Rozhlasové noviny Laďa Kerndl 4 Český rozhlas slaví 90 let 3 Rozhlas má nové logo 6 Příběhy z Vysočiny 8
2 Naše magazíny Magazíny po sedmnácté Milan Kopecký Andrea Bartůňková O sportu, ekonomice, aktuálních kauzách i kultuře. Ve zpravodajských magazínech Regi onu se vždy dozvíte víc. Rozšířené informace o aktuálním dění na Vysočině uslyšíte hned po zprávách v 17 hodin. Fandíme s vámi Každé pondělí Jan Kodet shrnuje veškeré sport ovní dění v kraji. Přibližuje vám příběhy spor t ovců a týmů z celé Vysočiny. Sleduje výkony jihlavských fotbalistů v Gambrinus lize, prvo ligových ho kejistů a dalších skvělých sportovců. Český rozhlas Region fandí s vámi. Nákupní košík Každé úterý Andrea Bartůňková a Milan Kopecký podávají aktuální ekonomická témata srozumitelnou formou. Pomáhají vám na úřadech, u fi nančních institucí nebo v obchodě. Poradí, jak ušetřit peníze, nenechat se napálit nebo jen ukáží současné trendy. Od nákupu vajíček, přes ceny paliv až po úvěry a hypotéky. Narovinu Michal Malý a Andrea Bartůňková se ve čtvrtek ptají na otázky, na které byste se vy báli zeptat. Aktuální a žhavá témata probírají s lidmi, kteří mají co říci. Může to být regionální neuvolněný politik i ministr. Velký podnikatel i předseda neziskové organizace. Krajánek Olga Štrejbarová vám v pátek radí, kam ne jen o víkendu vyrazit. Ve svém hledáčku má kul turní akce, připomíná významná výročí a představuje osobnosti našeho kraje. S mik ro fonem vyráží i do zákulisí. Nebojte se na bídnout sami sebe stačí napsat na proregion@rozhlas.cz. Michal Malý Olga Štrejbarová Jan Kodet pondělí Fandíme s vámi úterý Nákupní košík čtvrtek Narovinu pátek Krajánek
1968 90 let s vámi 3 Český rozhlas, 90 let s vámi 1992 2000 2009 1923 2013 1964 1933 1945 První československý prezident T. G. Masaryk promluvil v roce 1935 k americkým posluchačům Před budovou pražského rozhlasu 1968 Český rozhlas letos oslaví své devadesáté narozeniny! To už je úctyhodný věk, nutno říci. 18. května roku 1923, tehdy jako společnost Radiojournal, rozhlas zahájil své pravidelné vysílání. Za ta léta si našel cestu do mnohých domácností, a věříme, že stejně tak i do mnoha srdcí. První věrná posluchačka Začátky vysílání byly plné odhodlání, nadšení, ale také dobrodružství. Veřejností hýbal údiv nad technickým pokrokem. Obecenstvo bylo trpělivé a vděčné. Dnes už nás jen ve vzpomínkách doprovázejí humorné scénky z prvních dní vysílání. Začínalo se ve skautském plátěném stanu ve Kbelích. Prostředí samo o sobě to vskutku nebylo nijak romantické, dodnes se vypráví historky o tom, jak operním pěvkyním ve stanu dělaly společnost myšky anebo pes, který okouzlen hudbou štěkal druhý hlas árie. Technická kvalita prvních přenosů také nebyla nijak příznivá, díky čemuž kreativita účinkujících nebrala konce. Mikrofony a přenosová technika byly daleko od toho, kde jsou dnes. Při hudbě nebylo slyšet zpěv a naopak Avšak když zpěvák ležel pod piánem, zvuk se krásně propojil. A tak nezbývalo než praktikovat nejrůznější více či méně krkolomné zlepšováky tohoto typu. Ovšem jak již bylo řečeno, ten vděk a nadšení posluchačů, ten pocit být zase o krok vpřed, to vše určitě stálo za to. Rozhlas pořádal různé veřejné poslechy, aby svou činnost propagoval a lákal další posluchače a žadatele o koncesi. Rozšiřování řad koncesionářů bylo zpočátku velice pomalé, nejen pro finanční náročnost, ale také pro tu administrativní, která se mohla vléci i několik měsíců. Po zlevnění poplatku za koncesi začaly řady posluchačů rychle narůstat a s nimi také požadavky na technické vybavení a zázemí rozhlasu a jeho pracovníků. Rozhlas se tak mnohokrát stěhoval, až se v roce 1933 zabydlel v budově ministerstva pošt a telegrafů na Vinohradské ulici (bývalé Fochově třídě). Budova Vinohradské 12 je od roku 2000 doplněna novou budovou takzvaného Studiového domu v Římské 13 a také budovou s adresou Římská 15. To vše je v současnosti pražský komplex Českého rozhlasu. Dnes můžeme tvrdit, že rozhlas stál u všech důležitých milníků v české a československé historii. Byl zde vždycky s vámi, celých těch 90 let. A to vše samozřejmě jen díky tomu, že jste tu byli vy naši spoluobčané a posluchači. Když se na rozhlas podíváme dnešníma očima, nabízí čtyři celoplošné stanice, čtyři speciální, celý okruh regionálních stanic a zahraniční vysílání. Posluchač s ním vyrůstá v doprovodu dětských písniček a pohádek, v mládí objevuje kulturní život i všechny nuance moderního světa. V období největšího životního elánu je s Českým rozhlasem stále v obraze současného dění a v době, kdy už preferuje odpočinkový poslech, najde mnoho pořadů, které potěší a pohladí na duši. Jsme rádi, že celou tu dobu můžeme být s vámi. A ještě větší radost máme z toho, že vy jste s námi. Tak si navzájem přejme ještě mnoho dalších společných let. V rámci oslav výročí Český rozhlas připravil nejrůznější doprovodné akce. Doufáme, že se s vámi budeme moci potkat ať už při slavnostním večeru ve Vinohradském divadle, při Dni otevřených dveří anebo během výstavy v ulicích Prahy. Pro podrobnější informace sledujte webové stránky 90.rozhlas.cz. anebo pribehrozhlasu.cz Propagační autobus 1935
4 Rozhovor Laďa Kerndl: Jsem vděčný za každý den Novou posilou Odpoledních evergreenů je kromě evergreen lady Nadi Urbánkové její kolega z hudební branže Laďa Kerndl. Každý den po 15. hodině oba dva vzpomínají na nezapomenutelné písně a na zážitky se slavnými osobnostmi. Laďu Kerndla není třeba moc představovat. Zpívá od roku 1960, vydal 15 desek, procestoval svět, porazil zákeřnou nemoc. Málokdo ale ví, že rod Kerndlů pochází z Vysočiny A nejen o tom si s ním povídal Robin Šalamon. Tvůj otec pochází z Jiřína. Jak vzpomínáš na dětství na Vysočině? Ano, můj otec pochází z Jiřína. Rodiče tam vlastnili vodní mlýn na potoce Trojan. Jako dítě jsem tam trávil veškeré prázdniny i přesto, že jsme bydleli v Brně. V roce 1956 jsme mlýn s otcem zbořili a postavili na tomto pozemku zděný domek. Strávil jsem tam velice krásné chvíle, chodil jsem denně k Maršovskému rybníku na Bílý kámen a dodnes mám k tomuto místu velice silný vztah. S rodiči jsme také pravidelně chodili do kostela ve Vyskytné a na místním hřbitově leží moje babička a dědeček. Taky jsme chodili do lesa na hříbky a vzpomínám, jak moje maminka vařila houbovou polévku, jak jsme si opékali na zahradě buřty, jak jsem chodil do místního obchodu pro čerstvý chleba a rohlíky a mléko... Kdy ses rozhodl přestěhovat a proč? Já jsem se nestěhoval. Bydleli jsme s rodiči napřed v bytě na Provazníkové ulici a potom v domku na Lesnické ulici v Černých polích v Brně. Do Jiřína jsme jezdili na víkendy a na léto. Dlouhá léta jsi strávil na lodích kolik let? S přestávkami to bylo téměř 24 let. Nebylo to jen na lodích, ale bylo to i na pevnině po Německu, Švýcarsku, Norsku Na tu dobu velmi rád vzpomínám. Měl jsem možnost cestovat po celém světě, vidět úžasná místa 150 zemí a ostrovů. Na lodi byla angažmá velmi náročná. Hráli jsme již odpoledne na kapitánském koktejlu, pak večer, kdy jsme doprovázeli program a potom ještě dlouho do noci k tanci. Co naopak na lodním cestování bylo nejkrásnější? Poznal jsem nádhernou přírodu. Miloval jsem krajinu Aljašky. Norsko je úchvatné, protože mě prostě fascinuje příroda. Na lodi pracovalo 37 různých národností, a tak jsem měl možnost poznat mentalitu lidí. Zajímal jsem se i o taje kuchyně, protože rád vařím, dodnes vařím některé z těchto receptů. Měl jsem možnost poznat spoustu krajin a zemí. Domů jsem se ale vracel vždycky rád. Ty jsi dokonce na loď propašoval svoji manželku o co tehdy šlo? Jo, to je opravdu dobrá historka, a víš, co je zajímavého, fi guruje v ní osoba z Jihlavy, má rodina pan Rychetský. Nebýt jeho, tak by se to neuskutečnilo. Se svojí druhou ženou jsem chodil téměř 8 let. Brali jsme se v prosinci 1984 a já jsem na jaře odjel opět hrát na loď, zpět za oceán. Po čtyřech měsících se loď Vistafjord přesunula do Evropy a zase brázdila čtyři měsíce po Evropě. Připluli jsme do tehdejší Jugoslávie, do Dubrovníku a pak plula loď do Splitu, Benátek Moc jsem si přál vidět svoji ženu, a tak jsem vybavil s kapitánem pro ni povolení vstupu a pobytu na lodi. Byla otázka, jak ji na loď dostat, problém byl dostat se už jen do Jugoslávie. Povolení se vyřizovalo několik měsíců a bezúspěšně. Nešlo získat ani vízum ani šedý pas, až najednou jsme se dozvěděli, že pan Rychetský (moje rodina) pracuje v Jihlavě a zajišťuje zájezdy ROH. Moje žena mu zavolala a on zařídil, že odjela. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Vystoupila v Dubrovníku v den, kdy loď před pár minutami zakotvila. Jak ji dostat na loď? Jugoslávští celníci by ji nepustili, a tak jsme
Laďa Kerndl 5 Natáčení Odpoledních evergreenů s Robinem Šalamonem. zajistili prkno, po kterém moje žena přeběhla nepozorovaně na loď, aniž by si toho kdokoliv všiml. Bylo to o nervy, ale dopadlo to dobře. Povolení k pobytu na lodi měla, a tak jsme si udělali svatební cestu v Benátkách nezapomenutelné! Další otázka nebude příjemná, přesto tato etapa ke Tvému životu patří. V roce 1994 Tě zasáhla rakovina krku Vystupovali jsme v hotelu Bachmair na Tegernsee, když mi začala vytékat z krku krev. Přišel jsem na to tak, že jsem si odplivl na bílý sníh a viděl jsem krvavé vlásečnice. Zpočátku jsem se domníval, že by to mohlo být ze zubů, ale když se to opakovalo a krve tam bylo pořád víc, už jsem si na to dával pozor a hned při první příležitosti což bylo asi týden nato jsem navštívil v Brně lékaře. Byl jsem známými doporučen k odborníkovi na krční problémy. Udělal mi bronchoskopii, veškeré odběry a zhruba za jedenáct dní mě poslal domů, že mám chronický zánět nosohltanu. Krev tekla dál, tak jsem šel k dalšímu lékaři. Ten mi také řekl, že mi nic není a také mě poslal domů. Kdybych byl důvěřivý a spolehl se na ty dvě údajné lékařské kapacity, už bych byl po smrti a nemohli bychom si tady spolu povídat. Na výletě po Moskvě jsem potkal malířku Ivanu Barazi. Jenže já jsem naštěstí šel k další lékařce na krční oddělení, k paní doktorce Jitce Albertové z Boskovic a ta zjistila, že mám rakovinu mandle. Odebrala mi vzorky, poslala je na histologii a za tři dny už jsem ležel na operačním stole. Podle toho vyprávění nemáš s doktory zrovna ty nejlepší zkušenosti O své zkušenosti s doktory se dělím po prvé, tajil jsem to. Věřím, že ostatní věci dělají dobře, ale bohužel, u mě rakovinu neobjevili, přestože mě vyšetřovali velice pečlivě. Nebýt těch dvou, nemusel jsem se vůbec dostat tam, kam jsem dospěl, protože od chví le, kdy jsem vyhledal doktory, až do zjištění rakoviny uběhlo asi 5 měsíců, a kdyby zasáhli včas, nemuselo dojít k šíření rakoviny z mandle do lymfatického systému. Nemusel bych se podrobit složitým operacím, ozařování, chemoterapii bohužel u rakoviny se musí jednat velmi rychle, protože se i velmi rychle šíří. To není zrovna pozitivní Na konci milénia, v roce 1999, byly v Brně vyznamenávány osobnosti roku a jeden z těch lékařů byl vyhodnocen jako nejlepší krční lékař. Když četli ten seznam netušil Zpívání s táborníky z Klubíčka. jsem, kdo na něm bude přečetli mě hned za ním, takže jsem stál na pódiu vedle něj. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl, jak se mám k němu chovat. Tak jsem stál vedle něj mlčky, a bylo mi nanic. A jak probíhala Tvá léčba? Ležel jsem v Bohunické nemocnici v Brně. Všechny tři úspěšné operace provedl profesor Roman Kostřica CSc. Pak tři operace a nakonec totální resekce uzlin. Na onkologii mi řekli, že léčba bude pokračovat za měsíc. S tím nesouhlasila moje žena. Byl jsem poslán k doc. Dubininovi a ten prostudoval moje nálezy a hned ten samý den mi dal 1. chemoterapii a následně mě poslal na onkologii, na Obilný trh k MUDr. Konečnému, který hned začal s ozařováním. Tito tři lékaři mi zachránili život. Asi to není jednoduché se po tom všem vrátit do života, že? Rekonvalescence nebyla vůbec jednoduchá. Rok jsem byl vyřízený, rok jsem nemohl vůbec mluvit, nikdo nevěděl, jestli vůbec budu žít. Byl čas, kdy jsem na tom byl velmi špatně. Po desátém ozáření jsem přestal přijímat potravu, nemohl jsem polykat a za třicet dní jsem shodil 32 kg. Tehdy mojí ženě řekli, že pokud nezačnu jíst, tak je bohužel se mnou konec, dávali mi osmačtyřicet hodin. Já jsem za pět minut dvanáct začal přijímat potravu. Těsně před limitem, o kterém mluvili, jsem si do Malcaa, co nám servírovali k snídani, namočil kousek rohlíku a spolkl jsem ho. No, tak to bylo opravdu na hraně Byl jsem ještě 14 dní na kapačkách a začal jsem pomalinku nad nemocí vítězit. Začal jsem jíst, asi po dvou letech jsem přibral zase pár kilo, pomalinku jsem se dostával znovu do kondice. Strašně jsem se těšil, až to skončí, ale když jsem jich měl pětadvacet za sebou, ten poslední den přišel pan doktor Konečný a řekl, že mi přidává ještě další tři. Později se mi přiznal, že mi tato tři ozáření naordinoval záměrně s tím, že to buďto přežiju nebo že zemřu. Kdyby to neudělal, zhoubné bujení by se podle něj pouze zastavilo a za rok, za dva bych stejně musel z tohoto světa odejít, protože by mě zlikvidovalo. Riskoval, protože usoudil, že jsem ten typ člověka, který by to dokázat měl, a já jsem ta tři ozáření navíc skutečně přežil. Dostal jsi se z nejhoršího, osud Ti nabídl další šanci jak se změnil Tvůj přístup k životu? Jsem vděčný za každý den. Do každého koncertu dám kus sebe, jako by to mělo být naposledy. Jsem tady už 19 let navíc. Vážím si, že jsem zde ještě mohl zůstat, protože plno lidí to štěstí nemělo. Ale asi to tak osud chtěl. Za svůj život jsi spolupracoval s mnoha lidmi, kdo Tě nejvíc ohromil a čím? To se nedá takto říci, každý člověk je něčím zajímavý, výjimečný. Jsou ale setkání, na která se prostě nedá zapomenout, jako setkání s americkým kosmonautem Walterem Cunninghamem (Apollo 7), Heinzem Ruhmanem (německým hercem), Floydem Pattersonem (mistrem světa v boxu), s vnukem generála Pattona, s významnými českými herci, umělci, politiky, spisovateli. Ohromen jsem byl z toho, že čím slavnější jsou tito lidé, tím jsou skromnější. Máš za sebou spoustu koncertů, vytáhneš z rukávu nějaký zážitek, který Tě dojal až k slzám? No třeba, když mi někdo přinese nějakou hodně starou fotografi i, kde jsem zamlada, třeba z vojny, nebo trampu. Slzy mám, když je aplaus ve stoje anebo když se setkám s někým, koho jsem dlouho neviděl. Slzy mám na krajíčku, když i v hledišti někoho zahlédnu se slzami v očích. V květnu 2013 jsi oslavil 68. narozeniny. Jaké jsou Tvé plány do budoucna? Připravuji další CD Filmové melodie 2, pracuji na 2. dílu své životopisné knihy s pracovním názvem,,na druhý dech. A hlavně mám více času, a tak vyřezávám, jedu na další kurz skvělého řezbáře Jirky Netíka. Kreslím, nakreslil jsem další klapku na Filmový festival do Zlína. Co bys vzkázal posluchačům Českého rozhlasu Region? Přeji všem posluchačům, aby je neopouštěla dobrá mysl. Aby byli zdraví a neztráceli chuť do života, aby věřili v dobro a lásku. A aby se nechali unášet na vlnách Vašeho rozhlasu. Ahoj, Váš Laďa.
6 Nové logo Českého rozhlasu Český rozhlas přichází s novým logem a mění svou dosavadní korporátní identitu Po 17 letech mění Český rozhlas svoji korporátní identitu. Historicky poprvé dochází k celkové obměně a sjednocení grafické podoby všech značek Českého rozhlasu. Vytvoří se tak jednotný vizuální styl pro celý Český rozhlas. Nová loga získají všechny celoplošné, speciální i regionální stanice, dále umělecká tělesa, soutěže a další projekty, které Český rozhlas veřejnosti nabízí. Jak se vybíralo nové logo? Cílem bylo vytvořit jednotnou sadu logotypů a dát tak všem rozhlasovým značkám novou tvář. Proces výběrového řízení započal již v dubnu roku 2012, a to formou předběžného oznámení o veřejné zakázce. Ta byla rozdělena do dvou fází. V té první byla v září 2012 vypsána užší soutěž. Celkem devíti uchazečům, kteří se kvalifi kovali, byla odeslána výzva k podání návrhů. lze provést v zásadě jen postupnými kroky. Portfolio značek Českého rozhlasu čítá celkem 20 stanic a dalších více než deset značek různých produktů. Těmi jsou např. dopravní vysílání Zelená vlna, umělecká tělesa, festivaly a soutěže. Změna je proto plánována přibližně v horizontu jednoho roku. 1963 1973 1973 1989 1991 1992 1995 1996 2013 Exkurze do historie loga Českého rozhlasu Počátky logotypů, které v průběhu své historie Rozhlas používal, sahají až do roku 1963. Za období 32 let vystřídal Rozhlas celkem čtyři různé podoby loga v menších či větších grafi ckých obměnách. Dosavadní logo Českého rozhlasu, jako již páté v řadě, bylo využíváno od roku 1996, přičemž v roce 1997 získalo ocenění Logo roku. Počátkem nového milénia došlo postupně k několika drobným grafi ckým úpravám logotypů regionálních stanic či Radiožurnálu. Světlo světa ale spatřila též zcela nová loga pro nově vzniklé stanice jako ČRo Region v roce 2002 či čtyři speciální stanice v období zahájení pozemního digitálního vysílání v roce 2005 - Rádio Česko, Radio Wave, D-dur a Leonardo. Všechny logotypy, ač měly různé autory, v sobě nesly prvky korporátního designu barevnost a příslušnost k mateřské značce prostřednictvím nápisu Český rozhlas. I přesto působil výsledný dojem poměrně nesourodě, bez tolik důležité provázanosti. Těch zástupci výběrové komise obdrželi celkem deset od sedmi účastníků výběrového řízení. Návrhy hodnotila odborná porota. Do druhé fáze řízení, tzv. jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU), následně v listopadu 2012 postoupily tři porotou nejlépe hodnocené návrhy. Z nich vzešlo na základě vyhodnocení interní komise Českého rozhlasu vítězné logo od Studia Marvil, mj. díky velmi působivému zpracování nového loga ve tvaru písmene R. Smlouva s vítězem sou - těže byla podepsána v únoru letošního roku. Proces obměny všech značek Od března 2013 byl v Českém rozhlase zahájen proces tzv. rebrandingu výměny dosavadní vizuální podoby všech značek. Tento krok odstartovala 27. února 2013 tisková konference za přítomnosti vedení Rozhlasu a zástupců médií. Změna loga je vždy výrazným milníkem v životě fungování každé velké společnosti, a v rovině realizace se tak jedná o proces dlouhodobý, který Čeho všeho se změna týká? Jde o celou škálu nejrůznějších materiálů, které se týkají každodenního fungování celé společnosti. V první řadě se jedná o všechny základní fi remní tiskoviny, jako jsou hlavičkové papíry, obálky, vizitky, nejrůznější propagační materiály a celá řada interních i externích dokumentů. Důležitým prvkem jsou i webové stránky či fi re m - ní prezentace na sociálních sítích. Opomenout nelze ani fi remní oděvy, zaměstnanecké identifi kační karty či věci technického rázu, jako jsou mikrofony nebo přenosová technika. Vůbec nejnáročnější částí rebrandingu je pak obměna vnitřní i vnější identifi kace budov a v neposlední řadě polep vozového parku. Petr Poláček
Program 7 Naše pořady Pondělí pátek 5.00 9.00 Ranní Region Martin Váňa vám servíruje aktu ál ní přehled událostí z Vysočiny, předpověď po časí, dopravní informace, Kalendárium a pořad Bejvávalo, ve kterém vám přibližujeme zvyky našich předků. 9.00 12.00 Tandem Jan Rosák, Tereza Stýblová a Tamara Pecková zvou k mikrofonu známé lidi a zajímavé osobnosti nejen z Vysočiny. Navíc každý den poradna. 12.00 13.00 Písničky pro Vysočinu Jarda Hypochondr plní vaše písničková přání. 13.00 Události Regionu Souhrn nejdů le ži těj ších událostí dne z regionu, domova i ze světa. 13.00 16.00 Odpolední evergreeny Hrajeme nejvíc čes kých písniček. Robin Šalamon, jeho hosté a vy vzpomínáte na písničky, které máte rádi. Od poledne vám kořeníme také evergreeny českého humoru. 17.00 Události Regionu Souhrn nejdůležitějších událostí dne z regionu, domova i ze světa. Sobota 07.00 09.00 Ranní Region, aktuality, počasí, doprava a reportáže z vašeho kraje 09.00 10.00 To nejlepší z Tandemu Jana Rosáka 10.00 11.00 Krajánek 11.00 12.00 Pochoutky Nadi Konvalinkové a Patrika Rozehnala 12.00 13.00 Písničky pro Vysočinu s Naďou Urbánkovou 13.00 14.00 Životopisy zábavný pořad o životě slavných 14.00 17.00 Odpolední evergreeny Hrajeme nejvíc českých písniček a nabízíme to nejlepší z českého humoru 17.00 19.00 Hrajeme vám nejvíc českých písniček Neděle 07.00 09.00 Ranní region 09.00 10.00 Nákupní košík 10.00 11.00 Příběhy z Vysočiny 11.00 12.00 Nalaďte si legraci 12.00 13.00 Písničky pro Vysočinu s Naďou Urbánkovou 13.00 13.30 Životopisy 13.30 14.00 Česko země neznámá 14.00 17.00 Odpolední evergreeny Hrajeme nejvíc českých písniček a nabízíme to nejlepší z českého humoru 17.00 19.00 Hrajeme vám nejvíce českých písniček 17.10 17.30 Fandíme s vámi (Po) Nákupní košík (Út) Receptář je náš (St) Narovinu (Čt) Krajánek (Pá) změny v programu vyhrazené další informace najdete na webu region.rozhlas.cz 18.00 19.00 Folková pohlazení (Po) Oldies aneb historie z černých drážek (Út) Příběhy z Vysočiny (St) Hrajeme vám nejvíce českých písniček (Čt) Regionáda Žofky Kabelkové (Pá) Již osm let ve stejné výši Děkujeme za řádné úhrady. Pro bližší informace, přihlášku a změny můžete využít naše webové stránky.
8 Naše Vysočina Příběhy z Vysočiny Tento cyklus pro vás vysíláme v různých obměnách už více než pět let. Po celou dobu se snažíme o to, aby vám přinášel dob rou náladu a abyste díky němu poznávali život lidí na Vysočině. Nejenom takový, jaký byl v minulosti, ale také jak žijeme v různých částech našeho kraje v současné době. Díky tomu vzniká unikátní rozhlasový cyklus, který je sondou do každodenního života lidí na Vysočině. Pro větší přehlednost se snažíme vyrábět ucelené týdenní řady. Díky tomu jste tak měli možnost poznávat staré vysočinské rody, představili jsme meteorologické stanice v našem kraji, seznámili jsme vás s ohroženými druhy živočichů nebo jste se měli možnost seznámit s historií lyžování na Vysočině. Témat je samozřejmě mnohem víc a budeme rádi, když nám pošlete svůj příběh také vy. Meteorologická stanice ve Svratouchu je tak trošku problematická. Neleží totiž na území našeho kraje, ale v kraji Pardubickém, i když je od Vysočiny vzdálená jenom 1,5 kilometru. Přesto meteorologové využívají její data právě pro Kraj Vysočina a to díky charakteru terénu a dalším vlastnostem, které jsou Vysočině velmi podobné a běžně používané. Stanice ve Svratouchu je nejvýše položená profesionální meteorologická stanice. Byla zřízena v roce 1951 na kopci Otava s vrcholem v nadmořské výšce 735 metrů. Průměrná roční teplota vzdu chu zde dosahuje 5,7 C a ročně tu naprší 751 mm srážek. Z dalších extrémů stanice ve Svratouchu můžeme vybrat následující: Motýl zabiják. Tak se přezdívá modrásku černoskvrnnému, kriticky ohroženému druhu, který žije na několika málo místech ve Žďárských vrších. Jeho životní cyklus je spjatý s původním hospodařením, které už je na řadě míst minulostí. Domovinou jsou mu především porosty mateřídoušky na suchých a slunných místech. Housenka se pak živí mravenčími vajíčky. Motýl zabiják modrásek černoskvrnný Měření větru na Vysočině Miloš Brabec se narodil v roce 1936 v obci Tři Studně. Narodil se a byl pokřtěn jako František, ale nikdo mu neřekne jinak než Miloš. Od roku 1995 žije s transplantovaným srdíčkem a patří mezi nejdéle žijící lidi s transplantovaným srdcem. Meteorologická stanice v Košeticích na Pelhřimovsku Maximální teplota 33,9 C 27. 7. 1983 Minimální teplota -30,0 C 9. 2. 1956 Úhrn srážek 106.4 mm 13. 8. 2002 Náraz větru 45 m/s (162 km/h) 17. 1. 1955 Celková výška sněhu 151 cm 17. 2. 2006 Nový sníh za 24 hodin 30 cm 20. 3. 2007 a 8. 1. 2010 Petr Hladík s Milanem Slonkem Pokud byste na Vysočině hledali to pravé lyžařské centrum, naleznete Nové Město na Moravě. K jeho bohaté historii patří legenda o lyžujícím revírníkovi a také dlouhá tradice výroby lyží. S ní je také nerozlučně spojena rodina Slonkova. Na snímku nahoře je autor reportáže Petr Hladík s Milanem Slonkem, potomkem lyžařského rodu z Nového Města při rekonstrukci historického závodu Zlatá lyže. Meteorologická stanice v Košeticích na Pelhři movsku je ne pře hlédnu telná díky 250 metrů vysokému stožáru. Ten slouží meteorologům pro sledování globálního oteplování, a to nejenom u nás, ale v celé Evropě. V Košeticích měří především skleníkové plyny. Příběhy z Vysočiny vysíláme 13:30 každý všední den 18:00 ve středu 10:00 v neděli Témata na natáčení Příběhů z Vysočiny nám můžete psát na adresu: Český rozhlas Region Masarykovo námětí 42 Jihlava 586 01 e-mail: proregion@rozhlas.cz Miloš Brabec
Inzerce 9 Chcete pravidelně dostávat do e-mailu náš NEWSLETTER, tedy nejnovější informace o našem programu, zajímavých tipech nebo o životě naší stanice? Zaregistrujte se na webu: region.rozhlas.cz
10 Rozhovor Ivana Záluská: Mým snem je filmovat tornádo Od rána až do večera vás na vlnách Regionu provázejí nejen hlasy moderátorů, ale také meteorologů z Českého hydrometeorologického ústavu. Od nich už od brzkých ranních hodin očekáváme zásadní informace o počasí; radí nám, co si obléci, jestli na cestu do práce přibalit deštník, kdy si nachystat lyže na svahy nebo naopak plavky k rybníku, řidiče pak často nabádají k opatrné jízdě na kluzkých silnicích Vysočiny. Po nich také z Brna do Jihlavy za svou maminkou často míří meteoroložka Ivana Záluská. Na rozdíl od autorky rozhovoru Terezy Stýblové, která si občas splete sněhové vločky s jistými hygienickými potřebami, se Ivana Záluská v éteru téměř nikdy nepřeřekne, a navíc, rozhlasové vy sílání si užívá. Ivanko, zažíváte někdy den, kdy se Vás nikdo nezeptá, jaké bude počasí? Takový den v podstatě neexistuje, protože počasí je pro spoustu z nás, zejména ráno, hlavní téma. Otázka sestřičky, když vstoupím u lékaře do ordinace, je jednoznačná - jak dnes bude? A u Vás to také tak bylo? Hlavní téma, zájem o počasí, Vás později přivedlo k meteorologii? Já chtěla být původně letuškou, to byl můj dětský sen. Ale moc jsem nevyrostla, v té době směly na palubu letadla jen ženy od určité výšky, a tak jsem se musela nasměrovat jinam. Letiště jsem se ale nechtěla vzdát, a na letišti potřebují meteorologa. Když jsem zjistila, že studium meteorologie je především studium matematiky a fyziky, vůbec mi to nevadilo, právě naopak. V roce 1986 jsem začala pracovat na letišti v Brně Tuřanech. Neměli jsme počítače, jen vysílačku, dálnopis, fax, prosvětlovací stůl, papír a tužku. Byla to krásná doba, úžasná zkušenost, kdy jsme vycházeli z praktických zkušeností meteorologa. To zní dobrodružně. Není to dnes, kdy jste naopak v práci obklopená počítači, oproti tehdejší době trochu nuda? Ono to není černobílé, v té době jsme zase na druhou stranu měli daleko nižší úspěšnost s přesností předpovědi počasí, a dovedli jsme předpovídat jen na dva, tři dny dopředu. Dnes jsme daleko úspěšnější v předpovídání počasí, zase se ale potýkáme s tím, že máme příliš mnoho informací. Důležité je se v nich dobře zorientovat. To zvládáte podle mne na jedničku, několik rát denně se o tom na Regionu přesvědčujeme. Jak vlastně vzniká předpověď počasí přímo pro Vysočinu? To naše malé regionální prognózní pracoviště v Brně je na tom stejně jako kterékoliv jiné v Česku nebo v Evropě. Máme přehled o počasí všude ve světě. Nejdříve se počítají globální modely podle bodů, které pokrývají celou zeměkouli to se děje ve velkých světových centrech. Na globální model pak navazují modely lokální, které více zaostřují na požadované území. Náš lokální model se jmenuje ALA- DIN, vývoj a výpočty provádí speciální skupina numeriků v centru v Praze - Komořanech, a k nám tyto informace proudí rych lými linkami. K tomu samozřejmě zpracováváme data z profesionálních stanic na Vy sočině, jako jsou Telč Kostelní Myslová, Při byslav, Dukovany. A je potom na konkrétním meteorologovi, jak tyto zprávy vyhodnotí a zpracuje. Jste podle mne jedna z nejohroženějších skupin, co se týče stížností; lidé nadávají na politiky, fotbalisty, a v případě, že nevyjde předpověď počasí, tak i na meteorology. Jaké procento úspěšnosti předpovědí dnes máte? Úroveň našich znalostí a technické možnosti
Ivana Záluská 11 Elektrárna zahalená v nízké inverzní oblačnosti výstup z kamery ČHMÚ nám neumožňují předpovídat počasí na 100 %. Stále neznáme, jak přesně probíhají některé procesy v atmosféře, nemůžeme si bouřkový mrak zavřít do laboratoře. Navíc, nad oceány máme málo stanic, vidíme sice na družicovém snímku, jestli je tam bouře nebo jasno, ale nevíme přesné hodnoty tlaku vzduchu. Na mapách se nám to zobrazuje jako bílá místa. Takže už na začátku výpočtu máme chyby, a čím časově delší provádíme výpočet, tím větší chyby ve výpočtu máme. Úspěšnost krátkodobé předpovědi je asi 90 %, desetidenní předpověď má úspěšnost přibližně 70 %. Na devět vynikajících předpovědí připadá 1 hor - ší, a ta do naší výrobní linky patří stejně jako ty dokonalé. Chyby patří k životu, je důležité umět se s nimi vyrovnat. To musí meteorolog zvládnout. Co dalšího musí mít dobrý odborník na počasí v povaze? Kromě toho, že musí umět počítat, rozumět fyzice a matematice, musí být také naprostý optimista, věřit, že bude lépe a umět se radovat z maličkostí, např. když zachrání zemědělcům postřik za desítky tisíc. A při neúspěšné předpovědi umět najít chybu. A taky musí mít podle mne schopnost tu odbornou předpověď převést do srozumitelného jazyka pro obyčejné smrtelníky, ne? A umět ji např. v rozhlase dobře podat. Já mám předpověď do rozhlasu, na Regionu, moc ráda. Dostávám daleko větší pros tor než na internetu, kde musím být stručná, a lidé často psanou předpověď navíc neumějí správ ně přečíst. Do rádia mohu všechno oko mentovat, vysvětlit, říct přesně, co si mají posluchači vzít ten den na sebe, jestli bude potřeba deštník apod. Na našem pracovišti jsme navíc na živé vstupy do vysílání vyzbrojeni větrovými bonbóny, kterých máme zásoby, před vstupem se rozmlouváme. Nic neponecháváme náhodě. Ve vysílání Regionu zníte všichni brněnští meteorologové moc příjemně, profesionálně, uvolněně. Často slyšíme také kromě češtiny slovenštinu. Rodí se za hranicemi lepší odborníci na meteorologii než u nás? Tomáš Púčik i Peter Hruška jsou moc šikovní, oba vystudovaní meteorologové, a když jsme rozšiřovali provoz stanice na nepřetržitý, potřebovali jsme nové kolegy, a oni dva byli zkrátka v konkurzu nejlepší. Jsem ráda, že tam jsou, protože i díky nim se neustále učím novým věcem. Jsou ve věku mých synů, já jim občas dávám zase maminkovské rady. Ano, i z vysílání na nás dýchá dobrá atmosféra z vašeho pracoviště, jste sehraná parta? Jsme. Opravdu jsme skvělý tým, i díky tomu, že spoléháme jeden na druhého. Když přijdu ráno do práce, mám za chvíli vstup k vám do vysílání, a tak se musím spolehnout na předpověď, kterou mi přichystal kolega předchůdce. Jen se bohužel nikdy nesejdeme všichni, vždycky je jeden z nás ve službě. To my v rozhlase dobře známe. Mají meteorologové nějaké své oblíbené vtipy, kterými se dobře baví, a ostatní jim nerozumějí? Vtipy snad ani ne, ale často se bavíme nad předpověďmi některých mediálně známých pseudometeorologů, kteří mají k naší práci opravdu hodně profesně daleko. A jinak často řešíme našeho Aladina (numerický model, viz výše). Aladin nám uletěl na koberci, Američané se ochlazují a Angličané jsou zase přiteplení Tím se bavíme v případě, že předpovědi z různých světových modelů jsou opravdu hodně rozkolísané. Pronásleduje Vás meteorologie i ve chvílích volna? Např. na dovolené? Ano, jsem tím postižená, asi jako každý. Sledujeme doma předpověď počasí v televizi, zajímá mě, jak mluví kolegové z ČHMÚ, co předpovídají. Také si moc ráda fotografuji různé přírodní úkazy, v podstatě mne nepotkáte bez fotoaparátu nebo kamery. Je s nimi obtížnější šplhat do kopců, ale záběry pak stojí za to. Nejzvláštnější meteorologické záběry mám zatím z USA, a to okraj hurikánu Alex, který ale na pobřeží naštěstí nezpůsobil velké škody. Máte nějaký meteorologický nebo fotografický sen? Přestože nevyhledávám extrémy počasí, ráda bych jednou nafi lmovala tornádo, i když vím, že je velmi nebezpečné. Kdo je kdo Meteoroložka Ivana Záluská přibližuje své kolegy z Českého hydrometeorologického ústavu. Meteoroložka Ivana Záluská Mojmír Martan skalničkář. Má nádhernou zahradu, na které se s kolegy často scházíme. Musíme opatrně našlapovat upravenými chodníčky na zahradě, abychom mu neponičili vzácné rostlinky získané např. až od severního pólu. Miloslav Hradil chodící encyklopedie. Je neomylný, na co se ho zeptáte, to ví a umí vždycky poradit. Petr Műnster volejbalista a ajťák. Velký sportovec, a také rozumí všem těm mašinkám, které nám pomáhají s předpovědí počasí. Peter Hruška běžec. Miluje pohyb ve volné přírodě, kde rád pozoruje počasí. Tomáš Púčik lovec bouří. Propadl meteorologii snad už na základní škole, má nádherné fotografie z okolí rodného Popradu, kde o pestré počasí není nouze. Jitka Kučerová rodinný typ. Jitka je ženská do nepohody, obětavá, pořád v dobré náladě, kterou šíří i na pracovišti. Petr Münster, Jitka Kučerová, Mojmír Martan Chcete vědět víc i o ostatních našich redaktorech a moderátorech? Hledejte na region.rozhlas.cz v sekci Kdo je kdo