěná institutem smluvní pokuty, nemusí být písemná, ale ujednání o smluvní pokutě musí mít vždy písemnou formu. Zároveň musí být smluvena i výše smluvní pokuty nebo způsob, jakým se určí (např. procentem z kupní ceny). Možností je i paušální částka za každý den prodlení zvyšující se procentní sazbou. Pokud není dodržena písemná forma ujednání o smluvní pokutě, dochází dle občanského zákoníku k absolutní neplatnosti. V takovém případě se jedná o neplatnost ze zákona a od počátku ex lege et ex tunc, jak stanoví občanský zákoník v 40a. 2.1.1. AKCESORITA Jak již bylo řečeno výše, ustanovení o smluvní pokutě je závislé na existenci hlavního závazku, bez hlavního závazku tedy zajišťovací závazek nemůže vzniknout. 7 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 35 odst.2. 14

Jako příklad lze uvést, že primární závazek nevznikl z platné smlouvy nebo že primární závazek zanikl prekluzí. V takových případech nemůže mít ujednání o smluvní pokutě účinek. Pokud dojde k odstoupení od primární smlouvy, nezaniká nárok na smluvní pokutu, i když zanikají práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající. Toto platí v případě, že nárok na smluvní pokutu již vznikl. Z dalšího ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že dlužník je povinen plnit zajištěnou primární povinnost i po zaplacení smluvní pokuty, pokud nebylo dohodnuto jinak. Pokud z ujednání smluvních stran o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného, věřitel není oprávněn požadovat po dlužníkovi vedle zaplacení smluvní pokuty náhradu škody ani náhradu škody přesahující smluvní pokutu. Proto v praxi většinou dochází k tomu, že v ujednání o smluvní pokutě je stanoveno, že nárok na náhradu škody není dotčen ujednáním o smluvní pokutě. Pokud si strany nedohodnou jinak, není dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu, jestliže porušení povinností nezavinil. V takovém případě ovšem platí presumpce zavinění dlužníka a na dlužníkovi tudíž leží důkazní břemeno. 2.2.SMLUVNÍ POKUTA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU Některá ustanovení o smluvní pokutě 300 Okolnosti vylučující odpovědnost ( 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. 301 Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle 373 a násl. 302 Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty. 8 8 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 15

300 obchodního zákoníku stanoví na rozdíl od úpravy občanského zákoníku princip objektivní odpovědnosti tím, že okolnosti vylučující odpovědnost (např. vyšší moc) nijak neovlivní povinnost platit smluvní pokutu. Smluvní strany se však mohou odchýlit a v ujednání o smluvní pokutě objektivní odpovědnost vyloučit. Jinak je tomu u 301, protože z 263 obchodního zákoníku vyplývá, že se jedná o kogentní ustanovení. V tomto ustanovení obchodní zákoník stanoví tzv. moderační právo soudu, které umožňuje dlužníkovi, aby na jeho návrh soud snížil nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Jedná se však o právo soudu nikoliv jeho povinnost. Pro vztahy vzniklé na základě občanského zákoníku neexistuje podobná možnost soudu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu moderovat, soud by vtakovém případě mohl určit, že příliš vysoká částka je v rozporu s dobrými mravy, což by učinilo takový právní úkon neplatným v souladu s 39 občanského zákoníku. Dále obchodní zákoník stanoví, že i když jedna ze smluvních stran v souladu s ustanovením zákona nebo smlouvy odstoupí od smlouvy, nárok na zaplacení smluvní pokuty nezaniká. 2.3. SMLUVNÍ POKUTA V ZÁKONÍKU PRÁCE Hlava VI: Konkurenční doložka 310 (1) Byla-li sjednána dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí dohody závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se účastníci nedohodli na jiné době splatnosti. (2) Dohodu podle odstavce 1 může zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost; jestliže byla se zaměstnancem sjednána zkušební doba ( 35), je možné dohodu uzavřít nejdříve po uplynutí zkušební doby, jinak je dohoda neplatná. (3) Byla-li v dohodě podle odstavce 1 sjednána smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, jestliže závazek poruší, zanikne závazek zaměstnance 16

zaplacením smluvní pokuty. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v odstavci 1. ( ) 9 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci zákoník práce ) obsahuje speciální úpravu smluvní pokuty jen ve výše uvedeném ustanovení, které umožňuje zaměstnavateli zajistit pouze závazek zaměstnance vyplývající z konkurenční doložky, ostatní závazky zaměstnance vůči zaměstnavateli smluvní pokutou zajistit nelze. Závazek vyplývající pro zaměstnance z konkurenční doložky může trvat určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však jeden rok, kdy se zaměstnanec zavazuje, že se zdrží výkonu výdělečné činnosti, jejíž předmět by byl shodný s předmětem činnosti dosavadního zaměstnavatele. I v tomto případě musí být smluvní pokuta sjednána písemně. Zaplacením smluvní pokuty v tomto případě zaniká povinnost zaměstnance zdržet se výkonu činnosti zakázané konkurenční doložkou. 10 V souladu se zákoníkem práce lze smluvní pokutou zajistit jakékoli porušení závazků ze strany zaměstnavatele. Ustanovení o smluvní pokutě se v takovém případě budou řídit v souladu s 326 zákoníku práce občanským zákoníkem (při sjednávání smluvní pokuty vpracovně závazkových vztazích je tedy zejména třeba dbát na všechny formální a obsahové náležitosti požadované občanským zákoníkem). 9 Zákon č. 262/2006. Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 10 BĚLINA, Miroslav; a kol. Pracovní právo. 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. str. 93, 94. 17

3. EXKURZ DO EVROPSKÝCH PRÁVNÍCH ÚPRAV 3.1.KONTINENTÁLNÍ ÚPRAVY Vycházejí z úpravy římského práva, jejich principy jsou tedy do značné míry podobné. Často se rozlišuje smluvní pokuta od předem sjednané náhrady škody. 3.1.1. NĚMECKO V německém právu podobně jak o v českém právu je generální úprava institutu smluvní pokuty obsažena v občanském zákoníku a speciální úprava pro obchodně právní vztahy vobchodním zákoníku. Německý právní řád rozlišuje smluvní pokutu (Vertragstrafe nebo Konventionalstrafe) a předem sjednanou náhradu škody (Schaudenspauschale). Významným rozdílem mezi českou a německou právní úpravou je skutečnost, že v Německu se obligatorně nevyžaduje písemná forma pro ujednání o smluvní pokutě a navíc se výslovně připouští jiná než peněžitá forma smluvní pokuty (v českém prostředí se dovozuje z judikatury, výslovná úprava chybí). Podobně jako u nás vznik práva na zaplacení smluvní pokuty není navázán na vznik škody z důvodu porušení zajišťované povinnosti a v případě, že by skutečně vzniklá škoda převýšila sjednanou smluvní pokutu, může věřitel požadovat po dlužníkovi náhradu škody nad rámec smluvní pokuty (ale to platí jen v případě peněžité smluvní pokuty). Německý právní řád navíc rozlišuje smluvní pokutu sjednanou pro nesplnění závazku, kdy si věřitel může alternativně zvolit buď splnění primárního závazku, nebo plnění smluvní pokuty. Pokud zvolí plnění smluvní pokuty, ztrácí nárok na plnění primárního závazku. V případě smluvní pokuty z vadného plnění je věřitel oprávněn požadovat zároveň plnění primárního závazku i smluvní pokuty. I v německém právním řádu se objevuje moderační právo soudu. Na rozdíl od české úpravy je však uplatnitelné pouze v občanskoprávních vztazích, v obchodních vztazích soud pokutu snížit nemůže. Pokud by však smluvní pokuta v obchodních vztazích byla nepřiměřeně vysoká, mohla by být podobně jako u nás nahlížena jako rozporná s dobrými mravy a ujednání o ní by tudíž bylo neplatné. Předem sjednaná náhrada škody moderačnímu právu nepodléhá, proto bývá často 18

smluvní pokuta označována za předem sjednanou náhradu škody, nicméně soud v takových případech zkoumá, zda se jedná o skutečný odhad škody, nebo zda se jedná o smluvní pokutu. 3.1.2. FRANCIE Ve Francii je institut smluvní pokuty (peine convenue) upraven v občanském zákoníku (Code civile) z roku 1804 a rozlišuje mezi paušalizovanou náhradou škody a smluvní pokutou. V případě, že si věřitel s dlužníkem sjednají přesnou částku, která se má zaplatit, když vznikne škoda, nemůže být oprávněnému přiznána vyšší částka, a to ani tehdy, když skutečně vzniklá škoda sjednanou částku převyšuje. Nicméně pokud je tato částka zjevně nepřiměřeně nízká nebo vysoká, soud ji může na základě vlastního uvážení snížit, popř. i, na rozdíl od české obchodně právní úpravy, zvýšit. Francouzský právní řád umožňuje věřiteli zvolit alternativně buď plnění ze smluvní pokuty, nebo z původního závazku. V případě, kdy je ale dlužník v prodlení s plněním ze smluvní pokuty, náleží věřiteli obě plnění. Francouzský zákonodárce chápe smluvní pokutu taktéž jako paušalizovanou náhradu škody, proto vedle ní nenáleží oprávněnému nárok na náhradu škody. Nicméně v případě, že povinný způsobil oprávněnému škodu úmyslně nebo v hrubé nedbalosti, může oprávněný požadovat náhradu škody v plné výši bez ohledu na výši sjednané smluvní pokuty. 3.1.3. ŠPANĚLSKO Ve Španělsku je smluvní pokuta (pena convencional) taktéž upravena v občanském zákoníku (código civil) a akcesorita jejího vztahu k hlavnímu závazku je vyjádřena explicitně ustanovením, že neplatnost hlavního závazku způsobuje i neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta je obvykle peněžité plnění, ale může se jednat i o povinnost něco udělat, opomenout nebo strpět. Pro vznik povinnosti plnit je obecně potřeba zavinění alespoň ve formě nedbalosti (subjektivní odpovědnost), nicméně smluvní strany mohou ujednat i odpovědnost objektivní. Pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, věřitel nemůže zároveň vymáhat plnění ze smluvní pokuty i z hlavního závazku, může si však zvolit, které plnění od povinného upřednostní. Podle ustanovení španělského občanského zákoníku se totiž dlužník nemůže zbavit povinnosti 19

plnit z hlavního závazku tím, že uhradí smluvní pokutu. Na návrh účastníka soud moderuje smluvní pokutu vždy, když jsou k tomu dány podmínky. 3.1.4. PRÁVO EVROPSKÉ UNIE V současné době v rámci evropského práva neexistuje úprava smluvní pokuty. Předpokládá se ale, že určitá úprava smluvní pokuty proběhne v rámci úpravy evropského smluvního práva. V devadesátých letech byly publikovány nezávazné Principy evropského smluvního práva, ve kterých je smluvní pokutě věnován jeden článek o dvou odstavcích. Institut zde však není z důvodu rozdílného chápání pojmů různými právními řády označen jako smluvní pokuta, nýbrž jako sjednaná platba pro případ neplnění (Agreed Payment for Non-Performance). První odstavec tohoto článku (označeného jako 9:509) stanoví, že plnění sjednané platby pro případ neplnění náleží oprávněnému bez ohledu na existenci skutečné škody. V odstavci 2 článku je ukotveno moderační právo. Moderační právo může být však vyloučeno ujednáním smluvních stran. 11 3.2. ANGLOSASKÉ PRÁVO V Anglii se aplikuje právní systém common law, ve kterém rozlišují dva instituty podobné smluvní pokutě ve smyslu českého práva. Prvním z nich je liquidated damages a druhým penalty. Použitím institutu liquidated damages se smluvní strany snaží vyvarovat situaci, kdy by vznikla těžko určitelná škoda, vymáhání jejíž náhrady by bylo složité. Smluvní strany se dopředu pokoušejí určit výši škody, která by mohla vzniknout porušením zajišťované povinnosti. Liquidated damages tedy slouží jako paušalizovaná náhrada škody, ve smyslu české právní úpravy je tedy dominantní reparační funkce tohoto institutu. I přesto může být plnění liquidated damages požadováno, aniž by bylo nutné prokázat vzniklou škodu, a nárok na toto plnění je soudně vymahatelný. 11 Viz Principy evropského smluvního práva, které jsou dostupné na: http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law/pecl%20engelsk/engelsk_parti_og _II.htm [cit. 30.3.2011]. 20

Naopak u penalty je dominantní funkce sankční, jedná se o částku sjednanou za účelem odrazení smluvní strany od neplnění zajištěné povinnosti. Penalty bývá sjednána v nepřiměřené výši v porovnání se škodou, která by mohla nastat. Penalty není na rozdíl od liquidated damages vymahatelná soudně právě z důvodu své nepřiměřené výše a soudy k ní zpravidla nepřihlíží. 12 12 Kapitola vychází z: PATĚK Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. str. 2-10. 21

4. ANALÝZA PROBLEMATIKY SMLUVNÍ POKUTY V PRAXI A POROVNÁNÍ S JINÝMI ZAJIŠŤOVACÍMI PROSTŘEDKY 4.1.FORMA A OBSAH UJEDNÁNÍ O SMLUVNÍ POKUTĚ Jak vyplývá z 544 odst. 2 občanského zákoníku, dohoda o smluvní pokutě vyžaduje písemnou formu pod sankcí neplatnosti. V souladu s 40 odst. 4 občanského zákoníku nemusí být sjednána pouze ve formě listiny, nýbrž může být sjednána také telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, jež tento úkon učinila. Pro platnost ujednání je také potřeba, aby smluvní pokutu sjednala osoba oprávněná jednat (např. statutární orgán, prokurista, zmocněnec apod.). V případě sjednání smluvní pokuty vlistinné formě není potřeba, aby podpisy všech zúčastněných osob byly na téže listině. Podpis musí být učiněn vlastnoručně, nahradit ho mechanickými prostředky lze v souladu s 40 odst. 3 věta druhá občanského zákoníku jen v případech, kdy je to obvyklé. Zákon nevyžaduje ani úřední ověření podpisu osob sjednávajících smluvní pokutu. Česká právní úprava umožňuje uzavírat některé smlouvy i vústní formě. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta musí být vždy sjednána v písemné formě, pod sankcí neplatnosti tomu musí být i tehdy, když je akcesorická k hlavnímu vztahu vyplývajícímu ze smlouvy uzavřené ústně. Kdyby ujednání o smluvní pokutě bylo uzavřeno pouze ústně, v souladu s 40 odst. 1 občanského zákoníku by byl tento právní úkon neplatný pro nedodržení požadované formy. V případě, že by došlo ke sjednání smluvní pokuty pouze ústní formou a došlo-li by k tomu, že dlužník zaplatí po porušení zajištěné povinnosti smluvní pokutu, nemůže se později domáhat navrácení pokuty z důvodu bezdůvodného obohacení. Podle 455 odst. 1 občanského zákoníku se totiž plnění dluhu neplatného jen pro nedostatek formy nepovažuje za bezdůvodné obohacení. 22

Došlo-li by ke zničení listiny, na níž je sjednána smluvní pokuta, lze se jejího zaplacení domáhat tehdy, lze-li prokázat existenci jejího sjednání např. prostřednictvím svědeckých výpovědí. 13 V ujednání o smluvní pokutě musí být v souladu s ustanovením 544 občanského zákoníku stanovena výše smluvní pokuty nebo způsob jejího určení a zároveň určení povinnosti, která je touto smluvní pokutou zajišťována, jinak je toto ujednání neplatné. 4.2. VÝŠE SMLUVNÍ POKUTY, SPLATNOST A DALŠÍ SPECIFIKA 4.2.1. VÝŠE SMLUVNÍ POKUTY Občanský zákoník umožňuje smluvním stranám, aby si zvolily ze dvou způsobů určení výše smluvní pokuty. Buď v ujednání přesně vyčíslí výši smluvní pokuty, nebo jasně stanoví způsob jejího určení. Vyčíslení smluvní pokuty je v praxi jednodušší, přičemž se nemusí jednat jen o určitou jednorázovou sumu (jako např. 2 miliony Kč), nýbrž i např. o procentní podíl na určitém faktoru (např. cena). Přesná výše smluvní pokuty však musí být vždy známa předem a je neměnná. Druhý způsob umožňuje smluvním stranám, aby výši pokuty navázaly na určité významné okolnosti, jejichž hodnoty však v době sjednání smluvní pokuty neznají. Výše smluvní pokuty tak není dopředu známa. Ustanovení 544 odst. 2 občanského zákoníku však vyžaduje, aby vmomentě sjednání smluvní pokuty bylo nepochybné, jakým způsobem se smluvní pokuta v případě porušení zajištěné smluvní povinnosti vyčíslí (tzn. z jakých veličin, jakým početním postupem). Smluvní pokuta může být navázána na určité proměnlivé veličiny (jako je např. devizový kurz, pokud je smluvní pokuta odvozována od částky stanovené v cizí měně, nebo třeba procentní podíl z včas nedodaného plnění). Při tomto způsobu určení pokuty je třeba dbát na to, aby byl 13 FALDYNA, František; HUŠEK, Jan; POHL, Tomáš. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vyd. Praha: ASPI, 2007. str. 51. 23

stanoven určitý vzorec pro výpočet smluvní pokuty takovým způsobem, aby bylo v budoucnu možno stanovit výši smluvní pokuty bez jakýchkoli pochyb. V praxi se často postihuje celá délka prodlení dlužníka např. procentem nezaplacené ceny za každý započatý den (týden nebo jiné časové období) prodlení. 4.2.2. STANOVENÍ VÝŠE SMLUVNÍ POKUTY V SOULADU S DOBRÝMI MRAVY Výše smluvní pokuty je v režimu občanského zákoníku úzce spjata s institutem dobrých mravů a v režimu obchodního zákoníku navíc se zásadou poctivého obchodního styku. Dobré mravy jako institut nemá legální definici, pojem byl však vyložen Nejvyšším soudem jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních 14 a Ústavním soudem následovně: Jde o souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. 15 Na základě 39 občanského zákoníku bude ujednání o smluvní pokutě neplatné tehdy, bude-li se příčit dobrým mravům. Zde je zákonem dán prostor pro rozhodovací praxi soudů. Např. v roce 2007 Nejvyšší soud rozhodl, že je 1% denní smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy, ovšem ujednání o 0,5% lze považovat za platné ujednání. 16 Otázka, zda ještě je výše smluvní pokuty v souladu s dobrými mravy nebo nikoli, není nikdy jednoduchá, proto by při sjednávání výše smluvní pokuty měly smluvní strany vzít vždy v úvahu pravidlo vyjádřené v právní větě rozsudku Nejvyššího soudu: Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno 14 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96. 15 Nález Ústavního soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97. 16 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005. 24

uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. 17 Z této právní věty vyplývá snaha Nejvyššího soudu přimět soudy nižšího stupně k posuzování každé smluvní pokuty v souvislosti se specifiky daného případu. 4.2.3. NÁROK NA ZAPLACENÍ SMLUVNÍ POKUTY A ODPOVĚDNOST Nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká až tehdy, kdy dojde k porušení zajišťované povinnosti, a to jen za předpokladu, že došlo k platnému sjednání smluvní pokuty. Vliv na vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty bude mít v některých případech i dlužníkovo zavinění. Pokud jde o odpovědnost, občanský zákoník a obchodní zákoník staví na rozdílných principech. V režimu občanského zákoníku se ke vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty vyžaduje zavinění (úmysl přímý, nepřímý, vědomost vědomá, nevědomá) 18 na straně dlužníka, jedná se tedy o subjektivní odpovědnost. Smluvní strany se však v souladu s 545 odst. 3 občanského zákoníku mohou dohodnout jinak. Vzhledem k tomu, že v občanském právu platí princip presumpce viny, v případě sporu leží důkazní břemeno o nedostatku zavinění na dlužníkovi. V režimu obchodního zákoníku, jak vyplývá z jeho 300, nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká i tehdy, pokud u porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou chybí zavinění na straně dlužníka. Ani okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Jedná se tedy o objektivní odpovědnost. 19 Uvedené 17 Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005. 18 ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan; a kol. Občanský zákoník: komentář I, II. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. str. 1612. 19 ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš; a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 897. 25

ustanovení obchodního zákoníku je ale dispozitivní, takže smluvní strany mohou odpovědnost omezit dle svého uvážení. 4.2.4. SPLATNOST SMLUVNÍ POKUTY Nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká věřiteli až porušením zajišťované povinnosti, a to již prvního dne prodlení dlužníka. Pokud je smluvní pokuta sjednána procentní sazbou z určité peněžní částky v závislosti na době prodlení (např. v případě ustanovení, že za každý den prodlení se zaplacením kupní ceny zaplatí kupující prodávajícímu 0,01 % z kupní ceny), vzniká každého dne samostatný nárok na zaplacení smluvní pokuty. Splatnost smluvní pokuty je lhůta, která počíná běžet od vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty. Vyplývá z ujednání o smluvní pokutě mezi smluvními stranami. Pokud nebyla splatnost smluvní pokuty stranami sjednána a jedná-li se o vztah v režimu občanského zákoníku, je dlužník povinen v souladu s ustanovením 563 občanského zákoníku splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V režimu obchodního zákoníku se stává smluvní pokuta v souladu s 340 odst. 2 obchodního zákoníku splatnou v okamžiku, kdy věřitel o plnění dlužníka požádá. Věřitel je oprávněn požadovat plnění smluvní pokuty ihned po porušení zajištěné povinnosti. V praxi běžně dochází k tomu, že věřitel ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty stanoví určitou lhůtu k jejímu zaplacení. Lhůta stanovená věřitelem nesmí být kratší než lhůta stanovená zákonem. Obchodní zákoník tuto lhůtu stanoví jako lhůtu bez zbytečného odkladu. Lhůtou bez zbytečného odkladu je třeba rozumět takové časové období, v němž lze při řádném (běžném) postupu, bez otálení, provést úhradu smluvní pokuty zvoleným způsobem (např. prostřednictvím pošty, banky, či zaplacením v hotovosti). Při zjišťování toho, zda byla dodržena takto stanovená lhůta k zaplacení smluvní pokuty, je třeba vycházet z okolností konkrétního případu, zejména je nutné vzít v úvahu dobu potřebnou k administrativnímu zpracování u dlužníka, při bezhotovostním placení pak dobu nutnou k realizaci platby prostřednictvím peněžního ústavu apod. 26

Obvykle se vychází z toho, že lhůta bez zbytečného odkladu je dodržena, je-li platba provedena v rozmezí 3 až 7 dní od doručení výzvy k zaplacení. 20 V případě nezaplacení smluvní pokuty ve lhůtě splatnosti se dostane dlužník do prodlení. Pokud je smluvní pokuta sjednána v peněžité formě, věřitel může po dlužníkovi v souladu s ustanovení 517 odst. 2 občanského zákoníku, resp. v souladu s 369 obchodního zákoníku, požadovat úroky z prodlení vypočítané z výše smluvní pokuty. 4.2.5. ZAPLACENÍ SMLUVNÍ POKUTY Povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu zaniká zpravidla její úhradou. V praxi nejčastější je smluvní pokuta sjednaná v peněžité formě, která zajišťuje peněžitý závazek. Zaplatí-li dlužník věřiteli určitou peněžitou částku, nabízí se otázka, zda plní původní závazek nebo smluvní pokutu. Tato otázka se bude řešit jinak v obchodně závazkových vztazích a jinak ve vztazích řídících se občanským zákoníkem. Obchodní zákoník obsahuje v 330 pravidla pro určení, který závazek dlužník v takovém případě plní nejdříve. Především je podstatná vůle dlužníka a jeho určení, který závazek plní. Neurčí-li dlužník svůj úmysl, plní se nejdříve závazek nezajištěný nebo nejméně zajištěný, jinak závazek splatný (kdyby se jednalo o nepeněžité plnění, bude plněno na závazek nejdříve splatný). Občanský zákoník podobné ustanovení neobsahuje, proto se v takových případech uplatňuje rozhodovací praxe soudů. Nejvyšší soud stanovil, že soud musí své rozhodnutí založit zejména na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí právní úprava občanskoprávních vztahů. 21 Ze stejného rozhodnutí vyplývá, že v prvé řadě záleží na vůli dlužníka, který závazek plní. Nelze ponechat na vůli věřitele, aby určil, který závazek je plněn. Pokud dlužník neurčí, který závazek plní, je třeba vycházet ze zásady priority nebo zásady proporcionality. Dle zásady priority se nejdříve plní závazek, který je nejdříve splatný nebo nejméně zajištěný apod. Dle zásady 20 FALDYNA, František; HUŠEK, Jan; POHL, Tomáš. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vyd. Praha: ASPI, 2007. str. 59. 21 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 518/2007. 27

proporcionality se poměrně uspokojují všechny závazky, které dlužník u věřitele má. Zásada priority se použije nejdříve, nelze-li ji objektivně použít, nastupuje zásada proporcionality. Právo na smluvní pokutu zaniká jejím úplným zaplacením, tím však nezaniká právo na plnění zajištěné touto smluvní pokutou, pokud si smluvní strany nedohodly jinak (viz 545 občanského zákoníku). 4.2.6. ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY A POVINNOST PLATIT SMLUVNÍ POKUTU Odstoupením od smlouvy se rozumí jednostranný právní úkon jedné smluvní strany, kterým tato smluvní strana projevuje svoji vůli smluvní vztah ukončit. Odstoupení od smlouvy má rozdílnou úpravu v občanském a v obchodním zákoníku. Zatímco v občanském zákoníku v souladu s 48 odst. 2 se účinky smlouvy odstoupením ruší od počátku, v režimu obchodního zákoníku smlouva v souladu s 349 odst. 1 zaniká odstoupením až tehdy, když je projev vůle jedné strany odstoupit od smlouvy doručen druhé straně. V režimu občanského zákoníku tedy odstoupením zaniká hlavní smlouva ex tunc, v režimu obchodního zákoníku ex nunc. 22 Vzhledem k tomu, ž ujednání o smluvní pokutě má akcesorický vztah ke smlouvě hlavní, ze které vyplývají zajištěné povinnosti, je třeba se zabývat otázkou, co se stane tehdy, když hlavní smlouva a tudíž i zajištěná povinnost zaniknou odstoupením. 302 obchodního zákoníku výslovně stanoví, že se odstoupení od smlouvy nedotýká nároků na zaplacení smluvní pokuty. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že pokud dlužník poruší zajištěnou povinnost a věřitel z tohoto důvodu od smlouvy odstoupí, dlužník má i nadále povinnost uhradit smluvní pokutu. V režimu občanského zákoníku podobné ustanovení nenajdeme, na základě obecných principů práva by tedy mělo platit, že akcesorická povinnost zaniká zároveň s povinností hlavní. Nicméně Nejvyšší soud stanovil ve svém rozhodnutí, že nárok na 22 PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. odst. 87. 28

smluvní pokutu je zachován, pokud tento nárok vznikl dříve, než oprávněný účastník od smlouvy odstoupil, ať už ze zákonného důvodu, či ze smluvně sjednaného práva. 23 4.2.7. PROMLČENÍ SMLUVNÍ POKUTY Právo na smluvní pokutu patří mezi majetková práva. Majetková práva obecně se promlčují. Promlčením právo na jejich plnění nezaniká, nýbrž se pouze oslabuje (zaniká jen nárok). Vzhledem k tomu, že občanský a obchodní zákoník stanoví promlčecí lhůtu v různé délce trvání, bude u smluvní pokuty záležet i v tomto případě na tom, zda se řídí režimem zákoníku obchodního nebo občanského. Občanský zákoník stanoví v 101 obecnou promlčecí dobu 3 roky, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Obchodní zákoník v 397 stanoví promlčecí dobu 4 roky. Vzhledem k tomu, že právo na smluvní pokutu vzniká až na základě porušení smluvní povinnosti, promlčecí doba počíná běžet v souladu s 393 odst. 1 obchodního zákoníku dnem, kdy byla povinnost porušena. Pro posouzení běhu promlčecí doby u smluvní pokuty bude podstatné, zda je porušení smluvní povinnosti zajištěno jednorázovou částkou, nebo např. určitým procentem za každý den, týden či měsíc prodlení, nebo určitou částkou za každé započaté období prodlení. V případě jednorázové částky je situace jednoduchá a počátek běhu promlčecí doby se stanoví snadno v souladu s výše uvedeným (prvním dnem prodlení v režimu obchodního zákoníku či prvním dnem, kdy může věřitel požádat o splnění smluvní pokuty, v režimu občanského zákoníku). V případě smluvní pokuty navázané na délku prodlení vznikají samostatné nároky na jednotlivé částky ve výši odpovídající délce těchto časových úseků, promlčecí lhůta na každý jednotlivý nárok běží v režimu obchodního zákoníku samostatně. To souvisí se skutečností, že promlčecí doba počíná běžet dnem, kdy byla zajištěná povinnost porušena, toto porušení se vlastně dále opakuje. 24 V režimu občanského zákoníku promlčecí doba i v tomto případě počíná běžet prvním dnem, kdy může věřitel požádat dlužníka o splnění smluvní pokuty. 23 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003. 24 FALDYNA, František; HUŠEK, Jan; POHL, Tomáš. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vyd. Praha: ASPI, 2007. str. 76 77. 29

4.2.8. SMLUVNÍ POKUTA A POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY V souladu s 524 může věřitel postoupit svoji pohledávku (i bez souhlasu dlužníka) písemnou smlouvou jinému a s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (tedy práva vedlejší, akcesorická). Smluvní pokuta bez pochyby patří mezi tato práva s ní spojená. Dojde-li tedy v praxi k tomu, že věřitel (postupitel) postoupní postupníkovi pohledávku zajištěnou smluvní pokutou, má postupník jakožto nový věřitel právo vymáhat zaplacení smluvní pokuty v případě, že dlužník nesplní řádně a včas zajištěnou povinnost. Pokud dojde k porušení zajištěné povinnosti dlužníkem ještě před postoupením pohledávky a je-li sjednána smluvní pokuta postihující délku prodlení, původní věřitel (postupitel) má nárok na smluvní pokutu splatnou před postoupením pohledávky. Právo na smluvní pokutu splatnou po postoupení pohledávky bude náležet novému věřiteli (postupníkovi). V souladu s judikaturou 25 je však třeba, aby postupitel s postupníkem vyjádřili v písemné dohodě o postoupení pohledávky vůli o tomto uspořádání, jinak náleží i smluvní pokuta splatná před postoupením pohledávky postupníkovi (novému věřiteli). 4.2.9. VYMÁHÁNÍ SMLUVNÍ POKUTY Pokud dlužník nezaplatí smluvní pokutu ve lhůtě splatnosti dohodnuté ve smlouvě nebo určené podle pravidel uvedených výše, má věřitel právo (nikoli povinnosti) ji vymáhat prostřednictvím soudního řízení. Kromě možnosti vymáhat smluvní pokutu má věřitel i možnost dlužníkovi smluvní pokutu prominout v souladu s 574 odst. 1 občanského zákoníku, a to písemnou dohodou, ve které se věřitel vzdá svého práva na zaplacení smluvní pokuty. Tato dohoda musí být uzavřena písemně pod sankcí neplatnosti a musí být dvoustranná. Jednostranným prohlášením věřitele, že dlužníkovi promíjí dluh vzniklý neplněním smluvní pokuty, tedy nezaniká závazek dlužníka smluvní pokutu plnit. I zde je třeba pamatovat na to, že se lze vzdát pouze práv, která již vznikla. V souladu s 574 odst. 2 občanského zákoníku je ze zákona neplatná dohoda, kterou se 25 Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. Odo 470/2005. 30

subjekt vzdává práv, která vzniknou v budoucnu. Musí zde tedy již být nárok na plnění ze smluvní pokuty. Pokud je však sjednána smluvní pokuta způsobem, kterým se postihuje i doba prodlení, nelze se dopředu vzdát práva na zaplacení další části smluvní pokuty, která ještě nevznikla, i když nárok na část smluvní pokuty již vznikl v minulosti. Pokud se věřitel rozhodne při vymáhání smluvní pokuty obrátit na soud, věcně příslušný bude v souladu s 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci jen občanský soudní řád), okresní nebo krajský soud, a to v závislosti na sumě smluvní pokuty a na tom, zda se bude jednat o občanskoprávní nárok nebo obchodněprávní nárok. Pokud se jedná o smluvní pokutu, jejíž výše je závislá na době prodlení, vznikají jednotlivé samostatné nároky, jak již bylo uvedeno výše. V takovém případě může nastat situace, kdy věcně příslušné budou pro každý samostatný nárok zvlášť různé soudy. 26 V případě vymáhání smluvní pokuty se uplatňuje zásada dispoziční, je tedy na věřiteli, zda smluvní pokutu bude u soudu vymáhat. Soud nezahajuje řízení z úřední povinnosti, ale na návrh věřitele. Soud ve svém rozhodnutí může rozhodnout pouze o splatném nároku na smluvní pokutu. Soud má právo odepřít věřiteli soudní ochranu práva na smluvní pokutu v případě zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy podle 3 občanského zákoníku, nebo v obchodně závazkových vztazích při odnětí soudní ochrany v případě výkonu práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle 265 obchodního zákoníku. 4.3.SMLUVNÍ POKUTA A NÁHRADA ŠKODY Smluvní pokuta plní mimo jiné, jak je uvedeno výše, funkci uhrazovací (jako tzv. paušalizovaná náhrada škody). Je jí nahrazována škoda, která vznikla porušením zajištěné povinnosti, v případě, že si strany nesjednají něco jiného. Zatímco náhrada škody má běžně pouze funkci uhrazovací, u smluvní pokuty je třeba poukázat i na funkci sankční. 26 Srov. PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006, odst. 101. 31