Exkurze po církevních památkách města Brna (Recenze o exkurzi do předmětu HIA255 Křesťanství a sekularizace Evropy v 19. a 20. století) Vypracoval: Adam Chroust, učo: 262172 Cílem exkurze, která proběhla 9. května 2012, bylo seznámení s vybranými církevními stavbami a sakrálními uměleckými díly jihomoravského regionu, především Brna. V plánu bylo seznámit účastníky exkurze, převážně studenty navazujícího magisterského studia historie v Historického ústavu Masarykovy univerzity, s reflexí funkcí liturgického prostoru vybraných staveb, vysvětlit základní liturgické a uměleckohistorické názvosloví a alespoň rámcově vymezit různá uměleckohistorická období. Exkurzi zorganizoval prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. Diecézní muzeum Samotná exkurze začala společnou schůzkou všech účastníků v 14:50 hodin před katedrálou na Petrově, kteří se po úvodním slově prof. PhDr. Jiřího Hanuše, Ph.D. k patnácté hodině přesunuli do blízkého Diecézního muzea. Zde na nás čekala asi třičtvrtěhodinová komentovaná prohlídka stálé expozice pojmenované Vita Christi (Život Kristův), zaměřená na sakrální umění z brněnské diecéze. Kvůli velkému počtu zájemců o exkurzi jsme se rozdělili do dvou prohlídkových skupin, každé s vlastním průvodcem. Přednášející nám zde představil výjimečnou sbírku nejcennějších uměleckých obrazů, soch a reliéfů, pocházejících z diecéze Brno. Celá výstava, která je umístěna do vskutku okouzlujících prostorů historického domu Petrov 1, předkládá návštěvníkům jednotlivé předměty takovým způsobem, aby samy co nejlépe vyprávěly životní příběh a osudy Ježíše Nazaretského. Běžně se při této prohlídce představuje vývoj společně s technikou a principy výtvarného umění. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Další část exkurze následovala po přesunu do kostela Nanebevzetí Panny Marie v ulici Jezuitská. Na počátku nám byl představen Mgr. Tomášem Malým Ph.D.samotný řád jezuitů včetně jeho duchovního otce a spoluzakladatele Ignáce z Loyoly, který se narodil roku 1491 na zámku Loyola v Baskicku. Sluší se zmínit některé mezníky jeho života. Po absolvování dvorské výchovy sloužil jako důstojník španělskému místokráli Navarry Karlovi V. Po svém zranění nohy v bitvě na obranu Pamplony roku 1521 studoval životopisy svatých, a při pouti 1
k Panně Marii Monserratské došlo k jeho obrácení. Brzo se rozhodl stát knězem. Za studií v Paříži dal dohromady okruh přátel, společně s kterými složil sliby chudoby, čistoty a působení jako misionáři ve Svaté Zemi. Jelikož nemohl odjet do Palestiny, vydal se se svými bratry do Říma, kde přijal roku 1537 kněžské svěcení. Poté se rozhodl založit vlastní řád, který pod jménem Societas Iesu (Tovaryšstvo Ježíšovo) potvrdil roku 1540 papež Pavel III. Jako cíl si vytyčili pracovat na vnitřní obnově církve včetně prohloubení křesťanského života. Složili slib chudoby, pokory, poslušnosti a slib poslušnosti papeži. Dále jsme slyšeli, že jezuité přišli do Čech v dubnu roku 1556, tedy asi tři měsíce před smrtí Ignáce z Loyoly. Řád na konci jeho života tvořilo odhadem na 1000 členů. Jezuité, vedení Belgičanem Ursmanem Goissonem, zamířili zprvu do Prahy, odkud se o deset let později (1566) vydali do Olomouce a roku 1570 také do Brna. Prvním jezuitou v Brně byl Alexander Höler s olomouckým biskupem Vilémem Prusinovským. Jezuitům, kteří zde narazili na nevlídné přijetí, poskytli dům na Petrově bratři Grodečtí z Grodce. Působili zde ve funkci probošta a děkana Královské stoliční kapituly. Noviciát byl do Brna přeložen v roce 1573, kdy zde působilo 18 jezuitů. Tito byli z Brna vypovězeni na základě žádosti kapituly císařem Maxmiliánem, který ale za pouhé dva roky zemřel. Jeho nástupce císař Rudolf II. toto vypovězení jezuitů z Brna odmítl potvrdit, a proto sídlí v Brně jezuité dodnes. Zajímavou informací byl fakt, že roku 1581 jezuité získali tzv. herburský klášter patřící doposud sestrám řehole sv. Augustina, na jehož místě vystavěli kolej a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po tomto úvodu do problematiky následovala krátká přednáška o samotné koleji a kostele Nanebevzetí Panny Marie. Dozvěděli jsme se, že samotná kolej, která sloužila svému účelu do zrušení řádu papežem Klementem XIV. v roce 1773, byla zbořena roku 1904. Samotný osud koleje byl velice zajímavý. V roce 1581 do ní přesídlil noviciát České provincie jezuitů, a svého času v komplexu sídlilo gymnázium a seminář určený chudým studentům. Stavitelské práce na přebudování do podoby koleje probíhaly od roku 1582 do 60. let 17. století. S těmito pracemi je spojeno jméno stavitele a kamenického mistra Ondřeje Erna, pocházejícího od Milána. Byl mistrem cechu kameníků a zedníků, a podílel se na stavbách několika kostelů včetně kostela Nalezení svatého kříže, kostela Maří Magdalény, kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích nebo kostela Narození Panny Marie ve Vranově u Brna. S budováním kostela, jedné z prvních barokních staveb v Brně, se začalo v roce 1598 (položení základního kamene), a vysvěcen byl kardinálem Františkem Dietrichsteinem již v roce 1602. Stavbu měl na starosti architekt Antonio Gabri z Itálie, který též přestavěl věž kostela svatého Jakuba. V jeho práci se projevil dekorativní manýrismus. Dalším barokním 2
architektem, který se zasloužil stavbou patra věže se zvonicí o dnešní podobu kostela byl Mořič Grimm. Spojený je též s dostavbou dominikánského kláštera v Brně. Při dalším výkladu se přednášející zaměřil na zajímavé prvky stavby. Zmínil se o dietrichsteinské kryptě vybudované v kněžišti v letech 1605-1607, nice s barokní sochou Madony pod oknem západního průčelí nebo o jezuitském znaku umístěném nad portálem. O znacích interiéru kostela jsme se dozvěděli mnoho informací. Hlavní rozvržení stavby zahrnuje podélnou trojlodní stavbu bazilikálního typu s kněžištěm ukončeným půlkruhem, na jehož stranách přiléhají kaple se sakristií. Dále se mluvilo o kopii obrazu Panny Marie Sněžné na hlavním oltáři, věnovanému koleji generálem řádu sv. Františkem Borgiášem. V kostele se nachází hned několik oltářů ověnčených mnoha sochami, a několik kaplí. Nalézají se zde také dva bloky chórových lavic z let 1602-1605. Autorem štukové výzdoby je Jan Jiří Schauberger. Velkou plochu stropu zdobí malířská práce Felixe Antona Schefflera. Tento německý malíř fresek období baroka a rokoka v té době sídlil v Praze. Jeho fresky v kostele mají mariánskou tematiku, tedy korunování Panny Marie (kněžiště) a Maria, královnou nebes (loď). Scheffler je autorem hlavního oltářního obrazu s tématem nanebevzetí Panny Marie. Výjevy na freskách bočních lodí se tématem váží k jednotlivým oltářům. Program doplnil příjemný hudební doprovod vedený Mgr. Vladimírem Maňasem, Ph.D., zaměřený na dobovou chrámovou hudbu. Byla zmíněna skutečnost, že pouze v kostelech bylo své doby možno slyšet kvalitní hudbu. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie K dalšímu místu prohlídky, tentokráte ke kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie v ulici Křenová, jsme vyrazili ihned po konci předešlé prohlídky. Před kostelem jsme absolvovali krátkou přednášku na téma secese. V rekapitulaci zmíním, že jde o poslední univerzální mezinárodní sloh, jehož pojmenování vzniklo z latinského secessio, tedy odštěpení. Vyjadřovala protest proti těžkopádným historizujícím tradicím klasického umění., a je spojeno s přelomovou dobou tzv. fin de siécle na přelomu 19. a 20. století. Vrchol zažívá kolem roku 1900, a jeho konec je datován do roku 1914. K jeho znakům patří ornamentálnost, lineárnost a plošnost. Centrem tohoto stylu je Paříž, Berlín, Mnichov či Vídeň. Celá secese je chápána jako vyvrcholení předchozího vývoje nebo předstupeň moderny. Secesní chrám je ideálem, který se jen výjimečně podařilo uskutečnit, protože secese byla chápána jako profánní styl. Nejznámější secesní sakrální stavba je La Sagrada Família Antonia Gaudího v Barceloně. Stavbu kostela dostal na starosti první brněnský městský architekt Franz Holik, původem z Vídně. Zde také vystudoval Akademii výtvarných umění jako žák Otty Wagnera. 3
Také patřil k zakládajícím členům Sdružení Německých výtvarných umělců Moravy a Slezska. Franz Holik se ujal stavby vskutku komplexně, jak vidíme při pohledu na jeho plány z let 1906-1910. Řešil jak urbanistický pohled a vybavení interiéru, tak ovlivňoval i výzdobu kostela, který dnes vytváří slohově jednotný interiér. Stavba, započatá roku 1910 na místě zrušené opatrovny, byla slavnostně dokončena v roce 1913. Zastáncem i iniciátorem stavby byl brněnský biskup, hrabě Pavel Huyn. Bez zajímavosti není skutečnost, že základní kámen byl položen v den císařových 80. narozenin, a kostel byl prohlášen za jubilejní k 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. v roce 1908. Věž kostela, na jejímž vrcholu je kubisticky vyhlížející helma, měří 60 metrů. Na vitráži průčelního okna vidíme pak sv. Alžbětu Durynskou. Interiér kostela je vlastní kapitolou stavby. Jednotný sálový prostor je sklenutý betonovou valenou klenbou při využití secesního ornamentálního stylu. Výmalbu zajistil Hans Kalmsteiner, známý spojováním organické formy s geometrickým řádem. V sále převládá žlutozelená barva. Při pohledu nad hudební kruchtu vidíme mezi ornamenty vpletené ptáky, brouky a motýly. V kostelní lodi se střídají mariánské symboly lilie a růže, v presbytáři jsou symbolicky vyobrazeny invokace loretánské litanie. Vitráže oken zhotovil Jaroslav Malý. Na západní stěně vidíme klasický secesní motiv stromu života, v jehož koruně jsou medailony světců sv. Aloise, sv. Mikuláše, sv. Jan Nepomuckého a sv. Eberharda. Velké okno v příčné lodi vyobrazuje scénu posledního švédského útoku na Brno. Na protější straně vitráže chybí, protože byly zničeny výbuchem bomby v roce 1945. Byl na nich vyobrazen portrét Františka Josefa I. s Madonou, sv. Františkem a sv. Josefem. Na hlavním oltáři je mariánský obraz Immaculaty, který maloval Fridrich Hans Wacha. Kompozičně odpovídá proměně Krista na hoře Tábor, klečící Petr a Pavel, dole veduta Brna v siluetě. Bez zajímavosti jistě není, že na obraze sv. Josefa vidíme portrétní rysy císaře. Dalším cenným kouskem výbavy kostela je osmiboká mramorová křtitelnice, zdobená reliéfy čtyř západních otců - Ambrože, Jeronýma, Augustina a Řehoře Velikého. Výklad opět vkusně doplnil hudební doprovod vedený Mgr. Vladimírem Maňasem, Ph.D. z chóru rozprostírajícího se v patře za našimi zády. Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana evangelisty Poslední zastávkou na naší cestě byl Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana evangelisty na křižovatce ulic Jánská a Minoritská, kde sídlí řád menších bratří (františkáni). Program zde začínal v 18:00. Z výkladu místní farské asistentky jsme se dozvěděli, že se jedná o původně gotický minoritský klášter z roku 1257, přestavěný do barokní podoby Mořicem Grimmem mezi léty 1729-1733. Ještě předtím, v roce 1722, upravil presbytář novou klenbou a novými 4
okny. Průvodkyně se kvůli časovému tlaku zaměřila především na dva umělecky výjimečné oltáře s pašijovými motivy. Celý komplex se skládá ze tří nádvoří a dvou kostelů pod jednou střechou. Proměna stavby byla poměrně radikální. Mořic Grimm nahradil trojlodní koncepci původní stavby jednou prodlouženou lodí, postavil nové barokní klenby, zesílil obvodové zdi a nechal postavit také nové průčelí kostela. Pozůstatky původního kláštera jsou dodnes v obvodových zdech kostela. Freskovou výzdobu klenební plochy zajistil brněnský barokní malíř Jan Jiří Etgens v roce 1733, známý svojí uměleckou prací na rajhradském chrámu. Pro kulisy postavám zde použil techniku malované iluzivní architektury. Oltářní obrazy jsou od Josefa Sterna a Felixe Iva Leichera. Prohlídka kostela byla uzavřena tóny varhanní barokní hudby. Po prohlídce hlavního kostela jsem se přesunuli do úchvatné loretánské kaple, stojící na původním hřbitově na severní straně hlavního chrámu. Vystavěna byla mezi léty 1717-1723, a spodobňuje nazaretskou Svatou chýši. Pod ní se nalézají tzv. Svaté schody. Freskovou výzdobu zpracoval brněnský malíř František Řehoř Ignác Eckstein. Celá exkurze byla dobře zorganizovaná, a až na občasné malé nepříjemnosti, jako byla např. stísněnost při prohlídce Diecézního muzea a lorety, na mě zanechala skvělý dojem. Hodnotím ji jako skvělý způsob zpestření studia, při které byla ojedinělá možnost vychutnat si dobovou hudbu v prostorech, pro které byla komponována. POUŽITÉ ZDROJE: SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Academia, 1994. 655 s. ISBN 8020004742. Exkurze po církevních památkách města Brna - Filozofická fakulta MU. [online] [cit. 3. června 2012]. Dostupné z http://www.phil.muni.cz/wcid/home/events/exkurze-po-cirkevnichpamatkach-mesta-brna/. Diecézní muzeum. [online] [cit. 4. června 2012]. Dostupné z http://www.jesuit.cz/brno/. 5