VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Nejzávažnější trestné činy v nemocničním prostředí

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce Nejzávažnější trestné činy v nemocničním prostředí Bakalářská práce Autor: Lucie Müllerová Vedoucí práce: JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. Jihlava 2016

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní JUDr. Aleně Prchalové, Ph.D. za poskytnuté rady a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Dále bych také chtěla poděkovat všem, kteří semnou na tvorbě bakalářské práce spolupracovali. Velký dík, patří mé rodině a přátelům, kteří mě celou dobu studia podporovali.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá kauzou tzv. heparinového vraha a následnými rozhovory se zúčastněnými osobami případu. Základní část se věnuje trestnímu právu a s ním souvisejících pojmů. Mimo jiné, je zde vysvětlen pojem nemocničního prostředí a eutanázie. Další část pojednává o případu Petra Zelenky a osob, které se na celé kauze podíleli a přispěli svými poznatky. V bakalářské práci jsou také uvedeny podobné případy v českém i zahraničním zdravotnictví. Cílem práce je tedy popsat a následně ucelit případ zdravotníka Petra Zelenky, který podával neordinovaný lék heparin. A také zjištění jeho moţného motivu k páchání trestné činnosti. Klíčová slova: heparin, anesteziologicko-resuscitační oddělení, vraţda, pacient, soudní líčení Annotation The thesis deals with a case of so called Heparin killer and subsequent interviews with interested parties. The basic part deals with criminal law and related terms. Further, the terms hospital environment and euthanasia are explained. The following part deals with the case of Petr Zelenka and people who were interested in the case and helped with their knowledge. There are similar cases in the Czech and foreign health service listed in the paper, too. Therefore, the aim of this thesis is to describe and subsequently connect the case of Petr Zelenka, a male nurse who administered a drug called Heparin without a doctor's supervision. Also, to find his possible motive for committing a crime. Key words: heparin, department of anesthesiology and critical care, murder, patient, trial

Obsah Úvod... 10 Teoretická část... 12 1. Trestní právo... 12 1.1 Prameny trestního práva... 12 1.2 Funkce trestního práva... 13 1.2.1 Ochranná funkce... 13 1.2.2 Preventivní funkce... 14 1.2.3 Represivní funkce... 14 1.2.4 Regulativní funkce... 14 1.3 Působnost trestních zákonů... 14 1.3.1 Působnost časová... 15 1.3.2 Působnost místní... 15 1. 3.3 Působnost věcná... 16 1.3.4 Působnost osobní... 16 2. Trestný čin... 17 2.1 Pojem trestný čin... 17 2.1.1 Protiprávnost... 17 2.1.2 Znaky uvedené v trestním zákoníku... 18 2.1 3 Dělení trestných činů... 18 2.2 Znaky trestného činu... 19 2.2.1 Stanovený věk a příčetnost... 19 2.2.2 Protiprávní čin... 19 3. Skutková podstata trestného činu... 20 3.1 Pojem skutkové podstaty trestného činu... 20 3.2 Znaky skutkové podstaty trestného činu... 20 3.2.1 Objekt trestného činu... 20

3.2.2 Objektivní stránka trestného činu... 21 3.2.3 Subjekt trestného činu pachatel... 21 3.2.4 Subjektivní stránka trestného činu... 22 4. Vybraná vývojová stádia trestné činnosti... 23 4.1 Příprava k trestnému činu... 24 4.2 Pokus trestného činu... 24 5. Pojem a účel trestu, systém trestu... 25 5.1 Pojem trestu... 25 5.2 Účel trestu... 25 5.3 Systém trestu... 25 6. Druhy trestů... 26 6.1 Trest odnětí svobody... 26 6.1.1 Typy věznic... 27 6.2 Podmíněné odsouzení... 28 7. Trestné činy proti ţivotu a zdraví... 28 7.1 Trestné činy proti ţivotu... 29 7.1.1 Vraţda... 29 7.1.2 Zabití... 30 7.1.3 Usmrcení z nedbalosti... 30 7.2 Trestné činy proti zdraví... 31 7.2.1 Těţké ublíţení na zdraví... 31 7.3 Trestné činy ohroţující ţivot nebo zdraví... 32 8. Nemocnice... 32 8.1 Nemocniční prostředí... 32 8.2 Poţadavky zdravotnického personálu... 33 8.3 Eutanazie... 33 8.3.1 Země, kde je eutanazie legální... 34

Praktická část... 35 9. Výzkumné šetření... 35 9.1 Výzkumná otázka... 35 9.1.1 Dílčí výzkumná otázka... 35 9.2 Případová studie... 35 9.3 Analýza dokumentů... 36 9.3.1 Analýza dat... 36 9.4 Objekty výzkumu... 37 9.5 Technika sběru dat... 37 10. Interpretace dat... 38 10.1 Případová studie č. 1... 38 10.1.1 Rodiče Petra Zelenky... 39 10.1.2 Skutečný příběh heparinového vraha, kauza Zelenka... 40 10.1.3 Oběti heparinového vraha... 45 10.1.4 Pohledy psychologů... 47 10.2 Případová studie č. 2... 48 10.2.1 Rozhovor s primářem Longinem... 49 10.3 Případová studie č. 3... 52 10.3.1 Rozhovor s panem Jaroslavem Motlem... 53 11. Shrnutí... 55 12. Nejvýznamnější světové případy trestných činů v nemocničním prostředí... 56 12.1 Česká republika... 56 12.2 Brazílie... 56 12.3 Finsko... 57 12.4 Německo... 57 Závěr... 58 Seznam pouţité literatury... 61

Přílohy... 66 Příloha č. 1... 66 Příloha č. 2... 68

Úvod Trestné činy ve zdravotnictví jsou velmi závaţnými trestnými činy. Posláním lékařů i zdravotnického personálu v nemocnicích, je pacienty zachraňovat a starat se o jejich zdraví. V případě zdravotníka Petra Zelenky tomu tak nebylo. Jeho jednání bylo morálně velmi zvrhlé, jelikoţ se měl o pacienty starat, zatímco jim ubliţoval. Jednal tak na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kde jsou pacienti hospitalizováni ve váţném aţ kritickém zdravotním stavu. Shrnutím by se dalo hovořit o neúctě k lidskému ţivotu. Téma bylo vybráno na základě mého zájmu o problematiku trestných činů, zejména vraţd ve zdravotnictví. Dále na základě zájmu o osobu Petra Zelenky a celého případu heparinového vraha. Velká pozornost byla věnována motivu, pod kterým Petr Zelenka své skutky páchal. Základním cílem bakalářské práce bylo nastínit problematiku trestných činů ve zdravotnictví, přesněji v nemocničním prostředí a podrobně rozebrat a následně ucelit kauzu tzv. heparinového vraha. Dále jeho případný motiv a reakce lidí, kteří se zdravotníkem Petrem Zelenkou přišli do kontaktu. V teoretické části byla popsána témata trestního práva. Jedná se zejména o pojem vraţdy, který s kauzou Petra Zelenky úzce souvisí. Dále pak, s poukázáním na název práce, téma nejzávaţnějších trestných činů. První kapitola pojednává o trestním právu a jeho prameny, funkce a působnosti. Tyto pojmy byly uţity pro vysvětlení základu trestního práva. Dále se práce zabývala trestným činem, a to s jeho dělením, znaky i označením, kdy se právě o trestný čin jedná. Důleţitým bodem práce bylo téma skutkové podstaty trestného činu, kde byl definován subjekt trestného činu, tedy pachatel. Další kapitoly se zabývaly tématikou vývojových stádií trestné činnosti. Jedná se o přípravu k trestnému činu a následný pokus trestného činu. Byly zde uvedeny také pojmy účel a systém trestu s následným rozebráním druhů trestů, k nimţ byl řazen trest odnětí svobody a podmíněné odsouzení. Po té byly v další kapitole uvedeny trestné činy proti ţivotu a zdraví, jimiţ jsou vraţda, zabití, usmrcení z nedbalosti, těţké ublíţení na zdraví a trestné činy ohroţující ţivot nebo zdraví. V poslední části jsou uvedené nemocnice, jejich prostředí a poţadavky zdravotnického personálu. V této kapitole bude také popsána eutanazie a země s její legalizací. 10

Pro praktickou část byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu, a to formou případové studie s následným polo-strukturovaným rozhovorem. V práci byla pouţita i forma analýzy dokumentů. Primárním cílem práce bylo nastínit a následně ucelit kauzu tzv. heparinového vraha Petra Zelenky s poukázáním na řešení a průběh celé kauzy. Dále pak názory a rozhovory zúčastněných osob a obětí. K dalšímu cíli práce patří zjištění odpovědí na výzkumnou otázku, coţ znamená, zjistit, kdo byl Petr Zelenka a jeho moţný motiv k páchání trestné činnosti v nemocničním prostředí. Lze předpokládat, ţe se rozhovory a jednotlivé názory se budou lišit, přičemţ zvolená výzkumná strategie umoţní při vyuţití více metod sběru dat, komplexní zkoumání případu ve všech souvislostech. Tato bakalářská práce poskytne ucelené informace o kauze heparinového vraha. Uvede také další podobné případy v českém či zahraničním zdravotnictví. 11

Teoretická část 1. Trestní právo Trestní právo je právním odvětvím, které řadíme do oblasti veřejného práva. Dělí se na trestní právo hmotné a procesní. Trestní právo hmotné, neboli materiální, upravuje, co je trestným činem a jaký trest, nebo sankce za jeho spáchání můţe byt uloţena. Trestní právo procesní, jinak také formální, upravuje trestní řízení, tj. postup orgánů činných v trestním řízení a dalších subjektů na trestním řízení zúčastněných při projednávání trestních věcí. Oba druhy trestního práva, jsou spolu úzce spjaty. Trestní právo hmotné, můţe být realizováno pouze způsobem, který stanový trestní právo procesní, přičemţ trestní právo hmotné by bez trestního práva procesního, ztratilo svůj smysl. Trestní právo hmotné chrání práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, zájmy společnosti, ústavní řízení České republiky před trestnými činy. 1 1.1 Prameny trestního práva K základním pramenům trestního práva řadíme zejména Ústavu České republiky (ústavní zákon č. 1 /1993 Sb.), Listinu základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2 /1993 Sb.), zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), zákon č. 141/1961 Sb. (o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů). Dále také mezinárodní smlouvy a zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, který upravuje zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a také i poměrně novu právní normu zákon 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Zákon č. 40/2009 Sb., který je označován jako trestní zákoník, je povaţován za nejzákladnější pramen trestního práva. Dotyčný zákon upravuje komplexním a systematickým způsobem danou oblast. Systematičností daného zákona je, jeho rozdělení na část obecnou a část zvláštní. Obecná část zahrnuje jednotlivá ustanovení, která jsou společná všem trestným činům, zejména vznik a zánik trestní odpovědnosti, ukládání trestu a ochranných opatření, zahlazení odsouzení a vkladová ustanovení, tj. 1 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 17-20. 12

otázky které se aplikují na jednotlivé skutkové podstaty uvedené v části zvláštní. Zvláštní část popisuje 13 hlav, do kterých je rozdělena 2. Řazení jednotlivých hlav souvisí s významem, který současná Česká republika jednotlivým chráněným hodnotám přisuzuje. První a zároveň nejdůleţitější hodnotou trestního zákoníku oproti trestnímu zákonu z roku 1961 spatřuje lidské individuum, jeho ţivot, zdraví, svobodu důstojnost a majetek. Teprve poté následují pojmy, jako zájem společnosti na ochraně jejího hospodářství a placení daní atd. 3 Z tohoto důvodu je první skutkovou podstatou zvláštní části trestního zákoníku Vraţda podle 140 a nikoli Vlastizrada, tak jak tomu bylo v minulé právní úpravě, v trestním zákonu platném do 31. 12. 2009. 1.2 Funkce trestního práva Základním účelem hmotného trestního práva vyjádřeným v obecné rovině je zejména ochrana zájmů společnosti, ústavního zřízení České republiky, práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, před trestnými činy. V trestním právu dále rozlišujeme několik základních funkcí tj. ochranná, preventivní, represivní a regulativní funkce. 4 1.2.1 Ochranná funkce Ochranná funkce trestního práva je jednou z hlavních, jelikoţ se zde jedná, zejména o ochranu společnosti před kriminalitou. Jedná se o krajní prostředek ochrany společnosti, chrání společnost a její určený okruh vztahů před nejnebezpečnějšími útoky fyzických osob. Nejčastěji se tato skutečnost vyjadřuje formulací poslední instance neboli ultima ratio. Často se v této souvislosti hovoří o tzv. subsidiaritě trestní represe. Tou je myšlena skutečnost, ţe trestní právo si vybírá určité konkrétní vztahy, jeţ jsou primárně upraveny jinými právními odvětvími (právem správním, občanským, ústavním) a těmto poskytuje navíc ještě trestněprávní ochranu. 5 2 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 3 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 20. 4 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 20. 5 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str..20-21. 13

1.2.2 Preventivní funkce Další funkcí trestního práva je předcházení a zamezení trestní činnosti, tedy funkce preventivní. Funkci preventivní dělíme na individuální prevenci, která se zaměřuje na konkrétního pachatele a generální prevenci zaměřenou na ostatní pachatele trestných činů. Tato funkce vyplývá zejména z účelu trestu, jehoţ úkolem je také vychovávat odsouzeného k řádnému vedení ţivota a výchovného působení na ostatní členy společnosti. Preventivní funkce trestního práva má předcházet opětovnému porušení nebo ohroţení zájmů chráněných trestním zákonem. 6 1.2.3 Represivní funkce Tato funkce je zaměřená na ochranu chráněných zájmů, a to individuálně tj. působením na pachatele trestného činu. Základním účelem represivní funkce je zabránění páchání další trestné činnosti a během výkonu trestu vytvářet podmínky pro převýchovu, obnovení narušených sociálních vztahů a sociální integrace. 7 1.2.4 Regulativní funkce Při regulativní funkci trestní právo co nejpřesněji vymezuje zákonné podmínky trestní odpovědnosti i beztrestnosti, zadává podmínky ukládání trestů a ochranných opatření u dospělých pachatelů. U mladistvých pachatelů výchovné, ochranné a trestní opatření. 8 1.3 Působnost trestních zákonů Pojem působnost trestních zákonů vysvětluje okruh společenských vztahů, na které se právní norma vztahuje a podmínky, za nichţ se tato norma uplatní. Rozlišujeme působnost časovou, místní, věcnou a osobní. 9 6 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 21. 7 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 21. 8 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 21. 9 PRCHALOVÁ Ph.D., JUDr. Alena. Úvod do právní teorie a praxe III.: Studijní text pro prezenční formu studia. Jihlava, 2014. 14

1.3.1 Působnost časová Důleţitým prvkem, který charakterizuje časovou působnost, je platnost a účinnost právní normy. Platnost určuje, kdy se stane norma součástí právního řádu. Účinnost je pojem, kterým rozumíme časové období, ve kterém je právní norma závazná a má být podle ní postupováno. Dobu mezi platností a účinností nazýváme jako legisvakanční lhůtu. S pojmem účinnost pracuje zejména Listina základních práv a svobod (čl. 40 odst. 6), a také trestní zákoník ( 2 odst. 1). 10 Tyto právní předpisy stanoví, ţe trestnost činu se posuzuje a trest za něj se ukládá, zásadně podle zákona účinného v době spáchání trestného činu, podle pozdějšího pouze v případě, kdy je pro pachatele příznivější. Dobou spáchání trestného činu, je míněna doba jednání anebo doba, kdy nastane následek trestného činu. To je důleţité zejména u trestných činů trvajících po delší dobu, jakým můţe být např. omezování osobní svobody, kuplířství, nedovolené ozbrojování, kdy doba spáchání trestného činu se můţe překrývat se dvěma účinnými právními normami. 1.3.2 Působnost místní Tento pojem vymezuje území, na kterém působí trestní zákon. Jediný stát je oprávněn vykonávat na státním území moc zákonodárnou (stanovuje co trestným činem je a jaký trest za něj můţe být uloţen), moc výkonnou ( donucování osob na svém území k respektování zákona), moc soudní (rozhodování v individuálních případech o spáchání trestného činu a uloţení trestu). Pouţití trestního zákoníku a posouzení trestného činu je podmíněno spácháním trestného činu na území republiky. Územím republiky chápeme celé území státu uvnitř státních hranic, vzdušný prostor nad státním územím a prostor pod povrchem státního území. Princip, který ovládá místní působnost, se nazývá princip teritoriality (zákon č. 40/2009 Sb. 4). U pachatele trestné činnosti nezáleţí na státní příslušnosti, můţe to být občan ČR, ale i cizí státní příslušník nebo osoba bez příslušnosti. 11 Zde jiţ zmiňovaný zákon uvádí, ţe trestný čin se povaţuje za spáchaný na území České republiky, v případě, kdy se pachatel dopustil jednání, které porušovalo nebo ohroţovalo zájmy chráněné trestním zákonem, a to jednání bylo zcela, nebo z části započato v cizině. Dále pak v případě, byl-li porušen nebo ohroţen zájem chráněný trestním zákonem, nebo měl-li tu takový následek nastat, 10 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 11 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 62 68. 15

i kdyţ v cizině. K principům teritoriality ovšem řadíme i zásadu registrace (zákon č. 40/2009 Sb. 5), která se vztahuje na trestné činy spáchané mimo území České republiky na palubě lodi, nebo jiného plavidla, anebo letadla či jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republice. 12 1. 3.3 Působnost věcná Působnost věcná je zaměřená na okruh společenských vztahů, na které dopadá trestní zákon. Chrání státní, veřejné i individuální vztahy, zájmy a hodnoty. Individuální zájmy jsou chráněny u vlastních státních příslušníků, ale i u cizinců a osob bez státní příslušnosti. Státní a veřejné zájmy chrání stát pouze své vlastní, avšak výjimkou je ochrana cizích zájmů na základě příslušné mezinárodní smlouvy, která by věcnou působnost zákona rozšířila. 13 1.3.4 Působnost osobní V osobní působnosti se jedná o osoby, podle pravidel vyňaté z trestního zákona, jedná se o tzv. exempci hmotněprávní. Osobní postavení pachatele můţe způsobit jeho nestíhatelnost. Článek 65 Ústavy uvádí, nemoţnost trestního stíhání prezidenta republiky. Prezident republiky můţe být stíhán pouze pro velezradu, a to na základě obţaloby Senátu. Souzen je před Ústavním soudem a jediným moţným trestem je ztráta prezidentského úřadu a způsobilost jej znovu nabýt. Velezrada je proto ústavněprávní delikt a jeho skutková podstatu v trestním zákoníku nenajdeme. Poslance nebo senátora nelze stíhat bez souhlasu příslušné komory, jejíchţ je členem (tj. poslanecká sněmovna nebo senát). Pokud tedy příslušná komora vyjádří nesouhlas s trestním stíháním pro daný skutek, je trestní stíhání pro daný skutek vyloučeno, po celou dobu vykonávání poslaneckého nebo senátorského mandant. Teprve po jeho skončení, můţe být trestní stíhání zahájeno. 14 12 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 13 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 68. 14 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 69-70. 16

2. Trestný čin 2.1 Pojem trestný čin Trestným činem je podle trestního zákona, protiprávní čin, který je označován za trestný a to na základě uvedených znaků v zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. 15 Tak je trestný čin uveden, v 13 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Z uvedené definice vyplývají podmínky, které musí být současně splněny, aby se jednalo o trestný čin. Jedná se o protiprávnost a znaky uvedené v trestním zákoně. Hovoříme o obligatorních podmínkách. U mladistvých se trestný čin nazývá provinění, ale stejně jako u dospělého pachatele, se vyţaduje současné naplnění obou znaků, které jiţ byly uvedené. 16 Jandourek ve své knize Sociologie zločinu, definuje trestný čin jako, vědomé a dobrovolné spáchání činu povaţovaného za společensky nebezpečný a zakázaný nějakým pravidlem, stanoveným oprávněnou autoritou. Autorita zde můţe, za spáchání trestného činu uloţit trest. 17 Při hodnocení jedince, který spáchal trestný čin, zajímá naprostou většinu lidí především to, co provedl, coţ je pochopitelné a proto při ukládání trestu bývá zohledňováno, především hledisko nebezpečnosti. Tento přístup je chápan jako snaha o ochranu společnosti před pachateli trestných činů. 18 2.1.1 Protiprávnost Protiprávnost je prvním znakem trestného činu, jedná se o rozpor s právní normou v rámci právního řádu. Protiprávnost se dovozuje z právního řádu, a zpravidla se opírá o některá ustanovení leţící mimo trestní zákon. Protiprávnost se zkoumá vzhledem 15 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 16 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 114-115. 17 JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 175 s. ISBN 978-80-262-0026-0., str. 12. 18 NĚMEC, Jiří. Psychopatie a kriminalita: (život ze dne na den). Vyd. 1. Praha: Centurion, 1993, 71 s. ISBN 80-901-1217-X., str. 9. 17

k celému právnímu řádu, proto není moţné, aby ve správním právu nebo v právu občanském, bylo dovoleno jednání, které je v trestním právu zakázané. 19 2.1.2 Znaky uvedené v trestním zákoníku Další, tedy druhou obligatorní podmínkou trestného činu je naplnění znaků uvedených v zákoně. Jedná se o druhou podmínku, která musí být splněna společně s protiprávností, aby se jednalo o trestný čin. Hovoříme zde o formálním pojetí trestného činu, jak je uvedeno v 13 odst. 1. zákona č.40/2009 Sb., 13 odst. 1. Jiţ zmiňované formální pojetí trestného činu, by mělo přinést několik výhod jako např. přesné vymezení jednotlivých skutkových podstat trestného činu, naplňování poţadavku mullum crimen sine lege (ţádný trestný čin bez zákona), vyjadřování rovnosti občanů před zákonem a neumoţňování orgánům činným v trestním řízení jít nad rámec vymezený zákonem. 20 2.1 3 Dělení trestných činů Kategorie trestných činů jsou uvedené v 14 trestního zákona. Hovoříme o přečinech, kam řadíme všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy, u kterých je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí do pěti let. K dalším patří zločiny, jsou to všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závaţnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Tato právní úprava ještě hovoří i o zvlášť závaţných zločinech, coţ jsou úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. 21 19 PAVLÁČKOVÁ, Iveta. Okolnosti vylučující protiprávnost v českém trestním právu. Praha, Duben2011. Bakalářská práce. Bankovní institut vysoká škola Praha. Vedoucí práce Judr. Aneţka Forstová. 20 PRCHALOVÁ Ph.D., JUDr. Alena. Úvod do právní teorie a praxe III.: Studijní text pro prezenční formu studia. Jihlava, 2014. 21 PRCHALOVÁ Ph.D., JUDr. Alena. Úvod do právní teorie a praxe III.: Studijní text pro prezenční formu studia. Jihlava, 2014. 18

2.2 Znaky trestného činu Znaky uvedené v trestním zákoně, jsou znaky skutkové podstaty trestného činu, kam řadíme objekt, objektivní stránku, subjekt neboli pachatele, subjektivní stránku a protiprávnost. Dalším znakem je stanovený věk a příčetnost. 22 2.2.1 Stanovený věk a příčetnost Obecné znaky trestného činu, tedy znaky, které musí být splněny u kaţdého trestného činu, jsou stanovený věk ( 25) a příčetnost ( 26). Jsou pro všechny trestné činy shodné, neodlišují se od sebe navzájem. To znamená, ţe trestného činu se můţe dopustit pouze osoba trestně odpovědná, tedy osoba, která dosáhla stanoveného věku a byla v době spáchání trestného činu příčetná. U mladistvých pachatelů se jedná o rozumovou a mravní vyspělost. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe uvádí: mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný 23. Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Takto trestní zákon hovoří o nepříčetnosti v ( 26). V trestním zákoníku je zmíněna i tzv. zmenšená příčetnost a to v ( 27). Jedná se o osoby, které v době páchání trestné činnosti měly podstatně sníţenou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost. 2.2.2 Protiprávní čin Protiprávní čin uţívá zákon o soudnictví ve věcech mládeţe ve svých vykládacích ustanoveních, jako označení pro trestný čin, provinění neb čin jinak trestný. 24 22 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 119-122. 23 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 24 PRCHALOVÁ Ph.D., JUDr. Alena. Úvod do právní teorie a praxe III.: Studijní text pro prezenční formu studia. Jihlava, 2014. 19

3. Skutková podstata trestného činu 3.1 Pojem skutkové podstaty trestného činu Jedná se o jeden z formálních znaků trestného činu. Jde o právní formu vyjadřující typové znaky trestného činu uvedené v trestním zákoně. Můţeme říci, ţe se jedná o souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je navzájem. Skutková podstata trestného činu obsahuje souhrn znaků, které poukazují na určení, o jaký trestný čin se jedná, tedy jde-li o skutkovou podstatu trestného činu, ohroţení, únosu, loupeţe atd. Od skutkové podstaty odlišujeme konkrétní skutkový děj, který nazýváme skutek. Skutek má znaky skutkové podstaty trestného činu a je jejím odrazem. Další termín, který odlišujeme, nazýváme dispozice. Dispozicí rozumíme souhrn všech podmínek trestní odpovědnosti, včetně těch, které nejsou znaky skutkové podstaty trestného činu (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost u mladistvých). 25 3.2 Znaky skutkové podstaty trestného činu Znaky dělíme na obligatorní a fakultativní. Mezi obligatorní znaky řadíme objekt, objektivní stránku, subjekt tj. pachatel a subjektivní stránku. Pokud trestný čin nemá všechny tyto znaky, nemá tedy ani skutkovou podstatu trestného činu. Fakultativními znaky rozumíme znaky, které nemusejí být u všech skutkových podstat, například určité místo, vymezení času jednání, určitý prostředek spáchání trestného činu, cíl, pohnutka, motiv. 26 3.2.1 Objekt trestného činu Objekt trestného činu je charakteristický ve vztahu k ostatním znakům skutkové podstaty určitými zvláštnostmi tj. má klíčový význam pro skutkovou podstatu trestného činu. Objekt trestného činu je definován zpravidla jako společenské vztahy, zájmy a hodnoty chráněné trestním zákonem. Můţe se jednat o soubor vztahů (zájmů, hodnot), které se někdy označují, jako právní statek. Chrání společnost a určený 25 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 143-146. 26 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 146-147. 20

okruh společenských vztahů před společensky nejnebezpečnějšími útoky fyzických osob. 27 3.2.2 Objektivní stránka trestného činu Jedná se o druhý znak skutkové podstaty trestného činu, který je charakteristický způsobem spáchání trestného činu a jeho následky. Dle obligatorních znaků, je objektivní stránka trestného činu charakterizována, jako jednání, následek trestného činu a příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Kdeţto fakultativními znaky objektivní stránky trestného činu jsou zejména místo a čas jednání, jeho účinek, hmotný předmět útoku, pouţitý prostředek ke spáchání trestného činu a jiné znaky. Pokud chybí některý z obligatorních znaků objektivní stránky trestného činu, není objektivní stránka trestného činu naplněna, a tudíţ není naplněna ani skutková podstata trestného činu, coţ znamená, ţe nenastává trestní odpovědnost 28. Jednání, jeden z obligatorních znaků objektivní stránky trestného činu, je vysvětlován jako, projev vůle ve vnějším světě. Projevem vůle můţe být vlastní jednání (konání), ale také nekonání tj. opomenutí. 29 Následkem trestného činu rozumíme porušení nebo ohroţení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Trestní zákon třídí následky trestného činu do několika kategorií a to následek, těţší následek, škodlivý následek, zvlášť těţký a těţko napravitelný následek. Třetím obligatorním znakem je příčinný vztah mezi jednáním a následkem trestného činu. Tento znak popisuje odpovědnost pachatele jen v případě, pokud svým jednáním následek skutečně způsobil. Pokud příčinný vztah chybí, nenastane trestní odpovědnost. 30 3.2.3 Subjekt trestného činu pachatel Pachatel trestného činu je trestně odpovědná fyzická osoba, která svým jednáním spáchala trestný čin. Za pachatele není povaţována jen osoba dokonaného trestného 27 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 151-153. 28 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 160-161. 29 PRCHALOVÁ Ph.D., JUDr. Alena. Úvod do právní teorie a praxe III.: Studijní text pro prezenční formu studia. Jihlava, 2014. 30 Objektivní stránka trestného činu. Http://www.uni-regensburg.de/ [online]. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z:http://www.uniregensburg.de/einrichtungen/zsk/tschechische_rechtssprache/trestnipravo/chapter3/block4/cont ent.html. 21

činu, ale i pokusu, či přípravy, je-li trestná. Trestní zákoník definuje pachatele takto: pachatelem trestného činu je ten, kdo naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, a to svým jednáním. Je zde zahrnut i pokus či příprava, je-li trestná ( 22 odst. 1 ). 31 Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. ( 22 odst. 2) 32 3.2.4 Subjektivní stránka trestného činu Subjektivní stránka trestného činu je významným znakem skutkové podstaty trestného činu. Jedná se o soubor znaků charakterizujících psychiku pachatele ve vztahu k trestnému činu. Obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu, a to jediným, je zavinění, které má formu úmyslu nebo nedbalosti. Jedním ze znaků subjektivní stránky trestného činu je zavinění. Zavinění je vnitřní psychický vztah člověka k určitým skutečnostem, na základě kterých vzniká trestný čin, ať uţ vytvořený pachatelem nebo objektivně existující, bez jeho přičinění v době činu. Sloţky tvořící pojem zavinění jsou vedení a volní sloţka, které jsou uvedeny v 15 a 16. Vedení zahrnuje vnímání tj. odraz předmětu či jevů prostřednictvím našich smyslových orgánů. Dále zahrnuje představu předmětu a jevů, které pachatel v daném okamţiku můţe vnímat, avšak vnímal je dřív, nebo k nim došel úsudkem na základě znalostí a zkušeností. Podmínkou je plné uvědomění pachatele v době spáchání trestného činu. Volní sloţka vyţaduje převzetí uskutečnění určitého skutku pachatelem do své vůle, a aby byl rozhodnut pro takové porušení chráněného zájmu. Rozlišujeme dvě formy zavinění, a to úmysl přímý a nepřímý a nedbalost vědomou a nevědomou. 33 31 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 32 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 33 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 207-208. 22

Úmysl je první forma zavinění. Představuje sloţku vedení a sloţku volní směřující k uskutečnění skutečností, které se podílejí na zakládání trestného činu. O úmyslné zavinění jde v případě, věděl-li pachatel, ţe způsobem, který je uvedený v trestním zákoně poruší, nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem a chtěl takové porušení nebo ohroţení způsobit. Jedná se o úmysl přímý ( 15 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Jestliţe pachatel věděl, ţe svým jednáním můţe způsobit porušení nebo ohroţení zájmů chráněných trestním zákonem a v případě, ţe jej způsobil, byl s tím srozuměn, pak hovoříme o úmyslu nepřímém ( 15 odst. 1 písm. b) trestního zákona. 34 Druhou formou zavinění je nedbalost, o kterou se jedná v případě, pokud pachatel věděl, ţe můţe způsobem, v trestním zákoně uvedeném, porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe takové porušení či ohroţení nezpůsobí ( 16 odst. 1 písm. a) trestního zákona. V takovém případě se jedná o nedbalost vědomou. V opačném případě, tedy v případě nedbalosti nevědomé ( 16 odst. 1 písm. b), trestního zákona, pachatel nevěděl, ţe svým jednáním můţe takové porušení nebo ohroţení způsobit, ač o tom k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. 35 S otázkou zavinění je úzce spjat pojem omyl. V trestním zákoně omylem rozumíme neshodu pachatelova vědění se skutečností. Omyl je dělen na omyl právní a skutkový ( 18 a 19 trestního zákona). 4. Vybraná vývojová stádia trestné činnosti Vývojovými stádii trestného činu rozumíme fáze, které jsou typické pro naplňování úmyslu pachatele spáchat trestný čin. K vývojovým stádiím trestného činu řadíme přípravu k trestnému činu, pokus trestného činu a dokonaný trestný čin. Závaţnost stádií je různá, avšak nejzávaţnější je dokonání trestného činu. 36 34 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 218. 35 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 221. 36 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 267. 23

4.1 Příprava k trestnému činu Trestní zákon hovoří o přípravě k trestné činnosti takto: Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu ( 14 odst. 3), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu 37 ( 20 odst. 1 trestního zákona). Otázka, která musí být vţdy vyřešena, pojednává o tom, zda jde o zvlášť závaţný zločin, teprve poté můţe být zkoumáno, zda je u konkrétního ustanovení stanovena trestnost přípravy. 20 trestního zákona pojednává o přípravě k trestnému činu jednak obecně tj. úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závaţného zločinu a jednak demonstrativně vyjmenovává jednotlivé, nejtypičtější způsoby přípravného jednání. Mezi tato jednání řadíme organizování trestného činu, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, spolčení, srocení, návod a pomoc. 38 Spolčení je forma přípravy, která je mlčky nebo vysloveně učiněna dohodou dvou či více osob. Zvláštní formou je organizovaná skupina. Srocení lze vysvětlit jako shluk alespoň 3 osob, k němuţ došlo i bez vyslovené dohody a je zaměřen k individuálně určitému násilnému trestnému činu, ke kterému má ihned dojít. 39 4.2 Pokus trestného činu Jedná se o obecnou formu trestného činu, kde je pachatel za pokus trestně odpovědný i přesto, ţe nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Pojem pokus je vymezen v 21 trestního zákona, a to určitými znaky. Prvním znakem je jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu. Druhý znak zahrnuje úmysl spáchat trestný čin a třetí je nedostatkem dokonání. 40 37 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 38 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 268. 39 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 270-273. 40 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 273-277. 24

5. Pojem a účel trestu, systém trestu 5.1 Pojem trestu Trest je definován, jako zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Jedná se o právní následek činu, na němţ lpí vina. Jednou z koncepcí pojetí smyslu trestu je teorie prevence, která vidí smysl trestu v ochraně společnosti a v částečné nebo úplné nápravě zločince. Trest je tedy vnímán jako léčení, které zabrání budoucímu páchání trestných činů. Trestní právo definuje trest také, jako prostředek státního donucení, který stát uţívá k ochraně zájmů chráněných trestním zákonem ( 37 odst. 1). Podstatou trestu, je tzv. újma, způsobená soudem osobě pachatele trestného činu. Trest můţe být uloţen pachateli trestného činu jen na základě zákona, který jediný stanoví, jaké jednání je trestným činem a jaký trest leze za jeho spáchání uloţit. Trest ukládá výhradně soud. 41 5.2 Účel trestu Účelem trestu se rozumí ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti, vychovávat odsouzeného k vedení řádného ţivota a generálně preventivní účinek tj. výchovně působit na ostatní členy společnosti. 42 5.3 Systém trestu Uspořádání jednotlivých druhů trestů je v trestním zákoníku uvedeno, podle závaţnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemných vztahů, mezi jednotlivými tresty. Hovoříme zde o dvou základních zásadách trestního práva hmotného. Jsou jimi zásada legality, tedy zákonitosti a zásada humanismu. Vypočet jednotlivých druhů trestů je taxativní a nelze jej ţádným způsobem rozšiřovat. Nad rámec 52 trestního zákoníku lze uloţit 41 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 347-352. 42 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 353 355. 25

ještě výjimečný trest, o kterém hovoří 52 trestního zákoníku a který je zvláštním typem trestu odnětí svobody. 43 6. Druhy trestů Zákon č. 40/2009 Sb. v 52 uvádí druhy trestu takto: (1) Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. (2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. (3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest ( 54). Dále budou popsány vybrané druhy trestů s odkazem na trestní zákoník. 44 6.1 Trest odnětí svobody Pouze trest odnětí svobody plní speciálně preventivní účel a omezuje moţnost odsouzeného páchat další trestnou činnost. Zároveň je zde i plnění výchovného cíle, a to jiţ svým samotným uloţením trestu. Trest odnětí svobody můţe být uloţen za kaţdý trestný čin, který je uveden ve zvláštní části trestního zákoníku. Zákon č. 40/2009 Sb. 55 odst. 2 uvádí, za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. 45 Délka nepodmíněného trestu odnětí svobody je v trestním zákoně stanovena jednak maximální délkou, která je představovaná obecnou horní hranicí dvacet let, a jednak trestními sazbami stanovenými u jednotlivých skutkových podstat. Překročení této hranice je moţné pouze výjimečně, a to v případech, kdy jsou splněny podmínky pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody ( 59) nebo pro uloţení výjimečného trestu ( 54), Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí 43 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 355 358. 44 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 45 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 26

svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje. 46 Minimální hranice trvání trestu odnětí svobody není v trestním zákoníku stanovena. Výjimečnost těchto trestů spočívá v době trvání, která je delší, neţ je obecně nejvyšší přípustná horní hranice trestu odnětí svobody. Dále jej lze uloţit, jen za splnění přesně vymezených podmínek stanovených v 54 a je stanoven obligatorní výkon těchto trestů tak, ţe pachatel je vţdy zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou 47. Trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let můţe být uloţen podle ustanovení 54 odst. 2 pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky: 1. Závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká nebo 2. Moţnost nápravy pachatele je obzvlášť ztíţená. 48 Zákon zná čtyři typy věznic. Patří k nim věznice s dohledem, dozorem, ostrahou a věznice se zvýšenou ostrahou. O tom, do jaké věznice bude pachatel umístěn, rozhoduje soud. 49 6.1.1 Typy věznic Věznice s dohledem je pro pachatele, kteří jsou odsouzeni za nedbalostní trestné činy a dosud nebyli ve výkonu trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin. Věznice s dozorem je pro odsouzené za nedbalostní trestné činy, kteří jiţ byli ve výkonu trestu, a to za úmyslné trestné činy do dvou let. K dalším patří věznice s ostrahou, kam patří osoby odsouzené za úmyslné trestné činy ve výkonu trestu odnětí svobody převyšující 3 roky nebo pokud jiţ byli v minulosti za úmyslný trestný čin ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemţ není důvod pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. A k posledním řadíme věznici se zvýšenou ostrahou, která je výhradně pro odsouzené na doţivotí, zvlášť nebezpečné recidivisty, osoby, jimţ byl uloţen trest odnětí svobody na dobu nejméně 8 let, nebo odsouzené, za úmyslný trestné činy, kteří v posledních pěti letech uprchli z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby. 50 46 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 47 NĚMEC, Jiří. Psychopatie a kriminalita: (život ze dne na den). Vyd. 1. Praha: Centurion, 1993, 71 s. ISBN 80-901-1217-X., str. 32-34. 48 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 361-366. 49 PRCHALOVÁ Ph.D., JUDr. Alena. Úvod do právní teorie a praxe III.: Studijní text pro prezenční formu studia. Jihlava, 2014. 50 Typy věznic [online]. [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://www.trestni-rizeni.com 27

6.2 Podmíněné odsouzení Podmíněné odsouzení povaţujeme za samostatný trest. Podstata spočívá v tom, ţe soud vynese odsuzující rozsudek, ve kterém uloţí trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloţí pod podmínkou, ţe se odsouzený bude během zkušební doby chovat řádně a splní stanovené podmínky. Na základě soudu můţe být podmíněně odloţen výkon trestu odnětí svobody nepřesahující tři léta, a to za podmínek, ke kterým patří přihlédnutí k jeho dosavadnímu ţivotu, prostředí ve kterém ţije, pracuje. Soud má důvodně za to, ţe k působení na pachatele, aby vedl řádný ţivot, není třeba jeho výkonu ( 81 odst. 1). 51 Zkušební doba při podmíněném odsouzení, je jeden rok aţ pět let a stanovuje se zpravidla v celých měsících a začíná běţet právní mocí rozsudku. Ve zkušební době mohou být pachateli uloţeny přiměřená omezení a povinnosti směřující k vedení řádného ţivota. Soud může jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uložit zejména: a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, f) zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, g) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, h) zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, i) uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku, j) veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo k) poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění ( 48 odst. 4). 52 7. Trestné činy proti životu a zdraví Listina základních práv a svobod v článku 6 zdůrazňuje, ţe kaţdý má právo na ţivot, a proto nesmí být nikdo ţivota zbaven. Ţivot a zdraví jednotlivce chrání trestní zákoník, a to, jako nejdůleţitější společenskou hodnotu. 53 Jedná se o činy úmyslné i nedbalostní. Mezi jednotlivými trestnými činy proti ţivotu a zdraví jsou značné 51 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 367-677. 52 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 53 Základní listina práv a svobod. Http://www.psp.cz [online]. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 28

rozdíly, a to zejména z hlediska jejich povahy. Například trestné činy vraţdy patřící k nejzávaţnějším trestným činům, trestné činy ublíţení na zdraví z nedbalosti, rvačky a ohroţování pohlavní chorobou, které naopak patří k nejméně závaţným. 54 Dále budou popsány vybrané části, vztahující se zejména k ţivotu a zdraví. 7.1 Trestné činy proti životu Objektem trestných činů je zde lidský ţivot. Ţivot je chráněn i v době, kdy je osoba, o kterou jde, nevyléčitelně smrtelně nemocná, nebo smrtelně raněná a její smrt je neodvratná. Trestní zákoník mezi trestný čin proti ţivotu a zdraví řadí mimo jiné vraţdu, zabití či usmrcení z nedbalosti. 55 7.1.1 Vražda Vraţda je nejpřísnější trestný čin, který dělíme na vraţdu prostou ( 140 odst. 1) a vraţdu spáchanou s rozmyslem nebo po předchozím uváţení ( 140 odst. 2). Vraţda prostá, je v trestním zákoníku vymezena takto: kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let 56 ( 140 odst. 1). Důvodová zpráva v této souvislosti hovoří o jednání pachatele v náhlém hnutí mysli, afektu a podobných stavech. Vraţda spáchaná s rozmyslem, nebo po předchozím uváţení je v trestním zákoníku uvedena takto: kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let 57 ( 140 odst. 2). Po obsahové stránce se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu, a to na základě jednoho nového znaku, týkajícího se míry úmyslného zavinění, které zvyšuje závaţnost trestného činu. Pachatel, spáchá-li trestný čin uvedený v odstavci 1 a 2 na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání směřujícího k záchraně ţivota nebo ochraně zdraví, bude potrestán odnětím svobody na patnáct aţ dvacet let nebo výjimečným trestem. 58 54 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 475-476. 55 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 477-478. 56 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 57 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, In: Sbírka zákonů. 6. 1. 2015. ISSN 1802-8276. 58 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 478-479. 29

Rozmysl je pojem, který můţeme povaţovat za dělítko mezi vraţdou prostou a závaţnějším typem tj. vraţda spáchaná s rozmyslem nebo po předchozím uváţení. Rozmysl je tedy uváţením, neboli myšlenkovou činností předcházející bezprostředně, nebo na krátkou dobu spáchání činu, při které má pachatel moţnost zhodnotit důvody, jeţ svědčí pro rozhodnutí vraţdu spáchat. Kdeţto předchozí uváţení se od rozmyslu liší svým časovým vymezením a vyšší intenzitou. 59 7.1.2 Zabití Zabití, tedy privilegovaná skutková podstata úmyslného usmrcení člověka. Podle nynější úpravy se jedná především o úmyslné usmrcení v silném rozrušení pachatele, které bylo vyvoláno jeho emotivními stavy takové povahy, ţe jej lze obecně označit za omluvitelné hnutí mysli. Jedná se o zvláštní znak trestného činu, podle 141 a nelze jej zaměňovat s obecnými podmínkami trestní odpovědnosti, jimiţ jsou nepříčetnost a zmenšená příčetnost. Strachem rozumíme reakci pachatele na nebezpečí z ohroţení svého ţivota. Úlek a zmatek jsou duševní stavy, které se u pachatele projeví v jeho zkratkovité reakci. Takové to jednání je důleţité odlišit od nutné obrany. Trestné činy vraţdy a zabití se od trestných činů usmrcení liší formou zavinění ve vztahu k následku usmrcení. Zjišťování zavinění u trestných činů vraţdy a zabití je velmi obtíţné. Při zkoumání, zda pachatel jednal v úmyslu napadeného zabít, je potřebné vycházet z okolností, za kterých k útoku pachatele došlo. Teprve při objasnění všech okolností, kdy je prokázán úmysl pachatele spáchat vraţdu, je moţno jej uznat vinným. 60 7.1.3 Usmrcení z nedbalosti Na rozdíl od zabití nebo vraţdy se jedná o nedbalostní trestný čin, jak jiţ název napovídá. Pachatelovým úmyslem není, svým jednáním způsobit jinému smrt nebo těţkou újmu na zdraví. V tom se tento trestný čin odlišuje od úmyslných trestných činů, u nichţ došlo k usmrcení. Trestní zákoník v 143 odst. 1 uvádí, ţe kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, můţe být potrestán odnětím svobody, nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody zpravidla aţ na tři léta. Pokud pachatel spáchal uvedený čin 59 NOVOTNÝ, Vojtěch. Vražda s rozmyslem, po předchozím uvážení. Praha, 2014. Studenská vědecká a odborná činnost. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce JUDr. et Bc. Jiří Říha Ph.D. 60 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Vyd. 2. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN 978-80-87212-49-3., str. 480-483. 30