Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav Seminární práce EKONOMICKÁ ZAOSTALOST ZEMÍ SUBSAHARSKÉ AFRIKY Předmět: Globální problémy světa Datum a rok odevzdání: Jméno a příjmení: 4.3.2015 Jan WOLF Třída: 8.O Počet stran: 8
Obsah OBSAH... 2 1. ÚVOD... 3 2. SUBSAHARSKÁ AFRIKA... 3 3. DŮVODY EKONOMICKÉ ZAOSTALOSTI... 3 3.1 SOCIÁLNÍ PROBLÉMY... 3 3.2 NEPŘÍZNIVÉ PŘÍRODNÍ PODMÍNKY... 4 3.3 PROBLÉMY PRŮMYSLU A ZEMĚDĚLSTVÍ... 4 3.4 KOLONIZACE... 5 3.5 OBCHOD S OTROKY A JEHO POZŮSTALÉ EFEKTY... 6 4. ŘEŠENÍ... 7 5. ZÁVĚR... 7 Wolf /2
1. Úvod Je dobře známo, že subsaharská Afrika je velmi chudou a ekonomicky zaostalou oblastí světa. Mým prvotním cílem v této seminární práci bude velmi stručně objasnit pojem Subsaharská Afrika, poté shromáždit a následně prezentovat informace ohledně příčin velmi nešťastné situace, ve které se tento region beze sporu nachází. Hodlám se zaměřit na jednoduché faktory, které komplikují zemědělství nebo průmysl, ale i na ne tak zjevné faktory, kterými mohou být například pozůstalé efekty kolonizace nebo nemoci, které sužují tamější obyvatelstvo, snižují tím životní úroveň a zatěžují ekonomickou situaci. Dále se budu zabývat důsledky této situace, zejména pak rozvojovou pomocí světových velmocí a její malou efektivitou. Rád bych se dobral k nějakému rozumnému (realizovatelnému) řešení této situace. 2. Subsaharská Afrika Subsaharská/černá Afrika je oblast, která zahrnuje prakticky celý africký kontinent kromě severní Afriky, která patří Arabům. Rozkládá se mezi subtropickými pásy a prochází jí rovník. Kvůli své poloze se dlouhodobě nacházela v izolaci od rychlejšího vývoje Evropy, což posléze vedlo k jejímu utlačování v době kolonizace. Je to nejteplejší a nejchudší oblast naší planety. Důvody ekonomické zaostalosti 3.1 Sociální problémy Jedním z problémů obyvatelstva, který ekonomické situace rozhodně neprospívá, je vysoká natalita. Z 10 zemí světa, kde porodnost v první polovině 90. let minulého století překročila 50 promile, bylo 9 právě v subsaharské Africe. V některých zemích byla státem zavedena politika regulace porodnosti, ale nedosáhla vysoké efektivity, kvůli nemocem je zde ale i velmi vysoká mortalita, což značí nízkou životní úroveň. Průměrná naděje na dožití se odhaduje na cca 46 let. Díky vysoké natalitě je na většině území rapidně rostoucí populace, výjimku růstu populace tvoří země postižené AIDS. AIDS/HIV ovšem není jediná nemoc, která sužuje tuto oblast, mezi další zákeřné choroby toho regionu patří např. ebola, malárie, žlutá zimnice nebo spavá nemoc. Za rozšíření nemocí v tomto měřítku může především nízká úroveň zdravotnictví, Wolf /3
polygamie nebo nebezpečný hmyz, přenášející infekce. Některé z těchto nemocí zde byly rozšířeny Evropany v kolonizačním období. Dalším sociálním problémem této oblasti jsou různorodá náboženství. Obyvatelé subsaharské Afriky jsou především příslušníci islámu, křesťanství a hinduismu. Rozdílná náboženství zapříčiňují rozpory, konflikty a následná úmrtí a bývají často důvodem požadavků o nezávislost. Vzorovým příkladem země s vícero náboženstvími je například Suddán nebo Čad (muslimové x křesťané). 3.2 Nepříznivé přírodní podmínky Už při pohledu na tuto oblast na mapě je zřetelné, že úrodné nížiny zde zaujímají spíše menší plochy. Celkově se v Africe musí zemědělci vypořádat se špatnou kvalitou půdy a velmi horkým klimatem. Úrovni zemědělství nepřidá ani to, že velkou část území zabírají pouště - Sahara, Namib, polopoušť Kalahari, tato suchá a vyprahlá území se nazývají aridní oblasti, úhrn srážek zde činí méně než 200mm za rok. Tyto oblastí zaujímají plochu 1/3 Afriky. Opakem těchto oblastí jsou území u rovníku, kde je vláhy nadbytek. V některých regionech je srážek více, ale trpí dlouhými obdobími bez dešťů a periodickými suchy. Tyto klimatické podmínky velmi narušují zemědělství, které je kvůli nim velmi nestabilní. Přesto, že je v Africe rozlehlé vodstvo, je rozloženo nerovnoměrně po kontinentu, následkem čehož trpí Afrika nedostatkem vodních zdrojů. I přesto má zde vodstvo velký význam zejména pro rybolov, zavlažování, energetiku nebo zásobování vodou. Flóra je zde velice pestrá, ale pro Africkou ekonomiku jsou důležité především velké zásoby dřevin zejména v tropické Africe (Kongo, Nigérie, Tanzanie) Problémem některých oblastí je přetěžba. Fauna je neméně bohatá, což ovšem nepřináší pouze užitek. Některé druhy ptáků, hlodavců, ale především hmyz, jako například kobylky znamenají velký problém pro zemědělství. Dokážou zničit až třetinu úrody. Jak jsem již zmínil výše, hmyz také roznáší velké množství nemocí, které v mnoha regionech znamenají velmi závažnou situaci- např. moucha tse-tse. Fauna i flóra je velmi narušena zejména z kolonizačního období. Některé státy se pokoušejí o obnovu a ochranu tím, že zřizují národní parky a rezervace, které mají chránit zvířata před pytláky. 3.3 Problémy průmyslu a zemědělství Wolf /4
Kvůli svým jednoduchým hospodářským strukturám je velmi závislá na okolním světu. Základem je zemědělství a těžba. Hlavní přísun peněz jde z exportu diamantů, fosfátu, zlata, kobaltu, ropy, uhlí, zemního plynu, železné rudy nebo např. mědi. V odvětví těžby je díky svým zdrojům tato oblast pro svět velmi významná. Malé finanční prostředky napovídají, že je zde nízká úroveň hospodaření, mechanizace a chemizace, a tak je zde zemědělství o mnoho let pozadu a nevyužívá svůj plný potenciál. Toto ovšem neplatí pro celou Subsaharskou Afriku, jelikož mezi jednotlivými státy jsou značné rozdíly v ekonomické úspěšnosti. Dalším ekonomickým problémem je malé institucionální byrokratické zázemí. V zemích, kde je státní moc schopná prosadit změny hospodářské politiky a dostát svým závazkům a kde disponuje kvalitním institucionálním aparátem bude docházet k rychlejší akumulaci investic a intenzivnějšímu hospodářskému růstu. Velmi nízkou úroveň má i doprava. Tuto situaci se však snaží většina států v poslední době řešit, a tak se rozvíjí automobilová, potrubní a železniční doprava. 3.4 Kolonizace Poprvé byla Afrika kolonizována v 16. století (hlavně Nizozemím a Portugalskem), na současnou ekonomickou situaci však nemělo velký vliv. Kolonizátoři, ačkoliv obchodovali s otroky, měli přeci jenom především obchodní záměry a k deformaci tamější přírody nebo sociálního uspořádání nedocházelo. K opravdovému přetvoření afrických poměrů došlo až při kolonizaci v druhé polovině 18. století, kdy si kolonizátoři rozdělovali africká území, poté, co zjistili, že jsou plná nerostných bohatství. Tentokrát byly na vině především Velká Británie a Francie, ale urvat si kousek z afrického bohatství neváhalo ani např. Španělsko, Portugalsko nebo Belgie. Invaze kolonizátorů měla na ekonomickou situaci neblahý vliv z mnoha důvodů. Nepočetná společenská elita mohla zcela svévolně vyvlastnit majetek většinové společnosti, což do značné míry omezilo ochotu místních obyvatel k podnikání. Hierarchie domorodých kmenů byly narušeny kvůli prodeji otroků a do vrchních pater společenské pyramidy se dostali např. lovci otroků, kteří neváhali prodat do otroctví členy vlastního kmene. Lokální jazyky začali částečně vymizovat, i když třeba Velká Británie ponechávala svým koloniím značnou samosprávu a zakládala v nich decentralizovaný byrokratický systém britského typu, vč. škol vyučujících v lokálních jazycích. Francie a ostatní koloniální metropole naopak založily filosofii vztahu ke svým závislým územím na vysokém stupni podřízenosti vůči centrální vládě v metropoli a na omezení Wolf /5
jejich zahraničního obchodu v podstatě výhradně na jednosměrné toky z kolonií do metropole. Francie navíc budovala místní intelektuální elity vzděláváním lokálních obyvatel výhradně na francouzských školách a ve francouzštině. Důsledkem bylo více než 90 % negramotného domorodého obyvatelstva v někdejších francouzských koloniích na počátku 60. let 20. století. Mezi někdejšími britskými a francouzskými dependencemi existuje statisticky významný rozdíl v jejich ekonomické výkonnosti, který lze částečně vysvětlit rozdíly ve vzdělanosti lokálních obyvatel, a že tato vazba hospodářského růstu a gramotnosti v době vyhlášení nezávislosti přetrvává dodnes. Rozdílné zkušenosti s metropolitní nadvládou dodnes projevují na akumulaci lidského i fyzického kapitálu, která je celkem prokazatelně považována za základní spouštěcí mechanizmus rozvoje a hospodářského růstu. Na závislých územích, kde koloniální nadvláda aplikovala spíše vykořisťovatelské praktiky spojené s maximálním realizovatelným vyvlastněním majetku a odlivem kapitálu do metropole, lze dnes sledovat podstatně dramatičtější rozvojové problémy, než v zemích, kterým byla ponechána již v koloniální éře větší volnost a samostatnost. V okamžiku, kdy kolonizátor dané území opustí, se hospodářství nachází ve stavu nízké produkce, snaha tento stav změnit vyžaduje změny a značné úsilí. K dekolonizaci došlo až v druhé polovině 20. Století. Za zmínku stojí především rok 1960 (takzvaný rok Afriky), kdy 17 kolonií docílilo nezávislosti. 3.5 Obchod s otroky a jeho pozůstalé efekty Vztah mezi obchodem s otroky a současnou hospodářskou výkonností prochází přes negativní efekty otrokářství na lokální instituce, jako jsou soudy nebo správní orgány. Státní správy nedokáží svým občanům zajistit respektování základních lidských práv jako soukromé vlastnictví a z něj vyplývající právo ponechat si zisk z podnikání. Příchod kolonizátorů zcela zvrátil vývoj lokálních společenství, kmeny a jejich tradice otrokářství proměnilo v predátorská společenství, jejichž přežití stálo na lovu otroků a jejichž elity neváhaly zotročit a prodat příslušníky svého vlastního kmene. Došlo k přerušení přirozeného vývoje lokálních společenství, centralizovaných států, jež by byly schopné zajistit stabilní vládu a právo. Portugalci zcela rozvrátili Konfederaci Jolloff v Severní Senegambii nebo ekonomicky silné Konžské království, které nemělo vlastní vojsko a nebylo schopné se ubránit hromadným nájezdům a únosům místních obyvatel. Kanadský ekonom Nathan Nunn tvrdí, že je silná vazba Wolf /6
mezi současnou ekonomickou silou jednotlivých oblastí a počtu tamějších tehdejších kolonizátory odvezených otroků. Obchod s otroky totiž učinil z lidí zboží a únosy se staly lukrativním businessem. Kdo si chtěl zajistit bezpečí, zapojil se do zotročování obyvatelstva, dopravy otroků z vnitrozemí k pobřeží a jejich prodeje kolonizátorům. Poptávka po otrocké práci rostla nepřetržitě prakticky dvě století (od počátku 16. do počátku 19. století) a při nejmenším stejně dlouho degenerovala africká společnost, která se stále více odkláněla od tradičních výrobních aktivit k vykořisťovatelským praktikám. 3. Řešení Pro hospodářský rozvoj jsou klíčovými především jasně daná vlastnická práva a fungující státní aparát, který dokáže prosadit pořádek a vymáhat dodržování zákonů a tím povzbudí soukromé podnikatelské aktivity v jednotlivých subsaharských zemích. Rozvojová pomoc od ekonomicky silnějších států je neúčinná kvůli korupci a kvůli tomu, že je s ní nesprávně zacházeno. Nefungujícímu systému nelze pouze poskytnout peníze a doufat, že se vzchopí. Systém se musí celý od základu změnit. Afrika kdysi fungovala svým tempem v izolaci od okolního světa, dokud nepřišli kolonizátoři a nenarušili tamější situaci svými zásahy. Teď tyto mocnosti posílají peníze na rozvojovou pomoc, která stejně není efektivní. Tuto situaci skvěle vystihuje staré moudro: Dej hladovému rybu a zasytíš ho na den, nauč ho rybařit a nasytíš ho na zbytek jeho života.. Myslím si tedy, že správným řešením by byla buď velká jednorázová hromadná pomoc od světových velmocí, která by pomohla především vzdělávacímu systému a v Africe tolik důležitému zemědělství prosperovat a vynášet daleko větší zisk, na který zcela jistě má potenciál, nebo zdržení se od jakékoliv pomoci a ponechání Afriky svému osudu. 4. Závěr Situace v Subsaharské Africe je žalostná již mnoho let a nevypadá to, že by se měla v blízké budoucnosti výrazně zlepšit. Vypracování této seminární práce mi pomohlo lépe proniknout do problematiky této oblasti a myslím, že jí není věnovaná dostatečně velká Wolf /7
pozornost vzhledem k důležitosti tohoto regionu pro okolní svět. Přestože zájem o humanitární pomoc je veliký, pouze malé procento z darovaných peněz se skutečně dostane k příjemcům. Subsaharská Afrika se ocitla bludném kruhu chudoby, ze kterého není snadného úniku. 5. Bibliografie 1. Home.zcu.cz. [Online] [Citace: 5. 1 2013.] http://home.zcu.cz/~jirkovsk/. 2. Wikipedie. [Online] [Citace: 15. 12 2012.] http://cs.wikipedia.org/wiki/soci%c3%a1ln%c3%ad_s%c3%ad%c5%a5. 3. Jak na Facebook. [Online] [Citace: 18. 12 2012.] http://www.jaknafacebook.eu/. 4. Facebook.com - Zásady používání dat. [Online] [Citace: 2013. 1 2.] http://www.facebook.com/about/privacy/your-info. 5. Online poradna - Co je Facebook a jak ho používat? [Online] [Citace: 3. 1 2013.] http://online-poradna.eu/co-je-to-facebook-a-jak-ho-pouzivat/. 6. Chci.cz. [Online] [Citace: 5. 1 2013.] http://www.chci.cz/webove-sluzby/facebookcom. 7. Finančníci.cz. [Online] [Citace: 5. 1 2013.] http://www.financnici.cz/mark-zuckerberg. 8. Wikipedie. [Online] [Citace: 5. 1 2013.] http://cs.wikipedia.org/wiki/facebook. 9. Hn.ihned.cz. [Online] [Citace: 5. 1 2012.] http://hn.ihned.cz/c1-43424300-pan-facebooksoukromi-je-prezitek-20-stoleti. 10. Problematika. Afrika 717. [Online] 2007. http://afrika.717.cz/menu/problemy-afriky/. 11. Subsaharská Afrika- info. Wikipedie. [Online] 2012. http://cs.wikipedia.org/wiki/subsaharsk%c3%a1_afrika. 12. Řešení. Absolventi Gymcheb. [Online] 2012. http://absolventi.gymcheb.cz/2008/lujacka/uvodafrika.html. Wolf /8