Stanovisko ke Studii proveditelnosti PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA DOLNÍ BEROUNKY- STUDIE RETENČNÍ NÁDRŽE Zpracované Sweco Hydroprojekt a.s. v listopadu 2015 1. Úvod Dne 25.2.2016 proběhla prezentace studie Protipovodňová ochrana dolní Berounky studie retenční nádrže (dále Studie ). Prezentaci Studie zahájil osobně hejtman Středočeského kraje, celou prezentaci a následnou diskusi moderoval generální ředitel Povodí Vltavy s.p., což svědčí o významu, jaký je této studii přikládán. Vzhledem k tomu, že Studie je velmi rozsáhlá (110 stran + 13 grafických příloh), naplněných z velké části odbornými výpočty a porovnáváním nepodstatných variant, je pro běžnou veřejnost nepřehledná a jen obtížně se v ní najde jaký je její účel, jaká je koncepce a jaké jsou základní parametry navrženého řešení. Proto v tomto elaborátu tyto základní údaje rekapituluji v bodech 2.,3.a 4. V bodě 5. a jeho podbodech jsem kriticky rozebral zásadní problémy, které vidím v předložené Studii já, jednak jako spoluvlastník nemovitostí, které by byly navrženým řešením zlikvidovány, jednak jako autorizovaný inženýr v oboru vodohospodářské stavby s více než 40ti letou praxí. Jedná se zejména o základní filosofii návrhu (ochrana jedněch vlastníků nemovitostí na úkor jiných vlastníků), o problematiku stanovení hodnoty neškodného průtoku, o problematiku doby zatopení nádrže a s tím související problematiku stability svahů, likvidace veškerých porostů, o problematiku režimu splavenin a o problematiku bezpečnosti provozu navržené nádrže. Nezabýval jsem se v této fázi ochranou historických památek a historických sídel, detailním dopadem na chráněná území a jednotlivé prvky životního prostředí. Jednak to jsou obory, ve kterých nemohu kvalifikovaně argumentovat a musel bych vycházet pouze z pocitů, jednak si myslím, že problémy, které popisuji, jsou tak zásadní, že v principu vylučují realizaci nádrže dle předložené Studie. Neměl jsem v úmyslu zabývat se ekonomickými výpočty, protože jsem se domníval, že pouze kvantifikují skutečnosti popsané v textové a výkresové části. Po bližším prostudování těchto výpočtů jsem však zjistil, že jsou evidentně v rozporu s ostatními částmi Studie, ale hlavně jsou v zásadním rozporu se skutečností. Upozorňuji na několik takových (náhodně zjištěných) rozporů, které však mají ekonomický dopad v řádu miliard Kč, což zásadním způsobem snižuje efektivitu posuzovaného řešení. 2. Účel studie Účelem studie je prověření, zda lze ochránit obce v Dolním Poberouní před 100-letou povodní výstavbou velké suché retenční (tj. záchytné) nádrže. Jedná se o obce: Roztoky, Křivoklát, Zbečno, Sýkořice, Račice, Nižbor, Hýskov, Beroun, Tetín, Srbsko, Karlštejn, Liteň, Řevnice, Lety, Dobřichovice, Všenory, Černošice, hl. město Praha městské části Radotín, Lahovice, Zbraslav. Část těchto obcí je průchodem 100-leté povodně dotčena jen relativně mírně, resp. pouze lokálně (Roztoky, Zbečno, Sýkořice, Račice, Tetín, Liteň, Zadní Třebáň). Město Beroun má realizovanou protipovodňovou ochranu (PPO) na Q 100. Ostatní obce nemají spolehlivou PPO realizovanou, část obcí má provedenou částečnou PPO, část obcí má zpracovanou studii realizovatelnosti PPO, část obcí neprovedlo od katastrofální povodně v roce 2002 vůbec nic. Dle Studie retenční nádrže je při 100- leté vodě ohroženo zaplavením 3 615 budov (pravděpodobně je tím myšleno zatopení od 1 cm po několikametrovou zátopu). 1
3. Koncepce řešení Pro dosažení výše uvedeného účelu (ochrany Dolního Poberouní proti dopadům velké vody na Berounce) je navržena údolní retenční nádrž, která by byla při běžných průtocích prázdná a naplnila by se až při povodňovém průtoku. Tuto nádrž by vytvořila přehradní hráz s výpustními objekty v úrovni dna řeky pro převod průtoků do velikosti 2-leté vody (Q 2). To znamená, že do průtoku Q 2 by nebylo proudění v řece nijak ovlivňováno. Při větším průtoku by se začala vzdouvat hladina nad hrází a zaplňovat se nádrž. Plného vzdutí by se mělo dosáhnout při teoretické vodě 100-leté (Q 100). Při vyšším průtoku by voda přepadala i přes bezpečnostní přeliv. Při poklesu přítoku by se nádrž začala postupně prázdnit. Odtok z nádrže by byl na úrovni Q 2 regulován mohutnými pohyblivými ocelovými uzávěry, dálkově ovládanými. Tímto řešením by se dosáhlo toho, že pod hrází bude zachován zcela bezeškodný průtok, tj. řeka nevystoupne z břehů ani při 100-leté povodni. Po soutoku s Litavkou teoretická hodnota maximálního průtoku stoupne na vodu 5-letou. Redukce povodňového průtoku pod hrází na 2-letou vodu by významně snížila rovněž povodňový průtok Vltavy Prahou (přičemž Praha má již realizovanou PPO na plný průtok, bez redukce). 4. Základní parametry Ve studii je navrženo umístění hráze ve 4 variantách v rozsahu říční kilometráže km 63,35-km 71,10, tedy v rozsahu 8 km. Umístění hráze dle těchto variant má dílčí vliv na začátek a konec vzdutí a na výši maximální zátopy, což by bylo podstatné při konkrétním návrhu. Pro pochopení funkce retenční nádrže a jejího dopadu na životní prostředí v dotčeném území je umístění hráze v rozsahu uvedené kilometráže nepodstatné, do tabulky proto uvádím minimální a maximální hodnoty, vybrané z jednotlivých variant. Tabulka základních parametrů Počátek vzdutí Roztoky Konec vzdutí Liblín - Jez Olešná Výška hráze min/max m 38,5-45,6 Max. hloubka vody min /max m 32,7-34,0 Max. kóta hladiny min-max mn.m. 271,55-277,54 Délka zátopy min-max km 37,4-38,3 Plocha zátopy min max km 2 10,38 10,67 Plocha povodí cca (viz profil Zbečno) km 2 7000 Počet zlikvidovaných budov v zátopě ks 984 Počet ochráněných budov pod RN ks 3615 5. Kritické hodnocení studie retenční nádrže 5.1. Základní idea Studie Účelem opatření, která jsou předmětem Studie, je ochránit objekty a infrastrukturu, vybudované na březích dolního toku Berounky převážně v průběhu 20. století. Tyto stavby jsou hromadně umístěny v aktivní zóně záplavového území, tedy v místech, kde je dle současného Vodního zákona striktně zakázáno stavby umisťovat. Převážná většina staveb byla povolena jako jednoduché stavby pro rekreaci, 2
značná část jich byla na konci 20-tého století zrekonstruována na stavby pro trvalé bydlení. Jednalo se o nepochopitelnou zaslepenost jednotlivých investorů a o naprosté selhání československého a českého státu zastoupených příslušnými stavebními úřady. Přitom již katastrofální velká voda v r. 1872 byla důkladně zdokumentována a její průběh a důsledky měly být odborným orgánům a organizacím, které vydávaly stanoviska k žádosti o stavební povolení (odbory vodního hospodářství Národních výborů a následně okresních a městských úřadů, Povodí Vltavy a další) známy. Evidentně se projevilo dlouhé období bez katastrofální povodně (od r. 1890 do r. 2002). Tento stav je ještě pochopitelný u staveb, umístěných alespoň nad úrovní Q 20. Je však celá řada objektů, které jsou zaplavovány již při Q 5. Umístění těchto objektů je zcela nezdůvodnitelné a neomluvitelné, neboť takové velké vody byly i ve 20. století zcela běžné! Po povodni v r. 2002 část obcí v oblasti Dolního Poberouní inicializovala přípravy na vlastní PPO, případně je již dokončila (zejména Beroun, jako největší a nejvýznamější město v oblasti). Značná část dotčených obcí neprovedla od r. 2002 vůbec nic, pouze požadují, aby je stát za každou cenu (tj. i za cenu poškození vlastníků nemovitostí v jiných obcích) ochránil. V této souvislosti je namístě konstatovat, že katastrofální povodeň je živelní pohroma srovnatelná s jinými druhy živelných pohrom sopečnou činností, zemětřesením, větrnou vichřicí, Pokud si někdo postaví dům v aktivní části povodňového průtoku, je to stejný případ, jako když ho postaví na úbočí momentálně nečinné, ale aktivní sopky, nebo postaví nedostatečně staticky zajištěný objekt v seismické oblasti, či v oblasti větrných smrští! V těchto oblastech může těžko někdo požadovat na státu, aby ucpal sopku (například materiálem z demolic cizích objektů), zabránil zemětřesení, nebo zajistil retenci tajfunu či hurikánu! Dle předložené Studie by bylo výstavbou suché retenční nádrže ochráněno cca 3 600 budov, v různé míře ohrožených velkou vodou. Žádný z těchto domů nebyl povodní v r. 2002 zničen úplně! Do tohoto počtu jsou zahrnuty všechny budovy, které se při Q 100 dostanou do oblasti zátopy, to znamená, že mají například zatopený suterén s garáží a technickým podlažím, nebo obytné podlaží zatopeno několika cm vody. Samozřejmě ani tento stav nezlehčuji, mám s ním osobní zkušenost, ale proti stojí návrh na totální likvidaci cca 980 budov v oblasti navrhované zátopy včetně objektů nenahraditelné historické hodnoty, nebo rodinných usedlostí, které budovaly celé generace předků. Prostý poměr počtu ochráněných, částečně ohrožených budov, ku počtu budov zcela zlikvidovaných je 3,7:1, což jistě není poměr, který by odůvodňoval řešení ve studii navržené. Stavby, likvidované v rámci výstavby retenční nádrže, by byly zlikvidovány okamžitě a úplně v okamžiku zprovoznění retenční nádrže. Přitom chráněné stavby by mohly být povodní zasaženy příště až za dalších 20, 50,100, nebo třeba i 120 let, tj. u chat možná až za hranicí jejich životnosti. Navíc převážná většina těchto staveb by nikdy nebyla povodní zlikvidována úplně, ale došlo by (stejně jako v r. 2002), pouze k jejich částečnému poškození. Za předpokladu, že je oprávněná demolice téměř 1000 budov, by se jistě demolicí nejvíce ohrožených staveb v dotčených obcích na dolním toku Berounky vytvořil dostatečný prostor na výstavbu ochranných hrází, jejichž náklad odhaduji jako zlomek nákladu na navrženou retenční nádrž! Škody na objektech technické a občanské vybavenosti lze minimalizovat jejich kvalitním návrhem, provedením a údržbou tak, aby účinku velké vody odolaly. Na ochranu před povodňovými škodami lokálními opatřeními byly již vynaloženy značné finanční prostředky. Na protipovodňovou ochranu Prahy 4 500 mil. Kč, na ochranu Berouna 129 mil. Značná část těchto investic (v případě Berouna celá investice) by byla realizací navržené retenční nádrže znehodnocena, což by svědčilo o naprosté nekoncepčnosti. Záměr na výstavbu retenční nádrže je v rozporu s Plánem hlavních povodí ČR a jak je uvedeno ve Studii i se všemi územními plány, které jsou pro dotčené obce zpracovány! Z těchto důvodů považuji základní ideu předložené studie za zcela chybnou, nekoncepční, nemorální až zvrácenou. 3
5.2. Stanovení hodnoty neškodného průtoku Stanovení hodnoty neškodného průtoku na Q 2 je neodůvodnitelné! Proč by měla být nějaká část toku chráněna při stoleté vodě na zcela neškodný průtok? Je evidentní, že toto si dodatečně uvědomil i zadavatel studie a proto objednal i posouzení pro redukci průtoku pod retenční nádrží na úroveň Q 5. Výsledek tohoto posouzení ukazuje, že zvýšením redukovaného průtoku se náklady záměru nesníží, ale naopak vzrostou, což demonstruje celkovou nevhodnost navrženého opatření. Při stanovení hodnoty neškodného průtoku se zřejmě vůbec nezohlednila skutečnost, že v současné době správce toku (a zároveň zadavatel Studie) provádí v kritické oblasti zkapacitnění koryta Berounky odstraněním nánosů ze dna řeky, takže ve skutečnosti by byla Dolní Berounka chráněna ještě více, než předpokládá Studie. Takováto ochrana je evidentně přehnaná a tudíž neekonomická! 5.3. Stabilita svahů, zachování porostů Tomuto problému se Studie sice věnuje v bodu 8.4.6., ale zcela nedostatečně. Riziko masívních svahových pohybů se v tomto bodu jmenuje, upozorňuje se na to, že se bude muset v dalších stupních řešit a v situacích jsou vyznačeny oblasti se střední a vysokou náchylností. Ze situací, které jsou ve studii doloženy je zřejmé, že oblasti náchylné k sesouvání svahu jsou v celé délce nádrže, pochopitelně, že vzhledem k říčním meandrům někde jednostranné, jinde oboustranné. O nedostatečné úrovni řešení svědčí to, že ve studii je doložena pouze část ohrožených svahů. Například vůbec není doložen ani zmíněn úsek zatopené a sesuvy ohrožené Národní přírodní rezervace Chlumská stráň. Jako úseky s vysokou náchylností k sesuvům jsou označena nejstrmější místa, evidentně zjištěná pouze z mapy. Ve skutečnosti se ve většině takto označených míst jedná o skalní výstupy zdravé skály z vyvřelých hornin, u kterých je riziko sesuvů prakticky nulové! Naopak jako třída střední náchylnosti jsou označeny i lokality se zcela jasně viditelnými nedávnými sesuvy, podél silnice zajišťované gabiony! Ve studii je uvedeno, že Jedním z důležitých parametrů pro hodnocení rizika sesuvu svahů je rychlost nárůstu, respektive poklesu hladiny v retenční nádrži.vzhledem k tomu, že se jedná o předběžnou analýzu, jsou v této fázi zapracovány pouze vybrané vstupní parametry. Rychlost nárůstu, resp. poklesu hladiny tedy uvažována nebyla. Je zřejmé, že po započítání vlivu nárůstu a poklesu hladiny by se většina lokalit, označených jako oblasti se střední náchylností k sesuvům dostaly do kategorie s vysokou náchylností k sesuvům. Navíc k naplnění nádrže by samozřejmě došlo po mimořádně silných deštích, které by rovněž k nestabilitě svahů přispěly. V případě realizace by mohutné sesuvy pravděpodobně byly v celé délce nádrže, největší v úseku bezprostředně nad přehradní hrází. Svahové pohyby by byly v celé škále druhů. V první řadě by došlo k odplavení povrchové vrstvy (hrabanky) ve všech zatopených lesních úsecích. Následně (při poklesu vody) by došlo k masivním plošným sesuvům pokryvných útvarů, doprovázených rozsáhlými vývraty stromů (zejména smrků) a konečně (zejména při mrazivém období následujícím po zátopě) ke skalním zřícením. Sesuvy by samozřejmě nebyly omezeny jenom na rozsah zátopy, ale propagovaly by se i výše do svahu. V případě mimořádné souhry okolností (která v případě meteorologických podmínek, vyvolávajících 100-letou povodeň je reálná) by mohlo dojít i k masívnímu sesuvu hornin nad hladinou (výška strání nad max. hladinou je 100-150 m), což by mohlo vyvolat vlnu, která by způsobila přelití hráze a tím její pravděpodobné protržení a následnou katastrofu zcela mimořádného rozsahu. V souvislosti se svahovými sesuvy se ve studii řeší, jakou dobu mohou být jednotlivé druhy stromů zatopeny (částečné zatopení: listnáče 14 dnů, jehličnany 7 dnů, úplné zatopení: listnáče 2-3 dny, jehličnany úhyn). Ve studii je uvedena teoretická doba plnění nádrže při Q 100 3 dny, doba prázdnění 6 dní (tento údaj v médiích uvádí i generální ředitel Povodí Vltavy při výkladu, že navržená nádrž v podstatě neovlivní krajinu). Doba plnění je téměř neovlivnitelná, závisí na skutečném průběhu povodně, to 4
znamená, že to může být 1 den ale možná i 1 týden. Doba prázdnění je ovlivnitelná a rozhodujícím kriteriem je právě stabilita svahů jak vlastní hráze, tak zatopených svahů v nádrži (toho si je samozřejmě velice dobře vědom i zpracovatel studie, ale vyřešil to poznámkou, že toto bude řešeno v manipulačním řádu nádrže). Rychlost poklesu hladiny je přitom doporučována max. 1m/den. Z toho se jednoduše odvodí, že doba prázdnění navrhované retenční nádrže s hloubkou 30 m by měla být 30 dní. Je zřejmé, že doba zátopy by byla (v závislosti na vzdálenosti od hráze a na výšce nad korytem řeky) ne několik dnů (jak tvrdí předkladatel Studie), ale několik týdnů. Z toho plyne, že s výjimkou koncového úseku vzdutí by v celém rozsahu zátopy zahynuly všechny stromy jak v břehových porostech, tak v zatopených lesních partiích! 5.4. Splaveninový režim Studie téměř úplně ignoruje režim splavenin v průběhu povodně (pouze zmiňuje stromy odplavené ze zatopených lesních partií). Přitom problematika pohybu a uložení splavenin v průběhu velké vody je zcela zásadní pro ověření realizovatelnosti záměru. Při povodni velkého rozsahu (např. Q 100, ale i při povodních menších) se do toku dostává enormní množství zcela různorodého materiálu. Je to materiál jak přírodního původu (materiál z plošné i hloubkové eroze na orné půdě, splach organické hmoty ze zalesněných pozemků, přesouvané dnové sedimenty z vyšších poloh toku, výmoly dna a břehů toku, mrtvé a vyvrácené stromy, spadlé do vodního toku), tak materiál vzniklý lidskou činností (splachy z ulic a silnic s podílem ropných látek, vypláchnuté jímky všeho druhu, včetně jímek s ropnými produkty, organická i anorganická hnojiva, předměty z divokých skládek, odplavené drobné stavby a jejich obsah ). Množství tohoto materiálu, který nese řeka při povodni, neumím kvantifikovat, ale je ohromné. Při přirozeném průběhu povodně je velká (pravděpodobně převážná) část splavenin odnesena až do moře, zbytek se po kulminaci ukládá na celou plochu rozlivu a na břehy a dno toku. Tyto usazené splaveniny je částečně nutno odklidit, částečně je zlikviduje příroda. V každém případě usazování probíhá na rozlehlých plochách a veliké délce vodního toku. V případě výstavby suché retenční nádrže by byla naprostá většina splavenin těžších než voda a 100% plovoucích splavenin zachycena v této nádrži, tj. v sevřeném údolí Berounky v délce cca 35 km. Sedimentace by probíhala samozřejmě postupně. Nejdříve by se usazovaly těžké splaveniny (štěrk a následně písek, s nimi pneumatiky, vodou nasycené stromy, neplovoucí plasty, skleněné láhve, plechovky od piva), potom by vše překrylo milosrdné bahno (pravděpodobně silně kontaminované závadnými látkami). Plovoucí splaveniny, zejména zlomky polystyrénu a PET lahve, by byly větrem naváty vždy k některému břehu, případně do zátoky v místě přítoku potoků, a při poklesu hladiny by se usazovaly na úbočích strání nad řekou. Je nutno si uvědomit poměr ploch, ze kterých dochází ke splachu ku ploše, na které by docházelo k sedimentaci. Celková plocha povodí je cca 7 000 km 2, plocha pro sedimentaci je cca 10 km 2, tedy poměr je 700:1. Za předpokladu (zcela hypotetického), že z každého místa povodí by byl splaven (a v nádrži zachycen) 1 cm, byla by výška sedimentu (po jeho vyschnutí) 7 m. Na základě tohoto hypotetického orientačního výpočtu lze udělat závěr, že mocnost tohoto sedimentu by pravděpodobně skutečně dosáhla hodnotu od decimetrů až po metry. Po úplném opadnutí vody by údolí bylo tedy pokryto místy až několikametrovou vrstvou kontaminovaného bahna, promíchaného s plasty a s velkými předměty (stromy, pneumatiky, staré lednice), ze které by vyčnívaly větve odumřelých břehových porostů a ve kterém by si řeka vytvářela nové koryto. Celé údolí by bylo po dlouhou dobu zcela neprůchozí pro jakoukoliv techniku, která by mohla kontaminované nánosy odklízet (ale kam?, při průměrné mocnosti 0,5 m by se jednalo o 500 tis m 3 tekutého materiálu), nebo zemědělsky obdělávat a tak by velmi rychle zarostlo různými invazními rostlinami. Současný charakter údolí Berounky by byl zcela změněn a to nikoliv k lepšímu! Je tedy zřejmé, že po naplnění a vyprázdnění této retenční nádrže by bylo zcela vyloučeno zemědělské hospodaření na zaplavených pozemcích, stejně tak jako rekreační využití údolí Berounky. Za likvidaci odpadu přitom ze zákona zodpovídá vlastník pozemku, na kterém je odpad uložen! 5
5.5. Analýza povodňových škod, rizik a ekonomické efektivnosti Tato část studie je zcela neprůkazná. Těžko se oponuje uváděným škodám pro Q 100, ale z částečného rozboru škod při Q 5 je zřejmé, že analýza povodňových škod vůbec neodpovídá skutečnosti! Jako příklad uvádím škodu na průmyslových objektech a na sportovních plochách. V bodu 6.7 Analýza stanovených záplavových území na dolní Berounce jsou ze všech obcí pod profilem navrhované hráze uvedeny v rozsahu Q 5 pouze průmyslové areály v Berouně a v Roztokách. V Berouně se jedná o část průmyslového areálu Dvůr Pták a průmyslový areál u soutoku s Litavkou, v Roztokách areál bývalé továrny Permon. Oba areály v Berouně jsou však kryty již dokončenou Protipovodňovou ochranou Berouna. Průzkumem v průmyslovém areálu v Roztokách (z části nefunkčním) byla podle stop na zdech zjištěna Q 100 v celém areálu, Q 20 (povodeň v červnu 2013) pouze v nejnižší části areálu ve výšce max. 30 cm nad terénem, povodně vyšších četností do areálu nezasahují. Všechny tři tyto areály jsou také dle Prohlížečky záplavových území (na stránkách Povodí Vltavy) mimo zátopu Q 5. Přesto je v tabulce 73 potenciální škoda na průmyslových objektech při Q 5 stanovena na 815 830 177 Kč!!! Ve stejné analýze (bod 6.7) jsou vytypovány 4 sportovní plochy v rozsahu zátopy Q 5. Jedná se o fotbalové hřiště a kemp v Berouně (levý břeh), fotbalové hřiště a kurty v Berouně (pravý břeh), fotbalové hřiště v Karlštejně (levý břeh) a fotbalové hřiště v Řevnicích (levý břeh). Obě hřiště v Berouně jsou však kryta realizovanou PPO (jak je správně ve Studii popsáno). Dle Prohlížečky záplavových území jsou všechna jmenovaná sportovní hřiště umístěna mimo zátopu Q 5. Přesto je v tabulce 73 potenciální škoda na sportovních plochách při Q 5 stanovena na 326 255 018 Kč!! Součet pouhých těchto dvou položek je více než 1,1 mld Kč, přitom skutečná potencionální škoda při Q 5 je zcela zřejmě a prokazatelně nulová! 5.6. Bezpečnost provozu Studie neřeší bezpečnost provozu retenční nádrže! Nádrž je přitom situována těsně nad obytnou aglomerací s velkým počtem obyvatel! V této souvislosti připomínám následky největších havárií jaderných elektráren a havárií vodních nádrží. Při havárii JE v Černobylu zahynulo bezprostředně po havárii údajně 31 osob (několik desítek dalších zemřelo s odstupem doby na rakovinu), v přímém důsledku havárie JE Fukušima nezahynula žádná osoba! Při největší havárii vodohospodářské stavby kaskády přehrad na řece Jang-ce v Číně v r. 1975 zahynulo po postupném protržení několika hrází 80 000 200 000 osob. Při největší havárii přehrady v Evropě (v r. 1966 na řece Vaiont v Itálii, tedy ve vyspělé zemi s vysokou úrovní přehradního stavitelství) zahynulo cca 2 000 osob, přitom se nejednalo o protržení hráze, ale pouze o její přelití vodou vytlačenou mohutným sesuvem do nádrže! Není (ani rámcově) popsán způsob prvního napuštění nádrže, což je proces, který je součástí bezpečného uvedení do provozu a při kterém je nutno provést celou řadu měření, zkoušek a kontrol. Bude první napuštění provedeno až při povodňovém průtoku, nebo bezprostředně po dokončení hráze při běžném průtoku? (Doba plnění nádrže při průměrném průtoku je cca 2 měsíce, takže hned při prvním napuštění by zahynuly veškeré stromy). Jak bude zajištěna bezpečnost hráze při novém naplnění v odstupu až několik desítek let? Studie neřeší dopad reálného rizika sesuvů na bezpečnost nádrže (možnost přelití hráze). Nejsou vyspecifikována rizika související s havárií přehrady, ani důsledky na obyvatelstvo při případné havárii (výška záplavové vlny, počet zasažených obyvatel, rozsah zatopeného území, odhad vzniklých škod ). 6
6. Závěr Z kritického rozboru Studie vyplývá: a) Je zcela chybná základní myšlenka Studie a zejména jejího zadání a to, že lze ochránit stavby, které byly nezodpovědně postavené do aktivní zóny záplavového území (a tudíž povodňovými průtoky poškozované) technickým opatřením, které vyvolá okamžitou, preventivní a úplnou likvidaci objektů jiných vlastníků ve zcela jiném území a zároveň vyvolá zdrcující zásah do krajiny v nejvíce chráněném území středních Čech. Přitom chráněným stavbám hrozí poškození povodní až v neurčité budoucnosti a to poškození částečné, ne úplně likvidační! Tyto stavby jsou nadále používané i po 500-leté povodni v r. 2002! b) Ve studii je zcela nedostatečně popsána problematika svahových sesuvů v závislosti na rychlosti zavodnění a odvodnění svahů a s tím související doba zátopy a likvidace veškeré zeleně. Vůbec není řešena problematika zachycení splavenin a jejich následné likvidace. Přitom akutní nebezpečí sesuvu svahů v délce téměř 40 km, naprostá likvidace zeleně v celé ploše zátopy a zachycení stovek tisíc m 3 hygienicky závadných splavenin promísených s odpadem všeho druhu, to vše v území s nejvyšším stupněm ochrany přírody, musí přeci být jedním z hlavních kriterií pro posouzení realizovatelnosti záměru. Jak zadavatel studie (Povodí Vltavy s.p.), tak zpracovatel Sweco Hydroprojekt a.s. jsou firmy se zcela mimořádnými zkušenostmi s návrhem i provozováním vodních nádrží a protipovodňových opatření všeho druhu a jako takové samozřejmě vědí, jaký zásadní vliv má pohyb vody ve zvodnělém zemním tělese na stabilitu svahů, jaká je technicky možná rychlost prázdnění nádrže s neodlesněnými svahy a jaké množství splavenin nese 100- letá povodeň a co se tedy v nádrži musí usadit a zachytit. Přesto tato problematika není ve studii řešena, ba dá se říci, že je spíše zamlžována. c) Posouzení ekonomické efektivnosti je zcela nepravdivé! Jsou mimořádně podhodnocené náklady na realizaci návrhu, např. nejsou vůbec kalkulovány náklady na sanaci, nebo likvidaci následků rozsáhlých sesuvů a zejména náklady na odstraňování (po každé velké vodě) ohromného množství kontaminovaných sedimentů a zachycených plovoucích látek. Na druhé straně jsou výrazně nadhodnoceny potenciální povodňové škody. Příklady uvedené v bodu 5.5. naprosto a zcela průkazně ukazují, že jsou započítány i škody na objektech, které při dané vodě nejsou zaplaveny. Nadhodnocení škod v náhodně vybraných 2 bodech je v řádu mld. Kč. Vzhledem k tomu, že jsou evidentně podhodnocené náklady a nadhodnocené potenciální povodňové škody, jsou zpochybněny veškeré závěry uvedené v bodu 12.5 Studie, týkající se posouzení ekonomické efektivnosti VD Křivoklát a z toho vyplývající závěry celé Studie!!! d) Studie neřeší bezpečnost provozu retenční nádrže, což je však zcela zásadní aspekt, rozhodující o realizovatelnosti záměru! Není ani v náznaku naznačeno riziko, které by vyvolala retenční nádrž s atypickým režimem provozu (po celá desetiletí zcela mimo funkci), umístěná v území ohroženým sesuvy, přitom bezprostředně nad hustě obydleným územím! Je přitom zřejmé, že realizací záměru by v obcích pod hrází bylo známé a předvídatelné riziko toho, že budou dotčené domy při povodňovém průtoku částečně zaplaveny, nahrazeno rizikem nepředvídatelné bleskové havárie s okamžitými a fatálními důsledky včetně přímého ohrožení života velkého množství lidí!!! 7