ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE FAKULTA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ TEZE Sbližování právního řádu ČR a norem EU se zaměřením na vybrané právní odvětví Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ivana Hájková Diplomant: Bc. Michaela Benešová Praha 2003
1. Úvod Evropská unie je ve světě zcela ojedinělý útvar, jehož počátky spadají do doby po druhé světové válce. Vznikla na základě spolupráce nezávislých evropských států, které se vzdaly části své národní suverenity a převedly ji na toto mezinárodní těleso. V součastné době má Evropská unie 15 členských států. Toto číslo však není konečné, neboť členské státy daly najevo ochotu rozšířit Evropskou unii o nové demokracie. K rozšíření však dojde až ve chvíli, kdy kandidátské země budou jednoznačně připraveny na plnohodnotné členství. K tomu se z jejich strany očekává vybudování a ustálení demokratického politického systému, převzetí celého acquis communautaire (tj. harmonizace jejich právního řádu s právem Evropských společenství) a dosažení takového stupně výkonnosti tržní ekonomiky, aby hospodářství nových členů odolalo konkurenčním tlakům evropského jednotného trhu. Možnosti začlenit se do struktury Evropské unie využila také Česká republika, která podala svou žádost o členství v Unii 23. ledna 1996. Podáním žádosti o členství v Evropské unii vstoupila Česká republika do tzv. negociačního (jednacího) stádia. V červenci a v říjnu 1996 předala česká vláda Evropské komisi odpovědi na Dotazník a doplňkové otázky Komise k přípravě posudku na ČR jako uchazeče o členství v Unii. V červenci 1997 uveřejnila Evropská komise posudky 10 zemí střední a východní Evropy týkající se jejich žádosti o členství v Unii. Na základě těchto posudků doporučila Radě a Evropskému parlamentu, aby jednání byla zahájena s pěti zeměmi střední a východní Evropy, mezi nimiž byla také Česká republika. Tato předvstupní jednání formálně zahájila Česká republika 31.3. 1998. 2. Přehled platné právní úpravy pracovního práva ČR Tato kapitola je rozdělena do několika částí. První část je věnována podrobnému přehledu právního řádu a legislativnímu procesu České republiky. Druhá část obecně pojednává o právu Evropské unie, které se dělí na právo primární a sekundární, a dále o institucích, které se podílejí na tvorbě právních aktů Unie. Ve třetí části je definován proces sbližování včetně nástrojů, za jejichž pomoci 1
se sbližování českého právního řádu s právem EU uskutečňuje. Závěr kapitoly je zaměřen na charakteristiku pracovního práva ČR, jeho základních pojmů a pramenů. 3. Porovnání platné právní úpravy ČR a norem EU pro zkoumaní odvětví V této kapitole je popsána právní úprava pracovního práva EU, která je zcela odlišná od právní úpravy pracovního práva ČR. Soustava pramenů pracovního práva EU je upravena v celé řadě dokumentů. Nejedná se pouze o akty, které přijímají společné instituce Evropské unie, ale patří sem také jednotlivé zakladatelské smlouvy ES, jejichž ustanovení je pak podrobněji upraveno jednotlivými nařízeními nebo směrnicemi. Prameny pracovního práva EU se tedy rozdělují na primární a sekundární. Oblast primárního práva je tvořena soustavou smluv zakládajících jednotlivá společenství a smluv, které tyto zakladatelské smlouvy doplňují či rozšiřují. Dále je také třeba do této oblasti zahrnovat další mezinárodní dokumenty přijatých institucemi Unie. Sekundární právo je tvořeno právními akty, které přijímají společné instituce (nařízení, směrnice, doporučení, stanoviska a rozhodnutí). V této kapitole uvádím přehled jednotlivých směrnic EU, které se týkají oblasti pracovního práva, jež by měla ČR přijmout do svého právního řádu. Pro přehlednost rozděluji tyto směrnice do 4 oblastí: oblast rovných příležitostí pro muže a ženy, oblast pracovního práva a pracovních podmínek, oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zastupování a informování zaměstnanců. 4. Poznatky zjištěné při zkoumání a jejich vyhodnocení Pro začlenění přidružených zemí střední a východní Evropy do vnitřního trhu Unie stanovila Evropská unie podmínky, jejichž hlavním účelem je minimální dosažení souladu vnitrostátního právního systému s právními úpravami Unie. V oblasti úprav pracovních vztahů a sociálního dialogu musí být zabezpečeny dostatečně rozvinuté systémy pracovního práva včetně monitorovacího systému a odvolacích procedur, definice základních právních pojmů v oblasti pracovního práva (např. zaměstnanec, zaměstnavatel, pracovní vztah, pracovní smlouva, odměna za práci aj.) 2
instituty zástupců zaměstnanců a kompetentních orgánů úřadů práce či jiných inspekčních orgánů, instituce zaručující uspokojení nároků zaměstnanců při insolventnosti zaměstnavatele, jejich organizaci, financování a provozování. V oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci je třeba zajistit povinnost zaměstnavatele vyhodnocovat rizika fakticky nebo potencionálně ohrožující zaměstnance při práci, zajišťovat jejich odstranění, informovat a školit zaměstnance, vytvoření služby v oblasti ochrany a prevence, zdravotní inspekce a systému účasti zaměstnanců na rozhodování ve věcech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V průběhu harmonizace musela Česká republika provést řadu opatření, která by vedla k harmonizaci pracovního práva ČR s pracovním právem EU a to v souladu s podmínkami, které klade Evropská unie na kandidátské země. Jednalo se především o promítnutí směrnic do celé řady právních předpisů. Výsledkem harmonizace bylo přijetí novel zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zákona o zaměstnanosti (zákon č. 1/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zákona o mzdě (zákon č. 1/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zákona o platu (zákon č. 143/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a nového zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (č.118/2000 Sb.). Druhou část této kapitoly jsem věnovala Zákoníku práce, který v důsledku harmonizace zaznamenal největší změnu. Popisuji zde jak se jednotlivé směrnice promítly v konkrétních ustanoveních zákoníku. 5. Závěr Sbližování práva České republiky s právem Evropské unie je jedním z klíčových úkolů, ke kterému se Česká republika zavázala. Pro harmonizaci pracovního práva (přesněji však aproximaci) mají rozhodující význam akty institucí 3
ES (Rada EU, Komise a Evropský parlament), jimiž jsou Směrnice EEC a Rady, Nařízení Rady a případně Doporučení Rady. V souvislosti s přípravou na vstup do EU byly podrobeny komplexní analýze právní dokumenty ES, které se týkají problematiky rovných příležitostí, pracovních podmínek, sociálního dialogu a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále byly také posouzeny některé další části acquis communautaire, a to zejména judikáty Evropského soudního dvora a doporučení k některým směrnicím. Na základě požadavků Evropské unie bylo možno konstatovat, že v oblasti pracovního práva je upravena celá řada prvků a požadavků, které jsou v právu ES obsaženy. Avšak aby byla právní úprava pracovního práva plně slučitelná s právem ES, je nutné některé instituty doplnit, upravit nebo zpřesnit, některé je třeba upravit nově. Z těchto důvodů došlo k novelizaci celé řady zákonů. Mezi nejvýznamnější patří novela zákoníku práce, novela zákona o zaměstnanosti, novely zákonů o mzdě a platu. Novela zákoníku práce zaměřená na transpozici velké části acquis nabyla účinnosti v lednu 2001, s výjimkou ustanovení vztahujících se k vysílání pracovníků a Evropským podnikovým radám. Tato novela obsahuje zásadní antidiskriminační ustanovení, které mimo jiné směřuje ke zlepšení ochrany zaměstnanců před diskriminací v zaměstnání. Kromě antidiskriminačního ustanovení bylo do zákoníku práce zapracováno přibližně 28 směrnic. Tím, že Česká republika přejala základní směrnice do svého pracovního práva, splnila úkol, ke kterému se zavázala jako přidružený stát Evropské unie. To však neznamená, že její práce je již skončena, ale naopak teprve začíná. Nyní bude muset kromě přijímání vlastních právních předpisů neustále sledovat také nově přijímané akty institucí Evropské unie, a to z toho důvodu aby s nimi nebyly v rozporu. Zároveň akty Evropské unie bude muset začleňovat do svého právního řádu a to ve formě stanovené Evropskou unií. Toto vše bude Česká republika provádět po vstupu do Evropské unie, který je v současné době stanoven na 1.5. 2004. Smlouvu o přistoupení podepsala Česká republika 16. 4. 2003. O začlenění České republiky do struktury Evropské unie by však měli ještě rozhodnout občané České republiky v referendu, které by se mělo konat v červnu 2003. 4