MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI MANAGEMENT PŘÍPRAVY VÝSTAVBY VEŘEJNÝCH KOUPACÍCH BIOTOPŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D. Vypracovala: Bc. Kristýna Vodičková Lednice 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Management přípravy výstavby veřejných koupacích biotopů vypracovala samostatně a použila pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna pouze ke studijním účelům. Poděkování Ráda bych poděkovala mnoha osobám, které významným způsobem ovlivnily tvorbu celé práce. Děkuji Doc. Ing. Pavlu Šimkovi, Ph.D. za vedení práce. Dále bych velmi ráda poděkovala Ing. Vojtěchu Doležalovi, Milanu Blahákovi za poskytnuté informace ohledně veřejných koupacích biotopů a Ing. Kateřině Vilímové a Ing. Švábenskému za pomoc při otázkách správních řízení. Nakonec bych také ráda poděkovala za podporu mé rodiny, která mi nepřímo pomohla při zpracování práce. V Lednici dne 10. 5. 2009 Podpis 2

1. ÚVOD 5 2. CÍL PRÁCE 5 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 6 3.1 VYMEZENÍ POJMŮ 6 3.2 VYMEZENÍ PRÁVNÍCH NOREM/LEGISLATIVA 7 3.3 HISTORIE, SOUČASNOST A BUDOUCNOST 14 3.4 PROSTOROVÉ NÁROKY 16 3.4.1 PROSTOR NA VODNÍ PLOCHU 16 3.4.2 PROSTOR NA AREÁL 18 3.5 TECHNOLOGICKÉ POSTUPY 24 3.5.1 STAVBA NÁDRŽE 24 3.5.2 ŘEŠENÍ VSTUPŮ 28 3.6 ROSTLINY 28 4. NÁROKY STAVBY 35 5. ANALÝZA PŘÍPRAVNÉ FÁZE STAVBY 41 5.1 PROVEDENÍ PROFESNÍCH VÝKONŮ PRO PŘÍPRAVU ZAKÁZKY PŘÍPRAVNÉ PRÁCE 42 5.2 VYPRACOVÁNÍ NÁVRHU/STUDIE STAVBY 42 5.3 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ 43 5.4 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO STAVEBNÍ ŘÍZENÍ 44 5.5 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO PROVEDENÍ STAVBY 45 5.6 VYPRACOVÁNÍ DOKUMENTACE PRO VÝBĚR DODAVATELE 46 5.7 SPOLUPRÁCE PŘI VÝBĚRU DODAVATELE 46 5.8 AUTORSKÝ TECHNICKÝ DOZOR 47 5.9 SESTAVENÍ DOKUMENTACE SKUTEČNÉHO PROVEDENÍ STAVBY A UVEDENÍ STAVBY DO UŽÍVÁNÍ 48 5.10 STAVBA VODNÍCH DĚL 48 6. NÁVRH OBECNÉ OSNOVY PRO PŘÍPRAVU VÝSTAVBY VEŘEJNÝCH KOUPACÍCH BIOTOPŮ 50 6.1 PŘÍPRAVNÁ FÁZE VÝSTAVBY PŘÍRODNÍHO KOUPACÍHO BIOTOPU V KOVALOVICÍCH 53 6.1.1 OBECNÉ INFORMACE 53 6.1.2 VIZE 56 6.1.3 POČÁTEK REALIZACE 56 7. DISKUZE 63 3

8. ZÁVĚR 65 9. SUMMARY 66 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 67 11. SEZNAM TABULEK 71 12. SEZNAM OBRÁZKŮ 72 13. SEZNAM PŘÍLOH 74 4

1. Úvod Již od nepaměti patří voda k lidskému životu. Zejména její spojení s očistou těla a relaxací je pro člověka typické. Tak jako tomu bylo v dávné minulosti, přetrvává tato skutečnost dodnes. Takový rituál ovšem vyžaduje vodu čistou, neznečištěnou. Dnešní představy čisté vody jsou bohužel často spojovány s chemickým čištěním, které stahuje člověka spíše do reality, než do pocitu úplného uvolnění a relaxace. Přírodní koupací biotopy tak představují východisko z této situace. Dávají možnost dokonalé relaxace a úplného uvolnění. Spojují člověka nejen s vodou, která je čistá, avšak nevoní uměle ale také spojují s bezprostřední přírodou. Okolí biobazénu je živé, vodní plocha je obklopena rostlinami a poskytuje útočiště pro mnohé živočichy. V takových prostorách je dosaženo ekologické rovnováhy. Koupání v takových biobazénech splňuje určitě i ty nejnáročnější kritéria pro přirozené koupání. Koupací biotopy u nás slouží stále ve značné míře pouze pro soukromé účely. Nově se u nás začínají uplatňovat i koupací biotopy určené pro širokou veřejnost. Poskytují tak šanci i veřejnosti, která nemá možnost vytvořit si vlastní koupací biotop, ale plní také často i funkci společenskou. Výstavba biobazénů představuje výborné řešení pro stále se zvyšující náročnost společnosti na ekologický aspekt. 2. Cíl práce Cílem práce bylo zpracování literárního přehledu soustředěného na problematiku koupacích biotopů určených pro veřejnost. Dále byla provedena analýza přípravné fáze stavby s vymezením správních aspektů, které vyplývají z přípravy projektu. Nakonec na základě analýzy přípravné fáze byla zpracována obecná osnova pro přípravu výstavby veřejných koupacích biotopů, která byla prověřena na modelovém objektu. 5

3. Literární přehled 3.1 Vymezení pojmů Bazény umělých koupališť jsou umělé nádrže, které jsou využívány veřejností jako koupaliště a dělí se na: a) bazény s teplotou vody do 28 st. C (dále jen plavecké bazény ), b) bazény s teplotou vody vyšší než 28 st. C (dále jen koupelové bazény ) c) bazény pro kojence a batolata a d) brouzdaliště. Za bazény umělých koupališť ve smyslu vyhlášky se nepovažují bazény a vany, určené pro použití vždy jen jednou osobou, které se před každým použitím čistí, dezinfikují a opětovně napouští plnící vodou. (Vyhl. č. 135/2004 Sb.) Ekologické koupací jezírko = biobazén Biobazén je umělou stavbou zahradní a krajinářské architektury, která plní nejenom funkci koupání, ale i funkce ostatní, jako mikroklimatickou, hygienickou, estetickou, psychologickou, rekreační aj. Je to bazén, ve kterém má koupání přírodní charakter. (HÁJEK, 2007) Hygrofyty jako ekologicko-pěstitelská skupina představují společenstva rostoucí v litorální zóně trvalých a stojatých vod. (MACHOVEC, 2006) Ekologicko-pěstitelská skupina hygrofytů (aquafytů) představuje rostlinná společenstva vodních rostlin s obnovovacími pupeny na orgánech ponořených ve vodě. (MACHOVEC, 2006) Kategorie koupacích jezírek Kategorie I: Přírodní rybník Kategorie II: Přírodní koupací biotop s malým množstvím techniky Kategorie III: Přírodní koupací biotop se středním množstvím techniky Kategorie IV: Přírodní koupací biotop s velkým množstvím techniky Kategorie V: Přírodní bazén Vlastnosti jednotlivých kategorií koupacích jezírek jsou uvedeny v příloze č. 1 (FLL,2003) Koupací sezonou je vzhledem ke klimatickým podmínkám časový úsek, obvykle od začátku června do konce srpna. (Vyhl. č. 135/2004Sb.) 6

Koupací sezonou se rozumí období, během něhož lze očekávat velký počet koupajících se.(směrnice 2006/7/ES) Manipulační řád vodního díla soubor zásad a pokynů pro manipulaci s vodou k jejímu účelnému a hospodárnému využití podle povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a stavebního povolení k vodnímu dílu, ke snižování nepříznivých účinků povodní, sucha a ledových jevů, k ochraně a zlepšení jakosti vody, jakož o k zajištění bezpečnosti, stability a spolehlivosti vodního díla. (Vyhl. 195/2002 Sb.) Provozní řád vodního díla soubor zásad, pokynů a dokumentace pro obsluhu a údržbu objektů a zařízení vodního díla. (Vyhl. 195/2002 Sb.) Recirkulovaná voda je bazénová voda, která po opuštění bazénu prochází recirkulační úpravnou a po případném smíšení a ředící vodou se vrací zpět do bazénu. Ředící voda musí být do systému přivedena tak, aby bezprostředně prošla recirkulační úpravnou. Upravená voda je voda před vstupem do bazénu, která byla upravená včetně dezinfekce a ohřevu. (Vyhl. č. 135/2004 Sb.) Skimmer je jednoduché zařízení pro lapání povrchových nečistot. Známé jsou skimmery plovoucí a pevné. Výhoda skimmerů je, že jsou nezávislé na výši hladiny a lze je mobilně přesouvat. (SEDLÁK, 2008) Vodní květ sinic (cyanobakterií) je stav, při kterém jsou pouhým okem vidět shluky sinic u hladiny, ve vodním sloupci nebo povlak sinic na hladině. Masový výskyt sinic je stav, při kterém jsou sinice přítomny jako vodní květ nebo, v případě, že vodní květ není vytvořen, se vyskytují v koncentracích převyšujících 100 tisíc buněk/ml. (Vyhl. č. 135/2004 Sb.) 3.2 Vymezení právních norem/legislativa Česká legislativa zatím nezná pojem veřejný koupací biotop, ani žádný jeho ekvivalent. Rozlišuje pouze koupaliště umělé, kryté či nekryté, a koupaliště ve volné přírodě, případně koupací oblast. (ŽÁDNÍKOVÁ, 2008) 6 odst. 1 zák. 258/2000 Sb. vymezuje umělá koupaliště a koupaliště ve volné přírodě: Koupalištěm ve volné přírodě se rozumí přírodní nebo umělá vodní plocha, která je označena jako vhodná ke koupání pro veřejnost, a související provozní plochy s vybavením, nejde-li o umělé koupaliště. 7

Umělým koupalištěm je krytá nebo nekrytá stavba nebo zařízení určené ke koupání a přístupné veřejnosti a související provozní plochy s vybavením. Podle výše uvedeného lze biotop určený ke koupání veřejnosti zařadit do kategorie umělých koupališť. Jeho zařazení není ovšem vůbec přesné a zasloužilo by si do budoucna v legislativě svoji vlastní kategorii. Legislativní vymezení je důležité zejména pro hygienické stanice. Tyto jsou povinny areál dozorovat a zaručit, aby bylo zdravotní riziko z koupání sníženo na minimum. Musí nastavit parametry provozu a sledování kvality vody optimálním způsobem. Nutná je spolupráce s odborníky, kteří se zabývají výstavbou a provozem těchto biotopů. Pro stanovení správných parametrů kvality vody v umělém biotopu, určeném pro koupání veřejnosti, je nutné najít oporu v legislativě. Podle jednoznačné definice 34 zákona č.254/2001 Sb., o vodách, lze jednoznačně vyloučit umělý biotop určený pro koupání veřejnosti z kategorie koupací oblast i kategorie ostatních vodních ploch. Nelze jej zcela jednoznačně zařadit ani mezi koupaliště umělé nekryté. Toto vymezení je dáno především dlouhým seznamem stavebně technických požadavků, kterým koupaliště ve volné přírodě nevyhovují. Nejlépe lze umělý koupací biotop přirovnat přírodnímu koupališti. A to nejen podle vzhledu, ale také způsobem provozu koupaliště. Jedna z předností biotopu je právě jeho přírodní podoba. Snaží se odlišit od klasických umělých nekrytých koupališť a navodit v návštěvníkovi pocit plavání ve volné přírodě, která na rozdíl od standardních přírodních zaručuje určité hygienické požadavky. V našich podmínkách je důležité, aby docházelo k podpoře výstaveb a hlavně údržby takových netypických koupacích zařízení. Podpora a pomoc je myšlena především ze strany hygienických stanic. Na druhé straně je potřeba toto pochopení skloubit se zákony a směrnicemi nejen České republiky, ale i Evropské unie. Je nutné dodržovat Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání. Čl. 1 odst. 3 písm. c) Směrnice 2006/7/ES říká, že tato směrnice se nevztahuje na uměle vytvořené ohraničené vody oddělené od povrchových a podzemních vod. Současně je ještě v platnosti Směrnice Rady 76/160/EHS, o kvalitě vody ke koupání (Empflehlung für Planung, Bau und Instandhaltung von privaten Schwimm- und 8

Badatliche 2006), ze dne 8. prosince 1975, která se týká jakosti vod pro koupání s výjimkou vody užívané pro terapeutické účely a vody užívané v plaveckých bazénech. Směrnice 76/160/EHS přechází i do české legislativy. Zde stanoví požadavky na kvalitu vody určené ke koupání. Je zakotvena v následujících právních zákonech a vyhláškách: Zákon 258/2000 Sb., o ochraně zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch Zákon 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob, ve znění pozdějších předpisů Evropská legislativa nahradila Směrnici Rady 76/160/EHS novou, Směrnicí 2006/7/ES. Ta byla dne 15. února 2006 zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie. Povinností všech členských států bylo následně upravit svoji legislativu, aby nebyla s evropskou v rozporu. To v nejbližší budoucnosti zaručuje, že bude vytvořen právní rámec uměle vytvořenému biotopu určenému ke koupání veřejnosti. Zákon č. 258/2000 Sb. Výtah důležitých částí zákona pro provozovatele koupališť ve volné přírodě i koupališť umělých. A. Požadavky stanovené pro koupaliště ve volné přírodě i koupaliště umělá Provozovatel je povinen: Zajistit kontrolu jakosti vody ke koupání, a to způsobem, v četnosti a rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem, protokol o výsledku kontroly v elektronické podobě neprodleně předat příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, dodržet náležitosti protokolu, formu jeho elektronické podoby a datového rozhraní, které jsou upraveny prováděcím právním předpisem, 9

zajistit splnění podmínek upravených prováděcím právním předpisem pro vybavení koupaliště, jeho čištění a úklid, vypracovat provozní řád, ve kterém stanoví podmínky provozu včetně způsobu úpravy vody umělého koupaliště, popřípadě koupaliště ve volné přírodě, je-li v něm voda upravována, zásady osobní hygieny zaměstnanců a ochrany zdraví návštěvníků a způsob očisty prostředí, návrh provozního řádu a jeho změn předložit ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, vést evidenci o výsledcích kontrol jakosti vody a ukládat ji po dobu 5 let. B. Požadavky stanovené pro umělá koupaliště Provozovatel je povinen: zajistit, aby voda v bazénu umělého koupaliště vyhovovala hygienickým limitům ukazatelů jakosti, vodu v bazénu umělého koupaliště a sauny způsobem a v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem dezinfikovat, upravovat a obměňovat a dodržovat hygienické požadavky na intenzitu její recirkulace, zajistit, aby voda ve zdroji pro bazén umělého koupaliště a sauny měla jakost stanovenou prováděcím právním předpisem, splnit hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem pro konstrukční a prostorové řešení, zajistit mikroklimatické podmínky upravené prováděcím právním předpisem, v případě, že voda v umělém koupališti nevyhovuje hygienickým limitům, provoz umělého koupaliště do doby odstranění závady zastavit C. Požadavky stanovené pro koupaliště ve volné přírodě Provozovatel je povinen: V případě, že jakost vody ke koupání nevyhovuje hygienickým limitům, zřetelně označit koupaliště informací o této skutečnosti. D. Státní zdravotní dozor Orgán ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice, Ministerstvo zdravotnictví) může m.j.: 10

Nařídit větší četnost kontroly vody v koupališti a dobu provádění takových kontrol Zakázat používání vody v koupališti, a to i jen pro některé skupiny obyvatel Zakázat zdroj vody pro bazén umělého koupaliště, která nevyhovuje hygienickým limitům a to do doby odstranění závady. Vyhláška 135/2004 Sb. Vyhláška stanoví: v souladu s právem EU (Směrnice Rady 76/160/EHS) hygienické limity ukazatelů jakosti vody v koupalištích ve volné přírodě, hygienické limity ukazatelů jakosti vody v umělých koupalištích a v saunách a hygienické požadavky na jejich vybavení, čištění, úklid a dezinfekci, hygienické požadavky na úpravu, obměňování a recirkulaci vody v bazénech umělých koupališť a saun, hygienické požadavky na kontrolu jakosti vody, hygienické požadavky na prostorové a konstrukční vybavení umělých koupališť a na jejich mikroklimatické podmínky. Ukazatele jakosti vody vhodné ke koupání ve volné přírodě a jejich limitní hodnoty: Tab 1.: Mikrobiologické požadavky Ukazatel Jednotka Doporučená Limitní Nejnižší četnost odběru hodnota hodnota v koupací sezoně Koliformní KTJ/100 ml 500 10000 14denní bakterie Termotolerantní KTJ/100 ml 100 2000 14denní koliformní b. enterokoky KTJ/100 ml 100 400 14denní salmonely KTJ/1-0 v případě podezření enteroviry PTJ/10 l - 0 v případě podezření (Vyhl. 135/2004 Sb.) 11

Tab 2.: Fyzikální a chemické požadavky Ukazatel Jednotka Doporučená hodnota Limitní hodnota Nejnižší četnost odběru v koupací sezoně ph 6-9 14denní Barva 14denní Minerální oleje Bez 14denní viditelného filmu a bez pachu Povrchově mg/l 0,3 Bez pěny 14denní aktivní látky fenoly mg/l 0,005 0,05 14denní Průhlednost m 2 1 14denní Kyslík % nasycení 80-120 - rozpuštěný Viditelné znečištění nezjistitelné 14denní Jiné chemické V případě podezření látky Celkový fosfor mg/l 0,05 4x ročně (Vyhl. 135/2004 Sb.) Použité zkratky: KTJ = kolonie tvořící jednotka PTJ = plak tvořící jednotka 12

Požadavky na jakost vody umělých koupališť: Tab 3.: Mikrobiologické požadavky Ukazatel Jednotka Bazénová voda během provozu Escherichia coli KTJ/100 ml 0 Počet kolonií při 36 st.c KTJ/ml =<100 Pseudomonas aeruginosa KTJ/100 ml 0 Staphylococcus aureus KTJ/100 ml 0 Legionella species KTJ/ml 0 (Vyhl. 135/2004 Sb.) Tab 4.: Fyzikální a chemické požadavky Ukazatel Jednotka Upravená voda Bazénová voda během provozu Průhlednost Nerušený průhled na celé dno Zákal ZF 0,2 0,5 ph 6,5 7,6 6,5 7,6 Chemická spotřeba kyslíku mg/l Absolutní hodn. Nesmí překročit 3 2 mg/l nad hodnotu plnící vody manganistanem (CHSK-Mn) mg/l Amonné ionty mg/l 0,5 mg/l nad hodnotu plnící vody Dusičnany Volný chlor mg/l mg/l Taková hodn., která by v bazénu zajišťovala potřebný obsah 20,0 mg/l nad hodnotu plnící vody 0,3 0,6 0,5 0,8 0,7 1,0 Vázaný chlor mg/l Co nejnižší, nesmí překročit 0,3 mg/l (Vyhl. 135/2004 Sb.) Použité zkratky: KTJ = kolonie tvořící jednotka 13

V souvislosti s velkým rozvojem veřejných koupacích biotopů do budoucna by bylo vhodné upravit legislativu. Zejména ve smyslu kontroly vody hygienickými stanicemi, které pro výkon své práce nemají dostatečnou legislativní oporu. Stanoveny by měly být i pravidla provozu umělého biotopu. Částečný příslib změny k lepšímu dává chystaná novela zákona č. 258 /2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. 3.3 Historie, současnost a budoucnost Probíráme-li se staletími, vidíme, že se rozvinula jakási kultura lázně, v níž se s očistou a ochlazením snoubí také odpočinek, komunikace, hra, sport a v posledních letech stále více také léčebně terapeutické cíle. (DOLEŽAL, 2008). První zmínky o veřejném koupání se objevují na počátku 19. století, kdy vznikají první občanské a vojenské říční plovárny. První vznikla již v roce 1809 (dle Ottova slovníku až v roce 1811) a šlo o pražskou Plovárnu pod Letnou, první v tehdejším Rakousku. Původně sloužila plovárna všem občanům společně, ale protože zde docházelo ke třenicím, civilisté si postavili vedle svoji, akciovou plovárnu. Té se říkalo Občanská plovárna, k rozlišení od sousední původní Vojenské plovárny. Po ní následovala v roce 1812 plovárna ve Vídni a berlínská plovárna byla otevřena v roce 1817. Obr 1: Současná podoba Plovárny pod Letnou 14

Největší rozvoj veřejného koupání přišel až se vznikem samostatné Československé republiky a hlavně se vznikem a rozvojem sportovních svazů. Ve 30. letech minulého století vznikaly u velkých ozdravných zařízení první účelově vybudované nádrže na koupání a také první městská koupaliště. (DOLEŽAL, 2008) Později v 60. letech začala masová výstavba nových koupališť. Kromě těchto umělých koupališť ale stále lidé využívali přírodního koupání v řekách, rybnících a v nově vybudovaných přehradách. V těch dobách si ještě tyto přírodní zdroje udržovaly dobrou kvalitu vody. Dnes již většina z nich má tak vysokou trofní úroveň, že naprosto nevyhovuje hygienickým podmínkám.(doležal, 2008) Nevhodné podmínky donutily veřejnost masově navštěvovat umělá koupaliště a tím se oprostit od přírodního koupání. První významný krok k lepšímu nastal již v roce 1954. Podle plánu Gotfrieda Kerna byl vybudován první přírodní koupací biotop. Koupací zónu velikosti 24 x 8 m vymezil dřevěnými prkny, nechyběla zóna pro děti o velikosti 35m 2 ani písečná pláž. Regenerační zón a sloužila pro pěstování leknínů a jiných vodních rostlin (WEIXLER, 2003). První veřejné ekologické koupaliště jako takové vzniklo ale až v roce 1984 v Německu a bylo jím nahrazeno původní betonové koupaliště. Právě v osmdesátých letech 20. století se koupací jezírka začínají šířit po Německu a také po Rakousku. V posledních jen několika letech se trend přírodních koupacích biotopů vyskytl i v České republice. Takové koupání si velmi rychle získalo příznivce i u nás. Od menších soukromých projektů a realizací pro velké firmy se trend přesunul i do oblasti veřejného koupání. Pro příznivý budoucí vývoj hovoří hned několik aspektů. Jedním z nich je určitě vzrůstající ekologické podvědomí veřejnosti, či nízká finanční náročnost. V současné době fungují na jižní Moravě 2 taková koupaliště v Kovalovicích a Banticích a mluví se i o dalších realizacích. Jednou z takových realizací by mohla být i plánovaná stavba koupacího biotopu v Modřicích v blízkosti Brna. 15

3.4 Prostorové nároky 3.4.1 Prostor na vodní plochu Pro stanovení nároků na potřebnou plochu pro výstavbu ekologického koupacího zařízení, je potřeba neopomenout plochy mimo samotnou vodní plochu. V takovém zařízení je nutný prostor pro infrastrukturu, oddělených vodních ploch a zařízení na ochranu proti imisím. Nároky na plochu musí být stanoveny s ohledem na potřeby správného fungování zařízení, ale také na potřeby a nároky budoucích návštěvníků takového zařízení. Pro výpočet velikosti plaveckého a bazénového zařízení jsou tedy určující hlediska: Infrastruktura; Regenerační zóna Užitková zóna; Očekávaný počet návštěvníků. Orientačně lze brát hodnotu pro velikost plaveckého a koupacího zařízení na 1 m 2 užitkové zóny 5 až 15 m 2 celého areálu. Regenerační zóna Velikost regenerační zóny závisí na: Intenzitě využití; Konstrukčním provedení a skladbě materiálů; Proudění a hydraulice; Době zdržení vody; Použití rostlin a skladbě jejich druhů; Velikosti a konstrukci filtračních zařízení. 16

Obr. 2, 3: Regenerační zóny Užitková zóna Užitková zóna je určena ke koupání. Zpravidla je rozdělena na části pro plavce a neplavce, skokanské části a části určené pro děti. V této zóně probíhá na základě biologických procesů odbourávání patogenů, aby bylo tohoto odbourávání dosaženo, je nutné, aby regenerace probíhala každodenně. (FLL, 2003) Její velikost je stanovena podle maximálně přípustného počtu návštěvníků za jeden den. Takový počet je stanoven výpočtem. 1 N= (V r + V F + A.q) [osoba/d] K N jmenovitý počet osob v osobách/d k koeficient naředění vázaný na osoby v m 3 /osoba V r objem vody užitkové zóny schopný regenerace v m 3 /d V F denní doplňování doplňovací vodou v m 3 /d A plocha regenerační zóny v m 2 q přívod surové vody do regenerační zóny v m 3 /m 2 x d d den Protože se v ekologických koupacích jezerech nesmějí používat dezinfekční prostředky, je nutno snížení koncentrace vnášených patogenů dosahovat naředěním nebo biologickými procesy a filtrací. (FLL, 2003) Použití vzorce předpokládá, že k udržování naředění se do užitkové zóny přivádí vždy takové objemové množství, odpovídající součinu N x k. Úspěšné regenerace lze 17

docílit tehdy, jestliže se voda do regenerační zóny s regulovatelným proměnlivým objemovým průtokem přivádí obtokem, přičemž se doporučuje, aby plocha regenerační zóny byla dimenzována tak, aby mohla v případě potřeby pojmout celý objemový průtok určený pro užitkovou zónu. (FLL, 2003) Pokud výjimečně v některých dnech dojde k překročení jmenovitého počtu návštěvníků, nenastává problém, pokud budou dodrženy hygienicko-mikrobiologické parametry dle následující tabulky. Tab 5.:Maximální hodnoty hygienicko-mikrobiologických parametrů Parametr Voda užitkové zóny Escherichia coli KTJ*/100 ml 100 Enterokoky KTJ*/100 ml 50 Pseudomonas aeruginosa KTJ*/100 ml 10** (FLL, 2003) * Kolonii tvořící jednotky Escherichia coli a enterokoky představují indikátorové organismy, které samy o sobě zpravidla nejsou původci nemocí, ale mohou poukazovat na patogenní zárodky. ** Praxe ukázala, že při odběru vzorků a prokazování Pseudomonas aeruginosa je nutná obzvláštní pozornost a pečlivost. 3.4.2 Prostor na areál Pro veškeré prostory na infrastrukturu je potřebné navrhnout především s ohledem na jejich bezproblémový provoz a úklid. Minimální světlá výška se stanoví na 2,50 m. Příjezdové komunikace a parkoviště V areálu je nutné vymezit komunikace, které budou dimenzované i pro občasný pojezd zásobovacích automobilů, sanitních vozidel a vozidel pro svoz odpadů. Současně s touto komunikací je výhodné zřídit samostatný vjezd, mimo vstupní prostor návštěvníků, pro tyto vozidla. 18

Co se týče parkovacích ploch, německá směrnice KOK pro výstavbu lázní stanoví, že v areálu je nutné uvažovat o 1 stání pro osobní automobil a 2 stání pro jízdní kola na každých 200-300 m 2 plochy pozemku koupacího zařízení, jestliže obecní vyhlášky nestanovují nic jiného. (FLL, 2003) Vstupní část Pro vstupní část jsou doporučené parametry stanoveny na každých 1000 m 2 užitkové zóny, a to tak, že u zpevněné plochy je to 100 m 2 a u zastřešené vstupní zóny vč. pokladen, či kontrolních míst je to 50 m 2. Místnost zaměstnanců je stanovena při užitkové ploše do 1500 m 2 až 20 m 2 a při užitkové ploše nad 1500 m 2 až 30 m 2. (FLL, 2003) Šatny U těchto ploch je možné dle potřeb velikost navýšit pro případnou větší komfortnost. Velikost jednotlivých kabin a jejich počet stanoví vyhláška 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Kapacita šaten, případně převlékacích kabin musí odpovídat kapacitě koupaliště. Půdorysná plocha jedné šatny, nebo převlékací kabiny musí být nejméně 1,5 m 2. U nově budovaných, nebo rekonstruovaných zařízení musí být nejméně 2 převlékací kabiny nebo šatny musí mít úpravy umožňující přístup osoby používající vozík pro invalidy a musí být opatřeny sklopným sedátkem. Po splnění těchto zákonem nařízených skutečností lze ještě přihlédnout k doporučením FLL. (Vyhl. 135/2004 Sb.) 19

Tab 6.: Prostor šaten Vybavení Převlékací místa formou převlékacích kabin Na každých 1000 m 2 užitkové zóny Min. 5, z toho 4 jako převlékací kabiny vč. 1 kabiny pro rodinu a osoby se sníženou schopností pohybu a orientace a 1 pohledově kryté převlékací místo na ploše určené k ležení Převlékací místa v hromadných šatnách Dle potřeby, min. 2, každé s lavicí v délce Šatnové skříňky a boxy pro úschovu cenných věcí Místa pro oplach nohou a ždímání plavek (kombinovaná) Přístřešek jako ochrana proti dešti 10 m 50, navíc na každých 50 šatnových skříněk ještě 10 uzamykatelných boxů na cenné věci 2 přípojky 100 m 2 (podle potřeby) Ohřívaná a pobytová místnost 30 100 m 2 (FLL, 2003) Také se doporučuje, že část šatnových skříněk by měla být uzpůsobena pro uložení motocyklových helem. Sociální zařízení U sociálních zařízení je potřeba uvažovat nejen o samotných prostorech WC, ale je nutné vždy uvažovat o předsíních s umyvadly a odpadkovými koši. Tab 7.: Sociální zařízení Vybavení Sprchy WC (FLL, 2003) Na každých 1000 m 2 užitkové zóny Min. 2 sprchy s teplou vody vždy pro ženy a muže, příp. na každou umývárnu se sprchami 1 sprcha se studenou vodou. Sprchy by měly být umístěny tak, aby vybízely k použití 3 WC se sedátkem pro ženy 1 WC se sedátkem pro muže a 3 pisoáry, z toho jeden vhodný pro malé chlapce 20

Je možné také vybudovat samostatné prostory pro rodiče s dětmi, v takovém případě je nutné uvažovat o plochách velikých 15 25 m 2. Přístupové zóny Pro hlavní komunikace umožňující přístup do areálu a pohyb uvnitř něj, je nutno počítat s šířkou 2,5 m. Všechny přístupové zóny musí být řešeny tak, aby se zamezilo vnášení nečistot, zejména půdního materiálu do trávy a koupacího jezera. Pokud se v projektu počítá s vybudování obchůzné plochy s brodítkem pro oplach nohou, doporučuje německá směrnice dodržovat následující šířky: - Min. šířka 2,5 m - V přístupových místech 3,0 m - Na straně startovacích bloků 3,0 m - V místě bazénového schodiště vedoucího do části pro neplavce a za vodními skluzavkami 3,0 m - V místě skokanských zařízení 5,0 m - Mezi bazény ležícími vedle sebe přidání individuálních rozměrů Pokud ale není počítáno s vybudováním brodítka, platí následující pro přístupy a sprchy: - Každé přístupové místo musí být vybaveno sprchou na studenou vodu. Vodu ze sprchy je třeba kontrolovaně odvádět, nesmí se dostat do plaveckého a koupacího jezera. - Sprchy je nutno umístit ve vzdálenosti max. 2 m od přístupového místa. Na vzdálenost min. 2 m od osy místa, kde je umístěna sprcha, je nutno vybudovat zpevněnou plochu. - Zóny vedoucí k nástupním místům musí mít zpevněný nebo štěrkový povrch propouštějící vodu. - Bodově řešené přístupy je nutno směrem přiléhajícím užitkovým plochám nálevkovitě rozšířit. (FLL, 2003) 21

Potom je nutné dodržovat rozměry podle následující tabulky. Tab 8.: Přístupy Přístup k Vstupní žebříky a schodiště o stejné šířce Ostatní schodiště Pláže, mola nebo zpevněné plochy (FLL, 2003) Šířka (následující šířka vč. )* + 0,5 m + 1,0 m + 1,0 m Délka přístupu** Cca 6,0 m * šířka zpevněného přístupu k užitkové zóně ** délka cesty k nástupnímu místu Je dobré, aby plochy, které neslouží k přístupu, byly rozumným způsobem ohraničeny. V tomto případě je vhodné použití vegetace, které by měly mít určitou šířku, a to alespoň 1,5 m. Jejich výběr je ovšem omezen potřebou neustále nahlížet na vodní plochu. Do výběru by měla zasáhnout i jednoduchost následné péče o vegetaci. Provozní budovy a plochy K provozním budovám a plochám patří několik zařízení. Mezi ně patří například sociální zařízení, technické zázemí, elektrotechnická zařízení, sklady, úklidové místnosti či shromažďovací prostory. Některé z těchto ploch nejsou legislativně vymezené, proto jejich velikost je zcela na možnostech v areálu. Je ovšem možné se při stanovení jejich velikostí inspirovat doporučením FLL. Pro sociální zařízení uvažují o ploše min, 8 m 2. Tuto plochu je možné spojit, pakliže je to potřeba, se zázemím pro plavčíka. V tomto případě doporučuje FLL zvětšit plochu min. na 14 m 2. V areálu plaveckého a koupacího jezera je možné vystavit i dozornu, která by měla mít velikost min. 10 m 2 a navíc by měla být vybavena ovládacími prvky pro telekomunikaci a elektroakustikou. 22

Návrh skladů a úklidových místností se provádí podle potřeby; vycházet lze přitom z následujících hodnot: - do 1500 m 2 užitkové zóny: min. 20 m 2 (doporučuje se 50 m 2 ); - nad 1500 m 2 užitkové zóny: min. 30 m 2 (doporučuje se 80 m 2 ). Při návrhu shromažďovacích místností se velikost místností řídí podle potřeby. Pro účely skladování se ale navíc uvažuje min. 10 m 2. Obr 4: Provozní budova Eberschwang Venkovní plochy pro pobyt a hry K atraktivitě takového koupacího zařízení přispívají plochy pro rekreaci, hry a ležení. Na ně je doporučeno rezervovat až 50% celkové plochy pozemku. Následné rozdělení těchto jednotlivých ploch má také své zákonitosti. Německá směrnice KOK pro výstavbu lázní doporučuje členění ploch na plochy určené k ležení a hrací plochy v poměru 2:1 až 3:1. (FLL, 2003) Pokud mezi hrací plochy pro děti zařadíme i pískoviště, toto podléhá vyhlášce ČR 135/2004 Sb. Jeho velikost je doporučena min. 100 m 2. Důležitou hrací plochou je i vodní hrací plocha, která je doporučená ve velikosti min. 100 m 2. Co se týče konkrétních hracích ploch, ty jsou omezeny DIN 18034 Hřiště a venkovní hrací plochy; Požadavky a pokyny pro projektování a provoz. Ostatní zařízení, jako je občerstvení, zařízení pro přihlížející aj., není nijak vymezeno, jeho plocha je čistě věcí projektantů. 23

Pro venkovní plochy se na každých 1000 m 2 plochy doporučují min. 2 odpadkové koše o obsahu 50l. Doporučuje se jejich pravidelné alespoň jednodenní vyprazdňování. (FLL, 2003) Obr 5: Areál přírodního koupaliště Tragwein s venkovními hracími plochami 3.5 Technologické postupy 3.5.1 Stavba nádrže Po stanovení veškerých nároků na přírodní biotop je možné stanovit technologický postup a následně dílo zrealizovat. Nejprve je potřeba vyměřit a vytýčit plochu jezírka. Samozřejmostí je oddělit a uložit samostatně vrchní vrstvu půdy ornici. Ta může být použita následně při konečných terénních úpravách stejně tak jako ostatní zemina získaná při hloubení jezírka. Jámu je potřeba pozvolně svahovat, protože do mělčí zóny je potřeba vymodelovat různé hloubky pro rostliny. Důležité jsou i modelace vstupů. Naopak jáma pro hloubkovou vodní zónu má většinou kolmé stěny. Po ukončení a úpravě výkopu nádrže je potřeba ještě zajistit výkopy šachet a rýh pro zabudování čerpadel a případně vedení elektrických rozvodů. Hrubý výkop nádrže provádíme mechanizací, je důležité, aby byl pro tuto mechanizaci vytvořen přístup na pozemek. Při práci je potřeba pracovat 24

přesně, aby se nenarušila rostlá zemina. Uměle vytvořené profily mají menší stabilitu a deformují se. Pokud jde o hloubku jezera, je důležité stanovit vše přesně. Doležal udává hloubku mělkých pobřežních zón 40 80 cm pro uložení dostatečného objemu filtračních substrátů. Její hloubka je také závislá na její šířce (zpravidla 1:2 3). Důležitá je i hloubka koupací části, kde by neměla krajní hranice sahat pod 250 cm, pro děti pak 60 80 cm. Před zaizolováním výkopu je důležité vybudovat základy pro prvky, jakými jsou dělící stěny, zdi, či případné dřevěné prvky. Oddělení je možné provést několika způsoby. Nejvýznamnějším je asi použití betonu, který díky možnosti kolmého provedení neubírá na velikosti plavecké části. Jeho nevýhodou je finanční náročnost a pracnost. Je možné postavit dělící stěnu z plochých kamenů, výhodou této varianty je estetické hledisko, nevýhodou prostorová náročnost a následná údržba. Třetí možností je kombinace předešlých dvou způsobů. Tento kompromis je na základě použití betonových tvarovek nebo litého armovaného betonu. Okolí nádrže je následně potřeba připravit pro izolační práce. Pokud je uložena horní ochranná vrstva folie, vybudována dělící hrázka a provedeny rozvody v mělké zóně, je možné přikročit k navrstvování filtračních substrátů. Oddělení filtračních substrátů se provádí pomocí hráze vyskládané z pytlů, které jsou vyrobeny z trvanlivých, umělých tkanin, naplněných pískem. Tyto pytle lze nahradit dřevem, které bez přístupu vzduchu má také dlouhou trvanlivost. Jeho výhodou je rychlé provedení a dlouhá funkčnost, nevýhodou tvarové a konstrukční provedení. U dřevěného bednění je také nutné dobré ukotvení v substrátu, aby nedocházelo k jeho vyplavování. (DOLEŽAL, 2006) Po ukončení hrubého výkopu dochází k úpravě povrchu, dotvoření profilů dna, stěn a mělkých zón. Jak už bylo zmíněno výše, je lepší modelace povrchů dotvářet na rostlém terénu, než na dotvořeném. V krajním případě by mohlo dojít až k poškození hydroizolace z důvodu deformace dotvořených profilů. Pokud ovšem je z nějakého důvodu nutné pracovat s uměle vytvořenou modelací, je potřeba zeminu dobře zhutnit, abychom co nejvíce deformaci zamezili. 25

Pokud na staveništi hrozí nebezpečí spodní, či povrchové vody, je potřeba technicky tento problém odstranit. Častým řešením jsou drenáže, které tuto přebytečnou vodu odvedou. U velkých nádrží je vytvoření drénu téměř nutnou součástí, je potřeba dokončit jej ještě před konečnou úpravou povrchu. Provedení drénu je náročné, zatěžují provedení práce finančně i technologicky. Pozornost je třeba zaměřit i na zpracování mělké zóny. Nejdůležitějším měřítkem je dostatek prostoru pro substrát. Další podmínkou je sklon okrajového svahu, ten by neměl být příliš prudký kvůli stabilitě, a také aby v zimních měsících nehrozilo protrhnutí folie ledem. Přesná hranice sklonu svahu se podle odborníků odlišuje. Dle Doležala by neměl překročit úhel 45 60, Šimečková uvádí již 25. Dokončení těchto stěn probíhá ručně. Po provedení a úpravě výkopu je nutné vytvořit ochrannou vrstvu z písku. Na tuto vrstvu již může být položena folie. Vhodný je zejména písek s vyšším obsahem hlinitých částic, který má dostatečnou vlhkost. Vlhkost umožňuje lepší modelaci profilu nádrže. Pokud by nebyl písek dostatečně vlhký, je potřeba vrstvu dostatečně zhutnit. Vrstva písku by neměla překročit 5 cm. Po vrstvě písku následuje položení ochranné vrstvy - geotextílie. Ta je zvolena podle parametrů každé stavby. Při jejím pokládání je třeba zajistit, aby nedošlo k shrnutí větrem, či jiným mechanickým posunutím. Na položenou geotextilii se může začít pokládat hydroizolační fólie. Její výběr je opět stanoven dle podmínek jezírka. Pro lepší usedání fólie na správné místo je dobré ji trochu napustit vodou. Pokud je hydroizolace dokončena, je potřeba oddělit mělkou zónu, aby nedocházelo ke splavování substrátu do plavecké části. Nejlepší variantou oddělení je zahloubení mělké části. Dojde tedy k vytvoření jakéhosi příkopu s valem. Jinými možnostmi jsou například vytvoření hráze z naskládaných kamenů, či zahrazení pytli naplněnými substrátem. Oddělení mělké zóny i jiné následující úkony vyžadují položení horní ochranné vrstvy fólie pro vyloučení jejího poškození. Horní ochranná vrstva dovoluje ukládání rozvodů potrubí pro čerpadla a jiné prvky nutné k zajištění aktivní cirkulace. Kromě těchto rozvodů je vhodné uložit i sací rozvody pro odsávání ze dna. Dále napojení hladinových sběračů skimmerů. Jejich umístění je ovlivněno zejména větrem, který soustřeďuje plovoucích nečistoty na 26

hladině často v jednom místě. Nelze opomenout ani výtlačné rozvody pro usnadnění vypouštění vody. Důležitou součástí stavby jsou i filtrační substráty. K nim se přistupuje, je-li hodová mělká zóna a dělící hráze. Obecně při navrstvování substrátů platí, že se postupuje od jemných zrnitostí až po hrubé krycí materiály. Filtrační substráty jsou nedílnou součástí nejen pro funkci kotvení rostlin, ale také pro poskytování prostoru pro život bakterií a jiných mikroorganismů. Pro biotopy lze použít nejen přírodní substráty (písky, valouny, zeolity, kamenné drtě aj.), ale také substráty vznikající úpravou přírodních surovin (keramzit, vermikulit, upravený zeolit, perlit a bentonit). Všechny společně by měly vykazovat vlastnosti, jakými jsou velký povrch, dobrá propustnost, snadná čistitelnost a nízká hmotnost. Jedny z nejvhodnějších materiálů jsou písky, které by měly být s co nejmenším obsahem jílovitých částic, nejlépe říční písky. V této fázi také dochází k napojování skimmerů. Napojování ovlivňuje typ skimmeru. V praxi se používají tři typy, dva z nich se ukotvují ve spodní části v substrátu, třetí typ se kotví na kraji nádrže. Nevýhodou třetího, bočního skimmeru, je sběr nečistot z hladiny pouze v úhlu 180 a také neschopnost pracovat při větším kolísání hladiny. Jedním z posledních kroků je zapravení obvodové hrany nádrže. K té dochází až po napuštění nádrže. Obvodová hrana mohla být v průběhu předchozích prací deformována, proto je potřeba ji upravit. Zkušenosti a praxe nabízí několik možností pro stavbu hrany. Jednou z možností je stavba pomocí polyethylenové trubky a rotorů, tato možnost je jednoduchá v provedení, její negativum je v přesnosti umístění. Není-li roxor dostatečně blízko (dle Doležala 0,50 0,75 cm), může dojít k opětovnému propadání hrany. Druhou možností jsou šroubované desky po obvodu nádrže. Jejich výhodou je přivedení travní plochy bezprostředně k vodní ploše. Obr 6: Možnosti řešení obvodové hrany (DOLEŽAL, 2006) Při technickém zpracování nádrže by nemělo být opomenuto vyřešení odvodu vody po dlouhotrvajících či přívalových deštích. Je vhodné vytvořit širší přepad vody v 27

místech, kde se nádrže dotýkají výsadby a kde to umožňuje svažitost pozemku. (DOLEŽAL, 2006) 3.5.2 Řešení vstupů Při řešení vstupů je třeba vycházet z velikosti a funkce nádrže. Je mnoho možností, jak designově zpracovat tyto vstupy. Obecně je výhodné navazovat harmonicky na okolí. Proto se často pracuje s přírodními materiály, jakými jsou hlavně kámen a dřevo. Vhodně zvolený druh dřeva ovlivní celkový konečný dojem z díla. U menších nádrží bývá obvyklé, že vstup je řešen formou žebříku nebo schůdků. Jde o nejjednodušší přístup. Jejich stavba je podmíněna často jen dobrým způsobem ukotvení. Přesto i tato jednoduchá řešení mají své zákonitosti. Doležal uvádí, že schůdky by měly být umístěny v mírném sklonu 75 85, nášlapy by měly být široké minimálně 8 cm a upevněny vodorovně. Dále pak madla k nim by měla být prodloužena alespoň 80 cm nad úrovní povrchu. Součástí vodních ploch bývají velmi často i dřevěná mola, ze kterých pak vychází i několik přístupů k vodě. Tato mola by měla harmonicky doplňovat vodní díla, neboť jsou spojovací součástí mezi vodou a souší. Tato mola jsou technicky náročnější stavby. Kritérium náročnosti také vychází z konstrukčního řešení. Je možné molo ukotvit na souši, což představuje menší náročnost, jeho přesah nad hladinu musí být ovšem stanoven tak, aby byla zajištěna stabilita. Pokud ovšem vyžadujeme větší zásah nad vodní hladinu, je potřeba molo ukotvit vně nádrže. Tato možnost je již technicky mnohem náročnější. Je potřeba zajistit potřebnou izolaci, aby nedošlo k narušování materiálu. Obr. 7, 8: Kovalovice, vstupy do vody 3.6 Rostliny 28

Pro přírodní koupací biotopy jsou rostliny nezbytné. Slouží k regeneraci vody. Výhodou použití rostlin v koupacích biotopech není pouze ovlivnění kvality vody, ale také neméně důležitá estetická hodnota. Estetika je sice ovlivněna nárokem na odbornou údržbu, nejde však o hledisko, které by mělo záměr výrazně ovlivnit. Estetický dojem lze ještě podpořit výsadbou vlhkomilných rostlin mimo vodní plochu. Vodní rostliny je možno využít buď přímo k osázení částí souvisejících s koupacími zónami, nebo k osázení čistících lagun. (ŘEHÁK, 2008) Nezbytné jsou hned z několika důvodů: Produkcí rostlinné hmoty, odčerpávají z vodního prostředí živiny, Zvětšují povrch vodního díla, čímž nabízejí větší osázené plochy pro bakterie, řasy, živé organismy, tím vlastně podporují biologický život v jezírku, Vážou ve vodě se vyskytující živiny, čímž omezují růst řas, Fotosyntéza rostlin dodává po celý den vodě kyslík, bakterie využívají kyslík k mineralizaci živin, Kořeny rostlin kryjí půdu a vytvářejí drenážní kanály do hlubších vrstev substrátu, Poskytují břehům ochranu proti erozi, Pro živočichy se hodí nejlépe domácí rostliny, velkým počtem druhů se zvětšuje šance, že potřebné druhy se v jezírku usadí a nežádoucí druhy zaniknou přirozeným způsobem. Výběr vhodných druhů rostlin Každá z rostlin je specifická svými vlastnostmi, proto je třeba věnovat pozornost jejich výběru při realizaci koupacího biotopu. Při výběru je třeba myslet na obsah živin, vzrůst rostlin, požadavek na hloubku vody, či vhodný substrát. Velkou výhodou v našich podmínkách je využití domácích rostlin, současně také použití širšího spektra druhů rostlin. Odlišovat by se měly charakterem růstu, habitem, velikostí. Obecně platí, že optimální hloubka výsadby je 20 cm, navíc řada druhů je v tomto ohledu značně přizpůsobivá. Kromě nároků rostlin na výšku vodního sloupce je třeba zohlednit pohyb osob při údržbě porostů. Voda a dno v koupalištích jsou chudé na minerální látky, proto je vhodné vynechat druhy s vyššími nároky na živiny. Do značné 29

míry jsou tímto faktorem vylučovány druhy vzhledově atraktivní jako Sparganium sp., Sagitaria sagittifolia, Glyceria maxima a některé další. V případě jejich použití bude docházet k projevům fyziologických poruch. (ŘEHÁK, 2008) Seznam vhodných rostlin je vložen v příloze č. 2 k diplomové práci. Rostliny vhodné pro koupací biotopy můžeme rozdělit podle několika kritérií. Jedním z těchto kritérií je poloha rostlin. Dle polohy rostlin dělíme: Submerzní rostliny, zcela ponořené ve vodě Natantní rostliny, vzplývavé, plovoucí na hladině Emerzní rostliny, vynořené nad vodou Rozdělení do 5ti zón pro potřeby ZAKA: Zahradní zóna Pro rostliny z této zóny je obvyklá normálně vlhká půda, která nemá přímé spojení s vodou v jezírku. Záhonové trvalky jako původně luční rostliny v půdách dočasně vlhkých a bohatých na živiny. (ŠIMEČKOVÁ, 2008) Rostliny vhodné pro zónu:alchemilla mollis Bergenia cordifolia Doronicum orientale Inula magnifica Ligularia sp. Obr 9: Inula magnifica Obr 10: Alchemilla mollis Obr 11: Doronicum orientale Zóna vlhkých půd (mokrá půda mokřady) 30

Typická je stále mokrá půda, ale žádná stojatá voda. Vyskytuje se na okrajích rybníka s mírně dlouhodobě mokrými místy. Rostliny vhodné pro zónu:achillea ptarmica Caltha palustris Iris kaempferi Iris siberica Lysimachia nummularia Lysichiton americanus Tradescantia andersoniana Lychnis flos-cuculi Obr 12: Lysimachia nummularia Obr 13: Tradescantia andersoniana Obr 14: Lysichiton americanus Zóna mokrých až zbahněných půd (močál bažina) Cca. 10 cm pod hladinou vody a 10 cm nad hladinou. Bahenní rostliny v mělké vodě (do 10 cm). Rostliny vhodné pro zónu:calla palustris Carex grayi Juncus ensifolius Ranunculus lingua Menyanthes trifoliata Eriophorum vaginatum Euphorbia palustris 31

Filipendula ulmaria Iris pseudacorus Obr 15: Juncus ensifolius Obr 16: Euphorbia palustris Obr 17: Carex grayi Zóna mělkých vod (vodní hladina) Pro tuto zónu je typický stálý stav vody 10 40 cm. Vodní rostliny jsou zakořeněné v půdě s částečně plovoucími listy. Rostliny zakořeněné v půdě jsou ponořené pod hladinou bez plovoucích listů. Rostliny vhodné pro zónu:acorus calamus Alisma plantago-aquatica Butomus umbellatus Cyperus longus Hippuris vulgaris Nymphoides peltata Oronotium aquaticum Sagittaria sagittifolia Scirpus lac. Albescens Typha 32

Obr 18: Hippuris vulgaris Obr 19: Acorus calamus Obr 20: Sagittaria sagittifolia Zóna leknínů a ponořených rostlin (hluboká zóna) Minimální hloubka pro tuto zónu je stanovena 70 80 cm. Rostliny jsou podle charakteristiky rozděleny do dvou skupin. První skupina je charakteristická V půdě zakořeněnými vodními rostlinami, jejichž listy plavou převážně na vodě nebo rostliny rostoucí pod vodou. Rostliny vhodné pro zónu:nymphaea Nuphar lutea Aponogeton distachysosos Hydrocharis morsusranae Ranunculus aquatis Stratiotes aloides Do druhé skupiny spadají ponořené rostliny. Rostliny vhodné pro zónu:eleocharis acicularis Ceratophyllum demersum Egeria densa Myriophyllum verticillatum Myriophyllum alternifolium Potamogeton crispus Obr 21: Ceratophyllum demersum Obr 22: Nuphar lutea Obr 23: Nymphaea 33

K nejběžnějšímu rozdělení ovšem patří kategorizace na: Hygrofyty Hydrofyty Výsadba rostlin a péče o ně Stejně jako pro jiné příležitosti, je potřeba i pro rostliny koupacích biotopů stanovit některé náležitosti. Jednou z těchto náležitostí je doba výsadby. Ta je pro bahenní rostliny stanovena ve vegetačním období, zpravidla duben až konec září. Nejpříznivější období je do konce června. Rostliny žijící pod vodu lze vysazovat podle jejich dostupnosti na trhu. Zpravidla od jara až do září. Obecně ale až na drobné výjimky je možné rostliny sázet kdykoliv během roku, pokud nám to podmínky dovolí. Co se týče hustoty, je vhodné používat větší počet kusů na metr čtvereční s ohledem na lepší vývoj. Toto doporučení je ovšem závislé na rychlosti růstu jednotlivých druhů rostlin a také na vzrůstnosti. Řehák doporučuje v případě vzrůstnějších a robustnějších druhů optimálně vysadit 5 ks/m 2, v případě méně vzrůstných druhů 8 až 10 ks/m 2. Stejně jako u jiných výsadeb je i u těchto nutné dodržet osazovací plán. Při výsadbě je dobré odstranit pěstební substrát a sázet rostliny jako prostokořenné. To je v praxi výhodné, zejména, sázíme-li rostliny v době vegetace. Omezí se tak riziko vyvrácení rostlin větrem. Minimální vrstva substrátu by měla být alespoň 10 cm. Při použití kamenů jsou vhodnější kameny zaoblené, na rozdíl od hranatých kamenů. Při jejich použití nedochází k poškozování kořenů drobnými posuny kamenů při zamrzání. Zásadně se nedoporučuje přidávat pěstitelské substráty s výjimku některých ponořených druhů, jako jsou lekníny. (ŘEHÁK, 2008) Stav pro přejímku je také odlišný pro každou z kategorií (hygrofyty, hydrofyty). Tento stav je pro hygrofyty, jestliže vyrašily a zakořenily dvojí. U výsadeb do konce června je to na podzim stejného roku. U výsadeb od konce července pak v následujícím roce po vyrašení, které u všech druhů zpravidla nastává do května. Při plošné výsadbě se odchylně od DIN 18916 Technologie vegetačních úprav v krajině Rostliny a jejich výsadby nezohledňují výpadky jednoho druhu až do 10% z celkového počtu kusů, jestliže i přesto, že jednotlivé rostliny nevzešly, vzniká celistvý 34

dojem. Chybí-li více než 10% z celkového počtu kusů, musí se nahradit všechny rostliny, které nevzešly.(fll, 2003) Za schopné přejímky u hydrofytů se považují, jestliže lze minimálně u jednoho druhu zjistit, že se rozmnožily, což je zpravidla u výsadeb do července ve stejném vegetačním období. U výsadeb od srpna v následujícím roce od dubna do května.(fll, 2003) Nutná je také následná péče o výsadby. Použití vodních a bahenních rostlin si sebou nese zvýšené nároky na údržbu. Nejvýraznějším rozdílem je odstraňování biomasy. Optimálním termínem pro její odstranění je dle Řeháka počátek ukončení vegetace, dříve, než dojde k pokročilému odumírání částí rostlin a následnému uvolňování anorganických látek do vody. Termín odpovídá přibližně polovině října. Rostliny, které nemají sklony k hnití (například rákos, sítina aj.) je vhodné v zimním období ponechat. Prostřednictvím stébel a listů zajišťují výměnu plynů mezi vodou a ovzduším bez ohledu na zamrzlou hladinu. Při následné péči je nutné výsadby kontrolovat, také proto, aby u nich nedošlo k nežádoucímu zaplevelení, případně tento nežádoucí porost mechanicky odstranit. 4. Nároky stavby Pro započetí stavby je nutné nejdříve posoudit stanoviště. Součástí takového posouzení je zjištění podloží, zjištění světelných podmínek a také znalost chemických procesů. To jsou jen některé podmínky, které mohou ovlivnit správné fungování koupacího biotopu. Jednou z častých chyb při navrhování biotopu, která ovšem neovlivní správné fungování, přesto může narušit celkový dojem, je kompozice. 35

Před vlastním technickým řešením díla je nutné zodpovědět základní otázky: Co od vody očekáváme? Jakou funkci by měla voda v zahradě plnit? Která část pozemku je pro umístění vodního díla vhodná? Jakou kategorii biobazén je vhodné zvolit? Jak velkou vodní plochu zvolit, aby byly zachovány kompoziční proporce? Všechny uvedené otázky respektive jejich odpovědi je nutné vyhodnotit a brát v úvahu při vlastním navrhování vodního díla (DOLEŽAL, 2004). Je dobré myslet na to, že chyby vzniklé při plánování lze těžko napravovat. (DOBLER, 1997) Tvary nádrží Je mnoho možností pro zvolení tvaru biobazén. Kromě celkové kompozice je důležité při volbě vzhledu posoudit i systém komunikace na pozemku, či svažitosti pozemku. Vyhodnocení svažitosti souvisí zejména s podpovrchovou vodou a vodou cizí, např. z přívalových dešťů. Nesmí dojít ke splachům těchto vod do biobazén. Již při plánovaní je potřeba navrhnout jednotlivé zóny s více hloubkovými úrovněmi. Dle DOLEŽALA (2006) je minimální hloubka koupací zóny 250 cm. Tato hloubka je výhodná nejen pro zabezpečení stability vody, ale zabezpečuje také bezpečnost ve skokanské části bazénu. Hloubka a velikost regeneračních zón se váže spíše na zvolenou kategorii koupacího biotopu a samozřejmě na možnosti pozemku. Podle některých zdrojů je stanoven i poměr koupací k regenerační zóně. Tento se však se zdroji liší. Dá se však říci, že nejčastěji se uvádí poměr 1:1 až 1:1,5. Pro započetí stavby je potřeba vytyčit obrysy budoucího biobazénu, posoudit přístupnost pozemku pro mechanizaci a hlavně stanovit výškopisný plán s nivelačním zařízením. Při navrhování je na základě znalosti terénu třeba stanovit, zda bude nutné zpevnění dělících stěn koupací zóny. Dělící stěny, které jsou zpevněné často nejen technologicky, ale i finančně náročnější, avšak mnohem stabilnější. Dělí se na betonovou skořepinu a ztracené bednění. 36