Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla

Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům. 1

1.Úvod Květná neděle je jedním z nejvýraznějších svátků celého liturgického roku. Přesto, že stojí na konci postního období, velmi výrazně se v podstatě její liturgie snoubí sláva a radost oslavující Krista s pokorou, utrpením a symbolikou kříže, tedy myšlenkami a principy, které jsou hlavními leitmotivy celé postní doby vrcholícími o velikonočních svátcích. Procesí, které je s liturgií Květné neděle neodmyslitelně spjato, a které přetrvává v tradici (na rozdíl od ostatních procesí běžných ve středověku) do dnešní doby, je jedním z největších - ne-li největším vůbec - a svou podobou vystupuje výrazně nad rámec běžné liturgie. Jako takové bylo prvním podnětem k napsání této diplomové práce. Principy a podstata liturgie jsou tematickým okruhem, který by sám o sobě nepatřil do muzikologické diplomové práce; studium gregoriánské problematiky je však nemyslitelné bez hlubšího pochopení souvislostí a vztahů, které jej velmi těsně spojují právě s liturgií. Její podstatě a principům je věnována úvodní kapitola práce. Nejedná se v žádném případě o vyčerpávající teologickou studii, ale spíše o stručný nástin problematiky s odkazem na příslušnou liturgickou literaturu, dále pak - a to především - o nastínění některých základních myšlenek, které jsou důležité pro pochopení vztahů mezi liturgií obecně, dále pak liturgickým symbolem a liturgickou hudbou - ty jsou pro celou práci stěžejní. Gregoriánský chorál jako takový je pak předmětem nejrozsáhlejší části práce. Struktura liturgie v té podobě, jak je zachycena v liturgických rubrikách popisujících vlastní průběh slavnosti, ovlivňuje konkrétní podobu chorálního repertoáru, tzn. především výběr a řazení jednotlivých zpěvů v rámci liturgie a často také jejich vzájemnou lokální diferenciaci. Všechny tyto aspekty se budeme snažit sledovat na konkrétním textovém a hudebním materiálu, nejprve v kapitole věnované transkripci, srovnání a analýze liturgických rubrik, dále pak v kapitolách zabývajících se konkrétní podobou jednotlivých zpěvů. Výchozí pramenný materiál je v prvé řadě omezen na oblast Čech, v druhé řadě se pak tento materiál pokusíme srovnat a zahrnout do širšího kontextu, k čemuž nám posluží některé zahraniční prameny, edice a literatura. Analýza vybraných zpěvů je doplněna rozsáhlou přílohou obsahující transkripce jednotlivých zpěvů zapsaných v použitých 2

českých pramenech. Výběru pramenů, jejich charakteru, popisu a obsahu je věnována další kapitola. Závěrem této kapitoly a na počátku celé práce bych rád vyjádřil poděkování lidem, kteří mi během jejího vzniku pomáhali. V prvé řadě děkuji mému konzultantovi Davidu Ebenovi, se kterým jsem strávil mnoho příjemného a užitečného času. Děkuji také doc. Jaromíru Černému a Dr. Haně Vlhové za cenné připomínky a informace. Dále děkuji paní Adelgunde Eder, která mi zprostředkovala přístup k důležité německé literatuře, bez níž bych snad nemohl ani začít, prof. Václavu Bokovi za pomoc při popisu a transkripci použitých německých pramenů a mgr. Ondřeji Koupilovi za korekturu transkripce latinských textů. Nakonec děkuji oběma svým rodičům za nemalou podporu během celého universitního studia. 3

2. Pojem a podstata liturgie, liturgický symbol, liturgická hudba V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit několi zásadních souvislostí, které nás budou dále v celé práci provázet. Jedná se především o význam a kontext vlastního pojmu liturgie, dále o podstatu liturgické symboliky, která vystupuje v rámci slavnosti Květné neděle zvláště do popředí, a rovněž o pojetí hudby jako hudby liturgické. Tento úvod nám má posloužit jako stručný nástin a utřídění souvislostí, které jsou s tematikou naší práce spojeny. 2.1. Pojem liturgie Pojem liturgie je v dnešním slova smyslu relativně novým slovem. V oficiálních církevních dokumentech se objevuje pouze velmi zřídka před rokem 1900. Do té doby nesou příslušná teologická pojednání názvy typu De divinis officiis, De ecclesiasticis officiis apod. Od 16. století se pak začínají objevovat jiná označení traktátů tohoto typu, např. De ritibus ecclesiae nebo De sacris ritibus 1. Latinské adjektivum liturgicus a substantivum liturgia se zřejmě poprvé objevuje v pojednání Georga Cassandra z roku 1558 s poukazem na praxi byzantské bohoslužby, brzo si však oba termíny získávají své místo v jazyku dalších teologických učenců. Pojem liturgie byl - kromě 18. století - po celou dobu používán pouze v souvislosti se mší 2. Tato jeho limitace byla do značné míry zapříčiněna reflexí bohoslužebné praxe řecké církve, v rámci níž se pojmu liturgie užívalo pouze pro označení samotného aktu eucharistie. Snaha jasně definovat tento pojem ve všech příslušných souvislostech se začíná objevovat až s nástupem Liturgického hnutí (1909), jehož úsilí vrcholí po více než padesáti letech konstitucí Sacrosanctum concilium, kterou schválil II. Vatikánský koncil v roce 1963 3. Vlastní slovo liturgie, řecky leiturgia, znamená úkon lidu, v řeckém překladu starého zákona také starozákonní obřady 4. Dnes obecně rozlišujeme tři významy tohoto slova: 1. označení komplexu všech forem bohoslužby v nejširším slova smyslu, 2. označení specifické části v rámci tohoto komplexu (např. liturgie Velkého pátku), 3. termín pro specifickou (lokální, regionální...) část celého církevního univerza (např. galikánská, 1 Srv. Martimort I, s. 8. 2 V 18. století v sobě oba pojmy skrývaly označení pro celý komplex bohoslužebné činnosti. 3 Proměny liturgického myšlení a vznik této konstituce srv. Pesch, s. 107-132. 4 Srv. Rahner, s. 161 A. 4

ambrosiánská liturgie apod.). Ve východních oblastech je navíc pojem liturgie vztahován na samotný akt eucharistie. 5 Dále se zaměříme na ten význam liturgie, který označuje bohoslužbu v jejím širším slova smyslu (tzn.ad 1). 2.2. Podstata liturgie V této podkapitole chceme nahlédnout liturgii zejména z její transcendentní roviny (tedy nikoli z pohledu diváka, který z povzdálí sleduje jakési divadlo 6 pohybu, slova, symboliky atp.). Bez toho, aniž bychom si uvědomili tento rozměr liturgického dění, bychom nemohli později správně pochopit souhru nejrůznějších elementů, které s touto duchovní dimenzí spoluutváří liturgický celek - ten by se pak před našima očima stal skutečně jakýmsi divadlem pro divadlo... Veškeré dění celého církevního roku nelze vnímat jen jako určitý sled více či méně slavnostních památek (vzpomínek, slavností, svátků atd.) vztahujících se k té či oné události křesťanských dějin, k události, kterou si různými formami bohoslužby pietně připomínáme (při mši, v hodinkách officia, při procesí, v soukromé modlitbě...). Liturgický rok je v celé své struktuře (liturgických obdobích, slavnostech, svátcích, poutích, procesích apod.) 7 záznamem Božího odhalení v dějinách, Božího sebedarování se člověku v těchto jednotlivých událostech, které za sebou v průběhu roku následují. V liturgii pak vlastně dochází k neustálému zpřítomňování a znovuprožívání 8 těchto jednotlivých událostí, které kulminují v eucharistii. Tam se ono Boží sebeodevzdání se člověku děje v maximální možné míře tím, že Bůh přijímá lidi zúčastněné na eucharistii do svého společenství a stává se tak současníkem člověka. 9 Eucharistie je tak centrem, kulminací bohoslužby. Abychom nyní ještě hlouběji pochopili podstatu a existenci liturgie jakožto určitého kultického fenomenu, pokusíme se krátce zamyslet nad liturgickou symbolikou, která v liturgickém dění vystupuje svým způsobem jako spojovací článek mezi onou transcendentní rovinou a reálným světem, o nichž byla řeč výše. 5 Viz výše, srv. také Hiley s. 4. 6 O divadelním efektu v rámci liturgie hovoří Hledíková, srv. Hledíková, s. 1. 7 Martimort hovoří v souvislosti s organizací liturgie v čase o jejím vztažení na různé přirozené kosmické cykly, které určují rytmus existence v času, srv. Martimort IV, s. 1 ff. 8 M. Eliade vztahuje toto zpřítomňování a napodobování minulého do širokého kontextu předkřesťanských kultur a přírodních národů. O bohoslužebných úkonech hovoří jako o imitatio dei, o liturgii ( přesně vzato ) jako o upomínce, která je však ve skutečnosti reaktualizací oněch dob, ve kterých bylo řečeno...příklad zajisté dal jsem vám... (J 13,15). Eliade, s. 22. 9...Christ has become man s contemporary.... SoL, s.13. 5

2.3. Liturgický symbol Liturgický symbol nefunguje jako symbol v běžném slova smyslu, to jest jako přiřazení určitého konkrétního atributu nějakému abstraktnímu obsahu alegorickou cestou, na základě vnější podobnosti. Liturgický symbol vzniká tehdy, když cosi vnitřního (duchovního) nalezne své vyjádření v něčem vnějším (tělesném). Gesta a ostatní symbolické předměty a úkony, které jsou v rámci liturgie ritualizovány, nezískávají svou hodnotu z toho, co ve své podstatě jsou, ale z toho, co představují; do svého vnímatelného pole tak přinášejí nové hodnoty, které jsou jim ve své podstatě cizí 10. Liturgický symbol formuje slovo, prodlužuje jeho významový dosah a přidává mu na intenzitě, na druhé straně ulehčuje porozumění určitému sdělení a umocňuje (slovní) vyjádření vnitřích pocitů. Tak jako se Boží skutky a projevy v lidských dějinách uskutečňují formou symbolu - ať již v reálných událostech zaznamenaných v Bibli, anebo v ustanovených svátostech, tak i lidé v odpovědi na Boží iniciativu 11 a zavazující se v liturgii Bohu toto činí také formou symbolu, nikoliv pouze slovy. Symbol je tak tvořen slovem a fyzickým úkonem - scholastickou terminologií bychom mohli hovořit o látce a formě 12. Takovéto spojení těla a duše navíc vytváří další symbol a to symbol uznání jednoty člověka v té podobě, jak jej Bůh stvořil - jako tělo a duši 13. Tuto povahu liturgického symbolu lze velmi dobře pozorovat v oblasti chování, gestikulace, mimiky člověka účastnícího se slavení liturgie. Vnější chování člověka při bohoslužbě je (má být) určitým výrazem toho, co člověk prožívá; myšlenky, duchovní pohnutky nacházejí v tomto vnějším chování svou fyzickou formu, která se stává symbolem (viz výše). Tyto jednotlivosti v liturgickém chování (znamení kříže, pokleknutí, podání ruky...) se v rámci celé bohoslužby spojují v rozsáhlý komplex bohoslužebného jednání, ve kterém určitý bohatě rozvinutý duchovní obsah dochází vnějšího obrazového výrazu 14 právě v množství nejrůznějších symbolů. Tím dochází k rozšíření určité vnitřní zkušenosti do oblasti a na věci, které stojí mimo vlastní osobnost člověka, a které tak zesilují výrazovou schopnost těla - stávají se určitým prodloužením 10 Martimort I, s. 235 ad. 11 SoL, s.7. 12 Martimort, s. 173 ad. 13 Tamtéž, s. 179. 14 Srv. Guardini, s. 30. 6

tělesného bytí za jeho přirozené hranice. 15 Obětní miska umocňuje výrazový účinek dlaní jako vzhůru rozevřená plocha přinášející oběť, kadidlový dým odnáší vzhůru prosby přítomných, výzdoba kostela umocňuje charakter a duchovní ladění liturgického období... Množství gest a úkonů se na druhé straně vztahuje ke zcela konkrétním situacím v historii (Ježíšově životě), které jsou v liturgii napodobovány a - v antropologickém slova smyslu - nabývají významu (stávají se reálnými), neboť reprodukují prvotní úkon. 16 Jistě se někdo může zeptat, jaký má všechno toto význam, k čemu to je - za jakým účelem se toto všechno děje. Vlastní duch liturgie však nespočívá v nějakém vykazatelném účelu, k němuž by měla liturgie směřovat a kterého by se snažila dosáhnout. Romano Guardini tuto zvláštní vlastnost liturgie popisuje slovy: Být před Bohem zaměstnán hrou, dílem umění - nikoliv tvořit, nýbrž být, to je nejvlastnější podstata liturgie 17. 2.4. Liturgická hudba Liturgickou hudbu je třeba vnímat ne vně - jako něco doprovodného, co stojí mimo, nad či pod vlastním liturgickým děním, ale jako jeho integrální součást, která spoluutváří celek oné liturgické hry a je tedy sama jedním z článků v rámci globálního liturgického řádu. Viděno ve všech důsledcích je tato schopnost spoluutvářet liturgickou slavnost kritériem pro existenci hudby jakožto hudby liturgické. Ne každá hudba je však ze své podstaty schopna takovéto služby a určité rezignace na svojí uměleckou autonomitu. Z tohoto hlediska byl v církvi za hlavní liturgickou hudbu považován vždy (i po II. vatikánském koncilu 18 ) gregoriánský chorál a to zejména pro jeho vyjímečnou schopnost důsledného vyjádření a umocnění významu slova. Zde pak platí totéž, co bylo výše řečeno o liturgickém symbolu v souvislosti s bohoslužebným jednáním. Melodie jednohlasu prodlužuje dosah zpívaného slova, umocňuje jeho význam, stává se symbolickou. 15 Tamtéž, srv. také Martimort I, s. 235 ad. 16 Eliade, s.10. 17 Tamtéž, s.36. 18 SC, s.165. 7

3. Slavnost Květné neděle, její tradice a symbolika 3. 1. Biblické pozadí slavnosti Biblická událost, která dala později vzniknout tradici procesí Květné neděle, je popsána ve všech čtyřech evangelích - Matouš 21, Marek 11, Lukáš 19, 28-44, Jan 12, 12-19. Všechna evangelia shodně popisují Ježíšův příjezd do Jeruzaléma krátce před velikonočními svátky, během nichž měl být ukřižován. Evangelisté také hovoří o palmových ratolestech i větvích z jiných stromů, které lidé zpívající chvalozpěv 19 kladli na zem před Krista přijíždějícího na oslátku. Tyto evangelijní zprávy hrají později velkou roli v symbolice celého procesí. 3. 2. Vznik a tradice slavnosti První záznamy o procesí na Květnou neděli 20 sahají již do 6. století. Peter G. Cobb hovoří o palmovém procesí v Jeruzalémě dokonce již ve čtvrtém století 21. Tyto rané zprávy hovoří zpravidla o procesí, při němž se lidé shromáždili nejprve na Olivové hoře, a odtud šli nazpět do Jeruzaléma 22. A. Franz informuje o celé procesní slavnosti ještě podrobněji, mluví i o účasti biskupa v procesí a popisuje tradici slavnosti ve východních církvích 23. Ve Španělsku a Gálii, kam se tento zvyk rozšíříl nejdříve (5. - 7. Stol 24 ), se zpočátku slavila ještě památka Pomazání v Betánii, o níž nás zpravuje evangelista Jan ve stejné kapitole evangelia, v níž je popsán i příjezd Krista do Jeruzaléma (J 12,1-19 popř. 1-25). Celý tento úsek se původně při nedělní slavnosti předčítal, později však do tradice přešla pouze druhá část evangelia, tzn. vjezd do Jeruzaléma 25. V Anglii byl tento jeruzalémský zvyk napodobován na přelomu 7. a 8. století a teprve ve 12. století byl přijat v Římě 26. 19 Text chvalozpěvu se u jednotlivých evangelistů mírně odlišuje. Tu podobu, která přešla do liturgie procesí, uvádí Matouš 21,9: Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosana na výsostech. 20 Srv. Prozession, in: LThK, Db. 8, s. 843. 21 Srv. SoL, s. 408. 22 Srv. SoL, s. 408, Martimort IV, s. 70, Eisenhofer II, s. 504. 23 Srv. Franz, s. 470-475. 24 SoL, s. 408. 25 Srv. Martimort IV, s. 70. 26 SoL, s. 408, srv. také Martimort IV, s. 70-71: Martimort hovoří o možné narážce papeže Štěpána V (885-891) na palmové procesí, když zasílá Karlu Tlustému společně s papežským požehnáním palmové 8

V latinské církvi se od počátku vyskytují různá označení slavnosti podle obřadů, které se děly ten den (tzn. poslední neděli před velikonočními svátky), nebo v týdnu začínajícím právě touto nedělí. Objevují se tak názvy dominica in palmas de passione 27 Domini nebo die dominico ad palmas. 28 Podle zmíněných evangelií nebo palmového procesí vznikly označení dominica palmarum,... florum,... ramorum,... Osanna, nebo pascha floridum. Název capitilavium se týkal zvyku, při kterém se omývaly hlavy katechumenů čekajících na křest o nadcházejících velikonočních svátcích. Jelikož tato neděle stála na počátku týdne, v němž se konal křest a znovuusmíření kajícníků, objevovaly se názvy pascha petitum, competentium, dominica indulgentiae. Později vytlačil všechna tato označení název dominica palmarum v důsledku zavádění liturgických změn 29. V rukopisech, se kterými budeme dále pracovat, se vedle tohoto označení vyskytují ještě další: dies palmarum (PD21, O357, Td3), dominica in palmis (PD8), in ramis palmarum (PH11), in palmis (PE15a, PG3b), což jsou však varianty velmi blízké té, o které mluví A. Franz. 3. 3. Symbolika slavnosti Slavnost Květné neděle zahajuje týden (Svatý týden, lat. hebdomada sancta, něm. Karwoche, angl. Holy Week ) před velikonočními svátky vrchol celého církevního roku. Zahajuje zároveň období, v němž lze pozorovat největší koncentraci liturgického dění ve smyslu nevšedních liturgických obřadů. Květná neděle se jeví zvláště výrazně po dlouhém postním období, v jehož podstatě není mnoho prostoru pro slavnostní úkony (nezpívá se "aleluja" ani "gloria", hlavní oltář není zdoben květinami, atd.). Podstatou celé slavnosti je oslava Ježíšova triumfálního příjezdu do Jeruzaléma a celé slávy, která tento příjezd provázela. Tak i nejdůležitější částí liturgie Květné neděle je slavné procesí a vstup do chrámu za účelem zpřítomnění celé velké události v Jeruzalémě 30. V rámci ratolesti. Martimort dále upozorňuje na zmínky o palmovém procesí ve svatopetrském Orationale z konce 11. stol. 27 Název je svázán se čtením pašií při mši, která následuje po procesí. Při mši na Květnou neděli se četli pašije podle Matouše (Mt 26-27) a dále ve středu před Zeleným čtvrtkem pašije podle Lukáše (Lk 22-23). Počínaje vrcholným středověkem se v úterý svatého týdne začaly číst Markovy pašije (Mk 14-15). Srv. též LThK, Bd. 6, s. 3-7. 28 Srv. Martimort IV, s. 70. 29 Srv. Franz 475, srv. dále názvy slavnosti v použitých pramenech. 30 Mše, která po procesí následuje, stojí v liturgických rubrikách i literatuře poněkud stranou, neboť je již tematicky mnohem více svázána s nadcházejícími velikonočními svátky, tzn. v okamžiku vstupu procesí do chrámu dochází k určitému tematickému i časovému posunu od mohutné a radotné oslavy 9

celé slavnosti vystupují nejvíce do popředí tři výrazné okruhy symbolů - palmové ratolesti, olivové větve a různými způsoby ztvárněný symbol Krista (srv. níže). 3.3.1. Symbolika palmových a olivových ratolestí 31 Sv. Augustin srovnává palmy s obrazem vítězství Pána nad smrtí a ďáblem 32. Isidor ze Sevilly 33 hovoří v souvislosti s palmovými ratolestmi podobně jako o symbolu vítězství nad smrtí a ďáblem, kterého Kristus v blízké době (tzn. o Velikonocích) dosáhne - ratolesti jsou pro něj insigne victorie 34. Sv. Ambrož uvádí jinou myšlenku, která později ovlivnila i formu příslušných orací - Palma nemění své listy, ty tak zůstávají pořád zelené a čerstvé. Tím označují svěží ctnost mládí, přirozenou nevinnost a stále zrající Kristovu milost v jeho církvi... 35. Eucherius z Lyonu vidí v palmové ratolesti symbol dokončení díla a vítězství 36. Dále rozvádí symboliku podobně jako sv. Ambrož 37. Dále hovoří o ratolestech olivových, v nichž vidí...obraz pokoje a milosrdenství... 38. Kromě takto - velmi duchovně - formulované symboliky obsahují jednotlivé liturgické formule i mnoho poukazů na nadpřirozenou sílu, která ma věřící po celý rok ochraňovat (od zla, nemoci, před špatnou úrodou...); ochraná síla je někdy v tradici rozšířena i na zvířata. 39 A. Franz však této souvislosti znovu vyzdvihuje prvotní význam celé slavnosti - připomínku (a zpřítomnění) utrpení Krista a vítězství Kříže 40. Krista Krále k pokornému a tichému obrazu Ukřižovaného. Také v liturgických rubrikách slavnosti jsou jakékoliv zmínky o mši spíše výjimkou. Srv. též Úvod, s. 1. 31 Podobně Franz, s. 476 ff. 32 Tamtéž. 33 cca 560-636 34 Franz, s. 476. Isidor částečně přejímá Augustinovu symboliku, srv. Eisenhofer, s. 509. 35 Tamtěž. Die Palme wechsele die Blätter nicht, sie bleibe immer grün und frisch. Das bedeute die frische Tugend der Jugend und die natürliche Unschuld, auch die immer grünende Gnade Christi in der Kirche.... 36...das Symbol der Vollendung und des Sieges..., srv. tamtéž, s. 477. 37 Alcuin ji pak ztvárnil v podobě hexametru: Palma tui signum. Magne, est, rex Christe, triumphi. Palma docet nostram ipsos nos vincere carnem. Palma est mercedis signum coeleste futurae. Haec palma hortatur vitam sperare futuram. In cruce pendentis Christi est victoria prima. Vincere nos ipsos non est victoria parva. Srv. tamtéž. 38 Sie sind das Sinnbild des Friedens und der Barmherzligkeit. Sie weisen auf den Sieg Christi hin und bedeuten in unseren Händen die Guten Werke, mit welchen wir Christum preisen sollen. Srv. tamtéž. 39 Srv. Franz, s. 503-507. 40 Franz dále hovoří o nedostatečném poučení těch věřících, kteří vlastní podstatu celé slavnosti vytlačují pohledem z roviny pozemských potřeb. Srv. tamtéž, s. 507. 10

3.3.2. Symbolika Krista v rámci procesí Středověku vlastní snaha o dramatické ztvárnění liturgických událostí neminula ani procesí Květné neděle. Jelikož se podstata procesí týká v prvé řadě osoby Krista a zpřítomnění jeho vstupu do Jeruzaléma, od počátku je možno sledovat snahy o výraznější ztvárnění a přiblížení Kristovy přítomnosti v procesí. Nejprve se v procesí táhnul vozík s nosítkami, na kterých byl položen Evangeliář 41 nebo kříž (ten býval ještě zdoben zelenými ratolestmi 42 ), v Anglii byl později nesen relikviář s ostatky sv. Kříže 43. Peter G. Cobb hovoří také o anglické praxi užívání proměněné hostie, tzn. Těla Páně, které se neslo v procesí 44. K jednomu z nejvýraznějších a jistě i velmi kurióznímu znázornění Krista však bezesporu patří zvyk, který se rozšířil zejména v německé oblasti (v Bavorsku přetrvává až do 20. stol) - jedná se o dřevěnou figurku Krista, která je posazena na dřevěném oslu (jedoucím na kolečkách). Jelikož se jedná o zvyk poměrně významný a reflektovaný i v několika našich pramenech, pokusíme se ho více přiblížit. 3.3.2.1. Tradice užívání dřvěného osla s figurou Krista Podle J. A. v. Adelmanna 45 se badatelé shodují v tom, že za první zmínku této praxe v rámci liturgie Květné neděle lze považovat zprávu v životopisu augsburgského biskupa Ulricha (z. 973) 46 sepsaném mezi léty 982-992. V této souvislosti můžeme číst...cum effigie sedentis Domini super asinum... 47. Adelmann však vzápětí upozorňuje, že ono cum effigie (zpodobení, obraz, vzor, socha) se nemusí nutně vztahovat přímo na plastickou figuru v té podobě, jak ji známe z dochovaných dřevěných soch běžně používaných v pozdější době. Takovéto plastiky byly v 10.stol spíše vzácnou výjimkou, a proto se může také jednat o dřevěný relief, poř. o deskovou malbu 48. Další písemné doklady této praxe pochází až ze 13. století (z této doby pochází také zmínka o 41 Tento zvyk byl hojný v Eichstättu a Bambergu v 11. Stol, zmiňuje se o něm Pseudo-Alcuin. Franz zmiňuje tento zvyk také v Augsburgu a Pasově, srv. Eisenhofer, s. 506, Franz, s. 497. 42 Durandus uvádí důvod tohoto zdobení:...ad notandum, quod omnem virtutum virorem a Crucifixo habemus. Srv. Eisenhofer, s. 506. 43 LThK, Bd. 6, s. 3-7. 44 Srv. SoL, s. 408, též Eisenhofer, s. 506. 45 Za zmínku stojí, že Adelmann hovoří téměř výhradně o Palmeselprozession, tedy nikoli o Palmprozession, jak je tomu běžné v ostatní literatuře. 46 Srv. Ulrich, in: LThK, Bd. 10, s. 456, Adelmann, s. 183. 47 Transkripce srv. Adelmann, s. 183-186. Adelmann odkazuje přímo na edici Acta Sanctorum, Venedig 1747, Bd. 2, s. 103. 48 Srv. tamtéž, s. 186. 11

používání osla v našem rukopisu PP3, srv. níže) a je tak velmi nepravděpodobné, že by se v Ulrichově životopisu jednalo skutečně o dřevěnou plastiku. V tomto a následujícím století se stále jedná spíše o jednotlivý výskyt této praxe 49. Za zlatý věk tohoto zvyku je možno považovat 15. století 50. Z té doby jsou dochovány figury nejrůznějších velikostí 51 a také různé stylizace - vedle soch znázorňujících Krista Krále (Mnichov) jsou dochovány sochy odkazující na (nadcházející) Kristovo utrpení (Berlín) 52. Vzhledem k podstatě celé slavnosti je plastika Krista jedoucího na oslu především kultovním obrazem, symbolem, který má zpřítomnit celou jeruzalémskou událost. Její vrozené místo 53 je v procesí. Časem se však stávalo, že plastika byla z kontextu procesí vyjmuta a její vlastní funkce a význam se tak proměňovala podle momentálního použití 54. Územním jádrem tohoto zvyku je švábsko - alemanská, frankská a bavorská oblast. Pro bližší dokumentaci rozšíření zvyku přikládáme v příloze mapku. 49 První sochy jsou zachovány z doby po roce 1200, ze 14. stol. je zachováno 8 plastik. 50 Z té doby je dochováno asi 60 figur, tzn. více jak třetina všech dochovaných. 51 Jedná se jak o figury vysoké (podobně jako ve 13. stol.), tak figury střední velikosti (podobně ve 14. stol.). Z 15. stol. jsou zachovány i figury o velikosti pouhých 20 či 30 cm, známá jsou dokonce miniaturní zpracování. 52 Srv. Adelmann, s. 187. 53 Angestammter Platz, srv. Adelmann, s. 188. 54 Zejména jako zbožný předmět, součást jiného procesí apod., podrobně viz Adelmann, s. 189. 12

4. Výběr pramenů, stručný popis, obsah 4.1. Výběr pramenů Výběr českých pramenů jsme se snažili vést tak, abychom získali co nejvíce reprezentativních zástupců z různých lokalit, u nichž se dají předpokládat rozdíly v ritu i ve struktuře zpěvů. Důležitým kritériem přitom bylo, aby příslušný rukopis obsahoval kompletní zápis slavnosti a tím podával informaci o celém příslušném ritu Květné neděle 55. Rukopisy, v kterých se vyskytovaly pouze některé zpěvy, jsme tak do práce nezahrnuli 56. V seznamu českých pramenů jsou tak zahrnuty rukopisy informující o diecézním ritu Květné neděle v Praze a v Olomouci, jeden rukopis je premonstrátského původu (uložen v tepelském klášteře), zmíněný brněnský graduál je patrně augustiniánské provenience, a několik rukopisů spadá do tradice kláštera sv. Jiří v Praze. U dalších rukopisů uložených v Universitní knihovně v Praze není k dispozici bližší určení. Ze zahraničí máme k dispozici pět notovaných německých rukopisů, které použijeme - včetně jediné zapsané rubriky - zejména jako srovnávací materiál. Další zahraniční prameny, které budeme používat rovněž jako srovnávací materiál (především v otázce liturgických rubrik), máme k dispozici ve formě edic nebo transkripcí v odborných studiích s příslušnými odkazy. V dalších kapitolách uvádíme kompletní seznam pramenů se stručným popisem jejich původu (pokud je znám) a obsahu - u notovaných pramenů se seznamem zpěvů v příslušném pořadí, u nenotovaných pramenů s informací o charakteru rubriky. U edice a literatury uvádíme příslušné citace a odkazy na uložení pramenů. 55 Některé rukopisy přitom obsahují pouze notový zápis zpěvů, jiné (i zahraniční, srv. níže) pouze liturgické rubriky, některé rukopisy spojují notový zápis s (více či méně stručnou) rubrikou. 56 Výjimkou je pouze brněnský graduál BrA2 jako jediný zástupce brněnské provenience (obsahuje velmi neúplnou rubriku a zápis pouhých dvou procesních zpěvů) a procesionál PH11, jenž i přes zlomkovitou rubriku a neúplný počet zapsaných zpěvů naznačuje specifickou podobu ritu ve srovnání s ostatními prameny. Dodatečně jsme použili i graduál PP7 jako srovnávací materiál zejména v souvislosti s transkripcí antifony Ave rex noster. 13

4.2. Seznam a stručný popis pramenů 4.2.1. České prameny 4.2.1.1. Pražské prameny a prameny neurčité provenience PP3 Agenda biskupa Tobiáše z Bechyně 57 je nejstarším pražským rukopisem (1296) použitým v naší práci. Je uložena v Archívu pražského hradu. Rukopis je bohatě rubrikován a obsahuje kompletní zápis procesních zpěvů na paginách 63-122 rukopisu. Zpěvy 58 : Osanna filio David, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave, Te summa. PFc Další pražská agenda z let 1400-1409 je uložena v rámci deponátu roudnické Lobkowiczké knihovny v Národní knihovně v Praze. Obsahuje kompletní zápis všech procesních zpěvů. Oddíl Květné neděle je zapsán ve dvou částech oddělených vsuvkou jiných pagin, tzn. 38-42, 59-81. Zpěvy: Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Egressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave. PD8 Pražský procesionál z okruhu katedrály sv. Víta je datován na konec 14. století. Rukopis je v našem soupisu prvním z velmi homogenního okruhu svatovítských pramenů, které jsou dále uvedeny. Spolu s P1492 budeme s tímto rukopisem pracovat jako s reprezentativním pramenem tohoto okruhu, ostatní ze svatovítských rukopisù budeme zmiòovat pouze v souvislosti s pøípadnými odchylkami. Oddíl Květné neděle zde začíná na pagině 33. Rukopis je uložen v Národním muzeu v Praze. 57 Biskup Tobiáš z Bechyně (ve funkci 1278-1296) byl známý svojí intenzívní péčí o kvalitu a jednotu liturgického zpěvu, o jehož reformu sám usiloval a navazoval tak na snahy děkana Víta (z. 1271), srv. Kettner, s. 160-161, Černý, s. 49 58 Zpěvy jsou zapsány přesně v tom pořadí, jak se objevují v pramenech, do seznamu jsou zahrnuty i zpěvy, které jsou v rubrice pouze zmíněny, tzn. nejsou vynotovány, nebo jsou notovány pouze v incipitu. 14

Zpěvy: Osanna filio, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Ante sex dies, Collegerunt pontifices, Circumdederunt me, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave. PD9 Pražský liber ordinarius ze 14. století je uložen v Národním muzeu v Praze. Oddíl květné neděle začíná na foliu 26v. Zpěvy: Osanna filio, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Collegerunt pontifices, Ante sex dies, Circumdederunt me, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Ingressus Pylatus, Ingrediente Domino, Turba multa, Ave, rex noster, O crux, ave. PP4 Misál z počátku 15. století z okruhu katedrály sv. Víta obsahuje kompletní rubriku v podstatě identickou s níže zmíněnými breviáři a s rukopisy Národního muzea (PD8, PD9), která začíná na foliu 55v. Navíc nás informuje o konkrétní lokalizaci svatovítského procesí (srv. kap. 5.2.2.) Zpěvy: viz PD9. PP7 Graduál Arnošta z Pardubic obsahuje zápis pouze několika zpěvů Květné neděle. V práci jej budeme používat pouze jako srovnávací materiál, v případě antifony Ave, rex noster jej zahrneme do kolace, kde nám pomůže objasnit některé problémy s transkripcí této antifony. V graduálu nejsou zapsány rubriky, zápis zpěvů začíná na pagině 121. Zpěvy: Fulgentibus, Collegerunt, Cum adpropinquaret, Ante sex, Ave rex, Gloria laus. PP11 Svatovítský breviář z roku 1419, celým názvem breviarius horarum secundum veram rubricam ecclesie archiepiscopatus pragensis má zapsanou kompletní rubriku (viz PP4) a informuje nás o některých dalších podrobnostech svatovítského procesí (včetně účasti arcibiskupa při procesí). Zpěvy: viz PD9. PP15 Viaticus pragensis ecclesie ze 14. století je dalším z okruhu svatovítských pramenů, jehož kompletní rubrika je ve shodě se zmíněným okruhem pramenů. Některé z informací, o kterých se dovídáme z PP4 a PP11 zde nejsou zapsány. Zpěvy: viz PD9. 15

P1492 Tištěný breviář z konce 15. století (1492) spadá svou rubrikou do identického okruhu rukopisů PD8, PD9, PP4, PP11 a PP15. Důležitá je zde (spolu s PP11) pro nás zejména informace o účasti arcibiskupa při procesí. Tisk je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: viz PD9. PF19 Zlomek procesionálu neznámé provenience z 15. stol je uložen v Universitní knihovně v Praze. Rukopis nemá rubriku, v práci jej budeme dále používat pouze jako srovnávací pramen pro analýzu zpěvů. Zpěvy: Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt turbe, Turba multa, Gloria laus, Ingrediente Domino, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta. PH11 Na první straně rukopisu můžeme číst: Pro usu fratris Petri Karoli de Heynchen 1526. Jedná se tedy zřejmě o nejmladší použitý rukopis pravděpodobně klášterní 59 provenience. Oddíl Květné neděle je zapsán na foliích 13b - 22a. Na konci rukopisu je přidána složka se zpěvy Květné neděle. Asi polovina ze zde zapsaných zpěvů se oproti původnímu zápisu opakuje, druhá polovina původní zápis doplňuje o další (chybějící) zpěvy. Tento zápis pochází z přelomu 17. a 18. století 60. Úplně na konci rukopisu se objevuje zápis Occurunt turbae v novodobé(!) notaci. Zpěvy: (uvádíme zpěvy zapsané v původní části rukopisu): Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Occurunt turbe, Collegerunt pontifices, Ave, rex noster, Gloria laus, Ingrediente Domino. 4. 2. 1. 2. Rukopisy kláštera sv. Jiří na Pražském hradě PD21 Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z 15. století obsahuje poměrně rozsáhlou rubriku a kompletní zápis zpěvů. Spolu s PG10a jsou zpěvy tohoto rukopisu zařazeny do kolace. Oddíl Květné neděle začíná na pagině 11b, rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Turba multa, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum 59 Tomu nasvědčuje část rubriky...quatuor fratres ingrediant. 60 Srv. Plocek. 16

tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Occurunt turbe, Scriptum est enim, Ante sex dies, Ingrediente Domino. PE15a Procesionál ze 14. stol obsahuje rubriku pouze první části slavnosti (končí u Cum appropinquaret) a kompletní zápis zpěvů. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. PG3b Procesionál ze 14. století obsahuje podobně strukturovanou rubriku jako PE15a a zápis všech zpěvů. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. PG5 Procesionál ze 14. století neobsahuje rubriku, zpěvy jsou zapsány v plném rozsahu. Rukopis je uložen v Národní knihovně v Praze. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret, Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino PG10a Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z přelomu 13. a 14. století je uložen v Národní knihovně v Praze. Rukopis neobsahuje žádné rubriky, zápis zpěvů je (s jednou výjimkou, srv. kap.6.1.3) kompletní. Zpěvy: Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset populus, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. PG10b Processionál kláštera sv. Jiří v Praze z přelomu 13. a 14. století je uložen v Národní knihovně v Praze, je shodný s PG10a. Zpěvy: viz G10a 17

PG16 Procesionál ze 14. století obsahuje rubriky podobně strukturované jako PE15a PG3b. Zpěvy: Sicientes venite, Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret Dominus, Cum audisset, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, Occurunt turbe, Fulgentibus palmis, Ante sex dies, Ingrediente Domino. PE14d Liber ordinarius 61 kláštera sv. Jiří v Praze ze 14. století. Použitím tohoto rukopisu nahrazujeme absenci (popř. neúplnost) rubrik ve většině svatojiřských procesionálů. PE14d obsahuje na stranách 63v - 64v kompletní a velmi podrobnou rubriku, která napovídá velmi mnoho o zcela specifickém průběhu slavnosti Květné neděle ve svatojiřském klášteře. 4. 2. 1. 3. Mimopražské prameny BrA2 Již výše jsme naznačili důvod, proč zahrnujeme mezi prameny tento graduál uložený v Universitní knihovně v Brně - je jediným brněnským 62 rukopisem, který obsahuje vůbec nějaký záznam o provozování liturgie Květné neděle. Jedná se o rukopis z fondu knihovny augustiniánů na Starém Brně z poloviny 14. století 63. Rubrika začíná na pagině 178 a popisuje pouze začátek procesí, tzn. svěcení ratolestí. Dále jsou zapsány tři procesní zpěvy (srv. kap. 6.1.5.). Zpěvy: Osanna filio David, Collegerunt pontifices, In monte oliveti. O357 Jedná se o rukopis olomoucké katedrály z roku 1486 64, který je uložen v Zemském archivu v Olomouci. Rozsahem zápisu je velmi podobný pražským agendám. Oddíl Květné neděle začíná na foliu 56b. Zpěvy: Ingressus Pylatus, Simon dormis, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Domino, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt Turbe, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, O crux, ave, Te summa, Ingrediente Domino, Turba multa. 61 Liber ordinarius jako specifický typ liturgické knihy viz Kurzeja, s. 1-6. 62 Na brněnskou provenienci usuzujeme pouze hypoteticky vzhledem k přítomonsti graduálu v augustiniánské knihovně. Další analýza podpoří naši hypotézu o konventním původu tohoto rukopisu, v textu budeme tedy tento pramen považovat za konventní. 63 Úplný popis viz Dokoupil. 64 Podrobnější popis viz Bistřický, inv. č. 357. 18

O620 Fragment olomoucké agendy je datován na počátek 15. století. Jedná se o rukopis značně poškozený, se špatně čitelným notovým zápisem - notové linky jsou často zdvojené, noty rozmazané nebo úplně smazané. Svou strukturou je tato agenda téměř totožná s O357 a proto ji budeme používat pouze jako srovnávací materiál zejména v otázce ritu. Oddíl Květné neděle začína na pagině 15b. Zpěvy: Ergressus Pylatus, Simon dormis, Collegerunt pontifices, Fulgentibus palmis, Cum appropinquaret Domino, Cum audisset, Ante sex dies, Occurunt turbae, Gloria laus, Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Scriptum est enim, O crux, ave, Te summa, Ingrediente Domino, Turba multa. Td3 Premonstrátský processionál z roku 1486 65 je uložen v klášterní knihovně v Teplé. Obsahuje kompletní rubriku a notový zápis všech zpěvů Květné neděle, oddíl Květné neděle začíná na foliu 20b. Zpěvy: Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Circumdederunt me, Cum appropinquaret Domino, Cum audisset populus, Ante quinque dies 66, Occurunt turbe, Ceperunt omnes, Gloria laus, Ave, rex noster, Ingrediente Domino, Collegerunt pontifices. 4. 2. 2. Zahraniční prameny BG1 Procesionál z Gernrode z přelomu 15. a 16. století je identický s dalším procesionálem téže provenience (BG2, 1502). Žádný z rukopisů nemá rubriku. Pokud bude potřeba, použijeme tento rukopis jako srovnávací materiál. Oba prameny jsou uloženy v berlínské Staatsbibliothek I. Zpěvy: Collegerunt pontifices, Cum appropinquaret, Ingrediente Domino, Gloria laus, Pueri Hebreorum vestimenta, Pueri Hebreorum tollentes. BP1 Německý procesionál 67 je podle místního katalogu v berlínské Staatsbibliothek I datován na počátek 15. století. Z jazykového rozboru, který provedl prof. Bok však 65 Srv. Nentwich, Hoffamnn. 66 Jedná se pouze o textovou variantu Ante sex dies. 67 aus dem alemannichen Sprachgebiet je jediný záznam katalogu v berlínské Staatsbibliothek I. Podle analýzy prof. Boka však spadá původ tohoto rukopisu spíše do oblasti bavorské, srv. kap. 5.1.10.1. 19

vyplývá, že se jedná o pramen z cca poloviny 14. století (srv. dále kap. 5.1.10.1.). Je jediným rukopisem mezi berlínskými procesionály, který má zapsanou (německou!) rubriku. Patrně se jedná o pramen některého ženského řádu (soudě podle instrukcí v rubrice). Dále budeme s tímto pramenem pracovat jako se zástupcem okruhu příbuzných německých pramenů BP1 - BP4. Zpěvy: Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Cum appropinquaret Dominus, Collegerunt pontifices, Ave, rex noster, Gloria laus, Ingrediente Domino. BP2 Blíže neurčený procesionál německého původu z 15. století je strukturou a typem zpěvů téměř identický s BP1. Vytváří tak spolu s dalším - norimberským - procesionálem okruh pramenů s velmi homogenním obsahem. Rukopis má pouze krátkou rubriku uvozující oddíl Květné neděle a jednu příslušnou oraci. Je uložen v berlínské Staatsbibliothek I. Zpěvy - viz BP1 BP3 Blíže neurčený procesionál německé provenience ze 16. století je bez rubriky. Rukopis je uložen v berlínské Staatsbibliothek I. Zpěvy - viz BP1 BP4 Procesionál norimberské provenience 68 není v berlínském katalogu datován. Rukopis je bez rubriky, pořadí a typ zpěvů jsou identické s BP1 - BP3. PI65 Antifonář z počátku 12. století obashuje zápis ritu slavnosti v relativně stručnější verzi, oddíl Květné neděle začíná na pagině 174a. Zpěvy: Pueri hebereorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Cum audisset populus, Ingrediente Domino, Collegerunt pontifices, Gloria laus, Occurunt turbe. W160 - faksimile PMXII Procesionál z opatství v anglickém Worchesteru nás kromě běžné podoby ritu informuje o některých dalších lokálních zvycích, ke kterým můžeme nalézt paralelu i v pražských pramenech. SY903 - faksimile PM XIII Graduál ze St. Yrieix použijeme jako paralelu pro transkripci antifony Ave, rex noster. 68 Celým názvem Processionale ad usum monialium S. Clarae Norimbergae. 20

4.2.3. Edice Jako srovnávací materiál zejména pro otázky ritu slavnosti nám poslouží několik následujících edic zabývajících se zejména prameny středoevropské provenience. LTr - Kurzeja Podrobný popis trierského rukopisu Nr.2958 uloženého v British Library, který obsahuje navíc i transkripce dvou dalších rubrik rukopisů Ps.-Alkuin a Ps.-Amalar 69. M132 - ed: Odermatt Edice obsahuje dvě rozdílné rubriky, které byly v metském opatství používány pro slavnost s účastí nebo bez účasti biskupa. SD526 - ed: Foley Edice stejné řady jako M132, zachycuje podobu liturgie v pařížském klášteře St.-Denis Haimerl Nejedná se přímo o edici, nýbrž o velmi podrobnou studii s náležitými odkazy na příslušné prameny, která popisuje ritus slavnosti v Bambergu. 69 Srv. Kurzeja, s. 11 ff, 264 ff. 21

5. Liturgické rubriky V první části této kapitoly uvádíme transkripci všech těch liturgických rubrik, které jsou zapsány v českých pramenech a poslouží tak jako základní východisko pro další srovnávací analýzu - ta bude vedena již s přihlédnutím k ostatním zahraničním pramenům a edicím. V transkripci respektujeme původní pravopis rukopisů s několika následujícími výjimkami: rozlišujeme používání písmen v a u dle pravopisu klasické latiny, nerozlišujeme písmena i a j v koncovkách slov (tzn. koncovky přepisujeme ve tvaru -ii ) a na příslušných místech používáme interpunkční znaménka. U apelativ a slov spojených s náboženskou úctou používáme velká písmena. Rubriky jsou psány kurzívou, názvy zpěvů jsou zvýrazněny tučně (a to i v případě, že se název zpěvu objeví v rámci rubriky), incipity liturgických textů (čtení, orace apod.) jsou psány v uvozovkách. 5. 1. Transkripce rubrik 5. 1. 1. Rubrika rukopisu PP3 Benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive 70 Dominus vobiscum. Oremus: Deus, quem diligere et amare... Lectio libri Exodi: In diebus illis venerunt filii Israhel... Secundum Marcum: In illo tempore cum appropinquaret Ihesus Iherosolimis... 71 Sequitur oratio: Adesto nobis... Exorcismus florum et frondium: Exorcizo te, omnis creatura... Benedictio palmarum: Domine, sancte pater, omnipotens mundi conditor... Alia oratio: Omnipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo tuo... Alia: Omnipotens sempiterne Deus, flos mundi... Benedictio solius olive: Petimus te, Domine, sancte pater... Oratio: Auge, quesumus, fidem in te sperancium... Oratio: Deus, qui per olive ramum pacem terris... 70 Oddíl Květné neděle není zvlášť nadepsán, začíná rovnou rubrikou. Na okraji vedle této rubriky je notový přípis incipitu Osanna filio David 22

Benedictio palmarum: Benedic, quesumus, Domine, hos palmarum (seu olivarum) 72 ramos... Alia: Deus, cuius filius pro salute generis... Alia: Omnipotens sempiterne Deus, redemptor humani generis... Dominus vobiscum... Vere dignum te, Domine, inter cetera mirabilium tuorum precepta... 73 Oratio: Deus, qui filium tuum Ihesum Christum... Alia oraio: Deus, qui filium tuum unigenitum pro redempcione... Oratio: Omnipotens genitor, qui unigenitum tuum... Oratio: Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum... Item alia oratio: Deus, qui miro dispositionis ordine... Hac oracione dicta aqua benedicta spargantur, et thure adoleantur rami palmarum olivarum et aliarum arborum, et dentur populo rami palmarum et aliarum arborum ab ipso sacerdote, et cantor incipiat antiphonam istam: Fulgentibus palmis Deinde vadant ad ecclesiam, ubi missam debent celebrare, cantantes per viam has antiphonas, que sequitur: Cum appropinquaret Dominus Item alia antiphona sequitur: Cum audisset populus Item alia antiphona sequitur: Ante sex dies 74 Collegerunt pontifices Deinde cantetur a prelatis in cacumine montis Unus autem, chorus Ne forte: Unus autem Cantor dicat Ne forte. 75 Postea pueri cantent Gloria laus clero prosequente eundem versum, et eo ordine secuntur alii versus: 76 Gloria laus Hic iactent se pueri ante asellum. Sequitur: Pueri Hebreorum tollentes Sequitur alia: Pueri Hebreorum vestimenta Hiis peractis cantor incipit statim responsorium: Ingressus Pylatus 71 Vedle textu je přípis thono feriali legatur. 72 Rubrika zde patrně pamatuje na více variant při svěcení (tzn. svěcení palmových, nebo olivových ratolestí) a to v závislosti na momentálních dispozicích. 73 Na kraji folia přípis cantetur tono feriali a nad textem celé preface tečkami znázorněn průběh melodie. 74 Vedle antifony přípis hac antiphona cantatur post antiphonam Collegerunt. 75 Přípis sequitur antiphona Ante sex dies. 76 Přípis prelatus incipit continue cum genuflexione. 23

Cumque intraverint portas civitatis vel castri, cantor imponat hoc responsorium: Ingrediente Domino Finito responsorio fit statio ante ecclesiam, et clauso hostio hec oratio dicatur: Deus, cuius filius non rapinam arbitratus est... Finita oratione aperitur ecclesia, et intrando eccelsiam cantor incipit antiphonam istam: Turba multa. Sequitur psalmus Benedictus Dominus Deus usque in finem cum Gloria Patri: Turba multa. Deinde sequitur versus Benedictus qui venit. Oratio: Adiuva nos, Deus, salutaris noster... Ad salutandam crucem antiphona 77 Ave, rex noster Ad reditum chori cantetur ymnus O crux, ave cum verso Te summa 78 Deinde missa agatur ordine suo. 5. 1. 2. Rubrika rukopisu PFc Benedictio palmarum seu aliarum arborum et olive sequitur: 79 Dominus vobiscum... Oremus: Deus, quem diligere et amare iusticia est... Lectio libri Exodi: In diebus illis venerunt filii Israhel Iherosolimam... [evangelium] secundum Lucam Oratio: Adesto nobis, omnipotens Deus... Exorcismus florum et frondium Exorcizo te, omnis creatura... Benedictio palmarum: Domine, sancte Pater, omnipotens eterne Deus... Oratio: Omnipotens sempiterne Deus, qui in diluvii effusione Noe famulo tuo... Oratio: Omnipotens sempiterne Deus, flos mundi... Benedictio solius olive: Petimus te Domine... Oratio Auge, quesumus, fidem in te sperancium... Oratio: Deus, qui per olive ramum... Benedictio palmarum: Benedic, quesumus, Domine, hos palmarum (seu olivarum) 80 ramos... Alia: Deus, cuius filius pro salute generis humani... Alia: Omnipotens sempiterne Deus, redemptor humani generis... 77 Přípis deposita casula. 78 Oba poslední zpěvy zapsány pouze v notovém i textovém incipitu. 79 Na straně přípis dominica in palmis 80 Srv. pozn. 72. 24

...euouae. Dominus vobiscum. Sursum corda... 81 usque ad finem. Oratio Deus, qui filium tuum Ihesum Christum... Oratio sequitur: Deus qui filium tuum unigenitum pro redempcione nostra... [alia] Omnipotens genitor, qui unigenitum tuum ab Ihericho... [alia] Omnipotens sempiterne Deus, qui Dominum nostrum Ihesum Xristum... [alia] Deus, qui merito disposicionis ordine... Hac oratione dicta aqua benedicta spargantur, et thure adoleantur rami palmarum et olivarum et aliarum arborum, et dentur populo rami a sacerdote, et cantor incipiat antiphonam: Fulgentibus palmis Antiphona: Cum appropinquaret Dominus Cum audisset populus Ante sex dies 82 Collegerunt pontifices Deinde cantetur a prelatis in cacumine montis: Unus autem, dicat cantor [notový incipit] Ne forte Postea pueri cantent Gloria laus, clero prosequente eundem versum: Gloria laus Pueri Hebreorum tollentes, Pueri Hebreorum vestimenta, Egressus Pylatus. Cumque intraverint portas civitatis vel castri [illum castelum], 83 cantor incipiat responsorium: Ingrediente Domino Finito responsorio, fit statio ante ecclesiam, et clauso hostio haec oratio dicatur: Deus, cuius filius non rabinam arbitratus... Finita oratione aperitur ecclesia, et intrando ecclesiam cantor incipit antiphonam istam: Turba multa, que sequitur psalmus Benedictus usque ad finem cum Gloria Patri Ad salutandam crucem antiphona: Ave, rex noster Ad reditum chori cantetur ympnus O crux, ave, Te summa 84 81 Celá preface je notována. 82 Pořadí antifon Ante sex a Collegerunt není již upraveno přípisem (jako PP3) ani rubrikou (PD8), zůstává tak opačné oproti oběma rukopisům. 83 Slova illum castelum jsou pravděpodobně glosou původně zapsánou před slovy vel castri. Pro lepší srozumitelnost latinského textu je přesouváme v textu na označené místo. 84 Není notován. 25

5. 1. 3. Rubrika rukopisu PD8 Dominica in palmis Ad processionem nihil agitur, sed itur cum silencio, ubi debent frondes consecrari. Presbiter cum ministris solempni apparatu indutus et cappa incipit antiphonam, quam chorus finit. Sequitur: Hosanna filio David Post presbiter submissa voce dicit: Lectio libri Exodi Sequitur oracio, dicitur submissa voce. Item alia, si placet. Postea rami aqua benedicta aspergatur, et incensantur. Interim canonici cappis festivalibus induntur. Postquam fuerint consecrati, distribuentes populo et cantent hanc antiphonam. Sequitur: Fulgentibus palmis Postea redeunites in processione cantent has antiphonas: Cum adpropinquaret, Ante sex dies Hec antiphona Ante sex dies cantari debet post Collegerunt 85 Sed hoc responsorio Collegerunt cantantes faciant in loco apto stacionem, ibi cantores stantes seorsum cantent versum Unus autem ex ipsis. Chorus procedens cantet: Collegerunt pontifices Sequitur: Ante sex dies Deinde responsorium Circumdederunt me, 86 si necesse fuerit. Quo finito pueri stantes contra chorum cantent Gloria laus, quos precedant pueri cruces parvas velatas portantes, choro respondente eundem versum, prelato incipiente cum genuflexione, pueri prosequntur totum ympnum, chorus vero Gloria laus 87. Finito ympno postquam appropinquerunt asselo, qui ducitur in processione cum ymagine Salvatoris. Prostrati cantent hanc antiphonam, quam chorus repetit. Sequitur: Pueri Hebreorum tollenetes, Pueri Hebreorum vestimenta. Post hoc procedant in processione cantantes hoc responsorium: Ingressus Pylatus Introitu ecclesie responsorium: Ingrediente Domino Finito responsorio ante portam templi fiat statio forthriis clausis, ibique dicitur a prelato hec oratio subscripta. Sequitur: Deus... 85 Je zajímavé, že tato část rubriky byla u P3 zapsána jako přípis, zde je již původní přípis integrován jako součást rubriky - D8 je o 100 let mladší! 86 tento zpěv je pouze zmíněn, není nikde notován 87 Notována je pouze repetenda s první slokou, u ostatních slok je zapsán pouze text. 26