Citace a citační etika

Citace a citační etika Proč citovat Povinnost uvádět ve své práci použité zdroje ukládá tzv. citační etika. Mezi zásady citační etiky patří: Uvést všechny použité prameny. Neuvádět prameny, které při práci nebyly použity. Necitovat své vlastní publikace, pokud nemají s danou prací nic společného. Citovat tak, aby bylo z uvedených údajů možné identifikovat a získat citovaný pramen. Bibliografické citace uvedené v publikaci jsou také důležitou informací pro čtenáře - získají vodítko k další literatuře, která se vztahuje k tématu práce. V případě vysokoškolských kvalifikačních prací dokládáme soupisem citované literatury znalost problematiky a množství zdrojů, které jsme k danému tématu prostudovali. Je neetické uvádět ve skutečnosti nevyužitou literaturu jenom za účelem zdání, kolik toho autor přečetl. Nejhorší je však plagiátorství, tedy opisování, vydávání cizí práce za vlastní, neuvedení zdrojů ze kterých práce čerpá, publikování cizích výsledků výzkumu a vývoje bez uvedení pramenů. Kromě naší morální zodpovědnosti nám povinnost citovat použité zdroje udává také autorské právo a autorský zákon č. 398/2006 Sb. Na citace se vztahuje 31, který praví, že "do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle, b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem, c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu; vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen." Normy pro citace Bibliografické citace se vytvářejí v souladu s normou ČSN ISO 690 Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura a ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace. Bibliografické citace. Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části.

Norma ČSN ISO 690 stanovuje pravidla, formální úpravu a strukturu citací monografických publikací a jejich částí, seriálových (časopiseckých) článků, příspěvků do monografií a patentových dokumentů. Dále stanovuje uspořádání soupisu bibliografických citací a metody odkazů. Norma ČSN ISO 690-2 stanovuje pravidla, formální úpravu a strukturu citací elektronických monografií, databází a počítačových programů a jejich částí, elektronických seriálových publikací a jejich částí, elektronických nástěnek, diskusních fór a elektronických zpráv. Tyto normy však nejsou používány vždy. Některé obory nebo časopisy si vyžadují vlastní způsob citování, používají vlastní pravidla, pokyny či doporučení; jde o tzv. citační styly. Různé citační styly uplatňují např. některé odborné časopisy; najdete je většinou v pokynech pro autory přímo v časopise nebo na webových stránkách vydavatelství. Rovněž některé odborné komunity citují podle vlastních zvyklostí. Pokud však nejsou výjimky stanoveny, řiďte se výhradně uvedenými normami ČSN ISO 690 a 690-2. Obecné zásady pro citace Citace musí být především přehledné a jednotné. Citace by měla být úplná. Citujeme výhradně z primárních pramenů (tj. z dokumentu, který jsme měli v ruce). Pokud některý údaj chybí, vynecháme ho a pokračujete údajem následujícím. Údaje v citaci členíme do tematických celků tzv. polí, jejichž pořadí určuje pro každý typ dokumentu norma. Je důležité zachovat jazyk knihy, tzn. nepřekládáme název, jména autorů, nakladatelů, údaje o vydání (např. 1st edition, 2nd ed. apod.), nakladatelské údaje a údaje o fyzickém popisu (např. u anglické knihy napíšeme 320 p. (pages), u německé 320 S. (Seiten). Základním pramenem údajů pro bibliografickou citaci je primární dokument, tedy kniha, časopis nebo jiný použitý informační zdroj. Pramenem popisu je titulní list, příp. rubová strana titulního listu. Není-li titulní list, pak získáváme informace z tiráže, desek, obalu. Počet stran zjistíme v záhlaví nebo zápatí knihy. U elektronických dokumentů je primárním pramenem obrazovka, která zobrazuje název. Struktura a příklady citací Struktura citace se liší podle typu informačního zdroje. Nebudeme si podrobně rozebírat citování všech druhů informačních zdrojů, to naleznete v příslušné normě. Podíváme se ale blíže na citace těch druhů dokumentů, které budete při studiu využívat pravděpodobně nejčastěji. klasické (tištěné) dokumenty monografie diplomová práce seriál (časopisy, noviny...) článek v seriálu

elektronické dokumenty webovské sídlo (www stránka, elektronická publikace) elektronický seriál (časopis) článek v elektronickém seriálu (časopise) Citování klasických dokumentů Úplná citace monografie (knihy) by měla obsahovat následující prvky (vyznačené tučně jsou - pokud je obsahuje popisovaná jednotka - povinné, ostatní jsou volitelné). Název se píše kurzívou. Pozor rovněž na interpunkci: PŘÍJMENÍ, Jméno autora. Název : podnázev. Sekundární odpovědnost. Vydání. Místo vydání : Název nakladatelství, rok vydání. Počet stran. Edice. Poznámky. ISBN. Příklad 1: KOSEK, Jiří. Html - tvorba dokonalých stránek : podrobný průvodce. 1. vyd. Praha : Grada, 1998. 291 s. ISBN 80-7169-608-0. Příklad 2 - dílo dvou původců, bez uvedení roku vydání, dvojí stránkování: MIKULA, Pavel, BARÁNEK, Tomáš. MS-DOS 6.2 : kompletní referenční příručka. Brno : CCB, *1997+. V, 228 s. Rejstřík. ISBN 80-85825-02-3. Rozebereme si blíže jednotlivé prvky citačního záznamu: Příjmení a jméno autora Osoba (autor, výtvarník, skladatel, přihlašovatel, majitel patentů); autorem však může být i korporace (např. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ministerstvo informatiky) Zapisuje se ve formě, v jaké je v knize. Osoba je uváděna v invertované podobě (tzn. nejprve příjmení, pak křestní jméno). Křestní jméno lze nahradit iniciálou. KOSEK, Jiří. MONJO, F. N. Je-li v dokumentu uvedeno více autorů, uvádíme v takovém případě všechny autory do počtu tří; tyto autory oddělujeme čárkou: KOLLMANOVÁ, Ludmila, BUBENÍKOVÁ, Libuše, KOPECKÁ, Alena Je-li autorů více než tři, napíšeme pouze autora, který je uveden jako první nebo je graficky zvýrazněn, ostatní vynecháme a napíšeme místo nich zkratku "et al.": HOPKINS, William, et al.

Název díla Zapisuje se ve formě, v jaké je uveden v prameni. Lze jej upřesnit podnázvem, který se od názvu odděluje dvojtečkou s oboustrannou mezerou. Textový procesor T602 : uživatelská příručka Sekundární odpovědnost (nepovinný údaj) Osoby nebo korporace vykonávající podřízené funkce (překladatel, ilustrátor, fotograf, editor, redaktor) se zapisují v pořadí, v jakém jsou v prameni, např. k vydání připravil a poznámky sestavil Miroslav Halík fotografie Vladimír Motyčka Vydání Pořadí vydání se zaznamenává arabskou číslicí, slovo vydání se zkracuje. Příklady: 5. vyd. 3rd ed. 2. Aufl. Místo vydání (nepovinný údaj) Údaj se zapisuje v jazyce originálu, např. Boston, Cambridge. Je-li v prameni více míst vydání, zapisuje se zvýrazněné místo. Není-li žádné zvýrazněno, uvede se první. Názvy ostatních míst mohou být také zapsána, a to v pořadí uvedeném v prameni. Není-li místo vydání známé, uvádí se zkratka s.l. (sine loco = bez místa). Místo vydání lze i odvodit z kontextu knihy, pak ho musíme zapsat do hranaté závorky, např. *Praha+. Název nakladatelství (nepovinný údaj) Lze uvést ve zkrácené formě, pokud to nezpůsobí záměnu s jiným nakladatelem. Je-li v publikaci více nakladatelů, zapisuje se ten zvýrazněný. Není-li žádný zvýrazněn, uvede se první; ostatní nakladatelé mohou být rovněž zapsáni. Wiley Quanta Press Praha : Mladá fronta; Bratislava : Smena Pokud v knize chybí nakladatel, nahradí se zkratkou s.n. (sine nomine = bez jména). Rok vydání Zapisuje se tak, jak je uvedeno v prameni, a to arabskými číslicemi, např. 2006 nebo 18. února 2003. Pokud je datum vydání neznámé, můžeme ho odhadnout dle kontextu. Odhadnuté datum se uvádí v hranatých závorkách, např. [1996]

cca 2003 Počet stran (nepovinný údaj) U publikací se zapisuje počet stran, listů, sloupců, svazků atd., a to podle poslední číslované stránky. 204 s. 15 sv. 3 listy V případě dvojího nebo trojího stránkování se uvádějí obojí nebo všechna tři stránkování, např.: 10, 201 s. XII, 182 s. Edice (nepovinný údaj) Údaj o edici se uvádí tak, jak v prameni popisu, např.: Učebnice pro samouky Poznámky (nepovinný údaj) Do poznámky můžeme napsat libovolný doplňující text, o kterém se domníváme, že je důležitý. Příklady: Obsahuje rejstříky Omezený náklad Standardní číslo ISBN Standardní čísla (ISBN, ISSN ad.) přidělené popisné jednotce se musejí uvádět. Není však povinné u částí a příspěvků v monografických publikacích a u článků v seriálových publikacích. Např.: ISBN 80-26893-23-5 Diplomová práce: PŘÍJMENÍ, Jméno. Název : podnázev (= druh práce). Místo vydání : Název vysoké školy, příp. fakulty, rok vydání. Počet stran, počet příloh. Vedoucí diplomové práce. Seriál: Příklad: KNOTEK, Petr. Analýza faktorů pracovní motivace : diplomová práce. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Fakulta provozně ekonomická, 2006. 89 l., 1 příl.vedoucí diplomové práce Jiří Rybička. Název : podnázev. Místo vydání : Název nakladatelství, roky vydávání (od-do), ročník (od-do). Standardní číslo ISSN.

Příklad 1: CHIP : magazín informačních technologií. Praha : Vogel, 1990-. Vychází měsíčně. ISSN 1210-0684. Příklad 2 - konrétní číslo časopisu: CHIP : magazín informačních technologií. Č. 12 (prosinec 1999). Praha : Vogel, 1999. Vychází měsíčně. ISSN 1210-0684. Článek v seriálu: PŘÍJMENÍ, Jméno autora. Název článku. Název seriálu. Rok vydání, ročník, číslo, strany od-do. Příklad 1: SMEJKAL, Vladimír. Proč nový zákon? CHIP : magazín informačních technologií. 1999, roč. 9, č. 11, s. 54-55. Příklad 2: VAN DER HAMER, C. J. A study of the copper content. Journal of biological chemistry, 2006, vol. 42, no. 6, p. 486-491. Citování elektronických dokumentů U elektronických dokumentů bývá často problematické získávání údajů o těchto zdrojích. Někdy je obtížné určit např. autora dokumentu. Pro některé údaje (název stránky, datum aktualizace, vytvoření stránky) můžete použít v internetovém prohlížeči funkci Vlastnosti stránky. V případě elektronických zdrojů je třeba uvést tyto povinné údaje, pokud jsou zjistitelné: Druh média (nosiče) u online seriálů programů a databází. Podle normy ISO 690-2 by tento údaj měl být i u všech dalších online zdrojů (www stránek, dokumentu na FTP apod.) [online] [CD-ROM] *disketa 3,5 + Přístup ke zdroji u všech on-line dokumentů povinný údaj; možné typy zapsání: URL <http://www.willey.com> <http://www.willey.com> Dostupné z: http://www.willey.com Verze povinné nejen u počítačových programů, ale i u všech online zdrojů. Ver. 1.0 Ver. 95

last revision 20th of January 1998 poslední úpravy 20.9.1999 Datum citace velice důležitý údaj, povinný pro on-line zdroje, který dokumentuje, z jaké verze dokumentu bylo citováno. Je možné uvádět: *citováno 1999-10-11] *citováno 9. května 1997+ [cit. 1999-12-10] Webovské sídlo PŘÍJMENÍ, Jméno autora či korporace (je-li uvedeno). Název stránky *online+. Datum publikování, Datum poslední revize *citováno dne+. <URL adresa>. Příklad 1: Národní knihovna ČR *online+. c2000, poslední revize 20.12.2002 *cit. 2006-12-21+. Dostupné z: <http://www.nkp.cz>. Příklad 2: DAVIS, John. Suiseki FAQ [online]. c1997, last revision 20th of January 1998 [cit. 2004-06-13]. Dostupné z: <http://www.btinet.com/faw.html>. Elektronický seriál Název seriálu *druh média+. Místo vydání : Vydavatel, Datum vydání *datum citace+. Přístup ke zdroji. Standardní číslo ISSN - pokud ho seriál má přidělené. Příklad 1 - seriál na CD-ROM: Moderní pedagogika [CD-ROM]. Praha: Leda, 1999-. ISSN 1045-1064. Příklad 2 - seriál na www: Ikaros : elektronický časopis o informační společnosti [online]. 1997-. [cit. 2006-05-23]. Dostupné z: <http://www.ikaros.cz>. ISSN 1212-5075. Článek v elektronickém seriálu PŘÍJMENÍ, Jméno autora či korporace. Název díla. Název seriálu *druh média+. Údaje o vydání *datum citace+. Přístup ke zdroji. Standardní číslo ISSN - pokud ho má seriál přidělené. Příklad 1: KUBROVÁ, Barbora. WWW prezentace jako nástroj online marketingu. Ikaros [online]. 1998, č. 6 *cit. 1998-06-01+. Dostupný z: <http://www.ikaros.cz/clanek.asp?id=200203072>. ISSN 1212-5075.

Příklad 2: BENETT, Scott. Author s rights. Journal of electronic publishing [online]. 1999, vol. 5, issue 2 [cit 2004-12-31+. Dostupný z: <http://www.press.umich.edu/jep/>. ISSN 1080-2711. Strukturu a příklady citací dalších typů dokumentů najdete v normě ČSN ISO 690 (tištěné dokumenty) a ČSN ISO 690-2 (elektronické dokumenty). Jak vyzrát nad tvorbou citací se dozvíte v následující kapitole Generátor citací. Generátor citací Tvorbu citací vám nesmírně ulehčí generátor citací. Generátor citací je online aplikace, která slouží k tvorbě bibliografických citací dle norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Celý proces je velmi snadný. Stačí vyplnit jednoduchý formulář a po odeslání systém citaci automaticky vygeneruje. Vše je doplněno rozsáhlou a intuitivní nápovědou. Další informace nejen o aplikaci, ale vůbec o tvorbě citací, se dozvíte na stránce www.citace.com. Soupisy citací a odkazy v textu Když už jsme se naučili, jak správně sestavit citaci, je také na místě se zmínit o tom, jak se citace používají v praxi. Nejčastěji se setkáváme s využitím citací pro: 1. soupis bibliografických citací, čili seznam použité literatury Ze všech použitých zdrojů musíme udělat přehledný seznam, který se uvádí na konci práce. Soupis citací je zpravidla uspořádán abecedně podle prvního prvku (podle jmen autorů, případně názvů tam, kde autor chybí), nebo v numerické posloupnosti korespondující s pořadím odkazů v textu. Obsahujeli abecedně uspořádaný soupis citací dvě nebo více položek se stejným vstupním prvkem (např. více publikací od stejného autora) a tyto položky jsou zapsány za sebou, ve druhé a následujících citacích můžeme první prvek nahradit pomlčkou, např.: CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. -. Stručný přehled dějin českého knihovnictví. 2. doplň. a rozš. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 183 s. 2. odkazy na citace v odborném textu V textu jakékoliv odborné práce musíme odkázat na dokument, ze kterého citujeme části textu či přejímáme myšlenky. Citace můžeme uvádět buď doslovně (citovanou pasáž dáme do uvozovek), nebo formou parafráze (cizí text zformulujeme svými slovy). V obou případech musíme zajistit to, aby bylo možné identifikovat dokument, ze které citujeme či parafrázujeme. Odkaz je podle normy ČSN ISO 690 "stručná forma citace vsunutá do pokračujícího textu nebo připojená jako poznámka na stránce dole, na konci kapitoly nebo na konci celého textu". Umístění citací tedy může být: a) pod čarou na stránce, na níž je odkaz

b) na konci kapitoly c) na konci dokumentu - nejobvyklejší způsob, výhodou je soustředění citací na jednom místě Často se také používá kombinace způsobu a) + c) - uvedeme citace jako poznámky pod čarou a zároveň v celkovém soupisu na konci dokumentu. V tomto případě musíme dbát na to, aby odkazy korespondovaly se soupisem bibliografických citací, což zajistíme jednou ze tří normou stanovených metod: metoda číselných citací, metoda průběžné poznámky, metoda prvního prvku a data. Metoda číselných citací Jednotlivé odkazy jsou očíslovány podle pořadí, v jakém jsou uvedeny v soupisu citací. V případě, že je některý dokument citován na více místech textu, opakuje se pod stejným číslem. Čísla citací se zapisují do textu buď jako horní index, nebo se dávají do kulatých závorek. Odkazujeme-li na určitou část dokumentu, lze uvést za číslicemi citací také čísla stránek. Příklad dle normy ČSN ISO 690 Text a odkazy: Teorie neviditelných kolégií byla prozkoumána v přírodních vědách (24). O jejich nepřítomnosti mezi historiky se zmiňuje Stieg (13, p. 556). Může to být, jak tvrdí Burchard (8)... Soupis citací: 8. BURCHARD, JE. How humanists use a library. In Intrex: report of a planning conference on information transfer experiments, Sept. 3, 1965. Cambridge, Mass. : M.I.T. Press, 1965, p. 219. 13. STIEG, MF. The information needs of historians. College and Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6, p. 549-560. 24. CRANE, D. Invisible colleges. Chicago : Univ. of Chicago Press, 1972. Metoda průběžné poznámky V textu odkazujeme na jednotlivé dokumenty číslem poznámky (opět můžeme dávat čísla do závorek nebo použít horní index), zkrácené citace uvádíme v poznámce pod čarou a úplné citace v soupisu bibliografických citací. Příklad dle normy ČSN ISO 690 Text: Teorie neviditelných kolégií byla prozkoumána v přírodních vědách. 32 O jejich nepřítomnosti mezi historiky se zmiňuje Stieg. 33 Může to být, jak tvrdí Burchard 34...

Odkazy (poznámky pod čarou): 32. CRANE. D., Invisible colleges. 33. STIEG, MF., The information needs of historians, p. 556. 34. BURCHARD, JE., How humanists use a library, p. 219. Soupis citací (abecedně): BURCHARD, JE. How humanists use a library. In Intrex: report of a planning conference on information transfer experiments, Sept. 3, 1965. Cambridge, Mass. : M.I.T. Press, 1965, p. 219. CRANE, D. Invisible colleges. Chicago : Univ. of Chicago Press, 1972. STIEG, MF. The information needs of historians. College and Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6, p. 549-560. Metoda prvního prvku a data V textu uvedeme jméno autora a rok vydání odkazovaného dokumentu. Vyskytuje-li se jméno autora přirozeně v textu, následuje rok v kulatých závorkách, nevyskytuje-li se, uvádí se v závorkách jméno i rok. Je-li to nutné, lze po roce vydání uvést i čísla stránek. Pokud mají dva nebo více dokumentů stejného autora a rok vydání, použijeme pro rozlišení malá písmena (a, b, c atd.), která následují v závorkách za rokem (Smejkal, 2003a). Citace dokumentů jsou v soupisu citací uspořádány abecedně, rok vydání a případná malá písmena následují bezprostředně za jménem autora. Příklad dle normy ČSN ISO 690 Text a odkazy: Teorie neviditelných kolégií byla prozkoumána v přírodních vědách (Crane, 1972). O jejich nepřítomnosti mezi historiky se zmiňuje Stieg (1981, p. 556). Může to být, jak tvrdí Burchard (1965, p. 219)... Soupis citací: BURCHARD, JE. 1965. How humanists use a library. In Intrex: report of a planning conference on information transfer experiments, Sept. 3, 1965. Cambridge, Mass. : M.I.T. Press. CRANE, D. 1972. Invisible colleges. Chicago : Univ. of Chicago Press. STIEG, MF. 1981. The information needs of historians. College and Research Libraries, Nov. 1981, vol. 42, no. 6, p. 549-560.

POUŽITÉ ZDROJE