Rozhodčí komise Českého olympijského výboru Čj. 2/2008 Rozhodčí komise Českého olympijského výboru ve složení JUDr. Gerhardt Bubník LLM, předseda, JUDr. Aleš Hušák, místopředseda, JUDr. Pavel Pávek, Mgr. Jan Klapáč a Antonín Procházka, vydala ve věci Odvolatel: Odpůrci: Antidopingový výbor ČR (ADV ČR), zastoupený RNDr. Janem Chlumským, na základě plné moci ze dne 14.10.2008 1/ Český svaz ledního hokeje (ČSLH), zastoupený Mgr. Lukášem Kuhajdou na základě plné moci ze dne 14.10.2008 2/ Luboš Rob tento Rozhodčí nález: 1. Odvolání odvolatele ADV ČR ze dne 2.5.2008 proti rozhodnutí Disciplinární komise Českého svazu ledního hokeje (DK ČSLH) ze dne 22.4.2008, kterým byl závodníkovi Luboši Robovi uložen podle článku 10.3. Směrnice zákaz činnosti na dobu od 22.4.2008 do 8.9.2008 včetně, se vyhovuje. 2. Rozhodnutí DK ČSLH ze dne 22.4.2008, se zrušuje a nahrazuje se tímto novým rozhodnutím. 3. a/ Závodník Luboš Rob se dopustil porušení dopingového pravidla podle článku 2.1. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v ČR ze dne 30.4.2004. b/ Za toto porušení se mu podle článku 10.2. Směrnice ukládá zákaz činnosti na dobu 2 (dvou) roků. Tento trest začíná dnem 22.4.2008 a
započítává se do něho doba od 24.11.2007 do 21.4.2008. Trest končí dnem 24.11.2009. 4. Podle 19. odst. 6 Jednacího řádu je ČSLH povinen zaplatit ADV ČR částku 3. 000,- Kč jako náhradu poplatku za odvolání a to do 15 dnů od doručení tohoto nálezu. 5. Ostatní náklady odvolacího řízení nese každý z účastníků ze svého. Odůvodnění: 1. Pravomoc a složení Arbitrážní komise 1.1. Pravomoc Rozhodčí komise (dále jen Komise ) rozhodovat v dané věci je dána podle čl. 4, odst.1 článku Stanov Českého olympijského výboru, podle kterého do působnosti Rozhodčí komise spadá rozhodování o odvoláních proti rozhodnutí disciplinárních orgánů sportovních svazů olympijských sportů ve sporech souvisejících s použitím nedovolených podpůrných prostředků. Uvedené ustanovení bylo promítnuto ve stejném znění do článku 2.1. Statutu Rozhodčí komise Českého olympijského výboru a do 1, odst.a) Jednacího řádu Komise (JŘ). V daném případě se jedná o odvolání proti rozhodnutí Disciplinární komise Českého svazu ledního hokeje ( dále jen Svaz ), člena Českého olympijského výboru, kterým byl uložen trest za nález zakázané látky v tekutině z těla odvolatele (doping). 1.2. Pravomoc této Komise je v současnosti založena též ustanovením čl. 13.2.2. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v ČR (dále jen Směrnice ), kterou vydal Antidopingový výbor ČR (dále jen ADV) a která je závazná pro všechny sportovní svazy a jejich členy. Všichni účastníci řízení také při jednání dne 15.10.2008 do protokolu výslovně prohlásili, že pravomoc Komise uznávají. Dále prohlásili, že nevznášejí námitky proti žádnému členu Komise. 1.3. Pravomoc Komise projednat a rozhodnout o podaném odvolání odvolatele, a to ve složení uvedeném na začátku tohoto nálezu, je tedy bez jakýchkoli pochybností dána. 1.4. Rozhodnutí DK ČSLH bylo doručeno ADV dne 23.4.2008 a odvolání bylo podáno na poště dne 5.5.2008. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání odvolání je podle u 9, odst. 1 JŘ i podle čl. 13.5. Směrnice 15 dnů, bylo odvolání podáno včas. 2. Skutkový stav 2.1. Luboš Rob je již mnoho let vrcholovým sportovcem v ledním hokeji. V době dopingové kontroly hrál 1.ligu za klub HC Kometa Group z Brna. 2
2.2. Dne 24.11.2007 hrál ligový zápas v Chomutově a po zápase byl určen k dopingové kontrole, která proběhla bez komplikací. Podle zprávy oddělení dopingové kontroly Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, která je akreditovanou laboratoří WADA, z 14.1.2008 byla ve vzorku moče odebrané L. Robovi nalezena látka efedrin v množství přes 66 nanogramů. Povolené množství této látky podle Seznamu zakázaných látek je 10 ng. Výsledek kontroly byl sportovci oznámen dne 17.1.2008. Na jeho žádost byla provedena 31.1.2008 též analýza vzorku B a dle zprávy laboratoře byl nález uvedených látek potvrzen. Tento výsledek byl sportovci a také Svazu oznámen dne 1.2.2008. Výsledky těchto analýz L. Rob nezpochybnil. 2.3. Efedrin je na seznamu zakázaných látek, který vydal odvolatel Antidopingový výbor ČR na základě seznamu vydaného Světovou antidopingovou organizací (WADA). Patří však mezi tzv. látky specifické, jak o tom bude níže pojednáno. 2.4. Na základě uvedených zpráv laboratoře vydala Antidopingová vyšetřovací komise ADV dne 11.3.2008 rozhodnutí o tom, že L. Rob porušil antidopingová pravidla dle článku 2.1 Směrnice a podala o tom zprávu Svazu. 2.5. Na základě toho zahájila Disciplinární komise ČSLH (dále jen DK) disciplinární řízení. Nejprve rozhodnutím z 8.2.2008 pozastavila sportovci závodní činnost do konečného rozhodnutí případu. Později, po jednání dne 22.4.2008 vydala DK rozhodnutí, že se L. Rob trestá podle čl.10.2. a 10.3 Směrnice zastavením závodní činnosti do 8.9.2008. Rozhodnutí DK nemá žádné bližší odůvodnění kromě konstatování, že bylo prokázáno použití zakázané specifické látky. Je napsáno ve formě krátkého dopisu a neuvádí, ani kdy trest začíná (tedy jak dlouhý trest byl vlastně uložen), ani jaká doba pozastavení činnosti se do trestu započítává. 2.6. Proti uvedenému rozhodnutí podal odvolání ADV. V odvolání ADV namítal, že uložený trest neodpovídá Směrnici a to proto, že sportovec Rob žádným způsobem neprokázal, že by se jednalo o neúmyslné porušení antidopingového pravidla ani že efedrin nebyl užit za účelem zvýšení sportovního výkonu. ADV poukazoval na to, že v protokolu o dopingové kontrole neuvedl sportovec žádný lék užívaný v době 7 dnů před kontrolou, že ve zdravotních záznamech předložených sportovcem jsou nesrovnalosti a že velmi vysoké množství nalezeného efedrinu vylučuje, že by mohlo pocházet jen z běžných leků. Po formální stránce namítal ADV, že rozhodnutí DK je nepřezkoumatelné již z toho důvodu, že neobsahuje žádné zdůvodnění pro použití čl. 10.3. Směrnice, který umožňuje za určitých podmínek snížit dvouletý trest obligatorně předepsaný pro prvé porušení čl. 2.1. Směrnice. Podle stanoviska ADV nebyly splněny podmínky pro použití článku 10.3. Směrnice a trest měl být uložen podle článku 10 odst. 2. v trvání 2 let. 2.7. Na odvolání podal sportovec L. Rob dne 17.9.2008 vyjádření. V něm opakoval sportovec vysvětlení toho, jak se efedrin dostal do jeho těla, které podával již v době šetření prováděného Antidopingovou vyšetřovací komisí ADV v březnu 2008 L. Rob uvedl, že 22.11.2007 navštívil svého ošetřujícího lékaře dr. Kecskeméthyho kvůli silným bolestem v krku, kašli a teplotě. Ten mu předepsal 3 léky a sice Doxyhexal, 3
Clarinase a pak jeden lék, který se měl podle receptu připravovat v lékárně. Rozpis léku byl na receptu uveden a byl tam i efedrin, ale on receptu nevěnoval tehdy pozornost. Jmenovaného lékaře v minulosti informoval, že je sportovcem a že nesmí užívat léky, které by obsahovaly zakázané látky. Proto mu při návštěvě dne 22.11.2007 uvedené skutečnosti neopakoval a spoléhal na lékaře, že léky, které mu předepsal, žádné zakázané látky neobsahují. Po pozitivním výsledku dopingové kontroly navštívil znovu dr. Kecskeméthyho a vyptával se na léky, které mu předepsal, protože jinak si pozitivní nález nedovedl vysvětlit. Teprve tehdy se dozvěděl plné složení léku připravovaného v lékárně a to že byl v něm i efedrin. Jelikož to v době užívání léku nevěděl, nemohlo jít o užití látky v úmyslu zvýšit sportovní výkon. Nanejvýš prý se mohlo jednat o nevědomou nedbalost zanedbatelného stupně. Považuje proto rozhodnutí DK za správné a navrhuje, aby jako takové bylo potvrzeno. 2.8. Svaz podal dne 19.9.2008 na odvolání stručné vyjádření, ve kterém sděluje, že vedení Svazu považuje napadené rozhodnutí DK za správné a odpovídající veškerým náležitostem. Podle stanoviska Svazu L. Rob prokázal naplnění podmínek pro použití čl. 10.3. Směrnice. Stejně jako L. Rob navrhl Svaz, aby rozhodnutí DK bylo potvrzeno. 2.9. Komise si vyžádala od ADV a od Svazu veškeré spisové materiály, které byly shromážděny, jakož i Disciplinární řád, Stanovy a další předpisy Svazu. 2.10. Poté nařídila ústní jednání na 15.10.2008, předvolala k němu účastníky a sportovce Roba vyzvala, aby k jednání přivedl jako svědka dr. Kecskeméthyho. 3. Provedené důkazy 3.1. K ústnímu jednání dne 15.10.2008 se dostavili L. Rob osobně a zástupci obou dalších účastníků. L. Rob uvedl, že dr. Kecskeméthyho jako svědka nepřivedl, resp. že ho o osobní svědectví ani nepožádal, protože si myslí, že by mu to nebylo příjemné. 3.2. V zájmu zásady bezprostřednosti a v zájmu objasnění skutkových okolností byl sportovec L. Rob při jednání podrobně vyslechnut. Z jeho výpovědi považuje Komise za významné zejména následující skutečnosti: a) Sportovec se necítil dobře již při zápase, který se konal dne 21.11.2007. Přestože byl přítomen klubový lékař MUDr. Kašpar, sportovec mu svůj zdravotní stav nehlásil a nepožádal ho o lékařskou pomoc. b) Následující den ráno jel s manželkou 50 km autem z Českých Budějovic do Prachatic za dr. Keczkeméthym na vyšetření. Dr. Kecskeméthyho zná, protože mají chatu ve stejné vesnici. L. Rob však neví jistě, zda kmenovou kartu pojištěnce má u dr. Kecskeméthyho nebo u jiného praktického lékaře. c) MUDr. Kecskeméthy věděl, že L. Rob je profesionálním sportovcem, a proto mu již nic jiného nevysvětloval. Neřekl mu, že jako sportovec podléhá předpisům o boji proti dopingu, neinformoval ho o zakázaných látkách a nepředal mu jejich Seznam. d) Nezeptal se dr. Kecskeméthyho, zda v předepsaných lécích není nějaká látka, která se užívá k dopingu. 4
e) Léky mu vyzvedla v lékárně v Prachaticích manželka, zatímco on čekal v autě a poté léky začal hned užívat. f) Nemůže vysvětlit, proč ačkoli bral tři léky, neuvedl na formuláři dopingové kontroly v příslušné rubrice ani jeden lék. Formulář si přitom přečetl a připouští, že na uvedení léků, doplňků výživy a vitaminů byl ještě zvláště upozorněn dopingovým komisařem. g) Jako nemocný neležel a hned následující den po návštěvě lékaře odjel ke svému klubu do Brna a další den, tj. 24.11.2007 pak ráno s klubem trénoval. Večer hrál zápas, po kterém následovala dopingová kontrola. h) 13.2.2008 navštívil dr. Kecskeméthyho, aby se ho zeptal, zda snad léky, které mu v listopadu předepsal, nemohly obsahovat efedrin. Dr. Kecskeméthy mu po prohlednutí záznamu potvrdil, že lék, který byl označen názvem Coffeini a který se připravoval v lékárně podle jeho předpisu, obsahoval efedrin. To si dr. Kecskeméthy uvědomil až dodatečně, protože v počítači má lék označený pouze zkratkou. i) Dr. Kecskeméthy mu vystavil postupně celkem 3 zprávy, které byly přeloženy k důkazu. j) L. Rob si nepamatuje,zda kopii receptu s razítkem lékárny obdržel v lékárně nebo přímo od dr. Kecskeméthyho. Zařizoval to však dr. Kecskeméthy, protože když přijel L. Rob do Prachatic, byl recept již připraven. Neví proto, jak v lékárně tento starý recept vyhledávali. Rovněž si nepamatuje, zda lékařské zprávy a záznam dr. Kecskeméthy teprve při jeho návštěvě vyhledával v počítači nebo zda je již měl připravené a vytištěné. k) L. Rob opakovaně prohlásil, že vědomě nevzal žádnou látku ke zvýšení svého sportovního výkonu, a že i když zakázanou látku neužil vědomě, uložený trest přijal, protože ho považoval za spravedlivý. Na závěr uvedl, že ve svém věku je dnes v situaci, kdy jakýkoliv delší trest by znamenal konec jeho sportovní kariéry. Tento případ je pro něho ponaučením, je si vědom své odpovědnosti a do budoucna rozhodně bude dbát na to, aby všechno, co souvisí s jeho zdravotním stavem, projednával s poučenými odborníky a věří, že se nic takového již nebude opakovat. 3.3. Komise provedla důkaz všemi obdrženými písemnostmi, konkrétně: protokolem dopingové kontroly ze 24.11.2007, zprávou laboratoře z 14.1.2008, oznámením ADV o výsledku analýzy vzorku A z 17.1.2008, žádostí L. Roba z 31.1..2008 o kontrolní analýzu a slyšení před AVK, zprávou laboratoře z 1.2.2008, oznámením ADV o výsledku analýzy vzorku B z 1.2.2008, zdravotním záznamem MUDr. Zsolta Kecskeméthyho s datem 13.2.2008, kombinovaným zdravotním záznamem MUDr. Kecskeméthyho s datem 13.2.2008, ve kterém je zařazen i záznam z 22.11.2007, lékařskou zprávou MUDr. Kecskeméthyho z 13.2.2008, kopií receptu vystaveného dr. Kecskeméthym s datem 22.11.2007, Stanovami Svazu, Disciplinárním řádem Svazu. Z těchto písemných důkazů, konstatuje Komise zejména tyto skutečnosti: a) v protokolu o dopingové kontrole z 24.11.2007 je rubrika s textem Prohlášení o lécích, doplňcích výživy. Uveďte všechny léky na předpis i bez předpisu nebo 5
doplňky výživy včetně vitaminů a minerálů užité během posledních 7 dnů vodorovně proškrtnuta a navíc je v této rubrice uvedena 0. b) Zdravotní záznam dr. Kecskeméthyho, který je evidentně vystaven počítačem dne 13.2.2008 v 10:46 hod., obsahuje i záznam s datem 22.11.2007 a časem 11:43. Týká se pacienta Luboše Roba a obsahuje závěrečnou diagnózu: faringitis a tyto předepsané léky: Doxyhexal, Clarinase a Coffeini 0,1. c) Lékařská zpráva vystavena rovněž na počítači s datem 13.2.2008 a časem 10:46. obsahuje tento záznam: Přichází pro výpis z dokumentace, jak marodil v listopadu, co bral za léky: Doxyhexal 100mg 2XD, Clarinase repetabs a magistraliter léky: Ephedrini chlorati, 0,015 Coffeini 0,1 Extr. Belladonnae sicc. 0,20 M.f. pulv. D.t.d. NoXXXX/quatro decem/ D.s. 3XD d) Další zdravotní záznam, rovněž z počítače, nese datum 13.2.2008 a nejprve se v něm opakuje celý záznam z 22.11.2007, konstatovaný výše sub b). Pak následuje obsah lékařské zprávy z 13.2.2008 uvedené výše sub c), avšak po ní následuje opět datum 22.11.2007 a čas 11:44. e) Kopie receptu s číslem série YK 0613884 vystaveného dr. Kecskeméthym pro L. Roba nese datum 22.11.2007 a je na něm uvedený pouze jediný lék a to lék, který má být připraven v lékárně. Složení je totožné se složením uvedeným výše ve zprávě sub c). V poslední řádce není však uvedeno D.S. 3XD, nýbrž: D.S. Na povzbuzení. Na přední straně léku je pak razítko lékárny Na Sídlišti v Prachaticích. V razítku ani jinde na receptu není uvedeno datum přijetí receptu lékárnou. 3.4. Žádný z účastníků neměl návrhy na provedení dalších důkazů, a Komise ukončila proto důkazní řízení. 3.5. Ve svých závěrečných přednesech setrvali všichni účastníci na svých předchozích návrzích. 4. Hodnocení důkazů 4.1. Je nesporné, že efedrin, který patří do skupiny stimulantů, je zakázanou látkou, že však je zároveň látkou zařazenou mezi tzv. látky specifické. Specifickými látkami jsou látky, které se zpravidla u sportovců tolerují do určité hranice vzhledem k tomu, že se nacházejí v běžně dostupných lécích. Tato hranice však v žádném případě nesmí být překročena v době soutěží, protože i tyto specifické látky mohou mít vliv na sportovní výkon. I v případě překročení stanovené hranice při soutěži může v určitých případech být uplatněna nižší sankce, nežli je sankce pevně předepsaná v případě nálezu jiných zakázaných látek. Pro právní posouzení tohoto případu je proto rozhodující článek 10.3 Směrnice. Tento článek stanoví: 6
Jestliže sportovec může jasně prokázat, že použití specifické látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu, bude doba zákazu činnosti stanovená v článku 10.2 nahrazena následovně. Při prvním porušení pravidel minimálně varování a napomenutí a žádný zákaz činnosti pro příští akce, maximálně zákaz činnosti na jeden rok. Jak přímo vyplývá z doslovného znění tohoto ustanovení, článek 10.3 může být aplikován pouze v případě, že sportovec jasně prokáže, že použití specifické látky, to znamená léku, který takovou specifickou látku obsahuje, nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu. Slovo prokázat má v právní terminologii zcela jednoznačný význam, a sice že musí být předložen přesvědčivý důkaz skutečnosti, která je tvrzena. Samotné tvrzení není ještě důkazem. Výklad tohoto ustanovení Směrnice, resp. stejného ustanovení Světového antidopingového kodexu, byl předmětem několika rozhodnutí nejvyšší instance v oblasti rozhodování ve věcech dopingu, tj. Sportovního arbitrážního soudu v Lausanne. Tato Komise již ve svých dřívějších rozhodnutích postupovala podle judikatury tohoto arbitrážního soudu, a Komise proto v tomto směru odkazuje např. na nález č. 1/2006 i na nález č. 4/2007. Důkazní břemeno, pokud jde o skutečnost, že použití specifické látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu, nese sportovec. Nutným předpokladem (podmínkou), aby se eventuálně mohlo dojít k závěru, že látka nebyla užita s úmyslem zvýšit sportovní výkon je, že sportovec nejprve p r o k á ž e, jak se látka do jeho těla dostala. 4.2. Komise dospěla k závěru, že v daném případě L. Rob důkazní břemeno jemu Směrnicí uložené neunesl, tedy že neprokázal, že efedrin neužil v úmyslu zvýšit svůj sportovní výkon. Kromě svého vlastního tvrzení, které navíc je postaveno na domněnce a nikoli vědomosti, nepředložil žádný hodnověrný a přesvědčivý důkaz, který by jeho domněnku prokázal. 4.3. Tvrzení L. Roba spočívá na údajném vysvětlení MUDr. Kecskeméthyho o složení jednoho z léku, který měl 22.11.2007 L. Robovi předepsat. Toto vysvětlení však existuje jen v podání L. Roba, protože MUDr. Kecskeméthy nebyl a ani nemohl být jako svědek vyslechnut, když L. Rob, přestože k tomu byl Komisí vyzván, dr. Kecskeméthyho vůbec nepožádal, aby se k jednání dostavil. V případě, že obviněný sportovec tvrdí, že zakázaná látka se do jeho těla dostala v léku, který předepsal lékař, jde o tak závažnou skutečnost, že je vyloučeno, aby dotyčný lékař nebyl vyslechnut jako svědek, a to tím spíše, jestliže v písemnostech, které tento lékař dal k dispozici, jsou nesrovnalosti, které bez osobní výpovědi lékaře není možno odstranit či vysvětlit. Je třeba otevřeně říci, že Komise má o správnosti předložených záznamů dr. Kecskeméthyho i jeho receptu vážné pochybnosti, a to nejen pro nesrovnalosti, které budou ještě zmíněny, ale hlavně pro zcela nevěrohodné vylíčení onemocnění a léčby L. Robem samotným. 4.4. Komise dospěla k závěru, že výpověď L. Roba je nevěrohodná z těchto důvodů: a) L. Rob je profesionálním hráčem hokeje a měl uzavřenou profesionální smlouvu. Sám musel připustit, že tato smlouva mu ukládá, aby veškerá onemocnění hlásil 7
klubovému lékaři. Ačkoli mu dle jeho tvrzení nebylo dobře již při zápasu dne 21.11.2007 a ačkoli klubový lékař byl přítomen, nic tomuto lékaři nehlásil. Odpověď na otázku, proč nic klubovému lékaři nehlásil, zůstal L. Rob dlužen. b) Klubovému lékaři nenahlásil ani dodatečně, že byl u jiného lékaře a že bere léky tímto lékařem předepsané. c) Místo toho pak jel L. Rob druhý den ráno 50 km z Českých Budějovic do Prachatic za praktickým lékařem, ačkoli se jednalo o běžné nachlazení. d) L. Rob nemohl ani potvrdit, že dr. Kecskeméthy je jeho stálým praktickým lékařem, u kterého má kmenovou kartu pojištěnce. e) L. Rob nezameškal v důsledku údajného onemocnění žádný trénink ani zápas. f) Za zcela zásadní považuje Komise skutečnost, že ač dle svého tvrzení užíval v době dopingové kontroly, tj. 24.11.2007, celkem 3 léky předepsané dr. Kecskeméthym, a ač výslovně dotázán dopingovým komisařem, L. Rob na formuláři dopingové kontroly žádný lék neuvedl. Proč žádný lék neuvedl, nedovedl L. Rob vysvětlit. Není možno uvěřit tomu, že by člověk, který se cítí nemocen a užívá 3 léky, mohl zapomenout, že nějaké léky užívá, zvláště když je na léky výslovně dotazován ústně i písemně. Spíše se muselo jednat o vědomé zatajení léků a takové jednání pak má smysl jen tehdy, když je co tajit. g) L. Rob rovněž uvedl, že hned po návštěvě dr. Kecskeméthyho mu manželka ještě v lékárně v Prachaticích léky vyzvedla, zatím co on čekal v autě. Přitom lék, který údajně obsahoval právě efedrin, byl lék, který je nutno dle receptu v lékárně připravit (lék magistraliter ). Komise považuje za vyloučené, aby takový lék připravila lékárna na počkání. I kdyby však z nějakého důvodu byla lékárně ochotna ihned začít s přípravou léku, pravděpodobně by L. Rob nehovořil o vyzvednutí léku a následném odjezdu do Českých Budějovic, protože by na lék musel v autě čekat velmi dlouho. 4.5. L. Rob předložil postupně 3 zdravotní záznamy, které si vyžádal od dr. Kecskeméthyho. Tyto záznamy byly popsány výše sub 3.4, b) d). Má jít zřejmě o kopie záznamů, které byly uloženy v počítači dr. Kecskeméthyho, neboť je na nich uveden i přesný čas. Zvláštnost, která zůstala zcela nevysvětlena, spočívá v tom, že na dokladu uvedeném sub 3.4. d) po záznamu z 22.11.2007 a následujícím záznamu z 13.2.2008, opět následuje datum 22.11.2007 a čas 11:44. 4.6. Další nevysvětlenou nesrovnalostí zůstává určitá odlišnost předloženého receptu, jak od prvního zdravotního záznamu 22.11.2007, tak od záznamu z 13.2.2008. a) v prvním záznamu je jako lék, vedle Doxyhexalu a Clarinase, uveden lék Coffeini 0.1. (1). Na záznamu z 13.2.2008 je však lék uveden ve složení popsaném výše sub 3.4. c). b) na záznamu z 13.2.2008 je u předepsaného množství zmíněného léku uvedeno: No XXXX/quatro decem/, což znamená 40 dávek. Na receptu s datem 22.11.2007, který by měl zdravotnímu záznamu odpovídat, je však uvedeno: No X/decem/, což znamená 10 dávek. c) na záznamu z 13.2.2008 je pak u dávkování uvedeno:d.s. 3XD, tedy třikrát denně, zatímco na receptu je místo dávkování uvedeno slovo na povzbuzení d) je také velmi nepravděpodobné, že by lékař měl lék, složený z mnoha látek, uložený v počítači pouze pod názvem jedné z těchto látek, a to ještě podle látky, která je ve složení uvedena na druhém místě, zvláště když tato látka (kofein) 8
sama o sobě může být rovněž lékem. Zdravotní záznam, který se převádí i do lékařské zprávy, by pak navíc mohl být pro jiné lékaře mylnou informací. 4.7. Všechny výše uvedené nesrovnalosti vzbuzují pochybnosti, které by mohla objasnit jen osobní výpověď dr. Keckeméthyho. Protože jeho výpověď L. Rob, který nese důkazní břemeno, nezajistil, nemohly lékařské zprávy a recept obsahující zmíněné nesrovnalosti, posloužit jako důkazy potvrzující výpověď L. Roba, zvláště když ona sama musela být hodnocena jako nehodnověrná. 4.8. Z výše uvedeného pak zcela logicky a jednoznačně vyplývá závěr Komise, že Luboš Rob, neprokázal, že specifická látka efedrin, která byla nalezena ve vzorku jeho moče odebraném dne 24.11.2007, byla jím užita bez úmyslu zvýšit svůj sportovní výkon. 5. Právní posouzení a sankce 5.1. V souladu s 5, odst. 1 Jednacího řádu posuzovala Komise případ podle platného českého hmotného práva a zejména podle aplikovatelných stanov, řádu a jiných předpisů Svazu, podle Stanov ČOV a zejména podle Směrnice. Komise nemusela použít žádná ustanovení obecných norem českého hmotného práva, protože zmíněné předpisy sportovních organizací byly postačující. 5.2. Pokud jde o výklad některých ustanovení Směrnice, která je českou verzí Světového antidopingového kodexu (dále jen Kodex), řídila se Komise též judikaturou Rozhodčího soudu pro sport v Lausanne (dále jen CAS ). Jednak proto, že tento soud je celosvětové uznáván jako autorita v rozhodování dopingových případů a ve výkladu Kodexu, jednak i proto, že podle článku 6 Stanov Českého olympijského výboru a také podle čl. 13.2.3. Směrnice je tento Rozhodčí soud též odvolací instancí ve vztahu k této Komisi. 5.3. Základními otázkami v tomto řízení, kterými se Komise musela zabývat, jsou: a) zda se odvolatel dopustil dopingového přestupku; b) v případě, že se tohoto přestupku dopustil, zda uložený trest odpovídá platným předpisům. 5.4. Spáchání dopingového přestupku porušení antidopingových pravidel, je v tomto případě dostatečně prokázáno a nebylo ani zpochybněno. Podle čl. 2.1. Směrnice je porušením pravidel přítomnost zakázané látky nebo jejich metabolitů nebo indikátorů v těle sportovce. Efedrin v množství vyšším než 10 g/ml je zakázanou látkou, která je uvedena v Seznamu zakázaných látek mezi skupinou S6 Stimulanty. Jeho zjištění v těle L. Roba v množství přesahujícím uvedenou hranici samo o sobě znamená, že porušení pravidel bylo prokázáno. 5.5. Kodex a Směrnice jsou postaveny na principu striktní odpovědnosti (objektivní odpovědnosti nebo též odpovědnosti za výsledek) sportovce za nález jakékoli zakázané látky v jeho těle. Proto také poslední věta článku 2.1.1. Směrnice uvádí, že k tomu, aby došlo k porušení antidopingových pravidel není nutné, aby sportovci byl prokazován úmysl, zavinění, nedbalost či vědomě použití. 9
5.6. V posledních letech Sportovní arbitrážní soud ve svých rozhodnutích opakovaně judikoval, že jakmile je přítomnost zakázané látky prokázána, nemusí sportovní organizace nebo antidopingová organizace prokazovat nic jiného, zejména pak ne subjektivní stránku, tedy jakoukoli formu zavinění na straně sportovce. Spáchání antidopingového přestupku je v takovém případě prokázáno s definitivní platností. Důkazní břemeno se od tohoto momentu plně přesouvá na sportovce, pokud chce s poukazem na nepřítomnost zavinění nebo jeho nižší míru dosáhnout mírnější sankce nižšího trestu nežli je stanoven ve Směrnici. Sportovec tedy nese důkazní břemeno, pokud tvrdí, že se látka dostala do jeho těla způsobem, za který nenese odpovědnost nebo v případech tzv. látek specifických, pokud tvrdí, že látka byla užita nikoli v úmyslu zvýšit sportovní výkon. Takový způsob však musí prokázat, nikoli jen tvrdit. V tomto směru Komise odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (např. v č.1/2002, č. 1/2006, č.4/2007). 5.7. Není pochyby o tom, že efedrin patří mezi tzv. Specifické látky. To jsou látky uvedené samostatně na Seznamu zakázaných látek, které podle čl.10.3 Směrnice umožňují zvláště neúmyslné porušení antidopingových pravidel, protože jsou všeobecně dostupné v běžných léčebných přípravcích nebo u nichž je menší pravděpodobnost, že budou úspěšně zneužity jako dopingová činidla. Některé z nich mají proto i stanoveny minimální hranici množství, které musí být zjištěno, aby došlo k porušení dopingového pravidla. Jakmile je však tato hranice překročena, jde o porušení pravidla a všechny výše uvedené právní principy jsou platné jako při užití jiných zakázaných látek. Sportovci je však v čl. 10.3. poskytnuta možnost, aby jasně prokázal, že použití specifické látky nebylo zamýšleno ke zvýšení sportovního výkonu a v případě prokázání této skutečnosti se pak u něho uplatňuje nižší trest. Nutným předpokladem (podmínkou) toho, aby se eventuálně mohlo dojít k závěru, že látka nebyla užita s úmyslem zvýšit sportovní výkon, je, že sportovec nejprve prokáže, jak se látka do jeho těla dostala. Např. důkazem o onemocnění sportovce a o předepsání léku lékařem, který vůči sportovci nepostupoval dost opatrně a předepsal lék, který prokazatelně zakázanou látku obsahoval. Právě tuto obhajobu uplatnil L. Rob. Jak však již bylo uvedeno, jeho vlastní výpověď popisující onemocnění a léčbu musela být hodnocena jako nevěrohodná a jestliže k tomu ještě přistupují nesrovnalosti v lékařské dokumentaci a nemožnost vyslechnout ošetřujícího lékaře jako svědka, pak není možno učinit závěr, že sportovec unesl své důkazní břemeno a prokázal jasně jak se látka do jeho těla dostala a že látka nebyla užita v úmyslu zvýšit sportovní výkon. Čl. 2.1.1. Směrnice výslovně stanoví, že je osobní povinností každého sportovce zajistit, aby žádná zakázaná látka nevnikla do jeho těla. Navíc je nutno dodat, že vrcholoví a výkonnostní sportovci byli v uplynulých letech nejrůznějšími způsoby informování, že sportovec nese plnou odpovědnost za vše, co se dostane do jeho těla, že mohou brát jen léky, které jim předepíše informovaný 10
sportovní lékař a že pokud v naléhavých případech musejí vyhledat pomoc jiného lékaře, jsou povinni ho informovat, že podléhají omezením vyplývajícím z předpisů o boji proti dopingu, o Seznamu zakázaných látek a Seznamu zakázaných léků. Směrnice pro kontrolu a postih dopingu, Seznam zakázaných látek i Seznam zakázaných leků je jim rozdáván jako tiskoviny a je jim k dispozici i na webových stránkách. 5.8. Z důvodů výše již uvedených proto Komise dospěla k závěru, že L. Rob neprokázal, že zakázaná látka nebyla užita v úmyslu zvýšit sportovní výkon. 5.9. Bylo však nutno se ještě zabývat dalším právním důvodem, který L. Rob uplatnil ve svých vyjádřeních a který by mohl vést ke snížení trestu. L. Rob alternativně uplatnil i to, že v každém případě v jeho jednání je možno shledat maximálně nevědomou nedbalost zanedbatelného stupně. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by se mohlo postupovat podle čl. 10.8 Směrnice a trest snížit až na jeden rok. Tento článek ale rovněž stanoví, že nevýznamné zaviněné nebo nevýznamnou nedbalost musí sportovec prokázat. O prokázání pak i v tomto případě platí vše to, co bylo uvedeno výše v souvislosti s výkladem čl. 10.3. K tomu je nutno dodat, že i kdyby Komise uvěřila všem tvrzením sportovce, nemohlo by se v žádném případě jednat o nevýznamnou nedbalost. Naopak, jím popsané jednání by vykazovalo znaky velice hrubé nedbalosti. Těmito znaky jsou: a) závodník nevyhledal pomoc klubového lékaře, který byl k dispozici a ani mu své onemocnění nehlásil, b) místo toho vyhledal pomoc praktického lékaře, který není specializovaným sportovním lékařem a při této své návštěvě ho neupozornil na omezení, kterým je jako sportovec podroben při užívání léků a nepředal mu Seznam zakázaných látek či léků, ani na jejich existenci neupozornil; spoléhal údajně pouze na to, že v minulosti byl tento lékař na uvedené skutečnosti upozorněn, c) při dopingové kontrole zamlčel užívání léků a ve formuláři neuvedl žádný lék užívaný v posledních 7 dnech, d) ačkoli z receptu na lék bylo jasně patrno, že lék má obsahovat efedrin a že lék je na povzbuzení, nevěnoval tomu L. Rob pozornost a léky užíval. 5.10. Závěr Komise je proto takový, že ani v případě, že by všechna tvrzení L. Roba bylo možno bez výhrad přijmout, nebyly by dány mimořádné okolnosti, pro které je možno snížit trest pod minimální hranici 2 let zákazu činnosti. Skutečnost, že L. Rob neměl v minulosti žádný pozitivní nález zakázané látky a že se nedopustil ani jiného porušení antidopingových pravidel, není důvodem pro snížení tohoto dvouletého trestu, neboť uvedená skutečnost je již v tomto trestu zohledněna. Jen při prvním porušení totiž následuje dvouletý trest. V případě opakovaného provinění následuje již trest doživotní. 5.11. Skutečnosti a důvody uvedené výše sub. 5.7. až 5.9. pak dávají odpověď na druhou položenou otázku, tedy zda trest uložený napadeným rozhodnutím je správný z hlediska platných předpisů. 11
Jestliže v daném případě nebyly splněny podmínky, které stanoví jak čl. 10.3. tak čl. 10.5.2.. Směrnice pro snížení trestu pod jinak obligatorní dvouletý trest zákazu činnosti, potom trest uložený rozhodnutím DK v trvání 8 měsíců je nesprávný a musí být zvýšen na uvedenou hranici. 5.12. Rozhodnutí DK bylo nesprávné a odvolatel má pravdu, že je i nepřezkoumatelné. Rozhodnutí nemá žádné odůvodnění a pouze cituje čl.10.3. Směrnice jako předpis, podle kterého DK postupovala. Jak bylo uvedeno, tento článek je možno použít jen v případě, že sportovec jasně prokáže skutečnosti v článku uvedené. Z rozhodnutí však není možno zjistit, jaké skutečnosti považovala komise za přesvědčivý a věrohodný důkaz toho, že.l. Rob neužili efedrin s úmyslem zvýšit svůj sportovní výkon a není z něho možno ani zjistit, jak se DK vypořádala s takovými nesrovnalostmi v obhajobě L. Roba, jaké jsou uvedeny výše sub 4.4. a 5.8. Jestliže je DK všechny přehlédla, pak jde o velmi nedbalou práci DK. Jestliže je nepřehlédla a přesto použila čl. 10.3., aby mohla uložit podstatně snížený trest, pak se, bohužel, jedná o podceňování boje proti dopingu a o tendenci sportovních svazů (nikoli ojedinělou) napomáhat provinivším se sportovcům v tom, aby trest byl za každou cenu co nejnižší trest často jen formální, když zastavení činnosti se kryje s dobou mimo aktivní sezónu daného sportu. Stanovisko Svazu obsažené v jeho vyjádření k odvolání ze dne 19.9.2008 a sice, že rozhodnutí DK je po všech stránkách správné, že obsahuje veškeré náležitosti a dokonce, že vychází z náležitě zjištěného stavu věci, se za uvedeného stavu jeví jako těžko pochopitelné. 5.13. Komise však dala za pravdu L. Robovi v tom, že v projednání jeho případu došlo k průtahům, které nezavinil. K průtahům v projednání odvolání došlo tím, že po dobu více jak 3 měsíců nebylo možno v důsledku přípravy letní olympiády, konání vlastní olympiády a následujících letních dovolených svolat Rozhodčí komisi ani zajistit plně její chod po stránce administrativní. I když tyto průtahy neměly v důsledku uložení dvouletého trestu pro L. Roba žádný negativní dopad (tj. nedošlo k tomu, že by doba prozatímního pozastavení činnosti byla delší než uložený trest), považuje je Komise za porušení práva sportovce na včasné projednání jeho případu. Komise proto podle čl. 10.8. Směrnice rozhodla tak, že se do doby uloženého trestu závodníkovi započítá celá maximálně možná doba, tedy doba od data dopingové kontroly. V daném případě je to doba již od 24.11.2007 a nikoli až doba ode dne pozastavení závodní činnosti, což se stalo dne 8.2.2008. Snížení vlastního trestu však Směrnice z tohoto důvodu neumožňuje. 6. Náklady řízení. 6.1. Poplatek za odvolání ve výši 3.000 Kč stanovený v u 19, odst. 1 Řádu uhradil odvolatel. Protože odvolatel měl s odvoláním plný úspěch, přiznala mu Komise podle čl. 19, odst. 6 jeho náhradu proti Svazu, jehož orgán nesprávně rozhodnutí vydal. 6.2. V souladu s 19, odst. 4 Řádu rozhodla Komise o tom, že každý účastník nese náklady, které mu v odvolacím řízení vznikly. 12
Poučení: Tento nález je konečný a není proti němu možno podat další odvolání s tou výjimkou, že odvolání by ve smyslu čl. 13.2.3. Směrnice mohla podat ke CAS v Lausanne pouze Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) nebo WADA (Světová antidopingová agentura), a to do 21 dnů od doručení tohoto nálezu. Nález se proto kromě účastníkům doručuje též IIHF a WADA. V Praze dne 15. října 2008. JUDr. Gerhardt Bubník, LLM předseda Rozhodčí komise 13