MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY R O Z H O D N U T Í

Transkript

1 MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY Vyvěšeno dne: V Praze dne č. j.: MZDR 3677/2013 sp. zn. FAR: L16/2013 k sp. zn.: SUKLS264471/2012 R O Z H O D N U T Í Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále jen ministerstvo či odvolací orgán ) jako příslušný správní orgán dle ustanovení 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), a dále ve spojení s ustanovením 13 odst. 1 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o léčivech ), v řízení, jehož účastníky jsou: Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava, IČ: Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4, IČ: Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická 967/108, Slezská Ostrava, IČ: Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, IČ: Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, se sídlem Husova 302, Mladá Boleslav, IČ: Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, IČ: všichni společně zastoupeni MUDr. Jarmilou Bohumínskou, datum narození: , bytem: Kloboukova 2227/30, Praha 4 Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČ: Ministerstvo zdravotnictví 1

2 Pfizer, spol. s r.o., se sídlem Stroupežnického 17, Praha 5, IČ: rozhodlo o odvolání účastníka řízení společnosti Pfizer, spol. s.r.o se sídlem Stroupežnického 17, Praha 5, IČ: (dále jen odvolatel ) proti vyrozumění Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen Ústav ) ze dne , č. j. SUKLS264471/2012, ve věci prodloužení lhůty pro navrhování důkazů a činění jiných návrhů stanovené dle ustanovení 39g odst. 5 zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen zákon o veřejném zdravotním pojištění ), podle ustanovení 92 odst. 1 správního řádu t a k t o: odvolání se zamítá, neboť bylo shledáno jako nepřípustné. Odůvodnění: Dne obdržel Ústav žádost o prodloužení lhůty pro navrhování důkazů a činění jiných návrhů v řízení, stanovené ustanovením 39g odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podanou účastníkem řízení společností Pfizer spol. s.r.o. Ústav svým vyrozuměním ze dne nevyhověl žádosti o prodloužení lhůty pro navrhování důkazů a činění jiných návrhů stanovené dle ustanovení 39g odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění ve správním řízení o změně výše a podmínek úhrady ze zdravotního pojištění přípravků zařazených do referenční skupiny č. 28/1 hypolipidemika, statiny, p.o. vedeném Ústavem pod sp.zn. SUKLS264471/2012. Proti tomuto vyrozumění podal odvolatel dne elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem podání označené jako odvolání, ve kterém uvádí následující námitky. 1. Odvolatel považuje způsob, jakým se Ústav vypořádává se žádostí o prodloužení lhůty podanou odvolatelem za nesprávný, když Ústav o předložené žádosti rozhodl formou vyrozumění. Ustanovení 67 odst. 1 správního řádu uvádí, že rozhodnutím (rozhodnutí v širším slova smyslu) správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva účastníků řízení nebo prohlašuje, že účastník řízení práva má nebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Odvolatel zdůrazňuje, že Ústav vyrozuměním o zamítnutí lhůty rozhodl o procesních právech účastníka řízení. Z tohoto důvodu je nutné považovat vyrozumění Ústavu za rozhodnutí (v širším slova smyslu) dle ustanovení 67 správního řádu. 2. Odvolatel dále odkazuje na ustanovení 68 správního řádu, které stanovuje náležitosti každého rozhodnutí výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Odvolatel uvádí, že Ministerstvo zdravotnictví 2

3 napadené vyrozumění obsahovalo výrok a odůvodnění, ale neobsahovalo poučení účastníků řízení. 3. Odvolatel také uvádí, že dle ustanovení 76 odst. 1 správního řádu správní orgán rozhoduje formou usnesení v případech stanovených zákonem. Odvolatel v této souvislosti odkazuje na ustanovení 39g zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ústav měl tak dle názoru odvolatele rozhodnout usnesením. 4. Odvolatel je také přesvědčen, že Ústav zatím v řízení naznačil pouze velmi rámcově, kterým směrem se řízení zřejmě bude ubírat a účastníci řízení prakticky nemohli ani vědět, jaké skutečnosti bude třeba v řízení prokazovat, když Ústav svůj další postup nijak nespecifikoval. Odvolatel považuje zejména aktualizované podklady ke stanovení základní úhrady včetně cenové reference za podstatný podklad, který měl Ústav do spisu založit již k okamžiku zahájení řízení. Skutečnost, že cenová reference není ani k dnešnímu dni součástí spisu, považuje odvolatel za procesní pochybení ze strany Ústavu, které krátí účastníky předmětného řízení na jejich právech a které by mělo být bez dalšího napraveno. Odvolatel odkazuje na jiná řízení, a to řízení sp. zn. SUKLS263940/2012, SUKLS268350/2012 a SUKLS263394/2012, ze kterých vyplývá, že Ústav v situaci opožděného založení cenových podkladů prodlužuje lhůtu k předkládání důkazů a podávání návrhů tak, aby odpovídala 15 dnům ode dne, kdy byl podklad cenové reference do řízení založen. Odvolatel je přesvědčen, že Ústav by v souladu se svou povinností rovného zacházení s účastníky řízení v obdobných případech (ustanovení 2 odst. 4 správního řádu) měl postupovat rovněž v předmětném řízení tak, že vydá usnesení a lhůtu odpovídajícím způsobem prodlouží. 5. Odvolatel uvádí, že Ústav měl v souladu se svou povinností uvedenou v ustanovení 2 odst. 4, 3, 6 odst. 2 a 50 odst. 2 správního řádu zajistit a do spisu založit potřebné podklady pro dostatečné posouzení přípravků zařazených v předmětné hloubkové revizi a lhůtu k předkládání návrhů a důkazů prodloužit o 15 dnů ode dne, kdy by tyto podklady založil. Odvolatel se domáhá, aby odvolací orgán napadené vyrozumění Ústavu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Po přezkoumání předcházejícího správního řízení a vydaného rozhodnutí v souladu s ustanovením 89 odst. 2 správního řádu dospělo ministerstvo k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Ministerstvo zdravotnictví 3

4 I. Odvolací orgán uvádí, že Ústav v předmětném správním řízení vydal dne Oznámení o zahájení společného správního řízení (dále jen jako Oznámení o zahájení ), na základě kterého bylo předmětné správní řízení zahájeno dne V den zahájení řízení započal běh 15 denní lhůty pro navrhování důkazů a činění jiných návrhů. Tato lhůta skončila dnem Dne odvolatel doručil Ústavu Žádost účastníka o prodloužení lhůty k předkládání návrhů a důkazů v řízení (dále jen jako žádost ), ve které odvolatel žádal o prodloužení lhůty o 14 dnů, tj. do Ústav dne vydal Vyrozumění, ve kterém oznámil, že nevyhověl žádosti odvolatele. Proti tomuto Vyrozumění podal odvolatel výše specifikované odvolání. Odvolací orgán uvádí, že v souladu s výrokem tohoto rozhodnutí zamítl odvolání jako nepřípustné neboť bylo podáno proti úkonu správního orgánu, který není možné považovat za rozhodnutí ani usnesení. Dle ustanovení 81 odst. 1 správního řádu může účastník řízení podat proti rozhodnutí odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Rozhodnutí je specifikováno v ustanovení 67 odst. 1 správního řádu následovně: Rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. V knižní publikaci VEDRAL J., Správní řád. Komentář. Bova Polygon. II. vydání. s je k ustanovení 67 odst. 1 mimo jiné uvedeno: Kromě konstitutivních a deklaratorních rozhodnutí týkajících se hmotných subjektivních práv zahrnuje 67 odst. 1 ještě rozhodnutí, kterými se v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách, tedy nikoliv ve věci (o předmětu řízení), ale o procesních právech a povinnostech. Rozhodnutí, kterým se v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách, má dvě formy, a to rozhodnutí, která jsou zákonem označena jako rozhodnutí a rozhodnutí, která jsou označena jako usnesení. V procesních záležitostech se rozhodnutí vydává v případě 61 (rozhodnutí o předběžném opatření) a 147 (rozhodnutí o záruce za splnění povinnosti); usnesením se v procesních záležitostech rozhoduje tam, kde to stanoví zákon ( 76 odst. 1). Z výše uvedené citace je zřejmé, že o žádosti o prodloužení lhůty stanovené k navrhování důkazů a činění návrhu nemůže být vydáno negativní rozhodnutí (v užším slova smyslu). Ustanovení 67 odst. 1 poslední věta správního řádu stanovuje formu rozhodnutí v procesních otázkách v zákonem stanovených případech. Rozhodnutí o nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty nenaplňuje podmínku uvedenou v ustanovení 67 odst. 1 poslední věty správního řádu. Ministerstvo zdravotnictví 4

5 Usnesením může správní orgán v souladu s ustanovením 76 odst. 1 rozhodnout v případech stanovených zákonem. Ustanovení 39g odst. 4 první věta stanovuje: Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy 15 dní od zahájení řízení; tuto lhůtu Ústav může usnesením prodloužit. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že Ústav vydá usnesení v případě, že stanovenou lhůtu bude prodlužovat. V případě, že Ústav obdrží žádost o prodloužení lhůty a této žádosti nevyhoví, zákon Ústavu neumožňuje, aby rozhodl usnesením. K této problematice se vyjadřuje i výše uvedená knižní publikace na str. 444: Zákon výslovně nestanoví, jak má správní orgán postupovat v případě, kdy žádosti účastníka řízení o prodloužení lhůty nevyhoví, Zákon stanoví formu usnesení jen pro prodloužení lhůty a podle 76 odst. 1 lze usnesení vydat jen tehdy, pokud tak zákon stanoví. Správní orgán proto patrně v takovém případě účastníkovi pouze sdělí, z jakých důvodů jeho žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl. Pokud by měl účastník řízení za to, že takovým postupem správního orgánu byla zkrácena jeho práva, mohly by takový postup napadnout odvoláním pro rozpor s 4 odst. 4 a namítat, že mu správní orgán v dostatečném rozsahu neumožnil uplatňovat v řízení jeho práva a oprávněné zájmy, pokud by v důsledku postupu správního orgánu utrpěl v řízení újmu. Odvolací orgán pro upřesnění citace uvádí, že je zcela zjevné (i v návaznosti na výše uvedenou skutečnost, že proti vyrozumění není možné podat odvolání), že autor citace měl na mysli odvolání proti meritornímu rozhodnutí. Odvolací orgán neshledal na postupu Ústavu žádné pochybení a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Odvolací orgán se tak nebude zabývat námitkami vznesenými v odvolání, protože toto vypořádání je zcela irelevantní. Na základě všech výše uvedených skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat. OTISK ÚŘEDNÍHO RAZÍTKA Mgr. Martin Mátl, v. r. ředitel odboru farmacie Ministerstvo zdravotnictví 5