co jsou řasy??? Adl et al. 2012
Co jsou řasy?? Protozoa byla sběrná skupina, dokud nebyl znám evoluční původ jedntl. liní (Euglenophyta, Chlorarachnioph., Dinoph.) Hacrobia (Archibald2009)
Endosymbiotický vznik plastidů
co jsou řasy??? Adl et al. 2012
Kde v systému se tedy nacházíme? Eukaryota - Excavata - Euglenozoa - Euglenophyta skupina sladkovodních bičíkovců Lepocinclis Phacus krásnoočko nemají BS vodaviskózní kapalina sekundárně symbiotický plastid předkem zelená řasa, paramylon mimo plastid živí se i autotrofně, fagotrofně i osmotrofně řada druhů nemá chloroplasty, velmi častá je mixotrofní výživa (vitamín B12) fagotrofní způsob výživy evolučně nejstarší, bez BS - pelikula
Euglenozoa Figure 1. An illustration of euglenozoan relationships, emphasizing the diverse modes of nutrition present in the group. This general framework reflects the current state of knowledge about euglenozoan phylogeny. (Leander, 2004)
bakteriovorní fototrofní eukaryvorní
Různé tvary paramylonových zrn krásnooček (Monfils et al. 2011)
stigma fotoreceptor
evoluční předkové krásnooček - bičíkovci podobní kinetoplastidům (např. Trichomonas) - předek plastidu zelená řasa v současnosti cca okolo 600 druhů, řada z nich je ovšem málo a nedostatečně známých nejstarší fosílie ze středního eocénu (40 miliónů let) řada krásnooček - extrémně eutrofní druhy - snáší znečištění velký význam při čištění odpadních vod hypertrofní vody
Čistírny odpadních vod usazovací nádrže
vegetační zákal tvořený Euglena
Euglena hojný rod více než 50 druhů mnoho biotopů od půdy, přes extrémně kyselé tůňky po eutrofní plankton metaboly- euglenoidní pohyb
Euglena mutabilis kyselé rašelinné biotopy
Somiedo Sev.Španělsko Euglena sanguinea - karotenoidy
Phacus pevná pelikula, řada druhů má spirální tvar
Lepocinclis
Strombomonas polysacharidové loriky Trachelomonas Mn, Fe
Colacium cyclopicola - epizoický způsob života
Peranema eukaryvorní, nemá chloroplasy
* Hacrobia (Archibald2009)
Kde v systému se nacházíme? Eukaryota - SAR, Rhizaria - Chlorarachniophyta (Chlorarachnea) zatím cca 15 druhů, žijí většinou v bentosu (sub-)tropických moří malá, ale z teoretického a evolučního hlediska důležitá skupina mají nukleomorf - svědectví endosymbiózy
Chlorarachnion reptans fázový kontrast popsán Geitlerem 1930 jako xantofyt, znovu objeven Norrisem 1966 1984 popsána Chlorarachniophyta
Takahashi et. al. 2007 Fig. 1. Phylogeny of psbo genes from 21 operational taxonomic units of green plant plastids, four secondary phototrophs (Euglenophyta and Chlorarachniophyta), and five outgroup species (Glaucophyta and Rhodophyta).
Bigelowiella natans bičík jádro pyrenoid nukleomorf chloroplast
Ekologie
Fylogeneze chlorarachniofyt na základě genu pro SSUrRNA: Norrisiella Amorphochlora environmentální sekvenování
Norrisiella z pobřeží Baja California, Mexico
Obrněnky * Hacrobia (Archibald2009)
*
Kde v systému se nacházíme? Eukaryota - SAR, Alveolata (součástí větší skupiny Chromista) - Dinophyta (Dinozoa) heterogenní a velice významná skupina vodních organismů většinou jednobuněční bičíkovci Ceratium Ornithocercus polovina druhů heterotrofních bez chloroplastů, běžná je fagotrofie chloroplasty pochází ze sekundární či terciární endosymbiózy některé produkují toxiny red tides
Mona Hoppenrath Mona Hoppenrath
poloha apočty destiček důležitým znakem pro určování théka složená z destiček
Kleptoplastidy, ukradené plastidy, pocházejí z haptofyta Phaeocystis antarctica obrněnka Karenia Ross Sea, Antarctica tvoří vodní květy v Rossově moři Příjem plastidů rychlý (cca 2 dny), vydrží několik měsíců. Dormantní stádia (cysty) obsahují vysoký počet životaschopných plastidů z haptofyta. (Gast et al. 2007)
dinokaryon - jádro bez histonů s permanentě kondenzovanou DNA nejstarší fosílie - histrichosféry - 600 mil. let - prekambrium (dodnes se vyskytují jako cysty obrněnek v Antarktidě) vegetativní buňky dnešního typu ve fosíliích - třetihory druhová diverzita - zatím více než 2000 druhů, nejvíc v mořském planktonu, cca desetina ve sladkých vodách životní cykly - často mnoho stádií, heterotrofních i autotrofních, častý i parazitismus
Cystodinedria inermis - polymorfní životní cyklus (nebo omyl?) podle: Popovský & Pfiester (1979)
Pfiesteria piscicida Chesapeake Bay, Maryland, léto 1997, toxické populace infekční dávka 1-10 buněk nebezpečný parazit ryb, ale i lidí
Dinophysis - red tides, toxiny v mořské vodě, Baltské moře
Ornithocercus symbiotické, heterocytární sinice namísto chloroplastů tropický mořský plankton
Peridinium Gymnodinium sladkovodní obrněnky
Ceratium - naše nejhojnější obrněnky C. hirundinella C. cornutum
Noctiluca scintilans bioluminiscence scintilony - specializované organely
Alexandrium - cysty pomáhají přežít nepříznivé období (zimu); šíření na nová území, neurotoxin (saxitoxin) hromadění toxinů během potravního řetězce, otrava příznaky do 30 min.
Vancouver (Canada) květen 2012
Austrálie Sydney - Bondi Beach Libanon - Beirut River řeka Nil China s Yangtze River
Karenia brevis Florida, Mexický záliv, brevetoxiny úmrtí ryb, ale i velkých savců (Florida 2002: 34 kapustňáků; 2004: 107 delfínů) Brevoortia spp. Thalassia testudinum Leanne et al. (2005), Nature
Gambierdiscus toxicus tropická a subtropická moře, epifyticky na korálech a makrořasách, bioakumulace v potravním řetězci, ciguatoxin obsažen ve velkých dravých rybách
Ekosystém korálových útesů Soft coral polyp (Lobophytum compactum) Green shows the polyp tissue, while the red represents the Symbiodinium Symbiodinium - obrněnka
Žahavci uvolňují miliony buněk do prostředí (a) velké objemy vody protékají gastrovaskulárním systémem přínáší malé částečky potravy spolu s dalšími B.Symbiodinium spp. (b)
Distribuce a odhady diverzity druhů rodu Symbiodinium asociovaných s žahavci mořská sasanka Aiptasia pallida Symbiodinium - červeně
Jak vytvořit mikrobiální oko Warnowiid dinoagellate Nematodinium základní části ocelloidu souhra buněčných organel Erythropsidinium Gavelis et. al. 2015