E. Mazák, V. Soldát: Etika a etiketa podnikání v pojišťovnictví, bankovnictví a finančních službách

(draft schválený vedoucím katedry MFI dr. K. Preussem, CSc 6.10.2005) E. Mazák, V. Soldát: Etika a etiketa podnikání v pojišťovnictví, bankovnictví a finančních službách 1

Obsah E. Mazák, V. Soldát: Etika a etiketa podnikání v pojišťovnictví, bankovnictví a finančních službách... 1 1.ČÁST... 5 1. Etika podnikání a etické kodexy (E. Mazák)... 5 1.1 Úvod... 5 1.2 Etika základní pojmy a dokumenty... 5 1.3 Etické zásady v podnikání... 7 1.4 Úloha a obsah etických kodexů... 8 1.4.1 Etické kodexy ve sféře podnikání... 10 1.4.2 Přínosy a klady etických kodexů... 11 1.4.3 Vzorový kodex... 13 1.5 Etický kodex v bankovnictví... 17 1.5.1 Etický kodex jako pramen práva a souvislost s platnými zákony... 19 1.6. Dílčí otázky související s kodexy... 19 1.6.1 Proč jsou kodexy dnes zvláště aktuální... 19 1.6.2 Některé otázky akcentované v nových kodexech... 20 1.7 Příklady etických kodexů... 21 1.7.1 Etický kodex Bankovní asociace České republiky... 21 1.7.2 Kodex etiky v pojišťovnictví... 23 1.7.3 Kodex daňového poradce... 26 Použitá a doporučená literatura:... 28 2.ČÁST... 29 Etiketa bankovního a finančního jednání... 29 ( autor. V. Soldát, kap.7.3 a závěrečná redakce E.Mazák)... 29 Obsah druhé části... 29 ÚVOD k druhé části... 29 1. Pozdravy... 30 2. Představování... 32 3. Oslovování... 33 4. Oblékání... 34 4.1 Pánské oblékání... 35 4.2 Dámské oblékání... 36 5. Zdraví, svěžest, vůně... 37 6. Jednání v kanceláři... 39 7. Telefonický a písemný kontakt... 41 7.1 Telefonujeme... 41 7.2 Korespodence... 45 7.3 Etiketa e-mailu... 47 7.4 Shrnutí nejdůležitějších pravidel e-mailu :... 57 8. Společenské akce... 58 8.1. Pozvánky na společenské akce... 58 8.2 Společenská setkání a události... 60 8.2.1 Obchodní snídaně a brunch... 60 8.2.2 Pracovní oběd... 60 8.2.3 Slavnostní večeře... 62 2

8.2.4 Recepce... 62 8.2.5 Rauty a koktejly... 63 8.2.6 Číše vína... 63 8.2.7 Odpolední čaj... 64 8.2.8 Garden party... 64 8.2.9 Piknik... 64 8.3 Jak jíst podle bontonu některá jídla... 64 8.3.1 Studené předkrmy:... 64 8.3.2 Polévky... 66 8.3.3. Teplé předkrmy... 66 8.3.4 Hlavní jídla... 67 8.3.5 Saláty a kompoty... 68 8.3.6 Dezerty... 68 8.3.7 Ovoce... 69 8.3. 8 Závěr jídla:... 69 8. 3.9 Nápoje... 70 8.3.10 Zlatá pravidla stolování... 71 9. Specifika etikety v některých cizích zemích... 73 9.1 Obecné zásady:... 73 9.2 Jednání ve východní Evropě:... 76 9.3 Arabské země... 77 9.4 Čína... 78 9.5 Japonsko:... 79 OBSAH... 1 1.ČÁST... 5 1. Etika podnikání a etické kodexy (E. Mazák)... 5 1.1 Úvod... 5 1.2 Etika základní pojmy a dokumenty... 5 1.3 Etické zásady v podnikání... 7 1.4 Úloha a obsah etických kodexů... 8 1.4.1 Etické kodexy ve sféře podnikání... 10 1.4.2 Přínosy a klady etických kodexů... 11 1.4.3 Vzorový kodex... 13 1. Etický kodex v bankovnictví... 17 1.5.1 Etický kodex jako pramen práva a souvislost s platnými zákony... 19 1.6. Dílčí otázky související s kodexy... 19 1.6.1 Proč jsou kodexy dnes zvláště aktuální... 19 1.6.2 Některé otázky akcentované v nových kodexech... 20 1.7 Příklady etických kodexů... 21 1.7.1 Etický kodex Bankovní asociace České republiky... 21 1.7.2 Kodex etiky v pojišťovnictví... 23 1.7.3 Kodex daňového poradce... 26 2.ČÁST... 29 Etiketa bankovního a finančního jednání... 29 ( autor. V. Soldát, kap.7.3 a závěrečná redakce E.Mazák)... 29 Obsah druhé části... 29 ÚVOD k druhé části... 29 3

1. Pozdravy... 30 2. Představování... 32 3. Oslovování... 33 4. Oblékání... 34 4.1 Pánské oblékání... 35 4.2 Dámské oblékání... 36 5. Zdraví, svěžest, vůně... 37 6. Jednání v kanceláři... 39 7. Telefonický a písemný kontakt... 41 7.1 Telefonujeme... 41 7.2 Korespodence... 45 7.3 Etiketa e-mailu... 47 7.4 Shrnutí nejdůležitějších pravidel e-mailu :... 57 8. Společenské akce... 58 8.1. Pozvánky na společenské akce... 58 8.2 Společenská setkání a události... 60 8.2.1 Obchodní snídaně a brunch... 60 8.2.2 Pracovní oběd... 60 8.2.3 Slavnostní večeře... 62 8.2.4 Recepce... 62 8.2.5 Rauty a koktejly... 63 8.2.6 Číše vína... 63 8.2.7 Odpolední čaj... 64 8.2.8 Garden party... 64 8.2.9 Piknik... 64 8.3 Jak jíst podle bontonu některá jídla... 64 8.3.1 Studené předkrmy:... 64 8.3.2 Polévky... 66 8.3.3. Teplé předkrmy... 66 8.3.4 Hlavní jídla... 67 8.3.5 Saláty a kompoty... 68 8.3.6 Dezerty... 68 8.3.7 Ovoce... 69 8.3. 8 Závěr jídla:... 69 8. 3.9 Nápoje... 70 8.3.10 Zlatá pravidla stolování... 71 9. Specifika etikety v některých cizích zemích... 73 9.1 Obecné zásady:... 73 9.2 Jednání ve východní Evropě:... 76 9.3 Arabské země... 77 9.4 Čína... 78 9.5 Japonsko:... 79 4

1.ČÁST 1. Etika podnikání a etické kodexy (E. Mazák) 1.1 Úvod Po prostudování této kapitoly byste měli znát základní pojmy etiky a základní etické zásady podnikání. Dalším cílem je porozumět problematice etických kodexů v podnikání včetně seznámení se vzorovým etickým kodexem sestaveným na základě britských vzorů.. Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni vyložit hlavní myšlenky Etického kodexu Bankovní asociace ČR a znát příklady kodexů vybraných finančních institucí.. 1.2 Etika základní pojmy a dokumenty Existuje celá řada pojetí etiky. V této kapitole se přidržím pojetí, které publikovali Bláha a Dytrt ve své zakladatelské monografii Manažerská etika z r. 2003. Z té přebírám řadu formulací a také ji vřele doporučuji všem, kdo se chtějí s touto problematikou seznámit podrobněji. Etika bývá označována za nauku o morálce. Někteří autoři chápou etiku jako teorii mravnosti, jejímž předmětem je zkoumání zákonitostí mravního chování jednotlivců i společnosti a z toho vyvozují, že etika je nadřazena morálce. Autoři, kteří rozlišují etiku a morálku někdy vycházejí z časového rozlišení. Morálka vyjadřuje skutečnost jaká je, tedy skutečný stav, kdežto etika představuje co má být. Mravní chování v sobě zahrnuje odpovědnost za vlastní chování vůči druhým i prostředí, oprávněnost a svobodu volby určitého jednání. Součástí mravního chování je, že jedinec si uvědomuje důsledky svého jednání a zkoumá, jak ovlivňuje práva druhých a volí takové jednání, pro které má nejlepší důvody. Morální norma je pravidlo, doporučení, které usměrňuje jednání člověka v sociální skupině, jejímž je členem, nebo v širším společenském celku. Usměrňování se děje pod zorným úhlem zájmu skupiny, společnosti nebo jiného vyššího celku. Historické základy etiky: K nejstarším dochovaným myšlenkám o etice patří díla starých čínských filozofů. Je zajímavé, že nehledě na rozdílnost ideologických a náboženských východisek, jsou např. tři Konfuciovy etické zásady přijímány i dnes v rozvinuté evropské společnosti, tj. v prostředí, které je tak jiné od společnosti starověké Číny. Svědčí to o tom, že některé etické zásady lze považovat za obecně lidské. Potvrzuje to mimo jiné i platnost první z uvedených Konfuciových zásad. Tři Konfuciovy zásady etiky: Všichni lidé jsou stejní svou přirozeností. Čeho chceš sám dosáhnout, k tomu dopomáhej i druhým. Co sám nechceš, nečiň druhým. 5

Dalším historickým základem morálních norem etiky je tzv. kategorický imperativ Immanuela Kanta (1724 1804) Jednej tak, aby se účel tvého jednání mohl stát obecným zákonem. Bláha a Dytrt uvádějí, že tento imperativ by bylo možno vyjádřit známým úslovím Nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě, což je vlastně varianta formulace třetí zásady Konfuciovy. Kant byl filosof, ale v souvislosti s kategorickým imperativem (1788, Kritika praktického rozumu) se vyjádřil jako básník. Napsal:! Jednej vždy tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství. Když s jeho pomocí překonám své přirozené sklony a učiním, co je má povinnost, což ale také nemusím, získávám svobodu, neboť jsem to já, a nikoliv příroda v smyslech, kdo určuje vůli. Tím se stáváme bytostmi, dlícími ve dvou naprosto odlišných sférách skutečnosti, ve světě jevů, kde všechno podléhá příčinnosti, a v nadsmyslové sféře. Dvě věci naplňují duši novým a vzrůstajícím údivem, čím častěji o nich přemýšlíme hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Lidé potřebují pro rozhodován o svém jednání i pro posuzování jednání jiných nějakou oporu a orientaci ve věcech etiky. Proto je určitý etický kodex často součástí náboženského učení. V jeho rámci je tento kodex interpretován jako vůle nějaké nejvyšší bytosti, u křesťanů Boha, u muslimů Allaha atd. Kant, který žádnou nejvyšší bytost neuznává, se musí odvolávat na člověka samotného, na lidskou svobodu a vůli k dobrému jednání. Proto vykládá lidskou morálku jako autonomní a člověka jako bytost svobodnou, která je schopna plnit mravní zákon uložený mu rozumem. Pro společnost je ale nutné najít nějaký společný jmenovatel individuálních mravních názorů. Pokouší se o to různými dokumenty, jejichž příklady uvedeme dále. Zdrojem etického myšlení a jednání byly v evropská historii i některé dokumenty a prohlášení, z nichž za nejstarší novověký dokument bývá označována anglická Magna Charta Libertatum z roku 1215. Ta tenkrát velmi omezila moc anglického krále. Mimo jiné stanovila, že nikdo nesmí být zatčen, uvězněn nebo zbaven majetku, nebo poslán do vyhnanství jen z libovůle krále. To byl první krok na naší cestě k myšlence o rovnosti všech lidí. Ještě zdaleka to nebylo naplnění myšlenky první Konfuciovy zásady etiky, ale lze to chápat jako krok k uznání rovnosti všech lidí. V roce 1948 byla přijata na půdě OSN Všeobecná deklarace lidských práv. Ta jednak reflektovala zkušenost lidstva se světovými válkami a jednak se snažila najít východiska pro řešení etických problémů, před kterými lidstvo stane v diskusi mezi představiteli rozdílných kultur a rozdílných etických teorií o obsahu pojmu lidská práva. Východisko nalézá v kombinaci principu humánnosti a zákonnosti. Zahrnutím Všeobecné deklarace lidských práv do principů práva zúčastněných stran se vytváří nástroj pro operacionalizaci principů humánnosti. I naše republika se stala signatářem tohoto dokumentu a Všeobecná deklarace lidských práv byla pojata do naší ústavy. Posledním dokumentem, který se zásadním způsobem vyjadřuje k etickým otázkám, je Charta základních práv EU, která byla přijata 7.12.2000 na konferenci patnácti členských států EU v Nice. Prozatím je jen politickou deklarací, není právně závazným dokumentem, 6

protože nebyla dosud ratifikována parlamenty všech členských států. Pro sjednocování názorů na to, co má být považováno za etické je ale i tak velice významná. 1.3 Etické zásady v podnikání Podobně jako se projevuje snaha definovat etické principy ve vztahu k právům jedince, jsme svědky snah o kodifikaci etických principů také v oblasti podnikání. Jedním z projevů těchto snah je vytváření speciálních kodexů podnikatelské etiky. Tvorba etických kodexů je tedy projevem rozvíjení podnikatelské etiky. Firemním etickým kodexem nazýváme soubor pravidel, kterými se hodlá firma řídit ve vztahu ke svým konkurentům, dodavatelům a zákazníkům, a pravidel jednání vlastníků, manažerů a zaměstnanců v rámci firmy. Vedle kodexů firem nebo organizací existují kodexy oborové, přijímané profesními společenstvími (živnostenskými společenstvími a komorami) nebo občanskými sdruženími. Kdybychom chtěli vystopovat počátky etických kodexů zaměřených na oblast podnikání, museli bychom se opět obrátit do hluboké minulosti. Například ve stanovách cechovních organizací byla obsažena některá ustanovení, která upravovala řádný způsob provozování příslušné obchodní činnosti. Jejich součástí byla pravidla na ochranu jakosti, na ochranu spotřebitele, zamezení nekalé konkurence a podobné dodnes aktuální problémy. Proč mít etický kodex? Etický kodex je nástrojem, který pomáhá zajišťovat, aby každodenní aktivity podniku (profesního sdružení, asociace firem atd.) a jednání všech jeho zaměstnanců (členů) odpovídalo stanoveným zásadám. Jde o soubor konkrétních etických pravidel, které vycházejí z hodnot a principů organizace (firmy) a vymezují standardy profesionálního jednání. Ustanovení etického kodexu slouží k prosazování etického chování a rozhodování firem jako celku, i jejich jednotlivých pracovníků. Pomáhají tak zlepšovat celkové prostředí v rámci podniku (odvětví) a tím i celého podnikatelského prostředí. Podpisem nebo přihlášením k etickému kodexu se jednotlivec či firma zavazuje dodržovat konkrétní pravidla a postupy. I když kodex nemá právní platnost, jeho porušení může vést k určitému postihu (u zaměstnanců např. odraz v osobním hodnocení, u firem např. negativní publicita nebo vyloučení z profesní asociace). Vytváření etických kodexů bylo zprvu u nás typičtější spíše pro nadnárodní instituce, oborová sdružení nebo profesní asociace, ať už sdružují jednotlivce či firmy. Nyní stále častěji dochází k vytváření etických kodexů i v jednotlivých firmách právě na základě jejich vstupu do těchto sdružení nebo na základě potřeby přiblížit se mezinárodně platným nebo uznávaným zásadám. K čemu kodexy slouží? 7

1. Kodex vymezuje hranice žádoucího chování pro pracovníky firmy i subjekty mimo organizaci. Písemný kodex signalizuje vnějšímu světu, že společnost a její zaměstnanci usilují o etické postupy. Vymezením žádoucího chování stanovuje také jasné hranice, které znemožňují zaměstnancům, aby případné neetické chování sami před sebou dokázali odůvodnit jako přijatelné. 2. Usnadňuje rozhodování. Jednoznačně vymezené podnikové zásady usnadňují orientaci a usměrňují chování zaměstnanců. Vytvářejí prostředí, které napomáhá prosazování etických postupů v momentech, kdy jsou zaměstnanci nebo firma konfrontováni s nepřípustnými požadavky nebo nabídkami. 3. Může být kritériem, podle kterého je organizace posuzována. Dodržování jasně vymezených hranic a postupů může být objektivně sledováno a hodnoceno uvnitř podniku i zvenku podnikatelskou komunitou, médii, širokou veřejností. 4. Závazek dodržovat stanovené principy zvyšuje důvěryhodnost organizace. Písemný kodex, který je aktivně prosazován a dodržován, pomáhá vytvářet atmosféru důvěry v organizaci jako takovou i v její prohlášení a závazky. To se odrazí v kvalitě vztahů se zákazníky, obchodními partnery, finančními institucemi a dalšími zájmovými skupinami. Při vytváření etického kodexu bychom měli vzít v úvahu následující otázky: Jaký je účel nově vytvářeného kodexu? Pojmenovat základní hodnoty, platné ve vašem podniku; vytvořit společnou vizi; poskytnout vodítko při rozhodování v každodenních situacích; sestavit soubor pravidel nebo vydat závazné nařízení? Různé typy dokumentů slouží k různým účelům. Opravdu potřebujeme etický kodex? Nebo chceme vytvořit spíše soubor podnikových hodnot, vizi, poslání? Případně upravit nějaký vnitřní podnikový předpis či jiné závazné nařízení? Koho a jak zapojíte do procesu vytváření svého kodexu? Sestavíte malou pracovní skupinu nebo zapojíte všechny ty, jichž se ustanovení kodexu budou týkat? Jsou zásady uvedené v kodexu v souladu s každodenním životem podniku? Ruku v ruces vyhlášením kodexu musí jít zároveň vytváření odpovídající struktury a postupů, které zajišťují a podporují žádoucí chování. Například v personální oblasti jde o příslušné nastavení systému výběru a zaškolování pracovníků, formulaci pracovní smlouvy, zapracování odpovídajících kritérií do systému hodnocení zaměstnanců apod. Jakou podobu bude mít výsledný dokument a jak jej zveřejníte? Jakou formou bude představen konečný dokument lidem uvnitř i vně organizace? 1.4 Úloha a obsah etických kodexů Dříve než se začneme zabývat obsahem etických kodexů samotných, bude vhodné si uvědomit některá specifika naší situace znovu se rodícího kapitalismu. Chtěl bych v té souvislosti upozornit na práci L. Mlčocha Česká ekonomika a společnost mezi minulostí a budoucností z roku 1997, v níž podává analýzu vývoje z hlediska institucionálního pohledu a vyslovuje se i k podstatným etickým otázkám. Některé jeho myšlenky zde uvedeme: V procesu české transformace došlo při přechodu od jednoho typu hospodářského řádu k druhému k narušení řádu transformace samotné. Došlo k němu proto, že v jeho základu leželo podcenění vztahu mezi etikou a racionalitou. Převládlo přesvědčení, že etika je spojena s dodatečnými vícenáklady, které si alespoň prozatím nemůžeme dovolit. Představa, že je třeba nejprve co nejrychleji uskutečnit distribuci majetku do soukromých 8

rukou a teprve potom se začít starat o etiku a řád v hospodářství, kultivovat nové vlastníky se již v praxi prokázala jako chybná. V citované práci Mlčoch poukazoval na potřebu vzájemné podpory a posilování mezi právním řádem a vžitou etikou byznysu. Tento vztah bohužel funguje i obráceně. Nefungující a rozpadající se právní řád zesiluje erozi morálních norem ve společnosti a pak je velmi obtížné hledat cesty a podmínky vedoucí k singulárnímu bodu obratu, který by začal znovu nastolovat právní řád a který by kultivoval etické standardy podnikatelů, manažerů, státních i komunálních úředníků, policistů, vyšetřovatelů a soudců. Mlčoch vyzvedává roli těch, kteří přesto setrvávají u etických přístupů. Říká:.Je namístě vyzvednout chování těch účastníků ekonomického života, kteří se přes veškeré obtíže a často i proti veškeré naději a proti veškerému zdravému rozumu stále ještě drží určitých etických standardů. Tito nejsou žádnými donkichotskými hlupáky, ale udržovateli řádu, na jehož plodech potom se podílejí či dokonce parazitují všichni černí pasažéři, kteří žijí v přesvědčení, že jejich sebezájem a jejich racionalita jsou vším. Je to takové zvláštní tajemství, ke kterému se dopracovali otcové sociálně-tržního hospodářství v Německu, rozbitém druhou světovou válkou. Dopracovali se na základě své víry k tomu, že šanci má kupodivu pouze to hospodářství, které staví na nadekonomických (metaekonomických) hodnotách, a že jako něco navíc, jako něco, co mu bude přidáno, bude takové hospodářství mít i tu ekonomickou efektivnost a produktivitu v materiálním slova smyslu. Mlčoch k tomu dodává, že naopak to hospodářství, které postaví racionalitu a efektivnost jako svůj prvořadý a ničím nepodmíněný cíl i za cenu ekonomických licencí, se musí nakonec dočkat zklamání i v tom postulátu, který si učinilo svým základem. Jenom tehdy, když pochopíme, že morálka není luxusem, na který zatím nemáme, ale zdrojem bohatství národů, máme šanci se dopracovat a být přijati za rovnoprávné členy rodiny sjednocené a integrované Evropy. Etika a právo, private ordering podle L. Mlčocha Transformace reálného socialismu na tržní ekonomiku byla spojena i se zásadní změnou role státu v ekonomice. Vyjdeme-li ze známého rozdělení funkcí státu v teorii státu a práva, tj. z toho, že stát má funkci zákonodárnou, výkonnou a soudní, musíme konstatovat, že při transformaci se moc soudní a výkon funkce spravedlnosti staly úzkým profilem celé změny. Četnost změn zákonů vedla k povrchní legislativní práci, k četným opravám, novelizacím a doplňkům a dokonce k opakovaným změnám zákonů poté, kdy se ukázaly nefunkčními. S růstem rychlosti změn se zvyšoval pocit právního vakua, přestávalo být jasné, co vlastně platí. Klesala také důvěra ve vymahatelnost práva. To je velice závažná chyba. Právní norma přestává být právem, pokud ji nelze vynutit, pokud selhává možnost státu sankcionovat ty, kdo právo porušují. Vymahatelnost, vynutitelnost práva (enforcement) teprve činí právní systém systémem. Bez vynutitelnosti se rozpadá právní řád, stát ztrácí autoritu a objevuje se společenská objednávka po soukromých cestách zajišťování spravedlnosti: účastníci ekonomického života začínají brát výkon spravedlnosti do svých rukou, ba dokonce se objevují specializované soukromé firmy zajišťující vymáhání pohledávek, mafie nabízí své služby tam, kde stát selhává. Institucionální ekonomie zdůrazňuje, jaký nezastupitelný význam pro tržní ekonomiku má řád rodící se pozvolna evolucí zdola, tedy dlouhodobým procesem učení se účastníků trhu ze vzájemných interakcí (tzv. private ordering). Koncept private ordering má ovšem velmi blízko ke vzájemnému vztahu mezi právem a morálkou.právo se někdy nazývá jakýmsi minimem morálky, minimem, které je kodifikovatelné a vynutitelné z moci státu, soudní 9

cestou. Obchodní soudy rozhodují ty spory mezi účastníky trhu, které se nepodařilo vyřešit vzájemným vyjednáváním, trestají provinilce proti právnímu řádu, sankcionizují protiprávní jednání. Nelze však dosti zdůraznit, že stát není s to zcela nahradit private ordering. Bez fungujícího práva se nebude rozvíjet etika v podnikání, ale ani fungujícím právem nelze etiku v podnikání nahradit. Vnímání spravedlivosti a pravidel a fungování ekonomického systému. Pokud převážná část populace akceptuje strukturu vlastnických práv a celého institucionálního rámce hospodaření včetně pravidel hry jako fair a spravedlivou, snižují se významně transakční náklady smluvního systému a klesá frikce, tření v ekonomickém systému. Platí i opačná závislost. Chování firem a institucí vnímané jako unfair a nespravedlivé nutně zvyšuje tenze v ekonomice a společnosti a způsobuje, že náklady na provoz ekonomického systému rostou. 1.4.1 Etické kodexy ve sféře podnikání Výroba zboží a poskytování služeb odpovídajících potřebám lidí jsou etické ze samé své podstaty, protože jsou prací pro obecné dobro. Zaměstnanci tak získávají možnost účastnit se na tvorbě bohatství a na vývoji celé společnosti. Uplatnění firmy ve společnosti, v níž operuje, závisí na tom, zda tato společnost akceptuje způsob jejího fungování. Chování firem musí splňovat standard srovnatelný s tím, který se předpokládá u jednotlivce. Zkušenost vyspělých zemí potvrzuje, že etické nároky na chování firem jsou zpravidla vyšší než pouhé vyhovění požadavkům zákona. Zahraniční studie ukazují, že mezi velkými britskými podniky má podrobný kodex etického chování asi jeden podnik ze čtyř, v USA dokonce tři podniky za čtyř, a to bez ohledu na velikost. To svědčí o tom, že:ve vyspělých zemích se firmy neřídí jen zákonem. Formou etického kodexu si firmy a organizace stanovují pravidla, jak se mají chovat v eticky obtížných situacích, které přináší každodenní rutina. To ale není vše. Proces vytváření etického kodexu nutí vedení firem a organizací k zamyšlení nad způsobem, jakým fungují, v jakém poměru ke společenskému okolí je jejich chování a jak dbají o hodnoty v dané společnosti uznávané. Kodexy také představují užitečný nástroj řízení. Vedle toho, že mohou pomáhat v každodenním rozhodování, lze je také užívat ve firemních tréninkových programech k posilování etického povědomí zaměstnanců. Směrem k okolí, v němž firma působí, tj. na trhu přispívají kodexy ke zvyšování důvěry zákazníků, dodavatelů a kooperujících firem, dokonce i konkurentů, v čestné jednání příslušné firmy. 10

1.4.2 Přínosy a klady etických kodexů Bláha a Dytrt citují závěry z Manleyho práce z roku 1991, který na základě diskusí se 400 manažery, z nichž bylo 105 prezidentů společností a 85 předsedů správních rad, shrnul přínosy a klady etických kodexů do těchto bodů: 1. Etický kodex může pomoci manažerům a zaměstnancům sdílet společné hodnoty a seznamovat nové zaměstnance organizace s hodnotami firmy. 2. Kodex je směrnicí v nejednoznačných situacích, kdy není zcela zřejmé, jaké jednání je etické nebo vhodné. Kodexy přispívají k tomu, aby firmy a organizace : upevnily vhodné jednání, určily opatření, která budou použita pro eliminaci nevhodných činností, orientovaly organizaci na dlouhodobou strategii, nikoli na krátkodobé zisky za každou cenu. 3. Kodex dává manažerům návod pro jednání s externími partnery a zainteresovanými skupinami. Velké a střední firmy jsou pod reflektorem veřejnosti. Malé firmy přitahují pozornost méně, ale etický kodex jim může pomoci koncentrovat energii na vhodné podnikatelské jednání. 4. Kodex pomáhá manažerům v řízení a kontrolování vztahů při komunikaci se zákazníky, dodavateli a dalšími aktéry trhu. 5. Kodex nastiňuje základní pravomoci a povinnosti zaměstnanců a manažerů. Kodex dělá implicitní explicitnějším, je průvodcem pro jednání lidí a takto posiluje firemní kulturu. 6. Kodexy snižují počet soudních sporů. 7. Kodexy zlepšují firemní finanční výsledky. (Manley uvádí, že řada studií dokládá vztah mezi etickým chováním organizace a zlepšením finančních výsledků. Také generální ředitel ČSOB a bývalý prezident Bankovní asociace L. Kavánek prohlašuje, že dodržování etiky je ověřený obchodní koncept.) 8. Kodexy zvyšují pracovní morálku zaměstnanců, jejich hrdost, loajalitu a umožňují snadnější získávání pracovníků z vnějších zdrojů. 9. Kodexy působí jako katalyzátory vnějších změn a zajišťují vyrovnání se s vnějším prostředím. 10. Kodexy zvyšují srozumitelnost záměrů organizace, cílů organizace a jejich realizace. 11. Kodexy přispívají k uspokojování potřeb majoritních akcionářů. 12. Kodexy zvyšují otevřenost, pravdivost a čestnost komunikace uvnitř firmy. 13. Kodexy napomáhají přenosu a integraci kultur organizací, které působí v různých zemích (kulturách), a přispívají k rozšíření etických podnikatelských aktivit v rámci jedné organizační kultury. 14. Kodexy omezují neetické, nevhodné i nelegální požadavky spolupracovníků na manažery organizace. 15. Kodexy zvyšují efektivitu zejména v oblastech, ve kterých se trh málo prosazuje a právo je slabé a neúčinné. 16. Kodexy přispívají k tomu, že se podnik chová jako dobrý občan ve společnosti. 11

17. Kodexy zvyšují důvěryhodnost managementu, který dá popud k jejich tvorbě. Diskuze o potřebnosti standardů Na rozdíl od jiných institucí, podnikání ve svém celku nemá vytvořeny žádné formalizované, obecně uznané a kontrolované etické standardy a dokonce ani žádný soubor osvědčených postupů, které by pomohly udat tón" při stanovování způsobů, jak si mají podniky počínat. Velmi často se stává, že etický kodex je vytvořen po období velkých rozpaků, týkajících se nějakého předchozího neetického chování firmy. Vhodnou dobou pro uvažování o obsahu kodexu a způsobech jeho implementace je však naopak klidnější období, kdy neprobíhá žádná krize a zaměstnanci na všech úrovních se mohou podílet na vytváření kodexu a správně pochopit jeho obsah. Firmy se zavedeným a účinným kodexem mohou ocenit jeho přínosy. Nicméně existují námitky proti tomu, co jsme uvedli. Často se vyskytují dva typy námitek: První typ námitky prohlašuje, že že vytváření kodexů je mrhání časem i energií, protože zákon tvoří postačující rámec pro každé podnikání. Tvrdí se, že etické kodexy jsou jen cvičením v public relations" a nemají téměř žádný vliv na změnu chování podniků. Druhá skupina námitek říká, že kodexy jsou až "druhou nejlepší" možností, jak zajistit morální integritu podnikání. Chování jednotlivců, ať ve vedení firem nebo na nejnižší úrovni jejich hierarchie, je podle oponentů určováno hodnotami osvojovanými si od dětství a ne nějakými psanými kodexy. Dokonce někteří kritikové trvají na tom, že takové kodexy podkopávají právo jedince zaujímat na pracovišti morální postoje. Obě uvedené námitky vypadají na první pohled přijatelně. Prvý argument, že postačují zákony, naznačuje, že obchodní normy i normy lidského chování mohou být ponechány na vůli státu. Ve skutečnosti právní řád poskytuje zaměstnavatelům jen slabé vodítko, jak řešit legitimní konflikty zájmů mezi různými zájmovými skupinami, které se objevují v každodenní podnikatelské praxi. V rychle se měnícím světě právní řád nemůže a ani by se neměl pokoušet řešit všechny podrobnosti etického chování. Obecně platí, že intence zákona mohou být překrouceny šikovnými a bezostyšnými manipulátory. A konečně, protože zákon musí ze své podstaty být univerzální, postrádá pružnost potřebnou k řešení komplexních situací a jeho vedlejší účinky mohou být někdy škodlivé. Druhá námitka tvrdí, že vedení se může spolehnout na své zaměstnance, kteří by se měli chovat za všech okolností eticky. Ač je toto očekávání chvályhodné, je nerealistické.ve skutečnosti se nelze vždy spolehnout na to, že výchova v rodině a ve škole naučila lidi morálním postojům a morálnímu jednání. Navíc, pro vytvoření soudržné kultury čestného jednání v každé organizaci jsou zapotřebí uznané a závazné normy chování společnosti jako celku i jednotlivce. Ty nemají nahradit individuální morální hodnoty, ale minimalizovat nejistotu pracovníků v morálních úsudcích a chránit firmy před situacemi, kdy by zaměstnanci jednali proti etickým zásadám firmy. Není-li firma dost explicitní v otázce praktické realizace své politiky, je vzniklá neurčitost až příliš často vyplněna u různých manažerů a skupin jejich vlastními často subjektivistickými pojetími politiky. Konečně, podrobný kodex dává jasné a užitečné vodítko pro každodenní rozhodování. 12

1.4.3 Vzorový kodex Je rozumné učit se z cizích zkušeností a nevynalézat již objevené. Přesto základem zůstává, aby firma promyslela a vytvořila si etický kodex podle svých podmínek. Uvádíme dále proto seznam hlavních témat, která by měla být uvážena, nebo jakýsi vzorový kodex s ukázkami zpracování těchto témat velkými britskými korporacemi, jak ho publikovali Bláha a Dytrt. Pochopitelně ne každé z uvedených témat bude relevantní pro každý podnik, a ne každá firma bude považovat za možné nebo žádoucí se v daném okamžiku v některém ohledu zavázat v naznačeném rozsahu. Na druhé straně tento kodex je pouze ilustrativní a zdaleka nepokrývá všechny sféry důležité pro jednotlivé podniky. Podstatné je, aby si každá firma sama zformulovala postoj, který v současnosti zaujímá k etickým otázkám. Ten pak může časem upravovat a zlepšovat. Modelový etický kodex organizace podle britských vzorů Preambule 1. Při všech svých operacích musí firma dodržovat soubor základních hodnot a přístupů k podnikání. 2. Firma si je vědoma svých závazků ke všem subjektům, s nimiž přichází do styku: k akcionářům, zaměstnancům, zákazníkům, dodavatelům, konkurentům i širší veřejnosti. 3. Pověst firmy, naděje a důvěra všech zainteresovaných patří k nejdůležitějším zdrojům, kterými disponuje. Jejich ochrana náleží k nejdůležitějším úkolům. 4. Při všech svých činnostech firma vyžaduje a dbá nejvyšších etických standardů. Korupční praktiky jakéhokoliv druhu jsou nepřípustné. Dodržování etických norem je průběžně sledováno. Vztahy se zákazníky 1. Firma vychází z toho, že čestnost vůči zákazníkům je předpokladem úspěšného a trvalého obchodního vztahu. Tento princip ovládá všechny aspekty vztahu k zákazníkovi. 2. Firma bude dodávat výrobky a služby dobré kvality, trvanlivé a bezpečné. Tyto výrobky budou vyhovovat zavedeným národním a mezinárodním normám, nebo pokud ty neexistují, přísným bezpečnostním zkouškám. Firma nebude záměrně podávat nedostatečný nebo matoucí popis výrobků a služeb. Firma nebude vědomě prodávat výrobky, které by mohly zákazníkům způsobit škodu. 3. Firma se bude vyhýbat nepravdám, zatajování, přehánění při inzerci a jiných veřejných vystoupeních. 4. Firma poskytuje vysoký stupeň záručních i pozáručních služeb ve snaze udržet plnou spokojenost a spolupráci zákazníků. 5. Žádný zaměstnanec nesmí dát zákazníkovi ani od zákazníka přijmout peníze ani jiný cenný dárek nebo službu a cokoliv, co by mohlo být považováno za úplatek. 6. Firma nepoužije při snaze zvýšit prodej žádné jiné prostředky, než jsou legitimně uznané obchodní metody. 7. Informace zákazníků se považují za důvěrné. 13

Vztahy k akcionářům a ostatním investorům 1. Firma dbá o zájmy svých akcionářů a investorů a nezvýhodňuje žádným způsobem jednu skupinu investorů na úkor druhé. 2. Účetní zprávy firmy jsou pravdivé, přesné a včasné. 3. Je v zájmu firmy poskytovat investorům dlouhodobě atraktivní výnosy. 4. Firma poctivě a otevřeně informuje investory o své obchodní politice, dosažených výsledcích a vyhlídkách. Vztahy k zaměstnancům 1. Vztahy k zaměstnancům jsou založeny na úctě k důstojnosti každého člověka. 2. Firma přijímá a povyšuje pracovníky na základě jejich způsobilosti pro danou práci bez jakékoliv rasové, náboženské či národnostní diskriminace, bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, věk, stav, nebo nezpůsobilost, která se nevztahuje k pracovním úkolům. 3. Firma se snaží poskytovat pracovníkům pracovní místa pro ně přiměřená, provádí proto zodpovědně nábor a informuje zaměstnance, nakolik je to možné, o jejich profesních vyhlídkách. 4. Podle nejlepších tradic odvětví se snaží vytvářet hygienicky nezávadné, bezpečné pracovní prostředí. Naproti tomu zaměstnanci jsou povinni dbát veškeré opatrnosti, aby nezranili sebe, kolegy či jiné osoby. Zdravotníci zaměstnávaní firmou fungují jakožto nestranní poradci v souladu se svou profesionální etikou. Bez souhlasu zaměstnance nesmí být porušen obsah důvěrných informací svěřených zdravotnímu personálu. Ke zdravotním údajům zaměstnance má přístup pouze zdravotní personál. 5. Jako projev uznání podílu jednotlivých pracovníků na vytváření společného úspěchu firma provádí spravedlivou politiku odměn a politiku personálně-organizační. Způsob odměňování má odrážet jak individuální zásluhy, tak výkon příslušného úseku. 6. Firma bude povzbuzovat zaměstnance všech úrovní při rozvíjení jejich dovedností relevantních pro zaměstnání. Bude při tom zaměstnancům pomáhat a bude i sama pečovat o jejich profesionální rozvoj. 7. Firma bude vysvětlovat cíl svých aktivit a význam jednotlivých prací, podporovat efektivní komunikaci a zainteresovávat zaměstnance na zlepšování jejich práce i výkonu firmy jako celku. 8. Informace, které zaměstnanci získají v zaměstnání, nesmějí používat pro osobní zisk ani pro jiný účel, než pro který byly určeny. 9. Jakýkoliv osobní prospěch zaměstnance nebo příslušníka jeho rodiny, získaný z činnosti firmy, musí být zákonným způsobem přiznán. Konflikt zájmů se může týkat vedení, významných akcionářů a zaměstnávání rodinných příslušníků. 10. Firma nebude tolerovat žádné sexuální, fyzické nebo psychické obtěžování zaměstnanců. 11. Firma respektuje svůj závazek brát zřetel na zájmy a prospěch dlouholetých zaměstnanců, zejména těch, kteří u ní byli zaměstnáni až do důchodu. 12. Pokud existují u firmy penzijní fondy, firma dbá na zachování jejich vlastního účelu. 14

13. Pro řešení případných pracovních sporů se používají vyjednávací procedury, aby se předešlo stávkám či výlukám. 14. Ačkoliv firma udržuje co nejužší komunikaci se zaměstnanci jako jedinci, uznává také potřebu rozvíjet účinnou komunikaci a konzultace s přirozenými pracovními celky. Tyto celky mohou při vyjednáváních s vedením reprezentovat i jednotlivce. Pokud v podniku existují odbory, firma se postará, aby byly vytvořeny vhodné struktury napomáhající konstruktivnímu dialogu. Vztahy s dodavateli 1. Firma bude rozvíjet vztahy s dodavateli založené na vzájemné důvěře. 2. Firma se zavazuje platit dodavatelům včas a podle sjednaných podmínek. 3. Firma nebude nikdy zneužívat svého postavení na trhu. 4. Přijímání peněz nebo různých výhod zaměstnanci může vést k choulostivým situacím a může být chápáno jako zajišťování recipročních výhod pro dárce. Měly by být dodržovány následující zásady: a) nesmějí se vyžadovat peníze nebo protislužby, b) nikdy nesmějí být přijaty peněžní dary, c) malé dary nebo pohoštění mohou být přijaty za předpokladu, že nezavazují přijímajícího, nemohou být špatně vykládány a mohou být na stejné úrovni oplaceny. Každý dar nebo úsluhu neobvyklého rozsahu nebo s pochybným cílem je třeba neprodleně ohlásit nadřízenému. 5 Veškeré informace o vztazích firmy a jejích dodavatelů jsou pokládány za důvěrné. F. Vztahy k vládě a místním orgánům 1. Firma se snaží být dobrým "občanem", příslušníkem komunity. Slouží jí efektivní a prospěšnou výrobou zboží a poskytováním služeb pro zákazníky, jakož i poskytováním dobrých pracovních příležitostí a podmínek pro zaměstnance. 2. Bere v úvahu také zájmy širšího společenského okolí, včetně zájmů národních a regionálních. 3. Zaměstnanci jsou povzbuzováni k aktivní účasti na veřejných a občanských záležitostech. 4. Firma podporuje komunitu, ve které pracuje; provádí aktivní charitativní politiku, přispívá na školství a kulturu. Na tyto dary dohlíží představenstvo nebo dozorčí rada nezávislého charitativního fondu firmy. Životní prostředí 1. Firma má zájem na zachování životního prostředí v nejširším smyslu slova. Je si vědoma, že určité zdroje jsou omezené a je třeba je užívat zodpovědně. Proto bude: a) spolupracovat na vytváření konsensu o standardech životního prostředí, které by byly jak žádoucí, tak dosažitelné, 15

b) respektovat při vlastních výrobních operacích obvyklé normy ohledně odpadů, emisí apod., a tam, kde se to jeví vhodné, bude prosazovat i normy náročnější, c) v předstihu odhadovat vliv nových výrobních postupů na životní prostředí, d) pravidelně revidovat ekologické aspekty výrobních postupů, e) věnovat zvláštní pozornost zachování důležitých přírodních oblastí, f) informovat okolní komunitu o svém environmentálním programu. 2. Firma bude používat zvířata jen v případě naprosté nezbytnosti a zajistí při tom dodržování oficiálních standardů péče o zvířata. Placení daní 1. Firma se vědomě nepokusí o daňový únik. 2. Bude evidovat a zveřejňovat všechny finanční transakce, včetně hotovostních. 3. Všechny vedlejší příjmy zaměstnanců budou evidovány a přiznány ke zdanění. Vztahy s konkurencí 1. Firma si počíná v konkurenčním boji rázně, ale čestně. 2. Nepoškozuje reputaci konkurentů ani přímo, ani náznaky. 3. Ve styku s konkurencí se zaměstnanci vyhýbají diskusím o patentovaných či jinak důvěrných informacích. 4. Firma se nepokouší nečestnými způsoby (to znamená průmyslovou špionáží, podplácením konkurentova personálu, vyžadováním důvěrných informací od zákazníků ani žádný jiným podloudným způsobem) získat informace o podnikání konkurentů. Firma nepoužívá restriktivní obchodní praktiky ani nezneužívá v žádné formě své dominantní postavení na trhu. Otázky týkající se mezinárodního obchodu 1. Firma respektuje tradice a kulturu zemí, ve kterých podniká. 2. Zavazuje se respektovat zákony, přispívat k ekonomickému blahobytu a sociálnímu rozvoji hostitelských zemí a komunit. 3. Firma si počíná zodpovědně v mezinárodním obchodu a investicích. Ceny stanovuje na základě objektivně obhájitelných skutečností (tzn. vyhýbá se dumpingu, cenovým dohodám ap.). 4. Pokud se obchodní praxe v jednotlivých zemích, kde působí, liší, snaží se firma v jednotlivých pobočkách i přidružených společnostech o uplatňování jednotného postupu a dosažení vysokého společného standardu. 5. Firma jedná v souladu se zákony o konkurenci platnými v jednotlivých zemích. Neúčastní se ilegálních kartelových dohod. 6. Firma pečlivě zvažuje obchodování a investování v zemích ovládaných režimy, jež jsou považovány za represivní, tj. nerespektují Chartu lidských práv OSN. 16

Chování v případě převzetí nebo fúze 1. V případě převzetí se firma řídí těmito pravidly: stejné zacházení se všemi akcionáři téže kategorie, stejný přístup k informacím pro všechny zúčastněné, pravdivé a jasné informace o nabídce, dostatek času a informací, aby akcionáři mohli přijmout uvážené rozhodnutí, včasné oznámení postupu zúčastněných, aby byla zajištěna informovanost, respektování oprávněných zájmů zaměstnanců. 3. Pro případ, že management podá firmě vlastní nabídku převzetí, bude akcionářům zajištěna nezávislá odborná porada. Etické otázky dotýkající se managementu 1. Firmy, které jsou příslušníky britské obchodní komunity respektují hlavní doporučení tzv. "Cadbury Report on the Financial Aspects of Company Governance", tj. zprávy o finančních aspektech řízení společnosti (1992) a "Guidelines for Directors" (1990). 2. Firma dále respektuje také kodex "Conduct and Guides to Professional Management Practice" z listopadu 1992 a etické normy respektované velkými profesionálními organizacemi. 3. V České republice jsou etické požadavky na manažery zahrnuty v Kodexu manažera, který vydala Česká manažerská asociace a zásady dobré správy společnosti, které vydala bývalá Komise pro cenné papíry. Dodržování norem a jeho ověřování 1. Podmínkou pro zaměstnání u firmy je přísné dodržování jejího etického kodexu. 2. Firma vytváří klima, v němž zaměstnanci mohou vyslovit své mínění o chování společnosti nebo o rozhodnutích, která považují za neetická. 3. Určená osoba ve firmě dozírá na přešetření všech stížností na porušování etického kodexu a v případě potřeby také zajistí přijetí odpovídajících disciplinárních opatření. Od auditorů firmy je možno žádat zprávu o jakémkoliv porušení kodexu, které zjistili při své činnosti. 1.5 Etický kodex v bankovnictví Formulace a proklamativní publikování etických zásad byly vždycky velice důležité pro takové oblasti podnikání, které jsou životně závislé na důvěře veřejnosti a klientů. Můžeme si to demonstrovat např. na lékařství, jehož hippokratovská přísaha pochází z antiky a bývá citována dodnes. Podobně citlivým oborem podnikání je i právní zastupování, advokacie. Pro studium oboru bankovnictví a finančnictví je důležité si uvědomit, že i tento obor je naprosto závislý na důvěře veřejnosti a klientů, už proto, že základní formou našich obchodních aktivit je podnikání s penězi klientů, tedy podnikání s cizími penězi. Bez důvěry klientů v etickou čistotu bankovních nebo obecně finančních operací by žádná z těchto institucí nemohla existovat. 17

Klient, který vkládá svoje peníze do banky, musí samozřejmě bance důvěřovat. Musí věřit, že jeho peníze v bance nikdo nezpronevěří, že budou spravovány řádně a že mu budou v dohodnutém termínu vráceny. Méně zřetelný je důvod, proč musí své bance důvěřovat i klient, který si od banky jen půjčuje. Příčina je v tom, že peněžní operace jsou rizikové, přičemž riziko může být nejen na straně věřitele. Přesvědčili se o tom v roce 2003 klienti české Union Banky. Banka se dostala do konkurzu a na základě zákona na ochranu věřitelů vypověděla konkurzní správkyně klientům banky úvěrové smlouvy a požádala je o splacení úvěru v termínu do několika měsíců. Každý si dovede představit, do jakých potíží se tím dostali klienti, kteří úvěr využili k pořízení investice, např. k zakoupení strojního vybavení pro výrobu, z jejíž produkce měli úvěr splatit za několik let. Známe i jiné důvody, které dokládají, jak důležitá je důvěra klientů bank pro jejich řádnou funkci. Jeden z nich je spojen s likviditou banky. Každá banka přijímající vklady přijímá závazek, že vklad vrátí buď v pevně určeném čase nebo na požádání klienta. Aby to mohla dodržet, řídí se zásadami likvidity, které vycházejí z termínů maturity termínovaných vkladů a z obvyklé výše požadavků na výběry z běžných účtů. Žádná banka nemá ve svých sejfech připravenu veškerou hotovost, kterou by byla povinna vydat, kdyby se všichni klienti věřitelé banky, rozhodli svůj vklad vybrat. Pracuje s pravděpodobnou potřebou a jistou rezervou na neočekávané případy. Dojde-li k náhlé ztrátě důvěry v banku u většího počtu klientů, která se projeví v tom, že v obavách o bezpečnost svých vkladů je začnou všichni vkladatelé vybírat, dojde k jevu, který je znám jako run na banku. Důsledkem je, že banka ztratí likviditu. Ze zákona je povinna oznámit to České národní bance, která na ni uvalí nucenou správu. Příklad takového průběhu, který směřoval ke ztrátě likvidity, nastal v Investiční a poštovní bance v roce 2000. V průběhu několika dní si klienti, polekaní informacemi v tisku, že banka se nachází ve špatné finanční situaci, vyzvedli několik miliard korun a před úplnou ztrátou likvidity banku zachránila Česká národní banka vyhlášením nucené správy a následným bleskovým prodejem ČSOB. Vidíme tedy, že: Pro sektor bankovnictví a finančnictví je dobrá pověst jejich instituce u veřejnosti a důvěra u klientely základní podmínkou existence. Budeme-li zde dále mluvit o bankách, studující si jistě uvědomuje, že prakticky totéž platí pro pojišťovny, leasingové společnosti, penzijní a investiční fondy a jiné finanční instituce. Jednou ze základních podmínek dobré pověsti u veřejnosti a důvěry u klientely vedle naplnění regulatorních požadavků a vykazovaných dobrých hospodářských výsledků je víra v dodržování etických zásad bankovního podnikání v celém bankovním sektoru a dané bance jmenovitě. Významnosti důvěry veřejnosti jsou si velmi dobře vědomy banky samotné a je si toho vědom i bankovní sektor jako celek. Kdyby bankovní sektor ztratil dobré jméno jako celek, byl by boj jednotlivých bank o důvěru klientů velice obtížný. To je jeden z důvodů, proč se banky v naší republice sdružily v Bankovní asociaci České republiky, která vyjadřuje zájmy bankovnictví jako celku (např. při přípravě zákonů) a ve svých dalších úkolech má mimo jiné péči o dodržování a rozvoj bankovní etiky. Jedním z nástrojů této péče o bankovní etiku je 18

vytvoření Etického kodexu Bankovní asociace ČR, který je uveden v přílohách na konci této kapitoly. Tento kodex je příkladem oborového etického kodexu. Po vytvoření uvedeného kodexu Asociace vyzvala banky, aby jeho zásady zapracovaly do svých bankovních kodexů nebo jiných vnitrobankovních materiálů, a jeho publikací sdělila veřejnosti, jaké etické zásady od svých členů vyžaduje. Je třeba vědět, že některé zásady kodexu jdou nad rámec zákonných povinností, tj. povinností, které jsou součástí zákonů naší republiky. To je v souladu s tím, že zákon vyjadřuje jen jisté etické minimum. Požadavkem společnosti i trhu je dosáhnout vyšší úrovně etických vztahů, než zaručuje zákon. Asociace projednává případy porušení bankovního kodexu a v závažných případech má možnost i vyloučit členskou banku, která by kodex porušovala. S ohledem na to, co bylo uvedeno výše, je možno předpokládat, že už i jen pouhé zveřejnění výhrad Asociace k dodržování etického kodexu některou bankou by mohlo závažně ohrozit její pověst u veřejnosti a vést ke ztrátě důvěry klientů.. 1.5.1 Etický kodex jako pramen práva a souvislost s platnými zákony S pojmy, které se týkají etiky, se setkáváme i v našich zákonech a samotné kodexy se mohou za jistých podmínek stát pramenem práva. Ustanovení 3 a 39 občanského zákoníku se odvolává se na dobré mravy a 44 odstavec 1 obchodního zákoníku operuje s pojmem dobré mravy soutěže. 149 trestního zákona upravuje trestný čin nekalé soutěže a 127 trestního zákona se týká závazných pravidel hospodářské soutěže. Ve vazbě na tato ustanovení jsou pravidla jednání obsažená v etických kodexech (za předpokladu, že soudce, v rámci rozhodování sporného případu k těmto pravidlům přihlédne), pramenem práva. Rozhodování o tom, zda byly porušeny dobré mravy nebo dobré mravy soutěže, je totiž otázkou právní. Aplikace těchto ustanovení je výsledkem širokých interdisciplinárních i obecně společenských souvislostí vycházejících ze znalosti učení církví, filozofie, etiky, ekonomie, obchodu a práva. Speciální ustanovení upravující odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům obsahuje 424 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Kvalifikovaný zlý úmysl musí ve sporu prokazovat poškozený. Toto ustanovení umožňuje postihovat tzv. šikanózní jednání, kdy se škůdce svým pojetím výkonu práva dostane do rozporu s 3 odstavec 1 občanského zákoníku. V této souvislosti je třeba poukázat na 39 občanského zákoníku, kde zákon spojuje rozpor s dobrými mravy s absolutní neplatností tohoto úkonu. V praxi to znamená, že k takovému úkonu nemá soud nebo jiný státní orgán přihlížet z úřední povinnosti i bez námitky toho, kdo takovým úkonem může být dotčen. Soud, který je většinou neznalý profesních specifik, může pro své rozhodování použít jako pomůcku etické kodexy, definující jednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy. 1.6. Dílčí otázky související s kodexy 1.6.1 Proč jsou kodexy dnes zvláště aktuální Poslední léta jsou velmi bohatá na odhalení závažných etických provinění vedoucích manažerů a vlastníků významných světových firem, jako byly nebo ještě jsou Enron, WorldCom, Parmalat. V některých případech byly obviněny ze spoluúčasti i auditorské 19

a účetní firmy (např. Arthur Andersen) a banky. To spolu s běžnou kriminalitou a korupcí a s existencí různých podvodně podnikajících firem významně otřáslo důvěrou veřejnosti v legalitu a etickou čistotu podnikání. Proto je do budoucna zvláště citlivou otázka prevence podobných selhání a etice podnikání je věnována větší pozornost než dříve. Kodexy přitom hrají roli veřejného závazku a standardu, s nímž má být jednání jednotlivců i firem poměřováno. 1.6.2 Některé otázky akcentované v nových kodexech Mobbing (někdy se užívá též název bullying, česky šikana). Anglické sloveso to mob, z něhož je název odvozen, znamená obtěžovat, dotírat, napadat. Někdy bývá označován jako psychoteror na pracovišti, který je iniciován a řízen kolegy s cílem někoho poškodit trvalým tlakem na zvolenou oběť. Jde-li o akce iniciované vedoucími, používá se v anglicky psané literatuře někdy název bossing. V opačném směru může jít o staffing. Řadíme sem různé akce, které probíhají na pracovišti oběti, s cílem znevážit ji, ponížit, poškodit její pověst, snížit její sebevědomí a sebeúctu, v mezních případech dokonce způsobit jí škody na zdraví. Bláha a Dytrt rozdělují formy a postupy mobbingu do pěti kategorií: 1. Omezování možnosti oběti vyjádřit se nebo se svěřit. 2. Útoky na sociální vztahy (s obětí se nemluví, je izolována od ostatních). 3. Útoky na pověst, úctu a vážnosti oběti (pomluvy, zesměšňování, ironizování, nucení k výkonu pracovních činností, které zraňují sebeúctu a sebevědomí). 4. Útoky na kvalitu pracovního nebo osobního života (nesmyslné pracovní úkoly, obtížně splnitelné nebo nesplnitelné úkoly). 5. Útoky na zdraví a tělesnou integritu (vyhrožování fyzickým násilím, tělesné zneužívání). Mobbing je naším zákoníkem práce zakázán. O mobbingu lze hovořit tehdy, když se uvedené a další útoky objevují minimálně jednou za týden po dobu půl roku. Zaměstnanec má právo požadovat, aby zaměstnavatel upustil od jednání, které je v rozporu se zákoníkem práce, aby odstranil následky tohoto jednání a aby zaměstnanci bylo dáno přiměřené zadostiučinění (např. omluva). Pokud byla ve značné míře snížena důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost na pracovišti, má právo na finanční náhradu nemajetkové újmy. O výši náhrady rozhoduje soud. Je ale zřejmé, že ochrana, kterou poskytuje zákon, nezaručuje žádoucí kvalitu života na pracovišti, je schopna pouze zmírnit největší prohřešky proti žádoucímu standardu etických vztahů mezi spolupracovníky a mezi zaměstnanci a managementem. Pokud je nutno sahat k uplatnění soudních procedur, je zřejmé, že manažer nezvládl situaci a že firemní kultura je na daném pracovišti velmi vážně porušena. Možná, že se soudnímu sporu dalo předejít jednáním za účasti odborové organizace. Proto je nutné na všechny signály ukazující na mobbing, (stejně jako na diskriminaci a sexuální obtěžování), ať už jsou uplatňovány pracovníkem, spolupracovníky nebo odbory, reagovat se vší vážností. Žádné soudní rozhodnutí už neobnoví ducha týmové spolupráce a podnikové loajality, pokud konflikt vyústí až do soudního řešení. Sexuální obtěžování (sexual harassment) u nás není považováno veřejností za příliš nebezpečné závadné jednání, i když už bylo soudně projednáváno několik takových případů, z nichž jeden se udál v jedné z našich největších bank. V zemích se silnějším feministickým hnutím a s vyšší 20