VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Katedra podnikového a evropského práva Hlavní specializace: Komerční právo Ochranné známky a licenční smlouvy k ochranným známkám Diplomová práce Vypracovala: Michaela Šístková Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Martin Boháček, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Ochranné známky a licenční smlouvy k ochranným známkám jsem vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury a zdrojů. V Praze dne 22.12.2009.. Podpis
Poděkování Děkuji prof. JUDr. Martinu Boháčkovi, CSc. za vedení mé diplomové práce, za poskytnuté podněty a za věnovaný čas.
Obsah Úvod a cíl práce... 1 Seznam použitých zkratek... 4 1. Prameny české známkoprávní ochrany... 5 1.1. Pojem průmyslové vlastnictví... 5 1.2. Ochranná známka... 6 1.3. Právní úprava ochranné známky... 7 1.3.1. Národní právní úprava... 7 1.3.2. Mezinárodní právní úprava... 8 1.3.3. Komunitární právní úprava... 13 1.4. Shrnutí... 15 2. Ochranná známka dle národní úpravy... 16 2.1. Pojem ochranná známka... 16 2.2. Vznik ochranné známky... 21 2.3. Práva majitele ochranné známky včetně jejich omezení... 23 2.3.1. Právo užívat... 24 2.3.2. Právo zakázat... 24 2.3.3. Právo zakázat užívání obstaravatelem... 25 2.3.4. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví... 26 2.3.5. Omezení práv vlastníka ochranné známky... 28 2.4. Povinnost ochrannou známku užívat... 31 2.5. Nakládání s právy vyplývajícími z vlastnictví ochranné známky... 33 2.6. Zánik práv vlastníka ochranné známky... 34 2.7. Zhodnocení problematiky národní právní úpravy ochranných známek... 34 3. Licenční smlouva k ochranné známce... 36 3.1. Roztříštěnost právní úpravy licenční smlouvy... 36 3.2. Licence k ochranné známce... 41 3.3. Podstatné obsahové náležitosti licenční smlouvy k ochranné známce... 42 3.3.1. Označení smluvních stran licenční smlouvy... 42 3.3.2. Předmět smlouvy... 43 3.3.3. Práva a povinnosti smluvních stran... 44 3.3.4. Zápis do rejstříku ochranných známek... 50 3.3.5. Dodržování kvality... 51 3.3.6. Cena licence a licenční poplatky... 52 3.3.7. Doba platnosti smlouvy... 55 3.4. Závěrem k licenční smlouvě a jejímu obsahu... 56
Závěr... 58 Seznam použité literatury... 61 Přílohy... 66 Příloha č. 1: Vzor licenční smlouvy k ochranné známce... 66 Příloha č. 2: Licenční smlouva o právu užívat ochrannou známku... 71 Příloha č. 3: Smlouva o licenčním užívání ochranné známky a loga PEFC - sublicence... 74
Úvod a cíl práce Téma mé diplomové práce Ochranné známky a licenční smlouvy k ochranným známkám jsem si vybrala na základě několika předmětů zaměřených na právo průmyslového vlastnictví absolvovaných v rámci mé hlavní specializace Komerční právo na Vysoké škole ekonomické v Praze. Výběr tématu ovlivnila částečně i má vedlejší specializace Oceňování podniku a jeho majetku, jejíž součástí byl také volitelný předmět Oceňování nehmotného majetku věnovaný přístupům a metodám oceňování nehmotného majetku, oceňování ochranných známek, patentů a vzorů, problematice goodwillu v oceňovaném podniku apod. Téma ochranných známek a průmyslového vlastnictví obecně je z hlediska současné narůstající míry otevřenosti a propojenosti národních trhů stále aktuálnější a nabývá na svém významu. V této souvislosti zesiluje i potřeba kvalitní ochrany této oblasti. Tématu ochranných známek a jeho právní úpravě by proto mělo být věnováno více pozornosti. Pokud má ochranná známka v zákoně dobrou právní oporu, splňuje všechny náležité požadavky na ni kladené a je řádně zapsána a užívána, může znamenat pro svého vlastníka značnou přidanou hodnotu. Stejný význam může ochranná známka mít také pro nabyvatele licence, pokud je její užívání umožněno prostřednictvím bezproblémové licenční smlouvy sjednané a uzavřené podle ustanovení kvalitní a efektivní právní úpravy. Cílem této práce je tedy zhodnocení a posouzení efektivnosti právní úpravy ochranných známek ve spojitosti s její aplikací při uzavírání licenčních smluv k ochranným známkám. V návaznosti na tuto problematiku pak budu zkoumat také kvalitu ustanovení obchodního zákoníku týkajících se průmyslověprávních licencí z hlediska jejich jednoznačnosti, srozumitelnosti a přehlednosti při jejich aplikaci na smluvní licence k ochranným známkám. Mojí snahou bude vytyčit a rozebrat důležité body této právní úpravy v návaznosti na licenční smlouvy, které by neměly být opomíjeny a jejichž absence či nedostatečnost by mohla být původcem vzniku sporů. Tam, kde to bude vhodné, se pokusím navrhnout úpravu ochranných známek a licencí k ochranným známkám, která by lépe vyhovovala potřebám jejich uživatelů. Za pomoci vzorových smluv tak naznačím, jak by správně sjednaná licenční smlouva k ochranné známce měla vypadat a jaká ustanovení by měla obsahovat, aby byl vztah obou smluvních stran vyvážený. 1
V první části se zaměřím na prameny národní právní úpravy ochranných známek, které byly v roce 2003 doplněny o nový zákon ochranné známky upravující zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (v dalším textu také jako Zákon o ochranných známkách či ZOZ). Tato úprava převzala pojetí známkoprávní ochrany vyplývající ze Směrnice Rady ES č. 89/104, zavedla několik podstatných změn, rozšířila možnosti ochrany práv vlastníka ochranné známky a posílila tak jeho postavení. Dále navážu úpravou mezinárodní a komunitární, které jsou východiskem pro ZOZ. Tato část mé práce bude určitým uvedením do problematiky známkoprávní ochrany v České republice. V další části pak rozeberu některá ustanovení Zákona o ochranných známkách podstatná pro uzavírání známkoprávních licencí a zároveň posoudím i efektivnost této platné právní úpravy z hlediska toho, zda je obsah jejích ustanovení jednoznačný, srozumitelný a zda je v souladu s potřebami kladenými praxí. Pro vysvětlení výkladu některých ustanovení podpořím text práce také judikaturou. Hlavní bod mé práce pak bude věnován právě smluvním licencím na ochranné známky. Její nabyvatel má možnost užívat již zaběhlou ochrannou známku, s určitou minulostí, s určitou pověstí a bez počátečních investic do jejího zviditelnění na trhu. Poskytovatel, tedy vlastník ochranné známky s její pomocí a s pomocí jejího nabyvatele proniká na nové trhy. Licenční smlouva je ale poměrně složitý smluvní typ, který od účastníků vyžaduje značnou pozornost a přesnost tak, aby nedocházelo ke zbytečným nesrovnalostem a případnému narušování práv účastníků smlouvy. V této souvislosti se proto zaměřím na zhodnocení ustanovení upravujících průmyslověprávní licenci, respektive známkovou licenci, která jsou obsažena v obchodním zákoníku 1, a na jejich užití v rámci úpravy licenčních smluv k ochranným známkám. Upozorním na jistou nejednotnost právní úpravy licenčních smluv a na možné způsoby jejich uzavírání, jsou-li smluvními stranami takového vztahu nepodnikatelé. S využitím několika rozhodnutí, praktických příkladů a vzorových licenčních smluv také zjistím, jaké jsou nejčastější typy porušování práv oprávněných uživatelů ochranných známek, a navrhnu, jak sjednat jednotlivá ustanovení licenční 1 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2
smlouvy, aby k takovému jednání zbytečně nedocházelo a aby byl vztah smluvních stran navzájem i vůči okolí vztahem bezproblémovým. Věřím, že má diplomová práce bude nejen přínosným posouzením a zhodnocením právní úpravy týkající se licenčních smluv, ale že poslouží také jako jakýsi návod či postup pro správné sjednání licenční smlouvy k ochranné známce v praxi. 3
Seznam použitých zkratek Dohoda TRIPS Madridská dohoda ObchZ OHIM Protokol Úmluva Úřad WIPO WTO ZOZ Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights) Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization in the Internal Market) Madridský protokol, Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví Úřad průmyslového vlastnictví České republiky Světová organizace duševního vlastnictví Světová obchodní organizace Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů 4
1. Prameny české známkoprávní ochrany Jak jsem se již v úvodu zmínila, s rostoucím počtem výrobků a služeb v současnosti poskytovaných roste také význam a počet ochranných známek užívaných pro jejich odlišení. Tato tendence je patrná v celé oblasti nehmotných statků a průmyslových práv k těmto nehmotným statkům. Nehmotné statky se stávají předmětem obchodu, stává se z nich komodita, která je schopna svému vlastníku generovat určitý nezanedbatelný příjem. K této ekonomické směně dochází nejčastěji pomocí licenční (nebo jí obdobné) smlouvy, generující licenční příjmy. 2 Se vzrůstající intenzitou užívání nehmotných statků jako předmětu obchodu vzniká potřeba kvalitní právní úpravy této oblasti. 1.1. Pojem průmyslové vlastnictví Průmyslové vlastnictví je součástí duševního vlastnictví a od jeho ostatních částí se odlišuje svými specifickými znaky jako je průmyslová využitelnost, požadavek formálního zápisu do určeného veřejnoprávního rejstříku, vznik absolutního subjektivního práva, časová omezenost ochrany, teritoriální povaha a další. Tak jej vymezuje i Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 (dále jen Pařížská úmluva). Ta ve svém Článku 1 odst. 2 pokládá za předmět ochrany průmyslového vlastnictví patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu 3. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví Dohoda TRIPS 4 k průmyslovému vlastnictví navíc přidává ještě zeměpisná označení a topografie integrovaných obvodů, naopak neuvádí vzory a označení původu zboží. Definice uvedené ve zmíněných úmluvách tak podtrhují obsahový rozdíl pojem duševní vlastnictví vlastnictví v sobě zahrnuje práva k předmětům průmyslového vlastnictví (užší pojem průmyslové vlastnictví ) a práva autorská. Na závěr je možné říci, že v České republice jsou za předměty průmyslového vlastnictví považovány především vynálezy, užitné a průmyslové vzory, topografie polovodičových 2 Kubíček, J., Svačina, P.: Průmyslová práva a nehmotné statky, jejich licenční využití a oceňování. Příručka pro praxi vědecko-výzkumných pracovníků, Praha: Technologické centrum AV ČR, 2006, str. 7 [online]. Dostupné dne 5.9.2009 na www: http://www.tc.cz/dokums_raw/brozuraprumprava2_1171037440.pdf 3 Čl. 1 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, změněné dne 2. října 1979 (vyhl. č. 64/1975 Sb., ve znění vyhl. č. 81/1985 Sb.) [online]. Dostupné dne 5.9.2009 na www: http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html 4 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.) TRIPS [online]. Dostupné dne 5.9.2009 na www: http://www.upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/dohoda-trips.html 5
výrobků, nové odrůdy rostlin a ochranná označení jako jsou ochranné známky, označení původu výrobků, zeměpisná označení a obchodní jména. 1.2. Ochranná známka Ochranná známka je jednou z kategorií ochrany průmyslového vlastnictví, jejíž význam se s rozšiřující se a prohlubující se globalizací trhu stále zvětšuje. V současnosti představuje ochranná známka významný, velmi účinný a hojně využívaný prostředek k: - získání, ochraně a udržení soutěžní pozice podnikatele - odlišení a identifikaci výrobků a služeb pocházejících od různých výrobců či poskytovatelů služeb na trhu, - snazší orientaci spotřebitele v široké nabídce výrobků a služeb při výběru jím požadovaného a pro něj osvědčeného produktu, - propagaci výrobků a služeb je-li ochranná známka vhodně zvolená a dobře zapamatovatelná, slouží jako připomenutí či reklama zboží a služeb, se kterými je spjata a které jsou u jednotlivých spotřebitelů osvědčené, a vytváří podmínky pro poptávku nejen po těchto výrobcích a službách, ale i po jiných produktech touto známkou označovaných 5, - a k dalším. Její užívání náleží výlučně jejímu vlastníkovi. Může ale vystupovat i jako předmět licenční smlouvy a plnit výše uvedené funkce i ve vztahu k jejímu novému uživateli, tedy nabyvateli licence. Pro dokreslení významu ochranné známky uvádím statistická data za rok 2008. V roce 2008 bylo Úřadem průmyslového vlastnictví, ústředním orgánem státní správy České republiky na ochranu průmyslového vlastnictví, zapsáno do rejstříku přes 7800 národních ochranných známek. Dále byla přiznána ochrana pro Českou republiku u 5130 mezinárodních ochranných 5 Knap, K., Opltová, M., Kříž, J., Růžička, M.: Práva k nehmotným statkům, 1. vydání, Praha: Codex, nakladatelství Hugo Grotia, a.s., 1994, str. 198 6
známek. Celkově tak bylo ke konci roku 2008 na území České republiky platných takřka 740 tis. ochranných známek, z nichž největší podíl 68 % připadá na ochranné známky Společenství. 6 1.3. Právní úprava ochranné známky Právní úpravu, na které je ochranná známka založena, je možné rozdělit do tří následujících skupin, přičemž ale není možné tyto tři skupiny brát jako skupiny jednotlivé, jejich vzájemný vztah a silné propojení nelze opomíjet. Národní právní úpravu považuji za určitý výsledek spolupůsobení mezinárodních smluv a smluv, kterými se upravují vztahy a existence Evropského společenství. 1.3.1. Národní právní úprava Národní právní úprava ochranných známek zaznamenala po roce 1989 řadu významných změn. V souvislosti se změnou politického a hospodářského systému vyvstala potřeba vytvoření nové právní úpravy ochranných známek, která by byla v souladu s tržní ekonomikou, s konkurenčním prostředím a která by respektovala vlastnická práva majitelů ochranných známek. V roce 1995 byl pak přijat nový zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. V současnosti upravuje oblast ochranných známek Zákon o ochranných známkách z roku 2003. Tento právní předpis je v souladu s úpravami platnými v zemích Evropské unie a odpovídá principům, na kterých je založena i ochranná známka Společenství. Formuje tak na území České republiky podmínky pro soužití národních a komunitárních ochranných známek. Jeho význam, jak jsem již v Úvodu práce zmínila, spočívá také v zavedení některých nových prvků, posílení ochrany práv vyplývajících z postavení vlastníka či rozšíření okruhu subjektů, které mohou být vlastníky ochranné známky, a mnoha dalších. Obsah předpisu dále upřesňuje vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách. Důležitým předpisem, který je třeba ve spojitosti s problematikou ochranných známek, licenčních smluv k ochranným známkám a obecně s problematikou průmyslového vlastnictví zmínit, je jeden z nejnovějších právních předpisů této oblasti zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví. Obsah tohoto zákona v důsledku stále intenzivnějšího užívání předmětů průmyslového vlastnictví, zvyšujících se hodnot těchto předmětů a jejich častějšího kopírování a zneužívání nabývá 6 Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky 2008 [online]. Dostupné dne 13.9.2009 na www: http://www.upv.cz/cs/publikace/rocenka/rocenka.html 7
na důležitosti 7. Přijetím zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES a tím ke sjednocení přístupů a prostředků ve vymáhání práv pro všechny předměty průmyslového vlastnictví, k vymezení osob, které se těchto práv mohou domáhat, ke stanovení opatření k nápravě, k usnadnění vymáhání škody, která nastala apod. V souvislosti s licenčními smlouvami pak došlo k výraznému posunu a posílení práv nabyvatele licence. Jeho postavení i vztah k tomuto zákonu budou popsána dále v textu. Problematikou ochranných známek se ale zabývají i další předpisy, v souvislosti s nekalou soutěží například zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Protože je neoprávněné použití ochranné známky zpravidla hodnoceno jako nedovolené soutěžní jednání, je možné domáhat se ochrany i podle obchodního zákoníku. Dále také trestní zákon (zákon č. 40/2009 Sb.), zákon o přestupcích (zákon č. 78/2002 Sb.), zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.) a další. ZOZ by měl tvořit právní základ pro užívání ochranné známky jejím vlastníkem. Měl by být základem oblasti ochranných známek a přizpůsobit právní prostředí pro jejich užívání tak, aby vyhovovalo subjektům, které se s ochrannými známkami setkávají v jejich každodenním životě. To zda ZOZ tyto požadavky naplňuje a zda zajišťuje optimální podmínky užívání ochranných známek nejen jejich vlastníky, ale ve vztahu k ochranným známkám také nabyvateli poskytovaných licencí budu zjišťovat v dalších kapitolách, jejichž rozborem a zhodnocením by se tyto skutečnosti měly prokázat. 1.3.2. Mezinárodní právní úprava Základním kamenem mezinárodních smluv je již zmiňovaná Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (tzv. Pařížská unijní úmluva) z roku 1883, dnes spravovaná Světovou organizací duševního vlastnictví sídlící v Ženevě (WIPO). Jde o nejvýznamnější mnohostrannou mezinárodní smlouvu oblasti průmyslového vlastnictví, kterou je Česká republika vázána a která vytvořila systém průmyslově právní ochrany v Evropě a v převážné většině zemí ostatního světa 8 a reagovala tak na požadavek určité harmonizace průmyslově právních předpisů v jednotlivých zemích. Význam Pařížské úmluvy spočívá nejen ve vytvoření Unie 7 Hezinová, M.: Úřad průmyslového vlastnictví zavedl systém řízení informační bezpečnosti. Tisková zpráva č. 3/2006, 26. 4. 2006, Úřad průmyslového vlastnictví České republiky [online]. Dostupné dne 19.9.2009 na www: http://upv.cz/cs/upv/tiskove-zpravy.html 8 Boháček, M., Jakl, L.: Právo duševního vlastnictví, 1. vydání, Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2002, str. 173 8
na ochranu průmyslového vlastnictví či určení předmětů požívajících průmyslově právní ochrany, ale také ve vymezení následujících základních principů jak pro ochranné známky, tak pro celou oblast průmyslového vlastnictví. Jde o: - princip národního zacházení kterým se zabývá Článek 2 Úmluvy. V oblasti průmyslového vlastnictví zaručuje příslušníkům každé unijní země, tedy státu vázaného Pařížskou úmluvou, stejnou ochranu a stejné právní prostředky proti porušování jejich práv jako svým vlastním občanům, s výhradou, že splní podmínky a formality, které ukládají předpisy příslušníkům vlastního státu. 9 Článek 3 Úmluvy pak tuto ochranu přisuzuje i příslušníkům zemí nepatřících k Unii, pokud mají na území některé unijní země bydliště nebo skutečné závody, a to průmyslové nebo obchodní. 10 Aplikuji-li tento princip na ochranné známky, znamená to, že v českém právním prostředí nejsou chráněny pouze české národní ochranné známky. Ochrany na našem území požívají také ochranné známky mezinárodní a ochranné známky Společenství. Tím je zamezeno diskriminaci účastníků jiných států. Tento princip ustanovuje 2 ZOZ. To samé platí v návaznosti na ochranné známky i pro licenční smlouvy k nim. Národní zacházení totiž dále rozvíjí v dalším textu uvedená Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která se zmiňuje i o možnostech uzavření licence, nikoli však nucené, jak tomu bylo v případě Pařížské úmluvy. - právo mezinárodní priority je jedním z nejdůležitějších principů vymezených Pařížskou úmluvou. Jde o právo tzv. mezinárodní nebo unijní přednosti, které je možné uplatnit ve lhůtách Úmluvou stanovených a které na základě řádně podané první přihlášky v jedné členské zemi umožní přihlašovateli nebo jeho právnímu zástupci ve stanoveném tzv. prioritním intervalu podat přihlášku v jiné či jiných členských zemích a v nich uplatnit přednostní právo na udělení ochrany ze dne podání první přihlášky před ostatními přihlašovateli. 11 Pokud se přihlašovatel ochranné známky rozhodne po podání přihlášky ve své zemi původu, že zaregistruje svou ochrannou známku i v jiných unijních zemích, může ve stanovené lhůtě uplatnit právo přednosti. 9 Čl. 2 Pařížské úmluvy 10 Čl. 3, tamtéž. 11 Boháček, M., Jakl, L.: Právo duševního vlastnictví, 1. vydání, Praha:Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2002, str. 173 9
Rozhodným datem pro všechny v této prioritní lhůtě v dalších unijních zemích podané přihlášky je datum podání přihlášky první. Toto právo usnadňuje podání přihlášky k ochranné známce do dalších zemí v tom smyslu, že její přihlašovatel nemusí podat všechny přihlášky ve všech cílových zemích okamžitě a najednou. Z pohledu zaměření mé práce na ochranné známky je významným Článek 6 Pařížské úmluvy, podle kterého podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodních známek stanoví v každé unijní zemi její národní zákonodárství. Známka přihlášená příslušníkem některé unijní země v kterékoli unijní zemi nemůže však být odmítnuta nebo zrušena z důvodu, že nebyla přihlášena, zapsána nebo obnovena v zemi původu. Známka řádně zapsaná v některé unijní zemi se pokládá za nezávislou na známkách zapsaných v jiných unijních zemích včetně země původu. 12 Z tohoto článku tedy vyplývá, že podmínky přihlašování a zápisu ochranných známek samotná Úmluva neupravuje. Jejich úpravu obsahují národní právní předpisy a mezinárodní smlouvy, které z Úmluvy vychází a na její obsah navazují. Upravuje ale vztahy mezi ochrannými známkami udělovanými v jednotlivých členských státech s ochrannými známkami přihlašovanými z jiných států do těchto zemí. 13 Pařížská unijní úmluva položila základ průmyslově právní ochrany. Z ní proto vychází a na ni navazují i další mezinárodní smlouvy s vazbou na členství touto úmluvou vytvořeného. Jednou z nich je Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek 14 (dále jen Madridská dohoda) zabývající se mezinárodním zápisem ochranných známek. Dohoda částečně potlačuje teritoriální povahu známkové ochrany tím, že umožňuje získat ochranu v každé ze smluvních zemí této dohody v tzv. Madridské unii. Na základě jediné mezinárodní přihlášky podané prostřednictvím národního Úřadu průmyslového vlastnictví u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví (Sekretariát WIPO) tak získá přihlašovatel stejné ochrany ve více vybraných zemích Madridské unie. Protože přihlašovatel nemusí zjišťovat podmínky zápisu ochranné známky a jeho pravidla platná v jednotlivých státech, je proces získání takové ochrany značně zjednodušen. Mezinárodní přihláška přináší také značnou finanční úsporu. Podmínkou, která však musela být před podáním mezinárodní přihlášky k zápisu mezinárodní ochranné 12 Čl. 6 Pařížské úmluvy 13 Boháček, M., Jakl, L.: Právo duševního vlastnictví, 1. vydání, Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2002, str. 174 14 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidovaná v Bruselu dne 14.12.1900, ve Washingtonu dne 2.6.1911, v Haagu dne 6.11.1925, v Londýně dne 2.6.1934, v Nice dne 15.6.1957 a ve Stockholmu dne 14.7.1967 a změněná v roce 1979 (vyhl. č. 65/1975 Sb., ve znění vyhl. č. 78/1985 Sb.) [online]. Dostupné dne 2.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvyspravovane-wipo.html 10
známky splněna, je zápis ochranné známky v zemi původu, tedy získání národní ochrany. Tato podmínka byla změněna Madridským protokolem 15, který byl přijat právě za účelem zavedení některých změn v systému mezinárodního zápisu ochranných známek upraveného Madridskou dohodou. Postačující je tak před podáním mezinárodní přihlášky k zápisu ochranné známky již jen podání národní přihlášky, nikoli zápis samotný. Madridský protokol (dále jen Protokol) je samostatnou smlouvou, jejíž členové nemusí být současně členy Madridské dohody a naopak členské státy Madridské dohody se nemusí stát smluvními stranami Protokolu. Jeho hlavním úkolem mělo být usnadnění přístupu k systému mezinárodních zápisů ochranných známek pro další státy, pro něž by principy, na nichž je vybudována Madridská dohoda, představovaly jisté problémy s ohledem na jejich zákonodárství ve věcech ochranných známek. 16 Protokol nabyl účinnosti dne 1. dubna 1996. K tomuto datu nabyl účinku také systém ochranných známek Společenství a došlo tak provázání mezinárodního zápisu ochranných známek a známek Společenství. Smluvní stranou protokolu se stalo i Evropské společenství, proto je možné na základě propojenosti těchto dvou systému zapsat ochrannou známku Společenství i prostřednictvím mezinárodního zápisu. Ochranná známka Společenství vlastně v určitých bodech naplňuje i znaky mezinárodní známky. Niceskou dohodou o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek 17 byl zaveden systém třídění zboží a služeb, pro které má být ochranná známka zapsána. Dohoda doplňuje výše zmiňovanou Madridskou dohodu, sjednocuje zápisná členění zboží a služeb v jednotlivých státech a dělí je do několika tříd. Jsou tak odstraněny rozdíly v národním vymezení těchto tříd v jednotlivých státech a ulehčeno provádění rešerší přihlašovaných a registrovaných známek 18. Takto vymezený systém tříd užíván povinně jak při mezinárodním, tak při národním zápisu ochranné známky. Usnadňuje částečně i vymezení předmětu licence 15 Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek sjednaný v Madridu dne 27.6.1989 (sděl. č. 248/1996 Sb.) [online]. Dostupné dne 2.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravnipredpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html 16 Technický týdeník: Slovník pojmů z oboru průmyslového vlastnictví [online]. Dostupné dne 25.11.2009 na www: http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?part=13 17 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15.6.1957, revidovaná ve Stockholmu dne 14.7.1967 a v Ženevě dne 13.5.1977, změněná dne 2.10.1979 (vyhl. č. 118/1979 Sb., ve znění vyhl. č. 77/1985 Sb.) [online]. Dostupné dne 4.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravnipredpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html 18 Jakl, L.: Národní, mezinárodní regionální systémy ochrany průmyslového vlastnictví, 1. vydání, Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, o. p. s., 2006, str. 118 11
k ochranné známce. Podle tříd je možné lépe vymezit, ke kterému zboží či službám bude licence na ochrannou známku poskytnuta. V roce 1994 byla uzavřena Smlouva o známkovém právu 19. Tato smlouva zjednodušila a harmonizovala podmínky a postupy uplatňované při řízeních před zápisnými národními úřady států, které se ve smlouvě zavázaly. Smlouva také v Článku 13 odst. 7 stanovuje dobu trvání prvotního zápisu ochranné známky a každé její další obnovy na 10 let. Další důležitou mezinárodní smlouvou, která upravuje oblast ochranných známek a duševního vlastnictví obecně, avšak není spravovaná Světovou organizací duševního vlastnictví, je Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights) Dohoda TRIPS 20. Dohoda byla uzavřena v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a nabyla účinnosti dne 1. 1. 1995. Jejím cílem je plynulost mezinárodního obchodu a v souvislosti s ní zajištění účinné a přiměřené ochrany práv duševního vlastnictví tak, aby její opatření a postupy vedoucí k vynucení práv z duševního vlastnictví samy mezinárodní obchod neztěžovaly. Dohoda TRIPS sice navazuje na Pařížskou úmluvu, avšak ve srovnání s ní a s ostatními mezinárodními smlouvami na ochranu práv k duševnímu vlastnictví tato přináší nově ustanovení vedoucí k vynucování těchto práv a postihu jejich nedodržení. Stanovuje minimální požadavky, které musí její smluvní státy v rámci ochrany duševního vlastnictví poskytnout. Jejich úprava ale nesmí být v rozporu s Dohodou TRIPS. Je také první úmluvou, která definuje ochrannou známku 21. Tato definice je základem pro vymezení ochranné známky v současné české právní úpravě ochranných známek v ZOZ. V souvislosti s dalším zaměřením mé práce na licenční smlouvy k ochranným známkám přináší Dohoda TRIPS svým členům možnost stanovit podmínky pro poskytnutí licence k ochranné známce. Všeobecně rozšířená je tak povinná registrace licenční smlouvy do rejstříku, jinak by nenabyla své účinnosti vůči třetím osobám. Dohoda TRIPS v této souvislosti navíc 19 Smlouva o známkovém právu (TLT) sjednaná v Ženevě dne 27.10.1994 (sděl. č. 199/1996 Sb.) [online]. Dostupné dne 4.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/mezinarodni-smlouvy-spravovane-wipo.html 20 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.) TRIPS [online]. Dostupné dne 4.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravni-predpisy/mezinarodni/dohoda-trips.html 21 Definice dle čl. 15 odst. 1 Dohody TRIPS: Jakékoli označení nebo jakákoli kombinace označení, způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků, budou schopna tvořit ochrannou známku. Taková označení, zvláště pak slova, včetně osobních jmen, písmen, číslovek, obrazových prvků a kombinací barev, jakož i jakákoli kombinace těchto označení budou způsobilé být zapsány jako ochranná známka. Tam, kde označení nejsou schopna podstatně rozlišit příslušné výrobky nebo služby, mohou Členové podmínit zápisnou způsobilost rozlišovací schopností získanou užíváním. Jako podmínku pro zápis mohou Členové požadovat, aby označení byla rozeznatelná zrakem. 12
zakotvuje možnost kontroly protikonkurenčních praktik v oblasti licenčních smluv k předmětům duševního vlastnictví. Licenční praktiky a podmínky, které omezují hospodářskou soutěž, mají nepříznivé účinky na obchod a mohou být překážkou převodu a rozšiřování technologií. Členské státy tak mají možnost takovéto praktiky samy upravit a vytvořit tak právní prostředí zneužívání licenčních smluv zabraňující. Při současném propojení trhů a mezinárodním obchodu, kdy ztrácí na významu národní ochrany a naopak na významu nabývají ochrany mezinárodní, je postupná internacionalizace a existence takovýchto mnohostranných mezinárodních smluv zcela nezbytná k tomu, aby byla zajištěna volnost a plynulost obchodů probíhajících mezi jednotlivými zeměmi. Členství v takových smlouvách nejenže sjednocuje postupy a podmínky průmyslově právní ochrany v jednotlivých signatářských zemích, jeho velkým přínosem je i možnost získání průmyslově právní ochrany ve více zemích najednou zjednodušenou cestou, prostřednictvím jednoho formuláře a částečné prolomení teritoriální omezenosti průmyslových práv. Pozice vlastníka průmyslového práva je tak v souvislosti se získáním hlavně mezinárodní průmyslově právní ochrany značně ulehčena. 1.3.3. Komunitární právní úprava Hlavními prameny známkové úpravy v právu Evropských společenství jsou první Směrnice Rady č. 89/104 (EHS) z 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách 22, a dále Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství 23. Harmonizační směrnice Rady č. 89/104 (EHS) měla odstranit rozdíly existující ve známkoprávních předpisech platných v členských státech Evropského hospodářského společenství, sblížit právní předpisy členských států a tak přispět k odstranění překážek volného pohybu zboží a služeb a zajistit fungování vnitřního trhu. Směrnice stanovila, jaká označení mohou být ochrannou známkou, důvody způsobilé pro její zamítnutí či neplatnost, práva z ochranné známky plynoucí a další. Ještě před samotným vstupem do Evropské unie byl v České republice přijat zákon č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách, který převzal principy 22 Směrnice Rady č. 89/104 (EHS), kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách [online]. Dostupné dne 8.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravni-predpisy/komunitarni/pravo-evropskychspolecenstvi/ochranne-znamky-spolecenstvi/pravni-predpisy-ozs.html 23 Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství [online]. Dostupné dne 8.10.2009 na www: http://upv.cz/cs/pravni-predpisy/komunitarni/pravo-evropskych-spolecenstvi/ochranne-znamkyspolecenstvi/pravni-predpisy-ozs.html 13
výše uvedené harmonizační Směrnice Rady č. 89/104 (EHS) a vycházel tak plně ze známkové ochrany v komunitárním právu. Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 je kodifikovaným zněním původního Nařízení Rady (ES) č. 40/1994, které po sblížení známkoprávních úprav jednotlivých členských států zakotvilo jednotnou známku Společenství s působností na celém území Společenství. Každá ochranná známka pro výrobky a služby zapsaná způsoben, který uvádí výše uvedené nařízení, je tak ochrannou známkou Společenství. Přihlašovatel komunitární ochranné známky podá přihlášku k její registraci u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM Office for Harmonization in the Internal Market), který sídlí v Alicante. Úřad, tak jako úřad národní, zkoumá zápisnou způsobilost ochranné známky. Přihlášku je možné podat i prostřednictvím úřadu národního, který ji následně do čtrnácti dnů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu předá. Výhody, které z ochranné známky Společenství plynou, jsou následující. Ochranná známka Společenství má jednotnou povahu. To znamená, že má stejné účinky v celém Společenství. Subjekty, jejichž činnost není omezena pouze na národní trh, ale soustřeďuje se na celý vnitřní trh tak v jednotlivých členských zemích disponují účinnějšími prostředky známkové ochrany. Navíc každé rozšíření o nové členské státy přináší samovolné rozšíření ochrany známky. Známka Společenství tak přispívá k odstranění bariér komunitárního trhu. Další výhodou je absence závislosti ochranné známky Společenství na národní ochranné známce, tak jak je tomu u zápisu mezinárodní ochranné známky v rámci Madridského systému, který je vázán na podání národní přihlášky. S komunitární ochrannou známkou jsou ale spojeny i některé nevýhody. Jako jedna z nich se může v některých případech jevit právě již zmiňovaná účinnost na území všech států Společenství. Skutečnost jako je odmítnutí podané přihlášky na základě úspěšné námitky majitele jediného prioritního práva k ochranné známce se tak projeví jako odmítnutí ve všech členských zemích. Naproti tomu v Madridském systému je možné podanou přihlášku napadnout avšak v každé zemi zvlášť. Uzavírají-li smluvní strany za účelem užívání ochranné známky Společenství licenční smlouvu, může být jejím předmětem užívání na území Společenství celého, tak i pouze na jeho části. 14
Jak z této části práce vyplývá, může mít získání ochranné známky Společenství pro podnikatele značný přínos při uplatňování jeho výrobků či služeb na vnitřním trhu Evropského společenství. 1.4. Shrnutí Česká známkoprávní ochrana prodělala v posledních letech v souvislosti s přechodem na tržní hospodářství a se vstupem České republiky do Evropské unie mnoho změn. Nejprve bylo zapotřebí nastolit takové změny, které by zajistily, aby byla ochrana srovnatelná s ochrannou v jiných vyspělých tržních ekonomikách. Tohoto cíle bylo dosaženo hlavně na základě mezinárodních smluv upravujících oblast průmyslového vlastnictví, konkrétně ochranných známek, které vytvořily počáteční rámec ochrany a jejichž obsah byl postupně doplňován a zpřesňován. Přispěly také určité snaze sjednotit tuto ochranu a vytvořit podmínky vhodné pro mezinárodní obchod. Přijetím předešlého zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách byla úprava ochranných známek postavena na úroveň okolních zemí, které se mohly pochlubit svou vyspělou ekonomikou. Dalším krokem byla příprava právního prostředí známkové ochrany na sblížení českého právního řádu s právem Evropského společenství. Zákon č. 137/1995 Sb. tomuto požadavku sice již odpovídal, avšak v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie bylo zapotřebí právní úpravy ochranných známek plně harmonizovat, propojit tak národní a evropský systém ochranných známek a připravit právní klima pro ochrannou známku Společenství. Toho bylo dosaženo současným ZOZ. 15
2. Ochranná známka dle národní úpravy 2.1. Pojem ochranná známka Ochranná známka je označení, které charakterizuje zboží nebo služby poskytované jednou osobou od zboží či služeb nabízených ostatními konkurenčními subjekty. Termín ochranná známka není ve známkovém právu jednotný. V některých právních řádech se užívá termínu obchodní známka trade mark (V. Británie) nebo trademark (USA), obdobně i v právu Evropského společenství a v dokumentech Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a Světové obchodní organizace (WTO). Odpovídá výrazu la marque déposée (franc.), Marke, resp. Warenzeichen (něm.), tovarnyj znak (rusky). Relevantní termín v českém úředním znění v universální mezinárodní smlouvě Pařížské unijní úmluvě je tovární a obchodní známka. V českém právu termín ochranná známka byl prvně užit v zákoně č. 8/1952 Sb., poté i v zákoně č. 174/1988 Sb. a č. 137/1995 Sb. 24 Pojem ochranná známka zůstal i v současné právní úpravě této problematiky. V České republice je právní úprava oblasti ochranných známek obsažena ve zvláštním zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Pojem ochranná známka je podle 1 tohoto zákona vymezen takto: Ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Nejde přímo o definici, ale spíše o určitý výčet forem označení nebo o tzv. pozitivní vymezení znaků, jejichž splnění je nutné pro zápis označení do rejstříku a pro samotný vznik ochranné známky. Jedná se o: - schopnost grafického znázornění platný zákon stanoví, že jiná než graficky vyjádřitelná či vnímatelná označení nejsou v České republice způsobilá zápisu do rejstříku ochranných známek. Tento požadavek grafické znázornitelnosti je však, podle mého názoru, zavádějící. Nevztahuje se totiž k označení jako takovému, ale k jeho způsobilosti být znázorněno. To znamená, že není možné považovat označení, jako jsou 24 Horáček, R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář, 2., podstatně doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 56 16
například různé znělky, zvukové signály, světelné známky, čichové známky a další za neschopná zápisu do rejstříku ochranných známek, pokud existuje alespoň jeden způsob, jak tato označení graficky znázornit. 25 Tento názor podpořil ve svých rozhodnutích i Evropský soudní dvůr, podle kterého takové druhy označení není možné automaticky vylučovat z registrace. Je nutné především zkoumat jejich hlavní funkci, tj. rozlišovací způsobilost. 26 Jedním z nich je například rozhodnutí Evropského soudního dvora č. C-273/00 ve sporu Ralf Sieckmann v. Deutsches Patent- und Markenamt, z roku 2002, které se zabývalo otázkou možného zápisu čichové ochranné známky. Přihlašovatel podal k Německému patentovému a známkovému úřadu přihlášku k registraci ochranné známky a jako její znění uvedl chemickou látku - metyl cinamát (methyl cinnamate) a připojil její chemický vzorec. Na dodatek uvedl, že tuto látku je možno získat u kterékoliv místní chemické laboratoře. Přihlašovatel rovněž předložil vzorek přihlašované vůně a popsal ji jako balzámovou ovocnou vůni s jemným náznakem skořice. 27 Z rozsudku vyplynula tato skutečnost: Nemůže-li být označení vizuálně vnímáno, musí být splněn požadavek, aby označení bylo graficky ztvárnitelné, zejména formou obrázků, linií či znaků a aby toto ztvárnění bylo jasné, přesné, ucelené, snadno dostupné, trvanlivé a objektivní. V případě čichového označení není požadavek grafického ztvárnění naplněn chemickým vzorcem, slovním popisem, uložením vzorku s příslušnou vůní ani kombinací uvedených možností a proto mu nemůže být poskytnuta známkoprávní ochrana. 28 Toto rozhodnutí sice výše uvedené označení jako čichovou ochrannou známku neuznalo, ale poukázalo alespoň na možnost existence i jiných netradičních podob ochranných známek s přísnými a obtížně splnitelnými požadavky na jejich grafickou znázornitelnost. Přesto jsou přihlášky komunitárních čichových ochranných známek hlavně z důvodu problematického splnění požadavku jejich grafické znázornitelnosti spíše odmítány. 25 Čermák, K.: Evropské ius commune a náš vstup do EU v oblasti známkového práva, PRAVNIRADCE.IHNED.CZ, 25.11.2003 [online]. Dostupné dne 20.9.2009 na www: http://ihned.cz/3-13669020-ochrann%e9+zn%e1mky- 000000_d-c2 26 Horáček, R., Čada, K., Hajn, P.: Práva k průmyslovému vlastnictví, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2005, str. 301 27 Spor Ralf Sieckmann v. Deutsches Patent- und Markenamt - předběžná otázka, kterou vznesl Bundespatentgericht (Německo), Rozsudek Evropského soudního dvora z 12. prosince 2002 ve věci C - 273/00, ECR 2002, I-11737 [online]. Databáze soudních a správních rozhodnutí, ÚPV. Dostupné dne 11.10.2009 na www: https://isdv.upv.cz/dbr/spring/showcase;jsessionid=c155f12630d7461cad833521462995edec0021ad4b6e.e34san0 Tc34Se3iOc3qNaN0NbO1ynknvrkLOlQzNp65In0?caseID=10592 28 Tamtéž. 17
Jedinou čichovou ochrannou známkou Společenství, která byla zapsána, byla vůně čerstvě posekané trávy pro tenisové míčky. Registrací zvukové ochranné známky se zabýval v roce 2003 Evropský soudní dvůr v rozsudku č. C - 283/01 sporu Shield Mark B.V. v. Joost Kist, ve kterém vlastně opakuje požadavky plynoucí z předešlého rozhodnutí Ralf Sieckmann. V případě zvukového označení nejsou tyto požadavky splněny, pokud je ztvárněno graficky v podobě psaného jazyka, například údajem, že se označení skládá z not známého hudebního díla nebo že se jedná o hlas zvířete, nebo v podobě jednoduché onomatopoie bez dalšího vysvětlení nebo sledu not bez dalšího vysvětlení. Oproti tomu jsou zmíněné požadavky splněny, je-li notový zápis rozdělen na takty a opatřen stupnicí, hudebními značkami a pauzami, které jim udávají určitou hodnotu, případně dalšími značkami. 29 Možnost registrace této ochranné známky a zvukových ochranných známek obecně byla tedy Evropským soudním dvorem přiznána. Dle této judikatury je možné zaregistrovat zvukové označení graficky znázorněné pomocí notového zápisu přesně uvádějícího všechny hudební značky, které danému zvuku nebo melodii odpovídají. Přestože vývoj v oblasti známkoprávní ochrany naznačuje, že bude postupně docházet k rozšiřování zákonného rozsahu znaků, kterými má být ochranná známka tvořena, a přestože nové formy ochranných známek přináší velký potenciál pro inovativní zboží a služby, není zatím možné v České republice takováto označení vyjádřená nebo vnímatelná jinak než v grafické podobě jako národní ochrannou známku zaregistrovat. Splnění podmínky schopnosti grafického ztvárnění je považováno za sporné 30. Proto je potřeba, aby i interpretace známkoprávní úpravy přinášela určité inovativní prvky a postupy. Oproti úpravě obsažené v zákoně č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách zaznamenala současná právní úprava určité rozšíření výčtu možných znaků, kterými může být ochranná známka tvořena. Nově mohou být zapsána jako ochranná známka také označení tvořená barvou. V souvislosti s rozlišovací způsobilostí vyvstává ale otázka, jak může 29 Spor Shield Mark B.V. v. Joost Kist h.o.d.n. Memex - předběžná otázka, kterou vznesl Hoge Raad der Nederlanden (Holandsko), Rozsudek Evropského soudního dvora z 27. listopadu 2003 ve věci C - 283/01, ECR 2003, 0000 [online]. Databáze soudních a správních rozhodnutí, ÚPV. Dostupné dne 11.10.2009 na www: https://isdv.upv.cz/dbr/spring/showcase;jsessionid=c155f12630d7d6a21fdea7064f92b2cad06861a9a029.e34san0t c34se3ioc3qnan0nbo1ynknvrklolqznp65in0?caseid=10611 30 Důvodová zpráva k zákonu o ochranných známkách a o změně zákona o soudech a soudcích. Dostupné dne 8.11.2009 v systému ASPI. 18
označení tvořené pouhou barvou být schopno rozlišit výrobky a služby svého vlastníka od výrobků a služeb jiných osob a být tak ochrannou známkou. Ochrana takového označení je možná pouze v případě, že se jedná o barvu nebo kombinaci barev, kterou přihlašovatel v podané přihlášce blíže specifikuje pomocí vzorkovnic barev CMYK, PANTONE, či barevné stupnice RAL, které se v evropské praxi používají, tak aby mohla být známka reprodukovatelná. V České republice je zatím jedinou zapsanou národní barevnou ochrannou známkou ochranná známka společnosti Vodafone Czech Republic a.s. poskytující mobilní telekomunikační služby. Této společnosti byla dne 20.3.2009 Úřadem průmyslového vlastnictví zapsána jako ochranná známka charakteristická červená barva specifikovaná odstínem 485 C vzorkovnice Pantone. - rozlišovací způsobilost jak je z předchozího textu patrné, hraje ochranná známka důležitou roli v oblasti ochrany zboží a služeb. Tržní ekonomika rozvíjí konkurenci mezi výrobci a obchodníky, v důsledku které je pak spotřebitelům nabízena řada zboží a služeb stejné kategorie, často bez jakýchkoli zjevných rozdílů. Jak se ale může spotřebitel v takové nabídce zorientovat? Spotřebitel má k dispozici prostředek ochrannou známku, který usnadní jeho rozhodování a mezi konkurenčními výrobky téhož druhu také výběr těch, které se osvědčily. Možnost volného výběru spotřebitele podněcuje vlastníky těchto známek k zachovávání či zlepšování kvality výrobků a služeb prodávaných pod jejich ochrannou známkou tak, aby byla naplněna očekávání spotřebitelů 31. Rozlišovací způsobilost ochranné známky v závislosti na proslulosti jejího majitele nebo výrobku či služby, ke které se váže, narůstá. Rozlišovací způsobilost je vlastně hlavní podstatou ochranné známky jako takové a zároveň také její hlavní funkcí. Označení, které nemá rozlišovací způsobilost, nemůže být zapsáno do rejstříku ochranných známek. Pokud však přihlašovatel takového označení Úřadu průmyslového vlastnictví prokáže, že označení bylo před jeho zápisem užíváno v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, 31 WIPO Intellectual Property Handbook: Policy, Law and Use, WIPO Publication No. 489 (E), 2. vydání, Geneva, 2004, str. 67-68 [online]. Dostupné dne 16.4.2009 na www: http://www.wipo.int/export/sites/www/aboutip/en/iprm/pdf/ch2.pdf 19
že je vžité a že rozlišovací způsobilost získalo, může být do rejstříku zapsáno 32. Jak vysoká však rozlišovací způsobilost označení musí být, aby byla překonána rozlišovací nezpůsobilost a označení schopno zápisu? Obecně je možné říci, že označení má rozlišovací schopnost pro určité výrobky či služby, pokud spotřebitel je nebo bude schopen podle něj rozeznat výrobky či služby z určitého obchodního zdroje. 33 Nejvyšší rozlišovací schopnost by tak tedy mělo mít označené výrobků a služeb denní spotřeby. Důležité je zmínit v tomto bodě také vztah rozlišovací způsobilosti k ochranné známce a licence k ní poskytnuté. Na základě licencování totiž může dojít k situaci, kdy ochranná známka svou rozlišovací schopnost ztrácí, oslabuje a ztrácí tak na své hodnotě, kterou její vlastník budoval řadu let. Je tak patrné, že v rozlišovací schopnosti ochranné známky, v její originalitě a unikátnosti je její síla. Vlastník by tak měl dbát ochrany této vlastnosti a to i v souvislosti s charakterem ujednání licenční smlouvy, kterou je ochranná známka poskytována. Vadami licenčních smluv se budu zabývat dále v textu, v kapitole 3. Licenční smlouva k ochranné známce. - spojitost s konkrétním výrobkem či službou znamená, že ochranná známka nemůže existovat sama o sobě, ale vždy jen ve vztahu s výrobky nebo službami, které jsou pod tímto označením poskytovány. Vymezení ochranné známky je důležité hlavně pro správné vyjádření ochranné známky a její následnou registraci. Její vymezení, tak jak je uvedeno v ZOZ, je dostačující a myslím, že z něj jasně vyplývá, jaká označení mohou být chráněna a jaká nikoli. Svůj význam tato definice sehrává i při uzavírání licenčních smluv k tomuto statku. Protože je to právě ochranná známka, která je předmětem takovéto licenční smlouvy a od které se následně odvíjí práva a povinnosti smluvních stran. Naplní-li označení legální definici ochranné známky uvedenou v 1 ZOZ a nesplňuje-li některý z důvodů pro odmítnutí právní ochrany uvedených v následující části textu, je způsobilé zápisu do rejstříku ochranných známek. Avšak jsou to právě ustanovení 4 až 7, která tvoří 32 5 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) 33 Horáček, R. a kolektiv: Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář, 2., podstatně doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 68 20
jednu z problematických částí oblasti ochranných známek a na kterých mnohdy označení z důvodu zápisné nezpůsobilosti ztroskotá. 2.2. Vznik ochranné známky Ochrana práva na označení vzniká jeho vlastníku dnem zápisu označení do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví České republiky (dále jen Úřad). Aby ochrana vůbec mohla vzniknout, musí být u Úřadu podána přihláška. Dnem podání přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti před každým, kdo podá později přihlášku shodné nebo podobné ochranné známky pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby. 34 Oproti minulé úpravě oblasti ochranných známek, která umožňovala nabytí ochranné známky pouze podnikatelům a pouze v rozsahu předmětu jejich podnikání, je okruh možných přihlašovatelů a následných vlastníků ochranné známky značně rozšířen. Přihlašovatel, jakákoli fyzická či právnická osoba, již nemusí dokládat, že výrobky a služby, ke kterým se ochranná známka vztahuje, jsou předmětem jeho podnikatelské činnosti. Toto rozšíření potenciálních vlastníků je jistě výhodou, avšak přináší i řadu nesrovnalostí. Myslím si, že největší problém nastává v souvislosti s možností využití úpravy licenčních smluv k ochranným známkám obsažené v obchodním zákoníku, kterou se řídí pouze smluvní vztahy mezi podnikateli obchodním zákoníkem vymezenými. Tato skutečnost je tak následně řešena užitím ustanovení občanského zákoníku o smlouvě nepojmenované nebo dohodou stran o aplikaci licenčních ustanovení obchodního zákoníku. K problému roztříštěnosti úpravy této oblasti se ale vyjádřím později v části věnované právě známkovým licencím. O přihlášce Úřad vede řízení, v rámci kterého provádí jednak formální a jednak věcný průzkum. Předmětem formálního průzkumu jsou všechny potřebné a zákonem předepsané náležitosti přihlášky. Pokud přihláška nějaké nedostatky obsahuje, je přihlašovatel úřadem vyzván ve stanovené přiměřené lhůtě k jejich odstranění. Během věcného průzkumu je zjišťováno, zda předmětem přihlášky není označení nezpůsobilé k zápisu do rejstříku ochranných známek. Touto nezpůsobilostí jsou myšleny překážky nebo důvody pro odmítnutí ochrany uvedené v 4 a 6 ZOZ jako například nedostatek rozlišovací způsobilosti označení, rozpor označení s veřejným pořádkem, klamavost označení, shodnost označení se starší 34 20 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) 21