Na vizitce jméno Matka

Na vizitce jméno Matka

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, tato publikace obsahuje dvanáct rozhovorů s maminkami, které mají malé děti a chtějí se vrátit zpět do zaměstnání nebo do něj nedávno nastoupily. V polo-strukturovaných rozhovorech jsme si s nimi povídali o tom, s jakými problémy se potýkají, jak toto období prožívají, a co by jim případně pomohlo situaci zlepšit či vyřešit. Jednou z hlavních aktivit naší společnosti, Attavena, o.p.s., je výuka v oblasti IT, proto jsme si s maminkami povídali také o tom, jak počítače využívají a do jaké míry pro ně fungují jako nástroj, který jim zajistí lepší pracovní uplatnění. Každý rozhovor poodhaluje životní příběh jedné ženy. Můžeme vést dlouhé debaty o tom, co člověka předurčuje zda-li má větší vliv jeho genetická výbava nebo prostředí, ve kterém žije. Následující rozhovory však v mnohých případech dokazují, že velkou část našeho života můžeme ovlivnit sami naší vůlí a pílí. Věříme, že rozhovory povzbudí a inspirují čtenářky, které byly nebo jsou v podobné situaci a ostatním čtenářům (například tatínkům či zaměstnavatelům) poskytnou možnost podívat se na svět žen jejich vlastníma očima. Za tým Attaveny, o.p.s. Jan Maule a Jitka Šimková

O rozhovorech Tato publikace vznikla v širším kontextu sociologického výzkumu, který je zaměřen na ženy, trh práce a počítače. Výzkum je součástí projektu I myš může být kamarádka!. Všechny rozhovory, kterých bylo celkem padesát, proběhly na podzim roku 2006. Tázané jsme se snažili vybírat tak, abychom pokryli co nejširší spektrum různých situací. Kritériem bylo například vzdělání, místo bydliště, typ práce apod. Z padesáti rozhovorů jsme vybrali dvanáct, které jsou uvedeny v této publikaci. Při výběru jsme zohledňovali různá kritéria, jedním z hlavních byl příběh a poselství celého rozhovoru. V květnu roku 2007 jsme zjišťovali, zda-li se v životě tázaných maminek, které jsme vybrali do publikace udály nějaké podstatné změny. Pokud tomu tak bylo, pak rozhovor uzavírá aktuální situace. V zájmu zachování anonymity jsou jména respondentek a jejich dětí změněna. Některé tázané absolvovaly počítačový kurz od naší společnosti, Attavena, o.p.s. V tom případě je to na začátku rozhovoru zmíněno.

Poděkování Na tomto místě bychom chtěli poděkovat všem, kteří s námi na publikaci spolupracovali, a to zejména: Všem tázaným maminkám, které nám k rozhovorům daly souhlas a nebály se zveřejnit své názory. PhDr. Haně Maříkové, která se problematikou práce a rodiny dlouhodobě zabývá na Sociologickém ústavu AV ČR. Měla na starosti školení tazatelek a pomáhala nám tvořit otázky pro rozhovory. Tazatelkám, které prováděly rozhovory a přepisovaly je do hrubé formy: Aleně Dolejší, Gabriele Šubrtové, Janě Oëstereicher Malíkové, Janě Skalské, Markétě Multušové, Martině Mikátové, Pavle Dokulilové a Veronice Hovjacké. Janu Hodačovi, který do publikace pořídil velmi zdařilé fotografie.

Obsah: Prošla jsem výběrovým řízením a říkala jsem si, že je škoda to nezkusit. 11 Anna 35 let Všechno záleží na lidech a jejich přístupu. 19 Hana 37 let Manžel mluví s dcerou anglicky a já rusky. 27 Eliza 26 let Spoléhám na to, že jazyky jsou pořád potřeba. 37 Agáta 28 let Kariéry už jsem si užila a teď si užívám dětí. 45 Tina 44 let Bydlím na vesnici, proto byl a je velký problém se vrátit do práce. 55 Milada 33 let Začalo to tím, když se dceři objevil v pěti letech atopický ekzém. 63 Lída 37 let Říkala jsem si, že využiju vzdělání, které mám. 71 Irena 33 let Myslím si, že zaměstnavatelé trochu podceňují potenciál žen po mateřské. 77 Šárka 37 let Po osmi letech doma jsem se bála, jak se zapojím. Jak se budu učit něco nového. 87 Jana 28 let Své děti jsem porodila doma. 95 Anežka 37 let Trvalo rok, než jsem něco našla. 103 Eva 29 let

Prošla jsem výběrovým řízením a říkala jsem si, že je škoda to nezkusit. Anna, 35 let

Anna Anna vystudovala střední školu s maturitou dvě děti: syn (3 roky) a dcera (13 let) absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. bydlí ve větším městě Paní Anna před poslední mateřskou pracovala jako obchodní zástupce. Je velmi komunikativní a baví ji pracovat s lidmi. To, že se zdokonalila v práci na PC jí dodalo odvahu přihlásit se na výběrové řízení na zajímavou pracovní pozici. Vy máte dvě děti. Jak dlouho jste byla doma na rodičovské dovolené? Tři roky jsem byla na mateřské dovolené. Od třech let malého chodím už do práce, kterou jsem si sehnala i díky vašemu počítačovému kurzu. V původním zaměstnání na mě ještě rok čekají. Jakou práci jste dělala po ukončení školy? Jak jsem dodělala školu, nechala jsem si prázdniny necelé dva měsíce a pak jsem hned nastoupila do zaměstnání. Celá ta léta dělám v pojišťovnictví. Propracovávala jsem se z různých pozic, začínala jsem tak, že jsem brala telefony a podobně. Přes ekonomiku jsem se pak dostala až na pozici obchodního zástupce. Máte možnost se tam po rodičovské vrátit? Mám, protože pracuju na živnostenský list. Budu se tedy za rok vracet snad do zajetého, protože už mám víceméně své klienty, svůj kmen. Nyní pracujete na projektu při městském úřadě. Jak jste sehnala tuto práci? Od známého jsem se dozvěděla, že bude výběrové řízení a musím říct, že v dřívější době bych do toho asi nešla, protože bych se bála, že po mě budou chtít počítače, a že v tom nejsem tak kovaná, i když s počítačem jsem v omezené míře pracovala i předtím. Tím, že jsem si udělala počítačový kurz jsem se za prvé nemusela vůbec bát, že základy nemám, a za druhé jsem si v práci s počítačem byla i docela jistá. Tak jsem se přihlásila. Co přesně je obsahem Vaší práce? Pracuju na projektu, který se týká cestovního ruchu a propagace. První fáze byla sběr dat, která potom budeme předkládat turistům. Teď jsem zase ve fázi zpracování získaných dat, takže teď víc pracuju s počítačem. Počítáte s tím, že byste s tím co děláte nyní skončila? Zatím nevím. Ze začátku jsem to brala jako příležitost naučit se něco jiného. Prošla jsem výběrovým řízením a říkala jsem si, že je škoda to nezkusit. Musím říct, že mě tato práce začala hodně bavit, takže asi za rok budu stát před dilematem, ve které práci pokračovat. Ale když jsem o tom tak přemýšlela, tak bych se pokusila dělat obě 13

Na vizitce jméno matka práce najednou, pokud by to šlo. V pojišťovnictví si mohu uzpůsobit pracovní dobu kdy potřebuji, třeba odpoledne, o víkendech. Přizpůsobím si to této práci. Ale člověk někdy něco plánuje a pak to může být jinak. Chtěli po Vás něco umět na počítači? Ptali se mě, jak ho ovládám, ale že by po mě vyloženě něco chtěli, to ne. Parametrů tam bylo více, také jazyky, jednání s lidmi a další. K počítači jsme se zase až tak nedostali. Co myslíte, že zaměstnavatelé požadují? Určitě práci s počítačem, jazyky a potom záleží na tom, jakou profesi hledáte. Komunikovat s lidmi, řidičský průkaz. To je podle mě asi taková nejzákladnější výbava. Musím říci, že jsem opravdu překvapená, co ty mladé holky po škole umí a zaplať pánbůh, že to umí. My to do sebe musíme soukat jak se dá (úsměv). Když se bavíte s kamarádkami, myslíte si, že zaměstnavatelé umožňují slaďovat práci a rodinu? Třeba pokud je dítě nemocné. Když jsem byla doma na mateřské, tak jsem se zlobila. Říkala jsem, že je hrozné, když zaměstnavatel nevychází mamince vstříc, ale když to dneska mám možnost porovnat, když už v té práci jsem, tak se částečně, hlavně třeba soukromníkům nedivím. U nadnárodních společností, kde je větší množství lidí, se to asi ztratí. Ono záleží také na tom, na jaké pozici člověk pracuje. Já ale nechci v práci dělat komplikace. My jsme zatím moc nemarodili, ale pokud ano, tak to řeším po babičkách, což není ideální ani pro mě, ani pro to dítě. Myslím si, že pokud by si častěji člověk volno na ošetřování dítěte vzal, tak to přináší v zaměstnání jisté komplikace. Ale je to jen můj názor. V čem vy osobně vidíte hlavní problém uplatnění maminek na trhu práce? Za prvé si myslím, že člověk má asi tak po třech letech na mateřské docela nízké sebevědomí. Myslí si, že už zapomněl to, co uměl a není si tak jistý ve vystupování. To bych řekla, že je první věc než jdete vůbec mezi lidi o práci žádat. Druhá věc je ta, že si člověk nedoplňuje vědomosti a chybí mu to. Záleží na tom, co dělá. Já si třeba myslela, že když budu doma, tak si dodělám angličtinu, ale vůbec jsem to časově nezvládala a večer, když děti usnou, tak už se mi nechtělo. Jakou mají podle Vás důležitost počítače a jazyky při hledání práce? To je úplně základní věc, bez toho to nejde. Mám pocit, že jazyk a počítač se bere jako úplně automatická věc. I na pozicích, na které by člověk řekl, že to nebude ani potřeba, ale zaměstnavatelé to vyžadují. Jaký máte postoj k práci a informačním technologiím? Baví vás na počítači pracovat? Baví, ale musím říct, že mezery mám. Potřebovala bych ještě návazný kurz, ale už není tolik času a možná ani chuť, když člověk přijde z práce v šest, v půl sedmé večer. Přítel dojíždí a dělá podobnou práci jako já, takže i soboty a neděle. Někdy na sebe ani nemáme moc času a jen se tak míjíme, přičemž se pouze prostřídáme v hlídání dětí. 14

Anna Máte babičky na hlídání? Babičky máme. Já mám nemocného tatínka, mamka se o něj stará, takže se jí snažím moc nezatěžovat. Druhá babička, musím říct, funguje, vyzvedává malého ze školky a má ho u sebe než přijdu z práce. Jinak by to vůbec dělat nešlo. To je dobře, že babička hlídá. Jsem moc ráda, bez její pomoci by to snad ani nešlo. V sobotu a v neděli nikam jít nemůžeme, protože jí až zas tak nemůžeme zatěžovat, ale jsme rádi, že hlídá přes týden. Ještě bych se vrátila k počítači. Jak dlouho s ním pracujete? Úplné základy dělám od té doby, co jsem nastoupila do pojišťovny, takže nějakých patnáct let určitě. Používala jsem ho ale v minimální míře. Jako obchodního zástupce nás naučili dělat pouze určité věci, ale dál už jsme se potom nepropracovávali. Když se otevíral počítačový kurz, tak se měli otevřít dva. Jeden pro začátečníky a druhý pro pokročilé. Musím říct, že jsem se rozmýšlela a říkala jsem si, že půjdu asi do pokročilých, protože pro začátečníky to budu znát. Pak se otevřel jenom jeden, tak jsem byla ráda, že jsem mohla nastoupit alespoň do kurzu pro začátečníky. Nejdřív jsem si myslela, že tam nebudu mít do poloviny kurzu co dělat, ale záhy jsem zjistila, že už některé věci také nevím no a postupně těch věcí přibývalo a zjistila jsem, že z toho už neumím skoro nic. Máte doma počítač s přístupem na internet? Máme počítač, internet i notebook. Tedy všechno to, co potřebuju ke své práci. Mohla byste říct, co všechno na počítači umíte? Umím, především to, co jsme se učily na kurzu: pracovat ve Wordu a v Excelu dělat tabulky. Používáte v práci nějaký speciální program? Ne, zatím po nás chtěli jen takové věci, které zvládám. Jen teď jsem potřebovala vkládat a upravovat digitální fotografie na web, což ještě neumím, ale snad se to naučím. Chtěla byste se na počítačích ještě něco naučit? Líbilo by se mi umět upravovat digitální fotografie, tvorba webových stránek a také by mě zajímalo, co se učí v kurzech pro pokročilé. Měla jsem pocit, že něco umím, ale zjistila jsem, že i v kurzu pro začátečníky jsem se toho měla hodně co učit. Kdo u Vás doma používá počítač? Všichni, včetně tříletého syna. Dobře ovládá i připojení na internet, které už zvládá sám (úsměv). Jedna maminka mi říkala, že její syn uměl klikat myší už od dvou let. Děti jsou opravdu hodně učenlivé. Jsem z toho sama překvapená, on by u počítače trávil hodně času. Třeba hry, přítel mu je dost kupuje, ale já z toho moc radost nemám, protože mě přijde, že si potom neumí hrát s normálními hračkami. Hodně se u nás také používá internet, dcera si na něm stahuje různé věci do školy, 15

Na vizitce jméno matka komunikuje s kamarády přes icq a pak ještě hraje hry. Já doma pracuju s počítačem většinou až večer, když děti spí. Začala jsem využívat například internetové bankovnictví a nemohu si to vynachválit. Absolvovala jste nějaký jiný kurz kromě toho počítačového Attaveny? Kdysi jsem ještě měla psaní na stroji, které jsem potřebovala ke své práci, jinak ne. Všechny další kurzy, které jsem absolvovala, byly spojené s mojí prací a zaměřením, ty absolvuju průběžně. Toto byla první zkušenost mimo práci. Musím říct, že se mi líbila jedna věc, a to bylo hlídání dětí. Já sama jsem to nevyužívala, protože jakmile bych tam byla, tak by syn určitě běhal pořád za mnou a nemohla bych se plně soustředit na výuku. Je super, že hlídáním dětí je mamince umožněno, aby do kurzu mohla chodit. Bez toho by to nešlo. Musíte tam chodit pravidelně a vždycky si zařídit hlídání taky nejde. Myslím, že je to opravdu dobrá služba. Byla byste ochotna zaplatit za výuku počítačů? Určitě, já jsem to zvažovala už předtím. A kolik byste byla ochotna maximálně zaplatit? Já jsem si myslela tak pět tisíc za kurz. Přemýšlela jsem o tom sama, když se pak naskytla tahle nabídka, tak jsem vůbec neváhala. Zajímá Vás práce na počítači? Zajímá. Ne že bych tomu nějak propadla, ale baví mě to. Přijde mi to částečně i jako hra, když člověk některé věci neumí, tak trošku pokořuje sám sebe. Myslím si, že je to zajímavé, jen ten čas na to mít. A do budoucna, myslíte, že na počítači budete pracovat dál? Určitě, a dokonce jsem zjistila, že musím jít dál. Jednou k nám přišla jedna mladá holčina a zjistila jsem, že ta umí s počítačem pracovat úplně automaticky, tak jsem se až trochu sama zastyděla. Co myslíte, že by pro vás bylo ideální? Chtěla byste být zaměstnaná nebo podnikat? Jaký typ firmy, úvazek, lokalita? Radši bych pracovala ve vlastní firmě, kde bych si čas a výkon určovala sama. Kde bych mohla pracovat podle sebe, jak to mám jako obchodní zástupce. Určitě bych chtěla nějakou práci, kde se dá komunikovat a jednat s lidmi. To je jeden z hlavních požadavků. Vy jste na to úplně ten typ, jste moc milá, takoví lidé by to přesně měli dělat. Děkuji.. (úsměv). Třeba teď jsem zjistila, že mě zajímá dost věcí, které se týkají cestovního ruchu. Dostala jsem nabídku jít do cestovní kanceláře pracovat, myslím, že to by byla věc, která by mě také bavila. Chtěla byste pracovat v místě bydliště, nebo byste byla ochotna dojíždět? Samozřejmě, díky tomu, že mám děti zatím malé, tak bych určitě raději pracovala tady, ale až by potom byly starší, tak by nebyl problém dojíždět, třeba tak do padesáti kilometrů. 16

Anna A pro sebe nějaký volný čas máte? Ne, vůbec. Docela ráda bych si šla třeba zacvičit, ale zatím není čas. Tak snad to bude v budoucnu, až syn povyroste, lepší. Než jste nastoupila do práce, měla jste nějaký volný čas? Jak jste ho trávila? Chodila jsem cvičit, hodně času jsem trávila s dětmi, přečetla si knížku a zbytek zabrala domácnost. I když jsem byla doma, tak jsem občas měla nějaké to jednání. To byl spíš můj odpočinek, protože jsem šla mezi lidi a byla jsem ráda, že s nimi mohu komunikovat. A ještě poslední otázka, co se týče financí a rodiny. Můžete odhadnout kolik procent toho, co potřebujete, máte? Byly finance třeba důvodem proč jste šla do práce? To mohu říct přesně, řešili jsme to a není to tak dlouho. My jsme si s přítelem, se kterým žiju, a se kterým mám druhé dítě, pořídili nový dům, takže platíme hypotéku. To, že jsme potřebovali peníze byl i jeden z důvodů, proč jsem šla tu nabídku práce zkusit. Financí potřebujeme poměrně dost. Můj plat byl potřeba. Musím říct, že i když plat mám poměrně slušný, tak je to jen tak tak. Na nějaké vyskakování nemáme. Ale zase jsme se nastěhovali do nového domu. Kdyby to nešlo, tak by šel člověk do menšího a peníze by zase byly. Napadá Vás ještě něco k tomuto tématu? Pro shrnutí musím říct, že jsem strašně ráda, že se něco takového pro maminky dělá. Tři roky na mateřské jsou dlouhé, člověk si přestává věřit a začíná o sobě pochybovat. A pokud třeba právě v počítačích nějaké mezery má, tak už ten pocit, že máte kurz a že víte kam se můžete případně podívat, dodá člověku sebevědomí a pak se už nebojí na nějaký ten konkurz jít. Tak to jsme moc rádi. O to jde, aby to bylo ku prospěchu. Stoprocentně. A jak to vidím, tak to je přes nějaký grant, tak tohle byla jedna z věcí, o které si myslím, že opravdu má smysl. Aktuální situace: Anna nyní pracuje na plný úvazek na městském úřadě, kde jí končí smlouva a pokud se situace významně nezmění, začne se znovu naplno věnovat práci obchodního zástupce, kterou dělá na živnostenský list. 17

Všechno záleží na lidech a jejich přístupu. Hana, 37 let

Hana Hana vyučena má dva syny (7 a 12 let) bydlí v malé obci Paní Hana je již zaměstnaná. Ráda pracuje s přírodními materiály, ale také se věnuje práci na počítači. Pracovala na směny, ale s malým dítětem si musela hledat práci, která by na směny nebyla. Při zaměstnání si ještě udělala rekvalifikační kurz a v budoucnu uvažuje o podnikání Jaké máš vzdělání? Vyučila jsem se a poté jsem se věnovala tři a půl roku své specializaci, tedy výrobě řemeslných produktů z přírodních materiálů. Sice jsem pracovala ve svém oboru, ale nevýhodou bylo dojíždění. Bylo to velmi náročné vstávání v pět hodin ráno a návrat ve večerních hodinách. V letním období jsem alespoň jezdila za světla domů, ale v zimě to bylo komplikované. Odešla jsem pracovat do jiné firmy, která byla v místě mého bydliště. Firma byla zaměřená na zpracování dřeva. Šlo o třísměnný provoz. Co jsi tam dělala? Pracovala jsem přímo u stroje a štěpkovala dřevo. Pracovala jsi tam dlouho? Firma zkrachovala a mým novým zaměstnáním se stala výroba součástek do počítačů nebo praček. Zde jsem byla dva a půl roku, a poté otěhotněla. Než jsi nastoupila na mateřskou dovolenou, tak jsi tedy byla zaměstnaná Asi osm let. Jak dlouho jsi byla na mateřské dovolené? S prvním synem jsem byla doma čtyři roky. Poté následoval pracovní úřad a nezaměstnanost. Ta trvala půl roku. Otěhotněla jsem a narodil se můj druhý syn. Po třech letech doma mi byla nabídnuta práce, kterou jsem vzala, ale nevzali mi dítě do školky Po první mateřské dovolené jsi se tedy vrátila zpět do firmy? Chtěla jsem se vrátit, ale pouze na jednu směnu. To mi neumožnily a své stanovisko odůvodnili tím, že se zde pracuje pouze na dvousměnný provoz, a protože jsem tam předtím pracovala na dvě směny, tak zpátky by mě vzali zase jednom na dvě směny. I když se tam teď pracuje i na jednu směnu, tak mě to neumožnili. Na to jsem nepřistoupila, protože by se mi nikdo nemohl postarat o syna. Byla jsi tedy nezaměstnaná, jak jsi to řešila? Jezdila jsem na úřad práce, kde mi hned na začátku řekli, že mi budou platit sociální zabezpečení, průběžně mě budou informovat o pracovních nabídkách, ale práci si mám hledat spíš sama. 21

Na vizitce jméno matka Žádnou práci ti nenašli? Ne. Byla jsi tedy nezaměstnaná, když jsi otěhotněla po druhé? Ano, oni mi to víceméně sami navrhli, že pokud chci druhé dítě, tak ať nemeškám, protože práce skutečně není. Se synem jsi byla doma tři roky, proč ne čtvrtý rok? Když jsem byla nezaměstnaná, sháněla jsem si práci sama v okolí a telefonovala jsem do firem. Jedno místo se uvolnilo už během mého těhotenství, ale to jsem samozřejmě vzít nemohla. Když byly synovi tři roky, dali mi opět vědět, že by mě mohli zaměstnat. Vzala jsem to s tím, že takovéhle šance se neodmítají, i když to není v místě mého bydliště. Synovi jsem začala zařizovat v dubnu školku a prvního května jsem nastupovala, ale protože nástupní den do školek je prvního září, tak ho nikam nevzali. Byla jsem odkázána na rodiče. Ti mi vyšli vstříc, protože už byli v důchodu. Syn tedy jezdil místo do školky každé ráno k babičce. V první práci na tebe měli jako na ženu po rodičovské neadekvátní požadavky, jak to bylo v té druhé, kam jsi nastoupila? Všechno záleží na lidech a jejich přístupu. Po druhém dítěti jsem nastoupila na dvousměnný provoz k paní, která byla úplně perfektní, protože je také matkou. Vždy se snažila situaci přizpůsobit tak, aby byly obě strany spokojené jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. Poté jsem přešla na třísměnný provoz, kde byl mistr, který to neřešil. Bylo to víceméně ve stylu: Mlč a buď ráda, že máš práci. Pro něj byly důležité pochvaly od vedoucích a tudíž ty ženy neměly žádná práva. Co jsi dělala, když děti onemocněly? Když k tomu docházelo často, tak nám předhazovali, že děti simulují nebo že si děláme volno sami pro sebe Nyní pracuju pod mužem a můžu říct, že se zase stará víc o to, že máme děti, protože jeho žena pracuje také na směny a ví, jak je těžké vychovávat děti, když chodí na směny. Jak už jsem jednou řekla, je to opravdu o lidech. Kdo se ve tvé rodině stará o děti, když právě pracuješ? Z počátku jsme se o výchovu dělili s manželem. Když druhý syn nastoupil do první třídy, zažádala jsem o jednu směnu. Bylo mi vyhověno s tím, že to potřebuju na pár let, ne dlouhodoběji. Vyšli mi také vstříc, protože mám rodinu a začala jsem se o děti starat sama. Znáš situaci maminek, které řeší návrat do zaměstnání po mateřské dovolené. Jak to vnímají, nemají s tím problémy? Vím jen, že maminky, které u nás pracují na dvě směny, jsou z toho dost unavené a zničené. 22

Hana Neumožní jim tedy pracovat na jednu směnu? To záleží jak tuto žádost podá mistr u vedení. Já jsem měla štěstí v tom, že mi vyšli vstříc, protože je to výjimečné. Maminky si stěžují, že své děti vidí ob čtrnáct dní, protože při odpolední směně jsou děti ve škole, ony jdou do práce na půl druhou, druhou a děti vidí až večer. Co myslíš, že je pro maminky hlavní překážkou sladění práce a rodiny? Já vidím problém v tom, že dneska všichni zaměstnávají na dvě směny a více a neberou ohledy na to, že vychováváme další generaci. Neuvědomují si složitou situaci matky, která musí být plně soustředěna na práci v zaměstnání i doma. Musí řešit kolikrát neřešitelné situace, sama si z nich musí pomoci, aby děti byly v pohodě. Přijde mi to takové dost brutální, že koukáme na peníze a jak toho člověka sedřít a nekoukáme na to, že pro společnost vychováváme další generaci. Jak dalece budeme moci být se svými dětmi doma a moci se jim věnovat, tak o to budou oni kvalitnějšími lidmi. Myslíš, že je nějaké řešení? Myslím si, že kdyby bylo víc zaměstnavatelů, kteří by zaměstnávali matky s dětmi do patnácti let na jednu směnu, pak by se matky mohly plně věnovat svým dětem. Matce nezáleží na tom, zda půjde do práce v sedm hodin a přijde ve tři. Je to pro ní klidnější a ne tak hektické Mohly by to, dle tvého názoru, vyřešit například poloviční úvazky? Poloviční úvazky nic neřeší, protože si tak matky nevydělají dostatečnou mzdu a děti by strádaly zase po jiné stránce. Kdyby ale mohly pracovat od sedmi do tří, tak by jim to maximálně vyhovovalo, protože do sedmi hodin si v klidu vypraví děti do školy a ve tři hodiny si je mohou vyzvednout z družiny. Ranní směna je tedy od sedmi hodin do tří? Běžná ranní směna je od šesti hodin. To je hektické a stresující, jak pro matku tak i pro celou rodinu. Ještě jsme nehovořili o tvém rekvalifikačním kurzu. Kdy jsi ho dělala? Při zaměstnání po druhém dítěti jsem dělala rekvalifikační kurz pedikérka, manikérka. Nelíbil se mi přístup lidí ve firmě, kde pracuju a chtěla jsem se osamostatnit. Cítila jsem tam velkou rivalitu. Dříve jsem si myslela, že když je více zaměstnanců pohromadě, tak vytvoří domácké prostředí. Nebyla to pravda. Lidé si rádi vzájemně závidí, dělají naschvály a to mi nedělá dobře. Chtěla si v něm v budoucnu nějak pokračovat, podnikat? Ano, podnikání v tomto oboru by mi vyhovovalo. Problémem však byly prostory, které jsem nesehnala. Ale pokračuju v tom tak, že jezdím do domova důchodců a navštěvuju lidi, kteří o to mají zájem. Dělám to tedy při práci jako menší přivýdělek. 23

Na vizitce jméno matka Sníš o tom, že bys měla svůj salonek? Líbilo by se ti to? Moc by se mi líbilo, dělat jenom to. Byla bych svým vlastním pánem a mohla dělat to, co by mě bavilo. Z jakého důvodu se tomu nyní věnuješ? Kvůli přivýdělku a abych nevyšla ze cviku. Ráda bych se, až děti vyrostou, věnovala této práci. Nevadilo by mi vydat se někam dál, kde bych to mohla vykonávat. Co ty a počítač? Používáš ho ve svém životě? Na počítači nepracuju, ale učím se to. Ještě moc kamarádi nejsme (úsměv). Co jsi se na něm již naučila? Umím si otevřít stránky na internetu, najít si to, co mě zajímá, napsat zprávu i dopis ve Wordu. Takže vy doma máte počítač i přístup na internet. Kdy ses s sním poprvé setkala? Počítač jsme pořídili, když můj starší syn chodil asi do čtvrté třídy. Věděli jsme, že ho bude do budoucna potřebovat. Pořídili jsme ho vlastně na výuku. Žádný počítačový kurz jsi neabsolvovala. Od koho se tedy učíš? Podle knížky, od synů a kamarádky, která dělá v práci s počítačem. Ta mě do toho hodně zasvětila. Kdyby zde probíhal nějaký počítačový kurz pro začátečníky, zapsala by ses do něj? Určitě ano. K čemu bys počítač chtěla používat a co pro tebe osobně znamená? Kdybych s ním uměla pracovat, pak by to pro mě byla další otevřená vrátka v hledání práce. Člověk by mohl být více doma a plně se věnovat dětem a rodině. Co by pro tebe bylo, co se týče práce a povolání, ideální? Ať už nyní nebo v budoucnu. Líbila by se mi čtyřhodinová nebo pětihodinová pracovní doba a práce, kde bych mohla pracovat s přírodními materiály, být mezi lidmi a přitom se věnovat dětem: ráno je doprovodit do školy, odpoledne nakoupit, uvařit a očekávat příchod rodiny. To by se mi líbilo. Teď už jsou tvé děti větší, kdo ti s nimi pomáhá? Nyní už tuto otázku nemusím řešit. Jeden ze synů vstává ráno se mnou a jezdí do Českých Budějovic. Druhého syna vodí manžel ke kamarádce, kde mají starší dceru, která ho vodí do školy. Takže tam není problém. Ze školy vyzvedávám pouze mladšího syna. Je mi trochu líto, že je ráno nemohu vyprovodit sama. 24

Hana Máš při tomto způsobu života nějaký volný čas pro sebe? Moc volného času nemám. Přijdu domů ve tři hodiny a než napíšeme úkoly a probereme učivo, tak je pět hodin. Poté připravuju večeři, myju nádobí a jsem tak unavená, že opravdu žiju pouze prací a rodinou. Času na sebe tedy příliš nemám. Občas si jdu zacvičit. Kdyby však člověk dělal méně hodin, pak by se mohl věnovat více rodině i jiným věcem a měl čas i na sebe. Děkuji za rozhovor. 25

Manžel mluví s dcerou anglicky a já rusky. Eliza, 26 let

Eliza Eliza 26 let pochází z Ukrajiny, kde vystudovala Státní konzervatoř (SŠ) a Státní akademii kultury (VŠ) má dceru, které je 2,5 roku bydlí ve větším městě Její partner se narodil na opačném konci světa, na Floridě. Seznámili se spolu na školení průvodců na jednom z nejhezčích jihočeských zámků. Na situaci v České republice se proto v tomto rozhovoru podíváme se vskutku mezinárodním nadhledem. Máš jednu dceru a nyní jsi na rodičovské dovolené. Kdy jsi na ni nastoupila? Dceři jsou dva roky a tři měsíce, takže šest týdnů před tím. Už je to dva a půl roku. Jak dlouho ještě plánuješ být doma? Je to tak, že už jsem pracovat začala. Kdyby to bylo na mě, tak bych byla doma třeba až do čtyř let dcery, ale nejde to. Nedělám to kvůli penězům, ale navezl mě do toho jeden pán, který někoho urgentně potřeboval. Jakou práci děláš? Začala jsem učit v Domě dětí a mládeže v dětském pěveckém sboru. Je to zatím jen čtyři hodiny týdně. Dojíždím dvakrát na dvě hodiny týdně asi dvacet pět kilometrů. Můžu se zeptat, co jsi vystudovala? Pocházím z Ukrajiny, kde jsem studovala střední školu, něco jako je tady konzervatoř, a pak mám ještě Akademii kultury, to je vysoká škola. Kdy jsi přišla do Čech? Napořád asi od roku 2000. Předtím jsem dojížděla. Byla jsem tu vždycky na pár týdnů nebo měsíců a od roku 2000 jsem tady napořád. Když jsem skončila školu, tak jsem sem přišla za maminkou, která se do České republiky provdala. Takže jsi na Ukrajině vůbec nepracovala? Ne, tam jsem jenom studovala. Vysokou školu sem platila ze svých peněz, takže jsem nemusela odpracovat nějaká léta, když mi školu neplatil stát. Platila jsem za vzdělání, a pak už po mně nic nechtěli. To znamená, že když člověk chodí do školy a platí mu to stát, tak je pak státu nějak zavázaný? Ano, pak musíš odpracovat, podle toho, co jsi studovala. Většinou je to pět let, které musíš odpracovat povinně. Stát tě někam pošle, přidělí ti místo a ty tam musíš jet pracovat. Pět let nebo tři roky, liší se to podle oboru. Každý se samozřejmě snaží, aby to místo dostal někde poblíž domova nebo přímo v jeho městě. Ale stávají se případy, když třeba studuješ medicínu, že tě pošlou bůhvíkam. Když studuješ za peníze, tak si se školou sjednáš smlouvu, máš kontrakt a podle té smlouvy jsi osvobozená od veškerých nároků z jejich strany. Můžeš pak jet kam chceš nebo nemusíš pracovat vůbec. 29

Na vizitce jméno matka Když jsi se nastěhovala sem, do Čech, tak jsi začala pracovat? Začala jsem pracovat na zámku jako průvodkyně. Hned co jsem přijela. Prováděla jsem v angličtině, v ruštině a v češtině. I když v té době moje čeština ještě kulhala. Naučila jsem se nazpaměť text a nesměli mě přerušovat. Já jsem jim řekla: Neptat se na žádné otázky, až na konci. Když se zeptáte zas, tak si budete muset zase poslechnout všechno od kaple, tak se na nic radši neptejte (úsměv). Byl problém najít v Čechách práci? Záleželo na tom, co chtěl člověk dělat. Kdybych chtěla něco v úklidu nebo v kuchyni, tak by to bylo hned okamžitě. Myslím, že když jsi učitelka hudby, tak jsi asi nehledala práci v kuchyni Když jsem chtěla něco ve svém oboru nebo něco lepšího, tak jsem musela dobře znát jazyk. Bez jazyka to vůbec nešlo. Alespoň nějaké základy. A když už jsem uměla jazyk, tak jsem v podstatě našla cokoliv jsem si přála dělat. Nebyl problém. Když jsi dělala na zámku, měla jsi nějaké kolegyně, které měly děti? Měly, většinou byly už větší než máme my. Některé si děti, kterým bylo třeba pět a ještě chodily do školky, vyzvedly a braly do práce s sebou. Ony třeba poslední prohlídku prošly s maminkou společně. Říkala jsi, že nyní děláš v dětském pěveckém kroužku. Sháněla jsi místo i jinde? Byla jsem na konkurzu do divadelního pěveckého sboru. Ale nakonec vzali holku, která byla bezdětná. Nicméně tam byla paní, jejíž manžel dělá vedoucího sboru v domě dětí a mládeže. Dala mu kontakt na mě a on mi pak zavolal. Docela naléhal, nutně někoho potřeboval. Měl na starosti dvě stě padesát dětí. Říkal, že za deset let poprvé našel člověka, který má stejné vzdělání jako on, že se na to stoprocentně hodím. Do práce dojíždíš. Dělá ti to problémy? Vcelku ano, zabere mi to tak půl dne. Cesta tam je v pohodě. Horší je to zpátky, kdy je to narvané. Navíc člověk musí běhat až na nádraží. Každopádně po Novém roce chci začít dělat řidičák. Protože bez řidičáku se to už nedá. Kdo ti v té době hlídá děti? Můžeš se spolehnout na někoho, kdo ti s tím pomůže? Učím odpoledne, takže hlídá buď manžel nebo maminka. Jakým jazykem se u vás doma mluví? Manžel mluví s dcerou anglicky a já rusky. Ona teď umí krásně obě dvě řeči. Krásně větama a rozlišuje to. A na česky prostě my nejsme, no. Česky umí od kamaráda docela slušně. Chci jí ve třech letech dát do školky, aby se do šesti česky naučila a tím pádem musím být zaměstnaná, protože oni jinak neberou. Odkud pochází tvůj manžel? Manžel je z Floridy. Tatínka má na Floridě, maminku ve Virginii. Jezdíme tam pravidelně na pár týdnů v zimě. 30