PRÁVNÍ ÚPRAVA LIKVIDACE OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Jana Tvrdíková PRÁVNÍ ÚPRAVA LIKVIDACE OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Marie Zahradníčková, CSc. Katedra: Katedra obchodního práva Datum vypracování práce: 22.9.2008

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Kutné Hoře dne 22.9.2008 Jana Tvrdíková 1

OBSAH 1. Úvod... 3 2. Pojem a význam likvidace... 5 3. Prameny právní úpravy likvidace a její vývoj... 9 4. Proces likvidace obchodní společnosti... 13 4.1. Vstup obchodní společnosti do likvidace... 13 4.2. Předání obchodní společnosti likvidátorovi... 15 4.3. Plán postupu likvidace... 16 4.4. Pracovněprávní vztahy... 16 4.5. Archivace dokumentů... 18 4.6. Zpeněžení majetku... 19 4.7. Likvidace pohledávek... 21 4.8. Skončení likvidace... 23 4.9. Revokační rozhodnutí... 25 4.10. Obnovení likvidace... 26 5. Specifika likvidace z rozhodnutí soudu a jmenování likvidátora soudem... 28 6. Likvidace specifických právních subjektů... 34 7. Osoba likvidátora obchodní společnosti... 38 7.1. Způsobilost likvidátora... 39 7.2. Vznik funkce likvidátora... 44 7.3. Právní postavení likvidátora... 46 7.4. Oprávnění a povinnosti likvidátora... 49 7.5. Odměna likvidátora... 52 7.6. Odpovědnost likvidátora... 53 7.7. Zánik funkce likvidátora... 55 8. Závěr... 58 9. Seznam použité literatury... 62 10. Legal regulations of liquidation of a company... 65 11. Resumé... 65 12. Seznam klíčových slov... 66 2

1. Úvod Diplomová práce je věnována tématu likvidace obchodní společnosti. V úvodu své práce se zabývám právním institutem likvidace v obecné rovině, tedy likvidací jak je upravena obchodním zákoníkem. Pokusím se zhodnotit a přiblížit jednotlivé fáze likvidace obchodní společnosti především s ohledem na platnou právní úpravu a praktickou aplikaci těchto právních norem. Ačkoliv téma likvidace obchodní společnosti zasahuje i do jiných vědních oborů, tato práce je jednoznačně zaměřena na analýzu institutu likvidace z pohledu právního a další důležité zejména ekonomické, účetní a daňové aspekty již nemohly být podrobněji rozebrány a zhodnoceny. Ve druhé části mé práce jsem se podrobněji zaměřila na specifické případy likvidací a poté především na osobu likvidátora, na jeho právní postavení, jeho práva a povinnosti. Současnou právní úpravu likvidace obchodní společnosti pokládám za zdařilou, bez velkých rozporů a výkladových problémů, přesto se pokusím upozornit na nepřesnosti a mezery současné zákonné úpravy a na případné možnosti jejich řešení. Likvidace obchodních společností je právním i ekonomickým jevem, který se v našem ekonomickém prostředí běžně vyskytuje. Neustále vznikají nové obchodní společnosti, zatímco jiné naopak zanikají. Právní institut likvidace obchodní společnosti je ale jevem podstatně složitějším než její založení a vznik. Likvidace obchodní společnosti je procesem, který významně ovlivňuje české podnikatelské prostředí a který v poslední době ještě nabývá na významu. Tento právní institut je ale především laickou veřejností stále ještě chápán jako jev ekonomicky negativní, na likvidaci je většinou nazíráno jako na projev podnikatelského neúspěchu. Nemusí tomu tak ale vždy být. Ve vyspělých tržních ekonomikách je zcela běžné, že téměř 70% založených obchodních společností končí svou činnost do tří let od jejich založení 1. Dochází k fúzím, rozdělení, sloučení nebo právě k likvidaci těchto obchodních společností. V našem právním prostředí je však 1 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 10 3

před likvidací obchodní společnosti stále ještě dávána přednost zachování její existence, většinou však za cenu dalšího prohlubování jejích ekonomických problémů. K likvidaci obchodní společnosti se přistupuje obvykle proto, že se obchodní společnost dostává do finančních potíží, není dlouhodobě schopna hradit náklady své činnosti a plnit své závazky. Rychlou a efektivní likvidací se dá předejít předlužení a úpadku. Proces likvidace by měl probíhat co nejrychleji s cílem zachovat majetek. Po vstupu společnosti do likvidace se ukončuje její běžná obchodní činnost, majetek obchodní společnosti má být likvidátorem zpeněžen, mají být vypořádány všechny závazky společnosti a rozdělen likvidační zůstatek. Právní úpravu likvidace obchodních společností je možné přiměřeně použít i na likvidaci jiných právnických osob jako jsou státní podniky, pro likvidaci nadací, finančních institucí, družstev nebo jiných organizací a subjektů založených podle zákona o sdružování občanů. V současné době tvoří nejvíce problematických obchodních společností malé a střední obchodní společnosti, zejména společnosti založené ve formě společnosti s ručením omezeným 2. V případě fungující obchodní společnosti je hned při prvních náznacích problémů třeba zjistit, co je jejich příčinou. Příčinou může být již samotné založení obchodní společnosti, nesprávná volba předmětu podnikání nebo umístění obchodní společnosti, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zejména vedoucích zaměstnanců. V některých případech však dochází i k náhlým zvratům v dosud úspěšném prosperování obchodní společnosti, jedním z důvodů může být např. ztráta dodavatelů nebo naopak odběratelů. Pokud se nepodaří některými opatřeními, kterými mohou být např. restrukturalizace, organizační změny, uvolnění části zaměstnanců, přijímání kvalifikovaných zaměstnanců, zúžení nebo rozšíření podnikatelských aktivit, fúze, výměna managementu, transformace obchodní společnosti v jinou právní formu, 2 Kratochvílová, H.: Zrušení firem: likvidace a úpadek, C. H. Beck, Praha 2002, str. VIII 4

prosperitu obchodní společnosti obnovit nebo zlepšit, a tím obchodní společnost zachránit, je vhodné přistoupit co nejrychleji k její likvidaci. Jedním ze znaků fungující tržní ekonomiky je vytvoření podmínek pro ukončení činnosti obchodních společností tak, aby následky pro třetí osoby, které s likvidovanou společností přišly do styku, byly co nejmenší. 2. Pojem a význam likvidace Likvidací obchodní společnosti rozumíme zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající společnosti, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není potřeba. Účelem likvidace je vyjasnit majetkové vztahy společnosti. Likvidace obchodní společnosti je vlastně souborem právních úkonů, který musí zajistit úplné vypořádání právních a majetkových poměrů zanikající obchodní společnosti před jejím výmazem z obchodního rejstříku. Zákonná definice pojmu likvidace v právních normách stanovena není. Likvidací rozumíme časově ohraničený proces mezi zrušením a zánikem obchodní společnosti 3, kdy veškerá činnost společnosti směřuje k jejímu zániku. V současné době problematiku likvidace obchodních společností obecně upravují především ustanovení 70 až 75b zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zániku obchodní společnosti tedy podle ustanovení 68 odst. 2 obchodního zákoníku předchází její zrušení, a to zrušení s likvidací anebo zrušení bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Zrušení obchodní společnosti může být dobrovolné, a to z rozhodnutí společníků nebo příslušného orgánu společnosti, nebo nucené z rozhodnutí soudu. Obecné důvody zrušení společnosti stanoví 68 odst. 3 obchodního zákoníku. Společnost se podle tohoto ustanovení zrušuje: 1) uplynutím doby, na kterou byla založena, 3 Hrabě, R.: Likvidace podle českého práva, Obchodní právo 12/1999, str. 33 5

2) dosažením účelu, pro který byla založena, 3) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, 4) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti nebo dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, 5) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud společnost zaniká v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení nebo dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, anebo 6) zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkurzu z důvodu, že majetek obchodní společnosti je zcela nepostačující. K likvidaci dochází povinně tehdy, jestliže celé obchodní jmění společnosti nepřechází na právního nástupce. Tyto případy univerzální sukcese jsou nově upraveny zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, tato ustanovení už tedy nejsou součástí obchodního zákoníku. Mimo případů zániku společnosti s právním nástupcem existuje ještě jedna výjimka, kterou představuje případ, kdy se likvidace nevyžaduje z ekonomických důvodů v souvislosti s insolvenčním řízením. Ve všech ostatních případech zrušení obchodní společnosti je následné provedení její likvidace obligatorní. Vedle výše uvedených obecných důvodů pro zrušení společnosti, které platí pro všechny formy obchodních společností, zná náš právní řád i speciální důvody pro zrušení obchodních společností, které jsou pak stanoveny u jednotlivých forem obchodních společností a ve zvláštních zákonech. Obchodní společnost vstupuje podle ustanovení 70 odst. 2 obchodního zákoníku do likvidace ke dni, k němuž byla zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Výjimku z tohoto pravidla stanoví např. ustanovení 68a odst. 3 obchodního zákoníku, podle něj vstupuje společnost do likvidace ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti této společnosti, tzn. ačkoli nebyla zrušena. Vstup do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Likvidace je tedy zahájena ke dni, ke kterému bylo pravomocně rozhodnuto o likvidaci, ať už orgánem společnosti nebo soudem. Toto rozhodnutí má konstitutivní účinky a zápis likvidace do obchodního rejstříku pouze účinky deklaratorní. Po dobu 6

likvidace musí obchodní společnost užívat název společnosti s dovětkem v likvidaci. Tento dovětek musí být uváděn na všech písemných dokumentech, smlouvách a fakturách. Společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou ale zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a její likvidaci až do doby, než bude započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Nejvýznamnějším následkem vstupu obchodní společnosti do likvidace je tedy to, že se zastavuje její aktivní komerční činnost a veškerá aktivita likvidované společnosti by měla vést k ukončení dosavadních obchodů a ke zjištění a vypořádání aktiv a pasiv. Způsobilost obchodní společnosti je tedy omezena jen na jednání směřující k jejímu zániku. I po vstupu obchodní společnosti do likvidace pro ni platí stejné právní normy, které platí pro společnost normálně fungující. Likvidovaná společnost je mimo jiné povinna dále vést předepsané účetnictví, zachovávat dokumenty, podávat přiznání, odpisovat majetek, platit daně, pojištění a splácet úvěry. Vstupem obchodní společnosti do likvidace nekončí ani funkce a funkční období jejích orgánů, ale působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora. Zanikne-li v průběhu likvidace funkce likvidátora, začne jeho působnost dočasně vykonávat právě statutární orgán společnosti, a to do doby než bude ustanoven nový likvidátor. Zrušením obchodní společnosti nastává závěrečná fáze její existence, kdy tato právnická osoba nadále existuje, ale s neúplnou právní subjektivitou omezenou na provádění úkonů směřujících k zániku této společnosti. Zrušení obchodní společnosti nemá za následek zánik smlouvy mezi společníky, závazkový vztah tedy v omezené míře trvá dál. Rozsah právní subjektivity likvidované společnosti určuje 72 obchodního zákoníku, který stanoví rozsah jednatelského oprávnění likvidátora. Právní teorie se shoduje v názoru, že rozsah likvidátorova jednatelského oprávnění pokrývá celý rozsah právní subjektivity likvidované společnosti 4. Rozsah této omezené právní subjektivity lze překročit jen výjimečně, a to např. zmíněným zrušením rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. 4 Pelikánová, I., Černá, S. a kol., Obchodní právo, Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, ASPI, a.s., Praha, 2006, str. 100 7

Likvidace končí podle ustanovení 75a obchodního zákoníku rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů. Teprve poté může být podán návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Obecná úprava likvidace obchodních společností je významná i pro ostatní právnické osoby. S ohledem na zvláštní ustanovení 259 obchodního zákoníku jsou obecná ustanovení použitelná i pro družstva. Dále se pak obecná ustanovení podle 761 odst. 2 obchodního zákoníku použijí obdobně i na likvidaci jiných právnických osob než obchodních společností, jestliže tyto nemají právního nástupce a z právních předpisů, které je upravují, nevyplývá něco jiného. Ostatně v podstatě stejné ustanovení obsahuje i 20a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který upravuje zrušení a zánik právnických osob obecně. Obchodní zákoník je tedy k ustanovením zvláštních právních předpisů obvykle ve vztahu subsidiarity. I likvidace nadnárodních forem společností, které mají sídlo na území České republiky, se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Těmito společnostmi jsou evropské hospodářské zájmové sdružení, evropská společnost a evropská družstevní společnost. Význam procesu likvidace a jeho právní úpravy tedy tkví především v tom, že v současné době je dovoleno každému nejen začít podnikat, ale i s podnikáním dobrovolně přestat. Zákonodárce v právním institutu likvidace poměrně přesně stanovil, jak má být vyřešena majetková situace obchodní společnosti nebo jiných právnických osob, které se chystají ukončit svou činnost. Právní úprava likvidace nabývá v posledních letech na významu a tento institut začíná být v českém ekonomickém prostředí čím dál více využíván a je mu věnována čím dál větší pozornost. V letech 2000 až 2005 bylo v České republice vyhlášeno více než šestnáct tisíc likvidací, tedy více než 3000 ročně. Počet konkurzů za stejné období byl menší, a to přes 11000, a toto číslo v poměru k likvidacím stále klesá 5. 5 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str.12 8

Dokladem vzrůstající tendence využívání tohoto institutu jsou i statistické přehledy soudních agend Ministerstva spravedlnosti České republiky. Např. v roce 2007 bylo pravomocně rozhodnuto v 4085 případech zrušení a likvidace obchodních společností a družstev. Letošní statistiky uvádějí přes 3500 případů jen za první polovinu roku 2008 6 a předpokládá se, že toto číslo bude i nadále stoupat. 3. Prameny právní úpravy likvidace a její vývoj Základním právním předpisem upravujícím právní institut likvidace je, jak už bylo zmíněno, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ale likvidaci obchodních společností a jiných právnických osob upravuje i mnoho dalších předpisů. Na likvidaci všech právnických osob jsou samozřejmě aplikovatelná i ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, pro likvidaci je významný zejména jeho 20a, který ve svém odst. 4 přímo stanoví, že ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i na likvidaci jiných právnických osob. Institut likvidace je dále zahrnut např. v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, v zákoně č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v zákoně č. 77/1997 Sb., o státním podniku, v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v zákoně 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v zákoně č. 363/1998 Sb., o pojišťovnictví, v zákoně č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a v dalších zákonech a prováděcích právních předpisech. Z prováděcích právních předpisů je nejvýznamnější vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem. Dále je nutno brát zřetel např. na vyhlášky České národní banky. 6 Internetové stránky Ministerstva spravedlnosti České republiky, http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33 9

Legislativa Evropské unie je zatím na poli likvidace v porovnání k jiným oblastem obchodního práva velmi nevýznamná. Jednotlivé směrnice Rady EU částečně upravují postupy při insolvenci finančních institucí. Směrnice Rady EU upravují i ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Asi nejvýznamnější je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, o úpadkovém řízení, které sjednocuje postupy insolvenčního řízení, vymezuje základní principy na ochranu věřitelů nebo postupy uplatňování pohledávek. Pro praktické využití při likvidaci obchodní společnosti bude toto nařízení přicházet v úvahu u společností se zahraniční účastí nebo aktivitami v zahraničí 7. Dá se ale předpokládat, že význam evropského práva bude výrazně stoupat. Ustanovení 70 až 75b obchodního zákoníku jsou úpravou obecnou, subsidiárně se aplikují i na likvidaci jiných právnických osob. Tato ustanovení jsou doplněna řadou dalších ustanovení obchodního zákoníku, protože likvidace jednotlivých typů obchodních společností a družstev mají určitá specifika, která jsou upravena právě v ustanoveních obchodního zákoníku týkajících se těchto jednotlivých forem. Ustanovení ovlivňující likvidaci tedy najdeme i na dalších místech obchodního zákoníku. Právní institut likvidace byl na našem území znám již za Rakouska-Uherska. V roce 1918 nový československý stát navázal na právní řád Rakouska-Uherska, takže i v Československu nadále platily mnohé z právních předpisů vyhlášených v Říšském zákoníku. Byly samozřejmě přijímány i zákony nové. Je důležité upozornit zejména na to, že již v období první Československé republiky byla právní úprava likvidace velmi vyspělá a byla založena na z velké části stejných principech jako úprava dnešní. Nástupem komunismu v roce 1948 byl však vývoj legislativy přerušen a pod vlivem sovětského práva došlo postupně k devastaci podnikatelského prostředí, zejména důsledkem znárodňování a konfiskací majetku. Institut likvidace tedy nebyl v tomto období v praxi využíván. 7 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 14 10

Teprve po listopadu 1989 došlo k oživení institutu likvidace, nejprve v souvislosti s likvidací státních podniků. Obecná úprava likvidace obchodních společností tak, jak ji známe dnes, nabyla účinnosti od 1. ledna 1992 a byla v průběhu doby několikrát novelizována. Nejvýznamněji byl institut likvidace novelizován zákonem č. 370/2000 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2001. Tato novela vyřešila zejména dlouholetý problém týkající se konstitutivnosti nebo deklaratornosti zápisů vstupu obchodní společnosti do likvidace a zápisu osoby likvidátora do obchodního rejstříku 8. Do této novely byly tyto události většinou právních teoretiků pokládány za konstitutivní. Touto novelou byl tento princip nahrazen principem deklaratorním a není sporu o tom, že funkce likvidátora vzniká už okamžikem jeho jmenování a zápis likvidátora do obchodního rejstříku má pouze účinky deklaratorní. I samotný vstup obchodní společnosti do likvidace nastává ke dni jejího zrušení a zápis tohoto vstupu do obchodního rejstříku je také pouze deklaratorní. K častým soudním sporům před touto novelou docházelo i ohledně odvolání likvidátora společnosti s ručením omezeným valnou hromadou 9. Touto novelou bylo zákonem toto právo valné hromadě výslovně svěřeno a její právo na odvolání likvidátora i bez udání důvodu není nutné nadále dovozovat z obecné zásady, že orgán, který osobu do funkce jmenuje, má právo tuto osobu také z funkce odvolat, nestanoví-li zákon, společenská smlouva nebo stanovy společnosti něco jiného 10. Velmi významnou změnou oproti předcházející právní úpravě byl nový 75b obchodního zákoníku, který zakotvil možnost obnovení likvidace 11. Tato novela dále mimo jiné ustanovením 75a obchodního zákoníku stanovila přesný okamžik skončení likvidace. Od účinnosti této novely je možné, aby likvidátorem byla i právnická osoba, v ustanovení 71 odst. 2 obchodního zákoníku 8 Eliáš, K.: K úpravě vstupu obchodní společnosti do likvidace, Právník č. 3/1996, str. 260-264 9 Bartošíková, M.: Z rozhodovací praxe Odvolání likvidátora z funkce, Obchodní právo 7/2000, str. 28-30 10 Bartošíková, M.: Dotazy a odpovědi Odvolání likvidátora z funkce valnou hromadou společnosti s ručením omezeným, Obchodní právo 6/1999, str. 34-35 11 Bažantová, I.:Institut likvidace v navrhované novele obchodního zákoníku, Obchodní právo 12/1999, str. 40 11

bylo soudu nově vyhrazeno právo jmenovat likvidátorem zákonem určené osoby i bez jejich souhlasu. Novela vyřešila i případy, kdy soud nemohl najít žádnou osobu, kterou by likvidátorem jmenoval, a to ustanovením 71 odst. 7, který ukládal soudu určit tuto osobu ze seznamu správců konkurzní podstaty, dnes již tedy ze seznamu insolvenčních správců. Třetím osobám byla ustanovením 71 odst. 8 uložena povinnost součinnosti s likvidátory, které jmenoval soud. Následující novely obchodního zákoníku už přinesly jen nepatrné změny spíše technického a administrativního charakteru. V českém obchodním právu je tedy likvidace všech typů obchodních společností upravena jednotně v ustanoveních 70 až 75b obchodního zákoníku. Touto jednotnou koncepcí se české obchodní právo významně odlišuje od jiných evropských právních úprav likvidace. Ve většině evropských států je totiž institut likvidace upraven pro každý typ obchodní společnosti samostatně. Například v Rakousku je to dáno především tím, že akciové společnosti i společnosti s ručením omezeným jsou upraveny samostatnými zákony 12. I přesto, že rakouské obchodní právo bylo rekodifikováno a původní obchodní zákoník (Handelsgesetzbuch 13 ) byl s účinností od 1. ledna 2007 nahrazen novým zákoníkem (Unternehmensgesetzbuch 14 ), byla původní koncepce zachována a pro jednotlivé typy obchodních společností tedy existuje i nadále samostatná právní úprava. De lege ferenda se předpokládá, jak dokládá i znění návrhu nového občanského zákoníku, přesunutí obecné úpravy institutu likvidace právě do občanského zákoníku s tím, že současně navrhovaný obchodní zákon by upravoval již jen určitá specifika týkající se obchodních společností a družstev. 12 http://www.jusline.at/aktiengesetz_(aktg).html, http://www.jusline.at/gmbh- Gesetz_(GmbHG).html 13 Straube, M.: Kommentar zum Handelsgesetzbuch mit einschlägigen Rechtsvorschriften in zwei Bänden, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien 1995,str. 565-598,634. Krejci, H., Schmidt, K.: Vom HGB zum Unternehmergesetz, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien, 2002, str. III, IV 14 http://www.jusline.at/unternehmensgesetzbuch_(ugb).html 12

4. Proces likvidace obchodní společnosti Právní institut likvidace obchodní společnosti je tvořen celou řadou právních úkonů. Celý proces likvidace má však jediný cíl, a tím je ukončení činnosti obchodní společnosti. S jistou nadsázkou proces likvidace definuje i názor JUDr. Pohla, že likvidaci obchodní společnosti lze v podstatě přirovnat k jakési smrti právnické osoby. 15 Likvidace je tedy proces, který většinou začíná schválením tzv. disoluční smlouvy nebo přijetím tzv. disociačního usnesení a který končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo jiným použitím těchto prostředků podle zákona. Až po provedení všech zákonem stanovených úkonů může likvidovaná společnost zaniknout výmazem z obchodního rejstříku. 4.1. Vstup obchodní společnosti do likvidace K rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací se přistupuje obvykle po vyhodnocení neuspokojivé ekonomická situace obchodní společnosti. K likvidaci se často přistupuje také v případě, že společnost splnila účel, pro který byla založena, nebo že uplynula doba, na kterou byla založena. V přesně definovaných případech stanovených v 68 odst. 6 obchodního zákoníku rozhoduje o likvidaci obchodní společnosti i soud. Ustanovení 70 odst. 2 obchodního zákoníku stanoví, že vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku, u obchodních společností je podkladem pro zápis likvidace do obchodního rejstříku notářský zápis z valné hromady nebo z jednání jiného orgánu, který o likvidaci rozhodl. Notářský zápis musí obsahovat přesný název společnosti, sídlo společnosti, její identifikační číslo, datum, ke kterému bylo rozhodnuto o zrušení společnosti, ustanovení o jmenování likvidátora spolu 15 Pohl, T.: Několik praktických právních problémů obchodních společností, Právník 3/1995, str. 272 13

s jeho jménem, datem narození a adresou bydliště, notářský zápis musí též obsahovat novou firmu společnosti s dovětkem v likvidaci. Zároveň s rozhodnutím o vstupu společnosti do likvidace podle ustanovení 70 odst. 2 obchodního zákoníku by měl statutární orgán jmenovat i likvidátora. Ustanovení 71 odst. 1 obchodního zákoníku říká, že není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Podle soudní judikatury 16 není vyloučeno, aby soud jmenoval likvidátorem například věřitele likvidované společnosti. Jmenovaný likvidátor by měl současně s rozhodnutím o vstupu do likvidace uzavřít se statutárním orgánem smlouvu, bude to většinou smlouva mandátní nebo např. smlouva o výkonu funkce a odměně likvidátora. Při určování odměny likvidátora by se měla brát v úvahu zejména složitost likvidace, její předpokládaná časová náročnost nebo velikost majetku likvidované společnosti. Na základě rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací podává tedy příslušný statutární orgán nebo likvidátor návrh na provedení změn v obchodním rejstříku. Tento návrh lze podat pouze na předepsaných formulářích. Následný zápis likvidace do obchodního rejstříku má deklaratorní povahu, zatímco rozhodnutí o likvidaci má povahu konstitutivní. Proto může tento návrh platně podat likvidátor, který dokládá svou způsobilost právě notářským zápisem o likvidaci. Pokud by ani likvidátor návrh na zápis vstupu společnosti do likvidace nepodal, může příslušný soud zahájit řízení o zápis vstupu společnosti do likvidace i bez návrhu 17. Statutární orgán se jmenováním ani zápisem likvidátora do obchodního rejstříku neruší ani nevymazává z obchodního rejstříku a v případě, že funkce likvidátora zanikne, vykonává do doby jmenování nového likvidátora funkci likvidátora statutární orgán, který musí ovšem též respektovat omezení pravomocí v důsledku likvidace. Podle judikatury 18 vzhledem k tomu, že likvidátor nenahrazuje statutární orgán likvidované společnosti, trvá i po vstupu společnosti do likvidace mimo jiné její povinnost volit nové členy statutárních orgánů. 16 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.5.2006, sp.zn. 29 Odo 641/2006 17 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.,: Obchodní zákoník úplný text zákona s komentářem, Linde Praha a.s., 2006, str. 226 18 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.12.2005, sp.zn. 29 Odo 149/2005 14

4.2. Předání obchodní společnosti likvidátorovi Obchodní zákoník neobsahuje žádná ustanovení týkající se přímo předání a převzetí majetku likvidované společnosti likvidátorem ani pravidla pro přesné nakládání s tímto majetkem po dobu likvidace. Obchodním zákoníkem tedy všechny kroky potřebné k úspěšnému provedení likvidace definovány nejsou. Ke dni zrušení obchodní společnosti předává dosavadní statutární orgán veškerý majetek obchodní společnosti včetně všech práv a povinností, pohledávek a závazků jmenovanému likvidátorovi. Hospodářský stav obchodní společnosti ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace se podle ustanovení 17 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví dokládá mimořádnou účetní závěrkou, která zahrnuje především rozvahu a výkaz zisků a ztrát. Tyto materiály by měly být podepsány statutárním orgánem likvidované společnosti a osobou vedoucí účetnictví. V případě, že tyto doklady statutární orgán bez zbytečného odkladu nepřipraví, má tuto povinnost podle ustanovení 74 odst. 1 obchodního zákoníku likvidátor. Součástí každé účetní závěrky je kontrola zúčtování daní a odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Likvidátor požádá finanční úřad a příslušné orgány zdravotního a sociálního pojištění o vystavení příslušných potvrzení. O předávaném majetku se sepisuje předávací protokol 19, obsahující pokud možno pravdivý soupis majetku obchodní společnosti vstupující do likvidace. Předávací protokol by měl obsahovat především údaje označující pozemky a stavby, umělecká díla a sbírky, samostatné movité věci a soubory movitých věcí, dlouhodobý nehmotný majetek, zejména zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a goodwill, zásoby, kterými jsou skladovaný materiál, nedokončené výrobky, polotovary, výrobky a zvířata a skladované zboží, dále pak finanční majetek a pohledávky. Dále se sepisují závazky k dodavatelům, bankovní a jiné půjčky a úvěry a další známé závazky. Součástí předávacího protokolu je i seznam všech zaměstnanců a jejich platových nároků. Předávací protokol dále obsahuje údaje o spisové a technické 19 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 30-41 15

dokumentaci, údaje o předkupních právech, věcných břemenech, údaje o závadách plynoucích z dřívější činnosti a údaje o případných soudních a jiných sporech. 4.3. Plán postupu likvidace Likvidační plán je vhodné sestavit zejména při likvidaci větších obchodních společností, především když už je dopředu zřejmé, že průběh likvidace bude komplikovaný a bude probíhat v delším časovém období. Podle velikosti podniku, struktury jeho majetku, práv a závazků se stanoví pořadí a předpokládané termíny jednotlivých úkonů likvidace. Plán postupu likvidace by měl obsahovat především 20 otázky předání a převzetí podniku, sestavení zahajovací rozvahy, plánu a rozpočtu likvidace, oznámení o vstupu společnosti do likvidace, předpokládané řešení pracovněprávních záležitostí, propouštění zaměstnanců, zajištění ostrahy majetku 21, určení forem prodeje majetku, vymáhání pohledávek, archivaci dokumentů, vypořádání závazků vůči bankám, finančnímu úřadu, orgánům zdravotního a sociálního pojištění a vůči zaměstnancům, dále pak otázky spojené s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku, s vypracováním účetní závěrky ke skončení likvidace a předpokládaný termín podání návrhu na výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Současně s předběžným plánem postupu likvidace je tedy vhodné sestavit i její předpokládaný rozpočet. 4.4. Pracovněprávní vztahy Likvidátor plní za likvidovanou obchodní společnost závazky z pracovních smluv a závazky z kolektivních smluv. Likvidátor se při řešení těchto otázek řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce a zákonem č. 435/2004 Sb., o 20 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 44-45 21 Kratochvílová, H.: Postavení likvidátora v procesu likvidace a schéma likvidačního procesu, Obchodní právo č. 10/1993, str. 15 16

zaměstnanosti, měl by zaměstnance mimo jiné seznámit s plánem likvidace a s postupem jejich propouštění. Z hlediska ochrany zájmů zaměstnanců je významné zejména ustanovení 74 odst. 3 obchodního zákoníku, podle kterého je likvidátor povinen uspokojit přednostně mzdové nároky zaměstnanců. Za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním, kterými jsou např. náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady nebo odměna za pracovní pohotovost 22. Pokud je však likvidátor povinen podat insolvenční návrh, neuspokojuje ani mzdové nároky. Z titulu probíhající likvidace je likvidátor oprávněn dát zaměstnancům výpověď podle 52 zákoníku práce z důvodu zrušení zaměstnavatele, tento výpovědní důvod musí být ve výpovědi výslovně uveden. Výpovědní doba stanovená pro tento případ v ustanovení 51 odst. 1 zákoníku práce je nejméně dvouměsíční a počíná běžet od prvého dne následujícího měsíce po doručení výpovědi zaměstnanci. Zaměstnancům v tomto případě přísluší podle 67 odst. 1 zákoníku práce odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Stejné odstupné zaměstnanci náleží i v případě, že dojde k rozvázání pracovního poměru dohodou. V případě likvidace lze dát podle ustanovení 54 zákoníku práce výpověď i zaměstnancům, na které se jinak vztahuje zákaz výpovědi. Dále by měl likvidátor bez zbytečného odkladu písemně informovat příslušný úřad práce o počtu uvolňovaných zaměstnanců, především osamělých zaměstnankyň a osamělých zaměstnanců pečujících o děti, o osobách dlouhodobě nemocných, o osobách se změněnou pracovní schopností, o zaměstnancích na řádné a rodičovské dovolené a o dalších osobách, které mají jinak ztížené postavení při hledání nového zaměstnání, a to např. z důvodu vyššího věku. Likvidátor může přistoupit i k tzv. hromadnému propouštění, které je upraveno v ustanovení 62 zákoníku práce. Výpověď je třeba doručit i zaměstnancům vykonávajícím vedlejší pracovní poměr, v tomto případě činí výpovědní doba patnáct dnů a začíná běžet dnem, kdy byla výpověď zaměstnanci doručena. Zaměstnancům, kteří uzavřeli s likvidovanou 22 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.,: Obchodní zákoník úplný text zákona s komentářem, Linde Praha a.s., 2006, str. 234 17

obchodní společností dohodu o pracovní činnosti, doručí likvidátor výpověď z této činnosti, a to z důvodu zrušení zaměstnavatelského subjektu. Likvidátor podle ustanovení 334 a n. zákoníku práce zpravidla doručuje výpověď zaměstnanci na jeho pracovišti, na adrese jeho bydliště nebo kdekoliv bude tento zaměstnanec k zastižení. Není-li to možné, pak se výpověď doručuje poštou jako doporučená zásilka s doručenkou a s poznámkou do vlastních rukou. Povinnost doručit zaměstnanci výpověď je likvidátorem splněna, i když je poštou zásilka vrácena jako nedoručitelná, to ovšem jen za předpokladu, že zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení výpovědi zmařil. Zaměstnanec může dát obchodní společnosti v likvidaci podle ustanovení 50 zákoníku práce výpověď z jakéhokoliv důvodu, nebo i bez jeho uvedení. Výpovědní doba činí v tomto případě nejméně dva měsíce. S pracovněprávními vztahy souvisí i otázky týkající se likvidačního týmu. V případě likvidace větších subjektů sestavuje totiž likvidátor likvidační tým, pro úspěšné provedení likvidace je vhodné, aby součástí tohoto likvidačního týmu byli bývalí pracovníci, především účetní, pokladní, pracovník odpovědný za správu pozemků a budov a za správu majetku. V případě likvidace velkých obchodních společností může likvidátor rozdělit likvidační tým na několik pracovních skupin. Naopak v případě likvidací malých subjektů si likvidátor obvykle vystačí jen s pomocí účetního. 4.5. Archivace dokumentů Podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě musí likvidátor zajistit předání a uložení dokumentů likvidované obchodní společnosti. Bez souhlasu pracovníka územně příslušného státního oblastního archivu nelze předávat ani fyzicky ničit žádné dokumenty. Všechny písemnosti je třeba roztřídit do čtyř základních skupin 23. 23 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 62-64 18

První skupinou jsou dokumenty trvalé hodnoty, tedy archiválie. Je třeba zhotovit jejich seznam a předat je místně příslušnému státnímu oblastnímu archivu. Další skupina je tvořena dokumenty, u kterých již proběhly skartační lhůty a které mohou být se souhlasem pracovníků příslušného státního oblastního archivu zničeny. Třetí skupinou jsou dokumenty, u kterých skartační lhůty ještě neproběhly, jako jsou např. osobní spisy zaměstnanců, technická a stavební dokumentace. Tyto je likvidátor povinen uložit do některé ze soukromých spisoven k tomuto účelu speciálně zřízených. Seznam evidovaných a legálních spisoven je veden v každém státním oblastním archivu. Uschovatelem těchto dokumentů však může být i některý z bývalých společníků nebo členů. Čtvrtou skupinou jsou tzv. utajované dokumenty. Zánikem společnosti končí i jejich platnost, a proto pokud nejde o archiválie, mohou být též navrženy ke skartaci. S uschovatelem musí likvidátor sepsat protokol o úschově dokumentů a dohodu o uložení, ve které se stanoví i cena, celková částka je poté zahrnuta do nákladů likvidace. Tuto smlouvu by měli schválit společníci likvidované společnosti. Ustanovení 75a odst. 2 obchodního zákoníku požaduje k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiložit potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu o tom, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti. 4.6. Zpeněžení majetku Úkolem likvidátora je likvidovaný majetek zpeněžit co nejhospodárněji a co nejrychleji. Doba trvání likvidace závisí na velikosti majetku i dalších okolnostech. Průměrná doba trvání likvidace, při které nedochází k průtahům, je podle soudních statistik přibližně jeden rok. V této době musí dojít k vypořádání majetkových poměrů likvidované společnosti. Likvidátor musí zejména počítat s tím, že účetní hodnota majetku se ve většině případů značně odlišuje od její reálné tržní hodnoty. Zpeněžení majetku by mělo podle mého názoru probíhat transparentní formou. 19

Jednoznačně nejrychlejší a nejjednodušší je prodat majetek společnosti jako celek včetně všech strojů, zařízení a zásob. Tímto způsobem se totiž likvidátor zbaví i majetku po částech zcela neprodejného. Prodej celých velkých jednotek je však velice obtížný a může při neúspěchu vést k prodloužení likvidace. Proto se většinou přistupuje k prodeji majetku po částech a k prodeji majetku jako celku se přistupuje většinou jen u malých podniků. Výhodou prodeje majetku po částech je to, že se velmi rychle zpeněží atraktivní části majetku a z jejich prodeje je poté možno financovat další průběh likvidace. Po prodeji zajímavých částí vznikají ovšem problémy s prodejem těch méně atraktivních. Důležitou otázkou je též volba formy prodeje majetku. Jednou z možných forem zpeněžení majetku je veřejná dražba, která je upravena zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Dražby je na základě udělené koncese oprávněn provádět dražebník, který uzavírá s likvidátorem smlouvu o provedení dražby. V případě likvidací jde většinou o dražby dobrovolné, tedy o dražby na návrh likvidátora. V případě veřejné dražby přechází podle ustanovení 2 a 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách vlastnictví k vydražené věci na vydražitele příklepem kladívka licitátora za předpokladu, že vydražitel uhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě. Termíny úhrady vydražené částky jsou stanoveny přímo zákonem. Při této formě prodeje majetku je důležité, že daň z převodu nemovitostí hradí podle ustanovení 8 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitosti vydražitel a její výše se vypočítává z ceny dosažené vydražením a nikoliv z ceny určené znaleckým posudkem. Další formou prodeje majetku likvidované společnosti je veřejná soutěž. Pravidla pro provádění veřejné obchodní soutěže určují ustanovení 281 a n. obchodního zákoníku. Veřejná soutěž se vyhlašuje pro neomezený počet neurčitých osob, které budou ochotny splnit podmínky soutěže a podat návrh na uzavření kupní smlouvy. Veřejnou soutěž je pro její větší složitost vhodné použít jen při prodeji celých podniků, nemovitostí nebo celých provozních souborů. Tato forma prodeje není vhodná pro prodej malých technologických souborů nebo jednotlivých kusů zařízení. Méně náročné je použití formy výzvy k podávání návrhů na uzavření smlouvy, která je obdobou veřejné soutěže. 20

Majetek lze zpeněžit samozřejmě i formou přímého prodeje určité osobě, což je ostatně nejčastější forma zpeněžení a převodu majetku. Na českém trhu působí velký počet společností, které se zabývají analýzou uveřejněných likvidací a které následně likvidované společnosti kontaktují se zájmem o přímý prodej majetku 24. 4.7. Likvidace pohledávek Obchodní společnosti vstupující do likvidace mají většinou ve svých aktivech obsaženy pohledávky, a to převážně pohledávky po lhůtě splatnosti, jejichž nezaplacení bylo často jedním z důvodů, které obchodní společnost k rozhodnutí o vstupu do likvidace přivedly 25. Mezi pohledávkami převažují pohledávky z obchodních vztahů, především pohledávky za prodej zboží nebo za poskytování služeb. Mohou to být ale i různé formy půjček ať už fyzickým nebo právnickým osobám, objevují se i pohledávky přímo vůči společníkům. Likvidátor by měl zejména pečlivě vyhodnotit dokladovou zajištěnost pohledávek, která později ovlivní případné soudní řízení. Měl by také hned na začátku vyloučit pohledávky nízké hodnoty, protože náklady na jejich vymožení většinou překročí jejich výnosy. Dále by měl likvidátor především zjistit, zda dlužník stále existuje nebo zda se jedná o tzv. mrtvou firmu, jejíž obchodní aktivity zcela zanikly. Obecně platí, že čím vyšší je majetek dlužníka, tím větší je pravděpodobnost uhrazení pohledávky. Při vymáhání pohledávek lze zvolit různé varianty řešení. První možností je, že likvidátor po celou dobu likvidace vymáhá pohledávky sám. Druhou variantou je odprodání všech pohledávek jako celku. Výhodou tohoto způsobu je minimalizace nákladů. Dalším možným postupem je svěření vymáhání pohledávek jedné nebo více specializovaným obchodním společnostem, a to na základě mandátní smlouvy. Obvykle však při likvidaci dochází ke kombinaci těchto postupů, likvidátor většinou začíná vymáhat pohledávky sám. Poté, co se mu podaří vymoci nejbonitnější 24 Adamík, P., Pilátová, J., Richter, J.: Likvidace obchodních společností, Nakladatelství ANAG, Praha, 2008, str. 20 25 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 71 21

pohledávky, začne jednat s obchodními společnostmi, které se zabývají vymáháním pohledávek. Provede-li likvidátor zpeněžení majetku likvidované obchodní společnosti v případě, že společnost byla zrušena zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a výtěžek likvidace tedy nepostačuje k úhradě všech závazků, určuje pořadí pohledávek obchodní zákoník ve svém ustanovení 75 odst. 5, a to tak že nejprve se hradí náklady samotné likvidace, poté se hradí mzdové nároky zaměstnanců a teprve pak ostatní pohledávky věřitelů podle pořadí jejich splatnosti. Nepodaří-li se likvidátorovi majetek společnosti zpeněžit, může likvidátor podle ustanovení 75 odst. 5 obchodního zákoníku nabídnout majetek této obchodní společnosti věřitelům k úhradě dluhů. Pokud věřitelé odmítnou majetek převzít, připadá tento majetek okamžikem výmazu společnosti z obchodního rejstříku státu. Soud tedy v tomto případě provede výmaz i přesto, že veškerý majetek společnosti nebyl zpeněžen. Za těchto okolností je likvidátor povinen vypracovat zprávu o naložení s majetkem podle ustanovení 75 odst. 6 obchodního zákoníku, která vlastně nahrazuje návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. I tato zpráva musí být předložena statutárnímu orgánu společnosti ke schválení, její případné neschválení má stejné následky jako neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, neschválení tedy nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Ustanovení 75 odst. 6 obchodního zákoníku ukládá likvidátorovi povinnost sestavit účetní závěrku ke dni zpracování této zprávy o naložení s majetkem. V ostatních případech nejsou likvidátorovi, co se pořadí uspokojování pohledávek likvidované společnosti týče, určena žádná pravidla. Jedinou výjimku tedy tvoří ustanovení 74 odst. 3 obchodního zákoníku, které požaduje přednostní uspokojení mzdových nároků zaměstnanců. 22

4.8. Skončení likvidace Až po úplném vypořádání všech věřitelů, kteří včas přihlásili své pohledávky, je možné započít s rozdělováním likvidačního zůstatku. Před tímto okamžikem není podle ustanovení 75 odst. 2 obchodního zákoníku přípustné ani poskytování záloh na likvidační zůstatek. To znamená, že na základě ustanovení 75 odst. 1 obchodního zákoníku likvidátor bez zbytečného odkladu po provedení všech nezbytných úkonů souvisejících s likvidací sestaví konečnou zprávu o průběhu likvidace společně s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky a předloží ji společníkům nebo příslušnému orgánu společnosti ke schválení. Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku je likvidátor povinen sestavit účetní závěrku. Neschválení tohoto návrhu nebrání podle 75 odst. 1 obchodního zákoníku výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Společník, který nesouhlasí s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku, se může podle ustanovení 75 odst. 2 obchodního zákoníku ve lhůtě tří měsíců u soudu domáhat přezkoumání tohoto návrhu. Případné soudní rozhodnutí je pak závazné i vůči ostatním společníkům. Podíl na likvidačním zůstatku bývá většinou vyplácen v penězích, ale ani naturální plnění není zákonem vyloučeno. Výše podílu na likvidačním zůstatku je stanovena pro každou formu obchodní společnosti jinak. Existují-li sporné pohledávky nebo pohledávky, které ještě nejsou splatné, je podle ustanovení 75 odst. 4 obchodního zákoníku možné rozdělit likvidační zůstatek pouze, byla-li věřiteli poskytnuta odpovídající jistota. Konečná zpráva o likvidaci obsahuje stručné zhodnocení průběhu a výsledků likvidace. Tato zpráva obsahuje především informace o společnících, předmětu podnikání obchodní společnosti, důvody jejího zrušení, datum vstupu do likvidace, stav majetku na počátku likvidace a proces jeho zpeněžení. Okamžik samotného skončení likvidace je zákonem přesně definován, a to ustanovením 75a odst. 1 obchodního zákoníku. Likvidace tedy končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů. Po rozdělení likvidačního zůstatku má likvidátor ještě povinnost sestavit seznam společníků, kterým byl podíl na 23

likvidačním zůstatku vyplacen. Dále se skončení likvidace zapisuje do obchodního rejstříku. Návrh na výmaz z obchodního rejstříku s ověřeným podpisem likvidátora se podává na předepsaném formuláři, a to do třiceti dnů po skončení likvidace. Spolu s návrhem na výmaz je třeba doložit řadu příloh 26, jako jsou např. kopie rozhodnutí vlastníka o likvidaci, doklad o dvojím zveřejnění likvidace v Obchodním věstníku, kopie konečné zprávy o likvidaci a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu týkající se zabezpečení a uložení dokumentů zanikající společnosti. Ustanovení 35 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků dále stanoví povinnost daňového subjektu přiložit k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti. Podle ustanovení 68 odst. 2 obchodního zákoníku se k výmazu společnosti zrušené z důvodu zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, tento souhlas správce daně nevyžaduje. Podle soudní judikatury 27 nelze z obchodního rejstříku vymazat společnost, která je účastníkem dosud neskončeného soudního řízení, a to ani v případě, že její likvidace už skončila, protože v důsledku zániku obchodní společnosti by v těchto řízeních následně nebylo možné meritorně rozhodnout. Na tomto místě je třeba zmínit i ustanovení 488 odst. 2 obchodního zákoníku vztahující se k prodeji podniku. Do jednoho roku po prodeji podniku tvořící jmění právnické osoby totiž nemůže být tato právnická osoba z obchodního rejstříku vymazána a nemůže být ani ukončena její likvidace. Bude-li v této lhůtě zahájeno soudní řízení týkající se tohoto prodeje, nelze obchodní společnost vymazat z obchodního rejstříku do doby, než budou zajištěny nebo uspokojeny nároky v tomto řízení úspěšně uplatněné. 26 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 83 27 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.10.2004, sp. zn. 7 Cmo 424/2003 24

4.9. Revokační rozhodnutí Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. zavedla s účinností od 1. ledna 2001 do českého právního řádu možnost revokace rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, touto novelou bylo tedy upuštěno od principu nevratnosti procesu likvidace. Podle ustanovení 68 odst. 8 obchodního zákoníku mohou společníci nebo příslušný orgán společnosti anebo soud v případě, že jmenoval likvidátora, zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Toto ustanovení dále říká, že dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí i funkce likvidátora. Statutární orgán společnosti je poté povinen podat návrh na zápis ukončení likvidace a návrh na výmaz likvidátora z obchodního rejstříku. Další povinností statutárního orgánu je sestavit mezitímní účetní závěrku, a to ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí. Podle výslovného ustanovení 75b odst. 3 obchodního zákoníku je však takovéto rozhodnutí nepřípustné v případě, že došlo k obnovení likvidace. V případech, kdy může o revokaci rozhodnout soud, je vyloučeno, aby o ní mohl rozhodnout někdo jiný. Soud dále nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Jak bylo už i judikováno 28, v případech kdy likvidátora jmenoval soud, nemůže statutární orgán ani valná hromada společnosti rozhodnout o zrušení svého rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace. Takovým rozhodnutím by totiž bylo nepřípustně zasahováno do pravomoci soudu. Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev ve svém 4 odst. 1 umožňuje také přeměnu obchodní společnosti i v případě, že obchodní společnost už vstoupila do likvidace. Přeměnou se myslí fúze, rozdělení, převod jmění na společníka anebo změna právní formy. Likvidace se podle 4 odst. 2 tohoto zákona ukončuje dnem, kdy společníci nebo příslušný orgán obchodní společnosti schválili přeměnu. 28 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 1016/2005 25