5OLET, i dronok=: NEMOCNICE PÍSEK k ť. tof vá 8 A JM ka a iv. ee " hu]

X/60 73/

5OLET, bh m 2 ha 2 k ť. tof vá 8 A JM ka a iv i dronok=: NEMOCNICE ee " a al) Mo 0 s hu] PÍSEK 1961

Í PSA HISTORIGAL MEDICAL : $u S26

Milý čtenáři, máš před sebou almanach s přehledem o vývoji, činnosti a výsledcích práce zdravotníků v písecké nemocnici. Na tomto dílku se podílela řada pracovníků OÚN Z v Písku. Jim všem patří náš dík. A jestliže jsme něco opominuli, pak nam to, milý čtenáři, promiň a připomeň. Redakční rada. ;

: Uk Pt PL 38 jh M, Poeta! i R Jen] SA K-5 V vajt4 ne TM be Ko je o k 4 ŠM. P Ů, M l 4 F PRONA : V 5 svý Ň ň vý i ; i (dyco mobolitba donanmík údsom Baddy ddrdy dba V vl ptr : Jaka A A0 NOD VNO k Z VO JNC ROS O SOV S V AO o "i M a k jr ud v OZO aď PRE bi 9 jela u Vaca voy Lad ěch hy dpi" pá V ý v POV sd AOK APETEM ť (o Wo,! M, p! eh zmý M 1 b K p. SVK ů K j l ň V 1 opět (le új vat: V M ň KPA n í j Ň KK 4 k + PL i VÍ T : : 1 0 s. 1 ' ' i be J8 V AO E. ddd ; v? E. sy o hel ddd ; i AO V i É p. M a s, j Z : Vu k " na "k AKE vře 1 př J " KOROPh a 4 3 V a v ň z. s J JM D64 fy 520 A : lé dok 1 VOS n u nád l) ) ZP VO jl ERT + M nr br m Ko A M i Vy é ;, B 7 0 : : Mě WS M PRAC jl 0 i VTJ M Ý n

RNDr. JAROSLAV MICHAL: Z DĚJIN ZDRAVOTNÍ PÉČE V PÍSKU Zdravotnictví v Písku vykonalo za uplynulých patnáct let značný kus práce. Odpovědní činitelé vycházeli ze stranických a vládních usnesení o rozvoji zdravotnictví v ČSSR a je zásluhou činitelů veřejné správy, okresní organizace KSČ a v neposlední řadě vedoucích činitelů v nemocnici samé, že Písek je pořadím na druhém místě v Jihočeském kraji co do velikosti a počtu lůžek. Již za předmnichovské republiky usilovali vedoucí pracovnici nemocnice o její zvětšení, vždyť zde byla pouze chirurgie a interní oddělení, ale vždy nedostatek peněžních prostředků v tehdejších kapitalistických poměrech brzdil každý pokrok ve výstavbě a rozvoji. A přece zdravotnictví v Písku má svoji dobrou tradici. Ač jako ostatně všude jinde se na odborně vzdělané lékaře mnoho nevěřilo a víra se spíše přikládala babám kořenářkám, vyléčení se vkládalo do rukou božích a k léčení se užívalo nejrůznějších pověr, přesto byl Písek znám svými dobrými lékaři. V 16. stol. se uvádí zpráva o výborném píseckém lékaři, jehož věhlas byl známý v širém kraji. Byl volán narychlo do Krumlova k lékařskému zákroku na panství pána z Rožmberka. R. 1650 žil v městě zdatný ranhojič, jehož jméno se nám nedochovalo. Když v r. 1714 byl Písek postižen morem, začala se správa města ohlížet po lékaři a tak v r. 1720 přijat byl do služeb František Heinisch z Lokte a vyměřen mu roční plat 18 zlatých a deputát. Na jeho žádost mu obec ještě půjčila 100 zlatých na zařízení ordinace. V předchozích letech zde krátce působil ranhojič Jan Rudelius v r. 1637 a Fr. Arnold v r. 1710. Mezi prvními graduovanými lékaři byl v letech 1756 MedDr. Ludvík Beniško a krajský fyzik MUDr. Kryštof Gelbich. Druhý 3

měl plat 100 zlatých ročně a deputát (pivo, obili, hrách, dříví a příbytečné) a za povinnost měl zdarma ve dne a v noci navštěvovat nemocné měšťany a léčit je. V letech 1770 až 1779 byl fyzikem Dr. Jos. Firbas a později Dr. Em. Bachmann. R. 1786 vypukly v Písku nešťovice. Dr. Bachmann nestačil na lékařskou pomoc zvláště proto, že jako Němec se nemohl s lidmi domluvit. Město ho zbavilo místa a přijalo do služeb Dr. Jos. Adeodata Stoppra z Lokte. Ten byl nejenom lékařem, ale i veterinářem, jak ukazuje jeho průkaz o zkoušce z koňského lékařství z r. 1758. Městským ranhojičem byl tehdy Antonín Humblot, který zde působil až do roku 1791. Dlouholetými ranhojiči byli i Jiří Schoen (1790 1823) a jeho syn Jindřich Schoen (do r. 1835). Ranhojičům byl městský lékař solí v očích a dokazovali, že je zbytečné, aby v Písku působil graduovaný lékař, a docílili toho, že městská rada v r. 1789 oznámila Dr. Stopperovi, že jeho služeb dále nepotřebuje. Podkomoří jako nadřízený orgán však jeho propuštění nedovolil a naopak zakázal ranhojičům léčit vnitřní nemoci. Přesto však spory mezi lékaři a ranhojiči trvaly i za krajského fyzika Dr. Frant. Fialky. Byl to oblíbený iékař zvláště píseckých drobných lidí a bylo všeobecně želeno jeho smrti v r. 1813. Vedle zkoušených ranhojičů bylo zde i něco trpěných lazebniků, jako Jan Stropnický, Josef Stinný a Jos. Sailer. Všem těmto bylo zakázáno pouštěti žilou. O lekařskou pomoc v poddanských vesnicích se staralo město tím, že přikazovalo ranhojičům prevenci mezi venkovským obyvatelstvem. R. 1794 dostal ranhojič Jiří Schoen příspěvek 40 zlatých na zakoupení jezdeckého koně, aby mohl jezdit po okolních vesnicích. I ostatní ranhojiči brali od obce paušál, z něhož platili léky chudým. Ranhojič Schoen, který byl v městě značně populární, projížděl okolní vesnice jedenkráte měsíčně a prováděl prevenci. Tento dlouholetý ranhojič skončil ve svém domě sebevraždou. Úmrtnost matek při porodu bývala značná a počátkem 18. stol. začala ještě stoupat. Proto bylo městu nařízeno, aby se postaralo o zkoušenou babičku. Byly zde v této době dvě babičky nezkoušené, které vedle platu braly i deputát. Obec však 6

4 žádnou zkoušenou neopatřila, protože žádná nechtěla jít do Písku, a tak zůstalo při starém. V r. 1823 zemřel Dr. Stopper ve stáří 81 let a jeho nástupcem se stal MUDr. Frant. Sazima, pozdější krajský lékař v Č. Budějovicích. Odešel z Písku v r. 1827 a jsnh nástupcem se stal MUDr. Bedřich Oppitz z Lokte. Vedle něho působili zde ranhojič Jiří Řehlení V. Holý a Fr. Čurda. Zvláště poslední vyvolal v r. 1838 velký rozruch tím, že si založil chirurgickou oficínu a provozoval holičskou živnost. Holení bylo výhradním právem ranhojičů, a proto odpor ostatních holičů v městě proti Čurdovi byl marný. Protože byl současně i lékárníkem, zakoupil se později v Chrudimi a r. 1847 se tam odstěhoval. Po Dr. Oppitzovi se stal městským lékařem Dr. Jos. Visinger, později okresní lékař, který zemřel kol r. 1860. Spolu s ním pracoval velmi obratný ranhojič Dominik Steigl, který se zvláště osvědčil v cholerové epidemii, a felčar Mojžíš Klepetář, který v letech 1950 1856 působil v Miroticích po vojenském ranhojiči Martinu Stroupežnickém, dědu známého spisovatele. Zemřel r. 1868. V polovině minulého stoietí působili také v Písku ranhojiči V. Stříbrný (1846 1871), Matěj Hessler (1849 1855) a pensista Jos. Glossauer, který zemřel 1990. Z krajských fysiků v prvé polovině 19. stol. byl v Písku Dr. J. V. Purmann a Dr. Ant. Saidemann, který zemřel v Písku v r. 1889. Poslední byl Dr. K. Kavalír, rodák z Ostředku, který zemřel v Písku r. 1907 jako okresní lékař. Už počátkem 19. stol. si Písečtí uvědomovali význam nemocnice a tak r. 1808 zřídili z bývalé poustevny na hřbitově z fundace Dráchovské lazaret. Byly to dvě klenuté místnosti pro pacienty a dvě místnosti pro ošetřovatele. Operační sál byl v budově, která dodnes slouží jako umrlčí komora. Měla 18 lůžek a r. 1821 byla rozšířena o další místnost. Městský lékař měl ve svých povinnostech i dozor a lékařskou péči o nemocnici. Vojenský špitál byl u Pražské brány u řeky spolu s dřevěnou budovou, která sloužila jako lékárna. V době cholerové epidemie byly vystavěny baráky v místech Smetanova náměstí. Ještě na plánu města v průvodci Matznerově z r. 1898 nacházíme zakreslenu nemocnici při epidemii, která se připomíná ještě r. 1912. Lékařským dozorem byli pověřeni městští lékaři Dr. Stopper (1808 1823), Dr. 7

Sazima (1823 1827), Dr. Oppitz (1827 1841) a Dr. Visinger (1841 až 1851). Zásluhou Dr. Ant. Seidemanna a všech pokrokových lidí v městě došlo ke stavbě skutečné nemocnice. Místo bylo vybráno u Převorky. Bylo to místo staré pastušky, kde býval močál a kam se honil vepřový dobytek. Základní kámen této soukromé nemocnice byl položen r. 1848 a otevřena byla 28. 2. 1851 nákladem 13.736 zlatých. Byla to dvoupatrová budova o 25 lůžkách, později zvýšeno na 50 a pak na 70 lůžek. Lékařskou službu vykonávali Dr. Visinger (1851 1860), Dr. J. Hessler (1860 1869), který byl na honu raněn mrtvicí a zemřel r. 1891. Po něm Dr. Karel Malec (1870 1887), který ordinoval ve svém domě čp. 164 a zemřel r. 1888. Prvním primářem byl Dr. Šimon Sachs (1871 1904), rodák písecký, který bydlel na náměstí v domě čp. 105, kde také ordinoval. Velmi rád se zůčastňoval honů a v době podzimní všichni jen trochu schopní pacieňti z nemocnice chodívali nadhánět. V letech 1888 1904 byl sekundářem Dr. Václav Pasovský, rovněž písecký rodák, a Dr. Jaroslav Mácha, otec známého hudebního skladatele. R. 1905 dostala nemocnice nového primáře MUDr. Václava Šťastného, narozeného r. 1870, velmi dobrého chirurga. R. 1909 byl počet přijatých pacientů 1912, a proto uvažováno o výstavbě nové nemocnice. Vybráno pro ni místo za obecní oborou. Stavba byla provedena v letech 1908 až 1911 nákladem 815.000 korun a měla vedle chirurgie a interního oddělení budovu hospodářskou, infekční, administrační a kapli. Na svoji dobu to byla moderní budova a v prvním poschodí administrativní budovy bylo zřízeno oční oddělení. Prvními sekundáři byl Dr. J. Mácha a Dr. K. Kratochvíle, pozdější praktický lékař v Písku. Správcem byl Jos. Roch a počet lůžek byl 133 při 8 civilních sestrách a jednom zřízenci. Další rozvoj nemocnice je podrobně vylíčen v ročence z roku 1938 a vyjímáme z něho jen to, že r. 1915 postaven Deckerův epidemický barák, dnešní prosektura. Primář MUDr. V. Šťastný působil až do r. 1925. Byl to vynikající chirurg, žák prof. Maydla, o kterém dovedl poutavě vyprávět a jehož portrét visí v pracovně primáře interního oddělení, jehož je majetkem. Dožil se vysokého věku a zemřel roku 1958. Po něm převzal vedení nemocnice opět vynikající chirurg,

prof. MUDr. Emanuel Rychlík. Rovněž místo správce se odchodem J. Rocha (1924) uprázdnilo a nastoupil Jos. Šabata (1924 až 1942). Na začátku okupace prof. MUDr. Rychlík odešel do výslužby a řídícím primářem se stal MUDr. Václav Hellich, který přišel z prachatické nemocnice. Vedl ústav po celou dobu okupace až do června 1945, kdy se stal ředitelem nemocnice dosavadní primář interního oddělení MUDr. Aug. Sůss. Správce J. Šabata byl popraven Němci r. 1942 a jeho místo zastával správce Frant. Jezl až do r. 1949, kdy byl vystřídán Jaroslavem Hrubantem, který správcoval až do doby sjednocení zdravotnictví v roce 1951, kdy ředitelem OÚNZ se stala neúnavná organizátorka zdavotnictví MUDr. Květena Čermáková, jejíž zásluhy o rozšíření nemocnice a vybudování plicního oddělení nezůstanou nikdy zapomenuty. Ředitelem nemocnice dále zůstal MUDr. A. Sůss, ale správcem se stal od r. 1951 Robert Varyš. V r. 1954 odešla dosavadní ředitelka MUDr. K. Čermáková i s manželem na odpovědnější a významnější místo do Prahy a současně i správce R. Varyš. Ředitelem OÚNZ se stal MUDr. A. Sůss a správcem Karel Straka (1954 1957). Ředitelem nemocnice byl v té době MUDr. et RNDr. Frant. Mládek. V r. 1957 vystřídal MUDr. A. Sůsse ve funkci ředitele OÚNZ MUDr. Jaroslav Pelikán a správcem se stal Ladislav Berka, zatím co ředitelem nemocnice byl i nadále MUDr. A. Sůss. Tato situace trvala až do nové organizace zdravotnictví r. 1960. RUCE RD OUD A, "RK OTPML Dr, "M BDUCTVAM: STAVEBNÍ VÝVOJ V LETECH 1938-1961 Výstavba nemocnice je vyčerpávajícím způsobem popsána ve výročních zprávách za léta 1938/39 a navazujeme na ně vypsáním stavebního vývoje od r. 1938. Tísnivá situace dosavadní nemocnice nutila tehdejší vedení v letech 1938 a později k nějakému vhodnému řešení. Tak přikročeno v roce 1938 1940 ke stavbě vstupní budovy, která dnes zahrnuje jesle, administrativu a sklady. Stavba tato dokončena r. 1940 nákladem 1,445.580, K. Další stavební rozvoj byl přerušen okupací. Aby odstranila Správa nemocnice tíživou situaci hlavně na interním oddělení, pronajala od obce Písku městský chorobinec na Pražském před-

městí a zřídila tam nákladem půl druhého miliónu interní odd. Tato tak zv. pobočka byla zrušena v r. 1950, kdy získány v nových budovách dostatečné prostory pro interní lůžka. Po osvobození v r. 1945 přikročeno ihned k realizaci plánů na velikou výstavbu nemocnice. Upuštěno od výstavby jednotbvých pavilónů a přikročeno k stavbě mohutného bloku, který by spojoval staré budovy chirurgie a interního oddělení a pokračoval směrem k českobudějovické silnici. R. 1948 dokončena spojovací budova mezi starou budovou interního odd. a chirurgie nákladem 8,540.000 Kčs a umístěno v ní interní oddělení a moderní vodoléčba. Současně provedena úprava budovy ušního oddělení, která adaptována. celkem dvakráte, a to r. 1949 a r. 1994, kdy byl podstatně zvýšen lůžkový fond. Po dokončení spojovací budovy mezi int. odd. a chirurgií přikročeno k výstavbě t. zv. druhé spojovací budovy, která byla dokončena r. 1950 a obsahuje centrální rentgen, oční oddělení a okr. transfúzní stanici. Okresní transfúzní stanice byla dokončena r. 1952 nákladem 577.000 Kčs. Stavba chirurgického a dětského oddělení, t. j. jihovýchodní křídlo nemocnice, byla započata r. 1949, když se zcela jasně ukázalo, že dosavadní nemocnice svou kapacitou naprosto nedostačuje. Nákladem 9,420.000 Kčs byl postaven chirurgický a dětský pavilón o 290 lůžkách. V souvislosti s tím bylo nutno provést přístavbu a rekonstrukci kotelny nákladem 958.000 Kčs, přístavbu hospodářské budovy nákladem 1,328.000 Kčs, stavbu čisticí stanice nákladem 401.000 Kčs. Současně v té době postaveno 12 bytových jednotek v blízkosti nemocnice pro zaměstnance ústavu. Tyto ceny se rozumějí v nové měně. Tyto dva domy byly v r. 1959 převedeny do majetku domovní a bytové správy města Písku. V r. 1949 postavena budova, kde jsou umístěny garáže, procejna Jednoty a v I. posch. přednáškový sál, jehož důležitost pro politický, odborářský a společenský život je všeobecně uznávána. V pozdějších letech přikročeno k další rekonstrukci kotelny v r. 1993 nákladem 958.000 Kčs a k rekonstrukci hospodářské budovy téhož roku, která upravena nákladem 1,328.000 Kčs, kae vedle moderní kuchyně jsou sklady, prádelna a v I. poschodí jídelna pro zaměstnance. 10

V r. 1956 z bývalého epidemického baráku a z pozdějšího plicního oddělení po generálních opravách zřízena prosektura nákladem 289.341 Kčs. Formou generální opravy přestavěn i infekční pavilón v letech 1959/60, kde v suterénu upravena moderní dezinfekční stanice. Rovněž formou generální opravy ze staré márnice upravena v r. 1959 truhlářská a lakýrnická dílna včetně požární zbrojnice. Konečně v r. 1960 vystavěna samostatná transformační stanice nákladem 198.393 Kčs. Z uvedeného je patrno, jakých vysokých částek bylo použito k rozšíření nemocnice a jejímu vybavení. Socialistický stát zde věnoval desítky miliónů korun na zvýšení a zkvalitnění zdravotní péče pro pracující. V době hlavní výstavby nemocnice dlužno zvláště. ocenit úsilí všech obyvatel okresu, kteří vzali výstavbu nemocnice NM za své a v době nouze o povozy a pracovní síly v letech 1949 až 1951 pracující města i venkova přicházeli na staveniště, vykopávali základy, vozili cihly, kámen a písek a vesnice zapůjčovala potahy a traktory. Všem těm patří náš dík. MUDr J.BRONSKÝ: VÝVOJ ZDRAVOTNÍ PEČE V OKRESE PÍSEK od vzniku sjednoceného zdravotnictví. Máme-li pochopit, k jakým hlubokým změnám ve struktuře 1 náplní zdravotnictví v okrese Písek došlo během tak poměrně krátké doby, je nutno si připomenout některé etapy tohoto vývoje. Zdá se to prospěšné tím spíše, že naše mladá generace nemá představu způsobu poskytování zdravotní péče před vznikem sjednoceného zdravotnictví a i starší generace, která zažila tento revoluční zlom, si některé jednotlivosti vybavuje s obtížemi, protože současná úroveň zdravotnictví i poskytování jeho služeb se naprosto vžilo a stalo se samozřejmou součástí našeho způsobu života i jeho vysoké úrovně. Rovněž výsledky zdravotní péče, jak se nám jeví ve srovnání s výsledky zdravotnictví kapitalistické republiky, dokumentují přednosti socialistické zdravotní péče a potvrzují správnost její koncepce. Základ pro vznik sjednocené socialistické zdravotní péče byl 11

položen již v r. 1946, kdy KSČ ve svém programu uvádí tuto linii své zdravotnické politiky: V oboru péče o zdraví lidu se postará vláda, vycházejíc z předpokladu, že právo na ochranu zdraví je jedním z výhradních práv občanských, o plánovité budování a sjednocení široké, státem řízené zdravotní péče, která bude v souladu se současným stavem lékařské vědy. Přesto až do r. 1948 nedošlo ve struktuře čs. zdravotnictví a proto ani v okrese Písek k žádným podstatným změnám a toto období je charakterizováno především výstavbou nové nemocnice, která se stala záležitostí všech pracujících na okrese. Zdravotní péče o pracující byla roztříštěna a vcelku poskytována na odlišných základech. Vedle velké nemocnice, představující kurativní část mediciny a poskytující služby jednak nositelům sociál. pojištění, ale i soukromým osobám podle různých platebních tříd a tarifů, byla ambulantní péče o obyvatelstvo rozptýlena převážně do soukromých lékařských ordinací a jen z menší části do ambulatoria sociálního pojištění bývalé ONP. V této poliklinice však byla vykonávána jen praxe všeobecná a praxe rtg., která však nebyla vedena odborným lékařem. Síť praktických a odborných lékařů pracovala jednak pro různé pojišťovny, buď jako jejich zaměstnanci nebo podle smluvních úvazků, ale kromě toho vykonávala všeobecně praxi založenou na soukromo-podnikatelských principech. Rovněž preventivní péče byla proti dnešním poměrům na nizké úrovni. Teprve únorové vítězství pracujícího lidu nad reakcí a zvláště pak uskutečňování výstavby socialistického řádu otevřely cestu přestavbě zdravotní péče podle vzoru sovětského zdravotnictví, založeného na principech socialistického humanismu. Po vyhlášení usnesení strany a vlády o zdravotnictví v listopadu 1952, v němž jsou již vytýčeny hlavní úkoly pro vybudování socialistické zdravotní péče u nás, došlo i k rychlému vývoji a změnám ve struktuře zdravotnictví v okrese Písek. Tak došlo k postupnému sjednocování léčebné péče nemocniční i poliklinické. Avšak tyto úkoly, vytvořit dokonalou formu zdravotnictví, jak to vyžaduje plán sjednocené nemocnice, kdy všechny složky léčebně preventivní péče, hygien. epidemiologické služby a zdravotní osvěta spolu s hospodářskou a administrativní jednotou vytvářejí jeden organizační a funkční celek, bylo možno uskutečňovat jen po etapách. Především bylo nutno vybudovat pevný systém obvodních 12

středisek ve městech i na venkově, jejichž počet vzrostl z 8 v r. 1952 na 12 v r. 1959 a po územní reorganizaci v r. 1960, kdy k původnímu okresu Písek byla přičleněna i větší část bývalého okresu Milevsko, na 21. S tím také souvisí i vzrůstající počet lékařů pracujících v ambulantní složce z 21 v r. 1992 na 31 v r. 1959 a 44 v r. 1960. Vedle těchto pracovišť pro všeobecnou praxi byla vytvořena i síť odborných a speciálních oddělení, a to r. 1952 v počtu 47, v r. 1960 91. Kromě této základní sítě ambulantních oddělení pro všeobecnou i odbornou péči vzniká i celá řada jiných zařízení léčebně preventivních, jako jsou závodní zdravotní střediska a stanice, územní obvodní střediska a izolované poradny. Z těchto důvodů se také zvýšil celkový počet lékařů pracujících v okrese včetně nemocnice z počtu 53 v r. 1952 na 71 v r. 1999 a 99 v r. 1961. Rovněž i v poskytování odborných služeb v nemocnici došlo během tohoto období k rozmachu. Zatím co v r. 1952 pracovalo v nemocnici 32 lékařů na 7 odborných odd., stoupl tento počet na 40, pracujících na 13 odd. v r. 1960, při stejném lůžkovém fondu. Hygienicko-epidemiologická péče byla prohloubena a koncentrována v OHESu a zdravotnická osvěta soustředěna v rukou okresního osvětového lékaře. Tím byly postupně vytvořeny všechny 3 hlavní úseky socialistického zdravotnictví a je pochopitelné, že se tato skutečnost odráží ve výsledcích zdravotní péče, jak se jeví v průběhu posledního desetiletí. Jestliže zdravotně politická linie KSČ určuje, že mimořádnou pozornost bude vláda věnovat péči o matku a dítě, pak se tento cíl odráží i ve výsledcích dosažených v okrese na tomto poli. Zatím co kojenecká úmrtnost v r. 1951 dosahovala 55,8 */,, klesl tento počet na 12,8 /, v I. čtvrtletí 1961. Dětská úmrtnost klesla z 4,7 9% v r. 1951 na 0,5 % v r. 1960. Počet přijatých dětí do ošetřování dět. odd. v nemocnici stoupl z 990 Frai9531.na LAA (r, 1900. Příznivých výsledků bylo dosaženo v péči o matky, kdy prakticky všechny gravidní v okrese rodí na odborném ženském odd. v nemocnici. Avšak i v jiných oborech zdravotní péče bylo po reorganizaci zdravotnictví dosaženo úspěchů. Jeví se to v prvé řadě ve všeobecném poklesu infekčních chorob a TBC, kde preventivní péče, představovaná především důsledně prováděným ochranným očkováním, přinesla již své kladné výsledky. 13

Vcelku je možno dokumentovat na rozvoji zdravotnických zařízení v okrese Písek i výsledcích, dosažených po nastoupení reorganizace zdravotní péče, že socialistické zdravotnictví představuje kvalitativně vyšší typ zdravotní péče, i když v této etapě nebylo dosaženo ještě té organizační a funkční jednoty, jak to předpokládá sjednocená nemocnice. Nelze si zastírat dosud trvající nedostatky. Obvodní lékař, pracující ve středisku, poskytuje stále zdravotní péči neúměrně vysokému počtu osob, takže jeho práce je často snižována na pouhé zprostředkování služby mezi nemocným a odbornými odděleními poliklinik. Rovněž odborná oddělení jsou přetěžována počtem požadovaných vyšetření, který snižuje jejich kvalitu. Tím vzniká všeobecně velká frekvence v ambulantní části, zbytečně opakovaná vyšetření, která se často prodlužují na neuměrně dlouhou dobu, takže zvyšují dobu absence a někdy i vytvářejí nebezpečí z prodlení. Všechny tyto obtíže má vyřešit poliklinika, která představuje další etapu ve vývoji socialistického zdravotnictví w okrese Pisek, na jejímž plánu se pracuje již od r. 1956, ale který má být teprve letošního roku alespoň částečně realizován. Tím by došlo k sjednocení poliklinické praxe, která je dnes roztříštěna do velkého počtu obvodních středisek a odborných odd., a vytvořil se tak základ pro skutečnou sjednocenou nemocnici, na jejíchž principech pracují prozatím jen odborná oddělení. Jestliže dnes veškerá léčebně preventivní zařízení v okrese Písek, která představuje nemocnice, ambulatoria, lékař. stanice, dětské a ženské poradny, transfusní stanice, OHES a zdravotnická osvěta, vytvářejí jeden hospodářský a administrativní celek, bude po vybudování polikliniky zajištěna i funkční jednota nemocnice a ambulantní praxe k prospěchu nemocných i zdravotníků. Tím bude také dokončen vývoj sjednocené nemocnice. Tento organizačně-funkční celek přispěje také nepochybně k jiným formám práce, které bývají dosud často chápány zcela individualisticky a které v budoucnu musí být nahrazeny formou kolektivní spolupráce, jak to vyžaduje zájem nemocného. Přihlédneme-li k rozvoji zdravotní péče, jak se vytvářela v okrese Písek od vzniku sjednoceného zdravotnictví, nemůžeme nevidět výsledky vykonané práce. I když nejsou zastívány nedostatky, které však nejsou specifické, ale mají zcela všeobecný charakter, byl vytvořen solidní základ socialistic- 14

kého zdravotnictví, na jehož budování se účastnila celá řada činitelů. Je to v prvé řadě KSČ, jejíž závodní organizace představuje vedoucí sílu ve zdravotnictví na okrese a která důsledně prosazuje rozhodnutí strany a vlády o reorganizaci zdravotní péče, dále pak ROH, pečují o rozvoj nových forem práce a podporující zvláště hnutí socialistických brigád. Pozorná péče, které se zdravotnictví v okrese Písek těší, jak se strany OV KSČ, tak i ONV v Písku, tvoří příslib do budoucnosti, že úkolu, vybudovat v okrese Písek socialistický systém v péči o zdravi lidu, představovaný sjednocenou nemocnicí, bude skutečně dosaženo. BMŮUDL A JSŮSS: OKUPACE V PÍSECKÉ NEMOCNICI Léta okupace 1939 1945 zastihla nemocnici v době, kdy se Gokončovala administrativní budova a kdy mělo dojít postupně k realizaci plánů spojovací budovy podle návrhu arch. ing. Čermáka a spol. I když se tedy okupace stala brzdou ve výstavbě zákaz staveb byl jedním z prvých, které byly drasticky uplatňovány neovlivnila další přípravy, které byly svěřeny arch. ing. Bedřichu Adámkovi z Prahy, zkušenému projektantu velkých ústavů (Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice). Ten zahájil práce na projektech nových lůžkových objektů, pomáhal zajišťovat některý stavební materiál (dlaždičky) a některá investiční zařízení (operační lampy, rentgenový přístroj atd.). Hned prvý den okupace 15. března 1939 po 8. hod. ranní byla nemocnice zabrána okupačním vojskem pro německou armádu, později byla ze záboru uvolněna. A to byla první větší starost nebyla poslední. Prof. dr. Emanuel Rychlík, ved. primář, byl urychleně penzionován k 1. dubnu 1939, na jeho místo nastoupil primář dr. Václav Hellich ze zabraných Prachatic. Po uzavření vysokých škol byli do nemocnice přijímáni jako zřízenci a laboranti medici. Vůbec ke starostem o nemocné, o ústav přibývalo postupně starostí osobních i starostí o druhé. A přijímání mediků byla jedna z těchto starostí, zvláště když se tím zlepšovala péče o přibývající nemocné. Z těchto důvodů a pro nedostatek lůžek došlo k otevření pobočky nemocnice náklad- 15

nou adaptací píseckého starobince na tř. Nár. svobody, kam se umístila větší část interního oddělení. Pobočka měla 80 lůžek, 2 sek. lékaře, 6 civilních ošetřovatelek, 2 úředníky, 1 kuchařku, 2 sanitáře a 8 pomocnic. Z kolektivu těchto zaměstnanců jich ještě dnes několik pracuje na místech vedoucích v našem ústavu. Celý kolektiv ještě dnes rád vzpomíná na léta společné práce, společných starostí, ranních debat kolem současné situace a kolem zpráv z bojiště. Ani zábava společná tu nechyběla, i když bylo nutno ji odbývat v místnostech protileteckého krytu, aby nebudila pohoršení okupantů. Dobře jsme poznali německé úřadování, četné nepříjemnosti a starosti se zatemněním, letecké poplachy i když jsme k nim měli spíše sportovní poměr, zažili jsme v nemocnici i doslovné obsazení infekčního pavilónu něm. dětmi z lágrů, nebezpečné osočování našich lidí německými příslušníky ze špatného léčení i ošetřování i výslechy na německé policii. Zůstane čestně zapsáno, že se nenašel v nemocnici, kdo by snad zrazoval, že nemusila nemocnice přijmout do svých řad nespolehlivého nebo dokonce německého příslušníka. Ba naopak, vrchni správce Josef Šabata byl za heydrichiády popraven, Dr. Aug. Sůss a Frant. Hrouda prošli něm. věznicemi a koncentráky. Do posledních dnů zůstala v nemocnici utajena účast některých pracovníků v podzemním hnutí, prodlužováno léčení některých občanů atd. Po popraveném správci J. Šabatovi nastoupil úředník nemocnice Frant. Jezl v r. 1943. Právě proto, že byly uzavřeny lékařské vysoké školy, došlo v nemocnici k stabilizování lékařů, což jistě přispělo i k tomu, že i málo lékařů s velkými zkušenostmi mohlo zvládnout i mimořádné úkoly pracovní. Dny a týdny starostí ubíhaly pomalu o to větší radost jsme sdíleli s rychlým postupem spojeneckých armád, nás všechny bez rozdílu zvláště poutal nezadržitelný postup Sovětské armády na východní frontě. Její rychlé postupy nám přibližovaly naději, že už brzy uvítáme jejich hrdiny na naší české půdě. A tato naděje byla jistě velkou duševní podporou všech nás, kteří jsme udržovali nemocnici v plném provozu v nejtěžších dobách heydrichiády a na sklonku války. 16

m K jl rá tb -M < «<L U 88 Ř A PELEE He odoz detí ú O96T *1 OP 6C6T *4 Po voduoomeu p/jefrad 39904 di Je Sh cě 32 ješ SHESIERI 3 1960

Počet ošetřovacích dnů od roku 1939 do roku 1960, EEE iče ist

i $ i 4 k v. = k : 102 UST pap eř6 NxO PO NXO OP TT6 Jel

po JEA en v 9 T " Počet přijatých

Profesor MUDr. Emanuel Rychlík Primář MUDr. Václav Šťastný první primáři nemocnice. Přednostové oddělení s ředitelem OÚNZ MUDr. VI. Bučkem.

Pohled na nemocnici ze severu. Stará část nemocnice.

Pohled na nemocnici z Čo = I (m Plicní oddělení u Honzíčka.

Zaměstnanci interního oddělení. Zaměstnanci chirurgického oddělení.

Zaměstnanci orthopedického oddělení. Zaměstnanci dětského oddělení.

Zaměstnanci neurologického oddělení.

Zaměstnanci porodnického odd. Zeměstnanci očního oddělení.

Zaměstnanci infekčního oddělení. Zaměstnanci ušního, nosního a krčního oddělení.

Zaměstnanci prádelny. Zaměstnanci údržby.

Zaměstnanci lékárny. Veškeré snímky zhotovil okresní osvětový lékař MUDr. K. Kašič,

Zaměstnanci administrativy.

Zaměstnanci autoprovozu. Zaměstnanci kuchyně.

Zaměstnanci rentgenologického oddělení. Zaměstnanci ústřední laboratoře.

Zaměstnanci OTS. Jižní průčelí nemocnice.

Zaměstnanci plicního oddělení. Zaměstnanci kožního oddělení.

Orthopedická operace.

Přehledný vývoj jednotlivých oddělení nemocnice Základem sjednoceného zdravotnictví je lůžková část nemocnice. I když pracoviště v terénu, jako obě polikliniky (Písek, Milevsko), OHES a obvodní střediska, jsou nedílnou součástí celého ústavu, je tato publikace věnována pouze nemocnici a jejímu rozvoji za 50 let trvání. Omezený rozsah publikace nám nedovolil uvádět jmenovitě všechny pracovníky z terénní služby a z terénních pracovišť. Chirurgické oddělení. Rozvoj chirursického oddělení a jeho založení jde ruku v ruce se založením nemocnice. Vyplývá to z toho, že primářem každé nemocnice, kde šlo o monoprimariát, musel být chirurg. Ostatní obory, t. j. internu, gynekologii a porodnictví dělal současně. Obliba chirurgického oddělení byla značná a z celé části jižních Čech se sjížděli pacienti do Písku. Prvým primářem v nově postavené nemocnici byl MUDr. Václav Šťastný, žák prof. Maydla. Byl to na svoji dobu velmi erudovaný chirurg a klinicky značně vzdělaný. Mravní a odborný vliv měl naň prof. R. Jedlička. Byl prvý, který sešil srdce a. pacient mu přežil týden. (Doklady v archivu oddělení.) Primář Šťastný byl zde až do r. 1925, kdy byl pro nemoc nervového rázu penzionován. Od ledna r. 1925 nastoupil po něm prof. MUDr. Em. Rychlík, který přišel z Jind. Hradce a byl habilitován z válečné chirurgie. Pracoval zde až do roku 1938, kdy byl vystřídán MUDr. Václavem Hellichem z Prachatic. Zajímavé jsou vzpomínky prof. Rychlíka, které ilustrují poměry kapitalistické republiky. První sanitku dostala nemocnice od Červeného kříže. Bylo to staré auto, které mělo spotřebu 40 1 benzínu na 100 km. Proto r. 1926 nemocnice podala žádost zemskému úřadu o auto sanitní. Tato žádost přes osobní intervence se dlouho táhla a hlavní příčina, proč zemský úřad nechtěl vyhovět, byla v tom, že nemocnice neměla živnostenský list. Oba chirurgové, MUDr. Šťastný i prof Rychlík, byli velmi vzdělaní odborníci, kteří se každoročně účastnili konferencí německé chirurgické společnosti v Berlíně, spojených s prohlídkami a hospitacemi na klinikách. 17

Na podzim r. 1938 nastoupil MUDr. V. Hellich a působil až do r. 1945, kdy v květnu přišel z Plzně opět vynikající chirurg, MUDr. Václav Čermák. Za něho se chirurgie přestěhovala., do nového pavilónu, který měl až 170 lůžek. V suterénu (dnešní kožní odd.) zřídil Dr. Čermák urologické oddělení. MUDr. Čermák působil tu až do r. 1954, kdy odešel jako primář chirurgického oddělení nemocnice Na Františku v Praze a na jeho místo nastoupil z Benešova MUDr. Miroslav Macháček. Nyní má chirurgie 122 lůžek a perzonál je pouze civilní. Řádové sestry odešly v r. 1956. Během 50 let působila na chirurgii řada lékařů a sester, kterých zde nemůžeme všech vzpomenouti. Vyjímáme z nich zvláště prof. MUDr. V. Švába, nyní přednostu rentgenologické kliniky v Praze, doc. Špinku, přednostu chir. kliniky v Plzni, MUDr. Zdenkoviče, který vedl urologické odd. za prim. Čermáka, MUDr. V. Rejthárka, pozdějšího primáře v Heřm. Městci, MUDr. V. Vondráka, pozdějšího chirurga v Prachaticích, MUDr. R. Petříka, asistenta Il. chir. kliniky v Praze, MUDr. M. Drožovou a řadu dalších. Interní oddělení. Interní oddělení bylo v nemocnici už od jejího začátku od voku 1911, kdy kromě chirurgického byl postaven také pavilón pro vnitřní nemoci. Po schválení primariátu od 1. července 1937 bylo 30 lůžek interního oddělení umístěno právě v tomto pavilónu. Prvním primářem byl jmenován MUDr. Augustin Sůss z interní kliniky prof. dra J. Pelnáře v Praze. Součástí tohoto oddělení byl též nově upravený a rozšířený infekční pavilón o 45 lůžkách a adaptovaný epidemický barák jako druhý infekční pavilón s 28 lůžky. Na nové oddělení nastoupili jako sekundární lékaři dr. Vanda Marková a později dr. František Náhlík. Kromě vlastní práce na oddělení prováděli kkaři interního oddělení také vyšetření laboratorní, rentgenologická, vedli poradny (diabetickou a kardiologickou). V letech okupace 1939 1945 byla část interního oddělení s 80 lůžky přemístěna do přidělené a nákladně upravené budovy starobince na tř. Nár. svobody (nyní Leninova). Tato pobočka nemocnice byla uvolněna v r. 1950, kdy získalo interní oddělení nové místnosti v první novostavbě v nemocnici. Postupným rozšiřováním lůžkového fondu nemocnice došlo také k rozšíření interního oddělení, které má nyní 120 lůžek. K oddělení patří také vodoléčba a léčení piešťanským bahnem. 18

Do dneška se na oddělení vystřídalo 62 sek. lékařů, z nichž někteří pracují jako primáři oddělení, někteří si vybrali jiný obor nebo pracují jako asistenti na klinikách a výzkumných ústavech, většina jich působí jako obvodní lékaři při nejpotřebnější lékařské práci v terénu. Růst pracovního zatížení interního oddělení osvětlí nejlépe několik čísel. V r. 1938 bylo přijato na oddělení 1180 nemocných, v r. 1960 2.647 a v tomlo roce bylo provedeno 11.086 EKg vyšetření, na 9.000 vodoléčebných výkonů. Jen na ambulanci mimo polikliniku bylo provedeno v r. 1960 3.254 vyšetření a ošetření. Jak podstatně se změnily pracovní podmínky za těch 25 let existence interního oddělení, ukazuje skutečnost, že celoroční počet některých výkonů (infúze, transfúze, duoden. a žaludeční sondy, cholecystografie, urografie a pod.) překračujeme někdy dříve než měsíčně a některá laboratorní vyšetření (krev. obraz, sedimentace, moč a sediment, EKg) dříve prováděná v počtu několika desítek ročně, se stala pravidelnou součástí interního vyšetření. Ve funkci přednosty oddělení zůstal dosud primář MUDr. Augustin Sůss, funkce zástupce přednosty nebyla dlouho obsazována, krátce v této funkci působil MUDr. Jiří Brůžek do r. 1958. Ve funkci vrchní sestry se vystřídaly s. Boh. Mašková, s. M. Daňková, která v této funkci přešla z pobočky nemocnice na nové oddělení v r. 1950 a po ní nastoupila s. Marie Huttavová a s. Váňová. Gynekologicko-porodnické oddělení. Dne 1. ledna 1946 bylo dáno do provozu porodnicko-gynekologické oddělení, které bylo umístěno v I. poschodí interního pavilónu. Nově vzniklé oddělení mělo k disposici 6 pokojů a porodní sálek, celkem 35 lůžek, z toho 19 porodnických. Pro novorozence postýlky nebyly, děti byly ukládány do postelí k nedělkám. Nebyly ústavní pleny, váha pro novorozence a instrumenty. Operativní porody se prováděly na chirurgickém sále a rodičky byly převáženy přes dvůr z jednoho pavilónu na druhý. Perzonální obsazení nového oddělení v roce 1946 bylo: jeden přednosta, dva sekundáři, pět sester a porodních asistentek a dvě pomocnice. Tak nastala éra, budování nového oddělení v době, kdy většina žen rodila doma a k novému ústavu zatím ještě nebyla důvěra. V únoru uvolnil Dr. Čermák pokoj, pak dodány dětské postýlky, obstarány pleny a vše nejnutnější pro provoz. Za- 19

koupena porodnická postel, takže byly již dvě speciální postele pro rodící ženy. V březnu 1948 se stěhuje interní oddělení do nově postaveného pavilónu a l2. dubna 1948 otevřeno v přízemí gynekologické oddělení a v 1. poschodí zůstává jen porodnice. V květnu dodáno 15 dětských postýlek, takže nová úprava jest již vyhovující a na oddělení jest 26 lůžek pro gynekologii, 29 lůžek pro nedělky, 29 lůžek pro novorozence a 3 slehací postele na porodním sále. V dubnu 1948 nastoupil na oddělení MUDr. Karel Maršál, asistent III. porodnické kliniky, a s ním sekundář MUDr. Jiří Kohout. Nastala éra rozmachu a péče o rodičky na oddělení byla zlepšena v květnu 1948 příchodem primáře Dr. Josefa Fikejze, který se ujímá péče o novorozence. Do r. 1952 porodnicko-gynekologické oddělení ve staré budově vzrůstalo, rok od roku přibývalo porodů i gynekologických pacientek léčených jak operativně, tak i konzervativně. Mezitím byla postavena I. mezistavba, kterou obsadila interna, II. mezistavba, v níž se umístilo dětské, oční a část chirurgie, a dokončoval se poslední pavilón, chirurgický, v jehož pátém podlaží jest umístěna nová porodnice. V r. 1953 byly prováděny přípravy pro přestěhování do nového pavilónu a za brigádnické pomoci žákyň zdravotnické školy a pracovníků oddělení připravena nová porodnice tak brzy, že 4. dubna bylo provedeno přestěhování nedělek do nové porodnice. Letos budeme oslavovat 50 let trvání písecké nemocnice. My při tom tiše oslavíme 15 let trvání porodnicko- gyn. oddělení s vědomím, že jsme přivedli v ústavě za tuto dobu na svět téměř 16.000 dětí, a že již řadu let vyhledávají porodnici ženy z celého okresu a okolí, takže porody doma jsou dnes velmi řídkou výjimkou. V ústavě porodilo za 15 let 15.897 žen, a to v r. 1946 551 žen v r. 1951 1121 žen v r. 1956 1264 žen 1947 703 žen 1952 1074 žen 1957 1317 žen 1948. 804 žen 1953 1183 žen 1958 1207 žen 1949. 923 žen 1954 1274 žen 1959 1965 žen 1950 1049 žen 1955 1292 žen. 1960 1070 žen "Za tuto dobu praktikovalo na oddělení 36 lékařů a 55 porod. asistentek. 20

Od r. 1946 vede oddělení primář Dr. Karel Robeš. Na oddělení praktikovali tito sekundáři a externí lékaři: MUDr. Květa Čermáková, MUDr. Zbyslav Blechta, MUDr. František Svoboda, Dr. Bohumila Mašková, Dr. Atanas Rusev, Dr. Jiří Kubíček, Dr. Jiří Kohout, Dr. Josef Čech, Dr. Karel Maršál, Dr. Josef Kochan, Dr. Markéta Grammetbauerová, Dr. Zdeněk Huml, Dr. Jan Fiala, Dr. Antonín Čermák, Dr. Miroslav Fleischmann, Dr. Ervín Pauček, Dr. Josef Faltus, Dr. Adolf Borovička, Dr. Jiří Suda, Dr. Karel Hummel, Dr. Ladislav Mulač, Dr. Alexander Velimirovič, Dr. Eduard Kučera, Dr. Jaroslav Pokorný, Dr. Blažena Brýdlová, Dr. Hana Endalová, Dr. Karel Smažík, Dr. Rudolf Fiedler, Dr. Karel Šafránek, prom. 1. Karel Burian, Dr. Bohumil Pohořský, Dr. Arnošt Zden- Kovič, prom. 1. Božena Němcová, Dr. Eduard Partl, Dr. Zdeněk Mazák, prom. 1. Pavel Pelikán. Gynekologie zůstala zatím v přízemí bývalého interního pavilónu. Dne 22. 4. se přestěhovala chirurgie do nového pavi- Jónu a v I. pochodí staré chirurgie začaly opravy, malování a lakování, aby se mohla přestěhovat i gynekologie do svého pavilónu, v němž bude mít i svůj operační sál. Dosud gyn. operace byly prováděny na chirurgii a primář Čermák vždy vedle stanovených dvou dnů ochotně dával k dispozici sál pro naše akutní případy. Dne 2. června 1953 provedeno přestěhování gynekologie. Nové porodnicko-gynekologické oddělení se rozšířilo tak, že na porodnici jest 40 lůžek pro nedělky, 40 lůžek pro novorozence, 5 slehacích lůžek a operační porodní sál. Pro nedělky jest navíc krásná terasa, kde v létě tráví většinu dne, sprchují se a opalují, takže čas, strávený po porodu v ústavě jim příjemně ubíhá. Gynekologie má 40 lůžek, 2 operační sály, ambulanci, takže péče o ženy jest i v tomto směru zabezpečena. Rozšířením oddělení na 80 lůžek pro pacienty a 40 pro novorozence dosáhli jsme ideálního počtu v ústavní péči o ženu v okrese a dá se soudit, že takto vybudované oddělení vystačí desítky let. V nových poměrech jsme měli možnost zlepšovat t diagnostiku chorob. V r. 1957 1958 bylo zavedeno cytologické a kolposkopické vyšetřování pacientek, které provádí sekundář Dr. Ed. Parti. Pro r. 1961 nám zůstává další úkol, upravit sterilizaci u genekol. operačního sálu z.r 1911. Padesát let sloužila a vykonala své. Letos bude zřízena moderní sterilizace a pravděpodobně v III. čtvrtletí bude dána do provozu. 21

Dětské oddělení. Vznik dětského oddělení nemocnice v Písku se datuje od začátku roku 1948, od doby, kdy se začínal prudký rozvoj celé nemocnice. Tehdy byla dokončena první mezistavba mezi původními dvěma pavilóny a dětské oddělení bylo umístěno v prvním pochodí, v místech, kde je dnes ženské oddělení interny. Tehdy už fungovala mimo oddělení chirurgické a interní oddělení oční, ušní a gynekologicko-porodnické. Začátky dětského oddělení byly skromné a podobně jako jinde na našem venkově bylo nutno překonávat mnohé zá- kladní obtíže. Shánět zařízení kousek po kousku, shánět ošetřovatelky, přesvědčovat veřejnost a přemáhat odpor rodičů k umístění děti v nemocnici atd. Oddělení bylo otevřeno jednak pro matky z porodnice, jednak pro pacienty z chirurgie, takže o starosti s udržením základní hygieny nebylo opravdu nouze. Po několik měsíců veškeré práce sesterské včetně mléčné kuchyně a ambulance vykonávala jedna sestra, elévka, práce lékařské se stálou službou, a to ještě také pro infekční oddělení, jeden sekundář. Na jediném rtg přístroji střídal se během dopoledne internista, chirurg, pediatr a ftizeolog. Právě když už oddělení provozu nestačilo, bylo dokončeno druhé provizórium v r. 1950 v přízemí druhé přístavby, v místech nynějšího rtg. oddělení. To už bylo čtyřicetilůžkové oddělení docela dobře vybaveno s řadou boxů s průhledovými stěnami. I toto oddělení bylo neustále přeplněno a pro tehdejší atrakční okruh nestačilo. V roce 1953 se oddělení znovu stěhovalo, naposled do definitivního pavilónu, který byl dokončen krátce po oddělení chirugickém. Dětské oddělení má nyní čtyři podlaží, přízemí pro ambulantní provoz, mléčnou kuchyni a byty lékařů; v ostatních podlažích je lůžkové oddělení pro 60 nemocných, v posledním poschodí je středisko pro nezralé děti, které obstarává péči o nezralé pro okres písecký, strakonický, táborský a prachatický. Oddělení je velmi dobře stavebně řešeno, moderně, s kritalovým topením, se vzdušnými, slunnými pokoji a prostornými chodbami. I když je napojeno na hlavní blok, provoz je od ostatních oddělení zcela oddělen. Oddělením prošlo za 13 let trvání celá řada pracovníků, z nichž někteří pracují na vedoucích místech v jiných ústavech (prim. Dr. Kolář), na pracovištích klinických (Dr. Bard- 22

feld, Dr. Biganovská), a většina v práci terénní. Ze sester se dobrou prací zapsala s. Kochanová, s. Tomanová, Kvasničková, Viesnerová a další. Od začátků pracuje na oddělení vrch. s. Zídková a přednosta oddělení Dr. Jos. Fikejz. Pro dlouhodobě nemocné děti je zřízena v nemocnici škola, kterou vede učitelka s. Bártková. S pokračující výstavbou a rožšiřováním nemocnice přibývalo odborných oddělení primariátů, která zde uvádíme v chronologickém pořádku. Oční oddělení. Oční odd. má svoje počátky již v r. 1911. O jeho založení má zásluhu prof. Deyl, který do Písku zajížděl z Prahy. Od r. 1928 vedl odbornou oftalmologickou péči jako konsiliář, od r. 1941 jako ordinář MUDr. Ludvík Pauček. Ten se stal skutečným tvůrcem očního oddělení a od 1. 2. 1946 jeho prvním primářem. Předčasná smrt uprostřed tvůrčí práce ukončila jeho činnost v r. 1958. Jeho prvním sekundářem a zástupcem byl MUDr. AL Taraba od r. 1950. V r. 1955 byl přeložen na oddělení další lékař, sukundář očního odd. ze Strakonic, MUDr. Vlad. Koutek. V posledním roce těžké nemoci prim. Paučka převzal operativu a vedení oddělení MUDr. Koutek, vedení ambulance převzal MUDr. Taraba. Po smrti prim. MUDr. L. Paučka v r. 1958 byl jmenován primářem MUDr. Vl. Koutek. V r. 1960 přešel MUDr. Ai. Varaba z lůžkové části již trvale na polikliniku jako odborný oční lékař. V posledních letech dostalo oční oddělení novou instrumentární výbavu, nové chirurgické nástroje, byly zavedeny moderní vyšetřovací, chirurgické i konzervativní metody. Od r. 1958 zavedena dispenzarizace glaukomu, strabismu a r. 1960 rozšířena ambulantní péče v očním odd. polikliniky na denní provoz. V uplynulých letech zajišťovali lékaři z Písku okres Vodňany, bývalý okres Milevsko, přechodně i Týn n. Vlt. a od r. 1961 je v ambulatní i lůžkové péči okres Prachatice. Oddělení ušní, nosní a krční. Toto oddělení bylo založeno 1. února 1946 a umístěno v přízemí staré správní budovy nemocnice. Prvním přednostou byl 23

MUDr. Ladislav Tvrzský, který již dříve konal konziliární službu pro nemocnici, a to od 13. března 1935 a byl pak jmenován ordinářem dnem 1. ledna 1941. 1 Sekundárním lékařem byl MUDr. Alois Taraba, který pracoval současně i na očním oddělení. Od 1. května 1951 pracovala na odělení sekundární lékařka MUDr. Jarmila Škédlová a od 1. dubna 1952 do 30. září 1953 MUDr. Marie Staffová, která současně měla funkci transfúzního lékaře. Dne 1. června 1953 nastoupil na místo přednosty MUDr. Josef Maňák z Českých Budějovic, kdežto Dr. Tvrzský byl přeložen do Ostrova u Karlových Var. Vrchní sestrou od založení oddělení do roku 1954 byla řádová sestra Chlodvika, od r. 1954 zdravotní sestra Kristina Němcová. Na oddělení pracovali dále tito lékaři: Jiří Prudký, Pavel Růžička, Marian Jírovský, M. Tůma, Helena Nedvídková. Počet lůžek při založení byl 15 a v r. 1949 po rozšíření oddělení na celé přízemí budovy byl zvýšen na 25. Po skončení generální opravy oddělení a po přestěhování očního oddělení byl zvýšen počet lůžek na 40. Byl vybudován moderní operační sál s umývárnou, vybavený bezestinnou lampou a autoklavem. Byla přestavěna ambulance, upravena převazárna, kde jsou prováděny i menší operační zákroky, a endoskopická vyšetření. Oddělení jest vybaveno moderním zařízením, jako optickým tracheobronchoskopem, audiometrem Pedersem, rotačním křeslem pro vestibulární vyšetření, agregátem na penicilinové inhalace a narkotizačním aparátem Vatra N83. Na odělení jsou prováděny všechny moderní operační výkony, jako tympanoplastické operace, operace hrtanu, krčních cyst a slinných žláz. Jsou prováděny všechny běžné operační výkony a oesophagoskopická a bronchoskopická vyšetření. Počet operací stále stoupal z 1304 v roce 1953 na 2140 v r. 1958 a na 1927 v r. 1960. Plicní oddělení. Vývoj zdrav. zařízení pro boj proti tbc v okrese Písek má svoji mnoholetou historii. Jeho začátky možno klást do doby, kdy byla v Písku r. 1939 zřízena poradna tehdejší Ligy proti tuberkulose, kterou vedl prim. MUDr. Sůss a tajemnice s. Jarmila Fusková. Začátky byly opravdu skromné, nebylo vlastního střediska, ani zařízení a bylo možno používat jen rtg. pracoviště bývalé ONP v Písku. Práce spočívala tehdy jen ve skia- 24

skopické depistáži tbc nemocných na základě. dobrovolných prohlídek.. Současně s tímto ambulantním pracovištěm se postupně vyvíjela i lůžková část plicního odělení, jak si ji vynucovala nutnost izolace tbc nemocných, zprvu jako součást interního odd., které pro ni uvolnilo polovinu nouzové infekční stavby t. zv. baráku. Jak rostly úkoly kladené na tbc odd. vycházející z potřeb boje proti tuberkulose, došlo r. 1942 k osamostatnění tbc střediska, které přesídlilo do vlastních, i když velmi skromných a prostorově i hygienicky zcela nevyhovujících místností v tunelu. V té době bylo také vybaveno vlastní skiaskopickou aparaturou, která slouží plicnímu středisku dosud. R. 1943 bylo toto odd. přemístěno do prostorově výhodnějších místností na Žižkově tř., kde se nyní nachází obvodní středisko č. V. V souhlase s tím se rozšiřovala i lůžková kapacita tbc odd., které postupně zaujalo celou barákovou stavbu a svými 30 lůžky sloužilo k účelům převážně izolačním a krátkodobě léčeb- : ným až do r. 1947 kromě kratší doby během války, kdy bylo uvolněno pro likvidaci skvrnivky, která se v té době v píseckém okrese objevila. Teprve po osvobození vlasti, kdy došlo k rychlému rozvojí zdravotnictví u nás a k vytvoření Ústavu národního zdraví a kdy iniciativu boje proti tuberkulóze jako hromadnému infekčnímu onemocnění převzala na místě polosoukromé společnosti státní zdrav. správa, bylo přikročeno i k vybudování vlastního tbc oddělení. Organizačně bylo odloučeno od interního oddělení a osamostatněno r. 1947 jako ordinariát a od r. 1952 jako primariát a jeho lůžková kapacita vzrostla z 30 na 47 lůžek tím, že k původnímu baráku byla pro plicně choré uvolněna část infekce, kde bylo zřízeno ženské tbc oddělení. Ca té doby se začíná také postupně zvětšovat i počet jeho zaměstnanců. Je těžko pochopitelné a z hlediska potřeb kladených dnes na tbc odd. neuvěřitelné, že v té době veškerou práci na tbc odd. majícím 47 lůžek vykonával 1 lékař, který současně vedl i ambulantní střediska v Písku, Blatné a Rožmitále a měl k dispozici 1 sestru a 2 pomocnice. Avšak od samého vzniku tohoto oddělení bylo jasné, že v té formě, jak bylo vybudováno, nemůže vyhovovat a že musí být posuzováno jen jako řešení nouzové. Proto už od r. 1945 byly hledány podmínky pro zřízení definitivního tbc oddělení. Protože kapacita tehdejší nemocnice svým lůžkovým fondem, 25

stavebním a prostorovým členěním nedávala možnost vybudování takového oddělení uvnitř areálu nemocnice, byl hledán objekt mimo něj, který by měl vyhovující podminky. Řešení se naskytlo v adaptaci tehdejšího penziónu Honzíček, situovaného v píseckých horách, který byl sice ve velmi chatrném stavu a opuštěn, ale svou polohou a výbornými klimatickými poměry byl uznán zdravotní komisí tehdejšího Zemského národního výboru za velmi výhodný pro zřízení plicního oddělení. Avšak nedostatek investičních prostředků nedovolil uskutečnění tohoto plánu, takže řešení bylo nutno odložit do budoucnosti. Přesto si ZNV vyhradil dispoziční právo s tímto objektem pro případ, že by bylo možno později realizovat plán na zřízení tbe oddělení na tomto místě. Zatím však zůstalo vše při starém a stavba postupně chátrala, až se stala prakticky nepotřebnou. V této situaci MěstNV v Písku jako držitel objektu i pozemku vyhověl žádosti Stavebního závodu v Písku, aby bylo umožněno v těchto místech zřízení internátu pro učně, a tak v rámci brigádní svépomoci byl na místě zchátralé stavby penziónu r. 1950 vystavěn moderní internát pro 150 učňů s dostatečným hygienickým vybavením. Když však později bylo známo, že výukové středisko učňovského dorostu ve stavebnictví bude z Písku přemístěno jinam, bylo rozhodnuto získat tento nový objekt k vybudování tbc a plicního oddělení. Po dlouhých a dramatických jednáních s celou řadou jiných zájemců o tento objekt, mezi nimiž lze např. uvésti ÚRO, byl Státní dislokační komisí předsednictva vlády v Praze r. 1952 tento internát definitivně přidělen pro potřeby minsterstva zdravotnictví, které je odkoupilo od ministerstva stavebního průmyslu za 6,000.000 Kčs. Nákladem dalších 300.000 Kčs bylo pak adaptováno pro potřeby tbc oddělení podle plánu vypracovaného Ing. Karlem Kafkou z technického střediska ministerstva zdravotnictví v Praze. V květnu 1954 bylo oddělení předáno svému účelu a ukončena tak tato etapa v boji za vybudování tbc odd. v Písku trvající téměř 10 let. I když zřízení tohoto oddělení bylo umožněno společnou a obětavou prací mnoha různých osob a institucí, budiž vzpomenuto alespoň některých. Byl to s. Bohdan Nový z KNV v Českých Budějovicích, zemřelý s. prof. Josef Kotrč, předseda ONV v Písku, s. Alois Pertlíček, nositel Řádu práce a předseda MěstNV v Písku, pod jehož patronací věnoval MěstN'V v Písku zdarmá pozemek i s okolními parcelami, s. Ing. Jan M

Mixa z ČSSZ a s. MUDr. Květa Čermáková, ředitelka OÚNZ v Písku, a jiní. Uvedením oddělení do provozu neskončilo však další jeho budování proto, že bylo otevřeno jako provizórium neúplně vybavené vzhledem k tomu, že naléhavost úkolů vyplývajících z boje proti tbc nedovolovala, aby bylo s otevřením déle otáleno. Avšak i tak se podařilo získat zprvu 78 a později dokonce 99 celkem vyhovujících lůžek a oddělení mohlo plnit své úkoly nesporně lépe, než tomu bylo za původního stavu. Během dalších let byly postupně odstraňovány některé nedostatky vyplývající ze skutečnosti, že oddělení bylo původně budováno pro zcela jiné úkoly. R. 1956 byla zřízena nová studna s pitnou vodou nákladem 16.000 Kčs, r. 1959 60 čisticí stanice nákladem 600.000 Kčs, r. 1960 hygienická zařízení pro pacienty i perzonál. Rovněž materiálně technické vybavení je postupně zlepšováno zvláště r. 1960, kdy byla pro oddělení zajištěna aparatura pro bronchoskopii a funkční vyšetření plic. Proto i když dosud nelze přehlédnout některé nedostatky technické, kádrové i prostorové, pro které bylo nutno v r. 1959 snížit počet lůžek znovu na 78, aby byly získány nezbytné provozní prostory, je oddělení schopno plnit své úkoly v boji o vymýcení tbc jako hromadného onemocnění v okrese Písek. Pohlédneme-li zpět na vývoj tbc zařízení v Písku, jak se vytvářel za uplynulých 20 let v souhlase s potřebami a úkoly na poli boje proti tuberkulóze i vlivem rostoucích možností sjednoceného zdravotnictví, nelze nevzpomenout všech spolupracovníků a zaměstnanců tohoto oddělení díkem za uvědomělé a odpovědné plnění úkolů, a -to za podmínek méně příznivých, než tomu bývá jinde. Od r. 1947, kdy na oddělení byl přidělen první sekundární lékař MUDr. Eduard Schuster, pozdější primář tbc odd. v Chebu, prošla oddělením celá řada vynikajících lékařů. Budiž vzpomenuto alespoň některých. Je to docent MUDr. Ctirad John, který krátkou dobu praktikoval na oddělení, dále MUDr. František Polanský, krajský fthiseolog v Praze, prim MUDr. Miloš Podlaha, rentgenolog v Písku, MUDr. Marie Chloubová, obětavá a oblíbená lékařka, nyní okresní fthiseolog v Českém Krumlově, MUDr. Ivo Mynář a jeho manželka MUDr. Olga Mynářová, MUDr. M. Podlahová, nyní odb. dětská lékařka v Písku, MUDr. Karel Černý, nyní rentgenolog ve Strakonicích, MUDr. Václav Kolařík, rentgenolog v Českých Budějovicích, MUDr. Josef Kubíček a jiní. 27

Všem je nutno vzdát zasloužený dík. Neméně jsme však povinni díkem i ostatním spolupracovníkům z řad středního zdrav. perzonálu i perzonálu pomocného, kteří v minulosti i v současnosti pracují na odpovědném úseku boje proti tbc a stojí k dispozici všem, kteří jejich pomoci potřebují. Kožní oddělení. Bylo založeno v listopadu 1950 a jeho prvním přednostou byl MUDr. Ladislav Tyll. Prvním provizorním působištěm byl suterén infekčního oddělení. Mělo z počátku 15 lůžek, později 26 zásluhou primáře MUDr. Sůsse, který tehdy byl současně přednostou infekčního oddělení. V tomto pavilónu zůstalo do května 1953. Odtud se přestěhovalo na bývalé oddělení dětské, kde bylo do srpna 1958. Na tomto pracovišti se cítili zaměstnanci i pacienti velmi spokojeni. V této době bylo již k dispozici 40 lůžek. V srpnu 1958 bylo kožní oddělení přestěhováno do nově adaptovaného přízemí pod orthopedií, kde dříve byla urologie. Počet lůžek zůstal 40. Na oddělení pracovali tito lékaři: Dr. Jan Kvasnička, Dr. Jarmila Podlahová, Dr. M. Klener, Dr. Zdeněk Reich, Dr. Marie Staffová, Dr. J. Mach, Dr. Endalová a prom. lék. Helena Nedvídková. Neurologické oddělení. V r. 1951 byla zavedena konziliární neurologická služba v nemocnici v Písku a současně v bývalé okresní nem. pojišfovně. Prováděl ji MUDr Lubor Kratochvíl, který byl tehdy asistentem neurologické kliniky v Plzni. Od začátku r. 1952 bylo otevřeno lůžkové oddělení o 20 lůžkách, která byla vyčleněna na interním oddělení. Primářem byl jmenován MUDr. L. Kratochvíl. V r. 1954 bylo oddělení přestěhováno do vlastních prostor a zvětšeno na nynější stav, tj. 30 lůžek. Oddělení poskytovalo lůžkovou službu pro nemocné z okresů Písek, Milevsko a Vodňany a ambulantní službu pro nemocné z týchž okresů a přechodně i v okrese Blatná. Dále oddělení provádělo konziliární neurologická vyšetření v sanatoriu Ant. Zápotockého ve Vráži. Dnes má neurologické oddělení spádovou oblast pro lůžkovou i ambulantní složku asi 100.000 obyvatel. Od začátku r. 1961 přijímá nemocné i z bývalého okresu Prachatice a provádí tam i ambulantní péči. Ve své práci využívá oddělení pro terapii dobře vybavenou vodoléčbu i elektroléčbu. 20

Ústřední laboratoř.. Byla založena v r. 1952 a jejím vedoucím se stal RNDr. Jaroslav Michal. Laboratoř se skládá z oddělení biochemického ae hematologického. Pobočná laboratoř je na plicním oddělení u Honzíčka, kde je zdrav. lab. s. Čeněk Hlaváček. V laboratořích se provádí vyšetřování krve, moče, stolice, moků, zvratků, šťáv a tělních tekutin. V r. 1960 bylo vyšetřeno přes 59.000 osob. Laboratoř provádí pro potřeby veřejné bezpečnosti vyšetření hladiny alkoholu v krvi pro okres Písek a sérologická vyšetření hlavně pro poradny pro těhotné. Rovněž vyšetřuje všechna riziková pracoviště a provádí všechna ambulantní vyšetřování pro celý písecký okres. Umístěna je ve staré budově chirurgie ve 3 místnostech a v jedné místnosti ve spojovací budově v přízemí. K ústřední laboratoři patřila od r. 1952 i kultivační stanice, která pro potřeby plicního oddělení prováděla kultivace Kochových bacilů na pevných i tekutých půdách, zprvu v budově infekce a později na plicním oddělení u Honzíčka. Tato stanice byla zrušena v r. 1961 a laborant specialista M. Krejča byl převeden na jiné pracoviště. Zubní oddělení. V letech 1950 až 1952 mělo zubní oddělení samostatnou lůžkovou část, která vykazovala velmi dobrou úroveň, zvláště v ošetřování čelistních poranění. Od té doby umísťují se pacienti na chirurgickém a krčním oddělení. V přízemí na interním oddělení je od té doby zřízena ošetřovna, která po několik dnů v týdnu provádí konsiliární službu pro oddělení a nutné zubní zákroky pro ležící pacienty. Přednostou zubního oddělení polikliniky je MUDr. Karel Preuss. Ortopedické oddělení. Bylo založeno 15. 7. 1953 a prvním přednostou se stal MUDr. Jaromír Hořák z kliniky profesora Zahradníčka. Oddělení mělo hned z počátku 65 lůžek a spolu s chirurgií se střídá v příjmu úrazů. Do sféry působnosti patří kromě okresu Písek ještě Vimperk, Vodňany, Blatná, Strakonice a od r. 1961 i Prachatice. Ambulatní službu ve Sťrakonicích vykonává bý- 29

valý sekundář oddělení MUDr. Stanislav Malkus. Na oddělení působili lékaři: Stanislav Malkus od r. 1953 do r. 1957, nyní ředitel St. léčebny pro kostní tbc ve Volyni, Zdeněk Reich, Vlad. Surin od r. 1954 do r. 1955, nyní primář St. ústavu rehabilitačního v Kladrubech, Jan Reitinger, Jarmila Lysická, Jan Písko a Jan Hanzal, nyní náměstek ředitele OÚNZ. Infekční oddělení. Při stavbě okresní nemocnice v letech 1909 1911 bylo již počítáno se samostatným pavilónem infekčním přímo v areálu nemocnice. Pavilón byl přízemní, počet lůžek byl malý, a proto v roce 1915 přistoupeno k výstavbě Deckerova pavilónu, prozatímní stavby jako zálohy pro případ většího výskytu infekčních chorob v době světové války. Tato stavba však nesloužila jako infekční oddělení, ale byla obsazena vojáky-rekonvalescenty a sloužila i později různým účelům. Teprve v letech 1936 37 byli zde umístěni nemocní infekčními chorobami. V roce 1937 38 je provedena přístavba a nástavba přízemní budovy infekčního pavilónu. Při této adaptaci byla zvýšena lůžková kapacita na 60 lůžek. Zřízeny 4 izolační pokoje, operační sálek a zabudován parní dezinfektor v suterénu budovy. V prvém patře pak získány nové pokoje pro nemocné. Tak dostal infekční pavilón svůj dnešní zevní vzhled a vnitřní dispozice zůstala nezměněna až až do roku 1959. V tomto roce bylo přikročeno k další adaptaci podle nových zásad a hygienicko-epidemiologických požadavků. Dosud společné chodby vnitřní byly předěleny, a tak provedena úplná izolace jednotlivých pokojů. Každý pokoj jako samostatná jednotka získal vlastní hygienické zařízení. Přístup do pokojů v přízemí je přímo ze dvora, v prvním patře pak z nově přistaveného ochozu. V suterénu budovy jsou šatny nemocných, dezinfektor, centrální přípravna jídla se sterilizátorem nádobí, spojená výtahem na jídlo s přízemím a prvním poschodím, dále pak šatny pro personál a hyg. zařízení. Touto vnitřní adaptací, která byla dokončena v roce 1960, bylo dosaženo dokonalé izolace a zamezeno vzájemnému styku nemocných s různými chorobami. Oddělení má nyní 66 lůžek. Spádovou oblast tvoří od 1. ledna 1961 okres Písek, okres Prachatice a dva lékařské obvody z okresu Tábor. Podle možnosti jsou přijímáni též nemocní z okresu Příbram. 30

Počet přijatých nemocných v jednotlivých letech uvádí tabulka. Rok počet přijatých Rok počet přijatých! 1954 058 1958 1326 1955 909 1959 1144 1956 946 1960 1199 1957 1113 Po stránce organizační bylo infekční oddělení vždy součástí tterny. Přednosta interního odd. současně vedl i odd. infekční a služba byla zajišťována lékaři z oddělení interního. V roce 1954 byla infekce osamostatněna a přednostou byl ustanoven MUDr. a RNDr. Fr. Mládek. Jako sekundární lékaři se od roku 1994 vystřídali: MUDr. M. Podlaha, MUDr. V. Dvořák, MUDr. M. Kolářová, prom. lék. R.Huml. prom. lék. O. Mynářová a v letošním roce pracuje na oddělení prom. lék. L. Drahokoupil. Parní dezinfektor obsluhuje dezinfektor G. Baloušek, který zajišťuje též chod ústavní čisticí a dezinfekční stanice odpadových vod. Pokud se týče výskytu infekčních chorob, je nesporný trvalý pokles onemocnění břišním tyfem, úbytek onemocnění tetanem, kde se začíná projevovat vliv ochranného očkování. Velmi výrazný je pokles onemocnění záškrtem. Toto onemocnění se objevuje jen v jednom případě ročně již od roku 1958. Z očkovaných dětí píseckého okresu jsme od roku 1954 nezaznamenali ani jediný případ onemocnění. Vyšší výskyt vykazuje dosud spála, ale od zavedení léčby PNC, přes zkrácenou dobu hospitalizace na 6 dní, jsou pospálové komplikace jen ojedinělé. Stále vysoký je počet nemocných přijatých pro infekční zánět later. Ke kontrole nemocných po prodělaném infekčním zánětu jater a pro kontrolu rodinných příslušníků je zřízena poradna, kterou v roce 1960 prošlo 1.105 lidí. V poradně pro nemocné po ostatních infekčních chorobách, která byla zřízena 1. 3. 1960, bylo vyšetřeno do konce roku 1960 311 osob. Transfúzní stanice. V r. 1953 fungovala transfúzní stanice jako krevní sklad, kde byla 1 laborantka a kam docházela MUDr. M. Staffová. Teprve v r. 1954 po nastoupení Dr. Staffové začala okresní 31

transfúzní stanice plně pracovat (odběry krve, výroba krevních konzerv, erytrocytární masy, plasmy pro potřebu ústavní i pro sušení do zásob). Počet odběrů krve rok od roku stoupá. Za rok 1960 byla odebrána krev od více než 1100 dárců. Rentgenové oddělení. V r. 1952 začal! dojíždět do našeho ústavu MUDr: František Holík, který byl tehdy asistentem lékařské fakulty v Plzni. Při jeho práci mu pomáhal nynější prim. rtg odd. v Jindřichově Hradci MUDr. B. Hlaváček. Prováděli konziliárně rentgenová vyšetření a toto byl začátek činnosti zdejšího rtg oddělení. Dne 1. 3. 1954 nastoupil na rtg odd. jako ordinář MUDr. Jar. Grepl, který byl po roce jmenován prvním primářem oddělení. Požadavky kladené na oddělení se brzy značně rozrostly. Ukázalo se, že pracoviště stísněné v malých prostorách a vybavené pouze jedním přístrojem zn. Auadraex nestačí. V druhé polovině r. 1959 bylo oddělení přemístěno do nových prostor v centru budovy nemocnice. Nové oddělení vyhovuje všem předpisům kladeným na toto rizikové pracoviště. Oddělení má tři pracoviště pro rtg diagnostiku a pracoviště pro rtg therapii. Prim. MUDr. Grepl musel v r. 1959 zanechat pro poškození svého zdraví RTG zářením působení na svém pracovišti. Po jeho odchodu byl primářem oddělení od února 1960 jmenován MUDr. Miloslav Podlaha. Patologicko-anatomické oddělení. Patologicko-anatomické oddělení bylo založeno 1. října 1956 a od té doby je vede prim. MUDr. Ctirad Prokš. Oddělení je umístěno ve staré, zčásti dřevěné provizorní budově z doby prvé světové války, která byla pro potřeby patologicko-anatomického oddělení se značným nákladem adaptována. Oddělení provádí bioptická vyšetření pro okresy Písek a Strakonice, všechny pitvy zemřelých v nemocnici v Písku a tzv. povinné pitvy 7 okresů Písek a Strakonice (pitvy dětí do 14 let, pitvy soudní a zdravotně bezpečnostní). Oddělení pracuje v tomto rozsahu od svého založení. Jeho rozvoj by se měl dít ve směru zkvalitnění a prohloubení diagnostické práce a prohloubení spolupráce s klinickými od- 32

děleními, to je však prozatím brzděno příliš velkým množstvím úkolů. Poněvadž se počítá v prvé polovině III. pětiletky s otevřením patologicko-anatomického oddělení v nemocnici ve Strakonicích, budou dány předpoklady pro další rozvoj oddělení v poměrně blízké budoucnosti. Lékárna nemocnice. Lékárna byla zřízena v nemocnici dne 2. 1. 1954 jako lékárna č. 316. Byla podřízena, jako ostatní v Jihočeském kraji, národnímu podniku Medika do 31. 12. 1956, kdy byly provedeny některé organizační změny v krajských podnicích Medika a vznikly krajské správy lékáren (od 1. 1. 1957). Od té doby přešla tato lékárna organizačně do krajské správy lékáren v Č. Budějovicích a byla začleněna jako ústavní lé- Kkárna (celkem byly 3 v kraji) až do 30. 6. 1960. V rámci územní reorganizace ke dni 1. 7. 1960 byly při OÚNZ zřízeny lékárenské služby. Lékárna 316 byla začleněna v okrese Písek jako ústavní lékárna 02-05-02. Seznam zaměstnaců OÚŮNZ nemocnice v Písku ke dni 1.června 1961. Ředitelství: ředitel MUDr. Jaroslav Pelikán, náměstek pro léčebně preventivní péči MUDr. Jan Hanzal, náměstek pro hyg. epid. službu MUDr. Irena Libová, ekonomický náměstek Ladislav Berka a hlavní sestra Anna Kohoutková. Od 15. srpna 1961 se stal ředitelem MUDr. Vladimír Buček, dosavadní ředitel KÚNZ v Gottwaldově. Chirurgické oddělení: přednosta MUDr. Miroslav Macháček, zástupce MUDr. Jan Kvasnička, anestesiolog a onkolog MUDr. Bohumila Mašková. Lékaři: prom. 1. Josef Reitinger, prom. 1. Jaroslav Střílek a prom. 1. Jan Písko. Vrchní sestra: do r. 1958 L. Marková-Budská a od r. 1959 Zdena Pelikánová. Sálové sestry: Františka Častoralová, Marie Dvořáková, Lída Lopatová, Růžena Žofková a Bohumila Mottlová. Ambulace: Anna Hubáčková. Sestry: Edita Šímová, Božena Nosková, Vlasta Čiháková, Marie Šťastná, Marie Zemanová, H. Kožmínová, M. Strnadová, M. Márová, M. Hubáčková, E. Letová, A. Havránková, K. Růžičková a M. Karvánková. Dlou- 38

holetý zaměstnanec Václav Hach odešel v r. 1960 na zasloužený odpočinek a zůstávájí Ladislav Šmejkal a Václav Kozlík. Pomocnice: M. Ouředníková, A. Kozlíková, V. Tupová, B. Srnková, G. Majerová, M. Trubantová, M. Vojíková, J. Kinkorová. Interní oddělení: přednosta MUDr. Augustin Sůss, zástupce MUDr. Václav Dvořák, sekundární lékaři prom. lék. Otakar Měřička, prom. lék. Jiřina Kužmová a prom. lék. Jarmila Lysická. Vrchní sestra: Marie Huttarová. Staniční sestry: Blažena Stráská, Jarmila Kajtmanová a Marie Máchová. Sestry: Eva Díková, Jaroslava Eliášová, Blažena Hlaváčová, Marie Holíková, Marie Lokšová, Ludmila Macháčková, Zdena Pokorná, Věra Souhradová, Anna Stluková, Jiřina Rybáková, Ludmila Talafousová Marie Tipová, Jana Vindišová a Vlasta Žižková. Na vodoléčbě soudružky Anna Mrázová, Marie Lopatová a Růžena Pokorná. Sanitáři: Václav Mařík a Antonín Poslušný. Pomocnice: A. Daňková, M. Lukášová, M. Maiarová, B. Martínková, M. Michálková, R. Pěčová, V. Pištěcová, K. Wagnerová, A. Zochová. Porodnicko-gynekologické oddělení: přednosta MUDr. Karel Robeš, zástupce MUDr. Alexandr Velimirovič, lékaři MUDr. Ed. Pártl, prom. 1. Pavel Pelikán. Vrchní sestra por. as. Marie Šťastná. Porodní asistentky: Jar. Holcová, Marie Karvánková, Lib. Kolářová, Anna Kubátová. Lib. Lišková, Frant. Rousková, Ir. Rybářová, Marie Solarová a M. Trnková. Dětské sestry: M. Dvořáková jako staniční, Mil. Klímová, Bož. Korbelová, Jarmila Řeháčková, Al. Macháčková, Lib. Staříková. Sestry na gynekologickém odd.: Marie Laurová jako staniční, Lud. Lendelová, Jiřina Paulová, Jindra Vichrová a Mir. Vondřičková. Sanitár Jos. Kolář. Pomocnice: E. Lišková, H. Kotalíková. M. Koubcová, M. Strnadová, L. Krousová, A. Ríšková, R. Tichavová a M. Bláhová. Dětské oddělení: Přednosta MUDr. Josef Fikejz, zástupce MUDr. Jiří Prudký, lékaři prom. 1. Helena Kalšíková, prom. 1. Věra Lívancová a prom. 1. Elvíra Zamrazilová. Vrchní sestra Naďa Zídková. Sestry: Anna Bílá, Jaroslava Hauserová, Marie Humlová, Marie Jančurová, Marta Koutníková, Marie Krůčková, Zdena Lišková, Jana Loucká, Olga Marčanová, Zdena Matoušková, Jiřina Novotná, Jaroslava Peštová, Blažena Romanová, Libuše Staňková, Marie Smolová, Věra Šejnová, Božena 34

Spirhanzlová, Jindra Stroblová, Jaroslava Urbanová, Alena Voldánová, Kamila Volfová. Jako dobrovolná pracovnice dochází k dětem M. Hešiová. Pomocnice: Barbora Lidová, M. Nezbedová, R. Přibylová, A. Reková, J. Turková, A. Zívalová a A. Žďánská. Oční oddělení: přednosta MUDr. Vladimír Koutek. Sekundární lékař Zdena Tesková. Vrchní sestra Helena Korešová. Sestry: Marie Smíšková, Věra Sedláčková, Miloslava Votíková a Marie Sainerová. Pomocnice M. Peklová a A. Šádková. Ušní, nosní a krční oddělení: přednosta MUDr. Josef Maňák, lékaři Pavel Růžička a Jarmila Nedvíková. Vrchní sestra Kristina Němcová. Sestry: Marie Husová, Marie Branžovská, Marie Trčová a Jiřina Reitingerová. Sestra v ambulanci Jaroslava Maroušková. Sanitárka Marie Kuchtová. Pomocnice A. Surá, A. Ráczová, A. Práznovská. Plicní oddělení: Přednosta MUDr. Jiří Bronský, zástupce MUDr. Milan Růžička. Sekundární lékařka Marie Vitáková. Vrchní sestra Ludmila Englová. Staniční sestra Marie Přibová. Sestry: Růžena Hrůzová, Marie Brůhová, Věra Divišová, Libuše Vrbická, Ludmila Kučerová, Marie Klementová, rtg laborant Jan Hejra. Servírky R. Boorová a A. Barochová. Pomocnice: B. Votrubová, A. Housarová a A. Zavadzanová. Kožní oddělení: přednosta MUDr. Ladislav Tyll, zástupce MUDr. Jaroslav Zmrzlý, sekundární lékař Václav Zamrazil. Vrchní sestra Růžena Velimirovičová, sestry Anna Večeřová, J. Pechoušková, J. Eliášová a J. Jiříková. Pomocnice: M. Šindelářová, A. Procházková a V. Taliánová. Neurologické oddělení: přednosta MUDr. Lubor Kratochvíl, sekundární lékař MUDr. Jarmila Langhansová, prom. lékař Jiří Pešl. Vrchní sestra Marie Kurčiková, sestry: B. Vachutová, Miluše Hájková, Věra Vršecká. Na elektroléčbě Marie Váňová. Pomocnice A. Podlešáková a M. Vinklerová. Ústřední laboratoř: Vedoucí RNDr. Jaroslav Michal, vrchní laborant Benjamin Šíma, laborant specialista Jarmila Kolínská. Zdravotní laboranti: Marie Marešová, Jarmila Mertlová, Marie Šnajdrová, Eva Svobodová, Eva Nácalová, Milada Vácová a Jarmila Veverková. Pomocnice Anna Marková. 33

Ortopedické oddělení: přednosta MUDr. Jaromír Hořák, zástupce MUDr. Ivo Vilímek, sekundární lékař prom. 1. Tvan Mertl. Vrchní sestra Zdena Linhartová. Sálové a ambulantní sestry: Věra Kozlová, Marie Cibulková, Vlasta Kinkorová a Růžena Vejdová. Sestry: M. Bečvářová, M. Jiroušková, M. Kolpeková, M. Hubalová a M. Levá. Rehabilitační pracovnice Božena Pavlíčková a Jana Pešlová. Sanitár Bohumil Dvořák. Pomocnice A. Trčková, M. Procházková, A. Bendová, V. Adamcová a P. Prokopová. Infekční oddělení: přednosta MUDr. a RNDr. František Mládek. Sekundární lékař prom. lékař L. Drahokoupil. Vrchní sestra Josefa Bohoňková. Sestry: M. Ryndová, J. Brabcová, J. Korecká, S. Pisingrová, M. Zemanová a M. Stehliková. Pomocnice: R. Solarová, A. Kohoutková, H. Pršová a V. Langová. Dezinfektor Gustav Baloušek. Okresní transfúzní stanice: přednosta MUDr. Marie Staffová, vedoucí laborant Ladislav Kolář, sestry Marie Forstová, Sylva Beníšková. Pomocnice Ludmila Brůžková. Rtg odělení: přednosta MUDr. Miroslav Podlaha. Sekundární lékař prom. lékař Milan Cholt, vrchní laborant Marie Bláhová, laborant specialista Vojtěch Řežábek. Laboranti Dana Bicanová, František Košatka, Václav Štědronský a Miroslav Krejča. Zdrav. sestra Milena Palásková. Pomocnice R. Halounová. Patologicko-anatomické oddělení: přednosta MUDr. Ctirad Prokš, vrchní sestra Milena Kopárková, zdrav. lab. Karel Hubal a zdrav. lab. Helena Jirkalová. Pitevní zřízenec Jos. Zíval. Pomocnice M. Volfová. - Lékárenská služba v nemocnici: okresní lékárník PhMr. František Kovařík. Vedoucí lékárny PhMr. Jiří Volek. Magistři PhMr. Miroslav Jaroš a PhMr. Bohumila Půčková. Laborant Jaroslava Šebánková a sanitárka Růžena Prošková. Zdravotnická osvěta: vedoucí lékař MUDr. Karel Kašič, zdrav. sestra Jarmila Fusková. Administrativa: ved. účetní Josef Václavík, hospodář Fr. Šmalcl, techn. ved. Fr. Hrouda a předseda ZV ROH, plánovač Frant. Kotál. Dále Jan Burián, Josef Pešek, Jaroslav 36

Terč, Jiří Žofka, Milada Brandejsová, Hana Cihlářová, Eva Fiedlerová, Jaroslava Fialová, Jiřina Fikartová, Irena Hroudová, Emilie Kotálová, Marie Klanicová, Blažena Kuchtová, Libuše Maršálková, Marta Nechutná, Emilie Nováčková, Vlasta Pecková, Marie Slavíková, Marie Stárková, Růžena Točíková, Bohumila Tomášková, Božena Velinská, Marie Wálová, Bohumila Václavíková a Emilie Zvárová. Knihovnice Anna Nová- Ková. Autoprovoz: garážmistr Josef Pech. Řidiči: Jar. Bláha, Mil. Drábek, Jar. Hála, Jos. Kazbunda, Fr. Mácha, J. Pomije, Fr. Kubík, Mil. Hajný, Jan Holý. Řidič a dezinfektor Frant. Lukáš. Řidič osob. vozu Jos. Vrtiš. Kotelna a údržba: ved. údržby Jos. Koptík; St. Zronek, Jos. Hrach, V. Pravda, Fr. Hrneček, Jos. Čulík, Jos. Mareš, Jan Hejlek: Ved. topič Jar. Vopička, Karel Vazač, Old. Procházka, Jos. Můrstein, Václav Pávec. Kuchyně: dietní sestry Gustýna Vitujová a J. Šromová. Kuchaři Old. Dvořák a Jan Vávra. Kuchařky: J. Filcová, M. Volfová. Pomocnice: Růž. Vlachová, E. Matoušová, A. Dvořáková, M. Hrubcová, Al. Hošková, B. Kloudová, E. Kačírková, R. Rybáčková, R. Smolová, R. Kašparová, Al. Zdeborská, Hamzlíková, M. Lafková; ved. kuchař na plicním odd. Václav Bajer, pomocnice na plicním odd. B. Krolivcová a M. Chodorová. Ústavní prádelna: vedoucí Jos. Šimková, zástupce L Balounová, pradleny: M. Ruchařová, M. Čunátová, Ant. Kofroňová, H. Kotalíková, A. Šoršová, Ter. Písaříková, L. Pončová, M. Macháčková, M. Pavlíčková, R. Chmelová, V. Vondráčková, L. Řehořová, R. Martincová. Sklady: vedoucí Jiří Žofka, OL Dvořák, Václav Lid. Vrátnice a tel ústředna: vrátní: Ant. Šimek, OL Nrupauer, Fr. Fiala. Telefonistka Vl. Pomijová. Zahrada: zahradník Jar. Šafránek, pomocnice Al. Šípková. Ústavní jesle: vedoucí sestra Gabriela Poskočilová. Sestra Naděžda Lehečková.

RNDr. JAROSLAV MICHAL: O PÍSECKÝCH LÉKÁRNÁCH Podle seznamu lékáren v kalendáři čs. lékárníků jest uvedeno, že lékárna v Písku byla založena r. 1680. Povolení vydáno sice kolem tohoto data, ale není známo ani jméno lékárníka ani nic bližšího o této lékárně. Další neurčitá zpráva o lékárně je z r. 1725, ale opět žádné jméno lékárníka a ani žádné účty z jeho lékárny se nezachovaly. A tak první autentickou zprávu máme z roku 1729, kdy v sezení městské rady písecké dne 1. září byla projednávána žádost Aloise Magga z Prachatic, který prosil radu o povolení otevřít v Písku apatyku. Ke cti tehdejší rady slouží, že protože apatyka v městě velmi potřebná jest a z toho by také městu pochvala a čest následovala, usnesla se rada žádosti vyhovět a povolit zřízení lékárny. Od zřízení si rada slibovala, že bude zřízen v městě i úřad krajského fyzika. Apatykář Magg opustil tedy vlastní apatyku v Prachaticích a přestěhoval se do Písku. Povinností jeho vedle prodeje léků bylo poskytovat zdarma léky chudým, špitálníkům, vězňům a měsíčně předkládati účty o vydaných lécích městskému úřadu k proplacení. Maggovi se asi nevedlo v Písku dobře, protože zanedlouho lékárnu zrušil a odstěhoval se. Těsně před vypuknutím válek o dědictví rakouské v prvé polovině 18. století otevřel si v Písku lékárnu Josef Jáchym Holub. Pocházel z krejčovské rodiny z okolí Písku. Doba k otevření apatyky nebyla vhodná. Město prožívalo nepokojné dny, zvláště když bylo obsazeno Francouzi. Ke všemu ještě Holub onemocněl a lékárna hynula. Léky objednával z Prahy, což na tehdejší dobu bylo velmi riskantní. Dovážel mu je místní povozník Vodička, jehož neopatrností utrpěl Holub značné škody, zvláště když na převozu přes Vltavu ve Zbraslavi celý náklad i se sudem olivového oleje se převrhl do řeky. Když se Holub trochu ze své nemoci pozdravil, utrpěl další hospodářskou ztrátu. Do Písku vtrhli pověstní panduři barona Trenka, vzali v lékárně zboží za 103 zlatých a místo zaplacení dostal ubohý apatykář cedulku, na kterou nikdy nedostal od eráru zaplaceno. Když Holub neviděl ze své svízelné situace východiska, vy-

půjčil si od norimberských kupců E. Ullmanna 675 zlatých a od Jana Forstera 141 zlatých, poplatil dluhy a závazky a za 110 zlatých si koupil dům, tehdy pustý, na Malém náměstí čp. 18. Bylo to r. 1745. Dům opravil, přestavěl, zřídil lékárnu a připravil k prohlídkám, které prováděl 2kráte ročně krajský fyzik. Prohlídky bývaly velmi přísné a věci ne čerstvé bývaly z lékárny bez náhrady vyhozeny. Každý měsíc předkládal Holub městskému úřadu účty za léky pro chudé a vězně. Psal vše česky. Většinou jsou to mixtury, masti a náplasti, ale 1 jiné zvláštnosti, jako tinktura žaludek posilující za 36 krejcarů, laxírující rosol za 16 kr. a jiné. Pořádně byl asi zřízen městský dráb, když fiastry pro drába, hlídače polního od pacholků zbitého stály 36 kr. V šedesátých letech 18. stol, dostoupily finanční potíže Holubovy vrcholu (zvláště přičiněním píseckých věřitelů Frant. a Václava Jireše) a na černé tabuli radniční se objevila cedule, že dům č. 18 pana J. J. Holuba je na prodej. Aby odvrátil pohromu od své rodiny, požádal Holub dvorní kancelář ve Vídni o moratorium. To mu bylo r. 1762 poskytnuto, dostal lhůtu 6 Jet a zaplatil dvorní taxu 54 zl. 38 kr. za vyřízení. Tím se Holubovi trochu ulevilo a v lékárně nastaly lepší časy. Tehdy si snad pořídil pečeť o průměru 5 cm, uprostřed znak města Písku a kolem latinský nápis Josef Jáchym Holub, lékárník v Písku ad album leonem. Velikou konkurencí mu byli stále různí lazebníci, kteří prodávali na úkor apatyk. Proti nim se bránil stížností k městské radě, v níž žádal, aby babě Barboře Švestkové bylo zakázáno prodávat medikamenty a aby její apatyka byla zapečetěna. Teprve r. 1773 bylo císařským výnosem zakázáno prodávat léky nejen mastičkářům, babám a jiným, ale též lékařům. Na účtech z prosince 1778 je podepsán místo Holuba jeho provizor. To byl apatykář po druhé vážně nemocen. Z této choroby se již nezotavil a zemřel. Zanechal vdovu Helenu a děti Václava a Helenu, kteří brzy následovali svého otce. Paní Helena se potom uchýlila do soukromí a r. 1784 zemřela. Tak lékárna změnila majitele. Dne 8. listopadu 1779 se stala trhová smlouva mezi Rosinou Fr. Zvěřinovou, ovdovělou Procházkovou, nyní provdanou za Jana Vojtěcha Zvěřinu, a paní Eelenou Holubovou. Paní Rosina Zvěřinová koupila pravovárečný dům č. 18 i s apatykou, který se nacházel mezi domy Dominika Schmittbauera a Apoleny Jelníkové. Za dům s apatykou zaplatila 2700 zlatých včetně lékárenského privilegia. 29

Paní Rosina byla z Klatov, vdova se šesti dětmi po bohatém Procházkovi, když se s ní zdejší radní a školní rektor Vojtěch Bernard Zvěřina seznámil. Bylo to při jednáních o převedení gymnasia z Klatov do Písku. Lékárnu koupila zřejmě na spekulaci, protože měla značný majetek v Klatovech. Je příznačné pro tehdejší dobu, že 1 lékárny se staly zdrojem bezpracných. zisků pro lidi, kteří lékárníky nebyli, lékům nerozuměli, ale zato vládli značným kapitálem. Nejstarší její synové, Tomáš a Hynek, navštěvovali s nevalným prospěchem písecké gymnasium a doučoval je chudý student Rambousek za měsíční odměnu 30 krejcarů. Jejich měsíční výdaje za vosk na pomády a pudr na vlasy přesahovaly značně skrovnou odměnu studenta Rambouska. Lékárnu a dům Zvěřinů však dlouho neměli. Paní Rosina onemocněla a přes velkou péči lazebníků i krajského fyzika Dr. Bachmanna zemřela. Odkázala mnoho peněz píseckým i klatovským dominikánům 1 exjezuitům z Klatov. Dětem zbylo po ní 17.000 zlatých, dále mnoho zlatých a stříbrných předmětů, šatstva, podušek a cínového a měděného nádobí. Dr. Bachman dostal za léčení 8 zlatých dukátů. Lékárnu koupil lékárenský provizor z J ind. Hradce Jakub Drexler i s domem č. 18. Koupě byla uzavřena 28. června 1780 a Drexler zaplatil za vše 4.100 zlatých. Byl dobrým odborníkem a hospodářem. V účtech, které předkládá městskému úřadu, jsou opět samé mixtury, thé, masti a sem tam se objevuje i hořká sůl. Zatím co Holub vedl vše česky, zavádí Drexler němčinu, ač česky dovede, jak je vidět z účtu nebožtíka Blahny dobře zasloužilého kostelníka. Nebožtík Blahna dostával srdce posilující mixturu za 24 kr, masť k života mazání za 14 kr a Hirschhorngeist za 6 kr. Účty za léky pro chudé a vězně byly předkládány ke schválení městskému lékaři Dr. Stopperovi dříve, nežli je městská kasa proplatila. Měsíčně to činilo asi 50 až 60 zlatých. Jinak ovšem vypadaly účty za léky pro krajského hejtmana von Gamsenberga. Tam nejsou jen obyčejné mixtury a mastě, ale zavařený rybíz v cukru, salty a tranky, pižmové kuličky a řada jiných specialit. Drexlerovi se dařilo dobře, jeho žena Johana byla dobrá hospodyně a lékárna se vzmáhala, přesto že měli sedm dětí. Drexler hotovil i ohňostroje a oslavoval jimi vojenská vítězství rakouských vojsk, jako bylo dobytí Bělehradu r. 1789. 40

Jeho chlapci navštěvovali místní gymnasium, kde jejich otec nikdy nezapomněl žádat o slevu na školném, která mu byla vždy vzhledem k velikému počtu dětí poskytnuta. Místnosti v domě pronajímali; jeden z nájemníků byl prý královský solní kontrolor Felix Sala de Grossa, který později byl stíhán pro dvojženství a uprchl z vězení. Lékárník Drexler, kterému dobrodruh dlužil 192 zlatých, prodal jeho svršky a tak uhradil svoji pohledávku. Dva z jeho synů studovali lékárnictví. Starší Josef se stal potom lékárníkem v Týně n. Vlt. a mladší Václav převzal lékárnu v Písku. Jiný syn Jakub byl místním kaplanem a zemřel v mladém věku v Písku na souchotiny přes úsilí krajského fyzika Dr. Fialky. Jakub Drexler záhy nestačil sám na vedení lékárny a kolem r. 1800 zaměstnával magistra Ludvíka Johana Bodera, jehož faschenbuch fůr Aerzte z roku 1796 se zachoval v hlavní lékárně v Písku. Častým hostem v lékárně býval městský lékař Dr. Stopper, který vedle krajského fyzika byl jediným zkoušeným lékařem v Písku. Lékárník Drexler se zajímal o pěstování léčivých bylin a zakoupil k tomuto účelu zahradu za mostem. Všechny děti dobře zaopatřil, dcery provdal do rodin Ottů, Walischů a jiných zámožných píseckých rodin. V červnu r. 1817 lekárník Drexler zemřel na ulici před svým domem. Za dva rcky po něm zemřela i jeho žena Johana a lékárnu převzal syn Václav. V roce, kdy Drexler zemřel, bylo v Písku provedeno podruhé očkování proti nešťovicím, které vzhledem k vysokému stáří Dr. Stoppera prováděl ranhojič Schón. Nový lékárník nebyl pevného zdraví a zůstal svobodný. Lékárnu přestavěl a za laboratoří udělal sušárnu na drogy. R. 1828 ve své botanické zahradě za mostem postavil skleník, kde pěstoval fíky a jiné tropické ovoce. Účty psal jako jeho otec jen německy. Není bez zajímavosti si všimnout léků, které prodal ženě pokousané od psa. Byla to masť k převazování za 30 kr., chladící mléko za 1 zl, kamínek k pálení za 6 kr., bílý precipitát za 20 kr., vocet k vonění za 9 kr., prášek ze španělských much za 24 kr., prášek k zasejpání za 12 kr., bezový květ za 3 kr. a masť na rány za 15 kr. V lékárně udržoval velmi přísný pořádek. Prohlídky, které konal krajský fyzik, byly totiž velmi důkladné a jednou platil dokonce 5 zlatých poguty za to, že neměl v lékárně stojací hodiny. 41

Svým sourozencům byl lékárník Václav velmi nakloněn, zvláště sestře Barboře, provdané za důstojníka písecké posádky Krammera von Kronenbach. R. 1836 má lékárník pomocníka magistra Josefa Nataliho, který si z Písku podával žádost o lékárnu v Praze-Karlíně. V březnu 1840 lékárník Václav zemřel. Rok před svou smrtí postoupil lékárnu své sestře Barboře za 4000 zlatých. Po jeho smrti vedla Barbora lékárnu nějakou dobu sama pod odborným dozorem provizora Nataliho. Na toho však byly časté stížnosti, že nedrží noční služby, že je nedbalý, že nemá v zásobě nutné léky apod. Stěžovali si též na nedostatek pijavek, kterých jenom městským chudým se prodalo za 80 zlatých ročně. Natali se sice proti těmto obviněním ospravedlňoval obšírným spisem zaslaným purkmistrovskému úřadu, ale nebylo mu to mnoho platné a na jeho místo nastoupil magister Adalbert Schetecka. Koncem roku 1841 odchází Natali z Písku. O lékárnu měl zájem lékárník Kalser ze Strakonic, který byl v Písku dobře známý již ze studentských let, protože v roce 1806 1809 studoval na píseckém gymnasiu. A tak r. 1840 prodala Barbora Kronenbachová lékárnu Františku Kalserovi za 12.000 zlatých bez domu. Lékárníkovi Kalserovi se lékárna v domě č. 18 na Malém náměstí nelíbila. Dům byl ve špatném stavu a lékárna nevyhovovala a proto Kalser koupil r. 1841 dům č. 6 na Velkém náměstí od Dominika Němečka za 3600 zl. a zamýšlel tam lékárnu přestěhovat. Je to dům, kde je lékárna dodnes. Protože lékárna byla radikována na dům č. 18, podal si Kalser v září 1945 žádost o povolení přenésti lékárnu z domu č. 18 Go domu č. 6. Toto mu bylo povoleno výnosem krajského úřadu prácheňského ze 7. IV. 1846 a vloženo tak právo lékárnické na dům č. 6, za což zaplatil vysoký poplatek. Po přestěhování lékárny bylo přeneseno i jméno U bílého lva. Ihned po zakoupení domu od manželů Němečkových se pustil Kalser do rozsáhlých oprav, které skončil až v srpnu 19848. Kalser však dlouho v Písku nevydržel a r. 1848 prodal lékárnu Josefu Stockému i s domem č. 6 za 31.500 zlatých. Vedle práva zástavního pro Karla Kalinu, které bylo vloženo na dům prodávajícím Dominikem Němečkem v r. 1841, vloženo nyní zástavní právo na sumu 2000 zlatých pro Josefu Firbasovou, Kalserovu dceru, na sumu 1000 zl. pro Annu Kalserovou, na sumu 1000 zl. pro Matyldu Kalserovou a na sumu 42

9000 zl. pro Františka Kalsera. Tyto pohledávky byly později převedeny na obec píseckou, která je dala penzijnímu fondu svých zaměstnanců. Kalser se odstěhoval do Plzně. Lékárník Stocký byl Němec a jeho účty a spisy až do let sedmdesátých minulého století jsou jen německé. Držel vždy S panskou stranou a německým kasinem, takže lidé nechtěli od něho kupovati a žádali zřízení druhé lékárny. Když byla v Písku založena vyšší dívčí škola, pronajal ji Stocký ve svém Gomě č. 6 v druhém poschodí 4 pokoje, kuchyň, předsíň a komoru za roční nájemné 180 zlatých. Roku 1879 bylo na dům č. 6 vloženo i právo várečné. Kupní smlouvou z 5. ledna 1880 se stal novým majitelem lékárny i domu magister Rudolf Dvořáček. Na dům bylo vloženo zástavní právo Josefa Stockého v hodnotě 11.900 zlatých. Dvořáček byl obratný obchodník. Protože mu druhou lékárnou vyvstala konkurence, dělal rozsáhlou reklamu a vedle lékárny měl i obchod s hospodářskými stroji a v letech devadesátých minulého století se stal pachtýřem dvora na Budech. Dal vytisknouti reklamní knížky, kde nabízel životní balsam pro vystěhovalce, zubní thé, prášek pro koně, fiakrový prášek, mazání lékárníka Dvořáčka a mnoho jiných. V domě prováděl některé opravy, protože r. 1887 mu město na jeho žádost povolilo stavební dříví na stavbu druhého poschodí ve dvorním křídle. Aby si udržel zákaznictvo z řad venkovského obyvatelstva silně náboženského, přejmenoval lékárnu na jméno U sv. Anny. Tak kolem r. 1887 se přestává lékárna označovati U bílého lva. Konkurentem Dvořáčkovým se stal lékárník František Bergauer. Dne 19. září 1880 podává totiž purkmistr Gamisch na přání obyvatelstva, žádost okresnímu hejtmanovi Hrdličkovi, aby druhá lékárna byla udělena Fr. Bergauerovi, který je již 26 let v Písku magistrem a kterého si lid přeje míti lékárníkem. O udělení lékárnické koncese totiž žádal i magister Josef Křemen ze Stříbra. Nová lékárna, která byla udělena Fr. Bergauerovi, měla název U města Písku. Pro městské chudé a vězně dodávala léky i nadále lékárna Dvořáčkova, kdežto léky pro městské zaměstnance na účet města dodávala lékárna Bergauerova. Roku 1891 se stal po Fr. Bergauerovi lékárníkem jeho syn Julius Bergauer. Lékárník R. Dvořáček zemřel 14. 9. 1917 jako majitel ho- 43

telu a předseda c. k. poštmistrů, pošt povozních pro království České. Lékárnu však prodal ještě v r. 1904 chebskému lékárníkovi Holubovi, po němž jí převzal lékárník Kovařík. Lékárník Fr. Bergauer si pronajal krám v domě, který stával u kamenného mostu. Když byl tento dům v pozdějších letech zbořen, byla r. 1901 lékárna přestěhována o několik domů výše v Karlově ulici a přenesen i původní portál do lékárny. K lékárně patřila i zahrada v Portyči, kde se pěstovaly léčivé byliny. Ještě v době jeho působení se prodával prostředek k pročištění krav, ve kterém musela být též sušená hadí kůže. Lékárník Julius Bergauer zemřel r. 1923 a lékárnu vdovským právem vedla vdova do r. 1934 a od té doby její syn Dr. Jiří Bergauer až do r. 1953, kdy byla lékárna zrušena a přenesena do nemocnice jako ústavní lékárna. Na jejím místě zřízena Galena. Dr. Jiří Bergauer zemřel r. 1959. Lékárna v domě č. 6 se stala nyní centrální lékárnou a její dosavadní vedoucí PhMr. František Kovařík se stal okresním lékárníkem. Lékárna U Komenského byla založena až v r. 1928. Jejím prvým majitelem byl PhMr. Josef Tocauer, který zemřel r. 1945, a od té doby byl provizorem PhMr. Jiří Topič, který vede lékárnu dosud. Lékárna v ulici Žižkově byla založena až v r. 1935 PhMr. Karlem Novákem a vedena jím až do znárodnění v r. 1950. 44

Přehled o počtu lůžek, přijatých nemocných a počtu ošetřova- cích dnů v okresní nemocnici v Písku podle jednotlivých odděl. za rok 1959 a 1960. Oddělení: 1999510 počet lůžek přijatých oš. dnů 19160 počet lůžek přijatých oš. dnů vnitřní 120 2.621 43.433 infekční 66 1.068 11.612 tuberkulózní 85 476 27.050 nervové 30 460 9.144 dětské a kojenecké 9071382 23.254 ženské a porodnické 00 2.185 19.986 chirurgické 122 1.999 33.189 ortopedické 65 819 18.996 ušní, nosní, krční 40 1.362 11.947 oční 30 575 8.169 kožní a pohlavní 40 720 13.606 Úhrnem: 768 13.667 220.386 120 66 89 30 90 80 122 65 40 30 40 2.910 1.140 484 447 1.385 2.238 1.962 720 1.245 902 715 42.597 11.088 26.015 9.272 20.026 20.338 32.321 19.391 11.195 7.162 13.301 168 13.348 212.706 Lůžka novorozenecká*) 41 41 Lůž. pro dopr. matky*) 16 16 *) Nezapočítávají se do celkového lůžkového fondu.

i úulě vk P ae ONA AVE ant, a o fuj 0 Pak. jů 08 a Z M 1 BAY U (POPL ARBA, PŮV dod BB PŘÁNÍ, Co db potem NK 41 46 ÚB Osa E jé áno ee sh válí 0 Výsek TO b A k tt " PA SKELL PÁ i i ju k noře se: dh dovonět yh fer fié (hej k drah 1 ov JM M ky nika B E (vě O0 (ABR. 88 (0 r 000 MALTOU 9 HE 28 ý E W (9 jek ARO to P ora sob EO (s kjny ABP hu Bkona Obouké dm "P P i ň kalení M NRONne ed i ý: sd ROA jia OC k

OBSAH: Dr. J. Michal: Z dějin zdravotní péče v Písku....... 5 Fr. Hrouda, Fr. Kotál Dr. J. Michal: Stavební vývoj v letech 1938 1961. 9 Dr. J. Bronský: Vývoj zdravotní péče v okrese Písek od vzniku sjedno- ceného zdravotnictví, 2 VS VANS 2090 olr zdkdí skon 1 Mare 4 ORUSN MOLL adr. A. Sůúss: Okupace v písecké nemoenicis "221040015 Přehledný vývoj jednotlivých oddělení nemocnice. PAA ŠVO SAS NVSOTASEK nám 2uněstnanců nemocnice 214 M4600 33 Dr. J. Michal: O píseckých lékárnách. Boy OSA UPO, eo TA 1, JENOM, 9 PARK Fr. Kotál: Statistické diagramy. ge ZE ME SSS ESA A UHS 27 ly apo dt DOL OROSB S Obrazové přílohy

Vydal OÚNZ v Písku r. 1961. Za redakční radu Dr. A. Sůss a Dr. J. Michal. Grafická úprava a obálka prof. VL Maisner. Textová korekce prof. Jos. Kotalík. Počet výtisků 750. Cena 5, Kčs. Stráž 209 Písek H-05*11557

A i dd Hi běl : h «(M) hb m 7 Va a "U = ž o 1 Ů ny = 1 -A 7 P ka : É. 4 M i.! V : ;, n k k W E >= Ps i Ý i i A