Jméno: Michal Štefek Datum: 8.6.2009 Referát na téma: Pohlavní nemoci Pohlavní nemoci Jsou nemoci obvykle přenášené mezi partnery nějakou formou sexuální aktivity, nejčastěji přes vaginální sex, orální sex nebo anální sex. HIV/AIDS V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván. Tento virus napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV. I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je HIV pozitivní. Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10-15 let po infekci (expozici virem HIV) PŘENOS 1. Nechráněným pohlavním stykem. Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně. 2. Z matky na dítě Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci. Syfilis Přenáší se prakticky výhradně pohlavním stykem (klasickým, orálním i análním). Dále dochází k přenosu z matky na plod. Vzácně může dojít i k přenosu infekce kontaminovanými předměty (např. jídelní příbory, sklenice) či při těsném
kontaktu s nakaženým. Teoreticky možný je i přenos krevní transfuzí (za normálních okolností ovšem nepřipadá v úvahu, neboť krev dárců je v tomto ohledu testována). Prevencí je věrnost partnerovi, používání kondomu (nelze považovat za absolutně spolehlivý způsob, při správném užití ovšem radikálně snižuje riziko přenosu na minimum), pečlivý výběr sexuálních partnerů, dodržování hygienických pravidel. Z epidemiologického hlediska je nejnebezpečnější (rozuměj obecně nejvyšší riziko nákazy) člověk ve stadiu sekundární syfilis. Primární stádium Prvním projevem je tvrdý nebolestivý vřed na místě průniku do organismu o velikosti někde mezi čočkou až pětikorunou. Stalo-li se tak v oblasti genitálií, dochází zároveň k nebolestivému zduření tříselných mízních uzlin (zpravidla s několikadenním zpožděním). Došlo-li k průniku jinde (například v ústech), zduří se příslušné uzliny také (v tomto případě krční). Vřed se během 4-6 týdnů spontánně zhojí, čímž končí primární fáze nemoci. Sekundární stádium V sekundárním stádiu se objevuje vyrážka, která se nejvíce projevuje na trupu a v podobě bílých plošek. Poměrně často se objevuje i v ústech. Dochází ke zduření hlavních uzlin. Vyrážka i zduření časem mizí. Nějakou dobu se nic neděje, případně se opakovaně objevuje a mizí vyrážka a zduření uzlin Terciální stádium Období klidu (latentní stádium), během něhož se spirochety šíří organismem a nenápadně ho těžce poškozují, je nečekaně přerušeno terciární fází (tzv. pozdní syfilis, syfilis tarda), která přichází několik let po infekci (až 20 roků). Jsou postiženy klouby, srdce a cévní soustava a nervová soustava. Dochází k destrukci kožní tkáně v oblasti obličeje, nosní přepážky a části patra. Objevují se těžké poruchy osobnosti, demence a progresívní paralýza. V rozvinutých zemích dorazí nemoc až do této fáze jen velmi výjimečně, v zemích chudých se ale ještě takové případy vyskytují častěji. Kapavka Kapavka patří mezi nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci na světě. Způsobuje ji gramnegativní bakterie Neisseria gonorrhoeae. Onemocnění má obvykle charakter hnisavého zánětu sliznic vylučovacích a pohlavních orgánů, někdy také může zasáhnout konečník, nebo spojivky v očích. Pokud s léčbou kapavky nezačneme včas, nebo dokonce vůbec, může jak u mužů, tak i u žen, vést k neplodnosti. Během léčby je nutné držet sexuální půst. Další důležitou informací je skutečnost, že léčba tohoto onemocnění je zákonem stanovena jako povinná. Což znamená, že osobám, které se léčbě vyhýbají, hrozí trestní stíhání. Jinými slovy pokud dostanete kapavku, vždy existuje možnost, že skončíte svůj život bez dětí a navíc v kriminále. Pokud jde o samotný průběh onemocnění, při nákaze kapavkou jsou nejčastěji prvním postiženým místem pohlavní a vylučovací orgány. A to konkrétně močová trubice, případně děložní hrdlo, samotné vagíně se infekce obvykle vyhýbá. Mimo těchto oblastí se ale infekci také daří v konečníku nebo ústní části hltanu, a v očních spojivkách. V případě, kdy je infikovanou osobou žena, jsou hlavními příznaky nákazy kapavkou jednak výtok z vagíny, dále výše popsané potíže s močením spojené s častější potřebou, ale také krvácení. A to bud v podobě krvácení po pohlavním styku, nebo v období mezi jednotlivými menstruacemi. Stejně tak je možné, aby kromě vaginálního výtoku došlo také ke hnisání zaníceného děložního hrdla. V některých případech nicméně děložní hrdlo (cervix) může zůstat bez jakýchkoliv viditelných změn.
Chlamydie chlamydie: jedna z nejrozšířenějších infekcí v celé Evropě, a to nejen mezi pohlavními chorobami. Podle dostupných čísel, která v žádném případě nejsou úplná, se každý rok nakazí několik stovek tisíc lidí! Jde o onemocnění bakteriálního původu, které není přenosné jenom pohlavním stykem, ale také v podobě kapénkové infekce, tedy podobným způsobem jako třeba chřipka. K ní má ostatně blízko i v jiných ohledech: plicní forma chlamydií se kromě šíření vzduchem totiž projevuje podobným způsobem. Mimo neplodnosti, závažných onemocnění plic spojených s nepříjemným dusivým kašlem, ale může vést ještě ke třetí skupině nepříjemných důsledků. Zánětům spojivek v lepším případě, k trvalému poškození zraku potom v těch horších. Chlamydie jsou navíc záludné v tom, že mnohdy ani nejde poznat, že se člověk nakazil. Skutečnost, že v některých případech nemoc sama od sebe ustoupí pro někoho může být částečnou útěchou. Lékaři ale v žádném případě nedoporučují nechat se touhle možností ukolébat: někdy nákaza sice skutečně najednou ustoupí, stejně tak je ale možné, že zrovna u vás skončí třeba oslepnutím. Prvním příznakem chlamydie bývá bolestivý vřed na genitálu. Po několika dnech následuje horečka doprovázená zimnicí, spolu se zduřeninami mízních uzlin v oblasti třísel. Třetím stádiem obvykle bývají rozsáhlé záněty pohlavních orgánů, případně konečníku. U žen potom může infekce chlamydie způsobit ne plodnost následkem rozpadu vaječníku a dělohy.