MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra: Kinantropologie Lanové a lezecké techniky v práci složek Integrovaného záchranného systému ČR Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval: Mgr. Taťána Straková Ph.D. Dominik Lokajíček SEBS Brno, 2014
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně a čerpal jsem při tom z vlastních zkušeností, uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 15. dubna 2014 vlastnoruční podpis
Chci poděkovat vedoucí závěrečné práce Mgr. Taťáně Strakové, Ph.D., za odborné rady a zodpovědné vedení bakalářské práce.
Obsah Úvod... 1 1. Integrovaný záchranný systém (IZS) v České republice... 2 1.2. Primární složky IZS... 2 1.2.1. Hasičský záchranný sbor (HZS)... 3 1.2.2. Policie ČR... 3 1.2.3. Zdravotnická záchranná služba... 4 1.3. Sekundární složky IZS... 5 2.1. Základní definice horolezectví... 6 2.2. Historie horolezectví... 6 2.3. Horolezectví v České republice... 7 3.1. Formy horolezectví... 9 3.1.1. Užitná forma horolezectví... 9 3.1.2. Sportovní forma horolezectví... 10 3.1.3. Tradiční forma horolezectví... 10 3.1.4. Lezecké techniky... 10 4.1. Lezecké vybavení... 11 4.1.1. Lana... 11 4.1.2. Lezecké úvazky... 11 4.1.3. Karabiny... 13 4.1.4. Slaňovací prostředky... 13 4.1.5. Jistící prostředky... 13 4.1.6. Prostředky pro výstup po laně... 14 4.1.7. Vklíněnce... 14
4.1.8. Přilba... 14 4.2. Záchranářské vybavení ve složkách IZS... 15 4.2.1. Transportní a fixační prostředky... 15 4.2.2. kladky... 16 4.2.3. Trojnožky a speciální ramena... 16 4.2.4. Vyprošťovací navijáky... 16 5.1. Bezpečnost... 18 6.1. Příprava lezců z IZS... 19 6.2. Výcvik-hasič lezec... 19 6.3. Výcvik-strážník lezec... 22 7.1. Záchranné práce... 24 7.2. Techniky záchrany... 27 7.2.1. Záchrana spouštěním... 27 7.2.2. Záchrana spouštěním... 27 7.3. Letecká záchrana... 28 7.4. Záchrana osob ze stromů... 31 7.4.1. Speciální vybavení... 32 7.4.2. Způsob výstupu... 32 7.4.3. Záchrana osoby... 33 Závěr... 34 Seznam použité literatury... 35 Resume... 37
Úvod Cílem této závěrečné práce bude shromáždit dostatek informací, abych mohl popsat vývoj horolezectví, vznik Integrovanného záchranného systému a způsob, jakým jsou lanové a lezecké techniky v praxi použity při záchranných pracích. Téma závěrečné práce Lanové a lezecké techniky v práci složek Integrovaného záchranného systému České republiky jsem si zvolil ze dvou důvodů. Lanové a lezecké techniky vycházejí z horolezectví, ke kterému mám velice kladný vztah. S horolezectvím jsem se setkal poprvé při studiu na Masarykově univerzitě. Už od počátku se mi velmi zalíbilo, proto se tomuto sportu věnuji dodnes. V současné době pracuji v jedné ze složek Integrovaného záchranného systému a během každé služby je možno pozorovat spolupráci mezi těmito složkami. 1
1.1. Integrovaný záchranný systém (IZS) v České republice Základním právním předpisem je zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému. IZS existuje v České republice od roku 2001, ale myšlenka o integraci záchranných složek vznikla již v roce 1993. IZS je koordinovaný systém složek při přípravě na mimořádnou událost. Úkoly IZS je provádění záchranných a likvidačních prací. Za mimořádnou událost se považuje škodlivé působení sil a jevů, způsobených činností člověka, přírodními vlivy a havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a žádají provedení záchranných a likvidačních prací. Česká republika patří mezi země s rozvinutým průmyslem. Součástí těchto průmyslových oblastí jsou sklady plynných a hořlavých kapalin a petrochemické objekty. Tyto objekty používají toxické, výbušné, hořlavé a jiné chemikálie nebo energetická zařízení s narůstajícím podílem jaderné energie. Tyto zmíněné oblasti průmyslu vytváří možná nebezpečí, která mohou negativně ovlivnit zdraví a život obyvatel nejen za branné pohotovosti státu, ale i v době míru. A proto nelze vyloučit vznik již zmíněné mimořádné události. (Václav Panocha, Integrovaný záchranný systém 1997) 1.2. Primární složky IZS Primární složky IZS se skládají ze třech nosných pilířů. První pilíř tvoří HZS, druhým pilířem je PČR a třetí pilíř tvoří RZS. Tyto složky IZS jsou v neustálé pohotovosti, a proto mohou vyhlásit okamžitý stav mimořádné události a zahájit prvotní úkony pro rychlé vyřešení situace. Tím se minimalizuje počet škod, které by mohly hrozit, kdyby postup záchranných složek nebyl koordinovaný a přesně řízený interními akty a předpisy. 2
1.2.1. Hasičský záchranný sbor (HZS) HZS představuje první nosný pilíř IZS. Členové HZS jsou nepostradatelným článkem v IZS, mají k dispozici speciální vybavení a také podstupují řadu výcviků, které z nich dělají profesionály. Jejich neustálá pohotovost zajišťuje plošné pokrytí nejen při požárech, ale i u jiných mimořádných událostech jako jsou havárie, vyprošťovací práce a živelné pohromy. Operační střediska IZS byla začleněna do operačních středisek HZS. Pro komunikaci s HZS slouží bezplatná linka 150 a tísňová linka 112, která je taktéž přesměrována na operační středisko HZS. Hasičské útvary primárně plní neodkladné záchranné práce a řídí činnost všech ostatních složek na místě krizové situace. Havarijní komise okresu zasedne v případě, že se jedná o nebezpečnou situaci, která by ohrozila zdraví či životy osob nebo poškození životního prostředí. Většinu těchto nebezpečných situací vyřeší hlavní složky IZS bez pohotovosti havarijní komise okresu. Součástí HZS jsou dobrovolné hasičské sbory, které zřizují a sponzorují obce nebo firmy. Náplň práce dobrovolných hasičských sborů je shodná s náplní práce profesionálních příslušníků HZS. V některých případech je zásah těchto dobrovolníků nepostradatelný vzhledem k odlehlosti místa zásahu od jednotky profesionálních příslušníku HZS. Tudíž jsou tito dobrovolníci na místě jako první a tím se urychlí celý zásah. (Václav Panocha, Integrovaný záchranný systém 1997) 1.2.2. Policie ČR Policie České republiky je druhým nosným pilířem IZS. Policie České republiky je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor a výkonný orgán státní moci v České republice. Úkoly Policie České republiky jsou ochrana 3
veřejného pořádku, bezpečí občanů, ochrana majetku a předcházet trestné činnosti. Stejně jako HZS tak i Policie České republiky má své operační středisko, které je propojeno s ostatními středisky složek IZS. Pro komunikaci s Policií České republiky občan využije bezplatné linky 158. Příslušníci Policie České republiky během události IZS mají za úkol zabezpečit uzavření místa, zamezit vstup nepovoleným osobám na místo, regulují dopravu, zajišťují snadný přístup ostatních členů IZS na místo a provádí prvotní a neodkladné úkony na místě. (Internetový zdroj č. 1) 1.2.3. Zdravotnická záchranná služba (ZZS) ZZS představuje třetí a poslední nosný pilíř celého IZS. Úkolem ZZS je neodkladná lékařská pomoc, která spočívá v poskytnutí odborné přednemocniční péče a následný transport do lékařského zařízení všem obyvatelům a návštěvníkům České republiky. Pro rychlý dojezd na místo události je po České republice vybudována síť zařízení a pracovišť záchranné služby (ZS). Doba dojezdu ZS na místo je od přijetí tísňové výzvy do 15 min. Tato doba vytváří dobré podmínky pro záchranu zdraví a života. Pro komunikaci a přivolání ZS slouží občanům bezplatná linka 155. Pracovník operačního střediska ZZS vyhodnotí situaci podle závažnosti zranění postiženého a rozhodne, jakým způsobem se bude událost řešit. Rychlá lékařská pomoc je tvořena zdravotnickým týmem, který vede lékař. Rychlá zdravotnická pomoc je tvořena zdravotnickým týmem poskytující zdravotní péči, která obejde bez přítomnosti lékaře. Dopravu raněných a nemocných v podmínkách neodkladné péče tvoří zdravotnický tým, který ovládá zásady zdravotnického transportu. 4
Traumatologický plán je systém řešení, podle kterého se postupuje v případě velké krizové události, při níž dojde k nedostatku zdravotnických potřeb. Dochází k meziokresní pomoci a je možno mobilizovat všechny prostředky k pokrytí zdravotnické péče pro celou událost. (Václav Panocha, Integrovaný záchranný systém 1997) 1.3. Sekundární složky IZS Ostatní složky jsou povolány do mimořádných událostí IZS na vyžádání. Záleží na době akceschopnosti a na pravomocích, které jim zákony České republiky ukládají. Tyto složky mají uzavřeny dohody s HZS, které je začleňují do poplachového plánu IZS. Mezi tyto složky patří například Armáda ČR, ostatní záchranné a bezpečnostní složky (Horská služba, Vodní záchranná služba, Letecká záchranná služba, městská/obecní policie) odborné komunální služby (voda, plyn, elektrika) neziskové organizace a sdružení občanů (Český červený kříž, Svaz záchranných brigád a kynologů ČR. (Václav Panocha, Integrovaný záchranný systém 1997) 5
2.1. Základní definice horolezectví Horolezectví je pohyb v náročném horském nebo vysokohorském terénu. Je zapotřebí speciálního vybavení i lezeckých dovedností a využívá v převážné míře mobilních jistících pomůcek. Trasa výstupu vede i těmi nejstrmějšími úbočími a hřebeny, ať již skalními nebo ledovcovými. (Vladimír Procházka, Základy horolezectví, 1975) 2.2. Historie horolezectví Horolezectví bylo započato prvními výpravami lidí do hor. Tyto výpravy se datují do doby 16. století v Evropě a centrem byly Alpy. Důvodem byl lov kamzíků, nebo sběr minerálů, kdy se do hor nejprve vypravovali lidé, co bydleli v podhůří těchto hor. Z těchto lidí se začali stávat horští průvodci. Tímto způsobem si nejprve přivydělávali, později i živili. V té době se začaly rozmáhat i výpravy dobrodruhů a vědců, kteří přispěli k lepšímu poznání krajiny. V této době se objevily první metodické příručky o tom, jak se v horách pohybovat a jak používat tehdejší vybavení pro snadný a bezpečný pohyb v horách. V devatenáctém století začaly vznikat první spolky, které měly ve svém názvu Alpy, protože se tyto aktivity odehrávaly právě v Alpách. Horolezectví začalo mít sportovní ambice. V té době vznikl i termín alpinismus, kterým se označovala horolezecká činnost. Nová doba přinesla i nové možnosti. Rozvoj horolezectví vedlo k objevům nových technik a nového vybavení, které mělo za příčinu zdolávání těžších a složitějších cest pro výstup na vrchol. Tento hon objevování hor vedl k tomu, že se stala Evropa pro horolezectví nezajímavá a pozornost byla soustředěna na světové hory. Po první světové válce to byly právě Himaláje, které poskytovaly nepoznané vrcholy. Příchodem druhé světové války bylo další objevování hor pozastaveno. V 6
padesátých letech dvacátého století začalo horolezectví opět rozkvétat a to po zdolání první himalásjké osmitisícovky. V sedmdesátých letech dvacátého století zažívá horolezectví krizi. K výstupu se začaly používat skoby do vyvrtaných prostorů ve skále a další pomůcky, které vedly k udržení horolezce na nejobtížnějších stěnách. V této době se uskutečnily výstupy, které v minulosti nebyly možné. Používání těchto pomůcek vedlo k tomu, že horolezci ztratili obdiv po absolvování výstupu. Bylo potřeba najít nový trend pro horolezectví. Proto se začalo používat technické vybavení pouze k jištění proti pádu, nikoliv aby si horolezci vybavením pomáhali vzhůru. Tato myšlenka volného lezení určila nový směr ve vývoji horolezectví a tento způsob lezení přetrvává dodnes. (Ivan Dieška, Horolezectvo zblízka, 1984) 2.3. Horolezectví v České republice Vývoj horolezectví v České republice byl ovlivňován politickospolečenskými událostmi, které byly příznivého či nepříznivého charakteru. Základy horolezectví v České republice nalezneme v Alpách, které hojně navštěvovali Češi. Počet návštěvníků zesílil po vybudování železnice spojující Prahu s Lincem a Tesrtenem. V menším zastoupení se uskutečňovali výpravy do Vysokých Tater a do Českého ráje. Horolezectví se stalo výsadou, kterou si mohli dovolit pouze lidé ze středních a vyšších vrstev. Někteří jedinci se podíleli na vzniku prvního českého horolezeckého spolku. Roku 1887 vznikl první český horolezecký spolek Český odbor Slovinského planinského družstva a měl sto členů. Velkým přáním spolku bylo vybudovat v Alpách horskou chatu, která by se stala jejich základnou. Dne 26. Července 1887 tak vznikla chata, která byla pojmenována Česká kača. Rozprostírala na krásném místě pod horou Grintovec. 7
Negativní vliv na vývoj horolezectví měla první i druhá světová válka a totalitní režim. České horolezectví bylo izolováno od okolního světa a trpělo nedostatkem kvalitního vybavení, které si museli čeští horolezci vyrábět sami. Za hranice se mohla dostat pouze hrstka vyvolených a vybraných horolezců, kteří reprezentovali tehdejší stát. Během přelomu 80. a 90. let svitla českému horolezectví naděje, že by mohlo být lépe. Pádem Železné opony se otevřely všem českým horolezcům hranice a ti mohli navázat na úspěchy svých předchůdců. I přes nepříznivé podmínky a absenci velehor, které české horolezce doprovázely, se nyní mohou srovnávat se svými kolegy, kteří jsou na pomyslném alpinistickém vrcholu. (Internetový zdroj č. 7) 8
3.1. Formy horolezectví Popsat a rozdělit všechny složky horolezectví je velmi složité a proto nám pomůže schéma horolezectví (Obrázek č. 1). Obrázek č. 1 Schéma rozdělení (Vomáčko a Boštíková, 2008) 3.1.1. Užitná forma horolezectví Užitné horolezectví je samostatná forma horolezectví. Pro svůj účel a prostředky ji nelze do ostatních forem zařadit a není orientována na sportovní výkony. Využívá horolezeckých a lanových technik a slouží k provedení konkrétní práce. Tuto formu horolezectví využívají zachranářské, policejní a armádní složky. (Internetový zdroj č. 3) 9
3.1.2. Sportovní forma horolezectví Sportovní formy horolezectví jsou zaměřeny na maximální hodnotu vlastního sportovního výkonu, především na jeho fyzickou stránku s důrazem na co největší bezpečnost. Sportovní lezení se dělí na dvě oblasti. První oblastí je lezení na umělých stěnách v tréninkovém a závodním pojetí. Druhou oblastí je lezení na skalách, kdy se přesné hranice sportovního a tradičního lezení dají jen těžce vymezit a dochází k jejich prolínání. (Internetový zdroj č. 3) 3.1.3. Tradiční forma horolezectví U tradičně pojatého horolezectví rozlišujeme skalní a ledové horolezectví. Tradiční lezení se provozuje v pískovcových i nepískovcových skalních oblastech, ale dominující je v horách, kde často splývá ledové a skalní lezení v lezení ve smíšeném terénu. (Internetový zdroj č. 3) 3.1.4. Lezecké techniky Lezeckou technikou myslíme způsob, jakým se bude horolezec pohybovat v prostředí. Horolezec si může vybrat ze dvou způsobů lezení a to technické lezení nebo volné lezení. Při technickém lezení využívá celou řadu technických prostředků, které mu napomáhají při lezení. Při volném lezení horolezec využívá pro postup vzhůru pouze svoji sílu a přirozené terénní nerovnosti útvaru. Využívá pouze jistící techniku, která ho chrání před nebezpečím pádu. 10
4.1. Lezecké vybavení V této kapitole je přehled základního vybavení, které profesionální i amatérští horolezci ke svým aktivitám potřebují. Lezci ze složek IZS ke své práci využívají jak základního tak speciálního vybavení. Správným horolezeckým vybavením minimalizujeme počet úrazů při horolezecké aktivitě. Na trhu je nepřeberné množství vybavení, které můžeme použít, ale důležité pro naši bezpečnost je správné použití tohoto vybavení. Podstatnou roli má i výběr správného oblečení. Je důležité, abychom zvolili vhodné oblečení v prostředí, ve kterém se budeme pohybovat. V případě, že se budeme pohybovat venku, nesmíme zapomenout na proměnlivost počasí. Je dobré mít na sobě více vrstev, které nás chrání před zimou, větrem, vodou a odvádí pot. (BANKS, Nick; CREASEY, Malcolm a kolektiv, Horolezectví, 2000) 4.1.1. Lana Lana jsou nejdůležitější součástí horolezeckého vybavení. V minulosti byla využívána pro snadnější pohyb, šplhání, spouštění, vytahování a přidržování. V dnešní době se lano primárně využívá jako pevná součást jistícího sytému. Rozlišujeme statická a dynamická lana. Dynamické lano má za úkol zachytit pád lezce měkce a to tím, že dojde k protažení lana o 22-30 procent. Lano statické slouží k spouštění, k vytahování a k záchraně. (Vladimír Procházka, Základy horolezectví, 1975) Záchranné složky IZS používají ke své práci statická i dynamická lana. 11
4.1.2. Lezecké úvazky V dnešní době si lezec lano kolem těla už neuvazuje. Tento úvazek slouží jako jistící součást, na kterou je navázáno lano. Úvazky se vyrábí z pevnostních popruhů a speciálních nití. Rozlišujeme čtyři typy úvazkůsedací, prsní, kombinovaný a celotělový. Sedací úvazek se používá ve sportovním lezení. Liší se od sebe způsobem polstrováním, počtem a typem přezek a konstrukcí. Lehčí úvazky jsou vhodné na umělou stěnu pro maximální volnost pohybu. Musíme dbát na správné dotažení popruhů i bederního pásu, protože při pádu hrozí vyklouznutí z úvazku, přetočení hlavou dolů nebo hrozí to, že se budeme cítit nepohodlně, protože nás bude do těla úvazek tlačit, řezat a budeme mít potřebu úvazek povolit, čímž se vystavíme riziku úrazu. Proto úvazek dotáhneme přes pas nad boky, tak aby šla mezi popruh vsunout dlaň, ale nešla už otočit kolmo. Kombinovaný úvazek je složen ze samostatného sedacího úvazku a samostatného prsního úvazku. Tyto úvazky jsou propojeny spojovací smyčkou, ale mohou být navázány přímo na lano. Prsní úvazek obepíná hrudník a správné nastavení prsního úvazku je takové, aby navazovací oka byla od sebe vzdálena při výdechu na šířku tří prstů. Celotělový úvazek se skládá ze vzájemně propojených popruhů. Je určen malým dětem, protože možnost vyklouznutí je velmi malá nebo je určen pro obézní jedince. Je vhodný také pro bezpečný pohyb při vysokohorské turistice kvůli absenci bederního pásu, který nepřekáží při nošení batohu. Nehodí se do přímé polohy ve visu kvůli vzpřímené poloze. (BALÁŠ, Jiří; STREJCOVÁ, Barbora a kolektiv, Lezeme a šplháme, 2008) Lezci z řad HZS používají při své práci pracovní úvazky, které jsou složené ze sedáku a jsou doplněné kšandami tak, aby se zabránilo nevratným deformacím páteře, ke kterým by mohlo při pádu dojít. 12
Strážníci MP JOZ Brno používají úvazky podobné sportovním lezeckým úvazkům, ale splňují pracovní normy. Tyto úvazky mají širší a pohodlnější nohavičky a pás a také mají kovová oka pro polohování a další atributy. 4.1.3. Karabiny Karabiny nám slouží jako spojení jednotlivých článků jistícího systému a umožňují dobrý pohyb v těle karabiny, aby nedocházelo k zaseknutí. Existuje několik skupin karabin, které se liší funkcí, tvarem a materiálem. Některé karabiny mají i zámek a zároveň mohou být opatřeny pojistkou. Důležité vlastnosti karabiny jsou nízká hmotnost, vysoká pevnost a snadná manipulace. Dosažená pevnost vyplývá z tvaru karabiny, který může být ledvinový, trojúhelníkový, ve tvaru písmene D, ale i tvarem průřezu oválný, kruhový nebo trojúhelníkový. (Vladimír Procházka, Základy horolezectví, 1975) 4.1.4. Slaňovací prostředky Slaňovací zařízení nám slouží k přesunu osoby z pozice vyšší na pozici nižší, za pomoci druhé osoby nebo samostatně. Rychlost slanění musí být konstantní a nedoporučuje se překročit dva metry za sekundu. Slaňovací zařízení funguje na principu přeměny energie v teplo. Nejjednodušším slaňovacím zařízením je slaňovací osma nebo karabina HMS společně s poloviční lodní smyčkou. (Internetový zdroj č. 7) 4.1.5. Jistící prostředky Jistící prostředek bez samosforu funguje tak, že lano prochází jistícím prostředkem a třením dochází k přeměně energie na teplo a dochází k brzdnému efektu. Důležitou informací tedy je, že v tomto případě je lano 13
pouze bržděno a k úplnému zastavení je potřeba práce člověka, proto nesmíme lano z rukou nikdy pustit. Takovým prostředkem je Reverso. Jistící prostředek se samosvorným efektem funguje tak, že lano sevře pohyblivá část prostředku a dojde k zastavení pohybu. Využívají se pro jištění prvolezce, ale také pro slaňování. Pro ovládání jsou zapotřebí obě ruce, kdy jedna ruka drží lano a druhá jistící prostředek. Nejpoužívanějším prostředkem je Gri-gri. (BALÁŠ, Jiří; STREJCOVÁ, Barbora a kolektiv, Lezeme a šplháme, 2008) 4.1.6. Prostředky pro výstup po laně Jedním slovem můžeme tyto prostředky nazvat jako šplhadla či blokanty. Blokant je nasazen na laně a jeho funkce spočívá v tom, že lano jde protáhnout pouze jedním směrem. V prvním směru lano lehce klouže vpřed a ve druhém směru samoblokující hroty lano při zatížení sevřou a zamezí pohyb lana v blokantu. (Internetový zdroj č. 7) 4.1.7. Vklíněnce Vklíněnce jsou jistící součásti, kdy se vklíněnec umístí do úzké spáry, trhliny nebo praskliny a vybuduje se pevný jistící bod. Vklíněnce se vyrábějí v různých velikostech a z různých materiálů. (Vladimír Procházka, Základy horolezectví, 1975) 4.1.8. Přilba Přilba je nezbytnou součástí horolezecké výbavy. Výsledkem ignorace přilby je vysoký počet vážných a smrtelných úrazů při horolezeckých aktivitách. Přilby jsou sestrojeny tak, aby absorvovali pád se shora (padající kamení) nebo ze strany. Pokud přilba utrpí větší zásah, měla by být 14
vyřazena a vyměněna za novou. (BANKS, Nick; CREASEY, Malcolm a kolektiv, Horolezectví, 2000) 4.2. Záchranářské vybavení ve složkách IZS Mezi záchranářské vybavení patří prostředky, které záchranáři ke své práci potřebují a bez kterých by se neobešli. Toto vybavení slouží především k záchraně osob. Každý člen lezecké skupiny u jednotek HZS má vlastní vybavení, které má při zákroku u sebe: zachycovací postroj, přilba, karabina se zámkem a pojistkou zámku -1ks, stopbrzda PETZL 1ks, slaňovací osma 1ks, odsedací smyčka, textilní smyčky, smyčka k lanovým svěrám, nůž s pevnou čepelí v pouzdře a transportní vak na vybavení. Lezecká skupina má k dispozici zásahové vozidlo, které převáží další potřebné vybavení: statická lana en 1891, lanex a singing rock 11 mm (různé délky), dynamické lano en 892, lanex rock, evakuační nosítka, vakuová matrace, vakuové fixní dlahy, evakuační smyčky typu B, hranové kladky, ocelové kotvící smyčky, kladky, chráničky lan a pákový lanový naviják evak 500. (Internetový zdroj č. 2) Ve vozidle hlídky Jednotky operativního zásah MP Brno je ve srovnání s výjezdovým vozidlem lezecké skupiny HZS vybavení podstatně méně. Strážnici mají k dispozici základní vybavení: statická lana 100 m a 15 m, jistící prostředky, ocelovou kotvící smyčku, chráničky lan, za jehož pomoci jsou schopni slanit nebo provést jednoduchou záchranu vytažením. 4.2.1. Transportní a fixační prostředky Mezi transportní prosředky patří záchranná nosítka, která slouží pro přesun zraněné osoby z místa nehody. Na tyto nosítka je kladeno několik 15
požadavků. Nejdůležitějším požadavkem je bezpečné zavěšení nosítek v horizontální i vertikální poloze, dále musí poskytnout dostatečné pohodlí pro zraněnou osobu a šetrnou fixaci osoby při všech transportních polohách. Mezi fixační prostředky patří vakuové dlahy a fixační krční límce, které se použijí při podezření na poranění krční páteře. (Internetový zdroj č. 2) 4.2.2. Kladky Kladky usnadňují práci při záchraně osob, vytahování materiálů, slouží k vybudování přemostění a jsou součástí kladkostrojů. Na trhu je velké množství kladek, které se liší materiálem, konstrukcí a funkcí. Můžeme se setkat s kladkou, která má ve svém těle zabudovaný blokant a ten neumožní zpětný chod lana. Existuje také typ kladky, přes jejíž tělo projde uzel. (Internetový zdroj č. 7) 4.2.3. Trojnožky a speciální ramena Trojnožky a speciální ramena primárně slouží k vytahování, spouštění osob a materiálu z míst jako jsou studny, kanály a další. Varábějí se z oceli nebo duralu a mohou mít teleskopická ramena pro zvětšení užitné výšky. Trojnožky i kotvící ramena mají možnost uchycení vyprošťovacích navijáků. (Internetový zdroj č. 7) 4.2.4. Vyprošťovací navijáky Navijáky nám slouží ke spouštění nebo vytahovaní. Jsou vybaveny brzdou a samoblokujícím zařízením. Navijáky jsou sestrojeny pro ocelavá lana, ale i pro textilní lana. U některých modelů se lana dají na sebe navazovat. Máme dva typy navijáku a to ruční nebo motorové. 16
Ruční navijáky se ovládají pákou nebo klikou. Nevýhodou je fyziky náročnějsí obsluha, ale jsou lehké a pro transport pohodlné. Motorové navijáky se používají ve větších lanových délkách. Jejich vysoká hmotnost se pak vyrovná jednoduchou obsluhou. Pohon je elektrický nebo spalovací. (Internetový zdroj č. 7) 17
5.1. Bezpečnost Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Práce ve výšce je práce a pohyb, při kterých hrozí pád z výšky, do hloubky, propadnutí nebo sesutí. Práce a pohyb ve výšce a nad volnou hloubkou bez zajištění proti pádu, propadnutí nebo sesutí je zakázána. Každý pracovník, jehož náplní je práce ve výškách prošel řadou kurzů a školení, které završil teoretickými i praktickými testy a je mu známo: Ovládá vázání a použití základních uzlů. Má základní vědomosti o zásadách pohybu ve výškách a nad volnými hloubkami. Je schopen bezpečného pohybu ve výškách a hloubkách v terénech mírně těžkých, které jsou charakterizovány jako začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů. Je schopen bezpečně použít základní prostředky pro práci ve výškách a nad volnými hloubkami (lano, karabina, smyčka, kotvící bod, zachycovací postroj, pracovní polohovací pás, slaňovací prostředek apod.). Musí být schopen zajistit sám sebe proti pádu, jistit jinou osobu, provést slanění, provést sebezáchranu pomocí slanění na opasku slaňovací prostředek a karabina, provést sebezáchranu nouzovými způsoby slanění Dőlferovým sedem, pomocí ploché smyčky a karabiny. Je schopen činnosti ve výškách a nad volnými hloubkami při využití výše uvedených prostředků. Je zakázáno: používat poškozené prostředky osobního zajištění, používat prostředky osobního zajištění v rozporu s návodem k použití, s prošlou životností a pracovat ve výškách bez použití přilby s podbradním páskem. (Internetový zdroj č. 2) 18
6.1. Příprava lezců z IZS Ačkoliv obě skupiny lezců HZS a MP mnohdy školí stejní instruktoři, uplatnění obou skupin je odlišné. Výcvik lezců z řad HZS je obsáhlé a jejich uplatnění po absolvování výcviku je neomezené. Lezci z řad policie absolvují výcvik, jehož rozsah je omezený a získané dovednosti jsou pouze pro základní využití pro práce ve výškách. 6.2. Výcvik- hasič lezec Lezci HZS České republiky procházejí odbornou lezeckou přípravou. Školení a výcvik hasičů lezců probíhá podle osnov HZS a je doplněny o mnohé prvky z kurzu záchranář lezec tak, aby absolvent byl schopen zasahovat ve výškách a nad volnou hloubkou. V rámci výcviku se navštěvují i podniky, kde je reálná hrozba toho, že budou muset lezci v areálu podniku zasahovat. (Internetový zdroj č. 2).Základní bezpečnostní předpisy pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou - předpisy MV-generálního ředitelství HZS ČR řešící problematiku práce ve výškách a nad volnou hloubkou, - právní normy upravující bezpečnost práce, - organizace lezeckých skupin v rámci HZS ČR, - požadavky na člena lezecké skupiny Věcné prostředky požární ochrany pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou - základní věcné prostředky požární ochrany pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou, 19
- doplňkové a pomocné věcné prostředky požární ochrany pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou, - technické podmínky pro používání, - údržba a skladování, - převzetí a kontrola věcných prostředků požární ochrany pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou Specielní transportní prostředky, zařízení pro vytahování a spouštění Zdravotnická příprava - základní vybavení lékárničky, - specifika první pomoci visu na laně Základní lanová technika - práce s lanem, ošetřování a balení, - používané uzly (jednoduché očko, UIAA pro ploché popruhy, lodní, půl lodní, osmičkový (4 varianty - základní, protisměrný, píchaný, dvojitý), prusíkový (symetrický, asymetrický), - navazování na lano, - sebejištění, - teorie pádu, pádový faktor, zajišťovací řetězec a jeho význam, - jištění druhé osoby, povely a signály, - postupové jištění, - způsoby jištění, - volba jistících bodů, - základní pravidla výstupu a sestupu, 20
- určení kotevních bodů a stanoviště. - slaňovací prostředek (osma), karabina - půl lodní uzel, nouzové - Dülferův sed, - výstup po laně (lanové svěry, posuvné svírací uzly), - vytažení břemena, - spuštění břemena (nutné prodloužení lana), - lanový traverz (tvorba, způsob vypnutí lan, síly působící na kotevní body), - činnost ve výšce a nad volnou hloubkou - bezpečný způsob přechodu - výstup po laně x slanění, slanění x výstup po laně, přechod přes uzel v obou směrech, přechod na další lano, přechod ze šikmého traverzu do slanění atd., - specifika záchrany v podzemních prostorách, - způsob záchrany z lanovek, stožárů VVN a dalších průmyslových konstrukcí Praktický výcvik Výcvik v přírodních podmínkách, nebo v průmyslové zástavbě - aplikace všech teoretických poznatků, zejména ze základní lanové techniky do praxe, - vytvoření jistícího stanoviště, určení kotevních bodů a způsob kotvení, - sebejištění, jištění druhé osoby a jištění vzájemné, - sebezáchrana slaněním (půl lodní uzel, osma, Dülferův sed), - výcvik na cvičné lezecké stěně - dle možností a podmínek, - výstup po laně (lanové svěry, posuvné svírací uzly), - záchrana lezce z visu na laně, specifika první pomoci, 21
- vytvoření kladkostrojů pro vytažení břemena, - vytvoření stanovišť pro spuštění břemena (vyřešit i situaci, kdy je nutné prodloužit lano), - vytvoření lanového traverzu (tvorba, způsob vypnutí lan, síly působící na kotevní body), - bezpečný způsob přechodu - výstup po laně x slanění, slanění x výstup po laně, přechod přes uzel v obou směrech, přechod na další lano, přechod ze šikmého traverzu do slanění atd., - záchrana v podzemních prostorách - praktický nácvik, - způsob záchrany z lanovek, stožárů VVN a ostatních průmyslových konstrukcí, - záchrana a použití lezecké techniky na divoké vodě (lanovky nad proudem vody - rozvodněné řeky ), - záchrana v nedýchatelném prostředí (zakouření). 6.3. Výcvik- strážník lezec Lezci-strážníci z řad Městské policie procházejí odbornou lezeckou přípravou pod dohledem zkušených instruktorů, kteří cvičí i lezce z HZS. Školení a výcvik připravuje strážníky na veškeré situace, se kterými se mohou při zásazích ve výškách a nad volnou hloubkou v omezené míře setkat. (Internetový zdroj č. 1) TEORETICKÁ PŘÍPRAVA Legislativa Lezecké techniky techniky-soubory znalostí a dovedností Věcné prostředky pro práce a záchranu výškách 22
Fyzika První pomoc PRAKTICKÝ VÝCVIK Samostatný pohyb po laně jednolanová technika Průmyslové (technické) lezení Záchrana za pomoci lanových technik Tematická zaměření dle zařazení strážníků 23
7.1. Záchranné práce V případě záchrany osob, kdy je potřeba využít lanové a lezecké techniky jsou na místo vyslány lezecké skupiny, které jsou součásti HZS. Lezci z ostatních složek IZS jsou využiti k mimořádným situacím nebo v případech, kdy se jedná o charakterově jednodušší typ zákroku. Za mimořádnou událost můžeme označit rozsáhlé povodně. Často je pro obyvatele zatopených domů střecha jediným bezpečným místem, z kterého jsou zachráněni posádkou člunu nebo pomoci vrtulníku a lanové techniky. V takovém případě je povolána Armáda ČR a složky Policie ČR. Charakterově jednodušší typ zákroku je ten, kdy není potřeba výjezdu lezců z HZS, protože práci zvládnou příslušníci některé speciálně vycvičené jednotky z řad Policie České republiky nebo městské Policie, které již na místě jsou. Na území Brna to je Speciální pořádková jednotka (PČR) a Jednotka operativního zásahu (MP). Tyto jednotky jsou často využívany v okamžiku, kdy je zapotřebí slanit ze střechy domu do bytu ve vyšším patře a je možno do tohoto bytu vstoupit otevřeným oknem. Tímto způsobem nedojde k násilnému otevření bytu a zabrání se zbytečným škodám na majetku. Pro tyto zákroky je zapotřebí základního vybavení, které je k dispozici ve vozidle zasahující hlídky. Může také nastat situace, kdy se hlídka MP vyškolená a vybavená pro práce a záchranu ve výškách objeví na místě dříve, než jednotka HZS a účinně zasáhne k záchraně lidského života. Zásahy proti pachatelům trestných činů. Zloděj se přelezením balkónu vloupe do bytu, či pachatel trestné činnosti na útěku vyleze na exponované místo. Ve snaze dostat jej dolů by nasazené hasiče mohl pachatel ohrozit, neboť nejsou školeni pro zadržení ozbrojených osob. Zabezpečení narušitelů veřejného pořádku. Sprejeři, vandalové či hrající si děti se mnohdy pohybují ve vertikálách a je ryze zázrak, že ačkoliv jsou nezajištěni, dolů nespadnou. Budou li jménem zákona vyzváni k opuštění vertikály a svépomocí se pokusí dostat dolů, mohou být ohroženi pádem. Strážníci lezci dokážou zajistit jejich bezpečný transport na zem. Hasičské záchranné sbory některých krajů postupně omezují anebo zpoplatňují výjezdy na nehavarijní výjezdy. Těmi může být například sníh 24
padající ze střech budov, který může ohrozit život a zdraví lidí procházejících pod objektem. Majitel objektu, (mnohdy obec), je povinen tento stav odstranit. V rámci úspor nákladů k tomu nenajme komerční subjekt, ale nápravu zajistí prostřednictvím zaměstnanců obce strážníkům vyškolených pro práce ve výškách. V případě, že bezpečnostní kamery ve městě si městská policie instaluje a udržuje sama, může využít strážníků lezců k jejich instalaci na vyvýšených místech, kde nebudou moci být poškozovány vandaly. Odstranění nepovoleného reklamního banneru, u něhož není znám majitel, si provádí obec sama, většinou prostřednictvím komerčního subjektu. Ve snaze snížit náklady, nenajme k tomu externí subjekt, ale použije k tomu vlastní zaměstnance strážníky lezce. Zachránit třicet Brňanů, kteří se ocitli v nouzi a zůstali zcela bez pomoci ve svých vlastních bytech, se podařilo během uplynulého roku strážníkům Jednotky operativního zásahu MP Brno. V těchto případech se totiž vždy jednalo o situace, kdy bylo nutné se dostat okamžitě do bytu k ohroženým osobám a umožnit tak přístup lékařům, kteří posléze poskytli kvalifikovanou pomoc. Dle zákonného oprávnění o Obecní policii, kde se stanoví oprávnění strážníka otevřít byt z důvodu ohrožení života či zdraví osob, či větší škoda na majetku, bývají městským operačním střediskem vysláni na místo právě strážníci JOZ. Vzhledem k jejich absolvovanému školení pro výškové práce jsou k otevření bytů za účelem záchrany lidského zdraví a života nenahraditelní. V roce 2010 bylo tzv. slaněním do bytů z výšek dosahujících několik desítek metrů zachráněno 30 lidí v ohrožení života a zdraví. Realizovaných výjezdů k využití zákonného oprávnění bylo uskutečněno celkem 37. V některých případech nebylo nutno na místo přivolávat zdravotníky, neboť šlo například o situace, kdy se maminkám průvanem zabouchly dveře od bytu, kde si mnohdy hrály malé děti, a na plynovém sporáku se vařil oběd. Kromě případného zranění dítěte také akutně hrozila větší škoda na majetku. V drtivé většině případů bylo právě využito výškových prací, protože využití lezecké techniky jako prostředku k umožnění vstupu do bytu ohroženého člověka se ukázalo jako rychlé a ekonomické řešení. Dochází tak k minimální 25
škodě na majetku (např. rozbité okno, tabulka balkonových dveří, apod.) na rozdíl od poškození drahých bezpečnostních dveří a zámků bytu. (Internetový zdroj č. 9) Specializované skupiny lezců, které buď pracují zcela samostatně v počtu šesti hasičů (lezecké družstvo) nebo jsou začleněny do běžného výjezdu v minimálním počtu dvou osob (lezecká skupina). Posláním těchto speciálních skupin je jakákoliv záchranná činnost. Rozsah jejich zásahů je opravdu široký. Jde o záchranu uvízlých horolezců na skalách, jeřábníka z kabiny jeřábu, parašutistů, kteří přistáli na stromech nebo drátech vysokého napětí, evakuaci osob z budov při požáru, kdy nelze použít běžné evakuační cesty, vyprošťování osob ze studní, šachet nebo výkopů, záchranu cestujících na lanovce apod. Někdy se lidé dostávají do nebezpečných situací úmyslně. Jde například o osoby se sebevražednými úmysly na komínech, stožárech elektrického vedení nebo různé protestující aktivisty. I v těchto případech zasahují lezci z lezeckých skupin a pomohou. Lezci ale bohužel zasahují i u případů, kdy už nejde o záchranu, ale pouze o vyproštění, vytažení nebo spuštění zemřelých osob. Ne vždy potřebují pomoc jen lidé. Hasiči z lezeckých skupin občas zachraňují i němé tváře, které se dostanou do nebezpečných situací. Především kočky rády utíkají na ty nejvyšší stromy a potom nevědí jak dolů, psi se občas dostanou do různých nezakrytých studní, šachet nebo kanálů a nezbývá než k nim spustit záchranáře na laně a oba potom společně vytáhnout. V neposlední řadě patří k činnostem lezeckých skupin různé technické pomoci. Zajištění větrem poškozených střech budov, vytažení cizího předmětu z prostoru sila, otevření zamčeného bytu slaněním ze střechy na balkon či do okna, čištění průmyslových kamer na obtížně přístupných místech na budovách, rizikové kácení stromů apod. (Internetový zdroj č. 2) 26
7.2. Techniky záchrany Mezi zákládní techniky patří záchrana spouštěním a vytažením. Tyto techniky jsou použity při záchraně osob, zvířat do člověkem vybudovaných objektů jako jsou například studny, kanály, ale také záchrana osob z přírodních útvarů. (David Ullrich a kol, Pomůcka pro základní a zdokonalovací kurz vojenského lezení, 2012) 7.2.1. Záchrana spouštěním Nejdůležitějším bodem při tomto způsobu záchrany je založení kotevního stanoviště a podle situace a podmínek zvolíme další postup, kdy použijeme nejvhodnější technické prostředky. Pohyb na laně by měl být plynulý bez prudkých škubavých pohybů. Pro jištění osob používáme dynamické lano a pro spouštění statické lano. Je možné využít pomocné lano, které uvážeme k zachraňované osobě a řídit tak směr spouštění a zabránit kontaktu s možnou překážkou. (David Ullrich a kol, Pomůcka pro základní a zdokonalovací kurz vojenského lezení, 2012) 7.2.2. Záchrana vytažením Způsob vytažení se bude odvíjet od způsobu ukotvení lana. Lano můžeme ukotvit přímo nad místem vytažení nebo můžeme mít kotevní stanoviště mimo směr vytažení. V druhém případě nám jde lano přes hranu otvoru, kde musíme dát pozor na to, aby se lano o hranu nepoškodilo, je možno v takovém případě použít hranovou kladku. Technickým prostředkem pro vytažení je vybudování kladkostroje, protože bez něj je vytahování náročné a je zapotřebí velkého počtu lidí. Kladkou se vede statické lano, na které připneme lezce i zachraňovanou osobu. Pokud je to možné, používáme druhé lano jako jištění, které má svůj pevný 27
kotevní bod. (David Ullrich a kol, Pomůcka pro základní a zdokonalovací kurz vojenského lezení, 2012) 7.3. Letecká záchrana Složky IZS ke své práci často využívají vrtulník společně s lanovýma a lezeckýma technikama, který se jim osvědčil v celé řadě situací. Jedná se především o záchranné zákroky, kdy pomocí vrtulníku dosáhneme nejlepších výsledků. Záchrana pomoci vrtulníku se provádí ve špatně přístupném terénu, kde by hrozil zdlouhavý mnohdy i nemožný přístup záchranářů po zemi. Zraněná osoba zavěšená na laně vrtulníku je vždy doprovázena záchranářem. Použití vrtulníku je závislé na počasí, protože nevlídnost počasí nedovolí zapojit vrtulník do akce. Je kladen přísný důraz na pravidelný výcvik. Nestačí znalost lan a karabin, ale důležitá je také komunikace posádky a především pilotáž stroje. Během takové akce vidíme, jakým způsobem složky IZS mezi sebou spolupracují. K záchranné práci je použit vrtulník Policie České republiky jehož posádku tvoří kombinace záchranářů HZS a RZS. Obrázek č. 2 Využití palubního jeřábu a podvěsu Společně s vrtulníkem se používá palubního jeřábu, který spustí z paluby stroje a nasledně vyzvedne na palubu záchranáře nebo může být tímto způsobem dopravováno zdravotnické, technické vybavení, které budou záchranáři na místě potřebovat. Při evakuaci je možno přepravovat zdravé nebo lehce zraněné osoby v záchranném postroji, který je připnutý k háku jeřábu. Další možností záchrany zraněných osob je využití závěsných 28
nosítek nebo záchranné sítě. Podle závažnosti zranění, se zvolí nejvhodnější způsob přepravy osob. Lze použít podvěsné lano, které je tvořeno dvěma nízkoprůtažnými lany. Na vrtulníku se kotví do předem určených kotvících bodů a nelze regulovat jeho délka. Při použití podvěsu nedochází k vysazení záchranáře z paluby vrtulníku. Podvěs se používá pro přeravu materiálu i záchranářů na nepřístupné místo pro evakuaci zraněných osob. Při záchranné akci vyzvednutí osoby z vody a na led je zapotřebí použít delšího podvěsu aby se zmenšil nepříznivý vliv rotorového proudu. (Internetový zdroj č. 2) Záchrana dřevorubce Ve středu 30. května 2012 kolem poledne vzlétá na základě volání na tísňovou linku vrtulník Letecké záchranné služby Ústeckého kraje. Vrtulník letí na pomoc 28letému dřevorubci, který se zlomeninou bérce uvízl v nepřístupném terénu poblíž Bukové hory na Ústecku. Na konkrétní místo naviguje záchranáře dispečink, který komunikuje s kolegou zraněného. Na místě záchranáři zjišťují, že vrtulník nemůže v prudkém srázu přistát, a proto je nutné ke zraněnému slanit. Záchranáři poskytují základní ošetření a připravují vakuové lůžko, na němž bude zraněný transportován za pomoci podvěsového lana pod vrtulníkem k místu, kde bude moci vrtulník přistát, a naložit do vrtulníku. Zraněný je nakonec úspěšně přepraven do nemocnice. (Internetový zdroj č. 10) Záchrana mladého horolezce Jihočeští záchranáři zasahovali u Orlické přehrady, kde z 15 metrové skály spadl osmnáctiletý mladík. Na místo nehody byly okamžitě vyslány dvě posádky zdravotní záchranné služby Písek a vzhledem k zásahu v terénu i vrtulník s leteckými záchranáři. 29
Lékař u zraněného mladíka vyslovil podezření na poranění hrudníku a zad. Kvůli nepřístupnému místu byl zvolen transport pomocí lanového podvěsu. Vrtulník nejprve přistál na nedaleké louce, kde si záchranáři připravili lanový podvěs. Po chvíli pokračoval vrtulník přímo ke zraněnému se záchranářem připojeným na pětadvacetimetrovém podvěsovém laně. Pilot se přiblížil ke skalní plošině a vysadil zde záchranáře s vybavením. Zraněný byl zafixován ve vakuové matraci a uložen do speciálního transportního vaku. Následně byl záchranář s pacientem opět vrtulníkem vyzdvihnut ze skalní plošinky. Po krátkém letu opět přistáli na blízké louce. Zraněný mladík byl přeložen na lůžko vrtulníku a ve stabilizovaném stavu převezen do nemocnice. (Internetový zdroj č. 11) Slanění je další způsob jak se může dostat záchranář na místo v případě, že vrtulník není vybaven palubním jeřábem nebo se u palubního jeřábu objeví porucha. Slanění je možné přibližně až na osmdesáti metrovou vzdálenost. Vrtulník společně s lanovými a lezeckými technikami ke své práci využívají i speciální útvary PČR jako je Útvar rychlého nasazení nebo Zásahové jednotky. Tyto útvary využívají lanové techniky k taktickému přiblížení pachatelů závažných trestných činů, kdy se slaňují z vrtulníků nebo ze střech domů do míst, kde se tyto osoby nacházejí. Pro slanění z vrtulníků z menších výšek se používá Fast rope v překladu rychlé lano, kdy se nepoužívají žadné jistící a slaňovací prostředky ale pouze pevný stisk rukou a nohou. (Internetový zdroj č. 5) Hlídka Jednotky Operativního Zásahu MP Brno do městské části Řečkovice. Zde, na ulici Žitná, dle oznámení na tísňovou linku 156, měla šestačtyřicetiletá žena volat o pomoc ze svého bytu. Na místě se nacházel přítel této ženy. Ten strážníkům sdělil, že jeho přítelkyně je nemocná, 30
upadla za vstupními dveřmi bytu a není schopna sama vstát. Strážníci opravdu na místě slyšeli volání ženy o pomoc. Byt, ve kterém se žena nacházela, byl ve třetím patře domu. Hlídka zjistila, že má otevřené okno a z pátého patra od ochotných sousedů do bytu slanila. Tento způsob byl vzhledem k situaci nejrychlejší a nebyla ani způsobena žádná škoda na majetku poškozené ženy. Sanitka záchranné služby si převzala ženu do péče lékaře. (Internetový zdroj č. 12) 7.4. Záchrana osob ze stromů Moderní doba přinesla i moderní sporty a jedním z nich je paragliding, který velice často záchranáře lezce zaměstnává. Piloti strojů, kteří neúmyslně přistanou ve větvích stromů nebo drátech vysokého napětí a dostannou se tak, do situace kterou sami nevyřeší. Záchrana osob ze stromů je atypická z několika důvodů. Osoba uvězněná v koruně stromu sama nemůže sestoupit na zem, protože je mnohdy ve velké vzdálenosti od kmene stromu a jaký koliv pohyb může mít za následek pád z výšky. Není možno použít mobilní výškovou techniku pro nepřístupný terén. Nejrychlejším způsobem záchrany je proto využití lezecké skupiny, kerá vybavena speciálním vybavením, které jim umožní rychlou a bezpečnou záchranu osoby, uvězněnou v koruně stromu. Toto vybavení není ve standrardní výbavě lezecké skupiny proto je zapotřebí odborné školení. Výhodou této metody je, že nevyžaduje žádné těžké vybavení, které by bylo obtížné dopravit na místo záchrany a další výhodou je, že záchranáři nejsou limitováni výškou stromu, tak jak je to třeba u žebříku. Charakter zákroku určí nejvhodnější postup, který povede k záchraně osoby. K překonání výškového rozdílu můžeme zvolit. Lezení s použitím postupového jištění Přehozením lana přes vhodnou větev a postupem do výšky 31
Výstup za pomoci speciální techniky pro výstup- stupačky na strom Problém při záchraně osob ze stromů je vybudování kotevního bodu, tak aby zvládl zatížení při záchranné práci. Musíme mít na paměti, že teplota pevnost dřeva ovlivňuje obzvláště v zimě, kdy pod -10 C je práce v lesním hospodářství zakázána. Křehkost stromů se zvyšuje se snižující se teplotou. (Internetový zdroj č. 2) 7.4.1 Speciální vybavení Do speciálního vybavení patří stupačky na stromy. Jsou vyrobeny ze železa nebo hliníku a po vnitřních stranách jsou kovové hroty. Dále jsou vybaveny řemínky z kůže nebo suchého zipu pomoci, kterých se připevní k noze. Lezecké skupiny využívají stupačky pouze ty, které splňují technickou normu, proto není možné využívat stupačky vyrobené svépomoci. Dalším speciálním vybavení jsou vrhače lana nebo stromové praky. Tyto prostředky slouží k natažení lana, kdy se vystřelí horizontálně nebo vertikálně projektil ke kterému je lano přivázané. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena a nemožnost vždy tyto prostředky použít. (Internetový zdroj č. 2) 7.4.2. Způsob výstupu Lezec po nasazení stupaček obepne kmen stromu a konec smyčky ukotví do daného připevňovacího bodu postroje tak, aby po napnutí smyčky byla mezi kmenem a lezcem mezera cca 30 cm. Zabodává postupně stupačky do kmenu stromu, napíná smyčku, která obepíná strom a vyvažuje se tak, aby byl schopen provést další krok. V případě sjetí stupačky polohovací smyčka zabrání pádu. Při výstupu je možné se jistit dynamickým horolezeckým lanem a zakládat body postupového jištění. (Internetový zdroj č. 2) Výstupem vzhůru se mění obvod kmene stromu a je nutné měnit i délku smyčky. Jednou možností je, že je smyčka vybavena uzly s oky od sebe 32
patnáct až dvacet centimetrů a lezec vybírá karabinou správnou délku smyčky odpovídající obvodu kmene. Druhou možností je, že je smyška vybavena blokantem a pouze se posunuje a koriguje potřebná délka smyčky. (Internetový zdroj č. 2) 7.4.3. Záchrana osoby V okamžiku, kdy se dostane lezec k osobě v nouzi, následuje běžný postup záchrany osoby ve výšce. Nejprve se zajistí osoba proti pádu, aby nehrozilo, že se v důsledku práce v koruně stromu osoba zřítí k zemi. Vybuduje se spouštěcí stanoviště a spust je vhodnější, když provádí osoba na zemi. (Internetový zdroj č. 2) Hasičům bylo ohlášeno na linku 150, že na kopci Kozákov spadl paraglidista a zůstal viset i s padákem na špičce stromu. K zásahu vyrazila lezecká skupina semilských profesionálů. Hasiči jezdí do této lokality k záchraně paraglidistů poměrně často a tentokrát měla událost dobrý konec. Obešla se bez jakéhokoliv zranění. V tamním svahu bývá někdy obtížné paraglidistu najít kvůli špatně přístupnému terénu. Dnes odpoledne naštěstí viděli hasiči jeho padák už z vrcholu kopce, neboť se nacházel zhruba 70 metrů pod svahem na patnáct metrů vysokém smrku. Za použití lezeckého materiálu byl paraglidista spuštěn dolu za necelých 20 minut. (Internetový zdroj č. 13) 33
Závěr V této závěrečné práci byly shromážděny informace a poznatky o záchranných pracích členů Integrovanného záchranného systému České republiky, kteří ke své práci využívají lanové a lezecké prostředky. Z těchto informací vyplývá, že jsou tito záchranáři připraveni na úspěšné splnění jakéhokoliv zákroku. Speciální vybavení společně s výcvikem, který všichni absolvují, staví jejich práci na profesiolnální úroveň. Nelze říct, která ze složek IZS je lepší. Základní složkou IZS, která se věnuje záchranně osob ve výškách, a nad volnou hloubkou je HZS a její lezecké skupiny. Tyto lezecké skupiny ve většině případů vyjíždějí na místa nehod, kde je zapotřebí osobu vytáhnout či spustit na zem. Jádrem IZS je proto HZS, tato složka by mohla být tou nejlepší, ale bez spolupráce s ostatními složkami, by určitě neodváděli tak dobrou práci. Lezecké skupiny a ostatní členové IZS, kteří prošli výcvikem a mohou tak pracovat v prostředí, kde kvůli gravitaci hrozí nebezpečí pádu, mají v IZS své místo. V prostředí ve kterém žijeme, hrozí neustále vznik nebezpečné situace, pro kterou šťastný konec právě lezce specialisty potřebuje. Během studie materiálu lanových a lezeckých technik jsem zjistil, že velký počet lidí v mém okolí nemá dostatek informací ohledně problematiky, které se závěrečná práce věnuje. Proto tato práce obsahuje charakteristiku integrovaného záchranného systému a možnosti záchrany osob ve výškách. 34
Seznam použité literatury Monografie : 1. RALEIGH, Duane. Uzly a lana pro horolezce. Praha : Fragment, 2009. 96 s. ISBN 978-80-253-0816-5. 2. DIEŠKA, Ivan; ŠIRL Václav. Horolezectví zblízka. 1. vydání. Bratislava: Olympie, 1984. 444 s. ISBN 2708189. 3. FRANK, Tomáš; KUBLÁK, Tomáš a kolektiv. Horolezecká abeceda. Praha: Epocha, 2009. 664 s. ISBN 978-80-87027-35-6. 4. PANOCHA, Václav. Integrovaný záchranný systém (IZS) v České republice. Praha: Armex, 1997. 93 s. ISBN 80-902283-0-5. 5. BALÁŠ, Jiří; STREJCOVÁ, Barbora a kolektiv. Lezeme a šplháme. Praha: Grada publishing, 2008. 120 s. ISBN 978-80-247-2272-6 6. PROCHÁZKA, Vladimír. Základy horolezectví. Praha: Olympia, 1975. 212 s. ISBN 27-058-75 7. DIEŠKO, Ivan a kolektiv. Horolezectvo zblizka. Bratislava: Olympie, 1989. 356 s. ISBN 80-7096-015-9 8. BANKS, Nick; CREASEY, Malcolm a kolektiv. Horolezectví. Rebo Productions, 2000. 256 s. ISBN 80-7234-148-0 9. zákon 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému ČR 10. ULLRICH, David a kolektiv. Pomůcka pro základní a zdokonalovací kurz vojenského lezení. Univerzita obrany, Brno 2012 Internetový zdroj: 1. Intranet Policie ČR 2. www.hzscr.cz 3. www.climbingschool.cz 4. www.horosvaz.cz 5. www.mvcr.cz 35