PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ O PŘESTUPKU

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Jana Švorčiková PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ O PŘESTUPKU Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Helena Prášková, CSc. Katedra: Správní právo Datum vypracování práce: 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne 2.9.2009 Jana Švorčiková 2

Děkuji JUDr. Heleně Práškové, CSc. za rady a náměty, které mi během zpracovávání diplomové práce poskytovala. Poděkování patří i mé rodině a přátelům za podporu během dokončování této práce. 3

Obsah 1 Úvod... 6 2 Prameny právní úpravy přezkoumávání rozhodnutí o přestupcích a řízení o přestupcích 7 3 Rozhodnutí o přestupku... 9 3.1 Standardní přestupkové řízení... 10 3.1.1 Písemné rozhodnutí... 10 3.1.1.1 Výroková část rozhodnutí... 10 3.1.1.2 Odůvodnění rozhodnutí... 13 3.1.1.3 Poučení o opravném prostředku... 15 3.1.2 Ústní vyhlášení rozhodnutí... 15 3.2 Blokové řízení... 15 3.3 Příkazní řízení... 17 3.4 Oznámení rozhodnutí... 17 3.5 Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí... 20 4 Právní prostředky přezkoumávání rozhodnutí o přestupku... 22 4.1 Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku ve správním řízení... 23 4.1.1 Řádné opravné prostředky... 23 4.1.1.1 Odvolání... 24 4.1.1.2 Rozklad... 33 4.1.1.3 Odpor... 34 4.1.2 Přezkumné řízení... 34 4.1.2.1 Předmět a rozsah přezkumu rozhodnutí... 35 4.1.2.2 Zahájení přezkumného řízení... 36 4.1.2.3 Rozhodnutí vydané v přezkumném řízení... 38 4.1.3 Obnova řízení a nové rozhodnutí... 40 4.1.3.1 Důvody obnovy řízení... 40 4.1.3.2 Řízení o obnově... 42 4.1.3.3 Obnovené správní řízení... 44 4.1.3.4 Nové rozhodnutí... 45 4.2 Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku ve správním soudnictví... 45 4.2.1 Řízení před správním soudem... 46 4.2.1.1 Účastnící řízení... 47 4.2.1.2 Lhůta pro podání žaloby... 48 4.2.1.3 Předmět, rozsah a účinky žaloby... 49 4

4.2.1.4 Rozhodnutí o žalobě... 51 4.3 Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku v řízení před Ústavním soudem... 61 4.4 Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku před Evropským soudem pro lidská práva64 5 Náhrada škody projednávaná v soudním řízení... 66 5.1 Účastníci řízení... 66 5.2 Lhůta pro podání žaloby, její rozsah a účinky... 67 5.3 Řízení o žalobě... 67 5.4 Rozhodnutí o žalobě... 68 6 Obligatorní zrušení pravomocného rozhodnutí o přestupku... 70 7 Závěr... 73 8 Seznam použitých zkratek... 79 9 Seznam použité literatury... 80 10 Seznam judikatury... 83 11 Resumé... 85 5

1 Úvod Předmětem předkládané diplomové práce je přezkoumávání rozhodnutí o jednom ze správních deliktů, o přestupku. Přestupkem je označováno zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. 1 Jedině zákon může stanovit, jaké sankce a jiná opatření mohou být pachateli přestupku uloženy. Vzhledem k určité paralele k trestnému činu a k tomu, že zásah do práv jednotlivce může být značný, musí být právní úpravou garantován jak postup pro správní orgán o vině a trestu rozhodující, tak i a určitá práva osoby, vůči níž je vedeno přestupkové řízení. Správní orgán musí postupovat tak, aby byly zjištěny všechny okolnosti podstatné pro posouzení viny a uložení trestu a aby byl zjištěn stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Rozhodnutí o vině a trestu může být vydáno pouze tehdy, pokud byla vina nepochybně prokázána, pochybnosti se mají vykládat ve prospěch obviněného. Činnost správního orgánu, který rozhoduje o přestupku, je však zároveň lidskou činností, a proto žádná sebevíc podrobná právní norma nemůže zaručit, že nedojde k porušení postupu pro vydání rozhodnutí o přestupku nebo zkrácení na právech účastníků řízení. Právě pro tento případ musí existovat efektivní proces přezkoumání rozhodnutí správního orgánu o přestupku. Právě tento proces přezkoumávání, právní úpravy možností přezkoumávání rozhodnutí a možný rozsah přezkoumávání rozhodnutí o přestupku je obsahem diplomové práce. Abych se však mohla zabývat způsoby přezkoumávání rozhodnutí o přestupku, musím nejdříve toto rozhodnutí charakterizovat a určit jeho podstatné náležitosti. Práce se soustředí na způsoby přezkoumávání rozhodnutí o přestupku, na to, jaké orgány mohou rozhodnutí přezkoumávat, v jakém rozsahu a jak mohou po přezkoumání rozhodnutí s ním naložit a jaké jsou další možnosti změny nebo zrušení rozhodnutí o přestupku bez jeho přezkoumávání. Jednotlivé kapitoly obsahují konkrétní prostředky přezkoumávání rozhodnutí o přestupku, specifika přezkoumávání rozhodnutí o přestupku vzhledem k obecné úpravě, a jsou rozděleny podle subjektů oprávněných k přezkoumávání rozhodnutí o přestupku. 1 2 odst. 1 PřZ 6

2 Prameny právní úpravy přezkoumávání rozhodnutí o přestupcích a řízení o přestupcích Řízení o přestupcích je zvláštním druhem správního řízení. Řízení o přestupcích upravuje v části třetí zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon (dále PřZ ). Úprava obsažená v přestupkovém zákoně však není komplexní. Sám zákon o přestupcích ve svém 51 uvádí, že se použijí obecné předpisy o správním řízení, tedy zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále SpŘ ), pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak. Základními prameny řízení o přestupcích jsou tedy přestupkový zákon a správní řád. Jejich vztah vyplývá právě z 51 přestupkového zákona a 1 odst. 2 správního řádu a je založen na principu speciality a subsidiarity. Přestupkový zákon je zákonem speciálním a má tedy přednost před použitím správního řádu. Správní řád je ve vztahu k přestupkovému zákonu podpůrný, což znamená, že se bude postupovat podle správního řádu, pokud přestupkový zákon nestanoví jinak. Zákon o přestupcích jako speciální zákon se použije např. pro důvody zastavení řízení, blokové a příkazní řízení. Sám ale neupravuje např. lhůty pro podání odvolání, přezkumné řízení, obnovu řízení, v těchto případech bude podpůrně použit správní řád. Procesní instituty řízení o přestupcích ale nemusí být upravovány jenom těmito dvěma předpisy. Hmotněprávní úpravu přestupků obsahuje v českém právním řádu přes sto zákonů. V těchto zákonech mohou být upraveny i některé procesní instituty. V tomto případě se postupuje podle zvláštních zákonů, které dané instituty upravují. V ostatním se postupuje na základě speciality přestupkového zákona ve vztahu k správnímu řádu. Tyto zákony upravují přezkoumávání rozhodnutí o přestupku ve správním řízení, tj. v řízení před správním orgánem. Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb., dále Listina ) jakožto součást ústavního pořádku ČR deklaruje právo toho, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen, na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci soudem, pokud zákon nestanoví jinak. 2 Postup přezkoumání rozhodnutí orgánů veřejné moci, zasahujících do veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob, upravuje zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále SŘS ). Ten dává možnost požádat o přezkoumání rozhodnutí o přestupku správním soudem. 2 čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod 7

Výše uvedené právní normy upravují přezkoumávání rozhodnutí z pohledu zákonnosti, příp. i věcné správnosti. Zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. (dále ZoÚS ) garantuje každému možnost podat stížnost, pokud bylo rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno jeho ústavně zaručené právo nebo svoboda. Ústavní soud však přezkoumává rozhodnutí o přestupku, příp. řízení mu předcházející pouze z pohledu jeho ústavnosti, tj. souladu s veškerými právy, které účastníku poskytuje ústavní pořádek. Nutnost možnosti přezkoumávání rozhodnutí o přestupku soudem vyplývá i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení ministerstva zahraničních věcí 209/1992 Sb., dále Úmluva ), kterou je ČR vázána. Smluvní strany se v Úmluvě rovněž zavázaly, že nebudou bránit možnosti, aby každý podal stížnost pro porušení práv a svobod garantovaných Úmluvou rozhodnutím orgánu smluvní strany. Na základě Úmluvy je tedy možné stížností přezkoumávat rozhodnutí o přestupku v závislosti na právech garantovaných Úmluvou, zejména v čl. 6 odst. 1, poskytujícím možnost každého obrátit se na nezávislý a nestranný soud s přezkoumáním oprávněnosti trestního obvinění proti němu, a čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě zakazující dvojí stíhání a dvojí postih za stejný čin. Úmluva obsahuje podmínky stížnosti i právní účinky rozsudku o ní. Rozhodnutím o přestupku může být pachateli přestupku uložena povinnost nahradit majetkovou škodu. Nová právní úprava, stanovená v části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále OSŘ ), umožňuje znovu projednat věc, která zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti z občanskoprávních vztahů, a která byla předmětem řízení správního orgánu. V tomto případě se však nejedná o přezkoumávání rozhodnutí o přestupku z pohledu jeho zákonnosti, příp. správnosti, ale o nové projednání věci nezávisle na řízení před správním orgánem. 8

3 Rozhodnutí o přestupku Účelem přestupkového řízení v I. stupni je vydání meritorního rozhodnutí, tj. rozhodnutí ve věci. 3 Pojem rozhodnutí se ale používá ve více významech. Jednak se pod pojmem rozhodnutí rozumí individuální správní akt, kterým správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Termínem rozhodnutí se rozumí i jedna z forem individuálního správního aktu vydávaného správním orgánem, který slouží pro odlišení od jiných forem rozhodnutí, např. usnesení. A rovněž se rozhodnutím v nejužším smyslu rozumí výroková část individuálního správního aktu, která jako jediná jeho část nabývá právní moci a jako taková zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. V dalším textu budu pojem rozhodnutí používat v prvních dvou výše uvedených významech, tedy jako individuální správní akt a jako jednu z jeho forem. Řízení o přestupku v I. stupni může být ukončeno vydáním usnesení o zastavení řízení, postoupení věci nebo rozhodnutím o vině obviněného z přestupku. Z citace 77 PřZ vyplývá, že rozhodnutím o přestupku lze uznat obviněného z přestupku pouze vinným, neexistuje rozhodnutí o přestupku, kterým by byla deklarována nevina obviněného. 4 Toto se děje institutem zastavení řízení na základě 76 odst. 1 písm.a), b) příp.c) PřZ a proto se toto usnesení o zastavení řízení považuje za rozhodnutí ve věci, jelikož rozhoduje o meritu věci, tj. o nevině obviněného z přestupku. Pokud správní orgán řízení o přestupku nezastaví ani věc nepostoupí příslušnému orgánu, vydá rozhodnutí o spáchání přestupku. Rozhodnutí o spáchání přestupku je individuální správní akt, který má zčásti konstitutivní a zčásti deklaratorní povahu. Výrok o vině a odpovědnosti za spáchaný přestupek má deklaratorní povahu stejně jako výrok o povinnosti nahradit škodu. Výrok o trestu má konstitutivní povahu, tedy zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti osob v něm určených. 3 srov. 9 SpŘ 4 Deklarace neviny obviněného rozhodnutím ve věci je možná např. v trestním řízení prostřednictvím zprošťujícího rozsudku na základě 226 trestního řádu. 9

Forma rozhodnutí o přestupku závisí na typu přestupkového řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Správní řád upravuje, s určitými odlišnostmi uvedenými v přestupkovém zákoně, správní řízení o přestupku a současně zákon o přestupcích upravuje tzv. zkrácené řízení v podobě blokového a příkazního řízení. Proto budu charakteristiku rozhodnutí o přestupku dělit podle typu řízení o přestupku, ze kterého rozhodnutí vzešlo. 3.1 Standardní přestupkové řízení Zákon o přestupcích neupravuje rozhodnutí o přestupku ve správním řízení komplexně, ale upravuje pouze výrokovou část rozhodnutí, náhradu nákladů řízení a náhradu škody. Na základě 51 PřZ se v ostatním použije správní řád jako subsidiární úprava. Obecné náležitosti rozhodnutí stanoví správní řád v hlavě VI, díl 6. Rozhodnutí o přestupku se vydává v písemné podobě, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud se všichni účastníci řízení vzdají písemného doručení rozhodnutí, správní orgán písemné rozhodnutí nevypracuje, pouze učiní záznam do spisu. 3.1.1 Písemné rozhodnutí Rozhodnutí o přestupku se z důvodu srozumitelnosti dělí na 3 části: výrokovou část, odůvodnění a poučení o možnosti podat řádné opravné prostředky. Kromě těchto obsahových náležitostí musí obsahovat i náležitosti vnější formy, tzn. označení rozhodnutí nebo jiné označení stanovené zákonem, označení správního orgánu, spisovou značku, datum vyhotovení, otisk úředního, kulatého razítka se státním znakem, jméno, příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby. Správní řád mluví o výrokové části, přestupkový zákon o výroku rozhodnutí 5. Domnívám se, že vhodnější je označení, které uvádí správní řád, tedy výroková část, protože jak uvádí přestupkový zákon, může rozhodnutí obsahovat i více výroků, např. výrok o vyslovení viny, výrok o druhu a výměře sankce, výrok o náhradě nákladů řízení. 3.1.1.1 Výroková část rozhodnutí Obsah výrokové části rozhodnutí stanovuje jako obecný předpis správní řád a speciálně přestupkový zákon tak, aby byly zohledněny všechny rozdíly obecného správního rozhodnutí a rozhodnutí o přestupku. 5 srov. 77 PřZ 10

Výroková část rozhodnutí je jeho nejdůležitější částí a dá se v užším smyslu považovat za samotné rozhodnutí správního orgánu, protože výroková část určuje konkrétní povinnosti a práva daná účastníkům řízení. Správní orgán v ní formuluje, jak se vypořádal s předmětem řízení. Výroková část rozhodnutí musí být dostatečně přesná, srozumitelná a určitá, a musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán musí ve výroku rozhodnutí stanovit právní ustanovení, na základě kterých je oprávněn danou věc projednávat, a ustanovení, podle kterých v dané věci rozhodl. Ve výroku rozhodnutí musí být určeni účastníci řízení. Fyzické osoby musí být označeny údaji umožňujícími jejich identifikaci 6, právnické osoby se označují názvem a sídlem. Přestupkový zákon obsahuje speciální ustanovení o výroku rozhodnutí. Výrok musí obsahovat popis skutku s označením místa a času spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce, příp. rozhodnutí o upuštění od sankce, o započtení doby do doby zákazu činnosti, o uložení ochranného opatření, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení. V případě, že správní orgán rozhoduje v nepřítomnosti obviněného z přestupku, musí být také tato skutečnost uvedena ve výrokové části rozhodnutí s odkazem na ustanovení 74 odst. 1 PřZ a v odůvodnění musí následovat důkazy k prokázání oprávněnosti tohoto postupu, tedy splnění podmínek uvedených v 74 odst. 1 PřZ. Při ukládání sankce přihlédne správní orgán k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele. Pokud se v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, musí stanovit správní orgán přiměřenou lhůtu pro dobrovolné plnění. Pokud by tuto lhůtu nestanovil ani odvolací orgán, bylo by nutné vydat samostatné rozhodnutí (nové rozhodnutí na základě 101 písm. c) SpŘ) se stanovením lhůty pro plnění a proti tomuto rozhodnutí by bylo možné podat odvolání. Nebyla-li daná účastníkovi možnost k dobrovolnému plnění, nemůže se takovéto rozhodnutí stát vykonatelným a tedy ani podkladem pro exekuční vymáhání. I při vyslovení viny může správní orgán upustit od potrestání, pokud k nápravě pachatele stačilo již samotné projednání přestupku. U některých taxativně určených přestupků přestupkový zákon vylučuje možnost upuštění od sankce 7. V řízení proti mladistvému musí být sankce sníženy dle ustanovení 19 PřZ. 6 srov. 18 odst. 2 SpŘ 7 např. 22 odst. 12 PřZ 11

Pokud se vyslovuje sankce zákazu činnosti, musí být uvedeno ve výroku i započtení doby, po kterou pachatel na základě opatření správního orgánu učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem nesměl tuto činnost vykonávat. Započtení doby je povinné a jeho nedodržení by zpochybnilo zákonnost rozhodnutí. 8 Dále je správní orgán povinen zohlednit i nevykonanou dobu zákazu té samé činnosti. Úhrn dosud nevykonaného zákazu činnosti spolu s novým zákazem činnosti nesmí překročit zákonem stanovenou maximální dobu zákazu činnosti. Při spáchání přestupku může dojít i ke vzniku majetkové škody. Správní orgán je povinen osobu, které takto škoda vznikla, řádně poučit zejména o tom, do kdy a jakým způsobem má nárok na náhradu škody uplatnit, kdy a kde se bude konat projednání přestupku, kterým byla škoda způsobena. Pokud osoba, které byla způsobena majetková škoda, nárok na náhradu škody neuplatní, nemá procesní postavení účastníka řízení a o nároku na náhradu škody nebude správní orgán rozhodovat. Uplatní-li osoba náhradu škody před správním orgánem, užívá se pro ni označení poškozený. Náhradu škody správní orgán řeší v tzv. adhezním řízení v rámci přestupkového řízení. Jelikož rozhodnutí o náhradě škody je rozhodnutím o soukromoprávní věci, je toto oprávnění správního orgánu omezeno jen na případy, kdy bude výše škody a škoda jako taková spolehlivě zjištěna. Pokud škoda bude takto spolehlivě zjištěna a vyčíslená, uloží správní orgán pachateli přestupku povinnost škodu v dané výši uhradit a zároveň stanoví lhůtu k dobrovolnému zaplacení. V případě, že není možné škodu přesně vyčíslit, aniž by byl zatěžován správní orgán dalším dokazováním v oblasti nároku poškozeného, odkáže správní orgán poškozeného s nárokem na náhradu škody na soud nebo jiný příslušný orgán. Není tedy možné o nároku na náhradu škody meritorně rozhodnout negativně, tj. zamítnutím nároku na náhradu škody. Správní orgán také nemůže vyhovět nároku poškozeného částečně a se zbytkem nároku odkázat na soud. Správní orgán má působit v řízení k tomu, aby byla škoda dobrovolně nahrazena. Pokud by tedy obviněný z přestupku v průběhu řízení dobrovolně nahradil majetkovou škodu, musel by se správní orgán vypořádat se zahájeným adhezním řízením. Domnívám se, že by správní orgán řízení zastavil podle 66 odst. 1 písm. g) SpŘ, jelikož se stala žádost z důvodu zaplacení bezpředmětnou. 8 ČERVENÝ, Zdeněk, ŠLAUF, Václav. Přestupkové právo : Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1.1.2007. Praha : Linde Praha, a.s., 2007. 495 s. ISBN 978-80-7201-651-8, str. 154 12

Pokud byl tedy účastníkem řízení poškozený, musí výrok rozhodnutí obsahovat vypořádání se s nárokem poškozeného. Správní orgán tedy může pouze vyhovět jeho nároku na náhradu škody v celém rozsahu v případě splnění podmínky spolehlivě zjištěné škody a její výše, nebo odkázat poškozeného na soud nebo jiný příslušný orgán, příp. řízení zastavit pokud došlo k dobrovolnému nahrazení škody. V řízení o přestupku, které nebylo vedeno formou tzv. zkráceného řízení, tj. blokového nebo příkazního řízení, musí správní orgán rozhodnout i o náhradě nákladů řízení. Přestupkový zákon obsahuje zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, které se použije jako ustanovení speciální ve vztahu k obecné úpravě správního řádu. Stanovení správního řádu o nákladech řízení se ale mohou v některých případech použít, např. když přestupkový zákon dané neupravuje, např. ustanovení 79 odst.6 SpŘ, které stanoví uhradit náklady řízení tomu, kdo porušil svou povinnost a tím vznikl správnímu orgánu přesně určitelný náklad řízení, který by nebyl vznikl, pokud by daná osoba neporušila svojí povinnost. Přestupkový zákon v 79 odst. 1 taxativně uvádí, kdo je povinen uhradit náhradu nákladů řízení. Osobou povinnou uhradit náklady státu spojené s projednáním přestupku je ten, kdo je uznán vinným z přestupku, ale dále i navrhovatel, bylo-li řízení zahájeno na jeho návrh a zastaveno podle 76 odst. 1 písm. a), b), c) nebo j) PřZ. Výše náhrady nákladů řízení je stanovena paušální částkou dle zvláštního předpisu. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb. V případě, že je k náhradě nákladů řízení povinno více osob, každá z těchto osob zaplatí paušální částku v plné výši, není možné dělení paušální částky podle počtu povinných osob. Z důvodů zřetele hodných může správní orgán částečně nebo zcela upustit od povinnosti hradit náklady řízení. Tyto důvody a jejich zhodnocení jsou plně na uvážení správního orgánu, musí však odpovídat odůvodnění rozhodnutí. 3.1.1.2 Odůvodnění rozhodnutí Odůvodnění obsahuje všechny zjištěné skutečnosti, které odůvodňují výrok rozhodnutí. Správní řád stanoví, co má být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno. V odůvodnění se uvádí důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. 13

Stanovení druhu a výše pokuty za spáchání přestupku je výsledkem správního uvážení, to však v právním státě nemůže znamenat svévolné užití tohoto práva správním orgánem. Správní orgán se musí zabývat všemi hledisky, která stanoví pro uložení pokuty zákon, zajistit si za tímto účelem potřebné důkazy, vyvodit z nich právní a skutková zjištění a až následně, na základě zákonem povolené úvahy při dodržování smyslu a účelu zákona a mezí, které sám zákon určí, a při dodržení pravidel logického uvažování dojít k rozhodnutí. 9 Z odůvodnění rozhodnutí musí být jasné, k porušení kterého ustanovení zákona došlo a všechna v demonstrativním výčtu uvedená kritéria pro uložení sankce musí být v odůvodnění výslovně zmíněná a odůvodněná. V odůvodnění musí být uvedeno, jaká další kritéria, v demonstrativním výčtu neuvedená, bral správní orgán v úvahu. 10 Všechna zjištění správního orgánu, která jsou rozhodná pro uložení sankce, určení jejího druhu a výše, musí být s dostatečnou přesností a přesvědčivostí uvedena v odůvodnění rozhodnutí. O to víc musí být rozhodnutí náležitě odůvodněno, je-li v odvolacím řízení měněno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Nelze se tedy spokojit s obecným konstatováním o prokázaném rozsahu porušení právního předpisu. 11 Správní orgán se musí vypořádat s námitkami účastníků a s jejich navrženými důkazy. V případě, že nevyhověl návrhu účastníka na provedení důkazu, musí toto rozhodnutí dostatečně zdůvodnit. Není možné chápat nevypořádání se s důkazy navrhovanými účastníky tak, že je správní orgán v dané věci nepovažoval za relevantní. Opomenutí důkazu by tedy znamenalo automaticky, že důkaz nemá v dané věci význam a žádné opomenutí provedení důkazu by nikdy nemohlo být pochybením správního orgánu, protože by to nebylo možné odlišit. 12 Správní orgán se musí také vypořádat s případnými rozpory v jednotlivých důkazech a zdůvodnit, proč při volném hodnocení důkazů vyhodnotil ten který důkaz za věrohodný. Z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, jaké důvody vedly správní orgán k tomu, že považuje některé námitky účastníka za nesprávné a vyvrácené, a které skutečnosti a na základě jakých důkazů vzal za podklad pro své rozhodnutí. Správní orgán musí uvést na základě které právní normy rozhodl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. 13 9 Rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 6 A 24/93 10 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 A 154/2002-51, www.nssoud.cz 11 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 A 157/2002-35, www.nssoud.cz 12 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 33/2005-80, www.nssoud.cz 13 Rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 6 A 48/92 14

Je to správní orgán, který je povinen prokázat vinu obviněného z přestupku, obviněný nemusí na svou obhajobu podávat žádné důkazy. Proto ani to, že se obviněný k činu přizná, nezbavuje správní orgán povinnosti dokázat mu vinu a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. 3.1.1.3 Poučení o opravném prostředku Poučení o opravném prostředku obsahuje informace o tom, jestli je proti rozhodnutí možné podat řádný opravný prostředek, v jaké lhůtě je tak možno učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Správní řád neukládá povinnost poučit účastníka řízení o dalších možnostech přezkoumávání rozhodnutí, např. o možnosti podat proti rozhodnutí žalobu ve správním soudnictví. 14 3.1.2 Ústní vyhlášení rozhodnutí V případě vyhlášení rozhodnutí po ústním jednání se mohou účastníci řízení vzdát práva na doručení písemného rozhodnutí. Tohoto práva se mohou účinně vzdát až po vyhlášení rozhodnutí a toto musí být ve spisu uvedeno a vlastnoručně podepsáno. Správní orgán učiní záznam do spisu, který obsahuje výrokovou část rozhodnutí, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby. 3.2 Blokové řízení Přestupky mohou být projednány i v tzv. zkráceném řízení, např. v blokovém řízení. V blokovém řízení nemohou být projednány návrhové přestupky. Zákon může dále stanovit, u kterých přestupků tento postup rovněž není možný. 15 Přestupkový zákon stanoví podmínky, za kterých může být přestupek projednán v blokovém řízení. Aby mohl být přestupek projednán v blokovém řízením, musí být odpovědnost za přestupek spolehlivě zjištěna, nepostačí domluva a obviněný z přestupku musí souhlasit s projednáním přestupku v blokovém řízení a být ochoten zaplatit pokutu v tomto řízení mu udělenou a pro účely řízení. 14 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 35/2005-61, www.nssoud.cz 15 např. 22 odst. 11 PřZ 15

Z dikce 84 odst. 1 PřZ vyplývá, že jedinou sankcí, kterou lze v blokovém řízení udělit, je pokuta. Výši pokuty stanoví 13 odst.2 PřZ, podle kterého lze uložit pokutu do výše 1.000 Kč, pokud přestupkový zákon nebo jiný zákon nepřipustí v takovém řízení pokutu vyšší. Výši pokuty v blokovém řízení upravuje jako zvláštní zákon například celní zákon, který umožňuje uložení pokuty v blokovém řízení až do výše 5.000 Kč. Speciálně je upravena výše pokuty pro případ vedení řízení proti mladistvému. Mladistvému lze uložit pokutu do výše 500 Kč, resp. až do výše 1.000 Kč, pokud PřZ nebo zvláštní zákon připouští za spáchání přestupku uložení pokuty vyšší než 1.000 Kč. V blokovém řízení není uložena náhrada nákladů řízení a nemůže být projednána ani náhrada škody. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Zákon vychází z toho, že pokud je pachatel ochoten zaplatit pokutu, uznává i svou vinu, není tedy nutné se vůči tomuto rozhodnutí, se kterým plně souhlasí, odvolávat. Takto uloženou pokutou je řízení pravomocně skončeno a pokutový blok je rozhodnutím sui genesis. Blok k ukládání pokuty musí obsahovat označení osoby, která je pachatelem přestupku, kdy, kde a jakým způsobem došlo k přestupkovému jednání a za jaký přestupek byla pokuta uložena. 16 Přesné určení přestupkového jednání a osoby pachatele je nutné z toho důvodu, že se při vydání blokové pokuty jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté a další řízení o tom samém jednání není možné. 17 Pokutový blok musí být podepsán osobou ukládající pokutu a obsahovat otisk úředního razítka s malým státním znakem. Formální požadavky na rozhodnutí v blokovém řízení jsou tedy stanoveny speciálně a nemohou být užita ustanovení upravující formální náležitosti rozhodnutí vydaných ve standardním přestupkovém řízení. 18 Používají se dva druhy pokutových bloků. První druh pokutového bloku vydává příslušný orgán nebo pověřená osoba v případě, že pachatel přestupku je nejen ochoten pokutu zaplatit, ale i schopen pokutu zaplatit. V takovém případě je pokutový blok nejen rozhodnutím o přestupku, ale i dokladem o zaplacení pokuty. Druhým typem pokutového bloku je blok na pokutu na místě nezaplacenou. Blok na pokutu na místě nezaplacenou musí obsahovat dále i způsob zaplacení pokuty, lhůtu její splatnosti a poučení o následcích jejího nezaplacení. Převzetí bloku pachatel přestupku potvrdí podpisem. 16 srov. 85 odst.4 PřZ 17 Jedná se o důvod odložení věci podle 66 odst. 3 písm. c) PřZ 18 Usnesení Nejvyššího soudu 21 Cdo 791/2000 16

3.3 Příkazní řízení Příkazní řízení je dalším druhem zkráceného řízení o přestupku, které může být vedeno pouze při splnění podmínek stanovených 87 PřZ. Jeho podstatou je vydání příkazu, kterým je vyslovena vina a sankce za spáchaný přestupek. Správní orgán může vydat příkaz pouze v případě, že není pochyb o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil a věc nebyla vyřízena v blokovém řízení. V příkazním řízení lze uložit pokutu do výše 4.000 Kč. Z daného vyplývá, že v příkazním řízení nemůže být uložen zákaz činnosti, propadnutí věci nebo ochranné opatření. Přestupkový zákon dále stanoví, za jakých okolností nesmí být řízení o přestupku vedeno formou příkazního řízení. Správní orgán nesmí vést příkazní řízení, pokud je obviněný z přestupku zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je jeho způsobilost k právním úkonům omezena. Dále zde platí obdobná omezení jako pro blokové řízení, tj. že v příkazním řízení nelze projednat tzv. návrhový přestupek, nárok na náhradu škody a nelze uložit náhradu nákladů řízení, což vyplývá ze zvláštní povahy zkráceného řízení. Vydaný příkaz musí obsahovat všechny obsahové a formální náležitosti rozhodnutí, které jsou uvedeny v 68-70 SpŘ a 77 PřZ. Příkaz musí být vždy oznámen písemně. V případě, že obviněný z přestupku nepodá proti příkazu v stanovené lhůtě odpor, bude mít příkaz účinky pravomocného rozhodnutí, tj. nabyde právní moci a stane se vykonatelným, pokud nedojde k dobrovolnému zaplacení pokuty v určené lhůtě. Právní úprava příkazního řízení podle přestupkového zákona je speciální ve vztahu k ustanovení 150 SpŘ upravující příkaz. Dle mého názoru může být vzhledem ke vztahu speciality a subsidiarity částečně využita i úprava správního řádu, konkrétně 150 odst. 2 SpŘ, kdy jediným podkladem vydání příkazu může být kontrolní protokol vydaný na základě zvláštního zákona. 19 Praktické využití kontrolního protokolu v řízení o přestupcích bude spíše výjimečné. 3.4 Oznámení rozhodnutí Aby mohlo mít rozhodnutí předpokládané účinky, musí být nejdřív oznámeno účastníkům řízení. Rozhodnutí o přestupku, tak jak je uvedeno v 72 odst. 1 SpŘ se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Pokud by správní orgán doručil účastníku řízení zákonem 19 Opačný názor je zastáván in HORZINKOVÁ, Eva, KUČEROVÁ, Helena. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 1. vyd. Praha : Leges, 2009. 368 s. ISBN 978-80-87212-15-8, str. 344 17

předepsaným způsobem pouze neověřenou fotokopii rozhodnutí, toto doručení bude neplatné a nebude moci vyvolat účinky doručení rozhodnutí. 20 Ústní vyhlášení má účinky oznámení pouze v případě, že se účastník řízení vzdá práva na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Toto vzdání se musí být zaznamenáno do protokolu o ústním jednání a účastník ho musí vlastnoručně podepsat. Doručování rozhodnutí o přestupku je jedním z důležitých úkonů správních orgánů v řízení o přestupcích. Doručování písemnosti upravuje správní řád 21, zákon o přestupcích doručování zvláště neupravuje (pouze 80 PřZ, který zakazuje doručení rozhodnutí o přestupku veřejnou vyhláškou). Zákonem č. 7/2009 Sb. došlo ke změnám v doručování rozhodnutí správního orgánu. Správní orgán přednostně doručuje rozhodnutí prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Domnívám se, že vzhledem k tomu, že datové schránky mají mít povinně pouze subjekty uvedené v zákoně (např. právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku), nebude tento způsob doručování v přestupkovém řízení častý. Pokud účastník řízení nemá zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku, správní orgán rozhodnutí doručí sám, může ho doručit prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, příp. v zákonem stanovených případech prostřednictvím obecního úřadu, policejního orgánu příslušného podle místa doručení a je-li k řízení příslušný orgán obce, prostřednictvím obecní policie. Správní orgán rozhodnutí doručuje, pokud to zákon nebo povaha věci nevylučuje, na požádání účastníka řízení na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou účastník řízení při jednání sdělí. Sdělení adresy pro doručování má přispět k urychlení řízení. Pokud účastník sdělí adresu pro doručování, zasílá správní orgán písemnosti pouze na tuto adresu. V případě, že se v průběhu řízení ukáže, že doručování na uvedenou adresu by naopak vedlo k průtahům, příp. že nahlášená adresa neexistuje, správní orgán doručuje na adresu trvalého pobytu účastníka. Tato adresa pro doručování tedy není pro správní orgán absolutně závazná. Účastník řízení se může nechat v řízení před správním orgánem na základě písemné plné moci nebo plné moci udělené do protokolu zastoupit. V tomto případě se písemnosti doručují, s výjimkou případů, kdy má zastoupený-tj. účastník řízení něco v řízení osobně vykonat, pouze zástupci. 22 Správní řád upravuje doručování advokátům. 23 20 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 5 A 65/98-18 21 srov. 19-26 SpŘ 22 srov. 34 odst. 2 SpŘ 18

Správní řád upravuje uložení písemnosti pro případ, že nebyl adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle 20 SpŘ. Písemnost se uloží u správního orgánu, který ji vyhotovil nebo u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. Adresát je vyzván, aby si uloženou písemnost vyzvedl ve lhůtě 10 dnů. Po uplynutí této lhůty se písemnost vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, pokud je to možné a správní orgán to nevyloučil. Den uložení se do lhůty nepočítá. Výzva k vyzvednutí je obsažena v oznámení o neúspěšném pokusu o doručení písemnosti, které bývá doručovateli umístěno do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Současně musí oznámení obsahovat informace o tom, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Zároveň musí být adresát písemně poučen o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle 24 odst. 1,3,4 SpŘ vyvolalo a o možnosti požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu. Jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Zavádí se fikce doručení. Rozhodující pro počátek běhu lhůty tedy není den, kdy byla písemnost uložena, ale den, kdy poprvé může adresát učinit to, k čemu byl vyzván. Je potřeba důsledné dodržení všech podmínek stanovených zákonem pro uplatnění fikce doručení. Základním předpokladem pro fikci doručení je, aby se adresát v místě doručení zdržoval, tj. aby mohl být v rozhodné době v daném místě zastižen, a to buď přímo nebo alespoň prostřednictvím oznámení o pokusu o doručení písemnosti. 24 Vzhledem k tomu, že v případě rozhodnutí o přestupku se jedná o trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, je nezbytně nutné, aby bylo účastníku řízení rozhodnutí o přestupku prokazatelně oznámeno. Případné opožděné podání vzhledem k fikci doručení by mohlo zkrátit adresáta na jeho právech a ovlivnit i soudní přezkum rozhodnutí. 25 Mohou tedy nastat případy, kdy se adresát skutečně nezdržoval na adrese, na kterou mu správní orgán písemnost doručil. Proto umožňuje 24 odst. 2 SpŘ vyvrátit fikci doručení a požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Důkazní břemeno nese adresát, který musí prokázat, že se dočasně nezdržoval na uvedené adrese nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou 23 srov. 20 odst. 6 SpŘ 24 Nález Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 23/03 25 Rozsudek Nejvyššího správního soudu 3 As 33/2005-80, www.nssoud.cz 19

písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout. Správní orgán musí však zohlednit všechny důkazy předložené účastníkem řízení, příp. dokazovaní doplnit, a až následně může rozhodnout o tom, zda bylo rozhodnutí doručeno fikcí podle 24 SpŘ. 26 Správní řád umožňuje při splnění podmínek 25 SpŘ doručovat písemnosti veřejnou vyhláškou. Toto je však pro rozhodnutí o přestupku výslovně zakázáno v 80 PřZ Správní orgán nemůže tedy doručit rozhodnutí o přestupku veřejnou vyhláškou v případě, že mu není v době vydání rozhodnutí znám pobyt obviněného z přestupku. V opačném případě by to znamenalo, že je obviněný z přestupku nepřípustně sankcionován zveřejněním rozhodnutí jako další sankcí, kterou přestupkový zákon nezná. A dále by to při veřejném vyhlášení prvostupňového rozhodnutí znamenalo nedodržení zásady zakotvené v 81 odst. 5 PřZ a to tedy že nelze v řízení o přestupku vyloučit odkladný účinek odvolání. Pokud je obviněným z přestupku mladistvý musí se rozhodnutí o přestupku oznámit i jeho zákonnému zástupci a orgánu vykonávající sociálně- právní ochranu dětí. 27 Pokud by bylo v řízení o přestupku prokázáno, že rozhodnutí nebylo doručeno zákonnému zástupci obviněného anebo orgánu vykonávajícímu sociálně-právní ochranu dětí, nenabude rozhodnutí právní moci a nestane se tedy vykonatelným. 3.5 Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí Právní moc rozhodnutí je jeho specifickou vlastností spočívající v tom, že rozhodnutí je konečné, nelze ho změnit, nelze o dané věci znovu rozhodnout a je závazné pro vymezený okruh subjektů. Rozhodnutí je v právní moci tehdy, pokud bylo řádně oznámeno a nelze proti němu podat odvolání, resp. řádný opravný prostředek (rozklad, odpor). Aby mohlo být rozhodnutí pravomocné musí tedy splnit dvě podmínky: musí být řádně oznámeno účastníkům řízení, resp. osobám, kterým rozhodnutí má být oznámeno a marně uplynula lhůta k podání řádného opravného prostředku, příp. je řádný opravný prostředek vyloučen, či příp. se účastník řízení vzdal práva na řádný opravný prostředek. Účinně se může účastník vzdát práva na odvolání až v případě, že mu bylo rozhodnutí oznámeno. Pokud odvolání směřuje pouze proti některému z výroků rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá ve zbytku rozhodnutí právní moci, 26 Rozsudek Nejvyššího správního soudu 3 As 33/2005-80, www.nssoud.cz 27 srov. 74 odst.2 PřZ 20

pokud to umožňuje povaha věci. 28 Otázkou je, jestli taková situace může nastat v případě rozhodnutí o přestupku, tedy pokud by obviněný z přestupku podal odvolání jen co do výroku o sankci a nikoliv co do výroku o vině. Vzhledem k promlčení odpovědnosti za přestupek by se tedy mohlo stát, že rozhodnutí o vině by nabylo již právní moci, ale nemohlo by být vedeno řízení o výroku o sankci. Odvolací správní orgán by tedy musel řízení zastavit a zrušit výrok o sankci. Domnívám se, že takový výklad by nebyl správný vzhledem k určité spojitosti mezi výrokem o vině a výrokem o sankci a proto si myslím, že v tomto případě to právě povaha věci neumožňuje. 29 Částečná právní moc je však možná u rozhodnutí o přestupku vydaném ve společném řízení. Na rozdíl od společného řízení podle správního řádu je společné řízení o přestupku obligatorní. Rozhodnutí o přestupku vydané ve společném řízení podle 57 odst. 2 PřZ obsahuje více samostatných výroků o vině a sankci za spáchaný přestupek a tedy tyto výroky i samostatně nabývají právní moci, jelikož se jedná o výroky vztahující se ke konkrétním jednotlivým účastníkům řízení. Opravný prostředek podaným jedním z účastníků řízení proto nemůže ovlivnit právní moc výroku rozhodnutí, který se vztahuje k jinému účastníku řízení. 30 Z důvodu právní jistoty v konečnost rozhodnutí může být pravomocné rozhodnutí změněno pouze výjimečně prostřednictvím mimořádných opravných prostředků. Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení a pro všechny správní orgány. Pravomocné rozhodnutí o spáchání přestupku je závazné i pro soudy, které vedou řízení podle OSŘ. 31 Dalším právním účinkem rozhodnutí je jeho vykonatelnost. Správní řád sám neuvádí, co se rozumí vykonatelností rozhodnutí. Vykonatelností v širším slova smyslu je účinnost, která způsobuje, že rozhodnutí má zamýšlené právní následky. Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Pokud rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, např. uložením pokuty, je rozhodnutí vykonatelné, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Tedy v případě, že nebude stanovena lhůta pro dobrovolné splnění povinnosti, nemůže se rozhodnutí stát vykonatelné a být tedy podkladem pro exekuci. 28 srov. 82 odst. 3 SpŘ 29 PRÁŠKOVÁ, Helena. Nový správní řád a řízení o správních deliktech. In Nový správní řád : zákon č. 500/2004 Sb.. Praha : ASPI, 2005. s. 280-292. ISBN 80-7357-109-9, str. 291 30 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 6 A 216/95 31 srov. 135 odst. 1 OSŘ 21

4 Právní prostředky přezkoumávání rozhodnutí o přestupku Řízení o přestupku je vybudováno na principu dvojinstančnosti. To znamená, že pokud není zákonem výslovně určeno jinak nebo pokud se účastník řízení svého práva platně nevzdá, lze proti každému rozhodnutí správního orgánu vydanému v I. stupni, podat řádný opravný prostředek. Správní řád opravné prostředky nedělí, nauka klasicky dělí opravné prostředky na řádné a mimořádné, podle toho, zda směřují proti rozhodnutí, které není nebo je v právní moci. Opravnými prostředky proti rozhodnutí, která nejsou ještě v právní moci, jsou odvolání, rozklad a odpor. Prostředkem tzv. dozorčím práva, někdy označovaným jako mimoodvolací prostředek, je přezkumné řízení. Na přezkoumávání rozhodnutí v přezkumném řízení však nemají účastníci řízení právní nárok. 32 Dalším dozorčím prostředkem je obnova správního řízení nařízená ex offo. Pravomocné rozhodnutí lze dále napadnout mimořádným opravným prostředkem, kterým je návrh na obnovu řízení. Právo na soudní a jinou právní ochranu patří k základním lidským právům, garantovaným Listinou. Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku se musí dít v tzv. plné jurisdikci podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tzn. po formální a obsahové stránce. Podle tohoto ustanovení má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti trestního obvinění proti němu. Stát dostál tomuto závazku vybudováním správního soudnictví, ve kterém je poskytována ochrana hmotným i procesním právům účastníků řízení před správním orgánem. Další právní prostředky přezkoumávání rozhodnutí o přestupku se nacházejí i mimo oblast správního práva. Jako každé rozhodnutí orgánu veřejné správy musí být i rozhodnutí o přestupku, příp. řízení o přestupku, které jeho vydání předcházelo, mimo jiné konformní s ústavním pořádkem ČR. Účastník řízení o přestupku má právo domáhat se přezkoumání pravomocného rozhodnutí o přestupku a řízení, jež mu předcházelo ve smyslu dodržení základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. 32 Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 A 14/2002-35, www.nssoud.cz 22

Součástí právního řádu ČR jsou i mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas. Česká republika je smluvní stranou Úmluvy. Pokud Úmluva stanoví něco jinak než zákon, použije se Úmluva. Sama Úmluva obsahuje kontrolní mechanizmus dodržování práv a svobod v ní uvedených. Každý může podat stížnost pro porušení práva nebo svobody garantované Úmluvou a Evropský soud pro lidská práva zkoumá rozhodnutí nebo jiný zásah smluvního státu do těchto práv. Rozhodnutí o přestupku tedy může být zkoumáno i z pohledu konformity s Úmluvou. V diplomové práci se zaměřím na přezkoumávání rozhodnutí o přestupku v řízení před správním orgánem a ve správním soudnictví. Další prostředky přezkoumávání rozhodnutí o přestupku, které jsou typické pro jiné právní oblasti, budu stručně charakterizovat vzhledem k rozsahu přezkoumávání rozhodnutí o přestupku a možnosti zrušení, příp. změn rozhodnutí o přestupku. 4.1 Přezkoumávání rozhodnutí o přestupku ve správním řízení Právní prostředky, které může účastník řízení uplatnit před správním orgánem, mohou být rozděleny tak jak je uvedeno výše, na opravné prostředky proti rozhodnutím, které ještě nejsou v právní moci a proti těm, které již v právní moci jsou. Opravné prostředky proti nepravomocným rozhodnutím nauka obecně označuje jako řádné a jsou jimi odvolání, rozklad a odpor. Pravomocné rozhodnutí může být přezkoumáno v přezkumném řízení nebo při obnově řízení. 4.1.1 Řádné opravné prostředky Tyto opravné prostředky směřují proti rozhodnutí, které ještě nejsou v právní moci. Na přezkoumání rozhodnutí má oprávněná osoba při splnění zákonných podmínek nárok a správní orgán je povinen zkoumat takto napadená rozhodnutí v rozsahu, který mu zákon stanoví. Základním řádným opravním prostředkem je odvolání podle 81 SpŘ. Proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník ministerstva, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad na základě 152 SpŘ. Zákon o přestupcích dále upravuje odpor jako řádný opravný prostředek proti příkazu podle 84 odst. 4 PřZ. 23

4.1.1.1 Odvolání Nejčastěji užívaným řádným opravním prostředkem je odvolání. Odvolání je obecně upraveno v 81-93 SpŘ. Přestupkový zákon upravuje ve svých ustanoveních 81-82 pouze některé procesní odlišnosti pro podávání a projednávání odvolání v řízení o přestupcích. Pro řízení o přestupcích se tedy v dalším užijí ustanovení správního řádu. Odvoláním je podání účastníka řízení, kterým žádá nadřízený správní orgán o přezkoumání věcné správnosti a zákonnosti rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně. Každé podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. 33 Musí však obsahovat veškeré obecné náležitosti podání, tj. musí být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co navrhuje. Odvolání musí obsahovat dále údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Bez podání učiněného účastníkem řízení nemůže nikdy dojít k zahájení odvolacího řízení, a to z důvodu dispoziční zásady, kterou se zahájení odvolacího řízení plně řídí. 4.1.1.1.1 Osoby oprávněné podat odvolání a rozsah jejich oprávnění Podat odvolání proti rozhodnutí může pouze účastník řízení, popř. další osoba, u které toto právo vyplývá z postavení v přestupkovém řízení. Právo podat odvolání nemá ten účastník řízení, který se po oznámení rozhodnutí písemně nebo ústně do protokolu vzdal práva na odvolání. Rovněž pokud odvolatel vzal své odvolání zpět, nemůže ho znovu podat. Proti rozhodnutí o přestupku se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku. Je-li obviněným mladistvý, může podat odvolání i jeho zákonný zástupce a orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí sledující prospěch mladistvého. Ostatní účastníci řízení mají právo se odvolat pouze do rozsahu, který jím poskytuje zákon o přestupcích. Poškozený se tedy může odvolat jenom ve věci náhrady škody. Může se tedy odvolat pouze co do povinnosti pachatele přestupku nahradit škodu vzniklou přestupkem (např. nesouhlasí s její výší) nebo co do výroku, kterým je poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na soud nebo jiný příslušný orgán. Vlastník zabrané věci se může odvolat jen proti té části rozhodnutí, ve které se vyslovuje zabrání jeho věci. 33 srov. 37 odst. 1 SpŘ 24

Navrhovatel může u tzv. návrhových deliktů podat odvolání jen proti té části rozhodnutí, která se týká vyslovení viny obviněného z přestupku nebo povinnosti navrhovatele nahradit náklady řízení podle 79 odst. 1 PřZ. Také se může odvolat proti rozhodnutí o zastavení řízení, ale pouze pokud bylo řízení zastaveno podle 76 odst. 1 písm. a), b), c) a j) PřZ. V případě, že tyto osoby podají odvolání z jiných důvodů než jim povoluje zákon nebo napadnou jiný výrok rozhodnutí, bude se jednat o odvolání nepřípustné. Pokud by podaly odvolání proti celému rozhodnutí, příp. neuvedou, v jakém rozsahu napadají rozhodnutí a nastane fikce stanovena v 82 odst. 2 SpŘ, nepůjde o odvolání nepřípustné, ale bude se vycházet z toho, že se osoby domáhají zrušení pouze co do výroku, u kterého mají právo podat odvolání podle 81 PřZ. 4.1.1.1.2 Lhůta pro podání odvolání Lhůta pro podání odvolání činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Rozhodujícím okamžikem je tedy oznámení rozhodnutí. Do lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, tj. v daném případě se nebude do 15denní lhůty počítat den oznámení rozhodnutí. 34 Aby zůstala lhůta zachována, stačí, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, nebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu držiteli poštovní licence. O právu podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu musí být účastník řízení náležitě poučen. Správní řád uvádí, co musí obsahovat toto poučení. Účastník řízení musí být poučen o tom, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán rozhoduje o odvolání a u kterého správního orgánu se má odvolání podat. Správní řád pamatuje i na situaci, kdy rozhodnutí neobsahuje poučení o opravných prostředcích, resp. není poučení správné nebo úplné. V tomto případě může účastník řízení podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Jak jsem již uvedla výše, odvolací lhůta počíná běžet oznámením rozhodnutí účastníkům. V případě, že nebylo rozhodnutí účastníkovi správním orgánem řádně doručeno, může tento účastník podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho 34 srov. 40 odst. 1 SpŘ 25

správní orgán byl oznámil. Tato úprava se nepoužije pro účastníky řízení podle 27 odst.1 SpŘ. Přestupkový zákon má svou vlastní úpravu účastníků řízení a pokud bychom chtěli aplikovat výše uvedenou výjimku, je potřeba zjistit, jestli má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají nebo nemají. 35 Jedině v tom případě by se jednalo o účastníky podle 27 odst. 1 SpŘ. V případě obviněného z přestupku, poškozeného a osoby, jejíž věc má být zabavena nejsou pochybnosti a jednoznačně se jedná o účastníky podle 27 odst. 1 SpŘ. Problém nastává u navrhovatele v případě tzv. návrhových přestupků. Otázkou je, jestli má navrhovatel subjektivní veřejné právo na vyslovení viny obviněného z přestupku. Tomu by mohlo nasvědčovat odvolací právo navrhovatele. Pokud vyjdeme z toho, že navrhovatel toto subjektivní veřejné právo má, tak se jedná o účastníka, o jehož právu se má rozhodnout a jde tedy o účastníka podle 27 odst. 1 SpŘ. Další otázkou je vztah ustanovení 27 odst. 3 SpŘ a ustanovení 27 odst. 1 SpŘ. Pokud by se ustanovení 27 odst. 3 SpŘ uplatňovalo vždy, když zvláštní zákon stanoví účastníky řízení jinak, jednalo by se o účastníky řízení podle 27 odst. 2, pokud by nesplnili výše uvedenou podmínku. Právě u navrhovatele by ale bylo možné přímo použít ustanovení 27 odst. 1 písm. a), jelikož se jedná o řízení na žádost a navrhovatel by tedy byl účastníkem podle 27 odst. 1 SpŘ vždy bez ohledu, zda mu svědčí subjektivní veřejné právo na vyslovení viny obviněného z přestupku. 36 V úvahu by připadala úprava podle 84 odst. 2 SpŘ, kdy se neoznámení rozhodnutí nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Důkazní břemeno v tomto případě však leží na správním orgánu. Správní orgán musí prokázat, zdai se odvolatel s rozhodnutím seznámil a kdy se tak stalo. Pokud to správní orgán prokáže, hledí se na účastníka, jako by mu správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením. 4.1.1.1.3 Rozsah a účinky odvolání Odvolání může směřovat vůči výrokové části rozhodnutí, jednotlivému výroku nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Věcný okruh otázek, jejichž přezkoumání se mohou účastníci řízení oprávněně domáhat, je stanoven v závislosti na kategorii účastníků řízení uvedených v 72 PřZ. 35 srov. 27 odst. 3 SpŘ 36 Tezi, že navrhovatel je účastníkem řízení podle 27 odst. 1 písm.a) SpŘ, uvádí J. Vedral v článku Přestupkové řízení a nový správní řád. Správní právo. 2006, č. 3, str.162 26