Deníček Turecka - 1 Autor: Martin Agnus Bobek, 9. 10. 2006 00:00 Deníček č. 1 Sobota neděle 7.-8.10.2006 V sobotu krátce před 6:00 se scháíme v odbavovací hale ruyňského letiště. Fronta na odbavení není přehnaně dlouhá, přesto čekáme 45 minut, než se dostaneme k přepážce. Slečna je poněkud více matena, nejprve neví, kam nám vlastně přepraví avaadla, na jaké lety nám může vydat palubní vstupenky Nakonec se vše podaří a my pokračujeme k pasové kontrole. Zde potkáváme Dana Landu s rodinou, dravíme se, ale naše letadlo odlétá již a 20 minut, proto velmi pospícháme. Za přepážkou Filip jišťuje, že slečna na odbavení mu jaksi opomněla vrátit část letenky potřebnou pro páteční cestu Přes celníka se tedy dere ven, ten příliš nechápe. Slečna se hroně diví a nejdříve odmítá uvěřit. Hladký ačátek odjedu vrcholí u nástupu do letadla, kdy je Filipův palubní lístek vyměněn personálem a nový. Po hodině přistáváme v Mnichově. Nejprve musíme čekat 25 minut na autobus, který nás převee do jiného terminálu. Při vstupu do něj probíhá rentgenová kontrola našich avaedel. V hale není přepážka transferu. Proto musíme vyjít ven, hned vedlejšími dveřmi ase dovnitř, vyvednout letenku do Istanbulu a opět projít pasovou a rentgenovou kontrolou. Notebook a pásek vyndáváme během 2,5 hodiny již potřetí Do Istanbulu letíme ánovním Airbusem turecké aerolinie a cesta trvá 2:10. Po kušenostech s národními lety ve Finsku si raději vyvedáváme avaadla, přemisťujeme se na odbavení vnitrostátních linek. V Istanbulu slunečné počasí, 25 st. Hona se rohoduje, že volí pro bytek cesty jinou obuv a místo kecek nasauje sandály. Děláme si legraci, co bude dělat až nám v Antalyi nepřijedou avaadla U odbavení putuje notebook opět tašky a tentokrát jsme nuceni jej i apnout, tím je celník uspokojen. Máme poměrně hodně času a tak sledujeme na Internetu vývoj domácí ally Příbram. Let do Antalye trvá poue 55 minut. V letadle se potkáváme s tréninkovou skupinou itroenu, lidmi od společnosti ETF, která ajišťuje např. tréninkové GPS. Nad Antalií oblačno, přistáváme v 18:30 místního času již a načného šera. o se nastalo? Čekáme u pásu na naše avaadla, čekáme dlouho, čekáme stále a nikde nic. Nakonec ůstáváme ve složení Hona, Filip, slečna od ETF, pán itroenu. Děláme si legraci Hony, který naše vtípky příliš nesdílí. Navštěvujeme kancelář pro případ tráty avaadel. Jsme ujištěni, že oba naše kufry jsou na letišti a a 5 minut nám budou vydány. odělujeme se. Hona čeká na avaadla a Filip jde před letištní halu mimochodem již a plné tmy, přechod šero tma je velmi velmi krátký vyvednout jeepa, který nám poslouží jako reervní senamovací voidlo. Úspěšný den pokračuje, avaadla nikde, jeep nikde. Již se musíme smát. Kufry jsou nám nakonec skutečně vydány, jeep po telefonické urgenci je odvolán od jiné haly a přistaven před tu naší. Zde musím napsat naprostou vláštnost: ve všech půjčovnách platí, že si vů převemete natankovaný, vrátíte opět s plnou nádrží. V Turecku nám předávají jeepa s prádnou nádrží a ve stejném stavu ho chtějí i vrátit! U letiště se ještě astavujeme u dealera Škoda a vyvedáváme vů pro vedení týmu. Že nemohou najít klíčky nás již nemůže nijak rohodit. Říení v Turecku je skvělým ážitkem. Červená je spíše orientační, bílá čára vymeující jídní pruh nenamená hola nic. Auta vytvoří minimálně jeden pruh navíc! Přes město je poměrně velký provo, neustále míhaní světel připomíná spíše hru Need for Speed než realitu. ychlost nedodržuje vůbec nikdo. Nevím proč jsem si najednou vpomněl na náš bodový systém Za městem je provo téměř nulový a většinou se míhají již jen světla naše. Z jedná strany silnice je moře, druhé poměrně vysoké skály, litujeme, že jedeme a úplné tmy. Po cestě je několik tunelů, vždy se nám podařilo vyprovokovat Turky k přestřelce klaksonů. Předjíždíme truck na kterém jsou naloženy multivany a
tréninková voidla pro tým Kronos. Ještě ve 21:00 je teplota 24 st. Poměrně dlouho hledáme náš hotel. Hotelová restaurace je již uavřena, vydáváme se proto do ulic. Němčina a ruština ní všude. Okolo půlnoci jdeme spát. Neděle Volný den využíváme hned od rána. Po snídani jdeme obhlédnout pláž, která se nacháí asi 200 m od hotelu. Hona se nakonec rohoduje pro pobyt na tomto místě. Na Filipa je příliš horko, vrací se proto do hotelu, využívá připojení na Internet a sleduje aktuální vývoj na příbramsku, ale hlavně pro Vás sepisuje naše sobotní dojmy cesty. Po obědě se Filip vydává na průkum do Kemeru, náš hotel se nacháí 10 km od servisního areálu. Nejprve obhlíží ředitelství, před ním Ford připravuje své tréninkové voy. Ředitelství je uvnitř velkého hotelu. Následuje přesun do servisního parku. Zde jsou poříeny fotografie okolo 15:00. Týmy startující na Kypru jsou již na místě a u většiny se pilně pracuje. Všechny týmy mají své servisní prostory na asfaltu či dlažbě. Prostor vyhraený pro diváky u továrních týmů je jako jediný na štěrku a prachu. Uvnitř servisu probíhala stavba cílové rampy. Většina obchodů v ulicích měla v neděli otevřeno, např. včetně pošty. Pokud toužíte po textilu či botách jakékoli načky, nic není problém. Po původu, výrobě a kvalitě pracování ale raději nepátrat Pro představu fanoušků, kteří se chystají vyrait do Turecka: cena nafty se pohybuje okolo 2,35, cena benínu okolo 2,80. Dosud bylo všude možno platit v měně Euro. Občas je ovšem problém s vrácením, člověk obdrží měnu tureckou. Na stejném hotelu jako my, je ubytován i tým First Motorsport, který se ítra chystá testovat v místních podmínkách. elý den slunečno, na obloe u moře bílé mráčky, teplota okolo 30 st. Hory ovšem celý den v mracích!
Příprava tréninkových voů u týmu Ford Příprava u týmu Boian
Tovární část týmu Kronos Třetí auto Kronosu (Pons)
Stavba cílové rampy Subaru
Ford Pro ajímavost
Náš reervní tréninkový vů Tréninkové voy Kronosu
Stobart Na místě je již i Fiat
Tréninkové voy Subaru Pro čtenáře.z Kemeru Filip Schovánek