O LÍNÉ A LAKOMÉM Podle arménské pohádky dramatizovala Jana Štrbová Osoby: Huri - líná holka, s velkými òadry - maòásek se svlékací sukní Matka - pracovitá, ustaraná - maòásek Kupec - lakomý - maòásek žáby - maòásci s otvíracími hubami mùra - motýl vodìný pomocí gumièky a tyèky Na scénu s paravánem, kde jsou na levé stranì klávesy, conga a kytara postupnì pøicházejí muzikanti a zaènou hrát a potom zpívat úvodní píseò. Ondra: Dobrý den. Kuba: Dobrý den, my jsme vám pøišli zahrát. Eva: Dobrý den, my jsme vám pøišli zahrát a zazpívat. Dívky: Dobrý den, my jsme vám pøišli zahrát a zazpívat pohádku. Dívky mají v rukou rumbakoule, které používají jako mikrofóny, všichni zpívají. Chór: Mít se jako v pohádce, to každej by si pøál. Bejt princ a nebo princezna a nebo tøeba král. Žít si jako v pohádce a spoustu prachù mít, nic nedìlat a válet se, vo tom mùžeš jenom snít. Hej! /:Mít se jako v pohádce :/... 1. dívka: Mít se jako v pohádce... 2. dívka:... O líné... 3. dívka:... a lakomém. Dívky rozhrnou oponu a odcházejí, na scénì je Kupec, který poèítá peníze, ozve se písnièka. Chór: Bejt lakomej nejni vùbec špatný, je to údìl boháèù. Sem lakomej, nezapírám a zapírat nezaènu. Chór: Èím víc penìz, tím líp se má, všechny nacpe do peøin. Nejdøív si je pøepoèitám, vlastnim voèim nevìøim. Padesát jedna, padesát dva... Chór: Bejt lakomej nejni vùbec špatný, je to údìl boháèù. Sem lakomej, nezapírám a zapírat nezaènu. Jé... Kupec zaklapne pokladnu, ozve se zvonek, vchází Matka. Dobrý veèer, kupèe. Dobrý veèer, matko, málem jsem už zavøel. Tak co to bude? Kilo mouky, prosím. Kileèko mouky, už se to nese... tak to bude pùl zlatky. Dìkuju, spánembohem.

Sbohem, matko, sbohem, a pøijïte zas. Služebníèek. Padesát tøi. Tak zavírám. Chce si ještì nìkdo nìco koupit? Ne...? Nikdo? No, jak chcete....zítra otvírám v sedum! Kupec zatáhne oponu, vzápìtí se opona rozhrne. Na scénì je spící Huri, ozve se hlas Matky. Hurinko, vstávej, už je ráno... Ještì chvilièku..., ještì jeden veršíèek... Huri, snídanì je na stole... Tak mi ji pøines do postele... Huri, vstaò už a pomoz mi s pøedením. Pøichází Matka a stahuje Huri peøinu. Ale, mami, práce není zajíc, ta neuteèe... Huri se pøikrývá, Matka zaène pøíst a pøitom zpívá. Mám já to trápení s tou svojí dcerou. O jiná dìvèata kluci se perou. Ta moje holka poøád jen zívá, v posteli leží a pøitom zpívá. Huri se probudí a naváže svojí písnièkou. Práce je døina a já jsem líná. Radši si sednu, ani se nehnu. Budu jen zpívat, po lidech se dívat. Zeširoka zívat... A v noci v posteli hezké sny mívat. Huri si zase lehne a spí dál. Huri, no tak Huri...Už zase spí. Mám já to ale trápení... Co já si s ní jen poènu... Nejlepší by bylo, kdyby se vdala... No, ovšem... co kdybych ji provdala...? Ale kdo se ožení s tak línou... Matka tluèe hlavou do stìny... Mám to!!! Matka odejde a dívka v sukni a v šátku Matky vyjde pøed paraván, oslovuje imaginární sousedky. Dobrý den, sousedko, to jsem ráda, že vás vidím. Kam jdu? Ále jen tak na špacír. Doma je mi dlouhá chvíle. Ta moje holka mì totiž k žádné práci nepustí. Všecko, všecièko udìlá... To je samé: maminko, sedni si, maminko, odpoèiò si, ty už ses napracovala dost, teï je øada na mì..., tak se jdu alespoò trošku projít...dobrý den, sousedko, že pospícháte, že musíte pøíst? To já zapla pánbu, nemusím. Moje Huri už èasnì ráno sedla ke kolovratu. Všimne si spící Huri a rychle zatáhne oponu. A jde jí to, paneèku, od ruky, to byste koukala... Haló, sousedko, jdete s plátnem na trh? Ukažte... to moje Huri tká daleko jemnìjší. Tak a dobøe prodáte... Jak se máte, sousedko? Že mám pìknou košili? Tu mi šila moje Huri. A sama vyšívala. Bože, já tady s vámi povídám a úplnì jsem zapomnìla, že musím ke kupci pro mouku. Huri totiž bude péct koláèe. Tak spánembohem... Dívka - Matka zajde za paraván, rozhrne se opona. Na scénì je Kupec. Dneska se kšefty òák nehejbou. To je k vzteku. Už by moh nìkdo pøijít... Se zacinkáním vejde Matka. Dobré ráno...

Jaképak ráno, matko, už je skoro poledne, nemyslíte...? Èím posloužím? Kilo mouky, prosím. To sem si myslel! Kileèko mouky... Kupec odchází a vrací se s pytlíkem. Už se to nese... Dostanu zlatku. Ale vèera veèer to bylo jen pùl zlatky... Nesmlouvejte, matko, nejste na trhu. Vèera bylo vèera a dnes je dnes. To bych za chvíli pøišel na buben. Berte nebo nechte bejt. Vy jste ale vydøiduch!... Co se dá dìlat, mouku potøebuju. Tady je zlatka. To sem si myslel! Padesát devìt... Poslyšte, matko, nejste vy náhodou...? Jsem. To sem si myslel. Slyšel jsem, že prý máte dceru na vdávání... To jste slyšel dobøe, kupèe. Dceru mám. A je na vdávání. A taky se mi doneslo, že je PPP? E? No pøece - pilná, poctivá a pracovitá! No, to ona je PPP... To by byla, safra, nevìsta... pro mì... do kšeftu... Poslyšte... a co vìno? Vìno má? Má. PPK. PPK. To jako Peníze Pro Kupce? Ne. To jako Polštáø, Peøinu a Kolovrat. A není to trochu málo? No, není to moc, ale k tomu je pøeci PPP! PPP, PPK, PPP, PPK...V nedìli pøijdu na námluvy. V nedìli... dobøe... Tak pøijïte ve dvì, to už nespí. Nespí?!? Nezpívá. Ona si totiž od rána do veèera pøi práci poøád jen zpívá. Jako slavíèek. Tak spánembohem. Matka odejde. Spánembohem, Matko. Tak v nedìli, ve dvì. Kupec zatahuje oponu. Pilná, pracovitá... poctivá... hned ji zamìstnám! Opona se otevøe. Na scénì je spící Huri, ozve se hlas Matky. Hurinko, vstávej, mám novinku! Pøibíhá udýchaná Matka. Co je, snad nehoøí? Pøijde k nám na námluvy kupec! Cože? Kupec? A kdy? Huri vyletí z postele. V nedìli ve dvì. V nedìli? Ve dvì? Tak to mám ještì spoustu èasu... Huri si lehá zpátky do peøin, zatahuje se opona, Huri se objeví nad paravánem, neklidnì pøechází, zní pøedehra. Kde je? Už tu mìl dávno být... Ten už nepøijde...ach jo, to jsem vstávala zbyteènì... Ozve se ukání. Dále... Objeví se veliká kytice a za ní kupec v cylindru. Dobrý den, sleèno... ta je pro vás. Ach, je nádherná... dìkuji, hned si ji dám do vázy. Huri dává kytku do vázy-ruky, oba zpívají.

Je úžasná, má všechno, co má mít. Je úžasný a není lakomý. Je úžasná, bude mi prádlo prát. Bude se na mì smát... Bude mi plátno tkát... Bude mì mít rád... Bude se na mì smát Bude mi prádlo prát, a dárky kupovat. bude mi plátno tkát, /:bude mì mít rád!:/ /:bude se mnou spát! Kupec s Huri pøi písni vyjdou pøed paraván, zamilovanì se k sobì pøibližují, schyluje se k polibku, nad paravánem se náhle objeví Matka. Ach, dìti! Kdy bude svatba? Svatba? Svatba? Tøeba hned. Tak fajn. Pøicházejí svatebèané se sklenièkami a zpívají, Huri dostává závoj a vìneèek, Kupec frak, poklekají, øíkají si svá ano, políbí se a odcházejí spolu za paraván, svatebèané odchází na druhou stranu. Chór: Sláva, sláva, Huri se vdává. Do sklínek víno nalijem, potom si spolu pøipijem. Do sklínek pivo nalijem, potom si spolu pøipijem. Do sklínek vodku nalijem... Do sklínek všechno nalijem... Zvony zvoní, kupec se žení. Ozve se nová písnièka, pøes paravan letí buøinka, vìneèek, závoj a frak, vyjdou dvì dívky, které vìci sesbírají. Chór: Za noci svatební slovíèka nìžná zní: jsem tvùj, jsem tvoje, jsi mùj, jsi moje. Ruce se hledají, ústa se setkají v tmách. Šaty se svlékají, tìla se splétají, ach! V peøinách. Ozve se kukání kukaèkových hodin, kupec vykoukne spoza opony, zívne a pak oponu rozhrne, na scénì spí Huri v peøihách. Už je ráno! Naše hodiny právì odkukaly šest. Vstaò, zatop v kamnech, uvaø snídani, ustel postel, umyj nádobí, zame na dvorku, vynes odpadky, vyvenèi psa... Ale, miláèku, to se všechno stihne... práce není zajíc. Ta neuteèe... No, pro jednou se to snad nezblázní... Juj! Huri zatáhne oponu, pøed paraván pøicházejí dvì dívky a zpívají. Chór: Za noci svatební slovíèka nìžná zní. Ruce se hledají, ústa se setkají v tmách. Andìlé létají, tìla se splétají, ach! Ach! Ach! V peøinách.

Dívky odejdou. Ozve se kukání kukaèek, kupec rozhrne oponu. To byla ale noc! Vstávat! Máš ještì spoustu práce ze vèerejška. Až to udìláš, pøijdeš za mnou do krámu vybalovat zboží. Jasný?!? Ale, miláèku, podívej, když takhle zatáhnu závìsy, tak to vypadá skoro jako v noci... co øíkáš. No... Huri zatáhne oponu, zní písnièka. Chór: Za noci svatební slovíèka nìžná zní. Ruce se hledají, ústa se setkají v tmách. Andìlé létají, tìla se splétají, ach!!! A dost! Takhle by to dál nešlo! Jedu za obchodem. Rozhrne se opona, Huri je v peøinách, kupec cvièí a pøitom zpívá. A musíš? Musim. Utíkaj mi kšefty! Ale ještì si trochu zacvièím. Kolik chlapù mùže øíct, že nebudou doma dìlat nic. Huri o všechno se postará... Kam sem se to, hrome, dostala...? Košilky hedvábné mi vyrobí, svìtnici naši vyzdobí. Ovce, krávy, vepøe ohlídá... Co to ten kupec poøád povídá...? Služební cesta mì èeká za obchodem do daleka. Brzy se ti, lásko, navrátim. Já poèkám na peci zatim... A abych nezapomnìl: tady máš len. Kupec hodí pøed Huri len. Spøeï ho! Utkej plátno! A ušij košile! Dobøe je pak prodám. A a to máš hotové døív, než se vrátím...! Jasný?!?...jinak...! A nemohli bychom se ještì rozlouèit? No, to bych hroznì rád, ale už jsem mìl bejt dávno na cestì. Sbohem... Kupec uteèe. Ach, jo! Huri s sebou plácne do peøin, po chvíli ticha se ozve chrápání. Pøed paraván pøicházejí dvì dívky a zpívají. Chór: Èas rychle pádí, èas rychle letí a doma na zemi kupí se smetí! Èas rychle letí, èas rychle pádí a mezi prsty utíká mládí! Dívky odcházejí, tempo písnièky se zrychluje, Huri se válí v peøinách. To je labùžo takhle se povalovat... To je paráda nemuset nic dìlat a jen se válet v peøinách... To je blaho..., ale bylo by to ještì lepší, kdyby tady byl Kupec... Páni, Kupec! Já na to zapomnìla... Upøeï! Utkej! Ušij!... Upøeï! Utkej! Ušij!... Upøeï! Utkej! Ušij!... Co budu dìlat, abych nemusela dìlat?!?

Já se snad z toho... pùjdu projít. Poèkat, to je nápad. Pùjdu se projít a urèitì mì nìco napadne. Huri uklidí peøiny, zmizí kolovrat, objeví se stromy, Huri si zpívá svoji písnièku a prochází se. Jé, kytièky. A támhle jsou stromeèky. A tady teèe potùèek. A pudu sem a pak sem... a sem... a sem. Já už nemùžu. Huri mìní smìr, stromy také mìní smìr, vše se zrychluje, až Huri upadne a stromy taky. Mezitím se pøed paravánem objeví rybníèek - kus modrého plátna a z rybníèku zaènou vykukovat s kuòkáním žáby. Huri se zvedne. Jé, rybníèek. A žabièky. To je hezký. Žabky kuòky, vy jste jistì pracovité. Co øíkáte? Tak, tak... Tak to byste mi mohly upøíst len. Tak, tak? A... a... a utkat plátýnko. Øíkáte: tak, tak? A co ušít košilky? Tak, tak, tak, tak, tak? Takže souhlasíte... Tak tu na mì zatím poèkejte, já dobìhnu domù pro len. Brzy se vrátím... Huri s písnièkou odchází a žáby zaènou kvákat žabí koncert. Huri se za chvíli vrátí a pøináší len. Tak už jsem tady, žabièky. Nesu vám ten len. Pìknì ho upøeïte, utkejte plátýnko, ušijte košilky... a dejte si záležet! Hoplá. Ozve se šplouchnutí. A než spøedete a utkáte, tak já si tady na chvilku sednu na bøehu a budu odpoèívat. A nebo si na chvilièku lehnu. Huri hodí do rybníka len a lehne si. Žáby zmizí, za chvíli se vynoøí a zaènou žabí koncert, Huri se probudí. Žabièky, zpíváte hezky, ale moc nahlas. Když si zpíváte, to už jistì budete mít práci hotovou. Tak mi dejte ty košilky. Co? Co? No, bude to? Vy, vy, vy zlodìjky zlodìjský! Vra te mi mùj len a a a a nebo zapla te! Slyšíte, vy èùzy zelený? Zapla te!!! Co já si teï neš astná poènu... Kupec mì zabije... Já se snad pùjdu utopit... Ne, já ten len z vody vytáhnu! To je nápad! Br, to je to studený... Tady nìco je... Uf, to je ale tíha... Huri vytáhne z vody zlato. Jé! Je to to, co myslím? Páni, zlato!!! Já jsem našla zlato!!!!! Huri s písnièkou odchází, rybník zmizí, zatahuje se opona, zní tikání, rozhrne se opona, na scénì je spící Huri,kolovrat a zlato, ozve se hlas Kupce. Ženo, už jsem tady! To seš ty? Ty už jsi doma? No, tak pojï dál, je otevøeno. Huri vyletí z postele, honem uklízí peøiny, objeví se kupec, Huri se na nìj vrhne a líbá ho. Ahoj, drahoušku! Ahoj, miláèku! Tak todleto mi pøesnì chybìlo! Že jsem ti chybìla?!? No ty mnì taky, pocem. Huri znovu líbá Kupce. Nìco jsem pøivezl. Kupec odchází. Zavøi oèi. Koukáš? Nekoukám. Už. Kupec pøináší korále. Tak jestlipak jsi byla pilná? Jé, jé, to je ale nádhera! Ty mi budou slušet... Poèkej, pro tebe jsou tyhle. Tamty dobøe prodám... No... ty mi taky budou slušet... Ty jsi mùj drahoušek, dìkuju. Opìt líbá Kupce. Tak jestlipak jsi byla pil... Jistì musíš být po cestì unavený, pojï si odpoèinout... Unavený jsem, ale celou dobu myslím na to, jestli jsi byla pilná...

No, víš, já... Huri pøed kupcem couvá, až se schová za kolovrat. Len jsi spøedla? Plátno utkala? Košile ušila? Kupec náhle uvidí zlato. Jé!!! Co to je? To je zlato! Kde se tady vzalo? To je zlato!! Kde se tady vzalo? To je zlato!!! No, totiž... len jsem upøedla, plátýnko utkala, košilky ušila a dobøe je prodala! Jaká jsem? Co si zaslouží Hurinka? Huri opìt líbá kupce. A mohli bychom to nìjak oslavit, co øíkáš? Zbyteèné výdaje... Pozveme moji matku... a udìláme si hezký veèer... No, pro jednou... když jsi byla tak pilná... Kupec si lehá na Huri. Tohle už není pro dìti, zatáhnìte nìkdo oponu! Nìkdo rychle zatáhne oponu, ozve se melodie svatební noci, opona se rozhrne, na scénì jsou Huri, Kupec, Matka, zlato a sklenièky. Nebudete tomu vìøit, Matko, ale tenhle kus zlata si vydìlala Huri vlastní pílí!...no tomu neuvìøím......tak si pøipijeme na to naše zlato! Na mì, viï, miláèku! Na Huri! Ta píše, co? Tak ještì do druhý nohy, ze áku! A do tøetice...na zdraví! Došlo pití, co kdybyste šla domù, matko! Ale, drahoušku, ve sklepì je ještì pár lahvinek... pro jednou... když máme tu oslavu... No, dobrá... Kupec odejde. To bude prùšvih, mami. Já vím. zpívá Bude to prùšvih! Celkem vzato, hodnì brzy pøijde na to, že jsi jiná, že jsi líná! Bude to skandál, až kupec zjistí, že moje dcera neumí pøísti. Bude to mela, až se provalí, že moje dcera se jenom válí, že je jiná, že je líná! Mami, co mám dìlat? Mìla by ses nauèit pracovat. Kupec mì vyžene... Huri pláèe. A hrome! To bych ji zas mìla na krku! Nebul! Nìco vymyslím... Kupec se vrátí s lahvinkou. Už se to nese. Už se to nese. Vìtší tam nebyla... A na co si pøipijeme teï? Vletí mùra. Na lásku! Na vnouèata! A teï jednu jen tak na ex! Øíkal jsi na sex, miláèku? Tak to klidnì dvakrát.

A na obchody! Mùra zaène kupce obtìžovat. No, fuj, co to je tady za hnusnou mùru? To nemyslím vás, Matko. Vidíte ji taky? Tak abyste vìdìl, ze áku, to není vùbec žádná hnusná mùra. To je naše tetièka. Mùra si sedá. Vítám vás, tetièko! Co se mi to tady snažíte namluvit, Matko! Vám už nenaleju, vy máte dost! Tohle pøece nemùže bejt vaše tetièka. To mi teda vysvìtlete! Je to naše rodový prokletí, hochu! Všechny ženy v našem rodì jsou tak pracovitý, až z tý práce uschnou. No, vážnì, je to na vás vidìt... Matko! Já nechci bejt stará mùra... Huri pláèe. Já taky nechci za ženu mùru. Co budeme dìlat? Vymysli nìco... já nechci uschnout... Poèkej... poèkejte... øíkala jste, že je to vod práce? Vod práce, synku, vod práce! Moment... Kupec pøemýšlí. Mám to! Ty totiž, Huri, nebudeš ode dneška vùbec pracovat. A je to! Tak já jdu domù. Vy si to tady vyøíkejte sami. Sbohem. Matka odejde. Poèkej, jak jsi to myslel s tou prací? To jako že nebudu pøíst? No, nebudeš. Jé! Takže nemusím ani tkát? Ne, že nemusíš. Ty prostì tkát nesmíš. Jupí! A jako ani, ani košilky nesmím...? Ani košilky. Ty máš taky zakázaný. Jo! Ani vaøit? Ani náhodou! Ode dneška? Ode dneška. Já rozestelu, ano, kocourku? Cítím se nìjaká unavená... Huri jde pro peøiny a dává je na scénu. No, to snad mùžeš. Já to tady zatím šoupnu. Kupec posouvá zlato. Udìláme si takový romantický veèer, co øíkáš? Huri si svléká sukni a zatahuje oponu a otoèí se na diváky. Dobrou noc, dìti. Kupec vykoukne spoza opony. Poèkejte, ještì nechoïte, musím vám nìco dùležitýho øíct! Myšlenku. Ne. Poslání! A jsi chudej nebo bohatej, a jsi štìdrej nebo lakomej, stejnì nakonec podlehneš! No, pojï! Huri vtáhne Kupce za oponu, dívky vycházejí pøed paraván a zpívají. Chór: Všechno má svùj end, všechno má svùj konec. Pohádky maj happyend, pak zazvoní zvonec. A je konec - end. S tím louèí se náš bend. Z repertoáru souboru dddd ZUŠ Dìèín. Hudbu k písním si lze vyžádat u Jany Štrbové, Podmokelská 16, 405 02 Dìèín IV, tel.: 723 830 966.