1. ÚVOD... 7 2. CÍL PRÁCE... 8 3. METODIKA... 9

OBSAH 1. ÚVOD... 7 2. CÍL PRÁCE... 8 3. METODIKA... 9 4. VÝVOJ A PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANY SPOTŘEBITELE... 10 4. 1 Vývoj ochrany spotřebitele v Evropské unii (do roku 2000)... 10 4. 2 Vývoj ochrany spotřebitele na území České republiky (do roku 2000)... 12 4. 3 Právní úprava ochrany spotřebitele v České republice... 14 4. 3. 1 Úprava spotřebitelských smluv v občanském zákoníku... 15 4. 3. 1. 1 Obecná ustanovení... 15 4. 3. 1. 2 Kupní smlouva... 22 4. 3. 1. 3 Smlouva o dílo... 32 5. SOUČASNÁ SITUACE V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE... 40 5. 1 Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele v Evropské unii... 40 5. 1. 1 Institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele... 40 5. 1. 2 Strategie spotřebitelské politiky EU 2007 2013... 40 5. 1. 3 Komisařství pro ochranu spotřebitele... 42 5. 1. 4 Systémy včasné výstrahy... 44 5. 1. 5 Směrnice o nekalých obchodních praktikách... 45 5. 2 Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele v České republice... 46 5. 2. 1 Změny v právní úpravě spotřebitelských smluv... 46 5. 2. 2 Evropské spotřebitelské centrum v České republice... 47 5. 2. 3 Koncepce spotřebitelské politiky na léta 2006 až 2010... 47 5. 2. 4 Spotřebitelské organizace... 49 5. 2. 4 Sdružení obrany spotřebitelů České republiky... 50 6. APLIKACE PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ NA PRAKTICKÝCH PŘÍKLADECH.. 56 7. ZÁVĚR... 69 8. POUŽITÁ LITERATURA... 72 9. SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ... 74 10. SEZNAM PŘÍLOH... 75

1. Úvod Ať už je naše profese jakákoli, všichni se denně ocitáme v roli spotřebitele, který si něco kupuje či žádá provedení služby. Každý by proto měl znát svá práva a možnosti, jak se bránit v případě problému. V poslední době se se snahou přiblížit spotřebiteli jeho práva objevuje řada občanských sdružení, zabývajících se problematikou ochrany spotřebitele. Tato sdružení si kladou za cíl pomoci spotřebiteli řešit vzniklé problémy, zveřejnit některé kauzy a také pořádat informační setkání, na kterých se spotřebitele snaží seznámit s jejich právy. Jedním z nich je i Sdružení obrany spotřebitelů ČR, které má své kanceláře po celé republice. Kromě osobní návštěvy umožňuje spotřebitelům kontakt i prostřednictvím telefonu či webových stránek. Vztah mezi spotřebitelem a obchodníkem je často označován jako nerovný. Obchodník má řadu zkušeností, může se spolehnout na pomoc a podporu výrobce a v neposlední řadě svůj výrobek velmi dobře zná. Spotřebitel naproti tomu je v tomto vztahu stranou slabší. Nemá zkušenosti, výrobek většinou nezná a často je odkázán jen na informace obchodníka o něm. A právě k vyrovnání tohoto nerovného vztahu slouží právní úprava, se kterou by se měl každý spotřebitel seznámit. Česká republika se 1. 5. 2004 stala jednou ze členských zemí Evropské unie a tím i součástí jednotného trhu. To s sebou přináší řadu výhod, kterých může každý český občan, který je současně i spotřebitelem, využívat. Členské státy Evropské unie postupně budují soustavu evropského práva, které je nadřazeno právu jednotlivých členských zemí. Se vstupem České republiky do Evropské unie byla proto i v oblasti ochrany spotřebitele spojena celá řada změn, které naše republika implementovala do svého právního řádu. Stejně jako v jiných oblastech tak i v oblasti ochrany spotřebitele platí, že evropské právo umožňuje členským státům rozšířit ochranu nad základní stanovený rámec. V případě, že dojde ke konfliktu národního a evropského práva, použije se to, které poskytuje vyšší ochranu. 7

2. Cíl práce Tato diplomová práce se zabývá ochranou spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách. V souvislosti se vstupem naší republiky do Evropské Unie došlo v oblasti ochrany spotřebitele k některým změnám. Tyto změny souvisely především s implementací předpisů Evropské unie. Cílem této diplomové práce je seznámit spotřebitele s právní úpravou spotřebitelských smluv v občanském zákoníku. Na konkrétních příkladech smluv (kupní smlouvy a smlouvy o dílo) ukázat některé chyby, kterých se spotřebitelé dopouštějí, navrhnout jejich opravu a řešení problémů, které ve vztahu spotřebitele a prodávajícího či zhotovitele vznikají. Uvést doporučení, která vycházejí z těchto konkrétních situací. Dále se zaměřit na aktuální situaci v oblasti ochrany spotřebitele v České republice i Evropské unii a to uvedením nejdůležitějších novinek v této oblasti. Uvést přehled nejvýznamnějších spotřebitelských organizací, které se zabývají pomocí spotřebitelům. Podrobněji pohovořit o Sdružení obrany spotřebitele, jež se stalo důležitým rádcem spotřebitele v boji za dodržování jeho práv. 8

3. Metodika Metodika této diplomové práce vychází ze zadaného tématu a cíle práce. Tématem je Ochrana spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách. Tato problematika je součástí ochrany spotřebitele, která je velmi rozsáhlá, proto mým cílem není obsáhnout všechna nařízení a rozhodnutí, která se této oblasti týkají. Zaměřuji se pouze na úpravu spotřebitelských smluv v občanském zákoníku. Při práci jsem si nejdříve nastudovala právní úpravu v občanském zákoníku, kterou poté aplikuji na konkrétních příkladech kupních smluv a smlouvy o dílo. K příkladům jsou v příloze uvedeny konkrétní podoby smluv. U dvou smluv uzavřených ústní formou je pro zvýšení přehlednosti uveden komentář kurzívou. Součástí mé práce jsou i doporučení spotřebitelům, která vyplývají z uvedených praktických příkladů. Poté jsem si vyhledala informace o ochraně spotřebitele na internetu. V analýze současného stavu uvádím nejdůležitější novinky, které ochranu spotřebitele v současnosti ovlivňují. V Evropské unii to je především institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele, Strategie spotřebitelské politiky na roky 2007 2013, zřízení Komisařství pro ochranu spotřebitele, systémy včasné výstrahy a směrnice o nekalých obchodních praktikách. V České republice změnily právní úpravu spotřebitelských smluv dvě novely občanského zákoníku, vzniklo také Evropské spotřebitelské centrum v Praze, Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo Koncepci spotřebitelské politiky na léta 2006 2010 a významnou roli v ochraně spotřebitele hrají i spotřebitelské organizace. Z těchto organizací jsem si vybrala Sdružení obrany spotřebitelů, pobočku v Brně, kterou jsem při zpracovávání své diplomové práce několikrát navštívila. Toto sdružení jsem si vybrala, protože má své poradny rozmístěny po celém území České republiky a jeho činnost se v současnosti velmi rozvíjí. Byly mi zde poskytnuty nejen publikace, které sdružení vydává, ale také cenné rady a zkušenosti, které jsem ve své práci využila. Data zde získaná jsem upravila pomocí programu MS Excel. 9

4. Vývoj a právní úprava ochrany spotřebitele 4. 1 Vývoj ochrany spotřebitele v Evropské unii (do roku 2000) Smlouvou o založení Evropského společenství uhlí a oceli podepsanou v Paříži Belgií, Francií, Lucemburskem, Německem a Nizozemím začíná v roce 1951 historie Evropské unie [1]. Šest zakládajících států se zavázalo společně postupovat v rozvoji těžby uhlí a oceli. Ustanovení zakotvená ve smlouvě se dařilo naplňovat, proto se členské státy dohodly a v roce 1957 v Římě uzavřely Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Římské smlouvy byly postupně rozšiřovány a doplňovány: v únoru 1986 byl podepsán Jednotný evropský akt, v únoru 1992 Smlouva o evropské unii (Maastrichtská smlouva), v říjnu 1997 Amsterdamská smlouva a v prosinci 2000 Smlouva z Nice Hlavním smyslem Evropského společenství (dále jen Společenství) bylo vytvoření společného trhu a dodržování čtyř základních svobod, kterými jsou volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Součástí společného trhu bylo již od počátků zavedení a dodržování společných soutěžních pravidel. Důležitým prvkem bylo vytvoření společných institucí (dnes známých jako Evropská komise, Rada, Evropský parlament a Soudní dvůr) a tvorba právních norem platných a vynutitelných ve všech členských státech. Základní funkcí těchto norem je sbližování národního práva s cílem dosáhnout řádného fungování společného trhu. Na počátku integrace se Společenství ochranou spotřebitele nezabývala. Římská smlouva mluví jen o postupném vytvoření společného trhu založeného na celní unii. Zavedení celní unie pak dalo podmět k zájmu o ochranu spotřebitele, protože bylo zřejmé, že společný trh může fungovat jen pokud bude mít spotřebitel zájem nakupovat i v jiných členských zemích. První zmínky o ochraně spotřebitele můžeme nalézt na pařížském summitu v roce 1972. Hlavy států a vlád zde vyzvaly k politické akci v této oblasti. Evropská komise pak v roce 1975 představila Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice. Tento dokument obsahoval pět základních práv spotřebitelů, kterými jsou právo na ochranu zdraví a bezpečnost, ochranu 10

ekonomických zájmů, náhradu škody, informace, vzdělávání a zastoupení. Dokument se stal základem komunitární legislativy. V programu také zaznělo, že spotřebitelská politika má průřezový charakter a uvedené cíle byly postupně začleňovány do zvláštních politik Společenství (např. do hospodářské politiky, společné zemědělské politiky, politiky životního prostředí, energetické a dopravní politiky, aj.). Po tomto Předběžném programu následovaly další programy, ale až Jednotný evropský akt, společně s později přijímanou legislativu, můžeme označit za skutečný začátek komunitární spotřebitelské politiky. Jednotný evropský akt, který pevně stanovil, že vnitřní trh musí vzniknout do konce roku 1992, zakotvil poprvé v primárním právu pojem spotřebitel. Evropská komise byla zmocněna navrhovat opatření na ochranu spotřebitelů, základem měl být vysoký stupeň ochrany. Pojem spotřebitele však nebyl ani zde přesně definován. Jednotný evropský akt rozšířil politiky Společenství o nové oblasti, jako jsou sociální politika, regionální politika nebo politika na ochranu životního prostředí. Spotřebitelská politika se v něm ještě neobjevuje. Jako samostatnou politiku zavedla ochranu spotřebitele až Maastrichtská smlouva, která pro ni položila nezbytný právní základ a pojala ji za plnohodnotnou komunitární politiku. Bylo stanoveno, že Společenství musí přispívat k posilování ochrany spotřebitele. Toto zakotvení vedlo k dalšímu rozmachu regulace, který se projevil v přijetí mnoha nových opatření. Následující změna primárního práva zakotvená v Amsterodamské smlouvě přinesla v oblasti ochrany spotřebitele určité změny. Bylo zde výslovně stanoveno, že Společenství přispívá k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů. Mají být také zohledněny požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele i při vymezování a provádění ostatních politik Společenství. Podle Amsterodamské smlouvy funguje legislativa na principu subsidiarity, tzn. nenahrazuje národní, regionální nebo lokální opatření, ale spíše je doplňuje. Nejdůležitějším úkolem v praxi je tedy vytváření minimální úrovně ochrany spotřebitele. Tím je na jednotlivých zemích ponechána možnost zpřísnění opatření. Ve smlouvě z Nice nedošlo prakticky k žádné změně v oblasti ochrany spotřebitele. 11

Na evropské úrovni ale docházelo k regulaci ochrany spotřebitele ještě před přijetím Jednotného evropského aktu a dalších změn primárního práva. Dělo se tak v rámci regulace vnitřního trhu v oblastech, kde odlišnosti ve standardech ochrany spotřebitele představovaly překážky pro vnitřní trh. Před schválením Jednotného evropského aktu přijalo Společenství právní úpravu např. v oblasti bezpečnosti výrobků, označování potravin, klamavé reklamy a podomního prodeje. 4. 2 Vývoj ochrany spotřebitele na území České republiky (do roku 2000) Počátky ochrany spotřebitele na našem území můžeme nalézt již v 16. století. V této práci se ale zaměřuji pouze na období po druhé světové válce. Soukromoprávní ochrana kupujících byla zajišťována až do roku 1950 Všeobecným zákoníkem občanským [1]. Ten upravoval práva a povinnosti smluvních stran především ze smlouvy kupní, smlouvy o dílo a dalších smluv. Po roce 1949 se ochranou spotřebitele zabýval Zákon o vnitřním obchodě, který obsahoval opatření týkající se zajištění oběhu zboží, jeho distribuce a kontroly spotřeby. Řada zájmů spotřebitelů byla řešena v rámci vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu. Ta ukládala prodávajícím zboží informační povinnosti a také zakazovala překupnictví a podomní obchod. Po zavedení centrálně plánované ekonomiky fungovala ochrana spotřebitele pouze omezeně na základě centralistického vlivu státu. Systém diktatury výrobce vytvářel nerovnovážný stav mezi výrobci, prodejci a spotřebiteli. Zájmy spotřebitelů byly víceméně potlačovány, protože strategie rozvoje a plány firem se neodvíjely od potřeb a požadavků zákazníků. Monopolní výrobci či prodejci měli ze svého výjimečného postavení na trhu řadu výhod, mezi které patřila například možnost stanovit si vysokou cenu. Pokud chtěli odběratelé zboží vůbec dostat, byli nuceni tolerovat všechny nedostatky monopolního dodavatele. V případě, že v podniku nastaly potíže s nekvalitou a s ní spojeným nezájmem zákazníků, management podniku řešil problém, jak prodat to, co se vyrobilo. Primární ale měla být snaha vyrobit zboží takové, o jaké mají spotřebitelé zájem a ne takové, jaké se prodá. Veškeré chování výrobce je třeba 12

odvíjet od požadavků trhu od spotřebitele. Co se bude vyrábět musí být určováno každodenní volbou zákazníka. V období centrálně plánované ekonomiky byla ochrana spotřebitele garantována státem prostřednictvím jeho orgánů, jimiž byly například národní výbory, Výbor lidové kontroly, Státní obchodní inspekce apod. Tyto instituce ale nemohly odstranit problémy plynoucí z centrálního řízení ekonomiky, pouze zmírňovaly dopad monopolní výroby na spotřebitele. Nedostatkem činnosti inspekčních orgánů byla jejich následnost namísto prevence a také jejich řízení ovlivněné politickými zájmy státu. Nástroji ochrany spotřebitele byly tzv. Knihy přání a stížností a Reklamační řády. Konkrétní speciální zákon zabývající se ochranou spotřebitele v této době neexistoval. Byly přijímány různé normy a zákony srovnatelné s mezinárodními, nicméně jejich uplatňování a prosazování nebylo důsledné, protože byla udělována celá řada výjimek motivovaných politicky i ekonomicky. Spotřebitelé měli velmi obtížný přístup k informacím, v této době nevycházely žádné nezávislé spotřebitelské časopisy a také nebylo možné zakládat dobrovolné spotřebitelské organizace a skupiny, jejichž prostřednictvím by bylo možné uplatnit názory spotřebitelů a které by spotřebitele mohly informovat, poradit jim či je zastupovat. Až demokratizační proces zahájený koncem roku 1989 uvedl problematiku ochrany spotřebitele do povědomí i u nás. Nejdříve začaly vznikat občanské aktivity, následně se rozvinuly i aktivity státu, především v souvislosti se zahájením rozhovorů o přidružení Československa k Evropskému společenství. Koncem roku 1990 vznikl na Federálním ministerstvu kontroly Odbor ochrany spotřebitele. Jeho úkolem bylo řešit problémy spotřebitelů a koordinovat různé aktivity v rámci ochrany spotřebitele. Výsledkem jeho činnosti byl návrh zákona zabývajícího se ochranou zájmů spotřebitele, který byl schválen jako Zákon č. 643/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Po rozdělení federace vznikl Odbor ochrany spotřebitele na Ministerstvu hospodářství. Dne 4. 10. 1993 uzavřela Česká republika Evropskou dohodu o přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé [4]. Tato dohoda nabyla účinnosti ke dni 1. 2. 1995. V oblasti ochrany spotřebitele se Česká republika v článku 92 zavázala spolupracovat za účelem dosažení plného přizpůsobení České republiky na systému ochrany spotřebitele. 13

4. 3 Právní úprava ochrany spotřebitele v České republice Právní ochranu spotřebitele [3] zajišťuje řada právních předpisu různé právní síly a to z oblasti veřejnoprávní i soukromoprávní. Základem je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Oba tyto předpisy se staly ústavněprávními prameny pro postupně vytvářený systém právní ochrany spotřebitele. Jde především o tato ústavní práva: - právo na svobodnou volby povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, - právo svobodně se sdružovat s jinými, zejména se sdružovat na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů, - právo na ochranu zdraví, - právo na příznivé životní prostředí, - právo na soudní ochranu. Mezi veřejnoprávní předpisy na ochranu spotřebitele patří především zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jako další zdroje můžeme uvést: - zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, - zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, - zákon č. 59/1988 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, - zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Ochranu spotřebitelů v soukromoprávní oblasti upravují především občanský a obchodní zákoník. V občanském zákoníku můžeme nalézt dvě základní oblasti ochrany spotřebitele: - spotřebitelské smlouvy, - specifickou úpravu smluvních typů občanského práva. Spotřebitele se také mohou týkat další druhy odpovědnosti, a to podle občanského zákoníku především: - odpovědnost podnikatele za škodu na věcech vnesených nebo odložených, - odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, - odpovědnost za škodu způsobenou dopravním prostředkem. 14

Obchodní zákoník specifikuje ochranu spotřebitele v rámci právní úpravy nekalé soutěže. 4. 3. 1 Úprava spotřebitelských smluv v občanském zákoníku 4. 3. 1. 1 Obecná ustanovení Spotřebitelská smlouva je právní skutečností, dvoustranným právním úkonem, kterým se zakládá právní vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem, a který můžeme nazvat spotřebitelským závazkovým právním vztahem. Spotřebitelské smlouvy jsou upraveny v zákoně č. 40/1964, občanském zákoníku. Ten zahrnuje implementaci pěti směrnic přijatých Evropským parlamentem a Radou Evropské unie do legislativy České republiky pro ochranu hospodářských zájmů spotřebitele. Jedná se o: směrnici 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, směrnici 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, směrnici 93/13/EHS o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, směrnici 97/7/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, směrnici 99/44/ES o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží. Ochrana spotřebitele je zahrnuta především v těchto ustanoveních: 52 57 spotřebitelské smlouvy, 488 587 obecná ustanovení, 588 627 kupní a směnná smlouva, 631 643 smlouva o dílo. 15

Spotřebitelskými smlouvami 1 jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v osmé části občanského zákoníku, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitel je definován jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Mezi nejznámější spotřebitelské smlouvy patří: - kupní smlouva, - smlouva o dílo, - darovací smlouva, - smlouva o přepravě osob, - smlouva o přepravě nákladu, - smlouva o ubytování, - smlouva o úschově, - další smlouvy. Ve své práci se zaměřuji na kupní smlouvu a smlouvu o dílo. Smlouvy uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku Občanský zákoník se zabývá i smlouvami uzavřenými s využitím prostředků komunikace na dálku 2. Jsou to tzv. distanční smlouvy uzavřené bez fyzické přítomnosti smluvních stran. Za prostředky komunikace na dálku jsou považovány prostředky, s výjimkou písemného styku, provozované podnikatelem, k jehož předmětu činnosti náleží poskytování jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku. Je to především neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy, rozhlas, videotelefon, videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, fax, televize (televizní nákup, teleshopping). Použití prostředků komunikace na dálku je ale omezené a to tak, že prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Prostředky 1 52 a následující [6] 2 53 a 54 [6] 16

komunikace na dálku umožňující individuální jednání tak lze použít pouze do okamžiku odmítnutí ze strany spotřebitele. Individuálním jednáním je myšleno používání prostředků, které jsou schopny oslovit přímo určitou osobu například e-mail nebo SMS zprávy. Použití některých prostředků je omezeno ještě více, a to ustanovením, že automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy a faxové přístroje mohou být použity jen s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele. Tím se zabraňuje obtěžování spotřebitele nevyžádanými nabídkami, jejichž vyřízení může spotřebitele poškozovat. Částečně je také spotřebitel chráněn před možností zneužívání různých veřejných (zejména telefonních) seznamů. Při využití prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace: - obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, - název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb, - cena zboží nebo služeb včetně všech poplatků, - náklady na dodání, - způsob platby, dodání nebo plnění, - náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, - doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti - poučení o právu na odstoupení. Součástí návrhu smlouvy musí být také informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná, dále informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít, informace o možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro dodavatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje, jejich přístupnosti při použití elektronických prostředků. Toto neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Před podáním objednávky musí být spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v objednávce obsažené, což ale neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální 17

komunikací. Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty ve formě umožňující archivaci a reprodukci. Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace: - obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, - informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy, - informace o službách po prodeji a o zárukách, - podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok. Pokud nemá spotřebitel odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže odstoupit od smluv: - na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění, - na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele, - na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, - na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, - na dodávku novin, periodik a časopisů, - spočívajících ve hře nebo loterii. Při použití prostředků komunikace na dálku má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění. Pokud dodavatel nedodal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta 14 dní. 18

Okruh smluv, na která se ustanovení smluv uzavřených s využitím prostředků komunikace na dálku nevztahují: smlouvy o finančních službách, smlouvy uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven, smlouvy uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů, smlouvy uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu, smlouvy uzavírané na základě dražeb, smlouvy na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele, smlouvy o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době. Obsah spotřebitelských smluv 3 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemůže odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se především nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Při pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí vždy výklad pro spotřebitele příznivější. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. To ale neplatí u smluvních ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Nepřípustná ujednání ve spotřebitelských smlouvách jsou taková, která: - vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, 3 55 a 56 [6] 19

- vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, - stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, - dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, - opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, - opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, - zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, - dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, - stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, - přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, - dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. Tato smluvní ujednání se ale považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Pokud takovéto ujednání ovlivňuje přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Při pochybnostech o významu spotřebitelské smlouvy platí výklad pro spotřebitele příznivější. 20

Smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání Právní úprava se zabývá i odstoupením od smlouvy 4 a jeho podmínkami u smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání. Je zde stanovena možnost spotřebitele písemně odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření a to pokud byla spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo pokud dodavatel nemá žádné stálé místo k podnikání. Jestliže dosud nedošlo ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může spotřebitel od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a jakékoliv sankce a to do doby 1 měsíce. Tato možnost se netýká smluv, u kterých si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel je také povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Další povinností dodavatele je písemně upozornit spotřebitele na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy. Toto písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u které má být toto právo uplatněno a to včetně bydliště či sídla takové osoby. Při porušení této povinnosti má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. Zákon také vymezuje smlouvy, na které se tato ustanovení nevztahují. Jsou to smlouvy: - jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných, - na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa, - na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy, a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě, - pojistné a o cenných papírech. 4 57 [6] 21

4. 3. 1. 2 Kupní smlouva Z kupní smlouvy 5 vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. a) podstatné náležitosti smlouvy Podstatnými náležitostmi [5] kupní smlouvy jsou: - předmět koupě, - kupní cena. Předmět koupě Předmětem koupě mohou být věci, které nejsou vyloučeny z občanskoprávního styku. Mohou to být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně. Předmětem kupní smlouvy nemůže být součást věci a pokud trvá jeho určení, ani příslušenství věci. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se věc znehodnotila. Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale užívány. Nelze prodávat peníze, lze ale prodávat cizí věci (valuty) a cenné papíry. Předmět kupní smlouvy nemusí existovat již v době uzavření smlouvy. Lze sjednat kupní smlouvu, jejímž předmětem jsou věci, které teprve vzniknou (tzv. koupě věci budoucí). Předmětem koupě může být i podíl na věci, která je v podílovém spoluvlastnictví, nelze ale prodávat podíl jednoho manžela na věci, která je ve společném jmění manželů. 5 588 a následující [6] 22

Kupní cena Kupní cena [5] je úplata za předmět koupě stanovená v penězích. Vyjadřuje požadavek ekvivalentnosti směny věcí, práv a jiných majetkových hodnot za peníze. Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak se kupující může dovolat neplatnosti smlouvy 6. Výše kupní ceny se stanoví dohodou. Splatnost kupní ceny může být dohodnuta: - současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě (u koupě z ruky do ruky), - později než dojde k odevzdání a převzetí předmětu koupě (u koupě na úvěr), - předem a ke splnění předmětu koupě dojde až dodatečně. Kupní cenu lze zaplatit jednorázově nebo ve splátkách. Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. b) vznik smlouvy Kupní smlouva vzniká [5], pokud bylo dosaženo dohody o jejím obsahu předmětu koupě a kupní ceně. Forma kupní smlouvy není stanovena, záleží na tom, co si dohodli kupující a prodávající. Při nedodržení dohodnuté písemné formy by šlo o relativní neplatnost. U kupní smlouvy, jejíž předmětem je nemovitost, je stanovena písemná forma, jinak je smlouva absolutně neplatná. K nabytí vlastnického práva kupujícím nemusí dojít současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě. Proto platí, že není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím vlastnictví. Může dojít k situaci, kdy kupující nabude vlastnictví před převzetím předmětu koupě od prodávajícího. Prodávající má v takovémto případě až do odevzdání předmětu koupě práva a povinnosti schovatele 7. 6 40a [6] 7 478 752 [6] 23

Schovatel je pak povinen věc opatrovat pečlivě, především dát věc pojistit, je-li to obvyklé. c) práva a povinnosti subjektů Pro smluvní strany vyplývají z kupní smlouvy především tato práva a povinnosti: Prodávající - řádně plnit předmět kupní smlouvy (povinnost odevzdat předmět koupě ve lhůtě, kterou si strany sjednaly), - povinnost pečlivě předmět kupní smlouvy opatrovat (v případech, kdy kupující nabyl vlastnické právo dříve, až do odevzdání věci kupujícímu), - povinnost upozornit kupujícího na vady, které věc má a prodávající o nich ví, - právo na poskytnutí kupní ceny za podmínek uvedených v kupní smlouvě. Kupující - právo a povinnost předmět kupní smlouvy převzít, - povinnost zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu, - právo uplatňovat odpovědnost za vady vůči prodávajícímu, - právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny, pokud dodatečně vyjde najevo vada, na kterou ho prodávající neupozornil, - právo od smlouvy odstoupit, činí-li vada věc neupotřebitelnou, - právo od smlouvy odstoupit, jestliže ho prodávající ujistí, že věc má určité vlastnosti a že nemá žádné vady a toto ujištění se ukázalo být nepravdivým, - právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady. 24

d) vedlejší ujednání Občanský zákoník rozlišuje zejména tato vedlejší ujednání 8 : - výhrada vlastnictví, - předkupní právo, - právo zpětné koupě, - jiná vedlejší ujednání. Výhrada vlastnictví Jde o dohodu mezi prodávajícím a kupujícím, podle které přechází vlastnictví věci movité na kupujícího až po zaplacení celé kupní ceny a to bez ohledu na dobu odevzdání věci. Nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího přechází odevzdáním věci, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. Pro sjednání výhrady vlastnictví je stanovena obligatorně písemná forma. Výhrada nemusí být obsažena v kupní smlouvě, lze ji sjednat samostatnou písemnou smlouvou. Předkupní právo Prodávající si vyhrazuje, že pokud bude chtít kupující koupenou věc v budoucnu prodat, nabídne ji nejprve jemu. Předkupní právo může být sjednáno i pro případ jiného zcizení věci. Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout ke koupi. Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní právo se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Při porušení předkupního práva se může oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu. 8 601-610 [6] 25

Prodávající a kupující se mohou při dohodě o předkupním právu sjednat i lhůtu, ve které má být prodej proveden. Pokud taková dohoda není uzavřena, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do 8 dnů, nemovitost do 2 měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek, u nemovitosti musí být nabídka písemná. Ten, kdo je oprávněn věc koupit, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, pokud není dohodnuto jinak. Právo zpětné koupě Toto právo umožňuje, aby prodávající mohl v určité době věc získat zpět do svého vlastnictví. Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně. Právo zpětné koupě znamená, že oprávněný má právo žádat vrácení věci do určité doby po koupi, pokud kupujícímu vrátí zaplacenou cenu. Oprávněný tak má na rozdíl od práva předkupního možnost se ve stanovené lhůtě pro zpětné získání věci sám rozhodnout, zatímco u předkupního práva má oprávněný možnost získat věc jen tehdy, pokud se nový vlastník rozhodne věc prodat. Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a pokud není dohodnuto jinak, nejpozději do 1 roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne. Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy. Kupující má povinnost vrátit tutéž věc, pokud se jedná o věc jednotlivě určenou či vrátit věc téhož druhu, byla-li věc koupě určena podle druhu. Jiná vedlejší ujednání Účastníci kupní smlouvy si mohou písemně dohodnout i jiná vedlejší ujednání. Jde např. o právo zpětného prodeje, podmínky rozkládací nebo rozvazovací apod. Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil. 26

e) odpovědnost Porušením práv a povinností plynoucích z kupní smlouvy vzniká odpovědnostní vztah, který může spočívat v: - odpovědnosti za vady 9, - odpovědnosti za prodlení, - odpovědnosti za způsobenou škodu. Odpovědnost za vady Prodávající má povinnost upozornit kupujícího na vady, o kterých ví. Tato povinnost není splněna všeobecným upozorněním, že věc je vadná. Pokud prodávající tuto povinnost splní, pak neodpovídá za vady, na které upozornil. Pokud ale vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo požadovat slevu ze sjednané kupní ceny, případně právo odstoupit od smlouvy. V závislosti na rozsahu vady předmětu kupní smlouvy může dojít k těmto situacím: - Vada činí předmět koupě neupotřebitelným vada je neodstranitelná a předmět koupě proto nelze užívat dohodnutým způsobem nebo řádně. Kupující má v tomto případě právo na přiměřenou slevu z kupní ceny nebo právo od smlouvy odstoupit. - Vada nečiní předmět koupě neupotřebitelným vada je odstranitelná, ale předmět lze užívat dohodnutým způsobem nebo řádně. Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, která odpovídá povaze a rozsahu vady. - Ujištění prodávajícího, že předmět koupě má určité vlastnosti (zejména vlastnosti kupujícím vymíněné) nebo že nemá žádné vady, bylo nepravdivé. Kupující může požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny 9 596 a následující [6] 27

nebo od smlouvy odstoupit. To platí i v případě, že vady nečiní předmět koupě neupotřebitelným. Odpovědnost za vady má povahu objektivní (odpovědnost za výsledek). Vady musí kupující u prodávajícího uplatnit bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu jenom v případě, že vady vytkne nejpozději do 6 měsíců, u vady krmiv do 3 týdnů a jde-li o vady zvířat, do 6 týdnů od převzetí věci. Odpovědnost za prodlení Jde o odpovědnost za prodlení [5] na straně prodávajícího i kupujícího. Prodávající má právo od smlouvy odstoupit, pokud kupující nesplní svůj dluh ani v dodatečně přiměřené lhůtě, kterou mu prodávající poskytl. Odstoupením od smlouvy se kupní smlouva ruší, zanikají všechna práva a povinnosti účastníků ze smlouvy. Jestliže ze smlouvy, která odstoupením zanikla, jedna strana již splnila, má právo požadovat své plnění zpět. Jde-li o prodlení se zaplacením kupní ceny, má prodávající právo požadovat na kupujícím úroky z prodlení. Odpovědnost za škodu Pokud byla porušením povinností z kupní smlouvy způsobena druhému účastníku škoda, vzniká odpovědnost za škodu podle obecných ustanovení o náhradě škody. Platí to i v případě, že byla uplatněna odpovědnost za vady, protože uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody. Právo na náhradu škody 28

může být založeno splněním předpokladů obecné odpovědnosti za škodu 10 či splněním předpokladů odpovědnosti za škodu 11 f) prodej zboží v obchodě Prodej zboží v obchodě je kupní smlouvou, ve které zvláštní povaha prodeje vyžaduje v některých směrech odlišnou právní úpravu, je zde více omezena smluvní volnost účastníků [5]. Platí zde proto jak obecná ustanovení o kupní smlouvě, tak i úprava 12, která má přednost v oblastech, které upravují i obecná ustanovení. Je stanovena povinnost použít ustanovení o prodeji zboží v obchodě v případě, že fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jako prodávající) v rámci své podnikatelské činnosti. Jako kupující může vystupovat jen fyzická nebo právnická osoba, která není podnikatelem. Právní vztahy z kupní smlouvy uzavřené mezi dvěma podnikateli upravuje obchodní zákoník. Při prodeji na objednávku je předmětem smlouvy věc, kterou prodávající v době uzavření smlouvy nemá k dispozici, ale může ji opatřit a kupujícímu dodat. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě. Nestane-li se tak, je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Tímto odstoupením není dotčeno právo na náhradu škody. V občanském zákoníku jsou upraveny i následky převzetí věci a okamžik nabytí vlastnictví věci. Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li se s prodávajícím jinak. V případě, že kupující věc nepřevezme, je prodávající oprávněn požadovat poplatek za uskladnění stanovený zvláštním předpisem nebo dohodou mezi účastníky. Vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem 10 420 [6] 11 421a [6] 12 612 627 [6] 29

předání věci. Při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě dodání jím určeném. U samoobslužného prodeje dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží. Až do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit na původní místo. Jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu takto způsobenou 13. Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout. Shoda s kupní smlouvou Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, především že je bez vad. Shodou se rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, či pro věc takového druhu obvyklé. Jestliže to připouští povaha věci, má prodávající právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby mu její činnost byla předvedena. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během prvních 6 měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud se neprokáže opak. Věci, které mají vady, jež nebrání, aby je mohlo být užíváno k určenému účelu, musí být prodávány za nižší ceny než je obvyklá cena bezvadné věci. Kupujícího je ale třeba v takovém případě upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde. Odpovědnost za vady prodané věci Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců, u prodeje potravinářského zboží 8 dní, u prodeje krmiv 3 týdny a u prodeje zvířat 6 týdnů. V případě, že je na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena lhůta k použití věci, končí záruční doba uplynutím této lhůty. Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruční list. Ten musí obsahovat jméno a příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu. Prohlášením v záručním 13 420 450 [6] 30

listě vydaném kupujícímu může prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah zákonné záruky. Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Nároky z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě závisí na tom, zda jde o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou. U vady odstranitelné má kupující tyto nároky: právo na odstranění vady (bezplatně, včasně a řádně), právo na výměnu věci nebo součásti věci, které se vada týká, právo na přiměřenou slevu z ceny věci, právo na výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy, jestliže nemůže pro opětovný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. U vady neodstranitelné 14 má kupující tyto nároky: právo na přiměřenou slevu z ceny věci (pokud vada nebrání užívání věci) nebo může od smlouvy odstoupit, právo na výměnu věci nebo právo od smlouvy odstoupit. Práva vyplývající z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. V případě, že je v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u tohoto podnikatele. Tento podnikatel je povinen provést opravu ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím. Práva z odpovědnosti za vady věci, na které platí záruční doba, zanikají, pokud nebyla uplatněna v záruční době. U věcí, které se rychle kazí, musí být práva z odpovědnosti za vady uplatněna nejdéle v den následující po koupi, jinak práva zaniknou. Do záruční doby se nepočítá doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, o provedení opravy a o době jejího trvání. V případě, že dojde k výměně věci, začíná běžet záruční doba 14 Vadu nelze odstranit a tato vada zároveň brání tomu, aby věc mohla výt řádně užívána jako věc bez vady 31

znovu od převzetí nové věci. To platí i v případě výměny součástky, na kterou byla poskytnuta záruka. Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná. 4. 3. 1. 3 Smlouva o dílo Smlouva o dílo 15 je vzájemný závazkový právní vztah, ve kterém se ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), zavazuje objednateli, že dílo provede za sjednanou cenu na své nebezpečí. Zhotovitel se zavazuje provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Na povaze díla a obsahu smlouvy záleží, zda je zhotovitel povinen provést dílo osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost. a) podstatné náležitosti Podstatné náležitosti smlouvy o dílo tvoří: předmět díla, ujednání o úplatě, provedení díla na nebezpečí zhotovitele. Předmět díla Předmětem díla [5] je výsledek činnosti, který má materiální povahu nebo povahu prací a výkonů. Dílo může být určeno druhově nebo individuálně. Dílo v době uzavření smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu. Není rozhodující, zda materiál ke zhotovení díla poskytne objednatel nebo zhotovitel. Ujednání o úplatě Smlouva o dílo nemůže být sjednána bezúplatně. Cena díla představuje úplatu za předmět smlouvy v penězích. Výše ceny může být sjednána při uzavření smlouvy, 15 631 a následující [6] 32

ale není vyloučeno, aby k dohodě došlo po provedení díla. Podstatnou náležitostí smlouvy o dílo je ujednání úplaty za provedené dílo, stanovení ceny díla podmínkou platnosti smlouvy není. Ve smlouvě o dílo rozlišujeme tyto způsoby určení ceny díla: Pevnou částkou, která se určuje jako cena celková nebo jako cena příslušné měrné jednotky. Přiměřenou cenou - ta se používá v případě, že výše ceny není sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy 16. Za přiměřenou cenu je možno považovat cenu srovnatelného díla odpovídající vynaloženým nákladům na zhotovení díla a přiměřený zisk. Odhadem - jestliže pevná částka nemůže být z objektivních důvodů stanovena, nastupuje tento způsob určení ceny díla. Určení ceny odhadem předpokládá, že jsou do ní zahrnuty všechny potřebné práce a náklady potřebné ke zhotovení díla. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že je třeba cenu podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně upozornit. Cenu je možné překročit, ale v zájmu ochrany objednatele je stanoveno, že nesmí být překročena podstatně. Za podstatné překročení ceny se považuje její překročení o 10 20 %. Při rozhodování o tom, zda došlo k podstatnému překročení ceny se posuzuje každý případ zvlášť. Přitom se přihlíží k povaze díla, obtížnosti odhadu ceny při uzavření smlouvy. Takto učená cena je závazná. Rozpočtem takto stanovená cena nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu zahrnuté lze účtovat jen pokud je objednatel schválil písemně nebo pokud si práce dodatečně písemně objednal. Pokud se strany nedohodnou jinak, platí, že cena je objednatelem placena až po skončení díla. V případě, že je dílo prováděné po částech nebo provedení vyžaduje značné náklady, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy. 16 634 [6] 33

Zhotovitel je povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou cenu v případě, že v době od uzavření smlouvy do jejího splnění došlo ke změně cenového předpisu, podle kterého byla cena stanovena. Po oznámení nové ceny je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Jestliže bez zbytečného odkladu neodstoupí, je povinen zaplatit zhotoviteli novou cenu. V případě, že objednatel od smlouvy odstoupí, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny pouze pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. Provedení díla na nebezpečí zhotovitele [5] znamená, že zhotovitel své povinnosti ze smlouvy nesplní tím, že bude na díle pracovat, ale jen tím, že objednateli poskytne výsledek své práce, tzn. hotové dílo. Riziko zmaření provedení díla, nahodilé zkázy, nahodilého zhoršení dokončeného a neodevzdaného díla nese zhotovitel. b) vznik smlouvy Pro uzavření smlouvy o dílo není stanovena zvláštní forma. Dohodnou-li se však objednatel se zhotovitelem na písemném uzavření smlouvy, je smlouva pro nedodržení formy relativně neplatná 17. Pokud nedojde ke zhotovení díla na počkání, je zhotovitel povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Toto potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení. c) práva a povinnosti subjektů Zhotovitel - Povinnost provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení této normě odpovídat. Zhotovitel je povinen dílo provést osobně sám 17 40a občanský zákoník 34