První vydání Sbor Církve bratrské ve Vsetíně Maják, Vsetín 2014. Vydáno pro vnitřní potřebu církve. Originally published in the UK under the title Gospel Change Copyright The Porterbrook Network Published by The Porterbrook Network, an initiative of WEST Portebrook, Sheffield, UK 215 Sharrow Vale Road, Sheffield, S11 8ZB, UK Naposledy aktualizováno 8. října 2010. Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být v jakékoliv formě publikována bez písemného svolení vydavatele. Není-li uvedeno jinak, jsou biblické citáty převzaty z Českého ekumenického překladu podle vydání z r. 1985 ČBS, Praha. Citáty označené zkratkou ČSP pocházejí z Českého studijního překladu Bible (ČSP) 2009 KMS, Praha. Použito se svolením vydavatele. Překlad: Tomáš Kadlec Revize: Dan Drápal Sazba: Tomáš Kolman Distribuce: Sbor Církve bratrské ve Vsetíně Maják, Smetanova 1140, Vsetín, 755 01 www.majakvsetin.cz; e-mail: info@majakvsetin.cz
Obsah1 1. Dynamika proměny evangeliem... 4 2. a pokání... 9 3. a víra... 16 4. Hlava a srdce v křesťanské praxi... 24 5. Prostředky milosti: Bible, modlitba a společenství... 30 6. Svatost: její podstata... 38 7. Svatost: vztahy... 46 8. Svatost: rozhovory... 52 9. Svatost: vděčnost... 59 Bibliografie... 63 1 Kapitoly 1 3 tohoto modulu jsou převzaty od Church of Redeemer, Apprenticeship Manual (příručka pro nové členy), kapitola 2.4. Nově vydáno se svolením.
Kapitola 1 Dynamika proměny evangeliem Jedním z cílů života křesťana je, že přijmeme podobu Krista (Římanům 8,29). Nikdo z nás se mu příliš nepodobá. Nejsme tím, čím bychom měli být. Překlenutí rozdílu mezí tím, čím jsme, a tím, čím bychom měli být, je jedním z Božích zájmů, takže by mělo být i naším. Potřebujeme proměnu. Role pastýře je pomáhat ostatním k proměně. Proto je klíčové, abychom chápali, jak proměna probíhá v životech našich i v životech lidí kolem nás. Reflexe Proč je pro nás proměna tak náročná? Co nám brání, abychom přemýšleli o proměně tolik, jak bychom měli? Napište pár otázek, které lidé si kladou ohledně proměny evangeliem. má několik aspektů, které budeme v následujících kapitolách zkoumat. Zde je shrnutí: Cílem naší proměny je život samotného Ježíše. Zdrojem proměny není nic menšího než Boží milost. Nástrojem proměny je aplikace Písma Duchem svatým do našich srdcí. Bojištěm proměny je vzpoura našich srdcí vůči Bohu či modlářství. Proces proměny je tedy dvojí: pokání a opuštění model víra v evangelium Kontextem pro proměnu je křesťanské společenství, které uctívá Boha. Průběh proměny je celoživotní a Bůh nám dává sílu vytrvat.
Cíl proměny: být jako Kristus Být jako Ježíš v kráse a slávě jeho lidství je cílem, pro nějž jsou Boží děti určeny: Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on (1. Janův 2,6). Když na něj hledíme, učíme se, co to znamená být člověkem, který žije život naplno. V inkarnovaném Ježíši vidíme člověka, jehož srdce bylo cele oddáno Bohu. Všechny své skutky dělal z lásky k Otci. Oddal se službě Božím záměrům a činil tak v naprosté závislosti na Bohu, byl smělý v modlitbě a v pokoře se podřizoval jeho vedení. Naplno se podílel na společenství Božího lidu a kladl zájmy ostatních nad své vlastní. Žil v čistotě, čestnosti, věrnosti a lásce, což se projevovalo v jeho myšlenkách, slovech i skutcích. Líbily se mu věci, které se líbily Bohu, a radoval se z jeho dobroty. Stejně tak ho zarmucovaly věci, které zarmucovaly Boha, jako například úpadek světa (patrný v hříchu, porušenosti, chudobě, útlaku a smrti). Takový portrét bychom mohli vykreslovat i dál, ale už tento náhled nám ukazuje jeho slávu. Ježíš žil plně jako člověk a my ho máme v jeho lidskosti napodobovat. Kdykoliv nejsme jako on, máme usilovat o proměnu: Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši (Filipským 2,5). Zdroj proměny: Boží milost Bůh nás mění milostí Z Písma je zřejmé, že spasení je ve všech ohledech Božím milostivým dílem. Spasení ve všech svých prvcích co se již stalo i to, co se teprve stane je darem. Nemáme na něm ani nejmenší podíl. Bůh je ten, kdo mění srdce. Posvěcení (probíhající proces, jímž se stáváme svatými) je dáno milostí stejně jako ospravedlnění (jednorázový čin, který nás navždy usmířil s Bohem). Je to Bůh, kdo koná dílo od začátku do konce. Ježíš vede naši víru od počátku až do cíle (Židům 12,2). Z toho vyplývá, že toto dílo naší proměny pro nás zůstává tajemstvím. Bůh vždy milostivě pracuje a mění nás podle svého plánu a načasování. Jeho práce pokračuje, i když nám připadá, že se nic neděje. Pokud to nechápeme, jsou následky katastrofální. Přesto mnoho lidí udělá chybu právě v tomto bodě. Vstoupí do křesťanského života s tím, že jejich přijetí a nové postavení vůči Bohu je dáno milostí navzdory čemukoliv, co udělali. Domnívají se však, že udržení si tohoto postavení závisí na jejich snaze stát se křesťanem je na Bohu, ale zůstat křesťanem je na nich. Pavel nás před tímto smýšlením varuje. Milost, kterou jsme ospravedlněni, je tou milostí, v níž teď stojíme (Římanům 5,2). Stejně jako jsme přijali Krista vírou, nyní v něm ve víře žijeme (Koloským 2,6-7). A konečně:
spoléhat se na vlastní skutky znamená, že nebudeme zakoušet život plný milosti a radosti. Pavel jinde píše: Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě to vše mocí Ducha Páně (2. Korintským 3,18). Růst v křesťanském životě je vždy růstem díky milosti a pod milostí, nikdy mimo milost. Ztratíme-li tohle ze zřetele, stává se život křesťana břemenem. Proměna se děje milostí skrze víru. Když nás Bůh mění, počítá i s naším úsilím Máme sice svou roli, ale ta je založena na tom, že nejprve jednal Bůh, a závisí na něm. Pavel píše:... S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí (Filipským 2,12-13). Jsme povoláni ke skutkům, ale máme své spasení uvádět ve skutek, ne dělat skutky pro své spasení. Jsou věci, které máme dělat, ale je to Bůh, kdo působí proměnu v našem životě. Je to jeho zásluha. Musíme si uvědomit, že Bůh je tvůrcem naší proměny, a my jsme osvobozeni, abychom vyvinuli maximální snahu, jakou si dokážeme představit. Nemusíme být ochromení strachem z neúspěchu ani nemusíme házet ručník do ringu, když se nám zdá, že se s námi nic neděje. Jsme svobodní, abychom dovedně používali prostředky milosti a spolehli se na Boha, že nám naprosto změní srdce. (Tyto prostředky milosti budou blíže upřesněny v kapitolách 2, 3 a 5.) Reflexe Přečtěte si Filipským 1,3-11; 2,12-13; 3,21. Proč si je Pavel tak jistý pokrokem Filipských? Zamyslete se nad jeho přístupem k některým z jeho dalších čtenářů: 2. Korintským 3,18; 4,1-15; Koloským 2,18-19. Přemýšlejte o tom, jak se chováme, když zapomeneme, že zdrojem proměny evangeliem je Boží milost. K jakým dalším věcem se obracíme, aby nám pomohly k proměně? Nástroj proměny: Písmo aplikované Duchem Proměna v našem životě probíhá pouze tehdy, když na naše srdce působí zároveň moc Ducha svatého a pravda Bible. Společně pomáhají odhalit náš hřích na úrovni chování i motivace. Přinášejí nám také povzbuzení a zaslíbení, jež můžeme využít a spoléhat na ně v boji o věrný život. Pokud tedy chceme vidět proměnu v životech lidí (včetně toho našeho), budeme se za ně jak modlit, tak jim přinášet Písmo, aby podle něho žili. Naučíme se rozumět Bibli a prakticky ji aplikovat. Nebudeme-li vystavovat naše
společenství a svá srdce vlivu Bible, aby je zkoumala, neuvidíme žádné změny. Pavel nás ujišťuje: Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti (2. Timoteovi 3,16). Křesťané po staletí věřili, že Bible dává dostatečnou odpověď na relevantní otázky, potřeby, obavy a problémy. V Písmu nám Bůh říká všechno, co potřebujeme vědět, abychom žili plný život. Písmo nás poučuje o Bohu, nás samotných, o dobru a zlu, pravdě a lži, milosti a soudu a o světě, který nás obklopuje v mnoha podobách utrpení i divů. 2 Proto je nebezpečné ignorovat biblickou diagnózu a předpis na naši nemoc. Stejně tak je nebezpečné hledat jiná vysvětlení a jiné léčby toho, co je s námi špatně. Když se podíváme na Bibli a její pronikavý vhled do tohoto světa, najdeme na jejích stránkách moudrost potřebnou k pochopení svých životů a problémů v celé jejich složitosti. Reflexe K jakým jiným věcem máme pokušení se obracet jako k nástrojům proměny? Proč nás může změnit pouze Písmo? Bojiště proměny: vzpurné srdce Co je s námi jakožto lidskými bytostmi špatně? Lidé definují hlavní problém různě, a tak přicházejí s různými řešeními, jak dosáhnout proměny. Pokud je chybná naše diagnóza, bude chybná i léčba. Reflexe Věnujte nějaký čas diskuzi či vytvoření seznamu věcí, které stojí za naším hříšným chováním. Podle Bible je naším hlavním problémem to, že jsme ve vědomé vzpouře proti Bohu. Duchovní bitva se odehrává nejdříve v našich srdcích, až poté se projeví skutky. Náš problém je v srdci (Lukáš 6,43). Na úrovni motivů chceme sloužit raději sobě než Bohu. Podle Římanům 1 není naším hlavním problémem to, že nejsou naplněny naše potřeby, ale hříšná vzpoura našich srdcí vůči Bohu. Nechceme oslavovat Boha a odmítli jsme jeho vládu (Římanům 1,18). Protože jsme však ve své podstatě náboženskými bytostmi stvořenými k uctívání, něco uctívat musíme. A tak se klaníme něčemu jinému (Římanům 1,25). Nakonec jsme těmito věcmi zotročeni a ony ničí naše životy (Římanům 1,26). 2 Powlison, 'Idols of the Heart and Vanity Fair ', v časopisu The Journal of Biblical Counselling 13:2 (1995).
Dalo by se také říci, že naším hlavním problémem je modlářství. Vytvořili jsme si náhražky Boha a oddali jsme se jejich uctívání. Tato ústřední vzpoura vedla k emocionálním, duševním a behaviorálním problémům, které zakoušíme. Má-li se člověk změnit, musí se odvrátit od modlářství a uvěřit v evangelium. Tato disciplína pokání a víry je neustálý proces obnovy, který probíhá během celého života křesťana. Následující kapitola rozebere toto modlářství podrobněji. Cvičení Zamyslete se nad hříchy ve svém vlastním životě a v životech lidí, které znáte. Dokázali byste odhalit modly, jež za těmito hříchy stojí? Jaké biblické pravdy by zde mohl Duch svatý uplatňovat? Řekněme, že například příliš pracujete, a proto zanedbáváte vztahy v rodině i mimo ni. Za tím by mohly stát různé modly, ale v tomto případě předpokládejme, že se jedná o strach z lidí a touhu udělat na ně dojem nebo se před nimi ospravedlnit. V této situaci potřebujete slyšet, že za vás Ježíš zemřel. On vás miluje víc, než by jakýkoliv jiný člověk kdy mohl. Na jeho názoru záleží mnohem víc než na názoru dalších lidí. Před ním jste již ospravedlněni (Římanům 8,28-39). Pokud tomu budete věřit, nebudete cítit potřebu přepracovávat se či dělat dojem na ostatní.