Slyšíš? už zase roste tráva Slyšíš? už zase roste tráva Vidíš slunce a těšíš se zrána? Cítím lásku a hledám sen Hledám tebe a v noci den Vidíš jak nad hlavou hvězda padá Poběžíš k ní čelem nebo ukážeš jen záda? O čem si myslíš, že pravda nemůže být O čem chceš a budeš snít To všechno já teď musím znát Abych ti mohl jednou všechno dát Snít si zlatý sen A přes smaragdovou řeku stavět si most Kdo si myslí, že všechno najde v ní Však najde tam jen vyprahlost Já však mnohem víc teď mám Našel jsem tebe, už nejsem sám Slyšíš? už zase roste tráva Přístav Setkali jsme se jako dva vraky na rozbouřeném moři Tam kde z vody čnějí skály Dívali se na sebe a sami sebe báli Když však slunce prošlo tmou A měsíc proplul dnem Zavál tě vítr k břehům mým A stala si se mojím snem Naše loď z přístavu teď vyplouvá A kormidlo držíme jen já a ty Vlny se tříští o její bok A hvězdy začínají zářiti
Píseň osamělého rytíře Slunce zamyká palác svůj nad hlavou Měsíc a noc zas ovládnou duši mou zestárlou A vzpomínky vrací mě jen a jen za tebou Ale srdce mám vyhaslý dál, přestože v něm kdysi oheň plál Večer když usínám vidím už jen tvůj stín Bezzubě a tiše se smát Chtěl bych tě obejmout a chtěl bych tě mít A přestat se konečně bát V dálce vidím záblesk světla a chtěl bych za ním jít Oheň ve mně však dohořel a nezbývá nic než pít Najít cestu z kruhu ven, jak chtěl bych hrozně žít Kdy skončí tenhle fám? To ticho, ten řev, že se v tom nevyznám Možná, že jednou snad budu tě mít zas rád Takovou jako tě znám Tou cestou do ticha, však srdce mé utichá A možná už zůstanu sám Zítřek Sypu si na hlavu popel z mé duše Oblíkám svetr, který mě kouše Říkám ti pravdu a přitom ti lžu Spřádám si klubko z mých tajných snů Ztrácím se v mlze svých divných myšlenek Tak jako v očích svých věrných milenek Topím se v moři tvého srdce Milovat, nenávidět, zní to tak lehce Všechno se stmívá a tělo mé v dešti Vítr mi odvál mé vlastní štěstí Zítra ti přinesu červené růže S podivným přáním, že láska vše zmůže Podivný souboj hlavy a srdce Kdo tohle vyhraje? Není tu soudce Zítra se ukáže, zda-li sny žijí Nebo mě výčitky pod zemí skryjí
Noc Odešla si a zavřela dveře Nade mnou čnějí dvě černé věže Jedna je soumrak, který mě halí Druhá je víra že všechno se spraví Myšlenka včerejší vkrádá se dnes Znám ticho, samotu všech velkých měst Uteklas se vším, co jsem kdy chtěl Odneslas všechno, co jsem kdy měl Proč už se končí ten dnešní den Kdy jsme si snili náš krásný sen Proč už dnes nemám dostatek sil Vrátit vše zpátky a sny naše vyplnil Usínám s pocitem, že noc vše skončí S hvězdami nad hlavou co vesele tančí Život bez tebe už nemá smysl Mé srdce z kamene právě jsem zhasl Kdysi Smích starců, kteří kdysi byli dětmi Nese se samotou všech příštích dnů Vzpomínám jak jsem si ve větvích Spřádal klubko mých dětských snů Ze sirek tehdy já stavěl jsem svět A na půdě míval já jsem svou skrýš I zvadlá květina měla svůj květ A ve svých představách já létal stále výš To klubko rozplétám teprve teď Kdy zdánlivě všechno už mám Už nestavím svět ze sirek A na svůj svět už jenom vzpomínám
Láska Dvě těla v jedno náhle se spojí Obkrouží spolu celičký svět Jako dva verše co navzájem si hrají Jak slova písně co znají nazpaměť Slůvka rozkoše co z červených úst se linou Jak vodopád co nikde nekončí Jsme dva, jsme jeden co navzájem splynou Údy jak břečtan se navzájem obtáčí Tvé tělo bohyně pevné jak mramor Z nějž dva tvrdé hroty k nebi se tyčí Ukládám do něj svůj vítězný prapor A semínko naděje v tobě už klíčí Nahoru ke hvězdám spolu teď šplháme Za chvíli najdeme toužebný cíl Čím blíže letíme, tím více padáme Do tajů rozkoše, stoupáme do hlubin Mé tajné milence Dvě lidská srdce míjejí se Jak hvězdy co skončili svojí pouť Kdo ví, zda-li ještě potkají se Na chvíle včerejší já chtěl bych vzpomenout Křídla nám narostla a k nebi jsme vzlétli Jak Ikaros oblétli celý svět Však v hlubokých mracích směr cesty jsme spletli A svůj žal ve víně teď budeme utápět Ve svých snech tvé tělo teď vídám A chtěl by sem odemknout zámek svých pout Své city radši si hlídám Odešlas pryč a já chtěl bych tě obejmout Líbat tvá ústa a cítit tvůj dech Kolikrát jsem toužil po tom tě mít Dnes do hlubin emocí padám po zádech A s myšlenkou na tebe zas učím se žít
Klec Šedivé město pět pater pode mnou Nahoře jen ptáci a šedivý smog Skrz špinavé okno mě sotva kdy zahlídnou V sychravém ránu dávám si grog Všichni jak vojáci v místnosti sedíme Jsme tu všichni spolu a přitom každý zvlášť Navzájem do očí málo si hledíme Každý má na sobě svůj ochranný plášť Na této židlí sním já tu o světě Kde nevládne otroku pán Kde život není pouhou hrou v ruletě A každý svůj osud žije si sám Mezitím pod rukou život mi plyne Přemýšlím dlouze co s tím udělám Nechci svým nosem rýt celý život v blátě A dveře svých představ pomalu odmykám Konečně odbila ta poslední hodina Kdy můžu si odejmout břímě svých pout Zítra však znovu kolotoč začíná A já se z místa nemůžu hnout Otevři oči a koukni se zpříma Na to co miluješ, co v tobě dřímá Miluješ hodně anebo málo? Život ti ukáže, co za to stálo Dvakrát jsem počítal a dvakrát se splet Zda-li ještě patřím na tenhle svět Odečet, odmocnil, pořád jen nula Včera jako dnes drží se mě smůla Milovat jednou je jako tisíckrát Dnes jako zítra chtěl bych tě mít zas rád Spočinout v klíně tvém, jak sladký květ Cizím mužům mohu jen závidět Otevřít srdce a vyhnat ten proud Který mě nutí na tebe vzpomenout Tvé ruce, tvá ňadra líbat bych chtěl Má vůle, můj sen však včera mi odešel Plus nebo mínus