Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky Bakalářská diplomová práce 2010 Martina Gawlasová 1
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky Teorie a dějiny divadla Martina Gawlasová Dramaturgie, repertoár, postavení a funkce česko-polské scény v Českém Těšíně 1945-1972 Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Libor Vodička, Ph. D. 2010 2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Podpis autora práce 3
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména panu Mgr. Marianu Steffkovi, za pomoc a rady při hledání informací o polských kulturních aktivitách. Dále paní Joanně Wania, dramaturgyni, za rady a vstřícnost a Mgr. Liborovi Vodičkovi PhDr. za trpělivost a vedení bakalářské práce. 4
Obsah Úvod..5 Stručná historie Těšínského Slezska a politické události od roku 1918..7 Vznik nových divadel v Československu po roce 1945...9 Vznik, postavení a funkce Těšínského oblastního divadla roku 1945 11 Umělecké a administrativní vedení...12 Vrchlického Noc na Karlštejně a počáteční provoz divadla...13 Jan Macháček a období operety 15 Dramaturgie a provoz divadla v sezónách 1948/49 až 1952/53..18 Proměna české scény Městského oblastního divadla v sezónách 1954/1955 až 1962/63..21 MOD a jeho umělecký projev od sezóny 1963/1964 do roku 1972.23 Vznik Polské scény Těšínského divadla roku 1951..25 Polské ochotnické divadlo.25 PZKO a činnost polské národnostní menšiny na Těšínsku...25 Divadelní poradní sbor při PZKO.26 Loutkové divadlo Bajka 27 Prvotní impuls pro vznik polské scény a Wladyslaw Niedoba.28 Alexandr Maliszewski Wczoraj i przedwczoraj...28 Dramaturgie PS TD a její počátky do roku 1954.31 Dramaturgie a proměna PS MOD 1955/1956 až 1959/1960 34 Změna na PS v sezónách 1960 /61 až 1967/68..36 Sezóna 1968/69 a následné změny na PS do roku 1972...39 Závěrem...41 Prameny a literatura...42 Seznam příloh..45 5
Úvod Tato bakalářská práce se zabývá vznikem, dramaturgií, repertoárem, postavením a funkcí česko-polské scény v Českém Těšíně. Pro přílišnou obsáhlost jsem se rozhodla reflektovat časové období od roku 1945 do roku 1972, tedy od vzniku české scény do vrcholného období divadla kdy byl ve funkci ředitele František Kordula. Toto divadlo zastává nejenom významnou funkci kulturní instituce v regionu, ale také pomáhá stmelovat dva národy, český a polský. Zvláště v nynější době je tato vzájemná spolupráce a dlouholeté partnerství obou scén pod jednou střechou zvlášť aktuální. Právě jedinečnost tohoto divadla mě přesvědčila o tématu mé bakalářské práce. Při psaní jsem vycházela z knihy Emila Vávrovského Budování Těšínského divadla, která vyšla v roce 2004 vlastním nákladem autora. Zmíněná publikace zahrnuje velmi cenné informace o zakládání samotného divadla, financování divadla od samotných počátků, zakládání Divadelního správního výboru a mnoho dalších. Emil Vávrovský, samotný zakladatel divadla, shrnul do této knihy nejenom mnoho důleţitých informací ale také své dojmy a názory na cestu, kterou by se mělo divadlo ubírat a na ideje a cíle, ke kterým by mělo směřovat. Osobnosti Emila Vávrovského jsem věnovala v této práci také nemalou pozornost. Důleţitým zdrojem mé práce se také stal Okresní archiv v Karviné, který zahrnuje většinu dochovaných písemností, ţádostí, smluv a korespondence z prvních let Těšínského divadla. Archiv Těšínského divadla obsahuje programy, fotografie a materiály z období převáţně od sezóny 1949/1950. Archiv při Kongresu Poláků v Českém Těšíně disponuje mnoha materiály o zakládání polské scény, polských ochotnických hnutích, kulturních akcích pořádané polským obyvatelstvem i programy a plakáty k polské scéně. Velmi důleţitý element tohoto divadla a celého těšínského regionu je otázka vzájemné spolupráce a souţití dvou národností. Zdálo se mi vhodné zahrnout proto stručnou kapitolu o česko-polských vztazích v Těšínském Slezsku. Vycházela jsem v tomto tématu z knihy Víta Dočkala Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky. Tématika vývoje polské scény byla poněkud problematická. Zde jsem vycházela především z obecnějších knih Jarmila Pelikána Nástin dějin polské dramatiky a Nástin dějin polského divadla. Dále mi také velmi pomohla práce Wandy Konieczné Nástin vývoje polského ochotnického hnutí na Těšínsku a vznik Polské scény. Ve své práci se také zmiňuji o osobnosti Antonína Kryšky, prvního uměleckého šéfa tehdy Divadla Těšínského Slezska. Dále Antonínem Broţem, který ve své funkci vystřídal Antonína Kryšku a zřídil operetní scénu. V neposlední řadě jsou důleţité i osobnosti Wladyslaw 6
Niedoba, první umělecký šéf polské scény a Josef Zajíc, tehdejší ředitel Těšínského divadla. Spolupráce těchto umělců vedla k následnému propojení dvou samostatných jazykových a národnostních souborů. Ve své práci bych ráda nastínila spolupráci obou národností v tomto divadle, roli, kterou v regionu zastává a také originalitu samotného divadla, jeţ nemá v našem státě obdoby. 7
Stručná historie Těšínského Slezska a politické události od roku 1918 Těšínské Slezsko 1 je v historii velice problematickým a zajímavým územím. Dlouhodobě zde probíhaly spory nejenom územní, ale také jazykové a národnostní. Pokud chci obecněji popsat konfliktnost Těšínského Slezska, musím přiblíţit situaci od roku 1918. Před tímto rokem byla česká národnost na Těšínsku aţ třetí v pořadí. Existovalo zde velmi velké procento občanů polské i německé národnosti. Podhoubím tohoto problému bylo také to, ţe většina obyvatelstva odnikud nepřišla, mnohonárodnostní osídlení zde bylo jiţ od samotného osídlování Těšínska. Polsko tedy poţadovalo lokalitu Těšínska z hlediska národnostního 2 a Československo z hlediska historického 3. Od roku 1919 se na tomto sporném území začal vést dvěma státy konflikt, který trval aţ do roku 1945. 23. ledna 1919 Československá armáda zahájila vojenskou akci, která vedla k tomu, ţe Polská národní rada v Těšíně musela evakuovat a uchýlila se do Bielska. Aţ teprve po zásahu mocností bylo počátkem února zjednáno příměří. Po velice sloţitých jednáních pak došlo ke kompromisu v podobě rozdělení těšínského Slezska podle řeky Olše (Olzy) tak, jak hranice existuje de facto i dnes. 4 Do té doby neexistující hranice značně ovlivnila ţivot i dění v tomto městě a po rozpadu Rakouska-Uherska vznikl územní konflikt, který vygradoval 28. července 1920 ve Spa. Těšínsko bylo násilně rozděleno a následné spojení obou těchto územních částí nastalo aţ 2. října 1938 kdy polská armáda násilně vnikla na českou část Těšínska a připojila ho k polskému státu pod názvem Zaolší. 5 Polský zábor sice netrval ani jeden rok, jelikoţ v září 1939 započala německá okupace Polska. Celé území přesto zůstalo nerozděleno do konce druhé světové války a připojilo se k Německu. Následné rozdělení Těšínska jak ho známe dnes, tj, po hraniční řece Olši, bylo 1 Těšínské Slezsko- Ślask Cieszyński se rozkládá na území dvou států, v jižní části polské republiky a severovýchodní části České republiky. Na loše cca 1 400 km² žije 630 tisíc obyvatel v celkem 60 obcích. Přirozenou hranici Euroregionu, zabírajícího území na české straně od města Bohumín po nejvýchodnější obec České republiky Hrčavu a na polské straně od města Jastrzebie Zdroj po obec Istebna, tvoří řeka Olše, nad níž leží dvě hraniční města a přirozená centra a sídla Euroregionu Český Těšín a Těšín (Cieszyn) KOZLOVÁ, Michaela a MALÁČ, Lukáš a DOČKAL, Vít (ed.): Přeshraniční spolupráce na východních hranicích české republiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005. 2 Při sčítání lidu v roce 1910 se většina obyvatelstva hlásila k polské národnosti. 3 Toto území patřilo k českému státu. I kdyţ se zde jedná o sporné území na hranici dvou států, historicky patřilo k Zemím koruny české. Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc. Historie.cs (eu): Těšínské jablko sváru. [online] 2009. [cit. 11. dubna 2010]. Dostupné na world wide web: < http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs-eu/72272- tesinske-jablko-svaru/> 4 Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc. Historie.cs (eu): Těšínské jablko sváru. [online] 2009. [cit. 11. dubna 2010]. Dostupné na world wide web: < http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs-eu/72272-tesinske-jablkosvaru/> 5 Polsko zabralo území okresu Fryštát, část okresu Frýdek, a okres Český Těšín. KADLUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920 1995). Český Těšín: Findir, 1997. 8
provedeno v roce 1945. Tímto ale spory o území nekončí a Polsko se opět ozývá, z důvodů národnostních, a obhajuje nárok na toto území. V určité míře se zde opět připomíná konflikt, který jsem popisovala v roce 1919. Ukončení sporu, který přetrvával i přes konec druhé světové války, nastal sepsáním smlouvy mezi Československem a Polskem o přátelství a vzájemné pomoci. Konečným zákonem, který nabyl platnosti 14. února 1959, se stal ústavní zákon o vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou 6 sepsaný ve Varšavě. 6 Sbírka zákonů republiky Českolovenské. Dostupné na world wide web: < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1958/zakon_4q.html> 9
Vznik nových divadel v Československu po roce 1945 V prvních měsících po osvobození Československé republiky vznikla v českých zemích velice hustá síť profesionálních divadel se stálým denním provozem. V souladu s kulturně politickými zásadami Košického vládního programu byly ihned po květnu 1945 vytvořeny podmínky k tomu, aby se masy obyvatelstva mohly setkat s divadelním uměním. Divadelní sítě se týkal dokonce jeden ze tří divadelních dekretů ministra školství a kultury Zdeňka Nejedlého z června 1945. Tímto dekretem bylo stvrzeno, ţe v přirozených centrech různých oblastí mají být zřízena profesionální divadla. Nové scény vznikaly hlavně v pohraničí místo německých divadel, která uţ nebyla obnovována, i v některých tradičně českých městech. Tato divadelní síť byla v dalších letech jen mírně korigována některá divadla zanikla a jiná vznikla. 7 Poprvé v dějinách se česká divadelní kultura začíná vyvíjet etnicky izolovaně a osamoceně bez kontextu s německy mluvící součástí tisícileté kultury českých zemí. Celé analyzované období je obdobím dosud nebývalého stupně administrativně direktivního řízení divadla. Jde o období postupně narůstajícího ţánrového synkretismu. Divadlo se vyvíjí v nepoměrně těsnější blízkosti masmédií. V tomto období se naplňuje a uzavírá tzv. buditelské poslání české divadelní kultury. 8 Pro české divadelnictví představovala poválečná léta 1945 1948 značný rozcestník a následný dlouhodobý směr, jimiţ se daly. Nastal rozpor mezi dvěma velmi rozdílnými představami umění na jedné straně to byla demokratická forma umění, opírající se o pluralitu a svobodu vyjadřování na straně druhé to byl směr prohlašování socialismu a socialistické revoluce. Představa o nové funkci umění a uměleckém stylu byla, bohuţel, značně vlivnější, a také podpořena tehdejším vlivem SSSR, do jehoţ oblasti Československo připadlo. Organizace celého divadelnictví se tedy radikálně změnila. Socializace a kolektivismus, který byl po roce 1945 propagován, získal oporu v Benešových znárodňovacích dekretech, naplněných komunistickými ideály. 7 ČERNÝ, František.: Kapitoly z dějin českého divadla. Praha: Academia, 2000. 8 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995. 10
V osvobozeném Československu zahájila provoz pouze česká divadla. V druhé polovině května roku 1945 jiţ hrála všechna stálá divadla působící před rokem 1944 včetně těch, která němečtí okupanti zavřeli. 9 Poválečné období přálo vznikajícím novým scénám, mnohé budovy patřící německým institucím byly připravené pro nové soubory. 10 Mnoho nových scén vznikalo však velmi spontánně, a velmi rychle. Doba této tendenci přála a z mnohdy poloprofesionálních či neprofesionálních skupin vznikaly soubory, jejichţ další existence byla značně umělecky nejistá. 11 Důleţitým orgánem byla Divadelní rada, 12 sloţená převáţně z komunisticky orientovaných lidí, přesto se však ve svých aktivitách v roce 1945 snaţila o spolupráci s lidmi z demokraticky orientovaného tábora. Stálá profesionální divadla měla být, podle výnosu Divadelní rady 13, rozloţena podle tzv. oblastního či krajového divadelnictví. Byla spontánně zakládána nová divadla na místech, kde v minulosti chyběla, a tímto aktem se smazalo bílé místo na mapě. Poté, co byl ministrem Zdeňkem Nejedlým jmenován Jaroslav Kvapil jako předseda divadelní rady, ve své funkci po pár týdnech rezignoval. Tímto se, za nevyjasněných podmínek a bez platné legislativy, k moci nad českým divadelnictvím dostali lidé s komunisticky idealizovaným pojetím českého divadelnictví. Po velmi krátké době, kdy se DR podařilo dosáhnout svých cílů, sama odsouhlasila své zrušení. Tímto začala z centra řídit tehdejší společenské vědomí o divadle na třídní pojetí divadla, tedy jako umění pro široké spektrum obyvatelstva, pro masy. M. Kouřil se v této ideologii nechal inspirovat v tehdejším Sovětském svazu. Následná léta 1945-1948 byla průlomová. Komunisté vedli silný boj o postátnění českého divadelnictví. Přijetím Divadelního zákona se 20. 3. 1948 uzavřela etapa, v níţ probíhal neúspěšný boj o zachování obsahové i formální plurality českého divadla, stejně neúspěšný jako zápas o udrţení demokracie v poválečném Československu. Komunističtí organizátoři se soustředili na co nejrychlejší vybudování nové organizační i řídící struktury, jeţ by jim umoţnila ovládnout české divadelnictví aţ do nejmenšího detailu. 14 9 Např. Zemské v Brně, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích. 10 Bývalé německé Městské divadlo v Ostravě pro Národní divadlo Moravskoslezské, Nové české divadlo v Praze pro Divadlo 5. května 11 Těšísnké oblastní divadlo, zaloţeno roku 1945. 12 Zřízena ministerským výnosem č. j. B-150 002/45-II., 13. června 1945. Miroslav Kouřil vypracoval plán divadel, do kterého byly doplňovány jména uměleckých ředitelů. Archív Z. Nejedlého, Ústřední archív České akademie věd. 13 Dále jen DR. 14 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995. 11
Vznik, postavení a funkce Těšínského oblastního divadla roku 1945 Kulturně-společenské aktivity na Těšínsku začaly přirozeně kulminovat v poválečné době roku 1945. Tato euforie a spontánnost, která mnohé vzbudila z dlouholeté umělecké netečnosti, způsobila, ţe lidé potřebovali cítit vzrůstající kulturní odraz doby. Tento rychlý vzrůst aktivity nezaznamenalo pouze divadelní umění, ale konaly se také mnohé koncerty, výstavy či taneční zábavy. Lidé v Těšíně pocítili nutnost vyjádřit se jako občané daného regionu, Těšínského Slezska, pocítili semknutost s místem, kde vyrůstali, kde patří, kde je jejich domov. Pokud vezmeme v úvahu byť jen stručnou historii Těšínského Slezska, o které jsem se zmiňovala jiţ dříve, pochopíme, ţe zvláště v tomto hraničním městě, v minulosti mnohokrát rozdělovaném a znovu sjednoceném, je snaha o stmelení a tradicionalismus daného místa o to vyšší. Před samotným rozdělením města a následným vznikem Českého Těšína slouţila od roku 1910 pro divadelní představení honosná budova ve vídeňském stylu, 15 dnešní Teatr Adama Mickiewicza. Po osamostatnění a rozdělení města na dva samostatné celky však nebylo na celé části českého Těšínského Slezska stálého kamenného divadla. V prvních nacionálně euforických poválečných dnech a měsících sehráli mnozí příslušníci inteligence významnou roli při propagaci bratrského Sovětského svazu, jeho kultury a státní kulturní politiky. V roce 1945 došlo v důsledku traumatizujících okupačních zkušeností k výrazné aktualizaci idejí národního obrození a z něho vzrůstajících klasických hodnot, nejbytostnějších českých duchovních a uměleckých tradic. 16 Na Těšínském Slezsku to byla osobnost Emila Vávrovského, který se prosadil jako jeden z prvních o myšlenku na vybudování nového divadla. Emil Vávrovský byl jmenován okresním osvětovým inspektorem. Zaslouţil se nejenom o prvotní impuls vybudování nového divadla v Těšíně, ale také zakládal knihovny 17 a celkově se velmi angaţoval v záchraně kulturního dědictví v poválečné době. 18 15 Otevření divadla 24. Září 1910. Od roku 1910 1939 Městské divadlo. Budova patřila Německému divadelnímu spolku. 16 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995 17 V některých knihovnách tvořily knihy získané E. Vávrovským základ budoucích kniţních fondů. 12
V červenci 1945 podal E. Vávrovský ţádost na ministerstvo školství a osvěty v Praze: Nemáme-li dostatek kulturních zařízení, chceme aspoň dobré divadlo, které by šířilo z jeviště kulturu českého mluveného slova. 11. září 1945 navštívila delegace z Českého Těšína Ministerstvo školství a osvěty Dr. Zdeňka Nejedlého a Emil Vávrovský přednesl poţadavky, které by měly být základem pro Těšínské divadlo. Zdravou finanční základnu by opatřilo druţstvo měst, do kterých bude divadlo zajíţdět. 19 Ve Druţstvu měst bylo přibliţně 120 měst a vesnic na Těšínském Slezsku. Jednalo se o např. o města Bohumín, Karvinou, Třinec, Havířov, Mosty u Jablunkova ad. Výjimku tvořilo město Frýdek Místek, jelikoţ Frýdek zaţádal o vlastní Oblastní divadlo městské, obec Frýdek - Místek nebyla na seznamu měst, kde divadlo zajíţdělo. Prvotní impuls E. Vávrovského připomínal nadšení budování Národního divadla v Praze. Zaloţil fond Těšínsko svému divadlu, který byl určen pro soukromé osoby, a za velmi krátkou dobu se na tento fond poslalo přes 20 000 Kč. Tato sbírka byla po svém začátku velmi propagovaná Ostravským rozhlasem a spisovatelem Milanem Rusínským, to výrazně dopomohlo k tomu, ţe pro vybudování divadla v Českém Těšíně bylo na konci listopadu 1945 na účtu 20 půl milionu korun. Emil Vávrovský se také zaslouţil o propagaci nového divadla formou plakátů, které zasílal Okresní osvětový inspektorát v českém Těšíně. Umělecké a administrativní vedení Uměleckým vedením a organizováním souboru byl pověřen Antonín Kryška. 21 Divadelní rada, 22 do které patřili zástupci kulturních organizací a politických stran, 23 Antonína Kryšku jmenovala za uměleckého ředitele divadla a přenechala mu toto místo na sezónu 1945/46. 18 Zaslouţil se o cenné poválečné exponáty a vytvořil základ pro Česko-těšínské muzeum (exponáty z Hnojnického zámku daroval baron Hess, Ropického zámečku atd.). 19 VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 20 Účet Ostravské záloţny č. 365. 21 A. Kryška byl původně pověřen vedením souboru v divadle v Opavě, ale poté, co nebyl přijat Městským národním výborem, byl schválen jako nový umělecký vedoucí Těšínského divadla. 22 Divadelní rada byla přejmenována v roce 1945 na divadelní správní výbor. 23 Do divadelní rady patřili předseda Emil Vávrovský, okresní osvětový inspektor, místopředseda Karel Sivý, okresní osvětový referent (oba KSČ), intendant Jaroslav Konečný, zmocněnec ministra školství a osvěty, člen strany sociálně demokratické, pokladník Rudolf Raška, tajemník Čs. strany lidové, um. Správce Jan Cieslar, vedoucí Městského stavebního úřadu v ČT., člen strany národně socialistické. In: VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. str. 9. 13
Divadlo ale patřilo pod vedení Zemského divadla v Moravské Ostravě. 24 To ustanovilo Sdruţení měst, které ale s návrhem financování nesouhlasilo. Finanční prostředky mělo mít, podle jejich plánu, z dobrovolných sbírek, stálé podpory velkých průmyslových podniků a v neposlední řadě ze vstupného, subvence od státu, země a těšínských okresů a měst. Konečné rozhodnutí bylo to sdruţení osob právnických a fyzických. Všechna města se po tomto rozhodnutí stala druţstevníky. Jednalo se o druţstvo s ručením omezeným na základě podílnictví. Podíly se tak měly stát základním provozním kapitálem 25 Budovatelé divadla v Českém Těšíně se ale snaţili dostat zpoza této nadvlády a proto nadšenec Emil Vávrovský zaloţil 17. října přípravný Výbor druţstva Těšínského divadla (dále jen VDTD) 26, a tímto se zaslouţil o osamostatnění zpoza ostravského opatrovnictví. 8. února 1946 tak díky řediteli Ostravského divadla, Jiřímu Myronovi, který přijel na poţádání Emila Vávrovského shlédnout představení v novém Těšínském oblastním divadle, byl dán souhlas k osamostatnění divadla 27, neboť sama instituce v Ostravě neměla moţnosti vést umělecky a administrativně i divadlo v Těšíně. VDTD disponoval nemalou měrou o rozhodnutích v samotném vedení divadla. Vezmeme-li v úvahu, ţe smlouvy s hereckým a technickým personálem divadla mohly být podepsány aţ po odsouhlasení VDTD, otázkou zůstává, jakou pravomoc dalo samotné VDTD řediteli Antonínu Kryškovi. Důleţitým rozhodnutím výboru VDTD bylo ustanovení názvu Těšínské oblastní divadlo, který na počátku roku 1946 změnili na Divadlo Těšínského Slezska. 28 Během těchto rozhodování o administrativním a uměleckém vedení v divadle o jeho změnách a nejasném financování, započal divadelní provoz. Jiţ v těchto samotných počátcích byla česká scéna 29 DTS viditelně rozdělená na několik nekomunikujících, nespolupracujících táborů. 30 Počáteční provoz divadla a Vrchlického Noc na Karlštejně 24 Zemské divadlo Ostrava, dnes Národní divadlo Moravskoslezské. 25 VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 26 Do VDTD patřili Emil Vávrovký, PhDr. Anronín Novotný ml., místní osvětový referent Velcl, Rudolf Raška a Pavel Kristl, návrh stanov měl vypracovat Rudolf Laštůvka, Josef Jandal, Rudolf Raška a Bohdan Klac. 27 Ministerstvo školství a osvěty osamostatnilo výnosem č. B-165 112-5-II/2 činoherní oblast těšínského divadla, jeţ původně náleţelo do oblasti divadla Moravskoslezského. VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. str. 9. 28 Dále jen DTS. 29 Dále jen ČS. 30 WIERZGOŃ, Josef: 40 let Těšínského divadla. In: Vlastivědný zpravodaj okresu Karviná a Frýdek-Místek, 1985, č. 3. 14
Před první premiérou DTS se těšínskému publiku soubor prezentoval jiţ 16. září 1945. V sále Na Střelnici uvedli Vzpomínkový večer k výročí narození Petra Bezruče. Ředitel Antonín Kryška, byť výborný organizátor a propagátor akce, nedokázal mezi občany města vzbudit větší zájem. Většina obyvatelstva české národnosti nebyla na jakýkoliv kulturní ţivot, zvláště pak na divadelní aktivity, ve městě zvyklá, a nejspíše z tohoto důvodu se jich, v rychle přizpůsobeném sále, sešlo v podvečer 16. září pouhých 16. To ale neodradilo nadšené vedení divadla a 6. října 1945 se soubor představil Vrchlického hrou Noc na Karlštejně. Od počátku svého působení bylo divadlo zaměřeno na všechny věkové vrstvy obyvatelstva, snaţili se o uvádění regionálních autorů, a byli zaměřeni jako divadlo repertoárového typu. Nutno dodat, ţe v prvních třech sezónách nebyla dramaturgie nijak zaměřená, spíše naopak, o vytříbenost se nesnaţila. Samozřejmě musela dodrţovat zásady tehdejšího buditelského poslání, kdy divadlo mělo úlohu politicky se angaţovat, vést člověka k národním cílům. Tímto se divadlo ochudilo, jako mnoho jiných vznikajících z tehdejší euforie, od vlastního osobitého projevu. Herecký soubor, umělecké vedení a repertoár byl sestaven velmi narychlo a z tohoto důvodu nebyly sezóny 1945/46 aţ 1947/48 pro divadlo úspěšné. Herecký soubor, do něhoţ patřili Marie Černá, Miloš Daniel, Květa Fialová, Leopold Goryl, Vilma Gorylová, František Franek, Josef Heczko, Marie Henešová, Eva Houšková, Svatopluk Mikeska, Ludvík Morcinek, Rudolf Morcinek, Rudolf Kyselý, Bedřiška Lukášová, Jan Macháček, Eliška Macháčková, Rudolf Opočenský, Josefa Pečínková, Bruno Stuchlík, Miroslav Sobek, byl sestaven z několika školených lidí, ochotníků a většiny náhodně vybraných uchazečů. To způsobilo, ţe se po umělecké stránce dostal na úroveň ochotnického spolku. Jiţ v první sezóně 1945/46 uvedl 16 premiér, coţ byl pro poloprofesionální soubor velmi těţký úkol. V repertoáru byla především česká klasika, 31 hry českých a polských autorů, dramatiků zabývajících se regionální tématikou, 32 své zastoupení měla také světová klasika a sovětské drama. Ze západních dramatiků byli v tomto období zastoupeni např. Marcel Pagnol 33 či Paul Hamilton 34. Od sezóny 1946/47 se snaţila dramaturgie o vyšší návštěvnost uváděním titulů jako Cikánský baron Johanesse Strausse, bohuţel bez větších výsledků. Na repertoáru začalo postupně převaţovat uvádění komedií 35, které od sezóny 1948/49 tvořily podstatnou část vybraných titulů. Dramaturgie z finančních důvodů vybírala komedie jen na 31 A. Jirásek Vojnarka, J. K. Tyl Paní Marjánka, matka pluku. 32 F. F. Šamberk Podskalák, F. S. Tůma Pasekáři, L. Třenecký Černá země. 33 Malajský šíp, premiéra 8. 11. 1947. 34 Plynová lampa, premiéra 28. 8. 1947. 35 L. de Létraz Štěstí do domu. 15
ţádosti publika, i kdyţ se umělecké vedení divadla snaţilo o uvádění náročnějších titulů. Tehdejší herecký soubor ale nebyl na jakýkoliv hlubší herecký projev připraven. Návštěvnosti nepřidaly ani hry s regionální tématikou, a je na uváţenou jestli Antonín Kryška zavedl tituly jako Třeneckého Černou zemi z důvodu aktuálnosti tehdejšího dění (vzrůstající průmysl v oblasti), či snahou o budovatelské činy regionu. Ať jiţ z jakéhokoliv důvodu, obecenstvo nepřijalo podobné hry pozitivně a návštěvnost velmi klesala. 36 Po stránce umělecké se projevil odchod administrativního, uměleckého vedoucího a reţiséra Antonína Kryšky, který na svém postu nevydrţel ani jednu sezónu. V prvním měsíci roku 1946 vypsalo DTS nové řízení na tuto pozici. Soubor byl tedy v tuto dobu bez dramaturga i uměleckého vedoucího. Jiţ v březnu 1946 byl vybrán na nové místo ředitele Jan Macháček, který pracoval ve Slezském národním divadle v Opavě jako tajemník. Ve své funkci vydrţel pouze dva měsíce, neţ ho vystřídal Antonín Broţ. 37 Jan Macháček ale zůstal na svém postu administrativního vedoucího a dramaturga divadla. Změna v divadle proběhla i v místě jeho působení, v roce 1946 se přestěhovalo z provizorně upravené restaurace Na Střelnici do sálu hotelu Piast 38. Obrovské finanční i návštěvnické krizi, jejímţ důvodem byl také nevytopený prostor Na Střelnici, kde divadlo fungovalo ve svém prvním roce působení, nepomohli ani stále se obměňující umělečtí ředitelé divadla. Úroveň divadla ale nepozvedla ani sezóna 1946/47, kdy byl uveden rekordní počet premiér, 30. Soubor sestavený z většího počtu neprofesionálních herců uváděl i čtyři premiéry měsíčně. Zároveň měly inscenace velmi nízkou reprízovanost. 39 36 zájezdových míst, kde divadlo zajíţdělo, nepomohlo k vybudování pevných základen pro zapuštění větší divadelní tradice. Jan Macháček a období operety V roce 1946 bylo divadlo v obrovské finanční krizi. 40 Nový ředitel a umělecký vedoucí, Jan Macháček měl divadlo přivést k finanční jistotě, očekávalo se zkvalitnění a vytříbenost repertoáru, niţší počet premiér, přehodnocení některých hereckých sil v souboru a důkladnější práce na inscenacích, zmenšení počtu zájezdových míst a na post reţiséra výběr osobnosti, která by byla schopna vést začátečnické herce a propojila by soubor. Místo toho se 36 Archiv Těšínského divadla. 37 Po osvobození byl členem Divadla 5. Května v Praze, mnoho let působil na postu reţiséra i herce v divadle v Moravské Ostravě. 38 Viz. Příloha č. 5 Divadelní budovy. 39 Dolní hranice byla 6 představení, horní 16 představení. 40 MACHÁČEK, Jan: Proč jsem šel do Těšína. In Přestávka divadla Těšínského Slezska, 1946, roč. 1, č. 1 a 2. 16
Jan Macháček rozhodl zaloţit operetu. V té době jiţ zadluţené divadlo mělo divácké krizi čelit tím, ţe vybuduje v provizorních prostorách hotelu Piast profesionální operetní scénu. Sám Macháček tehdy vysvětlil své jednání představenstvu druţstva DTS. Je nutno obecenstvo nejdříve získat a pak je divadelně vychovat a poněvadž si lid vedle činohry přeje také lidovou zpěvohru, je tato zpěvohra jediným prostředkem, jak dosáhnout finanční rovnováhy a získat stálý kádr návštěvníků. Teprve potom připoutáme obecenstvo k dobrému činohernímu repertoáru. Nechceme vybudovat operetu v pravém slova smyslu. Dnes se neobejde činohra bez orchestru. Celé těleso bude proto tvořit jeden činoherní celek pod jediným uměleckým vedením. V prvé řadě chceme v příští sezóně uvést klasické hry jako: Fidlovačka, Jiříkovo vidění, Strakonický dudák J. K. Tyla apod., které nejsou dosud na Těšínsku známy. Tyto hry náleží ke kmenovému repertoáru všech scén. Chceme budovat, ale nechceme přeskočit základy. Hry jako Polská krev, Gejša, Mamselle Nitouche apod., naplní nám divadelní sály proto, že jsou populární a přijdou na ně lidé, kteří by do divadla jinak nešli. Připoutají-li se, budou chodit i na dobrou činohru Celý náš finanční plán se zhroutí, nebude-li nám zpěvohra povolena. 41 Jan Macháček z důvodu zájezdové činnosti počet osob v hereckém souboru nejenom nesníţil, ale navíc se jeho členové rozrostli na čtyřicet osm. Tímto mělo být způsobeno, ţe činohra mohla být rozdělena do dvou samostatných souborů, které se měly doplňovat. Jeden měl zkoušet nové nastudování her a druhý jezdit na zájezdová představení. Pro nastudování nákladnějších her měl být angaţován soubor celý. Tímto by se zvýšil počet a frekvence zájezdových představení. Všech třicet šest zájezdových míst mělo být tímto zachováno, počítalo se s vybudováním uţších vztahy mezi divadlem a jeho obecenstvem i ve velmi odlehlých místech. Následně měla být zřízena lidová zpěvohra čítající třicet čtyři osob. Pro funkci scénické hudby při činoherních představeních a k lidové opeře byl ustaven orchestr o čtrnácti lidech. Následný technický personál a ostatní pracující v divadle byl sečten na konečných třicet osob. Připočteme-li šest osob pracujících v administrativě, vyjde nám konečných sto třicet dva pracovníků divadla. Macháčkova vize velkého lidového divadla s operou, operetou a činohrou zároveň měla několik, dnes nadmíru nepochopitelných překáţek. Divadlo bylo jiţ před operetním souborem ve finanční krizi, operetní soubor byl sestaven z neprofesionálů, ochotníků a náhodně vybraných zájemců z regionu a divadlo nemělo pro tak obsáhlý záměr prostory. Neustále sídlilo v tanečním sále kavárny hotelu Piast přizpůsobeném pro menší divadelní účely. Nemělo šatny, sklady, místo pro rekvizity ani 41 VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 17
kostymérnu. Přesto se Jan Macháček rozhodl pro sestavení obsáhlého repertoáru 42 obsahujícího povětšinou českou klasiku i několik současných kusů. Mnoho z repertoáru uskutečněno nebylo 43. Celá opereta a vize divadla objíţdějící kraj s několika soubory však zanikla po půl roce svého působení. Divadlo bylo na počátku sezóny 1947/48 před svým krachem. Dluhy byly takřka 4 miliony, a i kdyţ se podařilo touto Macháčkovou vizí činoherního a operetního divadla přilákat zájem publika, divadlo to nemohlo zachránit. Krátké období operety ale na Těšínském Slezsku zakotvilo v lidech velmi silný zájem o zpěvohru a komediální ţánry. Byť se Jan Macháček snaţil sebevíc do repertoáru řadit nadále českou klasiku, obecenstvo mělo velký zájem především o komedie a operety 44. Divadelní soubor posílily silné reţisérské osobnosti Josef Karel Grumlík a B. Stuchlík, ale v sezónách 1945/46 aţ 1947/48 se téměř kaţdoročně vyměnila více neţ polovina hereckého souboru a práce se stále se obměňující skupinou nevedla k vyostřenému hereckému projevu. Na konci sezóny 1947/48 odcházejí mnozí herci, soubor velmi prořídnul a s definitivním zrušením operety a odchodem Antonína Broţe divadlo stojí na své hranici. Celý soubor je po umělecké stránce rozdělen na dva rozdílné tábory. Na jednu stranu je prosazován repertoár, který má finančně zachránit divadlo, tituly jako Stolzova Pepina či Benatzkého Karolína. Na straně druhé je prosazována Jiráskova Lucerna či Preissové Její pastorkyňa. Divadlo začíná na konci roku 1948 další etapu svého vývoje. 42 Pro sezónu 1946/47 byl vybrán repertoár: V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu; J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, Fidlovačka, Slepý mládenec, Zlatohlav; J. Neruda: Malostranská humoreska; Katajev: Defraudanti; A. Jirásek: Otec; Julius Zeyer: Radůz a Mahulena, Sulamit; J. Mahen: Jánošík, Chroust, Uliška odvahy; F. Langer: Grandhotel Nevada; B. Němcová: Babička; V. A. Mrštíkové: Maryša; V. Štěch: David a Goliáš; G. Preisová: Gazdina roba; Z. Winter: Nezbedný bakalář; K. X. Šalda: Dítě; V. Nezval: Manon Lescaute; Z. Synek: Masky; A. P. Čechov: Strýček Váňa; M. Gorkij: Měšťáci; Najděnov: Vanušinovy děti; Ostrovskij: Nemá kocour vţdycky posvícení; Gogol: Revizor; B. Nušič: Podezřelá osoba; Slomienski: Čistá ruka; Zápolská: Morálka paní Dulské; Vyspianski: Veselka; T. Maccius Plautus: Lišák Pseudolus; Tajovský: Ţenský zákon; Lope de Vega: Vzbouření na vsi; M. Orgizovic: Hasanaginice; E. Zola: Zabiják; Niewiarowicz: Miluji tě, Hollywood; Linskater: Krise na nebi; Molier: Lakomec; W. Shakespeare: Sen noci svatojánské; F. Herwe: Mamselle Nitouche; F. Šrámek: Léto, Offembach: Krásná Helena; Vančura: Učitel a ţák; Piskáček: Perly panny Serafinky, Tulák; L. Sydney: Gejša; Ascher: Taneček panny Márinky; F. Kmoch: To byl český muzikant; Vipler: Děti slováče, Na svatém kopečku; G, Nedbal: Polská krev; A. Broţ: Srdce Těšínska; E. Kalmán: Hraběnka Marica 43 Viz příloha č. 8 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972. 44 Maryša, poprvé uvedena 8. 5. 1947, měla pouze 13 repríz, kdeţto U veselého kamzíka, premiéra 23. 2. 1947, měl 38 repríz. Roku 1947 shlédlo Čapkovu Matku 1 891 diváků a operetu Polskou krev 23 770 diváků. 18
Dramaturgie a provoz Městského oblastního divadla v sezónách 1948/49 až 1952/53 V únoru 1948 se komunisté dostali k moci a tímto aktem se české divadelnictví radikálně mění. Ve svém předešlém projevu, který započal jiţ po osvobození, se konečnou měrou česká divadla dostala na místo podřízeného, který měl slouţit nadále pouze politickým a ideologickým cílům. Divadlo mělo být schopno přetransformovat masy, budit komunistické ideály. Dramaturgická linie se také velmi proměnila. Hry, které byly přijatelné, musely projít sítem určujícím jeho komunistické cíle a budovatelské ideály. Uváděním veseloher se divadlo mělo vyjadřovat k určitému vzoru radostného ţivota, a tímto podporovat veselé momenty člověka ţijícího v komunistické společnosti. Repertoár se podle socialistických ideálů pozměnil i v Městském oblastním divadle. 45 Téměř okamţitě zmizely hry západních autorů, a ve většině jej začínalo tvořit sovětské drama se společensko-kritickou tématikou 46, česká klasika, nejčastěji inscenované byly hry A. Jiráska a J. K. Tyla, jelikoţ bylo jejich dílo chápáno jako nadmíru realistické a lidové. 47 Na scéně se také vyskytovala světová klasika, komedie W. Shakespeara 48 či Moliére, jejichţ díla byla tehdejším reţimem označena jako lidová. V roce 1948 byla podepsána mezinárodní smlouva o spolupráci s Polskem. Tato skutečnost se také odráží v dramaturgické linii dalších let. Situace byla příznivá pro uvádění polských her na české scéně. 49 To se projevilo v MOD záhy, 17. 10. 1950 uvedli polskou hru L. Kruczkowského Němci, o necelý rok později komedii Aleksandra Fredra Muž a žena. Těmito inscenacemi česká scéna upozornila na polskou dramatickou tvorbu. Aţ na výjimky byla dramaturgie v socialistickém Československu oproštěna od moderní české dramatiky. Tuto výjimku tvoří na scéně MOD 45 Dále jen MOD. 46 A. N. Ostrovskij I chytrák se spálí, premiéra 9. 8. 1948, Nemí kocour pořád posvícení, premiéra 14. 10. 1950. Uváděn byl také autor socialistického realismu Maxim Gorkij. 47 Uveden také L. Stroupeţnický Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová, premiéra 7. 9. 1947. 48 W. Shakespeare Zkrocení zlé ţeny, premiéra 14. 3. 1949. 49 GROBELNÝ, Andělín, ČEPELÁK, Bohumil a kol.: Český Těšín. Ostrava: Profil. 1973. 19
kus F. X. Šaldy Dítě. 50 Všudypřítomnou vizi socialismu se Těšínské divadlo podařilo ve výjimečných případech rozbít inscenacemi Voskovce a Wericha Nebe na zemi 51 či Balada z hadrů 52, dobovou kritikou označující za dramaturgický omyl 53. Neradostná situace v hereckém souboru, který se v minulých sezónách neustále obměňoval, trvala dále i v sezóně 1948/49. J. K. Grumlík, zastávající funkci uměleckého šéfa MOD, reţisér, který jako první z pracovníků divadla dokázal soubor cílevědomě vést a herecky vzdělávat, musel pro své názory a kritiku tehdejší politické scény ze svého místa odejít. Téměř s polovinou hereckého ansáblu, který se rozhodl neúčastnit únorové stávky, byla Janem Macháčkem okamţitě přerušena pracovní smlouva. Nejenom, ţe divadlo začalo mít jakousi hereckou vizi do budoucnosti, která byla odchodem J. K. Grumlíka přerušena, ale mnoho z jejich nejlepších hereckých talentů nyní divadlo nuceně muselo opustit. Tento jev provázel i další sezóny v divadle. Téměř kaţdým novým rokem přibyli v divadle mladí absolventi konzervatoře, jelikoţ ale neměli potřebné umělecké vedení, jejich herecké moţnosti stagnovaly. Každou sezónu se v základě mění umělecká struktura souboru. V těžké, přetěžké situaci je dramaturg. Jak vytvářet do budoucna repertoár pro lidi, které nezná, a kteří třeba ani nepřijdou. Nedostatek kvalitních herců způsobuje opravdovou krizi dramaturgie. Jakou hru vybrat, aby nebyla nad schopnosti souboru? Tak se stane, že i Lermontovova Maškaráda, hra se všemi předpoklady návštěvnosti, zeje prázdnotou, a Balada z hadrů je tak nekvalitně provedena, že ji zachraňuje opravdu jen ta Ježkova hudba. 54 I přes neustálou krizi návštěvnosti divadlo disponuje několika velmi zdařilými inscenacemi. Jednou z nich jsou Drdovy Hrátky s čertem. Na začátku sezóny 1949/1950 divadlo opět změnilo vedení. Ředitele Jana Macháčka vystřídal Josef Zajíc. Ten divadlo začal pomalu umělecky probouzet. Nejvýznamnějším počinem v jeho vedení byla spolupráce s Alexandrem Gassowským, ředitelem polského divadla v Bielsku-Bialé. Vzájemnou spoluprací s Wladyslawem Niedobou dokázal při MOD prosadit vznik nové, polské scény. Tímto aktem začíná nová éra MOD nejen v jeho struktuře, ale také dramaturgii. Spolupráce vede k propojení dvou národnostních celků, vzájemného doplňování a ovlivňování. Dramaturgie byla pro obě scény od jejího vzniku společná, vše řídila jedna centrální osoba, určující dvě samostatné dramaturgické vize divadla. 50 Premiéra 2. 11. 1948. 51 Poprvé uvedenou 3. 5. 1953. 52 Premiéra 8. 12. 1954. 53 PRACHAŘ, Ilja. Těšínské divadlo. In Divadlo. 1955. Č. 5. Str. 424. 54 PRACHAŘ, Ilja. Těšínské divadlo. In Divadlo. 1955. Č. 5. Str. 424. 20
Na české scéně 55 se radikálně mění pohled na polskou dramatiku. Dramaturgie nyní více soustředí na hry polských dramatiků a do repertoáru začíná zařazovat také regionální autory. I kdyţ se dramaturgie polské scény 56 zaměřila jiţ od svého začátku na tradice, region a lidovost o mnoho více, ČS obohatilo vzájemné prolínání kultur. Tento jev je ale patrný aţ po několika prvních sezónách působení PS. Stmelenost a vzájemná podpora kolektivu PS příznivě působila na hereckou sloţku ČS. S příchodem Josefa Zajíce je, na poţádání o zlepšení umělecké stránky divadla, poslán na ČS MOD celý absolventský ročník brněnské konzervatoře. Mezi novými hereckými silami je Josef Karlík, Miroslav Hornyš, Arnošt Navrátil, Šárka Miškovcová či Slávka Babrayová. O sezónu později přichází také reţisérská osobnost, Věra Praţáková, a s ní další podpora mladých herců z Brna Bořivoj Navrátil a Josef Somr. Od sezóny 1950/1951 začíná viditelně stoupat umělecká úroveň MOD. S posunem v hereckých technikách začala působit v divadle i silná dramaturgická linie, příchodem Wandy Konieczné Cejnarové. Jiţ v roce 1952, se v dramaturgii MOD začíná projevovat první nesmělá známka o narušování přísných stereotypů socialistického realismu. První inscenací, která se zabývá vnitřní sférou lidského ţivota a individuality je Kohoutova Dobrá píseň. 57 55 Dále jen ČS. 56 Dále jen PS. 57 Premiéra 16. 10. 1952. 21
Proměna české scény Městského oblastního divadla v sezónách 1954/1955 až 1962/63 Nové dramaturgické vedení a herecká sloţka v MOD způsobily jeho postupný umělecký růst. S průměrným uváděním sedmi premiér za sezónu a silnou reţisérskou osobností začala ČS MOD produkovat kvalitnější inscenace, zvedla se také návštěvnost divadla. Vliv polské scény začal v dramaturgii postupně prosazovat polské dramatiky. K jiţ na ČS známému Aleksandru Fredrovi se přidala Gabriela Zapolská 58 či Juliusz Slowacký. 59 Vedle silného zastoupení domácí i světové klasiky 60 silně ubylo inscenování sovětských autorů. K výrazné změně došlo i v uváděných satiricky laděných kusech. Začaly se objevovat inscenace typu Branislava Nušiče Truchlící pozůstalí. 61 Velmi oblíbenými se v tomto období stala dvojice Voskovce a Wericha 62, jelikoţ zakořeněné podvědomí o hudebním divadle z období operety způsobilo v obecenstvu potřebu po podobně laděných kusech, hry Voskovce a Wericha 63 byly pro toto ztvárnění přímo ideální. V tomto období uvedla ČS několik zdařilých inscenací. Mazepa J. Slowackého 64 byl velmi zdařilý dramaturgický počin H. Havláska nejenom ve výběru této romantické tragédie, ale také v práci na překladu. 65 Překlad takového díla nelze považovat za běžný překlad divadelní hry. Je to přebásnění významného díla světové poezie, dosud u nás v jeho skutečné podobě vlastně neznámého. Přebásnění originálu, který se vzpírá vyjádření v jiném jazyce tím, že do složité veršové formy (hra je psána polským třináctislabičným veršem se sdruženými 58 Čtveřice, premiéra 12. 4. 1957. 59 První den svobody, premiéra 3. 5. 1960. 60 C. Goldoni Loď do Smyrny, premiéra 18. 4. 1961; Calderon Dáma skřítek, premiéra 6. 3. 1960; C. Goldoni Poprask na laguně, premiéra 18. 3. 1958 či W. Shakespeare Hamlet, premiéra 18. 5. 1958, Veselé paničky Windsorské, premiéra 28. 8. 1959. 61 Satirická komedie zabývající se touhou člověka po moci. Premiéra 14. 6. 1957. 62 Slaměný klobouk, premiéra 1. 3. 1957; Těžká Barbora, premiéra 21. 6. 1960; Cézar, premiéra 17. 12. 1961. 63 Viz. Příloha č. 3 Fotografie k inscenacím české scény. 64 Premiéra 20. 9. 1955. 65 J. Havlásek pracoval s polským originálem a s českým překladem. Spolupracoval také s autorem českého překladu a lehce pozměnil překlad. 22
ženskými rýmy) je sevřena na výsost prostá, nezdobená a přirozená řeč hrdinů. 66 S překladem Ericha Sojky text upravil na kratší moţnou variantu. Nová scénografická síla v podání Wladyslawa Cejnara 67 dopomohla k propracovanosti na inscenaci, bohuţel, nedostatečná reţijní stránka Josefa Zajíce nedokázala představení posunout ještě dále. Těšínský soubor měřil tedy tentokrát své síly na skutečně vynikající dramaturgické předloze Hra, která vytryskla z takové nezkrotné fantasie, vyžaduje také bohaté fantasie umělce-režiséra. Zatím se však v představení uplatnil cílevědomý režijní plán jen velmi spoře. Nikdo tu nebojoval s četnými šablonami v hereckých výkonech, nikdo nedokázal sjednotit poměr herců k verši, některé postavy byly ke škodě představení povážlivě zjednodušeny, jejich vztahy zkresleny atd. 68 Na ČS MOD se začínají ve větší míře objevovat hry zabývající se soukromou a ryze individuální stránkou lidského bytí, po Kohoutově Dobré písni to je Taková láska 69. Významnou inscenací je Jakub Oberva 70 Vojtěcha Martínka, první díl trilogie Černá země, zabývající se ţivotem Ostravska. Hlavní podíl na této zdařilé inscenaci má dramaturg Jan Havlásek. Autor se nebál hluboce zasáhnout nejen do Martínkovy fabule, ale i do kresby postav, do jejich myšlení a mluvy a to, ne-li vždy, tedy aspoň v hlavních rysech šťastně, v duchu a k prospěchu románové předlohy. Hlavní Havláskovou zásluhou nepochybně je, že vytvořil opravdu celistvé, uzavřené drama, které se přirozeně rozvíjí i vrcholí a v němž všechny hlavní motivy dějové i psychologické jsou vyjádřeny akcí na scéně a ne vysvětlujícím vyprávěním. 71 Podobně laděnými tituly se snaţí MOD o nastudování regionálně pojaté dramatiky. V letech 1954/1955 1962/1963 byl na ČS MOD, a nejen zde, výrazný umělecký posun ve scénografii. Wladyslaw Cejnar, dlouholetý scénograf MOD vyuţil metaforičnosti některých děl a při inscenaci Haškova Dobrého vojáka Švejka, znovu uvedeného po třech sezónách 72 výrazně pozměnil práci na scéně. Ze scény zmizely malované kulisy, doménou bylo pouze výtvarné naznačení. 66 SCHERL, Adolf. Velké dílo polského romantismu. Slowackého Mazepa v MOD Český Těšín. In Divadlo. 1955. Č. 11. Str. 901-902. 67 Narozen 31. 3. 1921v Doubravě, scénograf, kostýmní výtvarník. 68 SCHERL, Adolf. Velké dílo polského romantismu. Slowackého Mazepa v MOD Český Těšín. In Divadlo. 1955. č. 11. Str. 902. 69 Viz. Příloha č. 3 Fotografie k inscenacím české scény. 70 Premiéra 12. 11. 1955. 71 PECHÁČEK, Jaroslav. Dramatisace Martínkova Obervy. In Divadlo. 1956. č. 7. Str. 157-158. 72 Švejk, premiéra 15. 5. 1955; Dobrý voják Švejk, premiéra 31. 12. 1960. 23
V repertoáru se také více začaly objevovat kusy K. Čapka 73 či jiných českých autorů, zdařilou inscenací byl Topolův Konec Masopustu 74. Na konci sezóny 1959/1960 odešel dosavadní ředitel divadla Josef Zajíc a vystřídal ho nadějný František Kordula 75, který spolu s dramaturgem ČS Zdeňkem Bittlem 76 započali novou, nadějnou umělecky bohatou éru MOD. Přestoţe v tomto období neustále existuje komunistický dohled nad dramaturgií a celou inscenační tvorbou, částečně se tyto divadelní hybné síly osvobozují. ČS MOD produkuje prozatím své nejzdařilejší inscenace, ať uţ v dramaturgické, herecké či scénografické tvorbě se posouvá umělecky o mnoho výše, a s ovlivněním PS kulturně roste. 73 Bílá nemoc, premiéra 19. 10. 1958; Věc Makropulos, premiéra 21. 10. 1962. 74 Premiéra 26. 1. 1964. Viz. Příloha č. 3 Fotografie k inscenacím české scény. 75 Narozen 2. 4. 1930, Ratíškovice, okres Hodonín, zemřel 29. 5. 1991, Český Těšín. Reţisér operety, činohry, herec. Působil v Ostravě a Českém Těšíně. 76 Narozen 4. 6. 1908, Nové město nad Metují, zemřel 22. 2. 2001, Pardubice. Herec, dramaturg. 24
MOD a jeho umělecký projev od sezóny 1963/1964 do roku 1972 Šedesátá léta v českém divadelnictví zaţívají změnu, která se pomalu projevovala jiţ několik sezón předem. Postupným ochabováním komunistické ideologie se započaly poměrně rychle projevovat vlivy zcela jiné dramaturgické vize. Náhlý pohled na individuální myšlení na niterné problémy člověka se projevily i v dramaturgii ČS MOD. Dramaturgie opustila svůj dosavadní průběh nasazování regionálních dramat, i kdyţ v repertoáru nikdy zcela nevymizely. Následně se MOD nasměrovalo na velmi odlišnou cestu ve zvolených kusech pro jednotlivé scény. PS v těchto letech zaujímala míst, kde se kříţily dvě národnostní kultury, zatímco ČS opustila svou dřívější dramaturgickou vizi a nadále se soustředila na mladšího diváka. Kaţdý roční dramaturgický plán obsahoval 1 hru západního klasika, 1 kus české klasické hry, 1 ruskou nebo sovětskou hru a 1 západní současnou hru. Nadále byla uváděna 1 současná hra autora socialistické země. Novinkou začalo být uvádění 1 titulu pro nejmenšího diváka. 77 Jendou z nejdůleţitějších vizí v dramaturgickém plánu byla nyní snaha po renesančním pohledu na jedince a citový ţivot. Výběrem inscenací jako Carsona McCullersové Balada o smutné kavárně či A. Millera Smrt obchodního cestujícího chtěla dramaturgie poukázat na pocity osamělosti a vyvrţení. Přestěhováním do nových prostor na Ostravské ulici v sezóně 1960/1961 dostává MOD nové moţnosti pro svůj další umělecký růst. ČS zaţívá období úspěchů v návštěvnosti, pomalu se také proměňuje věková vrstva obecenstva. Kdeţto PS svým výběrem zpěvoher a regionálních polských her dokázala upoutat staršího a konzervativnějšího diváka, ČS zaujala mladšího diváka. Komediální ţánry, a hlavně tolik oblíbené frašky začaly postupně ustupovat 77 Např. Kvapilova Princezna pampeliška, premiéra 14. 9. 1967; D. C. Faltisův Ostrov pokladů, premiéra12. 11. 1963. Zastoupeny byly i klasické světové pohádky jako bratří Grimmů Popelka, či úprava pohádky H. Ch. Andersena Pasáček vepřů. 25
konverzačním hrám a moderním západním komediím. 78 Veselohry ani hry s regionální tématikou ale z repertoáru ČS zcela nevymizely. Svou úlohu místa, kde se mísí kultury a prolínají tradice, divadlo propagovalo i nadále. Postupně se TD dostávalo na svůj dosavadní umělecký vrchol. V podvědomí divadel Moravy a Slezska se ČS dostala na místo líhně nových hereckých talentů, za dlouhou dobu působení jí prošlo mnoho významných hereckých osobností, které se poté vydaly na svou další úspěšnou hereckou dráhu. Proměny herecké sloţky trvaly i v dalších sezónách, i kdyţ ne v takové míře jako v 50. letech a dopad nebyl tak zničující jako v jiţ zmíněných, dřívějších sezónách. Kritika společnosti, projevovaná v repertoáru, se propojovala s různými jinými tematickými vlivy. Na scéně MOD vznikla v sezóně 1967/1968 silně náboţensky orientovaná inscenace J. Kopeckého O umučení a slavném vzkříšení Ježíše Krista. 79 Z historických témat byly uváděny inscenace typu F. Hrubína Oldřich a Božena či J. Havláska Ondráš a Juráš. 80 V srpnu se sovětskou invazí dramaturgie a celé české divadelnictví poněkud pozastavilo, a jeho následný vývoj, kterým se ubíral od slibných šedesátých let, začal postupně stagnovat. Nebyla to ale situace, která by se okamţitě projevila v srpnu 1968. Do roku 1972 divadelní kultura dokázala odolávat normalizačním vlivům. 81 Pro Krajské oblastní Těšínské divadlo 82, které změnilo svůj název, to znamenalo konec jeho dosavadního uměleckého růstu a následný propad jak v repertoáru, tak v reţii i dramaturgii. Odchodem, pro tehdejší politickou scénu nevhodných osob v divadle, jako byl např. ředitel František Kordula či dramaturg Zdeněk Bittl, a následnými častými změnami ve vedení divadla obě scény upadly do dlouhodobé umělecké letargie. 78 Viz příloha č. 8 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972. 79 Premiéra 10. 12. 1967. Tento úspěch zaznamenávají i jiná česká divadla, např. Kopeckého Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista uvedenou v Brně, reţie E. Sokolovský. 80 Viz příloha č. 8 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972. 81 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995 82 Dále jen KOTD. 26