NOVÝ ČESKÝ KONFESNÍ ZÁKON A PRÁVNÍ POSTAVENÍ NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE

VOJTÍŠEK, Z., Nový český konfesní zákon a právní postavení nových náboženských hnutí v České republice, Teologická revue 74 (2), 2003, str. 197-206. NOVÝ ČESKÝ KONFESNÍ ZÁKON A PRÁVNÍ POSTAVENÍ NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ V ČESKÉ REPUBLICE I. Úvod O pojmu nové náboženské hnutí má smysl uvažovat pouze v kontextu existující náboženské tradice. Jenom v kontrastu ke stávající náboženské tradici v konkrétní společnosti se může některá náboženská idea jevit jako nová. Pojmu nové náboženské hnutí proto rozumíme jako označení skupiny lidí, kteří do dané společnosti přinášejí novou náboženskou ideu a jejichž jednání je touto ideou ovlivněno. Z pouhého faktu novosti náboženské ideje vyplývá, že nové náboženské hnutí je v protestním postavení vůči společnosti a jejímu náboženskému životu, neboť preferencí nové ideje explicitně či implicitně vyjadřuje, že stávající náboženské ideje dané společnosti považuje za nedostatečné. 1 Společnost toto protestující nové náboženské hnutí chápe jako cizorodý a nezařazený prvek a zpravidla se mu brání. 2 Přirozené a zákonité napětí mezi společností a novými náboženskými hnutími se může projevit i v právním systému, který tato společnost vytváří. Má proto smysl se ptát, jaké je právní postavení nových náboženských hnutí v jednotlivých právních systémech. A to i v těch případech, kdy právní systém neužívá pojem nové náboženské hnutí ani žádný pojem odpovídajícího obsahu. I v takových případech jsou totiž nová náboženská hnutí těmito systémy dotčena. Zmíněným případem je i právní systém České republiky. České konfesní právo nerozlišuje skupiny, které nesou nové náboženské ideje, od skupin starších a společensky etablovaných. Pro všechny náboženské skupiny důsledně používá souhrnný termín církve a náboženské společnosti. Postavení církví a náboženských společností v České republice upravuje zákon 3/2002 Sb., který nabyl účinnosti dne 7. ledna roku 2003. V této studii nejdříve nastíníme obsah tohoto zákona (II.). Dopouštíme se při tom mnoha zjednodušení s ohledem na specifické téma této práce. V dalších odstavcích vyložíme, jaké jsou důsledky tohoto zákona pro vznik a působení nových náboženských hnutí (III.). Potom připomeneme kontext vzniku tohoto zákona (IV.) a stručně popíšeme z našeho hlediska - jeho účinky za dobu více než jednoho roku od jeho schválení (V.). Studii uzavřeme krátkým zhodnocením současného právního postavení nových náboženských hnutí (VI.). Přehled registrovaných církví a náboženských společností k měsíci květnu 2003 včetně časového zařazení jejich registrace tvoří přílohu této studie. II. Shrnutí obsahu zákona 3/2002 Sb. s ohledem na další výklady o postavení nových náboženských hnutích Zákon 3/2002 o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností ve své první části, první a druhé hlavě kromě jiného potvrzuje náboženské svobody, které deklaruje již Listina základních práv a svobod, součást ústavního pořádku České republiky. 3 1 Srovnej: Wilson, B., The Social Dimensions of Sectarianism. Sects and New Religious Movements in Contemporary Society. Claredon Press, Oxford 1992 (1. vydání 1990), str. 205-206. 2 Jedním z obranných mechanismů většinové společnosti je nálepka nového náboženského hnutí pejorativním výrazem sekta. 3 Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (článek 15) - Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, 1

Z hlediska nových náboženských hnutí je důležitá především druhá hlava, která stanovuje podmínky, za nichž mohou církve a náboženské společnosti vznikat a působit. Zákon v 5 upírá možnost vzniku a působení takové církvi a náboženské společnosti, jejíž činnost by byla v rozporu s právními předpisy a jejíž učení nebo činnost by ohrožovaly práva občanů, práva sdružení občanů nebo stát. Vznikat a působit nemůže také ta církev a náboženská společnost, která by se ocitla v rozporu s veřejnými zájmy, diskriminovala fyzické osoby, rozněcovala nenávist apod. Pod písmenem c. tohoto paragrafu zákon nedovoluje vznikat a působit takové církvi a náboženské společnosti, která omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický a fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému, psychickému a ekonomickému poškozování těchto osob a jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vývoje nezletilých a omezování jejich práva na vzdělání, zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám, nebo (v bodě d., poznámka autora) je utajována vcelku nebo v některých částech... Církev a náboženská společnost, která splňuje výše zmíněné a výše citované podmínky, má podle dalšího, šestého, paragrafu nárok stát se právnickou osobou na základě řádně podaného návrhu na registraci. Takto registrované církve a náboženské společnosti mohou zakládat církevní právnické osoby, mohou provozovat školy pro výchovu svých duchovních a mohou získat oprávnění k výkonu zvláštních práv. Zvláštní práva registrovaných církví a náboženských společností vyjmenovává sedmý paragraf zákona 3/2002 Sb. Šest zvláštních práv zahrnuje právo vyučovat náboženství na státních školách, právo vykonávat duchovenskou službu v armádě a v zařízení pro vazbu a výkon trestu odnětí svobody, ochranné léčení a ochrannou léčbu, právo na finanční zabezpečení, právo uzavírat sňatky, zřizovat církevní školy a zachovávat mlčenlivost. Třetí hlava zákona se zabývá registračním procesem a postupem při přiznání zvláštních práv. Návrh na registraci církve a náboženské společnosti musí obsahovat základní dokument subjektu, který se registruje, a podpisy tří set lidí, kteří se k tomuto subjektu hlásí. Musejí to být zletilí občané České republiky nebo cizinci s trvalým pobytem. V základním dokumentu církve a náboženské společnosti jsou žádány údaje o jejím sídle, statutárních orgánech, článcích víry, organizační struktuře, zapojení do struktur mimo území České republiky apod. Zvláštní práva mohou být podle 11 přiznána jen těm církvím a náboženským společnostem, které jsou již podle tohoto zákona nejméně po deset let nepřetržitě registrovány, plní řádně své závazky vůči státu i třetím osobám a po dobu deseti let před návrhem zveřejňují své výroční zprávy. Návrh na přiznání zvláštních práv musí kromě jiných náležitostí obsahovat i podpisy tolika zletilých občanů nebo cizinců s trvalým pobytem, kolik je jedno promile obyvatelstva České republiky. 4 Dále se třetí hlava zákona 3/2002 Sb. zabývá kromě jiného postupem registrujícího orgánu (Ministerstva kultury), změnami a doplňky údajů apod. Další hlavy pojednávají o církevních právnických osobách, rejstřících registrovaných subjektů, zrušení zvláštních práv i zrušení registrace samé apod. Z našeho hlediska je podstatné, že v přechodných ustanoveních ( 28) je zaručena kontinuita postavení církví a náboženských společností, registrovaných na základě dřívějších právních norem. Zaručena je i kontinuita výkonu jejich práv, nyní specifikovaných zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (článek 16) Listina práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1993 Sb. 4 Výjimka z těchto podmínek může být udělena podle 27, odst. 8: Ministerstvo se souhlasem vlády může učinit výjimku a přiznat oprávnění ke zvláštním právům podle 7 odst. 1 církví a náboženským společnostem, které reprezentují významné světové náboženství s dlouhou historickou tradicí, působí na území České republiky a jsou registrovány podle tohoto zákona. V tomto případě se nevyžaduje splnění podmínek podle 11 odst. 1 a 4.... Výjimku podle tohoto odstavce lze udělit pouze do 5 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. 2

v sedmém paragrafu jako zvláštní práva. Seznam těchto již registrovaných církví a náboženských společností je uveden v příloze. 5 Společná, přechodná, zmocňovací a zrušovací ustanovení uzavírají první, nejdelší část zákona 3/2002 Sb. Dalších pět částí obsahuje změny v jiných zákonech, které si poněkud pozměněná terminologie a nově zavedený institut zvláštních práv vyžádaly. III. Důsledky zákona 3/2002 Sb. pro vznik a působení nových náboženských hnutí Zákon 3/2002 Sb. dává novým náboženským hnutím tři možnosti působení (bez registrace, s registrací a s registrací a přiznáním zvláštních práv) a jasný jízdní řád, jak případně postupovat od jednoho k dalšímu. Zákonodárce předpokládá vznik nových hnutí, jak je tomu v demokratické a nábožensky svobodné zemi obvyklé. Vylučuje ovšem ta, která by se dostala do rozporu nejen s právními předpisy a demokratickými zásadami, ale i s představami společnosti o bezpečné a nezištné náboženské skupině. Tyto představy jsou specifikovány výčtem nepřijatelných činností, které jsou ve výše citovaných písm. c a d 5 charakterizovány jako omezování, poškozování, zatajování apod. V důvodové zprávě k návrhu zákona, přijatého pak pod číslem 3/2002 Sb., se výslovně hovoří o povinnosti státu chránit občany před působením nebezpečných sekt, které omezují zejména svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. 6 Ačkoli zákonodárce nedovoluje vznikat a působit těm církvím a náboženským společnostem, které by tyto představy nesplňovaly, zákon neobsahuje žádné mechanismy, které by vznik a působení takových společností zamezily. V odůvodnění návrhu zákona je ovšem vyjádřeno přesvědčení, že tyto podmínky mají smysl i pro ty církve a náboženské společnosti, které nehodlají vstoupit do registračního procesu, protože i u nich lze využít některá omezení např. při výkonu sdružovacího práva, ale i vyvozování individuální odpovědnosti fyzických osob, které se na činnosti neodpovídající podmínkám... podílejí. 7 Přesto lze říci, že podmínky z 5 nabývají na důležitosti v okamžiku, kdy se náboženská skupina (nejčastěji právě nové náboženské hnutí) rozhodne stát právnickou osobou podle tohoto zákona, a kdy tedy vyjádří zájem na tom, aby ji český právní systém vzal na vědomí jako církev nebo náboženskou společnost. V další (IV.) části této studie uvidíme, že zdaleka ne všechna nová náboženská hnutí do tohoto registračního procesu vstupují. Pokud nové náboženské hnutí splňuje podmínky pátého paragrafu a pokud o registraci stojí, může o ni požádat za relativně jednoduchých podmínek. Omezujícím faktorem by pro některá vznikající hnutí mohl být počet lidí, kteří se k němu hlásí. Hranice tří set ovšem není pro hnutí, které již má vypracovánu svou organizační strukturu, ujasněno své poslání, stanoveny své články víry apod. jistě nepřekonatelná. Další postup nového náboženského hnutí ovšem již tak snadný není. Pro to, aby jakékoli další náboženské společnosti (tedy i novému náboženskému hnutí) byla přiznána zvláštní práva, by tato společnost musela v současné době získat přibližně deset tisíc příznivců. Tento počet je vzhledem k tradiční nechuti českého obyvatelstva ztotožňovat se s organizovanou 5 Příloha zákona 3/2002 Sb. uvádí následujících 21 církví a náboženských společností: Apoštolská církev v České republice: Bratrská jednota baptistů; Církev adventistů sedmého dne; Církev bratrská; Církev československá husitská; Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů; Církev řeckokatolická; Církev římskokatolická; Českobratrská církev evangelická; Evangelická církev augšpurského vyznání v České republice; Evangelická církev metodistická; Federace židovských obcí v České republice; Jednota bratrská; Křesťanské sbory, Luterská evangelická církev augšpurského vyznání v České republice; Náboženská společnost českých unitářů; Náboženská společnost Svědkové Jehovovi ; Novoapoštolská církev v České republice; Pravoslavná církev v českých zemích; Slezská církev evangelická augšpurského vyznání; Starokatolická církev. 6 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, oddíl C. Zdroj: http://www.mkcr.cz/article.php?id=569. 7 Tamtéž, oddíl C. 3

náboženskou skupinou vysoký. Naplní ho patrně především střechové náboženské organizace např. všeobecné společenství českých muslimů, hinduistů nebo buddhistů. Ačkoli institut státního uznání (registrace) náboženských společností je na území České republiky znám již půldruhého století, 8 teprve od roku 1991 je nárok na registraci spojován s počtem lidí, které se k dané náboženské společnosti přihlásí. A protože zákon 3/2002 Sb. zaručuje kontinuitu práv těm církvím a náboženským společnostem, které byly registrovány i před rokem 1991, je mezi nimi i několik takových, jejichž členská základna ani zdaleka nedosahuje počtu, který pro výkon zvláštních práv požaduje nový zákon. 9 Kontrast mezi počtem lidí, kteří se hlásí k některým dříve registrovaným náboženským společnostem, a nově požadovaným počtem pro přiznání zvláštních práv, činí dojem určité nespravedlnosti. Negativní pocit zvyšuje vědomí, že v platnosti tak zůstávají rozhodnutí vládnoucího režimu socialistického státu, který k náboženským skupinám přistupoval značně svévolně. 10 Na druhou stranu je zřetelná snaha tyto církve a náboženské společnosti, často pronásledované komunistickým režimem, nepoškodit zpochybněním jejich práv. Důvodem vysokého počtu v zákoně 3/2002 Sb. je patrně obava zákonodárce ze skupin, s nimiž české úřady dosud nemají zkušenosti, a preference těch, které se dosud osvědčily z úředního hlediska jako bezproblémové. 11 Dalším důvodem může být snaha donutit příslušníky netradičních náboženství 12 sdružit se ve výše zmíněných širokých organizacích, v nichž by se každá extrémní skupina poněkud rozpustila. IV. Kontext přijetí zákona 3/2002 Sb. Zákon 3/2002 Sb. zrušil a nahradil dvě dřívější právní normy, a to zákon č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností (přijatý Federálním shromážděním) a zákon České národní rady č. 161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností. Zákon č. 308/1991 Sb. přiznával všem registrovaným církvím a náboženským společnostem práva, jejichž rozsah zhruba odpovídá zvláštním právům, stanoveným zákonem č. 3/2002 Sb. a připomenutým výše (II.). 13 Mezi podmínkami pro zahájení registračního řízení uvedl tento zákon i počet osob, které se k dané náboženské společnosti hlásí. 8 Tretera, J. R. (2002), Stát a církve v České republice, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, str. 73. 9 Z církví a náboženských společností, které byly registrovány před přijetím zákona 3/2002 a které se tedy těší zvláštním právům, se při sčítání lidu roku 2001 nejméně obyvatel České republiky přihlásilo k Náboženské společnosti českých unitářů 302. Zdroj: http://www.czso.cz/cz/sldb/index.htm. 10 Zákonem 218/1949 Sb. (v 14) byl zrušen zákon 68/1874 ř. z., na jehož základě byly uznávány nové církve. V tomto legislativním vakuu bylo dalších letech uznáno osm církví a náboženských společností bez jakéhokoli zákonného podkladu. Šest z nich (uznaných v období 1951-1956) bylo k přijetí postavení uznané církve více či méně tvrdě přinuceno v rámci omezování náboženské svobody. Ostatní dvě církve a náboženské společnosti získaly uznání těsně před změnou režimu (Apoštolská církev roku 1989), resp. těsně po ní v době před přijetím nových zákonů (Církev Ježíš Krista Svatých posledních dnů roku 1990). - Blíže k tomu Tretera (2002), str. 73. 11 Tak to vyjadřuje i záměr navrhovatele tohoto zákona, který projevil v důvodové zprávě: Navrhovaná právní úprava vychází dále z toho, že garance za poskytování těchto veřejných služeb (k nimž církve a náboženské společnosti opravňují zvláštní práva, pozn. autora) na potřebné úrovni mohou zajišťovat jen církve a náboženské společnosti, které k tomu mají jednak potřebné odborné zázemí, dlouhodobou tradici v takové činnosti a mohou poskytnout i potřebné vzdělání pro výkon takového povolání, jednak za dobu svého působení v České republice prokázaly, že jde o subjekty, které nejen svým učením, ale též dlouhodobou činností prokázaly svou připravenost a důvěryhodnost pro výkon zvláštních práv v oblastech, za které jinak stát přebírá zvýšenou odpovědnost. - Odůvodnění hlavních principů..., oddíl B. 12 Mezi netradiční náboženství je u nás bohužel potřeba ze specificky českých historických důvodů zahrnout i islám, ačkoli islámské vyznání ritu hanefitského bylo na území současné České republiky uznáno již roku 1912 (zákonem 159/1912 ř. z.). Blíže k tomu Bečka, J., Mendel, M. (1998), Islám a české země, Votobia, Olomouc, str. 131-146; Tretera (2002), str. 34-35. 13 Civilněprávní účinnost přiznala sňatkům, které uzavírají osoby pověřené registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, až novela zákona o rodině 234/1992. Tretera (2002), str. 55. 4

Tento počet ovšem specifikoval pro českou část federální republiky až zákon č. 161/1992 Sb., a to na deset tisíc osob s výjimkou církví, které jsou členy Světové rady církví. Pro takovou církev mělo stačit k registraci pouhých pět set zletilých osob. 14 Zákon 161/1992 Sb. přinesl v příloze seznam devatenácti církví a náboženských společností s působností na území České republiky, registrovaných podle již dřívějších právních norem. Během let 1991-2002, kdy byly tyto zákonné normy v platnosti, přibyly k těmto devatenácti registrovaným církvím a náboženským společnostem další dvě: roku 1993 Náboženská společnost Svědkové Jehovovi a roku 1995 Luterská evangelická církev augšpurského vyznání v České republice. Vzhledem k dřívější nutnosti doložit pro registraci církve a náboženské společnosti deset tisíc podpisů osob, které se k ní hlásí, se jeví nový zákon 3/2002 Sb. oproti zákonům 308/1991 Sb. a 161/1992 jako akt liberalizace. 15 Snížení nutného počtu hlásících se osob na tři sta je skutečně markantní a postavení nových náboženských hnutí zlepšuje. Zákon 3/2002 Sb. také dává naději, že bude odstraněn nebo alespoň zmírněn nevyhovující stav o oblasti občanských sdružení. V rozporu se zákonem 83/1990 Sb. 16 byla totiž řada náboženských společností (a především nových náboženských hnutí) registrována jako občanská sdružení. 17 Registrující orgán občanských sdružení (Ministerstvo vnitra) nepřezkušuje, zda občanské sdružení nevyvíjí náboženskou činnost. Snadná registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. by mohla napomoci tomu, že náboženské skupiny budou napříště stát o registraci jako církve a náboženské společnosti spíše než protiprávně jako občanská sdružení. Tuto liberalizaci v případě registrace doprovází v zákoně č. 3/2002 Sb. výčet kvalitativních podmínek, za nichž může jakákoliv církev a náboženská společnost vznikat a působit (tyto podmínky, uvedené v 5 zákona 3/2002 Sb., byly již dvakrát zmíněny výše). Tyto podmínky, zejména výše citovaná písmena c a d, působí jednak velmi přísně, 18 na druhém místě pak vzbuzují otázku, zda je vůbec možné přesvědčivě dokázat jejich nedodržení. Široké formulace, např. omezování psychického vývoje nezletilých nebo poškozování sociálních vazeb, vzbuzují obavu z případného zneužití tohoto paragrafu proti některé církvi či náboženské společnosti. Výčet kvalitativních podmínek prozrazuje, že zákonodárce byl ovlivněn restriktivním zákonem proti sektám, který přijal francouzský parlament roku 2001. Obranný postoj francouzského zákona reflektuje strach ze sektářského chování některých nových náboženských hnutí po sérii hromadných vražd a sebevražd, spojených s Řádem Chrámu Slunce, v letech 1994-1997. 19 Atmosféru obav z nových náboženských hnutí posílily i další katastrofické události, k nimž došlo v poslední dekádě 20. století. 20 14 Tato výjimka nebyla po celou dobu platnosti zákona uplatněna. Blíže viz Tretera (2002), str. 73. 15 Liberalizace přístupu církví a náboženských společností k nabytí postavení právnické osoby podle právního řádu České republiky je jedním z hlavních principů návrhu zákona 3/2002. - Viz Odůvodnění hlavních principů..., preambule. 16 Zákon č. 83/1990 o sdružování občanů (na jehož základě působí občanská sdružení) v 1, odst. 3, písmeno c. výslovně uvádí, že se nevztahuje na sdružování občanů v církvích a náboženských společnostech. 17 Počet takto nesprávně registrovaných náboženských skupin dosahuje jistě několika desítek. 18 Důvodová zpráva k návrhu zákona hovoří na několika místech o sektách a jejich nebezpečí a výslovně uvádí, že demokratické státy v poslední době uplatňují takové zásahy proti některým sektám, v důsledku jejichž činnosti dochází k hromadným úmrtím lidí, k destrukci osobnosti, rodinných vztahů apod. Příkladem takových opatření je přijatý zákon ve Francii z 22. 6. 2000, který zavedl k ochraně práv a svobod občanů i dalších hodnot ve společnosti i trestní odpovědnost těchto organizací. - Odůvodnění hlavních principů..., oddíl C. 19 Pod vlivem vůdců Josepha Di Mamro (1924-1994) a Luca Joureta (1947-1994) došlo v Řádu Chrámu Slunce ke třem vlnám násilí, při nichž zahynulo roku 1994 ve Švýcarsku 48 lidí a v Kanadě 5 lidí, roku 1995 ve Francii 16 lidí a roku 1997 v Kanadě 5 lidí. 20 Je nezbytné jmenovat alespoň ozbrojené střetnutí davidiánů s jednotkami amerického federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a úřadu pro tabák, alkohol a střelné zbraně (ATF) v Texasu roku 1993, jehož výsledkem bylo 84 mrtvých; útoky příslušníků Učení Nejvyšší pravdy Óm bojovým plynem na japonská města Matsumoto a Tokio v letech 1994 a 1995 s nejméně 12 mrtvými a několika tisíci vážně zdravotně postiženými; sebevraždu 39 5

Vedle zpřísnění kvalitativních podmínek stojí v zákoně č. 3/2002 Sb. v protikladu k liberalizaci registračního procesu také zpřísnění podmínek pro získání zvláštních práv. Počet občanů, kteří se hlásí k církvi či náboženské společnosti aspirující na zvláštní práva, zůstává přibližně stejně vysoký. Zákon 3/2002 Sb. ovšem navíc stanoví desetiletou nepřerušenou lhůtu od registrace a nejméně desetileté období podávání výročních zpráv. Toto období musí návrhu na přiznání zvláštních práv bezprostředně předcházet. Zákon 3/2002 Sb. byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky dne 27. listopadu 2001. Byl odmítnut jak Senátem Parlamentu České republiky, tak prezidentem, ale nakonec 18. prosince 2001 Poslaneckou sněmovnou potvrzen. Nabyl účinnosti dne 7. ledna 2002. Námitky proti znění zákona se týkaly především církevních právnických osob, tedy problematiky, která se postavení nových náboženských hnutí bezprostředně nedotýká, a která proto nebyla do této studie zahrnuta. Některé diskutované paragrafy Ústavní soud na počátku roku 2003 zrušil. Skutečností, uvedených v této studii, se ovšem jeho výnos nedotkl. V. První důsledky existence zákona 3/2002 Sb. pro nová náboženská hnutí Od nabytí účinnosti na začátku roku 2002 do května 2003 proběhlo podle zákona 3/2002 Sb. registrační řízení s pěti subjekty. 21 V červnu, resp. v září roku 2002 byly registrovány dvě církve a náboženské společnosti, které se svým učením hlásí ke křesťanství: Církev Křesťanská společenství, resp. Obec křesťanů v České republice. V listopadu téhož roku dva byly zaregistrovány subjekty, které navazují na indickou náboženskou tradici: jednak to bylo Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna, jednak Česká hinduistická náboženská společnost. V jednom případě (v říjnu roku 2002) registrační řízení skončilo negativním rozhodnutím registrujícího orgánu, a Ekumenická církev svatého Jana Jeruzalémského, řádu rytířů Rhodosu a Malty, registrována podle zákona 3/2002 Sb. nebyla. Žádný další návrh na registraci nebyl dosud předložen. Počet registračních řízení je možné považovat vzhledem k množství nových náboženských hnutí, které v České republice působí, vzhledem k počtu muslimů a buddhistů, doposud neorganizovaných v registrovaných náboženských společnostech, i vzhledem k dalším okolnostem za nízký. Tento stav není uspokojivý, neboť v zájmu společnosti je, aby její náboženská scéna byla co nejvíce přehledná a legalizovaná. Zjevně nedošlo k přesunu některých náboženských skupin z protiprávního statutu občanských sdružení (popř. kulturních nadací apod.) do právně odpovídajícího postavení církví a náboženských společností. Důvodem nízkého zájmu o registraci podle zákona 3/2002 Sb. může být malá výhodnost této registrace pro subjekty, které nevidí do budoucna velkou naději na splnění podmínek pro získání výhodných zvláštních práv. Dalším důvodem mohou být obavy ze zneužití osobních údajů, jimiž je třeba doplnit žádost o registraci. 22 Lze ovšem také připustit, že administrativní náročnost registračního procesu některým náboženským skupinám doposud nedovolila do něho vstoupit a že možná s tímto vstupem počítají v nejbližší době. Navzdory nízkému počtu registračních řízení můžeme říci, že již vyjmenovaných prvních pět případů odhalilo v tomto řízení několik nesnadných bodů. 23 Na prvním místě můžeme zmínit ustanovení 10 odst. 3) písm. b, který stanoví, že základní dokument církve a náboženské společnosti (který je součástí návrhu na registraci) musí obsahovat poslání církve a náboženské společnosti a základní články její víry. Na případu Obce křesťanů se ukázalo, že formulovat základní články víry není pro některé náboženské skupiny možné, příslušníků Nebeské brány v Kalifornii roku 1997 a vraždy a sebevraždy celkově snad až tisíce příslušníků Hnutí za obnovu Desatera Božích přikázání v Ugandě roku 2000. 21 Aktuální informace jsou dostupné na adrese http://www.mekcr.cz/categories.php?id=263. 22 Tyto obavy vyjádřil v osobním rozhovoru dr. Vladimír Sáňka, představitel pražské obce muslimů. 23 Z pozice pozorovatele, nezávislého na subjektu, který podává návrh na registraci, i na registrujícím orgánu, můžeme ovšem zmínit pouze ty, které jsou nám známy a které za nesnadné sami považujeme. 6

anebo dokonce žádoucí, neboť mezi jejími příslušníky nedošlo k oficiálnímu vyjádření shody ve věrouce a ani se s taková shoda nepředpokládá a nevyžaduje. V některých případech by dokonce stanovení základních článků víry bylo v přímém rozporu s náboženskou tradicí, z níž skupina vychází. Vedle zásadně nedogmatických směrů esoterického křesťanství (mezi něž lze řadit též Obec křesťanů) se tento bod může stát překážkou (v některých případech snad i nepřekonatelnou) i pro další náboženské skupiny, např. pro ty, které vycházejí z tradice zenového buddhismu. Zdá se, že zákon v tomto bodě dostatečně nereflektuje méně známé či v evropském kontextu méně tradiční pojetí náboženství. Další nesnadné body se týkají posuzování, zda církev a náboženská společnost, která vstupuje do registračního procesu, splňuje kvalitativní podmínky, stanovené zde již několikrát diskutovaným pátým paragrafem. V prvním plánu se samozřejmě jedná o kritéria, podle nichž je možné považovat tyto kvalitativní podmínky za splněné. Nesnadným bodem je ale ještě spíše otázka, k jakému subjektu je možné tato kritéria vůbec přiložit. Zákon totiž nestanoví povinnost církve a náboženské společnosti, která navrhuje registraci, uvést okolnosti svého vzniku či přihlásit se k již dříve působící náboženské skupině. Otázka tedy zní např. tak, zda pokud registraci navrhuje přípravný výbor Církve Křesťanská společenství, je možné tato kritéria přiložit k do té doby působícím občanským sdružením, která vystupují pod názvem Křesťanská společenství v různých městech České republiky (např. Křesťanské společenství Jičín). Pokud zjistíme personální, věroučnou a organizační kontinuitu dosud působící skupiny (nebo dosud samostatně působících skupin) se subjektem, který navrhuje registraci, ztrácí tato otázka snad něco ze své naléhavosti. Ovšem např. v případě České hinduistické náboženské společnosti je zjistit tuto kontinuitu s dosud působícími skupinami Jógy v denním životě podstatně problematičtější. Zcela nemožné je přiložit kvalitativní kritéria k subjektu, který navrhuje svou registraci jako církve nebo náboženské společnosti, aniž by dosud vyvíjel jakoukoli veřejnou náboženskou činnost v jiném právním postavení a aniž by jeho činnost byla známa z jiných zemí (k této situaci došlo v případě registračního řízení Ekumenické církve svatého Jana Jeruzalémského, řádu rytířů Rhodosu a Malty). V takovém případě je patrně nutné takovému subjektu doporučit, aby alespoň po určitou využil náboženské svobody k veřejnému působení bez registrace jako církve a náboženské společnosti. Z nesnadností, které vyplývají z posuzování splnění kvalitativních podmínek, lze odvodit, že zákon 3/2002 Sb. má patrně na zřeteli především ta nová náboženská hnutí, která mají mezinárodní působnost, a která tak mohou poskytnout vodítka pro rozhodování o tom, zda splňují kvalitativní podmínky, stanovené zákonem (příkladem z dosud registrovaných je Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna). Zákon patrně považuje za standardní, když církev nebo náboženská společnost vznikne na území České republiky, působí po nějakou dobu bez registrace a pod stejným či podobným jménem svou registraci navrhne (tomuto modelu by byla blízko Církev Křesťanská společenství). Ovšem i kdyby došlo v posuzování kvalitativních podmínek k omylu či nepřesnosti, zákon v 22 obsahuje možnost zrušení registrace církve a náboženské společnosti. Ke zrušení může dojít i tehdy (podle písm. c odst. 1), vyvíjí-li registrovaná církev a náboženská společnost... činnost v rozporu s právním řádem. VI. Závěr Můžeme shrnout, že právní postavení nových náboženských hnutí v České republice, tak jak je stanoveno Listinou základních práv a svobod a zákonem 3/2002 Sb., odpovídá míře svobod, obvyklých v demokratických státech. Nová náboženská hnutí mohou svobodně vznikat, působit a získávat právně výhodnější postavení. Zásahy do záležitostí církví a náboženských společností mohou být na základě (tohoto, pozn. aut.) zákona přípustné tehdy, 7

když takové zásahy jsou z hlediska ochrany zdraví, mravnosti, práv a svobod druhých, veřejné bezpečnosti a pořádku či z hlediska demokratických principů státu potřebné. 24 Případná potřebnost těchto zásahů bude jistě ovlivněna stupněm obav, které česká veřejnost ze strany církví a náboženských společností (a především ze strany nových náboženských hnutí) pociťuje. Tento stupeň je v současné době možné považovat za vysoký, ale vzhledem ke stávajícímu poklesu četnosti vážných situací, na nichž se nová náboženská hnutí podílejí, lze doufat i v jeho pokles. Poznámka Za přehlédnutí textu a cenné připomínky autor děkuje dr. Stanislavu Přibylovi. Příloha Registrované církve a náboženské společnosti a časové zařazení jejich registrace: 25 Registrované církve a náboženské společnosti Církev Křesťanská společenství... 2002 Obec křesťanů v České republice... 2002 Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, hnutí Hare Krišna... 2002 Česká hinduistická náboženská společnost... 2002 Registrované církve a náboženské společnosti se zvláštními právy Apoštolská církev v České republice... 1989 Bratrská jednota baptistů... 1951 Církev adventistů sedmého dne... 1951 (registrace odňata v letech 1952-1956) Církev bratrská... 1951 Církev československá husitská... 1920 Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů... 1990 Církev řeckokatolická (registrace odňata v letech 1950-1968) Církev římskokatolická Českobratrská církev evangelická Evangelická církev a. v. v České republice Evangelická církev metodistická... 1951 Federace židovských obcí v České republice Jednota bratrská Křesťanské sbory... 1956 Luterská evangelická církev a. v. v České republice... 1995 Náboženská společnost českých unitářů... 1930 Náboženská společnost Svědkové Jehovovi... 1993 Novoapoštolská církev v České republice... 1956 Pravoslavná církev v českých zemích Slezská církev evangelická a. v. Starokatolická církev 24 Odůvodnění hlavních principů..., oddíl C. 25 http://www.mkcr.cz/categories.php?id=263. 8