Jindřichův Hradec v 19. století

Jindřichův Hradec v 19. století ZŠ Jindřichův Hradec I, Štítného 121 Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/01.0044 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Autor: PhDr. Jana Omastová Autor fotografií ze současného J. Hradce: PhDr. Jana Omastová

Rozvoj města na počátku 19. století Jindřichův Hradec rostl, město se rozpínalo za městské brány, proto byly dvě ze tří bran na začátku 19. století zrušeny. - 1822 brána Pražská, zvaná též Novoměstská ; - a 1826 brána Rybniční, zvaná též Vídeňská nebo Vajgarská.

Černínové v 19. století Evžen Karel Černín (1796 1868) byl syn Jana Rudolfa Černína. Zastával funkci c. a k. komořího, tajného rady a dědičného člena panské sněmovny. Ačkoliv uměl špatně česky, podporoval české vlastence ve snahách o obnovu práv Českého království. Měl mnoho přátel mezi vědci a umělci, např. se stýkal s Františkem Palackým, Josefem Dobrovským, Johannem Wolfgangem Goethem.

V J. Hradci soustředil archiválie rodů pánů z Hradce, Slavatů a Černínů a vytvořil tak největší archivní fond v našich zemích. Erby hrabat Černínů a knížat Orsini Rosenbergů z jindřichohradeckého zámku.

Hraběnka Černínová R. 1817 se Evžen Karel Černín oženil s hraběnkou Marií Terezií z Orsini Rosenberg (1798 1866). Měli syny Jaromíra, Heřmana Zdenka, Rudolfa a Humberta a dcery Marii Terezii a Karolínu.

Jaromír Černín (1818 1908) Nejstarší syn Evžena Karla Černína vykonával funkci c. k. komořího, tajného rady a byl držitelem řádu Zlatého rouna. Jeho manželka Karolína byla hraběnka z rodu Schaffgotschů. K jejím 40. narozeninám nechal hrabě uprostřed Vajgaru zřídit ostrůvek. Měli syny Evžena Jaromíra a Františka Jaromíra a dcery Marii Terezii, Marii Rudolfínu, Karolínu a Arnoštku (Ernestinu). S druhou manželkou Josefínou hraběnkou Paarovou děti neměli.

Vajgar 1. zpráva o existenci rybníka pochází z r. 1399. Název Vajgar pochází z německého Weiher, což znamená rybník. Nevelký zalesněný ostrůvek nechal pro potěšení své manželky vybudovat hrabě Jaromír Černín. Během mrazů v letech 1858 1860 byly do dna Vajgaru nejprve zabudovány dubové kůly na způsob ohrady, druhou zimu vozily po ledě koňské potahy do připraveného prostoru zem, až stavitel dosáhl toho, že hlína dosahovala nad zamrzlou hladinu. V místech ostrova byl rybník hluboký dva tři metry. Aby ostrůvek držel pohromadě, byl ihned osázen stromy a keři.

Vajgar Ještě v r. 1814 městský úřad zakazoval koupání ve Vajgaru, koupat se lidé chodili k Hamerskému potoku. Zanedlouho však vznikla na Vajgaru první plovárna, kterou provozovala zdejší vojenská posádka. V posledních letech 19. století už byly na Vajgaru plovárny dvě, vojenská a Teinitzerova, jíž se tak říkalo podle jejího majitele.

Landfrasovi Příbramský knihař Josef Jan Landfras koupil v r. 1797 v J. Hradci tiskárnu od Vojtěcha Hilgartnera. Syn Alois Vojtěch Landfras (1797 1875) se stal nejen známým tiskařem a podnikatelem, ale také uznávanou osobností, která ovlivňovala mínění společnosti. Původním povoláním byl učitel, později místní školský dozorce, což byla funkce podobná dnešnímu školnímu inspektorovi, založil např. stipendia pro studenty. Stal se též členem městského zastupitelstva a od r. 1850 působil jako starosta.

Hrobka Landfrasů Tiskárna na náměstí Míru Vila rodiny Landfrasů s terasovitou zahradou

Landfrasova tiskárna Nejvýznamnější stavba Jindřichova Hradce 1. poloviny 19. století je empírová budova, ve které byla od konce 18. století umístěna tiskárna rodiny Landfrasů. V r. 1801 byla přestavěna podle projektu J. Schaffera. Tiskárna patřila k nejvýznamnějším v Čechách. Byla známá produkcí náboženské, naučné i zábavné literatury v českém, německém i latinském jazyce.

Počet obyvatel Jindřichova Hradce V r. 1848 byl pro volby do říšského sněmu uveden počet obyvatel jednotlivých měst. V Jindřichově Hradci tehdy žilo 6 986 obyvatel. Jindřichův Hradec tak byl podle počtu obyvatel na 8. místě v Čechách (po Praze, Liberci, Chebu, Plzni, Kutné Hoře, Českých Budějovicích a Hradci Králové). V r. 1886 žilo ve města 8 703 obyvatel. Do r. 1900 stoupl počet obyvatel na 9 285.

Nejstarší známá fotografie z J.H. Nejstarší jindřichohradecký snímek z r. 1861 zobrazuje skupinu panských úředníků v černínském pivovaru.

Osvětlení Jindřichova Hradce Nejstarší osvětlení centra Jindřichova Hradce je z r. 1820, tehdy se svítilo olejem jen za tzv. tmavých nocí, pravidelněji se svítilo asi od r. 1830. Měšťané platili za osvětlení ročně 93 zl. Lampy s olejovými nebo petrolejovými kahany byly umístěny na domovních a zahradních zdech. Lampář s žebříkem na rameni nosil v bedničce lampy pro celé město, každé ráno kahany měnil, doma je čistil a zase naplnil olejem. Pokus o plynové osvětlení se nezdařil.

Zavedení elektřiny v Jindřichově Hradci

František Křižík (1847 1941) Český technik, průmyslník a vynálezce vynalezl obloukovou lampu, elektrickou fontánu, tramvaj, zdokonalil železniční signalizaci. V r. 1887 dostal zakázku na elektrické osvětlení v Jindřichově Hradci, krátce nato v Písku.

Budova elektrárny Nápis na budově říká, že zde vznikla v r. 1888 1. elektrárna v Předlitavsku. Je to původní zámecký mlýn U Čtrnácti (původně byl vybaven čtrnácti vodními koly). Pro zkušební provoz byl používán parní stroj, pro trvalé osvětlení města byla pořízena vodní turbína.

Elektrické osvětlení Zkušební osvětlení proběhlo v r. 1887, Jindřichův Hradec se tak rozsvítil jako první město po Praze. Na náměstí Míru bylo upevněno jedenáct žárovek a dvě obloukové lampy a v Panské ulici pět žárovek. Trvalé osvětlení sloužilo od 1. dubna 1888. V té době to obnášelo 600 m elektrických rozvodů, které napájely 125 žárovek na zámku, 90 ve městě a 1585 obchodů a soukromých bytů. Pokud bylo ve Vajgaru málo vody na výrobu elektřiny, prý si Hradečáci pobrukovali: Ta hradecká elektrika chvilku svítí, chvilku bliká.

Vnitřní vybavení elektrárny

Střelnice Po zbourání Pražské brány vybudoval stavitel Josef Schaffer nový dům o dvou poschodích.

Střelnice byla na tehdejší dobu přepychově zařízena. V sále visely tři nádherné lustry, ostrostřelci koupili dva biliárové stoly a další zařízení v hodnotě téměř 3000 zlatých. Budova se nadlouho stala centrem společenského a kulturního dění ve městě a okolí. Ostrostřelci tu každoročně pořádali velkolepý ples a sál propůjčovali i ostatním pořadatelům zábav a koncertů. Od 30. let 19. století tu působil ochotnický soubor, na jehož činnost navázal divadelní spolek Jablonský. V r. 1846 se zde pořádal první český bál, který uspořádal jindřichohradecký rodák lékař Josef Procházka, přítel Josefa Kajetána Tyla. Střelnice byla přestavována v letech 1881, 1891 a 1923, kdy už patřila jindřichohradeckému Sokolu. V roce 1928 byl v linii parkánu přistavěn do dvora kinosál.

Jindřichohradečtí ostrostřelci Jindřichohradečtí měšťané se starali o obranu města již v 15. století. Později začali někteří používat palné zbraně a aby se odlišili od střelců s kušemi, začali si říkat ostrostřelci. Několikrát do roka stříleli v parkánu poblíž Novoměstské brány, kde měli od r. 1650 dřevěnou budku na uchování střeleckých potřeb. V 19. století ostrostřelci a jejich hudba patřili ke každé jindřichohradecké slavnosti.

Sokol R. 1885 začal ve městě působit Sokol, který se stal největším jindřichohradeckým spolkem. Vedle tělovýchovné činnosti se zabýval také společenskými a kulturními aktivitami. Sokolové také provozovali Střelnici a Tyršův stadion.

Kasárna Jindřichohradecká posádka obývala ve městě několik objektů, z nichž nejrozsáhlejší byla jezuitská kolej. Stavba na poč. 17. století nevyhovovala, a tak se budovala nová kasárna. Ze všech vojenských jednotek byl nejvýznamnější 75. pěší pluk, který byl založen v roce 1860. Známá byla hlavně plukovní hudba, která pořádala koncerty v sadech i na Střelnici.

Významné návštěvy v Jindř. Hradci Díky existenci posádky navštívilo město mnoho významných hostů, v polovině 90. let 19. století to byl několikrát po sobě František Ferdinand d Este.

V hotelu U Zlaté husy strávil v r. 1851 při své cestě do vyhnanství v Brixenu noc Karel Havlíček Borovský. Provázel ho komisař Dedera, rodák z Jindř. Hradce. Traduje se, že se tu tento významný český spisovatel setkal s jiným známým návštěvníkem města, Josefem Kajetánem Tylem.

Nádraží v Jindřichově Hradci V r. 1871 byla zahájena první jihočeská parostrojní železnice, která spojovala Prahu s Vídní, ale nevedla přes Jindřichův Hradec. Přes Jindřichův Hradec bylo železniční spojení zavedeno v r. 1887, kdy vznikla dráha z Veselí nad Lužnicí do Jihlavy.

Otevření dráhy v Jindřichově Hradci Obrázek střeleckého terče z 19. století zobrazující otevření dráhy

Jindřichohradecká úzkokolejka Trať tzv. Českou Kanadou dnes vede z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a z Jindřichova Hradce do Obrataně. Provoz byl zahájen 1897. 79 km dlouhá trať má rozchod 760 mm. Na trati je celkem 30 stanic a zastávek.

Zrušení poddanství V r. 1848 bylo zrušeno poddanství, na těchto střeleckých terčích z konce 19. století jsou slavnosti konané k této příležitosti.

Průmysl v 19. století Po polovině 19. století začala upadat soukenická výroba, kterou plně nenahradily nové textilní podniky, které začaly vznikat na předměstích, např. první textilní továrna I. Bobeleho, založená v místech staršího hamru na hranicích otínsko hradeckého katastru, která v letech 1841 1865 patřila k nejlépe prosperujícím v Rakousku. K nejvýznamnějším textilním podnikům 19. století patřily továrny na výrobu sukna a vlněného zboží rodiny Třebických a Solperových, jejichž nástupcem se v r. 1894 stala firma Brill a Schwarz na výrobu hedvábných látek a od r. 1893 firma Lederer a Beneš zaměřující se na výrobu dámského prádla a výbavy s ručními výšivkami. R. 1887 založil Z. Singer na Nežáreckém předměstí největší závod svého druhu v jižních Čechách Českomoravské závody na punčochářské a pletené zboží.

První potravinářské závody, v nichž se koncentroval větší počet zaměstnanců, vyrůstaly až v 90. letech 19. století, jako např. továrna na zpracování škrobu a sirupu E. Hermanna nebo výrobna ovocných likérů, šťáv a ovocných vín, založená v r. 1898 M. Schulzem. K nejstarším strojírenským firmám patřila před r. 1888 výroba a sklad šicích strojů M. Kheka. Z početného množství drobných soukromých stavebních, dřevařských firem, cihelen a cementáren si dlouho udržely význam městská cihelna u Jindřiše a proboštská cihelna směrem na Jarošov, cementárna A. Egerera naproti nádraží a cihelna J. Krause při staré otínské cestě. Z 19. století pochází parní Steinova pila, ze které vznikla pila Kasalova.

Materiály: http://www.branolog.estranky.cz/stranka/clanky---ceske-rybniky Juřík Pavel, Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, nakladatelství Libri, Praha 2010, vytiskl PBtisk, Přibram, 1. vyd. 351 s. Jirásko Luděk, Zmizelé Čechy,Jindřichův Hradec, nakladatelství Ladislav Horáček Paseka v Praze a Litomyšli r. 2007, tiskárna FINIDR, s.r.o. Český Těšín, 1. vyd. Historie Jindřichohradecka na dobových pohlednicích, kalendář z r. 2009 Kol. autorů, Jindřichův Hradec, Město nad Vajgarem, vydalo město Jindřichův Hradec, Jindřichův Hradec 2008, 2. rozšířené vydání Obrázky střeleckých terčů z 19. století http://cs.wikipedia.org/wiki/franti%c5%a1ek_k%c5%99i%c5%be%c3 %ADk http://www.jh.cz/cz/_volny_cas/turistika/_pokladnice/pamatky/strelnice.ht ml?synchronize=1 Škoda František, Houška Vítězslav, Dobrý den, vážení vynálezci, Panorama 1988, tisk MTZ Olomouc, 1. vyd., 109 s.

Šandera Libor, Zámecký mlýn v Jindřichově Hradci, galerie a Křižíkova vodní elektrárna, Jindřichohradecká kulturní společnost, o.s. za finanční podpory Jihočeského kraje, 2007 Dočekalová Miroslava, Hradec svítil hned po Praze, Sedmička http://cs.wikipedia.org/wiki/franti%c5%a1ek_ferdinand_d%27este Historie a současnost podnikání na Jindřichohradecku, nakl. Městské knihy s.r.o. 1999, Pardubice, 1. vyd., str. 72 73 http://www.czech-tim.cz/?cl=952-102-technicke-kuriozity-jindrichovahradce Podrobný adresář politického okresu jindřichohradeckého se seznamem domů v Jindřichově Hradci a jmény majitelů, nákladem tiskárny Jar. Svobody v J. Hradci 1929 http://cs.wikipedia.org/wiki/karel_havl%c3%ad%c4%8dek_borovsk%c 3%BD