Seniorský zpravodaj Jaro 2010 č. 18 Čtvrtletník uživatelů a zaměstnanců Domova pro seniory Kamenec Váţení obyvatelé, Konečně skončily zimní ponuré dny a zpoza mraků na nás vykoukly první nesmělé paprsky - přišlo jaro! Moţná se Vám při této příleţitosti vybaví probouzející se příroda, kdy vše okolo kvete, voní, rodí se nový ţivot a sluníčko vykouzluje úsměvy na tváři (popřípadě i pár pih na nose) a právě tomuto krásnému období je věnováno nové číslo Seniorského zpravodaje, ve kterém nezapomeneme ani na velikonoční svátky. Přejeme Vám tedy ničím nerušené čtení a těšíme se opět na Vaše příspěvky. Redakční rada
Seniorský zpravodaj 18 2 Obsah Informace z našeho Domova. str. 2 Co jsme společně proţili. str. 4 Ach, ta paměť?!...str. 7 Naši uţivatelé píší.str. 9 Informace z našeho Domova Veřejná sbírka Vedení našeho Domova vyhlásilo se souhlasem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v pořadí první Veřejnou sbírku s účinností od 1. února 2010 do 31. května 2010. Peněţní dary je moţné vkládat do pokladničky ve vstupním traktu Domova a také zasílat na - pro tento účel zřízený účet u KB Ostrava. č.účtu: 43-6061170297/0100. Při vkladu na účet je vhodné ve zprávě pro příjemce uvést: příjmení, jméno a adresu bydliště nebo firmy. Cíl projektu Cílem je pomoct našim, zejména imobilním uţivatelům. Účel vyuţití financí Prostředky z Veřejné sbírky budou vyuţity k financování nákupu kompenzačních a rehabilitačních pomůcek pro naše uţivatele, kteří se tak budou moci snáze dostávat např. na zahradu našeho zařízení. Naše Veřejná sbírka je v poločase. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří svým darem podpořili tuto dobrou věc, kterou děláme pro sebe a také těm, kteří nad finančním darem ještě uvaţují. Počátkem měsíce května bude naše zařízení pořádat benefiční slavnost na podporu Veřejné sbírky, na které vystoupí skupina historického šermu a hudební skupina, která bude hrát pro dobrou zábavu. Občerstvení bude také zajištěno. Výtěţek z této akce bude věnován na konto vyhlášené Veřejné sbírky. Na benefiční slavnost zveme nejen naše uţivatele, ale také jejich rodinné příslušníky a pokusíme se zajistit i účast našich přátel z Polska, kteří provozují obdobný typ zařízení jako je naše. Ing. Juraj Chomič
Seniorský zpravodaj 18 3 Noví pracovníci Počátkem tohoto roku nastoupila na pozici vedoucí sociálního útvaru, paní Bc. Jitka Kociánová. Jiţ několikrát jste ji měli moţnost poznat - například při společenských akcích. Věříme, ţe se zde bude nové paní vedoucí líbit a pomůţe nám také přispět k Vaší spokojenosti. Naše řady posílila také paní Alena Kozlovská, která nastoupila na pozici vedoucí ekonomicko personálního útvaru. Byla Vám jiţ představena na Schůzi uţivatelů s panem ředitelem dne 24. března. Na této schůzi jste se mohli rovněţ dozvědět spoustu informací týkající se našeho zařízení. (R. M.) Mini Market v novém Začátkem dubna byla v našem zařízení nově otevřena prodejna-bufet. Kromě zboţí, na které jste byli jiţ tzv. zvyklí, si nyní můţete zakoupit např. domácí zákusky, přesnídávkové polévky, tisk apod. Při této příleţitosti jsou plánovány stavební úpravy - a to stavba schodiště, které by umoţnilo přístup z ulice. Dále je v plánu vytvoření menší terasy, která bude především v období léta, jistě příjemným zpestřením. Rovněţ bychom rádi poděkovali paní Růţence Hamorské, která nás svou kaţdodenní dobrou náladou, přátelským přístupem a upřímným úsměvem těšila jiţ několik let. Za vše ji moc děkujeme! (R. M.) DpS Kamenec Vás vítá Při pohledu na náš Domov Vás jistě jako první zaujme nové logo, umístěné přímo na štítu budovy. Tento krok má nejen usnadnit orientaci všem, kteří by nás rádi navštívili, ale má také estetický význam - a to ten, ţe reprezentuje naše zařízení. Ostatně, můţete posoudit sami, zda se Vám logo také líbí, jako nám. (R. M.)
Seniorský zpravodaj 18 4 Co jsme společně proţili Vystoupení Babek z Havířova Dne 20. ledna 2010 nás navštívila skupina deseti zpěvaček s harmonikou, které si zvolily název svého krouţku zpěvu a tanečků Havířovské babky. Ale nejsou to ţádné babky, ale ţeny plné elánu. Moc hezky zpívaly a předváděly tanečky u nás v jídelně na pódiu a moc se nám to všem líbilo. Účast byla velká, plný sál nás byl. Pak byly tanečky ve dvojicích i ve čtveřici v krojích. Ukázky ze Slezské besedy, která začíná Sivá holubičko, kdes byla... a po ní pravá slezská Ty sviňoku svinski, tys mi ukrod rýnský..., nebo Červený šátečku kolem se toč a Kovaříčku kovej, kovej a ty fjertušku dymej, dymej... Mnozí to ze školních let znají. Hned jsem poznala, ţe ty zábavné písničky a pěsničky nejsou v lašském a slezském nářečí. Jsou to zhudebněné básně podbeskydské autorky z Frýdlantu pod Ondřejníkem Františky Pituchové. Kaţdému se její básně líbí a i zhudebněné se líbily nám všem. Byli jsme nakonec vyzváni, ať také něco zazpíváme. Tak jsme zvolili písničku, kterou moc ráda a pěkně zpívá Anička Číţková a my s ní - Jana, Zdenka, Eliška a ostatní fortelně Javořina, chlapci javořina, má milá má modré... Moc jsme jim tleskali, přáli hodně zdraví a úspěchu! Dali nám kroniku, ať tam uděláme zápis na památku. A tak se stalo. Ony uţ mají za sebou přes 800 vystoupení a byly v Polsku, v Německu a hlavně všude u nás. Byl to veselý a pěkný záţitek. Děkujeme! (E. B.)
Seniorský zpravodaj 18 5 Ples trochu jinak Měsíc únor je pro mnoho lidí symbolem lásky - to díky 14. 2. a sv. Valentýnovi, ale můţe být také spojován s plesovou sezónou Rozhodli jsme se sloučit obojí a vymysleli tuto akci netradičně - v duchu Valentýnsko kloboukovém. Kreativitě se opravdu meze nekladly a tak jste mohli spatřit mnoho originálních modelů. Nechyběla ani tombola s opravdu pěknými cenami - tou hlavní byl nádherný dvoupatrový dort. (R. M.) Ples ve verších Kaţdý z domova na Kamenci Vám to rád poví, jak byl veselý a hezký ples Valentýnsko kloboukový! Nejdříve nás přivítala, jak se sluší a patří, paní sociální a pěknou zábavu nám přála. Pan Paluzga jako vţdy zpíval, pěkně hrál a vtipy zase přidal. Na úvod, jako vţdycky, zpívaly naše seniorky-babičky pěkné písničky, líbily se nám jako vţdycky. Hrálo se a zpívalo stále dokola a byla i bohatá tombola. Klientů byl plný sál a skoro kaţdý nějaký ten klobouk na hlavu si dal. Leč kdo nejhezčí měl klobouk? Čí klobouk to je? No přece velký kovbojský klobouk pana Florčíka - našeho klienta, byl jako šerif z Kalifornie. OK - tak to je! A ještě, jako vţdycky, byly hezké všechny sestřičky. (E. B.)
Seniorský zpravodaj 18 6 První jarní brigáda 26. března 2010 se vydařila! Moc oceňuji a moc se mi líbila ta spontánnost práce všech seniorů, sestřiček a zaměstnanců z našeho Domova - jak pilně všichni pracovali a snaţili se, aby naše krásná velká zahrada byla zase hezká a aby byla zbavena od všech rozbitých láhví, odpadků, papírků, pomerančů, zbytků chleba... Všechny odpadky přece patří do koše a nemají se rozhazovat kolem domu - ani do zahrady, ani před budovou. Je to nevychovanost, nebo nevzdělanost určitých lidí, kteří bezohledně kolem sebe hází odpadky? Měli by se stydět! Opakovaně se připomíná, ţe čisté a hezké prostředí, ve kterém ţijeme je pro všechny a musíme si je takové udrţovat. Zima pominula, není třeba ptáky krmit, najdou si červíky. Konečně je zahrada pěkně uklizena a upravena, ţe radost pohledět i v pergole posedět. Děkujeme všem obětavým brigádnicím a brigádníkům, ţe se tak pěkně snaţili. I my, co nemůţeme tolik moc chodit, tak jsme alespoň něco zvedli. A kdyţ jsem odpočívala, ţasla jsem, ţe na všechno to smetí bylo třeba deseti pytlů. Brigáda se vydařila a jistě máme z toho všichni dobrý pocit. (E. B.)
Seniorský zpravodaj 18 7 Děti uvítaly jaro nejen tancem Poslední březnový den patřil dětem, které si pro nás připravily vystoupení s bohatým programem. Jaro bylo přivítáno opravdu poctivě - jak se patří - tancem i zpěvem. Věříme, ţe díky nim bude těch prosluněných jarních dnů opravdu hodně. (R.M.) Ach ta paměť?! 16. lekce - Příroda S příchodem jara je spjata především probouzející se příroda. A ta bude také hlavním tématem této lekce trénování paměti. Můţete si vyzkoušet, jak dobře znáte faunu a flóru. Trénování paměti probíhá v našem Domově individuální i skupinovou formou - a to kaţdý týden - v určené dny dle pater, obvykle od 10-11 hodin. (Správné odpovědi naleznete na str. 10). Zvířata v názvu knihy Pokuste se doplnit zvíře a tím i celý název knihy 1. Vladimír Páral - Mladý muţ a bílá 7. Henri Charrière - 2. Robert Merle - Aţ promluví 8. Karel May - Syn lovce 3. Svatopluk Čech - kontra 9. Karel Čapek - Měl jsem a 4. Ota Pavel - Jak jsem potkal 10. Eduard Štorch - Osada 5. Karel Čapek - Válka s 11. Jan Karafiát - 6. Edgar Allan Poe - 12. Zdeněk Sirotka - Muţ se Kategorizace Jednou z technik zapamatování si slov, u kterého nezáleţí na pořadí je mnemotechnická pomůcka - kategorizace. Spočívá v tom, ţe si slova rozdělíme na základě nějaké společné vlastnosti do několika menších skupin po 5-6 slovech. Zkuste si zapamatovat následující seznam zvířat bez rozdělení do skupin:
Seniorský zpravodaj 18 8 datel, pes, škvor, rys, grizzly, panda, slavík, otakárek, jaguár, koala, prase, gepard, ovce, strakapoud, lev, lední medvěd, puma, moucha, vrabec, králík, včela, mýval, slepice, stonoţka, skřivan. A nyní si výše uvedená slova rozdělte do kategorií (můţete pouţít vlastní kategorie, nebo ty, které jsou uvedeny níţe) a opět se pokuste všechny zapamatovat. Je to snadnější, ţe ano? Ptáci - Hmyz - Domácí zvířata - Kočkovité šelmy - Medvědi - Bylinky Pokuste se určit druh bylinky dle popisu. 1. Kdysi se tato rostlina pouţívala jako lidový prostředek proti artritidě a revmatismu a to tím, ţe mimo jiné obsahuje kyselinu mravenčí, která po styku s kůţí tzv. pálí. Pro velký obsah vitaminu C se z ní připravují různé zeleninové pokrmy, je také vyuţívána v kosmetických salónech - zejména jako vlasový zábal. 3. Tato bylinka patří mezi nejznámější léčivky. Pěstuje se téměř po celém světě. Její aromatické listy mají zelenou barvu s hnědým nádechem a výraznou peprmintovou chutí a vůní. Její účinky zmírňují pocity svědění či bolesti, listy mají osvěţující účinky. 2. Tato nerozvinutá květní poupata tropického stromu se pouţívají zejména jako koření. Roste především na Madagaskaru, v Brazílii a Zanzibaru. Vyuţívá se v kuchyni (kompoty, rýţe, rajská omáčka apod.), ale také v kosmetice (tinktura z tohoto koření je vhodná proti vráskám a předchází rovněţ paradentóze) 4. Fialové květy této rostlinky nejen zkrášlí kaţdou zahrádku, ale také nádherně voní. Proto se pouţívá zejména ve formě čaje, nebo éterických olejů. Má uklidňující účinky, pomáhá mj. při bolestech hlavy, stresu či poruchách spánků. Skrývačky V následujících větách jsou ukryty názvy stromů, rostlin a hub. Najdete všechny? Stromy Hledali houby v okolí paseky. Uţ budu brzy připraven. Sestra měla na tomto zubu kaz. Určitě bude ta úloha brzy hotová. Nacházeli se právě v údolí skalnatých hor. Rostliny Moc dobré maso je telecí Nemůţe bez ní ţít. Ten hřebíček Anka zatloukla do zdi. Trávila v pokoji nahoře celé dny. Jeli jsme na kole na vinobraní. Houby Přivezli škaredé počasí. Takovou sochu, jako je svatý Václav, kaţdý zná. Přivezli uhlí, vagon byl úplně plný. Tak snadno jako základní školu absolvoval i gymnázium.
Naši uţivatelé píší Střípky z historie a přírody Seniorský zpravodaj 18 9 Vrátíme se k počátkům? - aneb letmá historie Země První řádky nejčtenější knihy na světě - Bible - nám sdělují, ţe Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale na vodami vznášel se Duch Hospodinův. Dnešní vědci dodávají, ţe Země ve svých počátcích byla horká a ovzduší bylo plné páry a sirného zápachu ze sopečné činnosti. Postupným chladnutím se pára sráţela a začala se vytvářet moře, zatím stále bez ţivota. Jak se na Zemi dostal ţivot, zatím přesně nevíme. Má se však zato, ţe přiletěl na nějakém meteoritu z Vesmíru, jako tak zvaná Jitřenka ţivota. Postupně se vytvářel z jedné buňky ve velmi rozmanitých formách aţ dospěl k dnešní různorodosti - od virů a bacilů aţ k současným rostlinám, slonům, velrybám a člověku. Tento postupný vývoj můţeme sledovat ve zkamenělinách, uchovaných v břidlicích a pískovcích usazených v moři, kam byly splaveny z pevniny spolu s jílovitým bahnem a pískem. Na základě těchto otisků můţeme dnes spolehlivě určit, v jakém prostředí a v jaké době ţili. Nás zajímá, jak to tehdy v prvohorách na Ostravsku vypadalo. Ţivot uţ byl plně vyvinut, převládalo však rostlinstvo, kde dominovaly přesličky a plavuně i desítku metrů vysoké. Přeţily aţ do dnešní doby, avšak jen jako bylinky velikosti 20cm. Po zemi se pohybovali ţivočichové podobní dnešním mlokům, ve vzduchu létaly váţky s 1,0 m rozpětím křídel. V mořích ţily ryby, mlţi v lasturách (škeble) a drobní ráčci - trilobiti. Moře i pevnina dlouhodobě klesaly, naplavované bahno překrylo splavené dřeviny, které bez přístupu vzduchu se měnily na uhelné sloje. Klesající pevnina měla vzhled mísovité prohlubně, které dnes říkáme Hornoslezská pánev. Její rozloha je asi 7000 km², z toho u nás 1500 km². Náš těţební prostor měl rozlohu 316 km², dnes zůstalo jen asi 150 km². Nejstarší část počíná na západě vrstvami Hlučínskými, končí na východě vrstvami Doubravskými. Nejmocnější slojí je na Karvinsku Prokop o mocnosti 6,0m, na Frenštátsku však dosahuje mocnosti aţ 12,0m. Karbonský útvar s uhelnými slojemi pak upadá pod Beskydy a v Jablůnce u Vsetína klesá aţ do hloubky -2000m. Nejdále k jihu jsou ověřeny zbytky karbonského uhlonosného útvaru východně od Brna u Němčiček. Na severu zasahuje tato pánev daleko do Polska. Maxima nadmořské výšky dosahuje táhlým hřbetem od Hlučína po Karvinou okolo 250-300m nad mořem. K severu a jihu spadá do údolí tzv. vymýtiny, vyplněné tře-
Seniorský zpravodaj 18 10 tihorními slíny aţ do hloubky -1000m. Na jiţních svazích jsou suťové kuţely v jejichţ mezerách se ukrývají jodobromové vody, dávající základ Darkovským a Klímkovických lázním. Podloţím karbonského útvaru je devonský vápenec, mocný asi 1000 m. Na povrch vystupuje v Moravské bráně na Přerovsku a Hranicku, kde z něj těţí vápenec Hranická cementárna. Jako zajímavost jsou v něm vytvořeny horkou kyselkou Zbrašovské aragonitové jeskyně, propast v Teplicích nad Bečvou a travertinové kopce u Přerova. Hlubinným vrtem byl zastiţen vápenec v hloubce asi 1400m v Oldřichovicích u Českého Těšína. Na povrch vychází aţ u Krakova v Polsku. Uhlonosný útvar má v ostravské části 146 těţitelných slojí, na Karvinsku asi 66 slojí. Jednu takovou sloj bylo moţno vidět na povrchu i blízko nás. V místech asi 150m od našeho vchodu pod dlaţbou zpevňující svah Hladnova podél ulice Bohumínské na pravé straně směrem k Muglinovu vycházela asi 1,0m nad vozovkou 25cm mocná uhelná sloj zvaná Natalie. Dříve totiţ kaţdá sloj měla své jméno, dnes jsou očíslovány. Neţ však vyšlo rozhodnutí Krajské státní památkové péče a ochrany přírody co se slojí udělat, jak ji případně zakonzervovat, stavební firma ji zazdila a uschovala pod dlaţbou. Takových památek na minulost naší oblasti je i v blízkém okolí dost. Lze shlédnout např. projevy sopečné činnosti, následky mořského příboje na Bazalech, v dáli se tyčící Beskydy jako následek hornotvorného pochodu alpínského vrásnění, postup a ústup skandinávského ledovce Moravskou branou a podobně, v neposlední řadě destruktivní činnost člověka na krajinu, vodstvo i ovzduší, ale i snahu o nápravu. O tom však aţ příště. Lze se jen obávat toho, abychom neuváţenou honbou za stále lepším ţivotním stylem nezhoršili podmínky ţivota na Zemi natolik, ţe bychom se museli vracet k prvním řádkům úvodu tohoto článku a začínat zase od Adama. (J. K.) Správné řešení Zvířata v názvu knihy Skrývačky 1. Mladý muţ a bílá velryba 7. Motýlek Hledali houby v okolí paseky. 2. Aţ delfín promluví 8. Syn lovce medvědů Uţ budu brzy připraven. 3. Jestřáb kontra Hrdlička 9. Měl jsem psa a kočku Sestra měla na tomto zubu kaz. 4. Jak jsem potkal ryby 10. Osada havranů Určitě bude ta úloha brzy hotová. 5. Válka s mloky 11. Broučci Nacházeli se právě v údolí skalnatých hor. 6. Havran 12. Muţ se psem Moc dobré maso je telecí Nemůţe bez ní ţít. Kategorizace Ten hřebíček Anka zatloukla do zdi. Ptáci - datel, slavík, strakapoud, vrabec, skřivan, Trávila v pokoji nahoře celé dny. Hmyz - škvor, otakárek, moucha, včela, stonoţka Jeli jsme na kole na vinobraní. Domácí zvířata - pes, prase, ovce, králík, slepice, Přivezli škaredé počasí. Kočkovité šelmy - rys, jaguár, gepard, lev, puma Medvědi - grizzly, panda, koala, lední medvěd, mýval Bylinky 1. Kopřiva dvoudomá 2. Hřebíček 3. Máta peprná 4. Levandule lékařská Takovou sochu, jako je svatý Václav, kaţdý zná. Přivezli uhlí, vagon byl úplně plný. Tak snadno jako základní školu absolvoval...
Seniorský zpravodaj 18 11 Tvářnost světa se stále mění Zemskou kůru tvoří pevné kamenné desky čili zemské kry, jeţ doslova plavou na ţhavé polotuhé hmotě, tvořící druhý plášť Země. Z hlediska dlouhodobého nic není v klidu. Pevninské kry se různě pohybují, vrásní, lámou, poklesávají do moře či se z něho vynořují, různě posouvají či nasouvají, často starší a mladší a podobně. Práce dnešních geologů spočívá v tom, jak tento zemský propletenec rozplést a ukázat mnoho milionů let trvající vývoj. To se jim pomocí přirozených odkryvů a hlubinných vrtů do nitra Země zatím daří. Aby se geologové mohli lépe orientovat v historii Země, rozdělili si vývoj dle charakteristických znaků na jednotlivé úseky: prahory, prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory. Kaţdý úsek pak na několik etap. Kaţdá etapa byla uceleným stadiem vývoje v trvání několika milionů let. Vţdy se jednalo o zaplavení pevniny mořem. Nevyvratitelným měřítkem času byly zkameněliny ţivočichů, případně jejich schránek. Objevila-li se stejná zkamenělina např. ve vápenci v Americe a Evropě, jednoznačně platilo, ţe patří ke stejnému období. Je dobré znát příčiny mnoha geologických dějů v minulosti, abychom měli pro budoucno jasno, co se můţe s naší matičkou Zemí dít. V úvodu jsme mluvili o zemských krách. Pod vlivem tlaků se někdy stane, ţe kra praskne, tekutá ţhavá láva se vylije na povrch a vytvoří zchladnutím hory nebo jen ploché příkrovy. Láva i ostatní pevnina zvětrávají a materiál se splavováním dostane do moře, kde se vytváří znovu podmořské pláně a vrchy. Dalšími pohyby zemské kůry se vynořují z moře jako pevnina, která se opět větráním a odnosem vodami dostává do moře a celý koloběh se opakuje. Na scénu se dostávají druhohory. Vše bylo změněno. Kde dřív byla pevnina nastoupilo moře a naopak, z moří vystupovaly pevniny většinou jako ostrovy. Ve druhohorách byly skoro celé Čechy pod mořem, nad vodou čněly jen střední Čechy a Českomoravská vrchovina. Vzniká sopečné České středohoří. Rovněţ Morava byla pod mořem, které sahalo daleko na východ, z vody jako ostrov vyčnívaly Tatry. Známé jsou také bílé křídové útesy na Rujaně a i jinde v Pobaltí. Stavebním materiálem těchto ostrovů byly především prahorní ţuly, vzniklé krystalizací zemského nitra tvořeného většinou křemenem, ţivcem a
Seniorský zpravodaj 18 12 slídou. Tyto horniny tvoří prakticky podklad všem pozdějším útvarům jako mořské dno. ţivočichové snášeli vejce jako dnes hadi, ještěrky a ţelvy. Dnešní savci byli teprve na začátku vývoje, měli velikost králíka a přebývali dobře skryti v norách. V druhohorách se změnou prostředí začal usazovat v moři měkký bílý vápenec v němţ nalézáme spoustu zkamenělých mušlí. Dnes se tento vápenec těţí ve Štramberku k výrobě cementu. Malé zbytky tohoto vápence zůstaly porůznu po celé Moravě, ale nejznámější jsou Pavlovské vrchy, známá Pálava. Na Slovensku tyto vápence doslova obalují krystalické jádro Tater - známá je např. Osobitá na Oravě blízko Roháčů a na východě Belanské Tatry. Vápence z tohoto období pokrývají značnou část Slovenska. Ve východních a severních Čechách se usazoval písek, jehoţ zpevněním a následnou erozí vznikaly známé skalní útvary v Českém ráji, Broumovských a Adršpašských skalách, Česko-saské Švýcarsko apod. Zatímco v epoše karbonu převládalo rostlinstvo, v druhohorách nastává rozvoj suchozemského ţivočišstva, z nich zejména dinosaurů a brontosaurů. Dnes nalézáme pouze jejich zkamenělé kostry zejména v Americe. Tito Země ve svém počátku byla ţhavá, tedy polotekutá. Pozvolným chladnutím masa krystalizovala a stala se z ní dnešní ţula. Je to první podloţí pravěkých moří... Později byl její zvětralý povrch odnášen řekami do moře, čímţ se neustále sniţoval... Tak např. dnešní Českomoravská vysočina dosahovala výšky několika tisíc metrů. Vše nad dnešní úroveň bylo splaveno do moří, aby postupně dalo vznik novým pevninám. Ani ţule se však nevyhnuty obrovské tlaky, jimiţ byla přeměněna v krystalickou břidlici - rulu. Vývoj však pokračoval dále, obrovskými tlaky vznikaly z vápenců mramory, mezi nimi z drobných uhelných slojí v jiţních Čechách - tuha. Z jílovitého bahna vznikaly břidlice, které se zejména tady blízko v Oderských vrších těţily jako střešní krytina. Ještě my, jako prvňáčci jsme pouţívali břidlicové tabulky na něţ se psalo kamínkem. Napsané se smazávalo naplivnutím a utřením rukávem. Ale i druhohory končily svou éru, aniţ se zvlášť výrazně projevily v našem okolí, byly však poznamenány rozvojem velkých vejcorodých zvířat a na scénu nastupují třetihory, ale o tom aţ příště. (J. K.)
Seniorský zpravodaj 18 13 Vzpomínka na Tomáše Garrigua Masaryka 7. března si připomínáme 160. výročí narození našeho prvního presidenta T. G. Masaryka. Narodil se v jihomoravském Hodoníně v chudé rodině kočího na statku. Tady, na jiţní Moravě proţil své mládí. Studoval ve Vídni, v Lipsku a v Praze, kde se stal vysokoškolským profesorem. V roce 1912 byl zvolen za Valašsko, které si velmi oblíbil, do Vídeňského říšského sněmu. Počátkem první světové války odjel do Francie, kde spolu s dr. Benešem a dr. Štefánkem kladli základy budoucího československého státu. V této záleţitosti pobýval i v Americe, kde byla tehdy, hlavně v Chicagu, velmi silná skupina českých a slovenských emigrantů. Dostalo se mu i slyšení u presidenta Wilsona. Po rozpadu Rakousko-Uherska se vrátil dne 21. listopadu 1918 do Prahy, uţ jako president nového, svobodného československého státu. V roce 1935 se vzdává úřadu presidenta, ţije na zámku v Lánech, kde 14. září 1937 umírá a je pohřben na tamějším hřbitově. Jeho syn Jan Masaryk byl za druhé světové války ministrem zahraničí naší vlády v Londýně. Tuto funkci zastával aţ do 10. března 1948, kdy za záhadných, dodnes nevysvětlených okolností, umírá. Je rovněţ pohřben na hřbitově v Lánech. (J. K.) 8. březen - svátek MDŢ v letech 1960-1989 V Severomoravských plynárnách, kde jsem byla zaměstnána jako personální referentka, zajišťoval ZV ROH oslavy a akce k Mezinárodnímu dni ţen (dále MDŢ). Například exkurze v n.p. Tonak v Novém Jičíně - výroba klobouků a v technickém muzeu v Kopřivnici - expozice historie výroby automobilů. Dne 8. března, k svátku MDŢ byly přistaveny autobusy u správní budovy a ţeny jely na exkurze. Pak jsme jely autobusem do Frenštátu pod Radhoštěm do hotelu Horečky, kde jsme měly objednány obědy a večeře. Jídelna měla okna s krásným výhledem na celé Beskydy. Po obědě byla schůze a vysvětlení o vzniku MDŢ a ZV ROH nám dal malé dárky a kytičky. Po schůzi byl kulturní program a procházky v přírodě. Pak hrála hudba k poslechu a tanci pro ţeny a organizátory. Po večeři nás autobusy odvezly zpět ke správní budově podniku. Po-
Seniorský zpravodaj 18 14 dobné oslavy byly organizovány kaţdý rok. Prováděly se exkurze do jiných podniků a zájezdy na výletní místa. Například do Roţnova pod Radhoštěm - dřevěné městečko, arboretum Nový Dvůr u Opavy, pak zájezd s obědem na zámek v Šilheřovicích a nejvíce zajímavá exkurze byla v Masokombinátu - jatkách v Ostravě-Martinově a pod. Proto není pravdou co někteří lidé nyní prohlašují, ţe MDŢ za socialismu byl svátek opilých muţů. (V. Š.) Den učitelů - 28. březen Poděkování svým učitelům jsem uţ vzpomínkami několikrát zmiňovala. Na ty dobré vzpomenu častěji, nejen v tento den. V našem Domově seniorů ţije pedagog - pan Milan Trač, který nastoupil po maturitě na Základní školu v Michálkovicích jako mladý učitel. Známe se od roku 1950, tak jsem se pokusila o rozhovor. Souhlasil, ţe bude zveřejněn v našem zpravodaji. V maturitním ročníku chodil po školách na praxi. Po maturitě v Plané u Mariánských Lázní se rozhodl být učitelem. Věnoval se od 13 let hudbě na Lidové škole Leoše Janáčka. Přišel do Ostravy a dva měsíce učil na Základní škole na Zámostní ţáky druhé třídy. Umístěnku v roce 1950 dostal na Základní školuv Michálkovicích. Pan ředitel Trnka ho ve sboru přijal jako syna. Ostatní kolegové pomáhali radami a zkušenostmi. V té době bylo málo učitelů, dostal moţnost si postupně aprobací zvyšovat kvalifikaci. Pan ředitel Trnka, sám výborný muzikant, mu pomohl ustavit dětský pěvecký sbor. Ten účinkoval i mimo školu na různých akcích a byl úspěšný. Děti ho obdivovaly, zpěv a hudba je sbliţovala. Vybudoval si autoritu u svých ţáků i jejich rodičů. Získával větší zkušenosti a stával se dobrým učitelem. Přešel učit na devítiletku. V Michálkovicích postavili novou velkou školu U Kříţe. Zrušeny byly 4 nevyhovující školy. Po čase pro své kvality tam nastoupil pan Milan Trač, jako zástupce ředitele a později byl jmenován ředitelem. Po padesáti letech jsme se tady v Domově potkali. Byl osloven a rád přijal nabídku hudebně doprovázet pěvecký krouţek. Slouţí mu ke zdraví a všichni si toho povaţují. (Z. N.) Dovolte mi zavzpomínat 28. březen je Den učitelů. Kdo by si rád nevzpomněl na školu, na spoluţáky i na tu rošťárnu ve třídách, ale hlavně na některé obzvláště dobré a milé vstřícné učitele, kantory i profesory? Škola obecná, ta se projde hladce. V měšťance to je uţ horší, to uţ je i ta nějaká trojka. Ale ještě jsem prošla i 4. třídu měšťanskou v krásné novější budově v Kunčičkách i s pěknou tělocvičnou a pěknou velkou zahradou. Na zahradě jsme dělali brigády a k této práci, jako pletí jahodí apod. nás vedl p. učitel Kostelný. Za odměnu jsme mohli mlsat jahody. Ale měl nás i v kreslení a rýsování. V čemţ jsem náhodou měla vţdy jedničku. A pak vzpomínám na třídního p. učitele Holveka. Tichý zamyšlený šedovlasý pán, ten nás měl v literatuře. Byla to doba válečná i poválečná, to mi bylo 11 či 12 let. Ve 4. třídě jsme se učili algebru, kterou jsem neměla ráda, ale jiné předměty ano. I psaní na stroji, 2 cizí řeči, těsnopis atd. Pak otec rozhodl, ţe bych měla jít do učení např. na modistku, vyučit se a později si uţ vydělávat pe-
Seniorský zpravodaj 18 15 nízky. Já jsem s tím moc nesouhlasila, chtěla jsem jít na průmyslovku nebo na tak zvanou rodinnou školu. Ale tatínek říkal - nezlob se, ale na studie nejsou peníze. Ještě jsem zapomněla, ţe jsme všichni našeho třídního učitele Holveka moc milovali a i oplakali, neboť ho zavřeli a umučili v koncentráku v Osvětimi. Pak ho nahradil mladý krasavec Theofil Říman. Byl ale také príma i po vyučování vzal kytaru a s námi rád zpíval - např. Aţ nás půjdou miliony, všichni proti větru... Bohuţel, také ho zavřeli do koncentráku. Smutné vzpomínky. A ještě pí učitelka Budínská - inteligentní usměvavá dáma a ráda se chlubila, ţe její dcera chodí na DAMU, ţe bude herečkou v Praze. Ale moc jsem si s ní rozuměla. Pak jsem tedy chodila na střední odbornou školu v Ostravě. To bylo téţ pěkné období. nabídka v rozhlase, ať se senioři přihlásí na dálkové studování v rozhlasové akademii třetího věku (dále RATV). Kaţdé úterý během školního roku byly vysílány v rozhlase přednášky z různých zajímavých oborů. Moc mě to zaujalo. Přednášející byli převáţně z Univerzity Karlovy v Praze: obor hudba - prof. Burian a prof. Svobodová, obor kreativita - PhDr. Marie Königová (prima profesorka), obor asertivita - prof. Klánová, obor literatura - PhDr. Věra Menclová, knihovnictví - prof. Jiří Cejpek (moc milý a vstřícný), obor geriatrie - doc. Vojtěchovský (o chorobách stáří-velmi zajímavá témata), psychosomatika - MUDr. Ota Gregor, filozofie-myšlenky moudrých - milovaná prof. Frýzová (měla nás i na jógu). Biologie, geologie, lidé a my - no bylo toho hodně. Se spoluţáky ze čtvrté třídy měšťanské školy jsme se kaţdoročně scházeli aţ do dnešních let a i na sokolském výročí v Kunčičkách. Je to pěkné, scházet se po letech a pozorovat změny na sobě i ostatních. Přibývající vrásky či zešedlé vlasy, ale hlavně, ţe jsme stále veselí, vţdycky se na sebe těšíme. I letos v březnu jsem dostala pozvánku, ale kvůli úrazu jsem se nemohla zúčastnit. Ještě bych měla vzpomenout a to s vděčností. Po manţelově smrti, kdyţ jsem v 59 letech ovdověla, jsem byla stresována a i jsem se nudila, byla Bála jsem se, ţe to nezvládnu. Ale naopak - my všichni senioři z RATV jsme byli na sjezdu v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pochváleni a odměněni. Ti co uspěli dostali diplomy, z kterých máme velkou radost. Děkujeme paní redaktorce Českého rozhlasu Dagmar Francové, která to vše organizovala, ţe jsme si obohatili své vědomosti v přátelské atmosféře. S mnohými spolu studujícími si stále dopisuji a i s lektory. Měli nás rádi a byli k nám velmi vstřícní a přátelští. Budeme na to období studia v RATV velice vzpomínat. (E. B.)
Seniorský zpravodaj 18 16 Učitel národů Den učitelů slavíme 28. března, v den narozenin světově proslulého Učitele národů Jana Amose Komenského. O místo jeho narození se dohadují hned tři obce na jihovýchodní Moravě - Uherský Brod, Nivnice a Komňa, zásadní dokument však chybí. Jan Amos Komenský ţil v Uherském Brodě, studoval v Přerově na gymnasiu, přešel na vysokou školu do Herbornu v Německu, Amsterdamu a Heidelbergu. Roku 1614 se vrací přes Prahu do Přerova jako rektor latinské školy, r.1616 je vysvěcen na kazatele Jednoty Bratrské. Po poráţce stavovského povstání r.1621 opouští Fulnek, kde mu umírá ţena a obě děti morem. R.1624 přechází do Brandýsa na Orlicí, kde mu poskytuje asyl na svém panství Karel ze Ţerotína. R.1628 odchází do pols kého Lešna, které se stalo centrem českých exulantů bratrské víry. Neúnavně píše pedagogická díla, např. Velká didaktika, Brána jazyků otevřena, Informatorium školy mateřské a Orbis pictus, která mu zajistila věhlas po celé nekatolické Evropě. Byl zván k přednáškám na university několika zemí, tato pozvání však odmítal. Aţ roku 1641 vyhověl pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, kde vystoupil i před Královskou akademií věd. Roku 1642 přichází do Švédska, kde byl pozván, aby provedl reformu školství a napsal pro ně učebnice. Roku 1648 se vrací do Lešna. Westfálským mírem skončily naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Roku 1651 přijímá pozvání uherského kníţete Zikmunda Rákocziho do Sárospataku (Šárišský potok), aby provedl reformu školství. V letech 1654-1656 opět pobývá v Lešně. Za nastalé války mezi Polskem a Švédskem je Lešno vypáleno a Komenskému shořely mimo majetek i cenné rukopisy. Tuto ztrátu nesl velmi těţce, jednalo se o díla, na nichţ pracoval celý ţivot. Téhoţ roku odchází do Amsterdamu na pozvání svého přítele Louise de Geera. V Amsterdamu vychází polovina Komenského spisů. Komenský umírá 15. listopadu 1670 a je pohřben v Naardenu. Jeho potomci ţili ještě v polovině minulého století. S vlastí i církví se loučí Komenský útlým spiskem Kšaft (závěť) umírající matky Jednoty Bratrské, který zakončuje prorockými slovy: Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, se vláda Tvých věcí zase k Tobě vrátí, ó lide český, coţ se splnilo poprvé v roce 1918 a podruhé v roce 1989. Věřme, ţe natrvalo. Tak takový byl smutný osud našeho slavného Moravana, jenţ procházel Evropou jako Učitel národů a jehoţ narozeniny slavíme jako Den učitelů. (J. K.) Zájmy a koníčky Kousek čtení z knihy Františka Kubky - Karlštejnské vigilie Karel odešel do své loţnice. I přistoupila dvě páţata, podávajíce jemu důstojné roucho a zlatý řetěz. Král se odíval a prozpěvoval si z radostného srdce ţalm. Slunce stálo ještě vysoko nad viničními svahy a lesy. Král se oděl a přistoupil k oknu. Před ním leţel jeho milovaný kus české země, v němţ se mu tak zalíbilo, ţe zde postavil tento
Seniorský zpravodaj 18 17 svatý a hrdý hrad. A tu si v mysli přál, aby se podobal tomuto kraji tak čistému, plodnému a spanilému a zároveň tomuto hradu, tvrdému a nepřemoţitelnému. Věděl, ţe na něm dnes spočívají zraky země a ţe na něm zítra budou spočívat oči budoucích. A snesou do něho slávu a čest národů... řekl si. Tak se děje králům. Jejich úkol je veliký a pln zodpovídání. Král vystoupil ze své loţnice a ubíral se svěţí a pevný ke dveřím síně, kde stál ještě nesklizený stůl, za nímţ pan Ješek z Janovic pronesl dnes své jímavé proroctví o království nebeském. Ale král ke dveřím nedošel. Náhle se otevřely a před ním stála a na kolena padla jeho ţena, Alţběta Pomořanská, ta, o které věděl, ţe ho miluje silnou a něţnou láskou. Alţběta klečela a plačíc objímala nohy Karlovy.Karel ji zdvihal, ale nepovstala, nýbrţ promluvila v slzách a vzlycích. Pane, odpusť, nevěděla jsem, co činím. Nikoli pan Hynek Hlaváč, nikoli pan Čeněk ze Ţumburku a nikoliv tvůj věrný kuchař, nýbrţ já, já sama jsem ti podala jedu... Pane, pro Boha milosrdného tě prosím a ţádám, vypusť všechny tři z vězení! Já jsem hříšná, já jsem učinila, zač oni trpěli, já jsem mlčela, kdyţ je mučili, já jsem nepromluvila, kdyţ se na mučidlech přiznávali k tomu, co neučinili! Karel zdvihl svou manţelku násilím ze země. Přikázal jí, aby se posadila a vysvětlila svá slova. I padla ještě jednou královna Alţběta k nohám Karlovým a zardívajíc a plačíc pravila, ţe mu přimísila onoho dne do pokrmu laskavce, bojíc se, ţe ztrácí jeho přízeň a chtějíc jí tak znovu nabýti. Král naslouchal a nevěřil. Chceš zachránit viníky? ptal se přísně. Přísahám, ţe já sama jsem to učinila! Karel zavrtěl váţně hlavou. Nevěříš, ţe tě miluji? ptala se bez dechu královna. Tu se král usmál a políbil ji na ústa. Královna se však vrhla svému manţeli kolem šíje a zavěsila se na ni celou svou proslavenou silou. Král Karel se cítil v této chvíli šťasten: I ty, Alţběto, strádáš, protoţe jsem králem? Polepším se v příštích dnech a měsících. Nechci, aby ses domnívala, ţe tě nemiluji! I dal té chvíle zavolat purkrabího a přikázal mu, aby hnal do Prahy jízdního posla a vzkázal jménem královým, ţe vězňové Hynek Hlaváč na Skalici, Čeněk ze Ţumburku a pomocník vrchního kuchaře se okamţitě osvobozují z pout a propouštějí na svobodu. Potom se odebral se svou chotí do kostela, kde se slouţila slavná vigilie svatodušní. Poţehnání dával kanovník Ješek z Janovic. Kdyţ král s královnou a s veškerým rytířstvem stráţním hradní kapitulou vycházeli z chrámu, šli po koberci zelené trávy a čerstvých květů, které tam hradní lid nasypal. Nad krajem uţ planuly letnicové hvězdy a vzduch byl čirý jako drahokam. (Úryvek z knihy: Kubka, František: Karlštejnské vigilie. Praha, Československý spisovatel 1971. s. 241-242) (E. B. a I. N.)
Seniorský zpravodaj 18 18 Trénování paměti V minulém čísle Seniorského zpravodaje jsme Vás vyzvali, aby jste zkusili vymyslet článek na tento obrázek. Úkolu se výborně ujaly paní Venclová a paní Nosálová. Zde jsou jejich příspěvky: Ještě ty dva kapry a stromeček a nakoupil jsem všechno (V. V.) Příběh z obrázku... Něco vymyslet, snad přece jen. To co vidím na obrázku není kmán, ale jistě bohatý pán z Nemanic, co v krabicích nemá nic? Skrývá svůj klaunský červený nos za hromadou nazdobených krabic? Předvádí těţké břímě, mate mne. Instinkt mi napovídá, ţe jsou prázdné a připravené k ţonglování nebo jinému artistickému výkonu. Moţná se mýlím, ale jeho postoj mne přesvědčuje, ţe nese plnou náruč bohatých dárků. Při dnešní finanční krizi by to bylo opravdu zvláštní. Krabice lahodí oku, jsou krásně a vábně zabalené. Kdyţ se zahledím na ta pokrčená kolena, stále více mne přesvědčuje, ţe balíky jsou plné a těţké. Inu, je to asi šťastlivec co vyhrál v loterii a rád by udělal někomu radost. Ráda mu to usnadním a dám mu adresu na domov seniorů Kamenec. Budeme tak spokojeni všichni. Je to jako v pořadu Hádej, hádej hadači? Na víc uţ má fantazie nestačí. Dobře jste to pro nás vymysleli a já se snaţila to vtipně popsat. Kdyţ se jen jednomu čtenáři na tváři objeví zcela maličký úsměv z toho, ţe se pobavil, tak pachatelé této hříčky budou spokojeni. Splnila účel! (Z. N.) Odraz v zrcadle, dvojčata nebo... Při pohledu na následující obrázek Vás také jistě napadne spousta příběhů, proto neváhejte a zapojte se do tvorby našeho časopisu a zkuste napsat do příštího vydání Seniorského zpravodaje historku či krátký popisek...
Seniorský zpravodaj 18 19 Vaše příběhy Moje první taneční Dovolte mi zavzpomínat. V období plesů a bálů jsem si vzpomněla na moje první tanečního hodiny. To mi bylo 15 let, kdy jsem chodila na střední školu a přišla nabídka, ať se přihlásíme do tanečních, které se konaly v Národním domě (později Divadlo Jiřího Myrona) ve velkém sále plném zrcadel. Tak jsme se přihlásily 3 kamarádky a další děvčata. Naše maminky nám dělaly gardedámy. V té době jsem se zakoukala do mé první a naivní lásky - Pepíčka. Kdyţ jsem mu řekla, ať se také do tanečních přihlásí, nesouhlasil a tak jsem o svoji první lásku přišla a bylo mi to dost líto. Taneční uţ byly zaplaceny, maminka mi ušila pěknou toaletu a začalo se jezdit z Kunčiček do Ostravy do tanečních s Danou a Vlastou. Byla tam dobrá hudba a učitel tance Mistr Šumovský a jeho dcera Jitřenka. Po proslovu a uvítání Mistr zatleskal a řekl pánové, vyberte si kaţdý slečnu k tanci a začne promenáda kolem sálu. A nebylo to jen učení tance, ale také o dobrém a slušném chování - např. ţeny, kdyţ sedí mají mít nohy u sebe a ne vysoko překříţené; muţi, ať dbají, aby dali vţdy ţeně přednost apod. Začalo se polkou. Naštěstí jsem si ze dvou hochů, kteří se mi uklonili vybrala toho vyššího. Byl dost pohyblivý, nešlapal mi na boty, uměl se bavit i smát a dodrţoval bontón a docela jsme se v tanci shodli a nejen v polce, ale i v dalších tancích. Jednou ale pí. Jitřenka onemocněla, Mistr ji omlouval a k předtančení si musel vybrat slečnu z nás. Já jsem se schovávala za mládence a on najednou říká: slečno, neschovávejte se! Všiml jsem si, ţe Vy umíte valčík - tak prosím, pojďte do kruhu. Zachvěly se mi kolena. Hudba začala hrát nejdelší valčík, který znám - Na krásném modrém Dunaji od J. Strausse. Mistr Šumovský se mi uklonil a začali jsme podle krásné hudby tančit. Tak lehounce, ţe jsem ani podlahu necítila, úplně mě jakoby nadnesl a pluli jsme dál a dál. Nikdy na to nezapomenu! Mistr Šumovský tančil jako Bůh a ptal se, kdo mě naučil tančit. Odpověděla jsem můj otec. On rád tančí a miluje hudbu a zpěv. Tak to je dobře, to mu chválím - odpověděl Mistr. Po tanci se mi ještě hlava točila a moje maminka vytahovala krk, aby mě trochu uprostřed kola ţáků viděla. Co člověk proţije, nezapomíná. Můj otec byl později v nemocnici na Fifejdách s infarktem, který se dal ještě naštěstí vyléčil. Byli jsme ho navštívit a jaké bylo překvapení, s infarktem tam leţel i Mistr Šumovský, ale ve vedlejším pokoji. Přes otevřené dveře se naše oči střetly a on mě mírnou úklonou pozdravil. Bylo milé, ţe mě poznal. Ta pěkná vzpomínka, jak jsem si krásně zatančila, prostě ve mně navţdy zůstala. Škoda, ţe uţ mám astma a ţe chodím o hůlce. Uţ to tak dobře nejde, uţ si zatančím snad plouţák nebo tango, ale jenom chvíli. Ale hlavně, ţe můţu ještě aspoň zpívat a ţe vlastně ještě ţiji a kdyţ je mi smutno, na zašlé pěkné příhody si ráda zavzpomínám a vy všichni určitě taky. Proto kdyţ můţete tančete, a kdo můţete, tak zpívejte. To nás ještě drţí při radosti! (E. B.)
Seniorský zpravodaj 18 20 Jak jsem začala létat Narodila jsem se v dělnické rodině v kolonii v Mariánských Horách. Byli jsme chudobní. Měla jsem velmi hodnou a obětavou maminku. Byla jsem horší neţ kluk. Lezla jsem na stromy, přes ploty a přišla jsem domů špinavá v potrhaném oblečení. Sestra Štěpánka byla starší o 7 roků, jak já jsem byla divoká a neposlušná, ona byla klidná, tichá a hodná. Kdyţ jsem povyrostla, chodila jsem ráda cvičit a v atletice jsem běhala sprinty, čtvrtku a skákala do dálky. Bylo mi 13 let, kdyţ začala druhá světová válka. Byl nedostatek jídla, všechno bylo v omezeném mnoţství na lístky (na příděl). Samé zákazy, omezování a strach z Němců. Mnohé střední a vysoké školy byly zavřeny. I kdyţ jsem se dobře učila, měla jsem vizuální paměť, nemohla jsem z finančních důvodů rodiny jít studovat. ASO Ander a syn Olomouc byl od té doby mým zaměstnavatelem. Nastoupila jsem tam do učení a pracovala do mých 70ti let. Moţnosti ke sportování bylo málo, takţe kromě atletiky, jsem hrála košíkovou. Za války byl v ASO ředitelem Němec Laumann. Musím říci, ţe mnoho zaměstnanců zachránil před gestapem. Nejhorší byl gestapák Černý Willy, který byl po válce popraven. A 30. dubna 1945 se rozjasnilo. Byli jsme osvobozeni. Do Ostravy přijel z Olomouce šéf Josef - majitel ASO, nejstarší z pěti bratrů. Na kaţdé schůzi s ním jsme dostali čokoládu, chlebíček nebo ovoce. A co bylo radostnější - 2x týdně po uzávěrce prodejní doby jsme si mohli nakoupit a na zboţí jsme dostali 20% slevu. A na Vánoce šunku, kompoty a z UNRA (to byla po válce pomoc z Ameriky) kakao, čokolády a jiné věci, včetně nylonových punčocháčů. Moje kamarádka Blanka přišla s nápadem, přihlásit se do aeroklubu. A tak jsem začala létat. Byl to dvoumístný americký Piper a o rok později náš Biker. Bylo nás celkem 29 27 kluků a my dvě s Blankou. Musím říct, ţe jsme byly v praxi lepší neţ kluci, rozváţnější a klidnější. Vstávala jsem ráno v půl 4, na letišti v Hrabůvce jsem byla v 5 hodin. Tam uţ byl pan Reţný, skvělý člověk, který v hangáru připravil letadla. Po absolvování potřebných hodin jsme byli všichni na leteckém dnu v Ostravě dekorováni generálem Majerem z ministerstva dopravy. Mám číslo 426. Pak uţ jsem mohla létat vyhlídkové lety s pasaţéry. Redaktor Beránek napsal o nás článek, který nezůstal bez odezvy. Řady ctitelů a obdivovatelů se střídaly u pokladny, kde jsem pracovala. Ale co bylo nejradostnější - to, kdyţ přijel z Olomouce šéf Josef. Dostaly jsme kaţdá 10.000,- Kč. Nemusely jsme podle dohody splácet 5.000,- Kč, které jsme si na kurz létání půjčily od dodavatele uzenin - pana Lhotského. Půjčku jsme vyrovnaly a kaţdé zůstalo 5.000,- Kč. Dala jsem je rodičům, protoţe jsem si uţ v ASO vydělávala. Kdyţ jsem letěla nad kolonií v Mar. Horách, viděla jsem maminku s otcem a sousedy, jak mi mávají. Radost z létání skončila v únoru 1948 po nástupu komunistů. Několika klukům se podařilo uletět do Rakouska. Pro nás ostatní platil zákaz. (Z. F.)