První vydání Sbor Církve bratrské ve Vsetíně Maják, Vsetín 2015. Vydáno pro vnitřní potřebu církve. Originally published in the UK under the title Understanding Leadership Copyright The Porterbrook Network Published by The Porterbrook Network, an initiative of WEST Portebrook, Sheffield, UK 215 Sharrow Vale Road, Sheffield, S11 8ZB, UK Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být v jakékoliv formě publikována bez písemného svolení vydavatele. Všechny biblické citáty jsou převzaty z Českého ekumenického překladu podle vydání z r. 1985 ČBS, Praha. Překlad: Tomáš Kadlec Revize: Dan Drápal Sazba: Tomáš Kolman Distribuce: Sbor Církve bratrské ve Vsetíně Maják, Smetanova 1140, Vsetín, 755 01 www.majakvsetin.cz; e-mail: info@majakvsetin.cz
Obsah 1. Úvod... 4 2. Biblická teologie vedení... 10 3. podle Ježíše... 15 4. Služebníci... 24 5. Vzory... 29 6. Vedoucí... 34 7. Konsensus... 39 8. Autorita... 46 9. Styl... 50
Kapitola 1 Úvod Úvod Reflexe Co se vám vybaví, když se řekne slovo vedení? Jsou vaše dojmy spíše pozitivní nebo spíše negativní? Proč? V čem jsou podle vás silné a slabé stránky vaší místní církve v oblasti vedení? je v životě církve důležitým prvkem. Je potřeba se jím zabývat přinejmenším ze dvou důvodů: 1. Diskuze ohledně působení žen či mužů ve vedení a role žen v postavení vedoucích Toto nebude hlavním zaměřením našeho rozboru, ale ženy ve vedení jsou v současné době velikým tématem. Tato otázka vyvstala nejen v církvi, ale alespoň částečně i ve společnosti, protože muže nepřipravujeme na to, aby byli vedoucími. Posledních 40 let společnost zbavovala muže jejich mužství, což vyvolalo dvě reakce: Muži se začali chovat jako alfa samci nebo zpasivněli. Ani jedna z reakcí neodpovídá Božímu záměru. Charakteristický model vedení a mužství můžeme nalézt v Ježíšově příkladu. Ježíš není ani macho, ani pasivní. 2. Změny ve společnosti Žijeme ve společenském kontextu, který vedení na obecné rovině nerozumí. Život v kultuře rychlých změn která ve třetím tisíciletí panuje vytváří různá napětí a těžkosti. Problematická však není jen samotná změna a její rychlost, ale také způsob změny, kdy pozůstatky
kulturních norem z předchozího období nadále existují po boku nových, protichůdných norem. je jedním z bojišť, kde se tyto protichůdné hodnoty střetávají. Například Západ věří v představu demokracie, tedy alespoň jako v ideál. Věří v ni natolik, že ji můžeme právem považovat za danou, všemi předpokládanou hodnotu. Bere se za samozřejmost, že demokracie je nejlepší, ne-li dokonce jedinou správnou formou vlády. Toto základní nastavení na demokracii prostupuje všechny oblasti života. V demokratické společnosti má můj názor stejnou váhu jako názor kohokoli jiného. To znamená, že mám právo na to, aby byl můj hlas vyslyšen a moje názory vyjádřeny a patřičně oceněny. Přestože existují různé modely demokracie, převažujícím modelem je západní zastupitelská demokracie: volíme své zastupitele, aby jednali naším jménem. V tomto zřízení může být někdo zvolen, ale ztratí-li přízeň lidu, je nahrazen někým jiným. V zemích jako je Velká Británie bohužel volení zástupci nepožívají velké úcty a lidé na jejich postavení hledí se značným cynismem. V takovém světě je vedení vždy kontroverzním tématem. Když problematiku vedení začneme rozebírat v této situaci, můžeme si uvědomit, co naše smýšlení o vedoucích formovalo. Na jedné straně víme, že vedení potřebujeme, na druhé straně nechceme, aby nám někdo říkal, co máme dělat, a nechceme vedoucím prokazovat zvláštní úctu. Tyto kulturní vlivy jsou nesmírně významné. To nám pomůže ilustrovat něco, čemu se občas říká hermeneutická spirála. Jinými slovy, k Božímu slovu přistupujeme s určitými předpoklady. Ty jsou poté ovlivněny či zpochybněny pravdou Božího slova. To znamená, že když znovu čteme Písmo, část našich předpokladů je biblická. Výsledkem tohoto procesu by mělo být, že tyto biblické předpoklady nabudou v našem životě většího významu, zatímco předpoklady převzaté ze společnosti se budou vytrácet. Neměli bychom na vedení nahlížet jako na problematické jen proto, že ho tak vnímá společnost. Příběh Genesis 3 ukazuje, že vzpoura a snaha o nezávislost je nedílnou součástí lidské duše. Přetrvávající vývoj společnosti jen nespočetnými způsoby potvrzuje tuto přesilovku, které kulturní vlivy hrají. Díky tomu je dobře vidět, že při úvahách o vedení musíme být velice opatrní. Nebezpečí, že se uchýlíme k současnému společenskému modelu, je vysoké. Dokonce to nevyhnutelně nastane, pokud se nebudeme snažit o opak. Byl jsem svědkem vedení v církvi na Ukrajině a v Rusku v posledních letech sovětské éry a musím říci, že vedení bylo překvapivě podobné stávajícímu totalitnímu režimu, i když se často jednalo nikoliv však vždy o mírnější verze. Příkladem bližším současnosti by mohlo být, když se podíváme na to, co je obecně uznáváno jako přijatelná forma vedení v Británii, oproti určitým projevům církve řekněme v Ugandě.
Bylo by naivní tvrdit, že se můžeme (nebo bychom dokonce měli) oprostit od všech kulturních vlivů či zcela zbavit vlivu podstaty lidství po pádu. Nicméně kvůli tomu, že instinktivně odrážíme svoji kulturu, v neposlední řadě i v oblasti vedení, bychom měli udělat všechno pro to, aby naše porozumění a reakce na vedení byla utvářena spíše Biblí než společností. Později se budeme v tomto modulu podrobněji zabývat dopisem Timoteovi. Nyní nám ale pomůže, když se podíváme na 1. Timoteovi 3, kde Pavel aplikuje evangelium na konkrétní oblasti vedení. Poté budeme uvažovat o zastřešujícím rámci vedení vycházejícím z celé Bible. Současná západní společnost se nechává snadno ohromit úchvatnými věcmi. To není nic divného. Je logické, že úchvatné věci nás uchvacují. Naše definice úchvatného bude z velké části formována společností jak celkový pohled na věc, tak konkrétní detaily. Mohli bychom se spokojit s definicí ze slovníku, kde je slovo úchvatné popsáno jako vyvolávat obdiv velikostí, množstvím nebo schopnostmi: velkolepé, působivé či skvělé. To ale neřeší náš problém. Dozvídáme se, co úchvatné znamená, ale stále nevíme, které konkrétní věci úchvatné jsou. Přemýšlejte chvíli o Supermanovi. Každý si myslí, že Superman je úchvatný: je silný, pohledný, dokáže létat a má schopnost dosáhnout prakticky čehokoli, co si zamane. Superman je opravdu úchvatný. Osm z deseti mužů by na otázku, čím by chtěli být, odpovědělo, že Supermanem. Zbylí dva by si mysleli, že jím již jsou. Co ale jeho druhé já, umírněný Clark Kent? Ten moc úchvatný není. Právě proto je jeho druhým já. Ostrý kontrast mezi úchvatným Supermanem a naprosto neúchvatným Clarkem je pro jeho přestrojení klíčový. Protože jsou tak rozdílní, není potřeba dalších opatření. Zamyslete se nad reakcí Lois Lane na tyto dva muže. Je omámená úchvatným Supermanem, ale často trochu otrávená obyčejným Clarkem. Proč? Proč je někdo mírný považován za obyčejného? Protože naše společnost si mírnosti neváží. Superman je ztělesněním hodnot naší společnosti: síla sebevědomí nepřemožitelnost schopnost vyřešit jakýkoliv problém, zachránit každou oběť a napravit vše špatné Superman je úchvatný, protože jeho vlastnosti jsou považovány za úchvatné. Z tohoto pohledu je 1. Timoteovi 3 tak trochu zklamáním a celkově neúchvatným textem.
(1) Starší Církve v Efezu čelí hrozbě. Evangelium je podrýváno. Timoteus je povolán, aby to vyřešil. Pavel se v dopise snaží pomoci tomuto celkem nezkušenému mladíkovi porozumět daným problémům a řešit je. Hlavní Timoteovou strategií je vést církve, aby byly církvemi aby křesťané svými vztahy a modlitbou potvrzovali evangelium a byli jeho ozdobou. Nyní se dostáváme k problematice vedení a hned je jasné, odkud vítr vane. Problémy v Efezu začaly u vedoucích. Pavel to předpověděl ve Skutcích 20, a tak se také stalo. Vzniká tedy skvělá příležitost věci napravit. Pavel hledá rozumné lidi, kteří budou úchvatní svou obyčejností. Jednou z nejdůležitějších strategií Timotea v boji proti lžím, jež se kolem něj šíří, je, že bude do vedoucích rolí v místní církvi ustanovovat muže, kteří budou vzorem hmatatelné, obyčejné a praktické svatosti. O tom mluví oddíl 3,1-7. Popisuje ustanovení starších, kteří prokázali svou svatost ve všedním, každodenním životě. Jedná se o muže, kteří: Zvládají finance Jsou dobrými manželi Jsou dobrými otci Mají dobré vztahy se sousedy Zvládají své touhy Zvládají své emoce Zbožnost se projevuje v následujících oblastech: ložnice a kuchyně zasedací místnost a ulice vztahy se sousedy a obchodní dohody Tak se prakticky projevuje milost. Podívejte se na požadavky na pohostinnost ve verši 2: otevřít domov cizím, odlišným lidem a dovolit jim přijít na vaši půdu, narušit vaše soukromí a sdílet s nimi svůj život takové je dílo milosti. Poselství je jasné: zbožnost podle evangelia nemá nic společného s extatickými zkušenostmi, náročným sebeodříkáním či jakýmkoliv pokusem na Boha zapůsobit, k něčemu jej dotlačit či ho uplatit. Naopak spočívá v tom, že budeme takovými sousedy, jaké by každý chtěl. Cílem je obyčejný život zaměřený na evangelium, což se bude projevovat ve všední zbožnosti. Smyslem je udržet si integritu a poctivost ve všech chvílích i přes všechnu náročnost života. Evangelium se nespoléhá na
pizza party, silné osobnosti, nadání, výřečnost či přitažlivý vzhled. Spočívá v charakteru a způsobilosti. Schopný učit Všimněte si, co Pavel vpašoval na konec 2. verše: schopný učit. Čtrnáct z patnácti vlastností v seznamu jsou ctnosti ukázkového křesťana. Poslední vlastnost je pro starší charakteristická a nezbytná. Starší musí vyučovat pravdu a vyvracet omyly. Musí být schopen přinášet evangelium a bojovat jím proti nápadným i nenápadným lžím, které nepozorovaně pronikají do rodiny víry. Musí vnášet Boží slovo do života Božího lidu, protože Ježíš skrze toto slovo kraluje své církvi. Evangelium má být v Efezu ustanoveno a vyvyšováno dvěma způsoby: skrze muže, kteří jsou zbožní obyčejným, každodenním způsobem života podle evangelia skrze muže, kteří svou zbožnost projevují obyčejným a každodenním životem a utvrzují a oslavují evangelium vyučováním Takové vedoucí Efez nutně potřeboval. Pro naše místní církve to platí úplně stejně, ať už jsou kdekoli na světě. Když hledáte vedoucí, hledejte takové, jaké jsme právě popsali. (2) Diakoni Nyní se dostáváme k druhé kategorii lidí, kteří mají v místní církvi vliv. Princip je stejný. Seznam vlastností je velice podobný, protože zahrnuje stejné životní otázky. Zbožnost člověka poznáte podle toho, jak zvládá svůj jazyk, jak se dokáže ovládat, a podle toho, že se neoddává modlářství ani sebelásce. Pokud je diakonem muž, měl se již v minulosti osvědčit v rodině, práci i životě. Je-li diakonem žena, stejně tak i ona má žít příkladným životem a vyhýbat se charakterovým chybám, do nichž upadly její vrstevnice. Lidé, kteří nesou zodpovědnost a mají vliv v církvi, jež je rodinou víry, mají uchvacovat svou obyčejnou zbožností. Musíme se vrátit k teologii obyčejnosti. Existuje prakticky instinktivní tendence řadit si Boha a evangelium do kategorie zvláštních, strašidelných a nadpřirozených záležitostí. Pokud však Kristus nepanuje i nad tím, jak spolu mluvíme, jak nakládáme se svým časem, jak vychováváme děti, kolik pijeme alkoholu a jak utrácíme své peníze, pak tvrzení, že je naším Pánem, postrádá jakýkoli význam. Vlivní lidé se zodpovědností v církvi jsou ti, kdo svým
životem oslavují a potvrzují evangelium, lidé, ke kterým ostatní mohou vzhlédnout a říci: nyní už vím, co znamená následovat Ježíše. Občas se předpokládá, že Pavel mluví o nějakém úřadě o konkrétní roli a titulu v církvi. To by znamenalo, že daný termín je metaforou úkolu: asistent starších, manažer v církvi, někdo, kdo organizuje konkrétní činnosti, aby naplnil určité potřeby. Slovo diakon však původně popisovalo někoho, kdo sloužil u stolů, a používalo se pro lidi, kteří prováděli zcela obyčejné úkony. Alternativou či modifikací tohoto pohledu by bylo vnímat tento termín tak, že popisuje někoho, kdo má hlavní zodpovědnost za každodenní provoz Boží domácnosti. Vzhledem k tomu, že církve ohrožuje přílišné zduchovňování, by se docela hodilo, kdyby Pavel uvedl přesný seznam požadavků na člověka plnícího konkrétní, běžné úkoly v rámci Boží domácnosti, např.: prostírání stolů, umývání nádobí, vytírání, rozvoz jídla, návštěvy nemocných či péče o staré lidi. Tím pádem by Pavel říkal, že tuto úroveň služby mohou dělat jen lidé, kteří již prokázali svou zbožnost v běžném životě. Neexistují záležitosti, které by mohl vyřizovat kdokoliv pouze lidé, kteří evangelium potvrzují svým životem. Myšlenka na závěr: Slovo rovněž na začátku verše 8 by se mohlo brát tak, že zahrnuje verš 1: kdo chce být diakonem, touží po krásném úkolu. Podívejte se na verš 13, kde Pavel píše o důstojném postavení a velké jistotě. To zní jako život, který ustanovuje a vyvyšuje evangelium! Jestli na nás tohle nedělá dojem, možná nás neuchvacují ty správné věci. Reflexe Dokázali byste vymyslet konkrétní příklady macho vedení či naopak pasivní neschopnosti vést? Byli byste schopní identifikovat, jak je váš pohled na vedení a autoritu ovlivněn převládající kulturou? Pokud ne, zeptejte se někoho, kdo nepochází z vaší kultury určitě si něčeho všimli.