Honza a Filip - Deníček z Kypru Autor: Martin Agnus Bobek, 10. 5. 2005 00:00 Neděle, 8.5.2005 - pondělí, 9.5.2005 23:00 Celý tento týden budete mít možnost být prostřednictvím našich deníčků s námi na dalším podniku MS Kyperské rally. Naše posádka nebude na tomto závodě sice startovat, ale díky pochopení našeho hlavního partnera společnosti Matador máme možnost poznat při seznamovacích jízdách tuto náročnou šotolinovou soutěž. Za den odletu jsme zvolili neděli. Je to zejména z důvodu pondělního času určeného na aklimatizaci, seznámení se s místním prostředím, zvyknutí si na jízdu vlevo, zkrátka rozkoukáním se. Zhruba 3 týdny před odletem procházíme nabídky leteckých společností a finální volba padla na řeckou leteckou společnost Helios. Krátce po 14:00 se náš Boeing 737-300 odlepuje od asfaltu ruzyňského letiště a míří s námi do řeckých Atén. Letadlo je zaplněno zhruba z poloviny, proto dochází k malému přesednutí, kterým máme zajištěno dostatečné pohodlí pro cestu. Zhruba v 16:30 náš letoun dosedá v Aténách. 90% lidí opouští palubu, letuška přichází zkontrolovat se jmeným seznamem zbylé pokračující pasažéry. Čas si krátíme povídáním se skupinou továrních mechaniků Škodovky, kteří letí rovněž na Kypr. Přibližně za 40 minut se letadlo začíná opět rychle plnit a na ostrov již pokračujeme plně obsazeni.
Let trvá hodinu a čtvrt, takže na Kypru (Larnaca) přistáváme v 18:45 a ihned si posunujeme hodinky o hodinu dopředu. Další časy v našem deníčku tedy již budou v čase kyperském. Odbavení na letišti probíhá velmi hladce, ale poměrně dlouhou dobu čekáme netrpělivě na zavazadla. Přeci jen, kdyby zůstaly na mezipřistání v Řecku, nebylo by to zrovna optimální Nakonec vše dobře dopadlo, zavazadla přijela zcela v pořádku a my se přesunujeme k půjčovně vozidel. Ukazujeme rezervaci, dostáváme klíčky od našeho nového automobilu a pokyny, kde na parkovišti vůz najdeme. Již je tma a chvilku nám trvá, něž náš nový vůz vypátráme. Několik týdnu před odletem jsme přemýšleli, jaký automobil by byl nejvhodnější z hlediska rytmu tréninku, bezpečnosti, komfortu pro posádku apod. Naším tréninkovým vozem se stal džíp Nissan Patrol. Zvítězilo zejména kritérium strachu o zničení automobilu během seznamovacích jízd (např. proražená vana). Musíme se soustředit na rozpis a ne na každý kámen, navíc na MS není nikdy příliš času, proto nemůžeme přes překážky jezdit krokem. Nakládáme zavazadla do džípu a přesunujeme se o 70 km dále do města Limassol, které je centrem kyperské rally. První zážitky z jízdy jsou pro nás rozpačité, nejenže se jezdí vlevo, ale aby to nebylo tak jednoduché, náš vůz má samozřejmě volant vpravo Legračně to působí ze začátku zejména při nastupování, kdy Honza hledá volant a Filip zjišťuje, že je před ním něco navíc :-) Cesta probíhá zcela klidně, jede se pouze po dálnici a velmi rychle utíká. Hotel nacházíme dle mapy také zcela bez problémů. Ubytování je profesionální. Recepční má již připraveny listy se jmény hostů a číslem pokoje, sám si dopíše jen číslo pasu, požádá o podpis a tím je vše během minutky vyřešeno. Na pokoji si necháváme zavazadla a jdeme na malou večeři. V neděli je na programu již jen spánek.
V pondělí ráno nemusíme pospíchat, budíček jsme si určili na 9:00. V pokoji tma, roztahujeme závěsy a do očí nás ihned udeří zcela modrá obloha a poměrně prudké sluníčko. Jdeme na snídani, kde potkáváme většinu mechaniků, spolujezdce Armina, lidi z logistiky. Snídaně je velice příjemná, sedíme na terase ve stínu, pozorujeme odrážející se sluníčko v dokonale čistém bazénu. Po snídani se vydáváme na malou procházku městem, první kroky vedou k moři. Přichází tak trochu očekávané zklamání, pláž ve městě je znečištěna odpadky. Vracíme se k hotelu, na recepci potkáváme Armina, povídáme si. Užíváme si volného dne a nabíráme síly na seznamovací jízdy. Honza zkouší bazén, Filip podniká ještě jednu procházku do města. Během odpoledne přijíždí Jane se svým spolujezdcem, velmi přátelské setkání. Hlavním tématem je rozbor poznatků z posledního testu. V polovině odpoledne odjíždíme do servisního areálu. Ten je pro letošní rok nový. Je umístěn severně od města, pro diváky, kteří se na tuto soutěž chystají: nejvýhodnější je jet po dálnici okolo města až na exit 28, zde odbočit doprava a po cca 2 km je servis po Vaší pravé ruce. Centrem je budoucí velká sportovní hala ve které je umístěno ředitelství a administrativní část soutěže, na přilehlém parkovišti je prostor pro servisní práce týmů. Celé parkoviště je kaskádovité, hala je na samém vrcholu. Jedno z horních pater je vyhrazeno pro uzavřené parkoviště, druhá polovina patří týmu Mitsubishi. Nižší patro je určeno pro tým Subaru a Pirelli. Další patro okupuje tým Peugeot a Bozian, pod nimi se nachází týmy dokonce tři. Polovina patra patří týmu Škoda, o druhou se dělí Michelin a Kronos. Spodní patro si rozdělily týmy Citroen a Ford. Patro nejvyšší je určeno pro účastníky PWRC, naopak patro nejnižší pro zbytek světa.
Pro diváky, náš názor, nebude tento areál příliš výhodný. V údolí je poměrně velká silnice a hned nad ní se zvedá servisní areál, je zde tedy téměř nulové místo k parkování. Další nevýhodou je skutečnost, že celý areál je ve výstavbě, dnes zde pracovalo mnoho dělníků, budují se chodníky apod. Tovární týmy si poměrně stěžují na velmi malé prostory. Najíždění trucků stěžují vysoké betonové mantinely ohraničující kaskády a instalovat kompletní zázemí WRC týmů vyžaduje opravdu pořádnou dávku trpělivosti a smyslu pro šachy. Výhodou tohoto areálu je povrch asfalt. Na ředitelství probíhá registrace, vyplňujeme informace o našem tréninkovém vozidle, dostáváme potřebné papírové podklady nutné pro trénink a zároveň se dozvídáme, že trénujeme ve skupině P1 a P2, tedy továrních týmů. Jsme vybráni i do skupiny posádek, které musejí mít ve voze umístěnou GPS, takže vyzvedáváme i ji. Následuje přesun zpět na hotel a posádka se rozděluje. Honza chystá auto na zítřejší trénink, instalace GPS, držáku na kameru apod. Filip jde na schůzku posádek startujících v barvách Škoda Motorsport. Zde jsou přítomny nejen posádky, ale i vedoucí tréninkové skupiny a zástupce logistiky. Probíhá přesné rozplánování tréninkových jízd na oba dny, kde budou připraveny rezervní vozy, jaké se budou používat objízdné tratě, jaká akce potřebuje jaký čas apod. Po schůzce nám manager hotelu sděluje zajímavou věc: v hlavní hotelové hale funguje připojení na Internet pro notebooky vzduchem (WiFi), samozřejmě zcela zdarma. Večer proběhne zátěžová zkouška a výsledek v podobě přenesených fotografií vidíte (doufáme, že vidíte :-) ) na Vašich monitorech. Na programu je již pouze večeře a psaní deničku. Celý den se teplota pohybovala okolo 28 st., modrá obloha, nad horami občas bílý mráček.
Vypozorovali jsme ještě jednu zajímavou věc: turistu lze rozeznat na míle daleko. Místní obyvatelé nosí dlouhé kalhoty, turisté kalhoty krátké, trička a černé brýle. Dokonalý rozeznávající znak. Zítra nás čekají první kilometry seznamovacích jízd, již se hodně těšíme a jsme moc zvědavi, co nás čeká. Večer se s Vámi opět podělíme o naše zážitky. Všechny zdraví Honza a Filip