Finanční a legislativní otázky funkčního komunitního systému. sociálních a zdravotních služeb pro seniory v obcích. realizovaná v rámci projektu

Finanční a legislativní otázky funkčního komunitního systému sociálních a zdravotních služeb pro seniory v obcích realizovaná v rámci projektu Podpora rozvoje komunitních zdravotně-sociálních služeb Institutu důstojného stárnutí Diakonie ČCE Mgr. Lenka Antolová, MPA Ivision, s. r. o. Praha, březen 2015 Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union

Obsah 1 Úvod...3 2 Postavení obcí a krajů v systému veřejné správy...3 2.1 Kraj...4 2.1.1 Samosprávná působnost krajů...5 2.1.2 Vztah krajů a obcí...6 2.2 Obec...6 2.2.1 Členění obcí...7 2.2.2 Samosprávná činnost...8 2.2.3 Přenesená působnost...8 2.3 Dobrovolné svazky obcí...9 2.3.1 Financování obcí...10 2.3.2 Vztah obce kraje v oblasti sociálních služeb...12 2.3.3 Způsoby zajištění sociálních služeb obcemi...14 2.4 Působnost obcí ve zdravotnictví...18 3 Výdaje a preference obcí...19 3.1 Příležitosti a možnosti meziobecní spolupráce...21 4 Sociální služby...26 4.1 Systém financování sociálních služeb...27 4.2 Pečovatelská služba...27 4.2.1 Historický vývoj...28 4.3 Způsoby zajištění pečovatelské služby v obcích...30 4.3.1 Financování pečovatelské služby obcemi...30 4.4 Komunitní plánování...31 5 Domácí péče...32 6 Financování veřejné správy na Slovensku...34 7 Závěr...35 8 Zdroje...42 2

1 Úvod Tento dokument je zpracován v rámci projektu Podpora rozvoje komunitních zdravotně sociálních služeb Institutu důstojného stárnutí Diakonie ČCE. Smyslem projektu je: změnit problematický postoj veřejnosti ke stáří a umírání, zvýšit informovanost odborné, politické i široké veřejnosti, podpořit rozvoj nových, zejména komunitních konceptů péče, zlepšit provázanost jednotlivých aktérů, oblastí a systémů péče, tj. zaplnit prázdná místa v této oblasti, rozvoj vzdělávání v oblasti zdravotně-sociální, podpořit dlouhodobou udržitelnost nových konceptů komunitní péče. 1 Pro zpracování studie byly zadány projektovým týmem následující otázky: Jaké jsou v prostředí ČR (legislativa, kompetence samospráv) možnosti posílení kompetencí obcí za dostupnost sociálních služeb. Popis postavení obcí ve financování sociálních služeb a odpovědnosti za dostupnost služeb, různé modely financování služeb ze strany obcí. Možnost vázání prostředků (rozpočtového určení daní) na dlouhodobou péči (sociálních služeb). Možnosti posílení role obcí v zajištění zdravotních služeb a v koordinaci (návaznosti) zdravotních a sociálních služeb. Jaké jsou možnosti zpřesnění a uložení povinnostem obcím v zákoně o sociálních službách a v zákoně o obcích. Jaké jsou rozdíly a možnosti pokud jde o financování a kompetence u jednotlivých typů obcí (I, II, III. typu). Vztah obce vůči vyšším samosprávným celkům (krajům) a státu v oblasti sociálních služeb a zdravotních služeb. Závěry této studie by měly sloužit jako jeden z argumentačních podkladů pro podporu vzniku Systému integrovaných podpůrných služeb. 2 Postavení obcí a krajů v systému veřejné správy Ústava české republiky (dále jen Ústava) zaručuje právo na samosprávu 2. Samosprávné územní uspořádání je definováno v hlavě sedmé Ústavy 3, kde je 1 http://www.dustojnestarnuti.cz/projekty/podpora-rozvoje-komunitnich-sluzeb/cile-projektu/ 3

řečeno, že základním samosprávným celkem jsou obce, které musí být vždy součástí vyššího samosprávného celku, kterým je kraj. Toto uspořádání však nemá vrchnostenský charakter, tzn., že kraj není ve výkonu samosprávných činností nadřízeným orgánem obce. Význam samosprávy jako základního stavebního kamene demokracie zdůrazňují také dokumenty mezinárodního charakteru, k nejvýznamnějším patří Evropská charta místní samosprávy 4, v níž je mj. řečeno, že místní samospráva označuje právo a schopnost místních společenství v mezích daných zákonem na svou odpovědnost a v zájmu místního obyvatelstva upravovat a spravovat podstatnou část věcí veřejných. Rozsah samosprávy má být dán ústavou nebo zákonem. Po rozpadu Československé federace navázala obnovená územní samospráva na tzv. smíšený systém, v němž kromě samosprávy (vlastní působnost) vykonávají samosprávné územní jednotky část státní správy (přenesená působnost). Tento smíšený model správy věcí veřejných byl na našem území využíván již od poloviny 19. století 5. Do výkonu samostatné působnosti může stát zasahovat způsobem stanoveným zákonem, ale pouze v případě, že je nutná ochrana před porušením zákona. Přenesená působnost je dekoncentrovaná státní správa, jejímž výkonem pověřil územní samosprávné jednotky stát, a to výhradně na základě zákona 6. V případě výkonu státní správy je situace poněkud odlišná krajský úřad je tím, kdo metodicky vede obecní úřady, je odvolacím orgánem apod. Z hlediska právní formy jsou obec i kraj veřejnoprávní korporace. Výkon samosprávných činností územních samosprávných celků je financován z prostředků, které tyto celky obdrží ze státního rozpočtu na základě zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen RUD). 2.1 Kraj Základní právní normou definující krajské zřízení je zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o krajích). 2 Čl. 99 a další zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 3 Čl. 99 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 4 Článek 3 odst. 1 Evropské charty místní samosprávy. 5 Str. 2 Právní postavení a finanční situace obcí v ČR 6 Čl. 105 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 4

Jak již bylo uvedeno, kraje mají formu veřejnoprávních korporací 7, disponují vlastním majetkem a rozpočtem, podle kterého hospodaří, vystupují vlastním jménem. V právních vztazích vystupují vlastním jménem a nesou odpovědnost, která z těchto vztahů vyplývá. Nejvyšším orgánem kraje, který jej samostatně spravuje, je zastupitelstvo. Dalšími orgány kraje jsou: rada, hejtman, krajský úřad, zvláštní orgány zřízené na základě zákona. 2.1.1 Samosprávná působnost krajů Své záležitosti kraje spravují samostatně. Jakékoli zásahy do výkonu samosprávy jsou přípustné pouze v případě, že je ohrožena ochrana zákona. Způsob zásahu musí být rovněž dán zákonem. K činnostem, které v rámci samostatné působnosti kraje vykonává zastupitelstvo kraje, náleží zejména: vydávání obecně závazných vyhlášek kraje, ukládání pokut za porušení povinností uložených právním předpisem kraje, vymezené pravomoci zastupitelstva obce 8, například schvalovat program rozvoje územního obvodu kraje, schvalovat rozpočet kraje, zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky kraje, schvalovat jejich zřizovací listiny atd., rozhodování o právních jednáních kraje, například nabytí a převod nemovitých věcí, poskytování darů v hodnotě vyšší než 100 000 Kč, poskytování dotací obcím z rozpočtu kraje a kontrola jejich využití atd., další pravomoci, které si vyhradil v rámci samostatné působnosti, s výjimkou těch, které jsou v 59 odst. 1 vyhrazeny radě kraje. Výkonným orgánem kraje v samostatné působnosti je rada, která je odpovědná zastupitelstvu. Kromě výkonu samostatné působnosti má pravomoc vykonávat také 7 Právnické osoby vytvořené k naplňování veřejných zájmů stát, kraje, obce. 8 35 a 36 zákona č. 129/2000Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů 5

přenesenou působnost, pokud tak stanoví zákon. Obdobně jako zastupitelstvo, má i rada své vyhrazené pravomoci 9. 2.1.1.1 Kontrola výkonu samostatné působnosti Kontrolu výkonu samostatné působnosti vykonává Ministerstvo vnitra, které v rámci kontroly přezkoumá, zda nebyly při výkonu samostatné působnosti porušeny zákony a jiné právní předpisy, s výjimkou předpisů občanského, obchodního a pracovního práva. V případě, že dojde k porušení předpisů v této oblasti práva, řeší tuto záležitost soud. 2.1.2 Vztah krajů a obcí Jak již bylo zmíněno na počátku kapitoly 2, kraje nejsou při výkonu samostatné působnosti nadřízené obcím. Kraje s obcemi při vykonávání vlastní samostatné působnosti spolupracují a nesmí do samostatné působnosti obcí nikterak zasahovat. Pokud by se tak stalo, může obec podat podle zvláštního zákona žalobu. 2.2 Obec Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích) ukotvuje práva, povinnosti a postavení obcí. Obec je, stejně jako kraj, veřejnoprávní korporací, tedy právnickou osobou, která naplňuje veřejný zájem. Stejně jako kraj, tak i obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a na vlastní odpovědnost. Obec má vlastní majetek a zákon jí ukládá, aby pečovala o všestranný rozvoj svého území. Nejvyšším orgánem obce, který jej samostatně spravuje, je zastupitelstvo. Dalšími orgány obce jsou: rada, starosta, obecní úřad, zvláštní orgány zřízené na základě zákona. 9 59 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů 6

2.2.1 Členění obcí V oblasti samostatné působnosti mají obce, bez ohledu na počet obyvatel, velikost katastrálního území apod., naprosto stejná práva a povinnosti. Z hlediska rozsahu přenesené působnosti, tedy pravomocí ve výkonu státní správy daných příslušnými zákony, obce dělíme následně: obce, obce s matričním úřadem, obce se stavebním úřadem, obce s přenesenou působností, obce s rozšířenou působností. V praxi se dále můžeme setkat s členěním obcí, v němž jsou obce s matričním úřadem a obce se stavebním úřadem jakýmsi mezistupněm výkonu přenesené působnosti. Obce: s pověřením I. stupně do této skupiny jsou zahrnuty všechny obce v ČR, protože vykonávají přenesenou působnost v základním minimálním rozsahu (zajištění organizace voleb); s pověřením II. stupně jedná se o 388 obcí s tzv. pověřeným úřadem, které vykonávají na svém území a území některých dalších obcí jen určitou část státní správy, která je přesně specifikovaná; s pověřením III. stupně - na těchto 205 obcí 10 byla od 1. 1. 2003 převedena většina kompetencí zrušených okresních úřadů (např. živnostenský úřad, dopravně správní agendy, apod.). obec s rozšířenou působností (vykonává i přenesenou působnost) obec s přenesenou působností obec 10 zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů 7

2.2.2 Samosprávná činnost Zákonem o obcích je vymezena samosprávná působnost obcí, do níž patří veškeré záležitosti, které nejsou svěřeny krajům, a nejedná se o výkon státní správy v přenesené působnosti. Dále se může jednat o záležitosti, které do samostatné působnosti svěří zákon. Tyto záležitosti vykonává obec ve svém zájmu a v zájmu občanů. Rozsah samostatné působnosti je v zákoně o obcích poněkud vágně vymezen. Kromě záležitostí, jejichž výkon zajišťuje zastupitelstvo obce jako její nejvyšší orgán, či rada obce, zákon uvádí, že: Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. 11 Pro zajištění výkonu samostatné působnosti může obec zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky obce. Co se týče sociální oblasti, obce bývají zřizovateli především pobytových služeb pro cílovou skupinu seniorů, převážně domovů pro seniory, domovů se zvláštním režimem, a terénních služeb, jako je služba pečovatelská. Poslední jmenovaná služba bývá v mnoha případech poskytována ambulantní formou v domech s pečovatelskou službou. Kompetence obce ve zdravotnictví jsou velmi omezené, v podstatě je na dobrovolné aktivitě obce, zda nějakým způsobem podpoří zdravotnické služby ve svém regionu. V praxi se jedná především o města, která zřizují zdravotnická zařízení, například Kadaň, Žatec, Litoměřice, Ostrava a řada dalších. Postupovat mohou obce obdobně jako v případě sociálních služeb, mohou zřizovat a zakládat organizace poskytující tyto služby, poskytovat finanční prostředky na jejich rozvoj nebo rozvoj potřebných zdravotních služeb podpořit výhodnějším pronájmem prostor v majetku města. 2.2.3 Přenesená působnost V rámci výkonu přenesené působnosti se orgány obce řídí při vydávání nařízení obce zákony a jinými právními předpisy, v ostatních případech rovněž usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů a opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto 11 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 8

zákona 12. Metodickou a odbornou pomoc v těchto věcech vykonává vůči orgánům obcí krajský úřad. Financování plnění úkolů v přenesené působnosti obce je zajištěno příspěvkem ze státního rozpočtu 13. V rámci přenesené působnosti stát svěřil obcím řadu pravomocí, například živnostenský úřad, stavební úřad atd. Ve sféře sociální se jedná především o výkon sociálně právní ochrany dětí. 2.3 Dobrovolné svazky obcí Obce mohou za účelem zajištění výkonu některých činností spolupracovat a mohou také za účelem spolupráce vytvářet dobrovolné svazky obcí 14 (dále jen svazek) k zajištění ochrany a prosazování svých zájmů. Svazek je právnickou osobou, běžně se můžeme setkat také s označením mikroregion. Rejstříky svazků vedou s účinností od 1. 1. 2014 místně příslušné krajské úřady. Jen pro příklad, ve Středočeském kraji je registrováno 122, v Královéhradeckém kraji 53 a v Ústeckém kraji pouze 36 aktivních svazků. Svazky jsou financovány z příspěvků svých členů, příjmů z vlastních aktivit, event. dotací apod. Například svazkové školy stejně jako školy obecní dostávají příspěvek ze státního rozpočtu na žáka, provozní náklady hradí zřizovatel, v tomto případě svazek. Aktivity, kterým se svazky mohou věnovat, jsou uvedeny v zákoně o obcích. Kromě jiného může být předmětem jejich činnosti zajišťování úkolů v oblasti sociální péče a zdravotnictví. V souvislosti s úbytkem dětí se již začaly formovat svazky, jejichž účelem je zajistit efektivní fungování venkovských škol, jedním z nich je Svazek obcí údolí Desné 15. Nejčastěji jsou svazky zakládány jako monotematicky zaměřené nebo pro splnění jednoho konkrétního cíle. Zaměření a činnost svazků je někdy možné identifikovat již z jejich názvu Svazek obcí okresu Rakovník pro zajištění dopravní obslužnosti, Vodohospodářské sdružení Kolín, Sdružení obcí pro nakládání s odpady SONO, Svazek obcí pro plynofikaci Podzvičinska. 12 61 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 13 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 14 46 a další zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 15 http://www.udoli-desne.cz/skolstvi 9

2.3.1 Financování obcí Rozpočet, který obec jako každá instituce vytváří, je součástí soustavy veřejných rozpočtů a celý jeho systém upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Vazbu rozpočtů územních samosprávných celků (obcí, krajů) a tvorbu a postavení státního rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Financování obcí a krajů, respektive rozdělení výnosů z vybraných daní jako příjmů municipálních rozpočtů, je uvedeno v zákoně o RUD. Financování obcí je vícezdrojové. Příjmy obce lze rozdělit následujícím způsobem: příjmy daňové, příjmy nedaňové, transfery a dotace, úvěry a půjčky. Minimální pravomoc mají obce ve sféře celoplošných daní, resp. určování jejich sazby, základu či slev, a daňového určení. V případě lokálních daní (místní poplatky) a dani z nemovitosti je situace odlišná. Sazby místních poplatků určuje na základě zákona zastupitelstvo obce, stejně jako výši koeficientu v případě daně z nemovitosti. Zákon neukládá, jakým způsobem nebo na jaké účely mají být tyto prostředky vynaloženy. Pro vyrovnané hospodaření obce je však základem úzus, že běžné výdaje by neměly přesahovat běžné příjmy, na úhradu běžných výdajů by neměly být používány kapitálové příjmy. 2.3.1.1 Příjmy daňové Daňové příjmy, které jsou správcem daně (finančním úřadem) zasílány na účty obcí, jsou podílem na sdílených daních: Konkrétně se jedná o daň: z přidané hodnoty, z příjmu právnických osob (bez daně placené obcemi a kraji), z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. V plné výši, tedy 100 %, je správcem daně obcím vyplácen výnos z tzv. výlučných daní, konkrétně se jedná o daň z nemovitosti a daň z příjmu právnických osob placenou obcemi. 10

Rozdělení daňových příjmů ze sdílených daní - kritéria 16 : výměra katastrálního území obce 3%, prostý počet obyvatel v obci 10 %, násobek postupných přechodů 17 80 %, počet dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí 7 %. Do daňových příjmů řadíme také správní a místní poplatky. 2.3.1.2 Příjmy nedaňové Do této části příjmů obcí spadají především výnosy z vlastní činnosti (výnosy z finančního majetku, z pronájmu, příjmy z prodeje dlouhodobého majetku apod.). 2.3.1.3 Transfery a dotace Tento typ příjmů je druhým nejvýznamnějším zdrojem financování obcí. Především se jedná o příspěvek na výkon státní správy (dále jen příspěvek). Částečně je výkon přenesené působnosti výkonu státní správy financován ze sdílených daní a také z případných dotací, neboť příspěvek nepokrývá skutečně vynaložené náklady. Příspěvek se dá označit ve své podstatě za neúčelovou dotaci, u které není sledován způsob čerpání. Obce také přijímají různé účelově vázané dotace (např. nároková dotace na výkon sociálně právní ochrany dětí) a event. mohou za různým účelem žádat o nenárokové dotace. Všechny tyto příjmy jsou určeny na dofinancování zajištění různých veřejných služeb. 2.3.1.4 Úvěry a půjčky Úvěry a půjčky se od výše uvedených příjmů obce zásadně liší tím, že se jedná o příjmy návratného charakteru. Mohou mít svůj význam zejména v případě dlouhodobých investic. V mnoha případech se však můžeme setkat také s krátkodobými, zejména překlenovacími úvěry, jejichž prostřednictvím řeší obce problém časového nesouladu mezi skutečným plněním příjmů a potřebou financování výdajů. 16 4 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů 17 koeficient postupných přechodů kategorie, do které obec spadá podle počtu obyvatel 11

2.3.2 Vztah obce kraje v oblasti sociálních služeb Základní právní normou v oblasti sociálních služeb je zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách) a jeho prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádí zákon o sociálních službách. Zákon o sociálních službách opět stanoví kompetence, a to jak v přenesené, tak v samostatné působnosti. V oblasti sociálních služeb je zákonem uložen výkon přenesené působnosti krajským úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Působnost podle zákona o sociálních službách ovšem vykonávají kraje i obce v rámci jejich samostatné působnosti. 2.3.2.1 Působnost při zajišťování sociálních služeb V přenesené působnosti obecní úřad (v případě obce s rozšířenou působností): podle místa trvalého bydliště zajistí v nezbytném rozsahu poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v případech, kdy by neposkytnutí pomoci přímo ohrozilo život či zdraví konkrétní osoby, koordinuje poskytování sociálních služeb, poskytuje odborné poradenství vybraným cílovým skupinám 18, spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, Probační a mediační službou ČR atd., na základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb 19 zjišťuje, zda vůbec, případně v jakém rozsahu je nutné osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení poskytnout služby sociální péče. V těchto případech tak zprostředkovává zajištěné těchto služeb. V případě, že takové služby není možné poskytnout, bezodkladně tuto skutečnost sdělí poskytovateli služeb, v jehož zařízení je tato osoby umístěna. Na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních služeb, realizuje činnosti sociální práce, které vedou k řešení nepříznivé sociální situace a napomáhají sociálnímu začleňování. Při těchto činnostech spolupracuje s krajským úřadem a krajskou pobočkou Úřadu práce. V přenesené působnosti místně příslušný krajský úřad: 18 Osoby ohrožené sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy, výkonu trestu; osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby; osobám jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. 19 47 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů 12

rozhoduje o registraci sociálních služeb a vykonává další činnosti související s registrací poskytovatelů, pozastavení jejich činnosti atd., vede registr poskytovatelů sociálních služeb v elektronické a listinné podobě, zapisuje do něj výsledky provedené inspekce sociálních služeb atd., Zajišťuje poskytnutí nezbytných sociálních služeb osobám v případě, kdy poskytovatel ukončil poskytování služeb (zrušení registrace, pozbytí platnosti apod.), a tyto osoby nejsou schopny si samy zajistit pokračování sociálních služeb. Toto činí ve spolupráci s obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Koordinuje poskytování sociálních služeb osobám, které jsou ohroženy trestnou činností jiných osob, a při této činnosti spolupracuje s úřadem obce s rozšířenou působností. Aktivně se podílí na řešení nepříznivé sociální situace a sociálního začleňování osob. Zaměstnanci obou úřadů, kteří jsou zařazeni jako sociální pracovníci, jsou na základě zákona o sociálních službách a souhlasu osoby, která se nachází v nepříznivé sociální situaci, oprávněni za účelem výkonu sociální práce vstupovat do obydlí těchto osob 20. Poměrně široké je portfolio možností, které zákon o sociálních službách vyjmenovává jako eventuální aktivity obcí, které mohou ve sféře sociálních služeb vykonávat. Konkrétně obec: na svém území zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb a zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech jejich poskytování, při zprostředkování pomoci nebo kontaktu spolupracuje s krajem, ostatními obcemi a poskytovateli sociálních služeb, ve spolupráci s dalšími aktéry může zpracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, sděluje kraji informace potřebné k přípravě střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje a spolupracuje s ním na jeho přípravě a realizaci 21. V případě kraje je ukládá zákon následující povinnosti: zjišťovat potřeby na území kraje, zajistit dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb, 20 93a odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 21 94 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 13

při zprostředkování pomoci nebo kontaktu spolupracovat s obcemi, dalšími kraji a poskytovateli sociálních služeb, zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, a to ve spolupráci s obcemi na svém území a dalšími aktéry na poli sociálních služeb, sledovat a vyhodnocovat plnění střednědobého plánu za účasti zástupců obcí, poskytovatelů a osob, kterým jsou tyto služby poskytovány, informovat Ministerstvo práce a sociálních věcí o plnění střednědobého plánu, v souladu se střednědobým plánem zajistit dostupnost služeb na celém svém území. 2.3.3 Způsoby zajištění sociálních služeb obcemi Řada obcí se přihlásila k odpovědnosti za poskytování sociálních služeb, přijala roli poskytovatele, zřizovatele, zadavatele sociálních služeb, což je vyjádřeno následujícími skutečnostmi: Obce jsou poskytovateli sociálních služeb LITVÍNOV terénní programy, SAS Město Litvínov musí na svém území řešit problémy s vysokou nezaměstnaností, nízkou kvalifikací obyvatel a přítomností sociálně vyloučené lokality na území města (městská část Janov), kde v minulosti bouřlivě eskalovalo napětí mezi různými společenskými skupinami. Jedno z opatření, která město přijalo, bylo zavedení nových sociálních služeb. V roce 2010 se město samotné stalo jejich poskytovatelem. Konkrétně se jedná o terénní programy, jejichž cílovou skupinou jsou osoby starší 19 let, osoby bez přístřeší, osoby do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče, osoby v krizi, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách, osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy z oblasti Litvínova a to zejména městské části Janova. Služba pro klienty zajišťuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Druhou službou jsou sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku dlouhodobé tíživé životní situace. Opět se to týká především městské části Janov. Také v tomto případě je služba zaměřena na aktivity, které přispívají k rozvoji schopností a dovedností, a napomáhají sociálnímu začleňování. 14

NAPAJEDLA - pečovatelská služba Město Napajedla je poskytovatelem pečovatelské služby, působnost služby je rozšířena i na pět okolních obcí, s nimiž má město Napajedla uzavřenou smlouvu. V Napajedlích je služba poskytována cílovým skupinám seniorů a osob se zdravotním postižením od 27 let věku, a to ve formě ambulantní (dva domy s pečovatelskou službou) a terénní. V okolních obcích je služba poskytována pouze v terénní formě. Prostřednictvím této služby je seniorům a osobám se zdravotním postižením umožněno žít běžným životem v domácím prostředí, bezpečí místní komunity, v případě potřeby mohou využít středisko osobní hygieny pečovatelské služby Napajedla. Služba je primárně zaměřena na pomoc a podporu při zvládání běžných životních potřeb, které si klient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a věku, nemůže již zajistit sám nebo s pomocí nejbližších a z těchto důvodů je nutná pomoc jiné fyzické osoby. Obce zřizují příspěvkové organizace, které poskytují sociální či zdravotní služby ČESKÉ BUDĚJOVICE komplex sociálních služeb pro seniory Město České Budějovice má celou řadu příspěvkových organizací, největší počet tvoří mateřské a základní školy, dále byly zřízeny příspěvkové organizace, které zajišťují služby v oblasti kultury a sportu, a také sociálních služeb. Poskytovatelem registrovaných sociálních služeb, jehož zřizovatelem je město, jsou: Domov pro seniory Máj České Budějovice, p. o. poskytuje služby domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením, domov se zvláštním režimem, odlehčovací služby. Domov pro seniory Hvízdal České Budějovice, p. o. - poskytuje služby domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením, domov se zvláštním režimem, odlehčovací služby, denní a týdenní stacionář Domovinka. Centrum sociálních služeb Staroměstská, p. o. (domov pro seniory) - poskytuje služby domov pro seniory, odlehčovací službu, pečovatelskou službu, tísňovou péči. Jen v roce 2013 činil souhrnný příspěvek města na provoz těchto tří organizací více než 31 milionů korun. 15

LITOMĚŘICE zdravotní služby Město Litoměřice je zřizovatelem Městské nemocnice Litoměřice, která má za úkol poskytovat kvalitní, bezpečné a efektivní zdravotní služby v základních oborech medicíny takovým způsobem, který odpovídá požadavkům a potřebám litoměřického regionu. Obce zakládají obchodní společnosti, které jsou poskytovateli sociálních nebo zdravotních služeb). KADAŇ zdravotní služby Jediným společníkem obchodní společnosti nemocnice Kadaň, s. r. o. je město Kadaň. Nemocnice zajišťuje zdravotní služby pro spádovou oblast Kadaně, Klášterce nad Ohří, Vejprt, částečně také Žatecka a Podbořanska. V lůžkové části disponuje celkem 230 lůžky v oborech interna, chirurgie, ortopedie, gynekologie a porodnice, pediatrie, urologie, JIP a následnou péči v léčebně dlouhodobě nemocných. V ambulantní části nabízí nemocnice péči v různých odborných ambulancích a radiodiagnostickém pracovišti, nabídka je doplněna o ambulance privátních lékařů a lékárny. Je zde také transfusní odběrové centrum a dialyzační středisko. Město každoročně poskytuje této organizaci dotaci ve výši 4,3 mil. Kč, přispívá také na investice. Dotace okolních obcí, jejichž občanům poskytuje toto zařízení své služby, jsou v celkových příjmech společnosti bohužel jen marginální. Obce zakládají neziskové organizace za účelem poskytování sociálních a zdravotních služeb PODĚBRADY komplex sociálních a zdravotních služeb Město Poděbrady založilo v roce 2005 Centrum sociálních a zdravotních služeb Poděbrady, o. p. s., a to jako nástupnickou organizaci příspěvkové organizace Středočeského kraje. Historie této organizace však sahá až do roku 1976, kdy byla založena původní organizace Pečovatelská služba okresu Nymburk. Základní filosofií služeb je pomocí propojení sociálních a zdravotních služeb umožnit všem klientům důstojný a soběstačný život v domácím prostředí. Sociální služby: - pečovatelská služba v terénní (v domácnostech klientů) a ambulantní formě ve čtyřech střediscích osobní hygieny), - osobní asistence klientům od 1 roku věku, - denní stacionář pro osoby starší 18 let ve 4 střediscích, 16

- odlehčovací služba v terénní (v domácnostech klientů) a pobytové formě, - sociálně právní ochrana dětí registrovaná v roce 2013. Domácí zdravotní péče je poskytována osobám bez rozdílu věku na základě doporučení příslušného lékaře. Organizace má střediska v Poděbradech, Nymburku, Lysé nad Labem a Městci Králové. V současné době poskytuje služby přibližně 1 300 klientům ve více než 75 obcích okresu Nymburk. V roce 2013 činily celkové příjmy organizace 34 176 000 Kč, z toho 9 567 000 Kč byly dotace od obcí, tj. 23 % celkových příjmů. ŽATEC zdravotní služby V roce 1997 město Žatec převzalo nemocnici a stalo se tak zřizovatelem tohoto nestátního neziskového zdravotnického zařízení. Součástí nemocnice Nemocnice Žatec, o. p. s. je poliklinika, v níž se nachází oddělení klinické biochemie a hematologie, lékárna, radiodiagnostické pracoviště, rehabilitace, ordinace soukromých lékařů a specialistů, odborná dětská poradna, pohotovost a dopravní služba. Zajištění chodu nemocnice a investice do rekonstrukce a přístrojového vybavení znamenají pro město trvalou finanční zátěž. Přesto město přijalo zodpovědnost za zajištění zdravotních služeb a každý rok své organizaci poskytuje příspěvek na provoz, dle potřeby a možností rozpočtu také na investice. Jen v roce 2013 činil příspěvek téměř 16 milionů. HOŘICE - zdravotní služby Nemocnice Hořice o. p. s. je malé zdravotnické zařízení, které poskytuje nejen komplexní zdravotnické služby, ale také služby sociální, a to pacientům, kteří vyžadují dlouhodobou, následnou a rehabilitační péči. Obce aplikují metodu komunitního plánování, přičemž do tohoto procesu nezahrnují pouze sociální služby registrované podle zákona o sociálních službách, ale také služby návazné/navazující/související/sociálním službám blízké apod. TŘEBÍČ komunitní plánování Ve městě Třebíči probíhá komunitní plánování již řadu let 22. V současnosti je platný Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Třebíči na období 2012 2016. 22 Sociální služby Třebíč 17

V rámci komunitního plánování byly zpracovány Zásady financování sociálních služeb z rozpočtu města Třebíče, které byly odsouhlaseny zastupitelstvem města, jež tímto naplnilo ustanovení 35 odst. 2 zákona o obcích a příslušná ustanovení zákona o sociálních službách a deklaruje tak, že zabezpečuje sociální péči pro své občany a občany okolních obcí a přispívá k rozvoji sociální péče. V rámci těchto Zásad je definována tzv. minimální síť sociálních služeb, která vznikla na základě analýzy potřebnosti a efektivity sociálních služeb. Síť je tvořená poskytovateli, zařízeními sociálních služeb a organizacemi poskytujícími služby navazující na některou ze sociálních služeb. Změny ve struktuře sítě schvaluje na návrh řídící skupiny komunitního plánování zastupitelstvo města. Obce zakládají dobrovolné svazky obcí, které jsou poskytovateli sociálních či zdravotních služeb. Svazek obcí AZASS komplex sociálních služeb, zdravotní služby Jedná se o svazek 27 obcí poličského regionu. AZASS je poskytovatelem sociálních služeb registrovaných dle zákona o sociálních službách (pečovatelská služba, domov pro seniory, sociální rehabilitace, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením) a jediným společníkem Poličské nemocnice, s.r.o., která poskytuje služby léčebny dlouhodobě nemocných (léčebna následné péče). Financování je zajištěno především příjmy z poskytovaných služeb, dotacemi na poskytování sociálních služeb (MPSV, nyní kraj), dary, příjmy z pronájmů a členskými příspěvky obcí, které například v roce 2012 činily pouhých 1,4% z celkové sumy příjmů AZASS. 2.4 Působnost obcí ve zdravotnictví Zákon o obcích nespecifikuje v ustanovení, které se týká vymezení samostatné působnosti, konkrétní činnosti vedoucí k zajištění zdravotnických služeb, pouze konstatuje, že obec se podílí na vytváření podmínek pro uspokojování potřeb ochrany a rozvoje zdraví. Určité povinnosti, ovšem v přenesené působnosti, ukládá obecním úřadům a obcím zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Pro samotné zajišťování zdravotních služeb jsou však poměrně okrajové, neboť se například jedná o povinnost obce zveřejnit na své úřední desce informaci poskytovatele o ukončení poskytování zdravotních služeb. 18

3 Výdaje a preference obcí Výdaje obcí jsou do jisté míry ovlivněny preferencemi obyvatel. Do jisté míry proto, že část výdajů je vynaložena na úhradu běžných nákladů (platy zaměstnanců, provoz úřadu), závazků z dlouhodobých smluvních vztahů (např. údržba komunikací, veřejné zeleně), dotací příspěvkovým organizacím (školy a školská zařízení, zařízení sociálních služeb, zdravotnická zařízení apod.). Je pravidlem, že při přípravě rozpočtu představy a požadavky vysoce překračují částku předpokládaných příjmů. Některé z obcí dají přednost investičním akcím přispívajícím k rozvoji města, jeho atraktivitě pro obyvatele a návštěvníky. Jiné obce nezapomínají ani na financování stávajících sociálních služeb, eventuálně se finančně či organizačně podílejí na rozvoji dalších potřebných, nejen sociálních služeb. V případě výdajů na zajištění sociálních, případně zdravotních služeb, stále často přetrvává představa, že se jedná o oblast, o níž by se měl starat stát, a tedy i tyto výdaje by primárně měly být hrazeny ze státního rozpočtu, nikoli z rozpočtů obecních. Rozhodování o rozpočtu náleží na základě příslušného ustanovení zákona o obcích k výhradním pravomocím zastupitelstva, odpovědnost za rozdělení financí do různých oblastí je tedy pouze na zastupitelích. V tabulce č. 1 jsou uvedeny pro srovnání výdaje na sociální věci a zdravotnictví obcí s rozšířenou působností, ze kterých jsou mj. patrné řádově vyšší výdaje obcí, které zřizují zdravotnické zařízení. Tyto obce zcela jednoznačně hradí výdaje ze svých rozpočtů i pro zajištění veřejných služeb pro občany obcí ve svém správním obvodu, aniž by tento fakt byl zohledněn v RUD. Pro srovnání a orientační přehled bylo zvoleno kritérium počtu obyvatel celého správního obvodu, při podrobnějším hodnocení a komparaci by bylo třeba brát v úvahu také další aspekty, jako jsou index stáří, průměrný věk, velikost území SO, vzdálenost velkého centra (např. krajského města) atd. Z přehledu je patrné, že obce, které zajišťují zdravotní služby v regionu prostřednictvím jimi založených či zřízených organizací (Kadaň a Litoměřice nemocnice, Týn nad Vltavou poliklinika), vydávají z rozpočtu v průměru několik set korun ročně na občana obce, zatímco obce s rozšířenou působností s obdobným počtem obyvatel správního obvodu, které se na zajišťování zdravotních služeb nikterak nepodílí, vydávají částky v řádech korun či desetikorun. 19

Tab. č. 1 Přehled výdajů vybraných obcí na sociální věci a zdravotnictví (v Kč) počet obyvatel ve SO (2013) sociální věci výdaje obce celkem/na obyvatele obce zdravotnictví výdaje obce celkem/na obyvatele obce 2012 2013 2012 2013 Kadaň 43 328 6 801 700 377 Český Krumlov 41 675 11 056 040 828 Mělník 42 995 28 787 630 1 474 Litoměřice 59 204 25 840 070 1 059 Beroun 58 543 10 589 090 564 Nýřany 54 102 1 216 340 171 Železný Brod 12 264 2 593 460 406 Podbořany 15 707 4 847 550 765 Týn nad Vltavou 14 095 867 330 106 Zdroj: http://www.rozpocetobce.cz/, ČSÚ 13 701 407 760 11 367 554 855 31 445 699 1 625 19 593 466 806 10 482 669 554 2 234 109 313 2 828 276 445 6 900 969 1 098 1 019 414 125 5 559 250 308 5 205 000 289 15 480 10 240 1,16 0,77 88 840 54 000 4,55 2,80 14 401 630 12 009 336 591 494 119 000 119 000 6,34 6,29 29 000 0 4 0 0 80 000 13 3 109 220 381 20 000 3 1 982 000 243 V následující tabulce jsou pro orientaci uvedeny výdaje několika obcí ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Kadaň. Opět je zřetelný rozdíl ve financování sociálních a zdravotních služeb z rozpočtu jednotlivých obcí, přičemž největší zátěž dopadá přímo na rozpočet obce s rozšířenou působností, která vydává největší částky na zajištění služeb, které slouží občanům všech obcí ve SO ORP. Tab. č. 2 Přehled výdajů vybraných obcí SO Kadaň na sociální věci a zdravotnictví (v Kč) Počet obyvatel obce (k 1.1.2014) sociální věci výdaje obce celkem/na obyvatele obce zdravotnictví výdaje obce celkem/na obyvatele obce 2012 2013 2012 2013 Kadaň 17 923 6 801 700 377 13 701 407 760 5 559 250 308 5 205 000 289 Klášterec nad Ohří 14 902 3 543 910 235 8 769 271 583 790 950 52,4 751 127 50 Vejprty 2 939 1 802 850 586 822 773 273 0 86 515 28,73 Perštejn 1 109 0 0 100 030 92 027 20

Radonice 1 159 0 0 22 960 19,5 Zdroj: http://www.rozpocetobce.cz/, ČSÚ 89 82 22 903 19,6 3.1 Příležitosti a možnosti meziobecní spolupráce V České republice je při zajišťování veřejných služeb problémem její roztříštěná sídelní struktura. Na území našeho státu se nachází 6 248 obcí a 5 vojenských újezdů. K 31. prosinci 2013 bylo z celkového počtu obcí jen 87 měst s více než 15 000 obyvateli, z pohledu počtu obyvatel v nich k tomuto datu žilo 4 929 819 obyvatel, tj. 47% z celkového počtu obyvatelstva. Podle údajů Ministerstva vnitra k 1. lednu 2012 mělo z celkového počtu obcí 4 867 obcí méně než 1 000 obyvatel, z toho 3 522 méně než 500 a z toho 467 obcí méně než 100 obyvatel. Tab. č. 3 Počet obyvatel podle typu urbanizace (k 31. 12. 2013) celkem muži ženy počet obyvatel ČR průměrný věk počet obyvatel venkov (obce s 1 999 a méně obyvateli) průměrný věk venkov počet obyvatel město (obce s 2 000 a více obyvateli průměrný věk město Zdroj: ČSÚ 10 512 419 5 162 380 5 350 039 41,5 40,0 42,9 2 832 918 1 424 316 1 408 592 40,8 39,7 42,0 7 679 501 3 738 054 3 941 447 41,8 40,2 43,3 Na základě faktu, jakou šíři veřejných služeb by měly svým občanům obce, a to i ty nejmenší, v rámci samostatné působnosti zajistit, připravil Svaz měst a obcí ČR projekt s názvem Podpora meziobecní spolupráce, jehož cílem je vytvořit podmínky pro dlouhodobý rozvoj meziobecní spolupráce v ČR. Realizace projektu byla zahájena v polovině roku 2013, ukončení je naplánováno na říjen 2015. Záměrem SMO ČR je především prostřednictvím dohod mezi obcemi, spojením sil, zkvalitnit a 21

zefektivnit veřejné služby, a tím získat další finanční prostředky pro jejich následný rozvoj. Díky projektu bylo vytvořeno odborné a administrativní zázemí ve 186 územních správních obvodech obcí s rozšířenou působností (z celkového počtu 205), které se zapojily do Projektu. Malé týmy pracovníků, za pomocí metodické podpory ze strany SMO ČR, vytvoří ucelené strategické materiály za jednotlivá území, které budou sloužit jako podklady pro diskuzi zástupců obcí, jakým způsobem řešit jednotlivé problémy obcí pomocí meziobecní spolupráce. V rámci přípravy projektu byly dohodou členů SMO ČR stanoveny povinné a volitelné tematické okruhy, jichž se bude připravovaná strategie týkat. Základní podmínkou bylo, že se musí jednat o oblast, která je součástí samostatné působnosti obcí. Výsledkem diskuse členů SMO ČR bylo, že se bude jednat o téma: předškolní a základní vzdělávání; sociální služby 23 ; odpadové hospodářství; aglomerace; volitelné téma 24. V průběhu měsíce března 2014 proběhlo na území spolupracujících týmů první dotazníkové šetření, které bylo zaměřené na meziobecní spolupráci. Návratnost byla skutečně vysoká, vrácených dotazníků bylo 5 323 (5 055 obcí a 268 DSO), což tvořilo více než 80% veškerých dotazníků ze spolupracujících regionů. Z odpovědí je patrné, že spolupráce v některých oblastech je v území funkční, nejčastější je mezi dobrovolnými hasiči, ale také v oblasti školství. Co se týče zdravotních služeb, obce buď nespolupracují vůbec, nebo byl výskyt pouze marginální, a tedy není ve výsledcích zachycen. 23 V širším smyslu, než uvádí zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 24 Nejčastěji se jedná o cestovní ruch, dopravu, řešení nezaměstnanosti. 22

Graf č. 1 Aktuální oblasti meziobecní spolupráce (V jakých oblastech výborně či velmi dobře spolupracujete se sousedními (případně blízkými) obcemi?) Zdroj: SMO ČR Ne ve všech oblastech se daří spolupráci navazovat, z grafu č. 2 je zřejmé, že potíže mají obce ve spolupráci při zajišťování sociálních služeb, cestovního ruchu a odpadového hospodářství. Graf č. 2 Aktuální oblasti meziobecní spolupráce V jakých oblastech se Vám nedaří navázat spolupráci se sousedními obcemi? Zdroj: SMO ČR Zajímavé výsledky přinesly odpovědi na otázku, kde starostové, kteří byli respondenty tohoto šetření, vidí nejzávažnější překážky. Nedostatek financí, který byl uváděn jako nejčastější příčina či překážka spolupráce, je možné právě vzájemnou kooperací překonat. Druhá nejčetnější překážka spolupráce složitá a nedostatečná legislativa, nepatří k nepřekonatelným. Již mnoho let je možné využít pro spolupráci formu svazku obcí, které v řadě případů velmi dobře fungují. Nevýhodou je, že většina z nich je monotematických nebo byla založena za účelem vyřešení jednoho 23

konkrétního problému (výstavba čističky odpadních vod, kanalizace, plynofikace apod.). V posledních letech ale také vznikly DSO, které provozují svazkové školy. Graf č. 3 Aktuální oblasti meziobecní spolupráce Jaké vidíte největší bariéry meziobecní spolupráce? Zdroj: SMO ČR V šetření také starostové určovali, která oblast ze samosprávné působnosti, je podle jejich názoru nejvhodnější pro vzájemnou spolupráci. Podle výsledků prvního dotazníkové šetření to byla oblast předškolního a základního vzdělávání, což je pravděpodobně důsledek demografického vývoje, kdy do mateřských škol nastoupilo po velmi slabých populačních ročnících několik ročníků, které jsou výrazně silnější. Nárůst počtu dětí zapříčinil dočasný nedostatek míst v mateřských školách a v několika dalších letech bude mít vliv na zvýšený požadavek na zajištění míst v základních školách, jejichž většinovým zřizovatelem jsou právě obce. 24

% z celkového počtu odpovědí Graf č. 4 Aktuální oblasti meziobecní spolupráce Jaké jsou vhodné oblasti pro meziobecní spolupráci? 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 5 (naprosto nevhodné). 4 (spíše nevhodné) 3 (vhodné) 2 (velmi vhodné) 1 (naprosto vhodné až nezbytné) oblasti spolupráce Zdroj: SMO ČR V březnu a dubnu 2014 proběhlo druhé dotazníkové šetření, které se zaměřilo na informace týkající se jednotlivých zpracovávaných témat. Návratnost byla nižší než při prvním dotazování, ale i tak vysoce překračovala běžná čísla. Dotazník vyplnilo 60 % respondentů. Z výsledků šetření je patrné, že starostové spatřují výhody spolupráce především ve snazším prosazování regionálních rozvojových cílů, možnosti rozšířit služby pro občany a také finanční úsporu. Také by starostové uvítali podporu spolupráce v podobě dotací či stanovením podílu na sdílených daních. 25

Jedna z otázek se také týkala vhodné velikosti správního území pro meziobecní spolupráci v konkrétních oblastech. V případě zajišťování sociálních služeb odpovědělo 2 500 respondentů, že vhodným územím by byl správní obvod obce s rozšířenou působností. K nejzávažnějším problémům v sociální oblasti, které jsou v obcích řešeny, patří nedostatečné kapacity pobytových zařízení pro seniory (DpS a DZR), nedostatek financí a chybějící možností dostupného bydlení. Možnost pro spolupráci shledávají starostové především při hledání možností pro aktivní zapojení seniorů do veřejného života (více než 1 400 respondentů), zajištění terénních a ambulantních služeb a v podpoře při udržení seniorů a osob se zdravotním postižením v přirozeném prostředí. Důležité byly také odpovědi na otázku, které sociální služby by měla obec zajišťovat. Více než 1 700 respondentů vyslovilo názor, že by se mělo jednat o pečovatelskou službu, což bylo výrazně více než v případě ostatních služeb. V případě komunitního plánování je dle výsledků šetření 1 170 obcí součástí komunitního plánování na úrovni správního území ORP. 25 4 Sociální služby V roce 2006 došlo k výrazným změnám v sociálních službách, byly přijaty zákony, které transformovaly sociální oblast a poskytování sociálních služeb v ČR. V současné době je poskytování sociálních služeb v České republice upraveno zejména těmito základními právními předpisy: zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kterým jsou upraveny podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Kromě toho zákon upravuje podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v této oblasti, včetně kontroly kvality poskytovaných sociálních služeb, předpoklady pro výkon činností v sociálních službách a předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v níž je mj. stanoven rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb, maximální výše úhrad za poskytování některých sociálních služeb, způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby, obsah a hodnocení plnění standardů sociálních služeb atd. 25 Projekt Podpora meziobecní spolupráce 26

Zákon rozděluje celkem sociální služby na tři základní skupiny: sociální poradenství, služby sociální prevence, služby sociální péče. Pravomoci a povinnosti obcí územních samosprávných celků plynoucí z tohoto zákona jsou popsány v kapitole 2.3.2 a 2.3.2.1 tohoto dokumentu. 4.1 Systém financování sociálních služeb Sociální služby jsou financovány z více zdrojů: dotace ze státního rozpočtu (od 1. 1. 2015 vyplácené prostřednictvím krajů), úhrada uživatelů (především z příspěvku na péči), příspěvek zřizovatele, další zdroje (sponzorské dary, dotace obcí, dotace EU apod.). Dotace ze státního rozpočtu na poskytování služeb nejsou nárokové. Každý kraj má vlastní metodiku pro jejich přidělování, která vychází z metodiky vydané MPSV, jednou z podmínek je požadovaná spoluúčast obcí na financování jednotlivých služeb. Úhrada klientů jako zdroj financí má své limity. Maximální výše úhrad, včetně úhrad za úkony pečovatelské služby, je stanovena prováděcí vyhláškou MPSV k zákonu o sociálních službách. Tímto opatřením se snaží stát zajistit dostupnost co největšímu počtu klientů služby, na druhé straně to znamená zásadní omezení poskytovatele, co se týče příjmů/výnosů ze služby. Příspěvek zřizovatele zpravidla vychází z reálné potřeby dofinancování služby, z preferencí zřizovatele a požadavků na služby ze strany občanů. Ostatní zdroje, vyjma dotací EU, jsou co do objemu prostředků spíše okrajové. 4.2 Pečovatelská služba Pečovatelská služba je jednou z 33 sociálních služeb uvedených v zákoně o sociálních službách, jedná se o službu sociální péče. Tato služba byla k podrobnějšímu popisu zvolena z důvodu, že historicky úzce souvisí se zdravotními službami. Zákon o sociálních službách ji definuje následovně: Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické 27

osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb vyjmenované úkony. Služba obsahuje tyto úkony: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnuté podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. 26 Tato služba je nejčastěji využívanou terénní a ambulantní sociální službou vůbec, má v naší zemi dlouhou tradici. Jak uvádí Vítová, první zmínky o organizované terénní péči, kterou zajišťovaly instituce založené církví a také řeholní řády, pocházejí ze 13. století 27. 4.2.1 Historický vývoj Milníkem v novodobé péči bylo založení Československého červeného kříže (dále jen ČSČK) v roce 1919. Tato organizace se pod vedením Alice Masarykové zasloužila o vznik pečovatelské služby a domácí ošetřovatelské péče. Po II. světové válce zaznamenala pečovatelská služba řadu zásadním změn. V roce 1952, po převzetí pečovatelské služby státní zdravotní správou, se tato služba soustředila na péči o osamělé občany. Jen o tři roky později se pečovatelská služba vrátila do kompetence ČSČK, který byl nucen se jako společenská organizace začlenit do Národní fronty. Tehdejší reformy roztříštily sociální oblast do sféry působnosti resortu školství, zdravotnictví a spravedlnosti. Péče byla směřována především do zdravotnické oblasti, důraz byl kladen na ošetřovatelskou a zdravotní oblast, protože potřeba sociální práce byla výrazně potlačena. Zásadní podíl péče o seniory zůstával na rodinách a sousedské výpomoci, navzdory činnosti pečovatelské služby ČSČK a pečovatelek národních výborů. Větší zájem o problematiku života starších lidí přinesla 60. léta, kdy došlo k rozvoji geriatrie a gerontologie a začaly se také objevovat nové trendy v přístupu k seniorům, což se pochopitelně projevilo také v rostoucím zájmu o pečovatelské služby. V roce 1968 byla pečovatelská služba převedena do gesce odborů sociálního zabezpečení Okresních národních výborů, spadala do působnosti Ministerstva práce 26 40 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 27 str. 19 Pečovatelská služba v České republice, kolektiv autorů 28