Časopis Apoštolské církve. Chvály a uctívání

Časopis Apoštolské církve Chvály a uctívání A náhle se s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. (L 2,13-14) Ročník 24 Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz Číslo 12 / 2012

Úvodník Vážení a milí čtenáři! Rádi bychom Vás přivítali u nového čísla časopisu, který by měl být jakousi kronikou naší církve. Obsahem kronik bývají události řazené podle času, a časopisem, který právě držíte ve svých rukou, se tak uzavírá další kapitola nazvaná Rok 2012. Ano, náš pozemský čas neúprosně chvátá. Zdá se, že ještě nestačily vychladnout petardy v trávě, a znova je tady konec roku. Chtěli bychom Vám poděkovat za Vaši přízeň, podporu, modlitby, příspěvky a především bychom chtěli vzdát díky našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Je to jeho milost, že časopis Život v Kristu funguje už 24 let. Zmiňované vyhořelé petardy jsou samozřejmě výsledkem každoročních bujarých silvestrovských oslav, kterými se baví svět. Toto číslo má titulek Chvály a uctívání a věříme, že je to velice aktuální téma nejen ve světle (nebo spíše ve tmě ) zmíněného faktu. My křesťané totiž, na rozdíl od lidí, kteří nepoznali Krista, máme opravdu důvod k oslavě. A jelikož ten důvod je absolutně jiného rozměru, překračující veškeré myslitelné kategorie a úrovně, měla by být i oslava diametrálně odlišná. Narodil se totiž Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (L 2,11) Bůh se stal člověkem, aby mohl žít život, jaký prožíváme my, se stejnými radostmi i strastmi. A aby nakonec trpěl na kříži. Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. (Iz 53,4 5) Jindřich a Lucie Novákovi Úvodník 3 Dělat věci správné, nebo je dělat správně? Chvály a uctívání 4 Tvá nedělní bohoslužba začíná v soboru večer 6 Rozhovor s Mirem Tóthem 8 Rozhovor s Jiřinou Ginou Čunkovou 10, 18 Ptali jsme se... 12 Rozhovor s Jarkem a Janou Bílými 18 Rozhovor se členy skupiny Deep Inside Svědectví 11 Hudba sbližuje Studijní materiál 13 Emeritní biskup Rudolf Bubik se zamýšlí na Biblí (Žalm 20-37) Recenze 19 Biblické doktríny z letniční perspektivy Desatero pro 21. století 20 Žádný jiný Bůh >>> Misijní pole 24 Vánoce v Číně 27 Je dobré vidět děti se smát >>> Povídka 24 I to se může stát Ze života církve 25 Konference pro podnikatele 28 Brány nebe a plameny pekla 20 O BS A H 27 Dětem 26 Dva malí evangelisté 2 Pozýváme Vás tedy k četbě čísla, které je věnováno chválám, uctívání a oslavě našeho Pána a Spasitele. Hlavním článkem je přepis seminářů Mira Tótha, vedoucího známé kapely Tretí deň a také jednoho z pastorů sboru AC Košice. S naléhavostí sobě vlastní Vás přesvědčí Nech táto oslava naplní ulice... V časopise naleznete rovněž několik rozhovorů s lidmi, kteří mají k tématu co říci. Ať už to jsou muzikanti nebo naši pastoři. Dá se říct, že i další část kázání ze série Desatero pro 21. století od Bohuše Wojnara je úzce spojena s uctíváním. Věnuje se tentokrát totiž druhému přikázání. Samozřejmě přinášíme novou dávku zamyšlení a komentářů našeho emeritního biskupa Rudka Bubika a mnoho dalších článků. Přejeme Vám příjemné prožití vánočních svátků a Boží požehnání do nového roku 2013. Vaše redakce Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Ivana Bartíková, Ph.D., Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Ilustrace: Petr Fiurášek Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc e-mail: zivotvkristu@seznam.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč, pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

Ročník 24, prosinec 2012 Dělat věci správné, nebo je dělat správně? Milí bratři a sestry, na počátku mé dnešní úvahy stojí příběh; vyprávěl mi jej před pár lety jeden můj známý. Samotný příběh se stal ještě o několik let dříve. V jednom sboru neměli nějaký čas kazatele. Vedení denominace nemělo tehdy žádné rychlé řešení situace, tak poradilo čekat a modlit se. Ve staršovstvu byli lidé velmi schopní a obdarovaní, na druhou stranu velmi zaměstnaní. Každý z nich měl náročné zaměstnání, které pohlcovalo téměř celý jeho čas. Učinili tenkrát moudré rozhodnutí: Budeme se nějaký čas scházet na modlitbách a studiu Písma, abychom si stanovili hlavní priority naší práce. Scházeli se asi půl roku, aby v modlitbách a Božím slovu získali odpověď na otázku Co jsou nejdůležitější priority novozákonních starších? Když v této otázce získali jasno, rozhodli se svůj omezený čas směřovat tímto směrem. Věděli, že vzhledem ke svému vytížení toho nemohou dělat mnoho, a proto chtěli dělat věci, jež považovali za správné. Pán jejich jednání požehnal a sbor začal růst. Po nějaké době jich byl asi dvojnásobek, po čase vybudovali i novou modlitebnu. Tehdy se v denominaci uvolnil jeden kazatel a byl nabídnut tomuto sboru. Zbytek příběhu již není tak optimistický: Zatímco my jsme se snažili dělat věci správné, bratr kazatel je začal dělat správně. Slovem správně bylo myšleno jednání s ohledem na tradici, zvyky, zkrátka osvědčené postupy tak, jak jsme to dělali vždycky. Růst sboru se zpomalil, až nastala stagnace. Po nějaké době se počet členů dostal opět na původní počet. Jiný příběh: Zhruba před devíti lety mne v kanceláři navštívil muž ve středním věku. Byl robustní, atletické postavy, svaly na něm jen hrály. O to více kontrastovala jeho utrápená tvář a stěží potlačované slzy. Jak jsem se záhy dozvěděl, byl léta křesťanem letničního směru a svou rodinu vedl striktně tímto směrem. Rozhodně na mne nepůsobil jako někdo, kdo je vlažným, nedělním křesťanem. Naopak, ve víře byl nesmírně náročný jak na sebe, tak na svou rodinu manželku a dvě děti. V době, kdy mne navštívil, se mu zbořil jeho svět: manželka jej opustila a obě děti skončily ve světě. Muž se cítil zklamán, opuštěn a podveden. Co jsem udělal špatně? Z jeho pohledu dělal samé správné věci. Doma se modlili, četli z Písma, rodinu chránil před vlivem světa, jak se dalo. Ovšem výsledek byl přesně opačný: Rodina ve světě skončila. Oba příběhy mají jedno společné. Tím je dvojí pojetí konání dobra správné versus správně. (Podotýkám, že tento obrat není z mé hlavy, ale v oblasti vedení lidí je často používán). Oba dva přístupy pramení z touhy po dobru a spravedlnosti, oba dva přístupy mohou být motivovány (alespoň subjektivně) láskou k Bohu. Přesto vedou k rozdílným výsledkům. Podívejme se nyní do Bible, zda o něčem takovém mluví. Jedním z takových textů může být podobenství o milosrdném Samařanu (L 10,30-37). Základní otázkou příběhu bylo Kdo je můj bližní? Ježíš představil následující situaci: Tři lidé, kněz, levita a Samařan cestou postupně míjejí zraněného člověka. První dva se mu vyhnou, pomůže až třetí. Ježíšovi posluchači dobře rozuměli motivům jednotlivých hrdinů: Pro kněze i levitu bylo riskantní poskvrnit se někým, kdo vypadal jako mrtvý a koho vůbec neznali. Zákon je zavazoval k obřadní čistotě a oni nemohli riskovat. Třeba zrovna spěchali do chrámu. Kdo zná ortodoxní Židy, rozumí. Třetí hrdina měl rovněž své důvody odvěká nenávist mezi Samařany a Židy byla tehdy velmi silně zakořeněna. Když uviděl zraněného Izraelitu, mohl z toho mít radost. Ale on reagoval rozdílně, vlastně zcela proti očekávání prostředí, v němž vyrůstal. Šel a zraněnému pomohl. Dilema, které Ježíš představuje, by se dalo rovněž nazvat správné versus správně. Jednání obou duchovních bylo ospravedlnitelné. Posluchači příběhu věděli, oč se jedná a právě v tom je síla podobenství. Od Samařana zase pomoc nikdo nečekal. Závěr, jaký si posluchači z příběhu mohli učinit, je následující: Pokud požadavky Zákona (nebo spíše domnělé požadavky) jsou v rozporu s pomocí člověku v nouzi, tak je něco zcela špatně. Samařan to pochopil a byl ochoten na chvíli odložit historickou zášť a pomoci zraněnému. Nenávist mezi dvěma rasami ustoupila na chvíli stranou proto, aby byl zachráněn lidský život. Dilema správné versus správně můžeme v Ježíšově životě pozorovat častokrát: Pokaždé, když uzdravil nemocného v sobotu nebo když se setkával s hříšníky či jiným způsobem rušil zažité konvence tehdy upřednostňoval správné oproti správně. Samozřejmě Boží Syn nebyl žádný rebel nebo revolucionář, který by se vymezoval proti náboženskému systé- mu své doby. V tomto pohledu bylo jeho jednání dokonalé v každém ohledu. Jde tedy spíše o lidské vnímání celé situace. Při správném jednání je rozhodující zachování správného postupu, procesu. Nechceme porušit Boží přikázání ani jiná pravidla naší víry, psaná i nepsaná. Výsledek je něco, co je v Božích rukou, naší zodpovědností je dodržet správné konvence. Jedná-li se například o výchovu dětí, nedovolíme jim nic, co je jakkoli v rozporu s naším pojetím víry. Při upřednostňování věcí správných se více než na postup díváme na žádoucí výsledek. V oblasti rodičovství je potřeba hledat rozumná řešení, abychom dítěti zbytečně nekomplikovali život. Otázkou samozřejmě zůstává, kam až můžeme jít, co si zkrátka můžeme dovolit a co je už jasným hříchem. Máme tedy dvojí přístup ke konání spravedlnosti s důrazem na správné a s důrazem na správně. Gramaticky jde o malý rozdíl v diakritice, v životě může jít o obrovské rozdíly v životech lidí i církve. Čtenář jistě pochopil, že osobně se kloním spíše k přístupu typu správné. Problém je, že ono správné přesně nelze popsat. Jakkoli bychom vymezili, co je správné, v tom okamžiku by se proměnilo v ono nežádoucí správně. Určitým vodítkem může být život podle principů, nikoli podle předpisů. Vůdčími principy jsou láska k Bohu a láska k lidem. Poučený čtenář ví, že jde o dvě přikázání, která Ježíš nazval největšími v Zákoně. Na rozdíl od Zákona nemá láska vyšlapané cesty natolik předvídatelným způsobem, abychom ji svázali pravidly a definicemi. Otec marnotratného syna (L 15,11-32) věděl, co se stane, když nevyzrálému mladému synkovi dá jeho část dědictví. Věděl, jak jeho syn skončí, a proto nejednal z tohoto pohledu správně. V danou chvíli však udělal správnou věc. Syn se po čase vrátil domů, a konec příběhu všichni známe. Přeji nám všem Boží moudrost k tomu, abychom činili věci správné! Martin Moldan, biskup Slovo biskupa 3

4Chvály a uctívání Tvá nedělní bohoslužba začíná v sobotu večer Chvála a uctívání jsou jedinečnou činností v rámci Božího království. Jak chvála, tak i uctívání jsou koncem činnosti samy v sobě. Pokusím se to ilustrovat: Kážeme, abychom zbudovali víru posluchačů. Vyučujeme, abychom lidi vyučili v dané oblasti. Dávámeli, chceme některým lidem pomoci. Avšak když chválíme, naše činnost nemá za cíl nic jiného, ale sama je cílem, kterého má být dosaženo. Toto je jedinečnost chvály a uctívání. Dále je chvála a uctívání jednou z mála věcí, ne-li jedinou, kterou děláme zde na zemi a která přechází na věčnost, do nebe. V nebi budou misionáři, ale určitě nebudou misijně pracovat, budou tam evangelisté, ale určitě nebudou evangelizovat. Komu taky, když tam budou všichni spaseni? Nebude třeba vyučování, protože tam už bude všechno jasné. V nebi nebude třeba pastorační péče, protože bude setřena každá slza z očí, jak říká Písmo. To znamená, že duchovní činnosti, které jsou zde na zemi v rámci Božího království, v nebi zaniknou, protože už nebudou mít své opodstatnění, tam budeme s nebeským Otcem. Chvála a uctívání jsou jedinečnou činností v rámci Božího království. Jak chvála, tak i uctívání jsou koncem činnosti samy v sobě. Ale chvála a uctívání bude pokračovat dále. Nechci teď vypadat jako moje učitelka občanské nauky, která o tomto periferním předmětu hovořila jako o nejdůležitějším z celé střední školy. Přece si musíme umět nasadit plynovou masku, kdyby nás napadli imperialisté ze západu... Nechci říkat, že chvály a uctívání jsou nejdůležitější. Mluvím na základě toho, co vidím v Písmu je to duchovní aktivita, která zůstává do nebe. Uvědomujeme si váhu této informace? My se doslova už tady na zemi připravujeme a cvičíme na chvály a uctívání v nebi. Pojďme se společně podívat na několik aspektů chvály: Vertikální aspekt chvály (já a Bůh) Chvály a uctívání jsou činností, která se v našem životě projevuje v několika úrovních. Nejdříve budeme mluvit o vertikálním, tedy svislém vlivu chvály. Ve smyslu já a Bůh. Kdykoli chválím Boha, třeba na bohoslužbách, je to mezi mnou a Bohem. Nepřicházím chválit kapelu ani nikoho jiného. Když jsem vedený ke chválám, přicházím před Boha. Z toho důvodu je Ž I V O T V K R I S T U Mojim snom je vidieť mladú generáciu radikálnych nasledovníkov Pána Ježiša Krista, pre ktorých uctievanie nie je iba hudba, ale predovšetkým blízky vzťah s Bohom a životný štýl, ktorý mu prináša slávu. Miro Tóth vedoucí hudební skupiny Tretí deň, slovenské křesťanské kapely. Skupina byla založena roku 1992 v Košicích Miroslavem Tóthem, Samuelem Evinem a Marcelou Bertovou. Loňské CD nazvané Album 10 je, jak název napovídá, již desátým jejich albem. Miro je jedním z pastorů AC Košice, kde vede chvály a uctívání. S manželkou Veronikou mají dvě dcery.

Ročník 24, prosinec 2012 důležité, abychom měli v pořádku své postoje a životy, abychom chvály a uctívání nebrali na lehkou váhu. Někdy se stane, že nám Boží věci zevšední. Ztratí hloubku a jiskru. Děláš něco na způsob duchovní činnosti, forma zůstává, ale obsah se vytratí. To je přesně definice náboženství. Zevšednět může cokoli, dokonce i chvála. Ze Starého zákona víme, že Bůh zabezpečoval každé ráno svůj lid manou. Na každý den měli čerstvou. Postupně jim to však zevšednělo a tak si na ni zvykli, že nakonec říkali: Ó, jaké to ničemné vločky budeme sbírat ze země? Je důležité, abychom chvály nezačali chápat jako nějakou programovou dekoraci bohoslužby. Pak bychom je degradovali na písně. To nejsou písně, to není jenom hudba. Je to prostředek, jak se osobně setkat s Pánem Ježíšem Kristem, abychom jím mohli být nejen zasaženi, ale i proměněni. Horizontální aspekt chvály (já a ty) Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. (Ž 34,4) Chvála má obrovský význam tehdy, když Boha chválíme společně. Silně to povzbuzuje víru, když plný sál lidí společně věří a společně chválí. Jsem zaměstnaný Apoštolskou církví Košice a chodím tedy do sboru jako do práce. Pro mě to ale není práce, pro mě je to vášeň. Do shromáždění bych přišel v neděli ráno, i kdybych tam nebyl zaměstnán, společně s lidmi, kteří věří stejně jako já, abych zpíval Bohu chvály a jejich prostřednictvím se znova čerstvě setkal s Pánem Ježíšem Kristem. V dnešním světě třetího tisíciletí jsme nemilosrdně bombardováni ze všech stran rozličnými mediálními vstupy, které jsou přesekularizované, předémonizované a přeerotizované. Když přijdu na místo, kde je 30 nebo 600 lidí, aby uctívali Ježíše a doslova sezpívali nebe na zem, je to pro mě obrovská injekce povzbuzení víry. Znovu a znovu si mohu uvědomovat, že nejsem sám. Je v tom síla, když dokážeme někam společně přijít a společně věřit, že Pán Ježíš je ta nejmodernější vůdcovská osobnost na naší planetě. Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Když Pán Ježíš řekl na kříži: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil? poprvé v životě nazval Otce Bohem. Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. (Ef 3,14 19) Vnitřní aspekt chvály Během chval se v mém nitru něco děje. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal. (Sk 13,2) Tady vidíme jeden z duchovních principů, že je to právě chvíle uctívání, kdy k nám Bůh hovoří a koná v nás. Chvály a uctívání jsou tak intimní a tak silnou zkušeností v duchovním životě, jakou je sex v manželství. Musíme být úplně blízko a úplně otevření na Pána Ježíše Krista. Právě během uctívání může vzniknout něco nového, může být zasazen nový život, cosi, co vyroste a přinese mnohé ovoce. V mém životě bylo několik zlomových momentů, kdy jsem si skrze zjevení uvědomil Boží velikost, Boží dobrotu a suverenitu. Bylo to právě v čase, který jsem si oddělil pro chvály a uctívání, kdy jsem byl před ním sám. Bůh hledá ty, kdo ho budou uctívat v Duchu a pravdě. Jak vypadá tvé uctívání? Je to pouze těch pět písní jednou za týden? Život v uctívání má o mnoho větší rozměr než jen společné zpívání písní ve sboru. V Bibli čteme o Abrahamovi, který se má setkat s Bohem na tom a tom místě a který řekl Izákovi: Pojď se společně poklonit Hospodinu. Bůh nám dovoluje vstupovat do jeho přítomnosti a k tomu slouží chvála a uctívání. Když jsme s Bohem intimně spojení, je otevřen komunikační kanál mezi námi a Bohem. Často říkám, že chvály a uctívání ve mně mohou vypůsobit více než někdy série dobrých kázání. A to jsem i kazatel. Tam máš Boží pravdy nezprostředkovaně, ale přímo od Božího Ducha. Jak to máš ve svém životě, máš oddělený čas na uctívání Boha? Máš čas zavřít za sebou dveře od komůrky a jednoduše uctívat nebeského Otce? Když Pán Ježíš řekl na kříži: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil? (Mt 27, 46), když poprvé v životě nazval Otce Bohem, protože se stal za nás hříchem a byl zlořečený, otevřela se opona ve svatyni svatých, do které mohl před tím vejít velekněz pouze jednou za rok. Nyní je tato svatyně svatých otevřená pro tebe a pro mne neustále. Pokud toho nevyužíváme, dobrovolně se okrádáme o sílu a krásu vztahu s Bohem, která nám právem náleží. Nejsem jen vedoucí chval, jsem také pastor (v našem sboru je pět pastorů) a často říkám, že pokud se tvůj modlitební život skládá ze sborových modliteb a počítání mastných ok na nedělní polévce, jsi vlažný křesťan. Tvůj vektor duchovního růstu směřuje daleko od Boha. Do tvého života má větší přístup nepřítel než samotný Bůh. Není možné, aby takto vypadal náš modlitební život. Modlitby ve sboru jsou špička ledovce, která tvoří jen 5-10 % celého objemu ledové kry. Naše modlitby potřebují mít o mnoho větší dynamiku a rozměr než jen nedělní modlitbu ve sboru. Evangelizační aspekt chvály Když u nás v Košicích lidé říkají svědectví, často zmiňují, že při své první návštěvě sboru viděli, jak lidé z nekompatibilních společenských sfér začali spolu jako jedna rodina chválit a uctívat Boha, a nechápali. Tito lidé si nepamatují, co bylo na kázání, ale pamatují si, že byli zasaženi chválami a uctíváním. Nově příchozí lidé dokážou skrze chvály dekódovat, že na tom Ježíši něco bude. Chvály a uctívání 5

Ž I V O T V K R I S T U 6Chvály a uctívání Pohádky, biblické příběhy a písně, vše jedeme v angličtině Rozhovor s Mirem Tóthem, vedoucím hudební skupiny Tretí deň Je to už asi deset let, co jsi byl v Olomouci se skupinou Tretí deň, co je nového ve skupině? Že jsem byl v Olomouci před deseti lety, si málem ani nepamatuji, ale novinkou jsou například personální změny. S některými hudebníky jsme se rozloučili, ale zase jsme přibrali nové lidi. V současnosti pracuji s několika formacemi, ale jádro kapely Tretí deň zůstává stejné. Minulý rok jsme vydali naše zatím poslední album, Album 10, které je možné si koupit i v Čechách. Na něm jsme se poprvé za celou naší dráhu nechali zviditelnit. Jádro Tretího dňa zůstává neměnné a kolem něj míváme několik hostů, kteří s námi hrávají buď na větších koncertech, nebo na domácích pódiích. Co se změnilo ve tvé službě? V mé službě se něco změnilo a něco zůstává, tak jako ve fyzice jsou některé věci konstantní a jiné, které podléhají změnám. Už na začátku mi bylo prorokováno, že budu mít dva hlavní směry služby, které jsou zřejmě doživotní, službu ve chválách a službu kázání Božího slova. To se nemění. Změnou ale je, že kladu větší důraz na budování nových vůdců. V případě, že bych se jednou posunul ve službě někam dále, rád bych předal pomyslný kolík lidem, kteří budou umět službu dále rozvíjet. Natočili jste minulý rok nové album, pracuje se už na nějakém dalším? Máme rozpracovaná další dvě alba. Letos bych měl vydat album, které nebude pod hlavičkou Tretího dňa, budou to písně spíš s kristocentrickým poselstvím. Rád bych, aby bylo na pultech už před letošními Vánocemi. Další album máme v dílně a nevíme, kdy spatří světlo světa. Je to album starších písní. Bude to výborný dárek teenagerů pro své rodiče, kteří milují Pána. Můžeš trochu zmapovat svou rodinu? Ta mapa bude maličká, protože zatím máme jen dva kousky. Bůh nám požehnal dvěma krásnými dcerami, starší má čtyři roky, jmenuje se Natali, mladší Sofie má něco přes dva roky. Uvidíme, jak to bude dále, ale myslím si, že jsme ještě neskončili. (smích) Slyšel jsem, že na ně mluvíš anglicky, to je záměr? Ano, je to záměr. Díky Bohu mluvím plynně anglicky, proto jsme se s Veronikou rozhodli, že ode dne, kdy spatří světlo světa, budu s oběma děvčaty mluvit anglicky. Pohádky, biblické příběhy a písně, vše jedeme v angličtině. Máma a zbytek světa s nimi mluví slovensky. Děti mají fyziologicky čerstvé mozky a do nich nová slova ukládáš jako do poliček. Vědí, že mluvím i slovensky, proto mi odpovídají slovensky, ale rozumí všemu, co říkám anglicky, neboť mé příkazy plní. (smích) Máš nějaké přání? Po čem toužíš? Snů, které mám, je na dvě A4 Chtěl bych ale dokázat nalézt rovnováhu mezi tím, jak si zachovat svůj osobní čas s Bohem, a tím, jak být dobrým otcem a manželem, a přitom udělat vše pro to, aby Boží království šlo kupředu. Jirka Bartík Chci vás povzbudit, abychom vždycky chválili celým svým srdcem, protože to vidí nebe, vidí to peklo a vidí to hledající lidé. Rozdíl mezi chválou a uctíváním Není v hlasitosti. Ve chvále jde o postoj srdce, když dobrořečíme Bohu za to, co pro nás udělal. Chválím Boha, že mi odpustil hříchy, že přikrývá moje nepravosti, chválím Boha, protože je dobrý a jeho milost trvá na věky. Vynikajícími příručkami ke studiu o chvále jsou Žalmy 103, 100 nebo 34. Při uctívání uctíváme Boha za to, jaký je, kým je pro nás. Nevěřící člověk také může chválit, protože chvála je věc duše a těla, ale uctívat může pouze znovuzrozený člověk. Je to kontakt mého ducha s Duchem Božím. Chvála má být stále viditelná. Chvála je expresivní, plná radosti a má být hlasitá. Podle chvály vidíme, v jakého Boha lidé věří. Rád vidím chválit Boha lidi, kteří nejsou bílí. Měl jsem možnost vyučovat o chválách a vůdcovství v Káhiře a v Alexandrii v Egyptě. Viděl jsem tam obyčejné lidi, kteří žijí pod hranicí chudoby a když začali chválit Boha, byl jsem zahanbený, inspirovaný a povzbuzený zároveň. Viděl jsem padesátileté anglikány, jak chválí Boha celou svou silou. Bůh si zaslouží chvály z celé naší síly, není možné chválit Boha se založenýma rukama. Bůh, který se stal šampiónem našich životů, si zaslouží náš potlesk, zaslouží si naše zvednuté ruce a zaslouží si, abychom se mu klaněli. Často nedoceňujeme, co pro nás Pán udělal, často poměřujeme duchovní život tělesnými věcmi. Když o někom řekneme, že je požehnaný, často máme na mysli, že má mnoho peněz a velký dům bez hypotéky. My máme o mnoho víc. Jsme svobodni od každé moci temna. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. (Ko 1,13) Před námi je nebe a vítězný život a za námi je hřích a potupa. Historický aspekt Bible začíná tím, že Bůh stvořil na počátku nebe a zemi, ale země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Mnoho vykladačů Bible, a já se k nim řadím, tvrdí, že když Bůh stvořil nebe i zem, bylo nebe stvořeno i s nebeským zástupem. Víme, že existují duchovní bytosti, andělé, které nemají tělo (mohou ho mít za určitých okolností). Tyto bytosti jsou rozděleny do tří skupin a každá skupina má své vedoucí, cherubíny nebo archanděly. Jedni přinášejí zprávy lidem, těm velí Gabriel. Právě Gabriel přinesl zprávu Marii, že otěhotní a porodí Mesiáše. Jiný archanděl, Micha-

Ročník 24, prosinec 2012 el, bojoval s mocností temna. Třetí archanděl byl Lucifer. Měl pod sebou zhruba třetinu andělů. Jeho zodpovědností byly chvály a uctívání. Písmo říká, že byl pomazaným zastírajícím cherubem a že byl krásný a moudrý, ale jeho moudrost se zkazila. Prorocky o něm hovoří Izaiáš a Ezechiel (viz Iz 14,11 16 a Ez 28,13 16). Zde čteme, že jeho pracovní místo bylo na svatém vrchu Božím, měl chválit Boha, ale že si začal brát chválu pro sebe. Četli jsme o jeho obchodování, z čehož se povýšilo jeho srdce a za to byl svržen z vrchu Božího. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? (Ž 15,1) Ta Boží hora zůstala prázdná, protože ten, kdo byl zodpovědný za chvály a uctívání, byl z ní svržen. Dále v tomto žalmu čteme o vlastnostech, které kvalifikují člověka, uctívače: Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí. (Ž 15,2 5) Měl by to být člověk, který si střeží svůj charakter. Bohu jde o naše srdce, ne o zpěv. Nevím, jak zněl Bohu zpěv zpěvačky Whitney Houston, ale určitě je lepší zpívat napůl falešně s čistým srdcem než fantasticky a srdce mít daleko od Boha. Pokud někdo přichází před Boha jakoby se nechumelilo a v jeho životě je hřích, pýcha, lakomství, odsuzování, povyšování, smilstvo a jiné podobné bahno, Bohu se jeho uctívání nelíbí, protože On je svatý. Je pravda, že k němu přicházíme pouze ve jménu Ježíš a jen skrze jím zapůjčenou dokonalou spravedlnost, ale je také pravda, že Boha hřích v našem životě bolí. Písmo nás učí, aby se ti, kteří mají stát na vrchu Božím, v jeho přítomnosti, zachovávali čistí a ryzí. Překážky ve chvále Hlavní překážkou je hřích. Bůh nebude tolerovat hřích v našich životech. Nevím, zda máte podobnou zkušenost, ale já často vevnitř vidím, jestli Bůh přijímá moji chválu a uctívání a jestli ho těší. Jak jsem už zmínil, tvá nedělní bohoslužba začíná v sobotu večer. Nejde se přepnout z konzumenta televize Nova na chváliče. Nechci pomlouvat televizi, občas tam může být něco zajímavého, ale opravdu záleží na tom, čím se sytíme. Tvá nedělní bohoslužba začíná v sobotu večer. Nejde se přepnout z konzumenta televize Nova na chváliče. Další překážkou jsou předsudky, které souvisejí s pýchou. Král David, muž podle Božího srdce, poskakoval při vnášení Hospodinovy schrány tak radostně, že mu bylo vidět spodní prádlo. Jeho žena Míkal jím v srdci pohrdla, že to bylo trapné. I když to vyřkla jen mezi okenicemi, bylo to před Bohem. Od té doby byla neplodná. Buďme velmi opatrní a neodsuzujme druhé lidi, třeba podle způsobu uctívání. Ale všeho s mírou. Všechno ať se děje slušně a spořádaně. (1K 14,40) Někdo si třeba řekne, že se nebude ztrapňovat zvedáním rukou. Někdy nás mohou tyto předsudky izolovat od opravdové zkušenosti s chválami. Nikdy bych si nedovolil říct, že každý musí tancovat a skákat, jinak že není opravdový chválič. Chválení celou svou duší i myslí znamená pro každého něco jiného. Odsuzování. Dokonalou spravedlnost máme propůjčenou od Pána. Je rozdíl žít v hříchu a postavit se před Pána, jako by se nic nedělo, nebo poslat sebe sama do pekla za to, že jsem někde upadl, protože mě už Bůh nikdy nebude chtít. Bůh je Bohem nových začátků a pokání má obrovskou moc. Neodpuštění. Neodpuštění ti zabrání v intimním vztahu s Ježíšem, Otcem a Duchem svatým. Pokud máš ve svém srdci neodpuštění, jednej s tím, protože to bude jako batoh na zádech, který ti bude bránit v duchovním růstu. Neodpuštění může být i vůči sobě samému. Nenech ďáblu žádné místo ve svém nitru. Vinice má rodit. Správný křesťanský život je funkční a vítězný. Lenivost. Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. (Žd 11,6 KMS) Je nutné, abychom byli usilovní. Bůh chce, abychom byli lidmi, kterým je spasení dnes o dost bližší než před půl rokem. Toto se stane tehdy, pokud usilovně budeme pracovat na svém duchovním životě. Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. (L 16,16) Buďme houževnatí v hledání Boží tváře. Setrvačnost. O tomto aspektu jsem již mluvil. Jdu do sboru proto, že je neděle ráno? Nedisciplinovanost. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Ž 103,1 5) David přikazuje své duši: Dobrořeč Hospodinu! Někdy nám vysloveně není do chvály. Disciplinovanost chváliče se projevuje tím, že dokáže chválit Boha ne za okolnosti, ale uprostřed jakýchkoli okolností. Chválím Boha uprostřed problémů. Naší hlavní identitou nejsou pocity, ale duch. My jsme duch, který má duši a žije v těle. Pokud se chceš podívat na to, jak vypadáš, potřebuješ zrcadlo. Pokud se chceš podívat, jak vypadá tvůj duch, podívej se do Bible, která ti řekne, že v Ježíši jsi víc než vítěz. Přepis seminářů s Mirem Tóthem, vedoucím chval v AC Košice a leaderem skupiny Tretí deň, které přednášel ve sboru AC KC Český Těšín na jaře 2012. Redakčně upraveno. Chvály a uctívání 7

Českých písní je zoufale málo a špatných překladů zoufale mnoho Rozhovor s Jiřinou Ginou Čunkovou Ž I V O T V K R I S T U 8Chvály a uctívání Jste křesťanská zpěvačka. Kdy a za jakých okolností jste uvěřila? Bylo mi 21 let, měla jsem dvouleté dítě. Manželství nám moc nefungovalo, proto jsem odjela z Prahy k rodičům, abych u nich trochu načerpala a rozhodla se, co dál. Maminka v té době přijala Ježíše Krista za svého Pána a prožila nadpřirozené uzdravení, jehož jsem byla svědkem. Jednou mi u večeře řekla, že mě Ježíš miluje a jestli se mu dám do rukou, nebudu nikdy litovat. Uvědomovala jsem si, že můj život nemá žádný pořádný smysl. Manželství v troskách, neumím vychovávat syna, a jestli je život jen práce, je to dost málo. Také jsem trpěla strachem ze smrti od doby, co jsem se zabývala vyvoláváním duchů. Klekla jsem a řekla: Bože, jestli jsi, tak se mi zjev. Pocítila jsem teplo a uviděla světlo. Byl to pocit, který si i dnes uvědomuji, ale neumím ho dostatečně popsat. Byla to směs lásky, odpuštění, soucitu, a to všechno jsem vnímala z Boží strany. Teď už záleželo jen na mně. Když jsem zaslechla ve svém srdci: Odpouštím ti všechny hříchy, rozplakala jsem se. Pocitem viny jsem totiž trpěla mnoho let. Bůh o tom věděl. Kapitulovala jsem a ten večer, 31. 1. 1988, jsem mu vydala svůj život. Na vašem webu www.jirinamarkovova. cz jsem se dočetl, že v roce 1990 jste začala sloužit ve chválách... Ano, hned druhý den jsem řekla o svém rozhodnutí mamince. Doslechly jsme se o společenství v Brně (AC) a brzy ho jely s maminkou navštívit. Tam jsem poprvé viděla lidi chválit. Dotklo se mě to natolik, že jsem si koupila kytaru, naučila se tři akordy a zkoušela zahrát písničky, které jsem v Brně slyšela. Po půl roce jsem přijela zpátky k manželovi a našla KS Maniny. Manžel uvěřil, začali jsme chodit na skupinku a tam jsem využívala to, co jsem se na kytaru naučila. Moc slavné a kvalitní to nebylo, ale touha po Bohu byla obrovská. Jednou přišel na naši skupinku Jirka Dohnal (misionář v Chorvatsku, pozn. red.) Prorokoval mi, že povedu Boží lid v této zemi ke chválám a ať se nebráním udělat kroky víry. Zkoušela jsem si v mysli představit, jak se to všechno může stát, ale nevymyslela jsem to. Bůh mě však vedl. Krok za krokem. Duch svatý byl můj učitel. Skrze Bibli, skrze modlitbu, skrze sny a vidění, skrze sourozence mě učil, jak milovat Krista a jak tu lásku stahovat z nebe na zem. Začala jsem skládat písně a kupodivu se ostatním líbily. A tak to šlo dál a dál. Gina je křesťanská zpěvačka a autorka desítek písní a chvalozpěvů. Zpívala s kapelami Life, Korouhev, hostovala se skupinami Jiný rytmus, Deep Inside, R.E.J, nyní Alešanka. Natočila tři sólová alba. Je častým hostem na konferencích napříč denominacemi, na festivalech u nás i na Slovensku. Napomáhá růstu mladých umělců, povzbuzuje je a hledá příležitost pro jejich uplatnění. Má dvě dospělé děti a jedno dvouleté vnouče a další na cestě. Je zakladatelkou Worship.cz. Pracuje v TWR-CZ v Brně a od září 2010 se podílí na práci zakládání sboru AC v Novém Jičíně, kde i bydlí. Dne 10. 11. 2012 se znovu vdala. Gratulujeme!

Ročník 24, prosinec 2012 Co pro vás znamená slovo chvála? Chvála je pro mě neustálým projevem vděčnosti vůči Bohu, který mě zachránil před věčnou smrtí. A jak se projevuje moje vděčnost? Vírou a skutky především. Pochvalná slova ještě nemusí nic znamenat. Bůh si nepřeje, abychom ho chválili ústy a naše srdce přitom bylo neposlušné, nepoddajné a pokrytecké. Pokud mu zpíváme a nejsme ochotni vyprat si ušpiněné roucho, zacpává si uši. Jestliže jsme před ním a před jeho dětmi upřímní a chodíme ve světle, pak rád naslouchá našim písním. Chválou můžeme být tedy i my sami, a kéž bychom byli! Záleží, jestli budeme v našich sborech mluvit o životním postoji nebo o písních. Tak, tak. Jsem rád, že jste řekla, že chvály nejsou jen písně. Bůh touží přebývat ve chválách svého lidu, jak nás to učí Bible. Jak jinak lze ještě Pána chválit? Slovy. Jakub mluví o našem jazyku. Říká, že jazykem se nemá zlořečit lidem a zároveň dobrořečit Bohu. Tak to být nemá. Ale kolik z nás např. po shromáždění, kdy jsme zakoušeli Boží přítomnost, řekne následně slova, která nikoho nepovzbudí? Jsme navyklí mluvit hodně, zbytečně, někdy se snížíme k pomluvám... Nedáváme si pozor. Jsem přesvědčená, že i jazyk se dá tréninkem zkrotit. Nejdřív se ale musí změnit naše postoje, naše srdce. Zabere to hodně času, ale stojí to za to. Složila jste mnoho křesťanských písní a natočila jste několik sólových alb. Vaše písně znají a zpívají v mnoha sborech naší republiky. Těší vás to? Těší mě to hodně. Vím totiž, že ten dar je opravdu od Hospodina a je nezasloužený. Vždycky, když navštívím nějaký sbor a slyším svoji píseň, mám slzy v očích. Vzpomenu si na Jirkovo proroctví a děkuji Pánu, že si mě používá. Rozvod je strašné zlo. Netýká se totiž jen dvou lidí. Dotýká se dětí, rodičů, příbuzných, dotýká se i těla Kristova, zvlášť, když rozvádějící se stáli dlouhá léta ve službě. Nedá mi to se nezeptat na jednu palčivou otázku. V mnoha sborech, a hlavně v těch tradičnějších, se stále řeší otázka stylu hudby ve chválách. Kdysi dávno mi jeden učitel hudby, dobrý evangelík, tvrdil, že jediná pravá chvála je dechovka. Minulý týden mi zas bubeník v naší kapele odmítal zahrát jednu starší píseň ve stylu country. Prý se v country nedají dělat chvály. Co vy na to? Jsme lidé s rozdílným vnímáním hudby. Slyšela jsem chvály v mnoha úpravách, a když se v tom či onom stylu umí píseň kvalitně zahrát a zároveň lidi nevylekat Proč ne? Samozřejmě, pokud máme v kapele směs rockerů, klasiků a hip hoperů, bude těžké se shodnout na stylu. Sama jsem to v kapele nikdy moc neřešila. Mám ráda hodně stylů. Jak je to s autorskými právy? Lze vůbec používat texty a hudbu během chval ve sborech bez speciálního povolení? Nejsem odborník na autorská práva. Vím, že chvály jako takové od různých křesťanských autorů zpívat můžeme, ale horší je, kdybychom je chtěli nahrávat. Když se mi bude líbit píseň např. od Hillsongu, kterou přeložím a budu ji chtít dát na vlastní CD, musím se zkontaktovat s autorem písně. Většinou přes nějakého manažera, což je dlouhá procedura. Někteří autoři chtějí vědět, zda píseň zachovala melodii, frázování atd. Navíc text musí sedět s originálem. Mně osobně přijde jednodušší vzít kytaru a věnovat čas přemýšlení nad novou písní. Českých písní je zoufale málo a špatných překladů zoufale mnoho. Když někdo hraje moji píseň a někde na konferenci si špatně zapsal text a melodii, mrzí mě to. Myslím, že to stejné by řekli všichni autoři. Ale pokud chtějí moji píseň hrát ve stylu country a je to pěkné, nevadí mi to. Pokud je mi známo, měla jste nedávno několik koncertů se skupinou Alešanka s podtitulem Příběh křesťanské zpěvačky o odpuštění a naději. Jde o vztahy mezi manžely, je to tak? Rozvedla jsem se před sedmi lety, kvůli opakované nevěře mého manžela. Odpustit mu nebylo snadné. Bolelo mě to, byla jsem naštvaná, chtěla jsem umřít. Rozvod je strašné zlo. Netýká se totiž jen dvou lidí. Dotýká se dětí, rodičů, příbuzných, dotýká se i těla Kristova, zvlášť, když ti rozvádějící se stáli dlouhá léta ve službě. Jakým příkladem jsme nevěřícím? Můj příběh byl měl odradit ty, kteří se rozvést chtějí, a měl by povzbudit ty, kteří se už rozvedli. Existuje cesta pokání, odpuštění, obnovení. Na těchto koncertech se neustále setkávám s lidmi, kteří stojí ve vážné manželské krizi. Pokud moje výpověď změní jejich úmysl rozvést se, má smysl se lidem otevřít. Víte, není snadné postavit se před lidi a mluvit o svých prohrách. Pro mě je můj rozvod prohrou. Ale všechno zlé může být k něčemu dobré. Nejsem už dnes tak namyšlená. Tehdy, když všechno fungovalo a naše manželství vypadalo vzorně a lidé si z nás brali příklad, se mi to mluvilo o tom, jak být ve vztahu úspěšná. Teď můžu mluvit jen o Bohu, který dokáže člověka vytáhnout z jakékoli situace. A člověka pokorného a zlomeného si Bůh velmi použije. Být takovým člověkem je mým cílem a usiluji o to. Jste zakladatelkou Worship.cz. O co jde? Mým posláním je kromě jiného povzbuzovat druhé lidi ke chvále a uctívání. Netýká se to jen samotné hudby, ale celého života. Chválič byl měl být celistvým člověkem, který to, co zpívá, i žije. Proto vzniklo o.s. Worship.cz. Na našich setkáních se učíme, jak být Bohu blíž. Dalším smyslem je povzbudit nás k psaní českých písní. Nepíšeme, protože zřejmě nemáme, co psát. A to je tragédie. V devadesátých letech zde bylo tolik autorů. Kde jsou dnes, pokud zůstali křesťany? Překladů, a těch špatných, je strašně moc. Nic nás to nestojí. Přeložíme, zahrajeme a je to. Podle toho naše chvály také vypadají. Nezpíváme totiž své modlitby a své příběhy. Nejsou to naše prožitky a naše emoce, které Bohu vyléváme. Čte-li tento rozhovor nějaký autor, chválič, kdokoli, kdo se zabývá chválami, prosím, pomoz změnit tento stav! Přinesme znovu Bohu vlastní písně, svá slova a své příběhy. To nás bude stát hodně. Bude třeba víc klečet na kolenou, trávit více času s naším Pánem. Amen. Děkuji za rozhovor. Jindra Novák Chvály a uctívání 9

Ž I V O T V K R I S T U Chvály a uctívání ČÍM JE PRO MNE CHVÁLA? Viktor Baláž,, AC Vyškov Chvály považuji za velmi důležité v osobním i sborovém životě. Vzpomínám na Pavla Dolejšího, který říkal, že chvála je vnějšně vyjádřená vděčnost. Vděčnost v dnešní době hodně chybí a jako křesťané bychom měli být vděční Bohu za vše, co máme. Kéž jsou naše chvály vyjádřením úcty a vděčnosti tomu, kdo je pro nás tím nejdražším. Přál bych si, abychom se ve chválách více zaměřili na Pána Ježíše než na vlastní pocity a prožitky. Chvály jsou také společně s modlitbami velkou duchovní zbraní, kterou vyvyšujeme Pána Ježíše, budujeme Boží království a boříme satanovy pozice. Ptali jsme se Vzhledem k tomu, že texty chval jsou čím dál kratší a nicneříkající, tak jsme je úplně vypustili! způsob duchovního boje. Kam přichází světlo, tma mizí. Je to také velmi častá možnost, jak načerpat sílu jít dál. Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citeru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval. (1S 16,23) modlitba, která se nedá vyjádřit slovy. Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí (1K 14,15) příprava na chvály na věčnosti. někdy možnost, jak Duch svatý hovoří k lidem skrze zpívaný text. Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu. (Ko 3,6, kral.) způsob, jak lidem sdělit evangelium tam, kde nejde mluvit, ale je možnost zpívat. Stanislav Hart, AC Křesťanský sbor Liberec Chvála a uctívání patří k nejvyšším formám modliteb, kdy Boha již o nic neprosíme, ani mu za nic neděkujeme, ale jen ho vyvyšujeme a jsme s ním. Líbí se mi Skutky 16,25. Pavel a Silas měli velký problém byli zavřeni ve vězení a nohy měli sevřené kládou. Přesto, o půlnoci, v nejtemnější chvíli, zpívali písničky o Bohu. Nezpívali o svém problému a o tom, co je tížilo. Zpívali o Bohu, vyvyšovali Boha, oslavovali ho, byli s ním. I kdyby ve vězení zůstali, byli by naplněni pokojem a radostí. Bůh je ale navíc slavně vysvobodil. Pavel Harabus, AC Brno Chvála je projevem vděčnosti, obdivu a radosti z našeho Pána. Nemyslím, že musí být nutně zpívaná, ačkoli zpěv tyto postoje srdce vyjadřuje nejlépe. Obecně se říká: Není mi do zpěvu. Chvála vyjadřuje, že nám do zpěvu je, ale motivem je On. Chvála v přesném významu se vztahuje přímo na Boha a měla by být vždy kristocentrická. Jsou samozřejmě různé písně, např. vyznávací, kde člověk prostě jen vyznává svou víru, nebo jiné různě tématicky zaměřené (na pokání, na přímluvu atd.). Měli bychom však mít na paměti, že ryzí chvála je vždy zaměřená na Boha samotného, a podle toho volit přiměřený poměr mezi těmito druhy písní. 10 Milan Trávníček, AC Zlín jeden ze způsobů, jak Bohu mohu vyjádřit vděčnost, radost, lásku. přinášení oběti, vyjádření poslušnosti. Skrze něho tedy přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. (Žd 13,15) velká pomoc pro zaměření mysli, odklon od věcí světa, příprava na setkání s Bohem. A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. (Mt 26,30) Naše chvály by oživil snad už jen rozzuřený vosí roj!

JAKÉ VLASTNOSTI BY MĚL MÍT CHVÁLIČ? Ročník 24, prosinec 2012 Hudba sbližuje Stanislav Hart, AC Křesťanský sbor Liberec Hlad po neustálém poznávání Boha, pokora před Bohem i před lidmi, schopnost podřizovat se a pracovat v týmu, ochota učit se, hudebně se vzdělávat a trénovat. Viktor Baláž, AC Vyškov Vedle hudebních předpokladů by měl mít hlavně osobní vztah s Bohem a být člověkem, který touží po Boží přítomnosti a je citlivý na Ducha svatého. Osobně jsem přesvědčen, že by měl být pokřtěn v Duchu svatém a měl dávat desátky. Duch svatý dává zmocnění a desátky jsou jedním z klíčových měřítek naší poslušnosti a úcty k Bohu, bez které jen těžko mohu Boha opravdově uctívat. Samozřejmě by chváličům neměla chybět radost. Chvála by pro hudebníky neměla být jen nedělní zkušeností, ale jejich každodenní záležitostí. Vedoucí chval by zároveň měl umět vést a povzbudit ostatní lidi do uctívání. Pavel Harabus, AC Brno Myslím, že by to měl být člověk plný Ducha svatého a vděčnosti a měl by mít i schopnost lidi do chvály strhnout a improvizovat. Také by měl umět hrát na nějaký nástroj nebo alespoň umět zpívat. Dávám to záměrně na konec, protože mám někdy pocit, že se hledí nejprve na to hudební nadání. To je nesmysl. Chválič by měl umět hrát a zpívat jako kazatel mluvit. Ale umět mluvit není primárním cílem kázání. Záleží na tom, co kážeme, jak žijeme a chodíme s Pánem. Tím ovlivňujeme jako kazatelé životy jiných. Stejně tak chválič. Po světě chodí miliony výborných řečníků i hudebníků. Služba ve chvalách má obrovský pastorační potenciál. Už jen správný výběr textů, může vydat za jedno kázání. To je možná dosud neobjevený rozměr chval. Vybírejme dobré texty a také kvalitní překlady. Vracela jsem se od kamarádky, která mne ráda vidí také proto, že přivezu kytaru a můžeme si zazpívat svoje oblíbené křesťanské písně. Byl pátek odpoledne a do vlaku se nahrnula spousta vodáků. Někteří potichu a spořádaně, jiní velmi hlučně. Jedna taková rozdováděná parta si sedla vedle mne. Uvažovala jsem, že si přesednu, ale nakonec se mi nechtělo přelézat jejich vodácké sakypaky. Modlila jsem se v jazycích a tiše navrhovala Bohu, jestli by ti nejhlučnější třeba nemohli na chvíli usnout. Ale zatím to vypadalo, že se dřív dočkám toho, že z nich ohluchnu. Všimli si, že vezu kytaru, a chtěli, abych jim zahrála. Řekla jsem, že umím jen křesťanské písně, ale když nepřestali toužit po mém hudebním vystoupení, vyndala jsem kytaru a spustila. A pěkně temperamentně, abych překřičela je i hukot vlaku. Co jim zazpívat, aby nemohli zesměšnit text? A tak slyšeli španělskou píseň, kterou mne naučila kamarádka z Bolívie. Křiklouni ztichli a poslouchali. Jeden z nich se zmínil, že se právě vrátil z Kuby. Španělská píseň jej oslovila. Pokračovala jsem několika písněmi v hebrejštině. To už není španělsky, že?, zeptal se další z nich. To je židovsky, nadšeně vykřikl třetí. A dodal, jak moc jej dojal film Schindlerův seznam. Pochválil mne za to, že hraji židovské písně. S tím jsem opravdu nepočítala. Melodická píseň je vedla k tomu, že se pohupovali do rytmu a někteří se v jedoucím vlaku pokoušeli i o taneček. Tmavooká dívka mne vyzvala, abych zahrála, co mám nejradši. A já spustila: Není vždy slunce na obloze... Slečnu píseň zaujala natolik, že si sedla až ke mně a přizvala i urostlého blonďáka. Ti dva pozorně poslouchali i další písně: zhudebněné žalmy a další, které jsem zrovna vylovila z paměti. Druzí už moc neposlouchali, ale my jsme si v rámci možností užívali písně, které mají texty k zamyšlení. Cesta utíkala, při přestupování mi blonďák pomohl s těžkou taškou a dívka se svěřila s tím, že se jedna její kamarádka za ní modlí a že od té doby opravdu vnímá zvláštní druh ochrany. Ale také mi jedním dechem vysvětlila, že je nejlepší věřit bohu, kterého máme v sobě, věřit svým schopnostem. Co na to říct? Navrhla jsem jí, aby někdy, až jí ty její vlastní síly dojdou, poprosila o pomoc Ježíše. Že jí určitě odpoví. Jak cesta utíkala, mladí se přiznali k tomu, jak jsem je překvapila, že jsem na jejich výzvu opravdu začala hrát. Předpokládali, že se urazím nebo jim dám najevo, že s jejich chováním nesouhlasím. Ubezpečila jsem je, že v Božích očích jsme všichni hříšníci, takže nemám důvod se na ně zlobit. Blonďákovi jsem před tím, než jsme vystupovali, předala dva křesťanské letáčky. Se zájmem je začal hned číst, pak je pečlivě uložil. Při vystupování se hned tři mladíci chystali vyndat mi těžkou tašku z vlaku. Rozešli jsme se s tím, že jsme si popřáli příjemné prožití nejbližších dnů. Přiznám se, že mě hlučné chování vodáků opravdu ruší a pohoršuje, ale je vidět, že když se ti mladí setkají s trochou pochopení, dovedou se chovat i příjemně. Třeba pomoci s taškou ženě, která by mohla být jejich maminkou...tím zase příjemně překvapili oni mě. Marie Faldynová, AC České Budějovice Chvály a uctívání, Svědectví Lumír Folvarčný, AC Karviná Určitě by neměl mít problém s reptáním. Opravdový chválič se nenechá znechutit těžkostmi života, ale i ve zkouškách chválí svého Spasitele. Dále by to měl být člověk, kterému jde o duchovní růst druhých, a proto jim pomáhá vstupovat ve chválách do Boží přítomnosti. Pokud slouží ve chválícím týmu, pak by měl mít vlastnosti týmového hráče. Opravdu tak nutně potřebujeme novou aparaturu, mládenci? 11

Ž I V O T V K R I S T U Chvály a uctívání 12 Zleva: Šimon Bílý, Jana Bílá, Denis Chabibullin, Jiřina Markovová, Jaromír Bílý Tubistovi zamrzla tuba a kytara se stala mučícím nástrojem Jak jste poznali Krista a co vás přivedlo k muzice? Krista jsme poznali měsíc poté, co jsme se potkali ve vlaku. Jediné, co nás spojovalo, byl vzhled hippie. Já patnáctiletá skautka a sportovkyně s pocitem, že už mám život za sebou, a Jarek, chlap po vojenské službě. Sportovec teoretik. Tím myslím jeho oblíbené intelektuální sezení nad jasmínovým čajem. Alkoholové období už měl za sebou. Pár dnů nato uvěřil jeho blízký přítel a to radikálně ovlivnilo život celé naší hippie komunity. Váže se k tomu mnoho zázraků a dlouhé povídání, ale z naší původní osmičlenné party jsme všichni u Krista dodnes. Jarka provázela hudba už od základní školy, já s muzikou začínala a jeho obrácení mě moc nenadchlo. To hlavní, co jsem tehdy pochopila, bylo, že jít za Kristem znamená dát mu všechno i hudbu, a to se mi nelíbilo. Jarek cítil, že potřebuje v životě čistý stůl. Přestal hrát i poslouchat sekulární hudbu. Rozhovor s Jarkem a Janou Bílými Mnozí lidé hledají odpovědi na své otázky, ale nemyslí si, že je najdou v církvi. Věříme, že jim musíme jít naproti. Znám vás ze sboru Křesťanské centrum, kde jste dlouhou dobu vedli chvály. Co vám říká slovo chvála? Chvály vždycky vedl Jarek a já se snažila, aby fungovaly zkoušky a příprava. Pochopila jsem, že nemám pomazání na vedení lidí ke chvále, ale moc ráda hraji s ostatními, skládám písně, snad tvořím dobré zázemí. Jarek je ve chválách od roku 1991. Chválu chápu jako naprosto stěžejní věc v životě křesťana. Je to jeden ze způsobů, jak můžeme Bohu vyjádřit svou lásku a vděčnost. Jsem přesvědčen, že když se jednou postavíme před něj a uvidíme všechnu tu slávu obklopující Boží trůn a když se setkáme tváří v tvář s naším Spasitelem a rovněž když uvidíme, z čeho všeho nás Bůh vytrhl a co všechno nám v Kristu daroval, bude nás velice mrzet, že jsme jej na zemi málo chválili a nebyli jsme mu dostatečně vděční. Chválení a uctívání Pána v církvi je časem, kdy my sloužíme Bohu. Čas, kdy nasloucháme kázání, je časem, kdy Bůh slouží nám. Ani jedno by nemělo být zanedbáváno. Jaké by měly být klíčové vlastnosti člověka, který slouží ve chválícím týmu? Je to služba pro každého? Klíčový je charakter, a to pro jakoukoli službu. Charakter poddaný Kristu. I cholerik apoštol Pavel byl poddán Kristu. Chvála je podstatnou součástí života každého křesťana, stejně jako půst, modlitba, čtení Božího slova, konání skutků milosrdenství apod., ale je to Bůh, který povolává a dává nám místo v církvi. Křesťané jsou tvořiví, ale často jim chybí základ řemesla Dostat nabídku vést chvály v místním sboru, účinkovat na křesťanském nebo světském festivale, co by pro vás bylo nejlákavější? Hrajeme ve čtyřech odlišných projektech, takže jsme už vyzkoušeli všechno. Milujeme chvály a křesťanské akce. Většina z nás je ve svých sborech součástí chválících týmů. Máme ale i osobní zkušenost, že s texty o Bohu lze hrát na světských festivalech a mít i úspěch. Mnozí lidé hledají odpovědi na své otázky, ale nemyslí si, že je najdou v církvi. Věříme, že jim musíme jít naproti. Takže pokud by se překrývaly termíny koncertů, na 90 % dáme přednost světské akci, ale vždy si zjišťujeme, proč a komu hrajeme. Modlíme se za své rozhodnutí. Myslíte si, že křesťanská kapela musí mít jen křesťansky orientované texty? Nevím, jak by to šlo oddělit. Narození do Božího království přece ovlivní všechno v našem životě. Duši, ducha, morálku, vztahy. Pro někoho je text křesťanský jen, když zazní Ježíš, haleluja, amen nebo dnes oblíbené šalom. Pokud se tak běžně vyjadřuje doma, v práci, při nákupu, je to v pořádku. Pro mě je nálepka křesťanský nebo nekřesťanský unavující. Buď se mi to líbí a můžu se s tím ztotožnit, nebo ne. Mám k pomoci Bibli, Ducha svatého, své svědomí, ale nemůžu své hranice vnucovat jiným. Myslíte si, že kvalita současné křesťanské hudby snese srovnání se světskou? Podle toho, co slyším v rádiu a televizi, určitě ano. Až na pár výjimek je velmi málo původní tvorby. U křesťanů je to naopak. Jsou velmi tvořiví, ale zase jim občas chybí základ řemesla, protože se neučí od jiných. Samozřejmě v zahraničí je rozdíl ještě znatelnější, tam světské kapely křesťanskou scénu kopírují. Křesťané v zahraničí jsou často špičkami v hraní na svůj nástroj, např.: Aaron Spears, Zorro, Alex Acuňa na bicí nebo Abe Laboriel na basu a další. Váš syn Šimon nedávno vystudoval uměleckou školu. Co si myslíte o uplatnění mladých lidí s uměleckým zaměřením v dnešní době a v naší zemi? Doporučujete talentovaným mladým jít tímto směrem? V dnešní době je těžké uplatnit se v jakékoli práci, ale pokud má člověk talent, píli, vytrvalost a Boží povolání, tak se zázraky pořád dějí. Šimon vystudoval hudbu, obor bicí. Učí na ZUŠ a k tomu hraje v kapelách. Má zázemí a může se Pokračování na str. 17

Ročník 24, prosinec 2012 Emeritní biskup Rudolf Bubik se zamýšlí nad Biblí Ž 20,5 KÉŽ TI DÁ, PO ČEM TVÉ SRDCE TOUŽÍ, KÉŽ SPLNÍ KAŽDÝ TVŮJ ZÁMĚR! Skoro bych se bál takto se modlit, když vidím, po čem všem mé srdce dokáže toužit. Spíš potřebuji ochránit před svými dobrými nápady. Ještěže má Bůh rozum a milost. Tady David vychází z toho Budeš milovat Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé duše To byl Boží příkaz. A v tom případě si to klidně můžeme přát. Mohu přát Maňce: Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, protože vím, že miluje Hospodina, a proto v jejím srdci nebude žádná špatná touha. Mé záměry? Tak to mi zní jako svévole, od toho pryč. Proč to tu David píše? Vždyť by mohl někoho svést k bludu. Pokud miluji Hospodina, není to svévole, protože pak mé záměry budou v souladu s jeho záměry. Pokud miluji jeho, tehdy to, co smrdí jemu, bude smrdět i mně. Ž 21,7 OBLAŽUJEŠ HO (KRÁLE) RA- DOSTÍ Z TVÉ PŘÍTOMNOSTI. Po Letnicích, kdy máme vylitého Ducha svatého na církev, to chápu, ale jak se mohl ve SZ někdo dostat do Boží přítomnosti? Ale dostávali se. David mnohokrát poznal Boží přítomnost, Samuel a jiní proroci také. Ano, Bůh chtěl s Izraelem žít a chodit. Bylo množství těch, kteří s ním žili. Ž 22,2 BOŽE MŮJ, BOŽE MŮJ, PROČ JSI MĚ OPUSTIL? O čem tu David mluví? Bůh ho přece doopravdy neopustil. Opouští Bůh křesťany tak, jak to udělal v případě Krista na kříži? Jak si můžeme představit duchovní rozměr opuštění? David byl prorokem a Pán Ježíš cituje tato slova. Jako kdyby mu je předestřel. Je jasné, že to David prožíval jinak. Můžeme se podívat na jeho život, kolikrát se mu to tak zdálo. Utíká před Saulem, jde k Pelištejcům, tam ho konečně král nepronásleduje, ale chová se k němu vstřícně, dokonce přijímá i to, že bude osobním strážcem krále. Později přichází do Siklagu a jeho společníci ho chtějí kamenovat. Víte, jak se David cítil? Proč jsi mě Bože opustil? To je konec. Co dál? A jaká byla skutečnost? David se najednou zmocnil, nechal si přinést efód a ptá se Boha. Ono někdy tu jsou situace, kdy Bůh chtěl Davida odměnit za jeho věrnost. Jeho nepřátelé shromáždili velikou kořist, vyrabovali kdekoho a kdeco, a David si to měl vyzvednout. A to je v souladu i s tím, co čteme o Ježíši, že pro vše, co učinil, ho Bůh vysoce vyvýšil. Dal mu jméno nad každé jméno. Ale nejdřív i Pán Ježíš zvolal tuto větu. Takže to je pohled lidský. On říká, že mě nikdy neopustí. Ale to neznamená, že nikdy nebudu mít chvíle, kdy si to budu myslet. Ž 22,22 ZACHRAŇ MĚ ZE LVÍ TLAMY, PŘED ROHY JEDNOROŽCŮ! Jednorožci? Jsou to jen vyhynulá nebo básnicky použitá bájná zvířata, nebo to má duchovní rozměr? Nechal bych to na tom, že za doby Davida nějací jednorožci mohli být. Mohla být nějaká zvířata, která už dávno vyhynula. Každopádně to bylo něco strašného. ŽALM 23 Víme, že tě tento žalm provázel ve vězení. Můžeš vzpomenout tento zážitek? Když jsem přišel do vězení, ze všeho nejdříve jsem si dával dohromady Bibli. Nejdřív na kouscích novin na okrajích, pak jsem si sehnal papír, a všechny verše, které jsem znal zpaměti, jsem si napsal. Od dětství jsem znal Žalm 23, tak jsem ho měl napsaný. Nastalo údobí, kdy Duch svatý se mnou procházel tento žalm verš za veršem. Můj spoluvězeň, už coby křesťan, zjistil, že se modlím a Bůh se mnou mluví, a žádal mě, abych mu pokaždé sdělil, co jsem přijal. Nejdřív byl verš první: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatku. Ten den na mě zaútočil satan, jak on to logicky umí, a říká mi: Uvědom si: Jsi tu se svým zničeným zdravím, vidíš, jaká je situace, zima je před tebou. A ty si myslíš, že to vydržíš? Najednou mi přišel tento verš: Hospodin je můj pastýř, a proto, satane, já nebudu mít nedostatku v ničem. Nebudu mít nedostatek ve zdraví. Pak přišel s druhou námitkou: Stojí proti tobě právníci, všehoschopní lumpové. Ty jsi prostý, obyčejný člověk. Ty obstojíš? A znovu, Duch svatý jakoby mi podstrčil tento meč, a já říkám: Satane, Hospodin je můj pastýř, já nebudu mít nedostatek v moudrosti, já jí budu mít víc než oni. Na další den byl verš: Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách (některé překlady hovoří: pase mě), vodí mě na klidná místa u vod. Zaprvé: Ovečka i kráva patří k přežvýkavcům. Co znamená to odpočívání stád na travnatých nivách? Problém, který máme my křesťané: Já znám kdejaký citát z Bible. Ale kráva či ovečka, která nepřežvykuje, ta umře. Potřebuji tedy Boží slovo nejen přečíst, ale i přežvýkat, strávit, dostat ho do morku kostí. A dále pak ta klidná místa u vod. Nic bouřlivého. Když jsou vody hodně bouřlivé, jsou hodně nečisté. Ale ty tiché jsou čisté. Naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. Ne kvůli mně, ale kvůli tomu, aby On zjevil svou slávu v církvi, v nás. Trpět pro něj, žít s ním, vydat o něm svědectví je výsada, je to něco, co má hodnotu. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Tam měl problém můj spoluvězeň: Jak tě může potěšovat berla a hůl? Odpověděl jsem: Podívej se: zaprvé, ta hůl není v rukou sadisty, ale milujícího Otce, a zadruhé, ta hůl je moje jistota. Konec hole je zaoblen přesně na rozměr krku ovečky. Když ovečka začíná nenápadně odbočovat, najednou cítí pod krkem: Pojď, pojď, pojď, maličká, tudy. To je moje jistota. Ano, pod krkem to není dvakrát příjemné, ale každopádně je to lepší, než skončit v rukou toho zlého. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků. Právě v den, kdy jsem toto prožíval, jsem nedokázal moc dobře pochopit, oč se jedná. Zavolali mě k vyšetřovateli. Byl to strašně těžký výslech. Řval po mně. Už jsem tam byl dost dlouho, zesláblý, vysílený a vnímal, že slábnu. Jenže: Bůh tam byl se mnou a vyřešil to jednoduše. Soudruh vyšetřovatel dostal hlad. Co se mnou? No tak mě poslal na celu. Tam jsem byl sám, protože spoluvězeň byl zrovna taky u výslechu. Na cele jsem našel svůj kastrůlek, něco málo jsem snědl, a pak zničen, jsem začal chodit po cele a zpívat. Po dnešní den pamatuji tu píseň: Pane můj, prosím tě, pomoz mi, nenech mě zahynout, ochraňuj života loďku mou, nenech mě utonout. Při zpěvu se najednou mé tělo začalo zahřívat zvláštním teplem. Mé nitro bylo naplňováno radostí. Zvedl jsem ruce a začal jsem ho nahlas chválit. Zpíval jsem píseň, a v tom se mi otevřely oči a zjistil jsem, že na cele nejsem sám, ale že ve dvou řadách kolem zdí stojí andělé. Řada u zdi měla v rukou zvednuté meče a vnitřní řada se mnou chválila. Naplnila mě taková radost. Nevěděl jsem však, že to je na mně vidět. Přišel pro mě bachař a já měl problém udržet ruce vzadu. Když jsem přišel, vyšetřovatel už tam seděl. Rukama držel stůl, tak obkročmo, posadil se naproti mě a dívali jsme se do očí. Po chvíli doslova zařval: Řekněte mi, prosím vás, z čeho vy máte tak strašně velikou radost?! A já mu říkám: Pane vyšetřovateli, já měl dneska oběd! Ještě chvíli se na mě díval, pak jeho ruce spadly ze stolu a hlava málem pod stůl. Položil mi několik bezvýznamných otázek a bylo po vyšetřování. Později jsem si uvědomil, že od té chvíle, ten chlap, pokud nemusel, mi nechodil na oči. Tak jsem pochopil, co znamená verš Prostíráš mi stůl před zraky protivníků. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. I tam. On tam byl se mnou. Tam jsem nejvícekrát viděl anděly, tam jsem viděl svého Pána. Kdykoli si tento žalm čtu, vzpomínám na chvíle, které jsem tam prožíval. Ž 24,1 HOSPODINOVA JE ZEMĚ SE VŠÍM, CO JE NA NÍ, SVĚT I TI, KDO NA NĚM SÍDLÍ. No dobře, proč tedy na svém nechává vládnout toho zlého (J 16,11; 2K 4,4)? Je to kvůli tomu, že podle práva to tak musí být až do Soudu, protože když ten zlý přechytračil člověka, získal i všechny pravomoci, které člověku Bůh spolu s vládou nad světem svěřil? Je jeden malinkatý problém, kvůli kterému nejdřív zabrousíme do filosofie. Co to je filosoficky svoboda? Ptali se mě jednou: Tvrdíš, že Ježíš Kristus je Bůh. A jak to teda, že On jako Bůh neví všechno? Že neví, kdy přijde? On řekl, že to ví jen Otec. Říkám: Na to je jednoduchá odpověď. On se dobrovolně rozhodl, že to nebude vědět. On by to vědět mohl, ale On se rozhodl, že to vědět nebude. A to je právě to, že my máme zmínky v Bibli, že plán s Ježíšem už byl před založením světa. Bůh stvořil anděly, část z nich se svobodně rozhodla být démony. I s důsledky. Svoboda je tedy v tom, že Bůh chce mít kolem sebe svobodné lidi. Ale ne svobodné z donucení. Svobodné a milující Studijní materiál 13

Ž I V O T V K R I S T U Studijní materiál 14 ho. Lásku poznáš právě v krizi. Bůh stvořil člověka, postavil ho na zem a člověk se svobodně rozhodl uvěřit, že Bůh je lhář. Tím pádem odblokoval zlo pro tuto zem. Proto čteme, že veškeré stvoření vzdychá a je souženo z toho, co se stalo (Ř 8,22). I stvoření to těžce nese a očekává zjevení Božích synů. Čili člověk tímto krokem otevřel stavidla zlu a dnes můžeme vidět, že to pokračuje. Ano, ta země patří Bohu. Ale On se rozhodl, že tu zemi, která už je špinavá, použije k tomu, aby se na ní mohli připravit lidé, kteří pak navěky budou v jeho blízkosti, budou ho milovat, budou ho ctít a budou dobrovolně s ním. Ano, my už dnes umíme udělat počítače, ale Bůh by to uměl lépe. On mohl z člověka udělat počítač, ale kde by pak byla ta svoboda? On je svobodný, a chce mít kolem sebe svobodné lidi, ty, kteří ho milují ze srdce, ne proto, že musí. Já bych nenechal žádného zločince a mafiána spravovat své území a už vůbec bych si ho nenechával, aby pro mě dělal špinavou práci. Odpovědnost za zlo by padala stejně na mě. Proč to tedy Bůh tak chce? Nebo to musí chtít? To je sice pravda, ale kde On má tolik lidí nechat se vyřádit, aby se mohli ti, kteří ho milují, dobrovolně rozhodnout? Nebe si zaneřádit nenechá. My čteme, že země jednou bude zničena, shoří. Takže tady na tomto smetišti hříchu nechává se rodit lidi, aby jim dal šanci, aby z nich mohl povstat jeho lid. Problém zla na světě. Člověk je zlem nasáklý a nemůže se ho zbavit bez Krista. Bůh trpí zlo, aby dal ještě čas na záchranu Dobrá. Když je všemocný, proč tedy nevypere svět jako špinavé kalhoty, kdy nasáklá špína zmizí, ale kalhoty očištěné a krásné zůstanou? Kdyby vypral zlo ze světa absolutně, nebylo by se už čím znovu umazat. Ne, to už nejde vyprat, to shoří, bude to zničeno. Ale ještě určitou dobu to musí nechat. On má všechno pod kontrolou, sám jsem si to musel znovu a znovu připomínat při psaní knih Nepřemožitelné světlo. U proroka Daniele, a kdyby jen tam Víte, kolikrát je psáno v Bibli o poslední době? Teď mě například zaujalo, že u Jeremiáše Bůh dvakrát říká Židům, jaký znovu jednou bude Izrael Ale až v posledních dnech to pochopíte. On má všechno naplánované. Tady ale ještě musí povstat určitý počet lidí, kteří ho budou milovat a z lásky k němu budou podle toho žít. Ž 25,10 VŠECHNY STEZKY HOSPODI- NOVY JSOU MILOSRDENSTVÍ A VĚR- NOST PRO TY, KTEŘÍ DODRŽUJÍ JEHO SMLOUVU A SVĚDECTVÍ. Dodržovat smlouvu je jasné, ale co to svědectví? Máme brát svědectví jako úkol/povinnost od Boha? Svědectví je to, co máme napsáno v listu Římanům: Srdcem věřím a ústy vyznávám. Za ta léta jsem viděl mnoho lidí, jak řvou na shromáždění Haleluja a vznášeli by se pod stropem, ale Pán Ježíš říká: zaseti na skále. Prudce rostou, ale přijde první zkouška a je zle. Zachovávat svědectví znamená zachovávat to, co jsem řekl, držet se slova, které jsem řekl. A ne že budu kam vítr, tam plášť. Ano, psal jsem hodně o lidech, kteří tvrdili, že je-li to ve prospěch určité církve, můžeš lhát. Ne, nemůžeš. Protože Pán Ježíš řekl: Vaše slovo budiž ano-ano, ne-ne. Ti, kdo se odchylují od smlouvy nebo šidí svědectví, budou bez Božího milosrdenství a věrnosti? Ale vždyť to Bible sama říká, že k milosrdnému se Bůh má milosrdně a s převráceným jedná převráceně. Pokud tvoje ano není ano, nepočítej, že jeho ano bude ano. Ž 25,22 BOŽE, VYKUP IZRAELE ZE VŠEHO SOUŽENÍ! Jaký účel má taková modlitba, když stejně víme, že utrpení musí přicházet, že to je Boží nejlepší cesta? Ale má. Dám příklad:. 22 chlapů běhá po hřišti za kouskem nafouknuté kůže, a když ho konečně dohoní, místo aby ho sebral a utekl s ním, odkopne ho. (pozn. red.: natočeno v době, kdy probíhalo mistrovství Evropy ve fotbale) Jaký to má význam? Ale víte, kolik to ty chlapy stojí? Kolik to je dřiny a tréninku a já nevím, čeho všeho? A proč? Lidé se trápí pro mnohé věci. O to více si uvědomme, že i Bůh, chce-li zjistit, zda ho miluji, mě povede skrze zkoušky. Za druhé, ono velmi často svědectví vzešlé ze zkoušky má daleko větší váhu. Kdyby to bylo podle Boží vůle, už dávno by Izrael vykoupil na důkaz, jaké to je být vykoupen ze soužení. Podle jeho vůle vždyť On řekl Danielovi přesně, jak to bude vypadat. On mu to i na roky vypočítal dopředu. Ale dal tam taky dobu pohanů. Když se podíváme na sochu ze druhé kapitoly knihy Daniel a podíváme-li se zpátky, jak to přesně sedí, pak pohledem dopředu mohu věřit, že to bude sedět zrovna tak. Ž 26,2 HOSPODINE, ZKOUMEJ MĚ A PODROB ZKOUŠCE, PROTŘIB MOJE LEDVÍ A MÉ SRDCE! Není ta žádost trochu riziková? Co od toho čekal? Není. Pozor. Nejpřevrácenější je lidské srdce. A jen ve zkoušce zjistím, co v něm je. Protože z kopečka po dálnici každý trabant jede rychle. Horší je to na cestě do kopce. Takže to vyzkoušej. Normálně se obáváme i kontroly z finančního úřadu, od policie nebo u doktora To měl David asi velkou důvěru v Hospodina, že mu pak nevypráší kožich. Ano, ovšem rozdíl je v tom, že Bůh netrestá, ale napravuje. Ona ta náprava někdy bolí, to je fakt, ale On to dělá proto, že miluje. Ž 26,5 SCHŮZKY ZLOVOLNÍKŮ NENÁ- VIDÍM, MEZI SVÉVOLNÍKY NEZASEDNU. No, král měl asi na výběr, ale co my ostatní, když musíme zasedat na pracovních poradách, v jídelně či ve škole nebo autobuse? Jak by to mělo vypadat? Ale to je tak jednoduché. Stačí, když se na takových místech začneš tiše modlit. V ten moment jsi tam nežádoucí. Ano, když se jedná o pracovní povinnosti a planě se tam žvaní, nemusím poslouchat. V jiných věcech mi Bůh dá radu. Ale většinou se jedná o to, co já chci dělat, kam já rád jdu. To je ten problém. Ž 26,11 JÁ PŘEC ŽIJI BEZÚHONNĚ, VYKUP MĚ, SMILUJ SE NADE MNOU! David si dost protiřečí. Buď teda žije bezúhonně nebo potřebuje milost a vykoupení. Míra bezúhonnosti je totéž co míra vyprané látky. Pro jednoho je prádlo čisté, když ho vymáchá v kaluži, a druhý nato potřebuje prací prášek. Jedná se o to, aby On byl skutečně tím, kdo určí a kdo vyčistí. Dnes si také lidé myslí, že žijí bezúhonně, co by ten Bůh po nich ještě nechtěl, ale Bůh dává ultimátum Bezúhonně, dokud se nenaskytne příležitost. Ale pokud se příležitost najde: Vždyť ona byla tak krásná, a tak se nabízela a různé jiné věci: Já to našel, co s tím? Nikdo se k tomu nehlásil... A nebudu mluvit o těch, kteří jezdí s vozíkem a sbírají železo a také se neptají. On sbírá železo, měď a říká: No jo, viselo to tam na baráku, ale nikdo se k tomu nehlásil, tak jsem si to vzal Že to byly okapové roury, to už je věc další. Ž 27,13 JAK BYCH NEVĚŘIL, ŽE BUDU HLEDĚT NA HOSPODINOVU DOBROTI- VOST V ZEMI ŽIVÝCH! Země živých, to je Boží království, nebo Lůno Abrahamovo, Nová Země? Opak podsvětí? Starý zákon neznal to, co zná Nový zákon neboť Pán Ježíš představil, co se děje po smrti. Lidé Starého zákona jen důvěřovali Bohu a prorokům. Skutečně, člověk může žít na zemi a při tom o něm může Bible říkat, že je mrtvý ve svých hříších. V Kristu Ježíši jsme živí a jednou budeme v zemi živých. Ale stejně tak bychom mohli říct, že třeba chrám byl zemí živých, kam přicházeli lidé, aby byli u Boží tváře. Můžeme to tedy vysvětlit obojím způsobem. Můžeme si udělat přehled, co je co? Jak už jsem řekl, existují dvě oblasti: oblast fyzická a oblast nefyzická. Nevidím anděly, a proto, díky Bohu, nevidím ani démony. Ale oni jsou. A kde je tedy to nebe? Kdysi mi kladli otázku: Jakou rychlostí se Pán Ježíš vzdaloval ze země? Já jsem věděl, když řeknu jakýkoli údaj, namítnou: Tak to je teprve kousek od země. Kde je to nebe? Zanechme takového uvažování. Protože jen v prostoru je čas, rychlost a tak dále. Mimo prostor toto není. Jakmile tedy Pán Ježíš opustil prostor, byl hned u Otce, tam není rychlost. Že to nejde pochopit? Podívej se třeba na svůj mobil. Před 200 lety by tě za něj upálili, že hovoříš s ďábly Ž 28,1 NEOZVEŠ-LI SE MI, BUDU PO- DOBEN TĚM, KTEŘÍ SESTUPUJÍ V JÁMU. O čem tu David píše? Čeho přesně se obává? Jak dnes, když máme Ducha, tj. když Duch má nás?

Ročník 24, prosinec 2012 Bůh řekl, a já to mohu za ta desetiletí potvrdit: Ještě budou volat a já se ozvu. On se ozývá. Jen chci podtrhnout, pozor na jedno: I Boží mlčení je odpověď. On se ozývá v pravý čas, na pravém místě a pravým způsobem. Problém je, že já mám někdy svoje představy. Trvalo léta, než jsem z toho vyrostl. Protože jsem slyšel svědectví, četl knihu a já nevím co dalšího. Ano, s tím bratrem Bůh mluvil tak, s dalším onak, ale se mnou se rozhodl mluvit jinak. Pokud jsem jeho a žiji s ním, On mluví. V knihách Nepřemožitelné světlo popisuji příklad jednoho člověka z doby Jana Husa, jak k němu Bůh promluvil. Matka se za něj modlila, ale on chtěl odejít od Pána do světa. Jednoho ráno dostal ránu sukovicí a ležel na zemi. Když se okradený probral, uvědomil si, co dělal a kam šel. Tam činil pokání, tam volal k Bohu. Později se s tím lapkou, který ho praštil a okradl, setkal. Poprosil ho: Daruj mi tu sukovici. Protože to byl Boží nástroj, který mě zastavil na cestě do pekla. Ano, Bůh má různé způsoby. Ž 28,3 MEZI LIDI SVÉVOLNÉ MĚ NE- ZAŘAZUJ, MEZI PACHATELE NIČEM- NOSTÍ. S BLIŽNÍM ROZMLOUVAJÍ O PO- KOJI, ALE V SRDCI MAJÍ ZLOBU. David se obává o sebe. Tady se nepíše, že to platí jen na ty zlé nevěřící, může to být případ i křesťanů? To víte, že může. Kolik už jsem já jich viděl, a vy taky kolem sebe, medový úsměv, medové řeči A proto se David modlí a já s ním: Otče, chraň mě, otevři mé oči, abych to uviděl a nenaletěl těmhle zločincům. Jak poznám, jestli mě Bůh nemá zařazeného mezi svévolníky? Dělám chyby, ale chci být raději s Bohem. Velmi dobře to poznám právě podle čtvrtého verše žalmu 23: Tvoje hůl mě potěšuje. Ubezpečuje mě to, že vnímám, že hůl mě přitahuje od nedobrých věcí k Pánu. Ž 29,5 8 HOSPODIN PORÁŽÍ CEDRY LI- BANÓNSKÉ NUTÍ POSKAKOVAT LIBA- NÓN JAK BÝČKA HOSPODIN NUTÍ SVÍ- JET SE V KŘEČI POUŠŤ KÁDEŠ. Proč to dělá? Cedry, Libanon, poušť Kádeš, co z toho? To nejsou mnohem větší a důležitější důvody chvály? Uvědomme si, že On miluje i ty nejhorší zvrhlíky. Na některé lidi stačí zavolat: Pojď sem. Ale na jiné musí hodit laso a pěkně si je přitáhnout. Musíme se naučit umět s ním chodit. Hůl používá nerad. Proto se snažme slyšet, co říká. Ž 29,11 HOSPODIN DÁVÁ SVÉMU LIDU SÍLU, HOSPODIN ŽEHNÁ SVŮJ LID POKOJEM. To jsou dobře viditelné doklady Boží přítomnosti. To slouží na svědectví všem lidem, aby poznali Boží moc? Všem, ale především nám, aby nám dal novou sílu jít do nových bojů. Abychom se naučili v něm odpočívat a důvěřovat mu. Ž 30,7 V DOBÁCH POHODY JSEM ŘEKL: MNOU NIKDY NIC NEOTŘESE. V době pohody se to dobře mluví, ale když přijde nouze To se David zase něčím pochlubil Nebo je to jinak? V Bibli je psáno, že půjdeš přes řeky, přes vody, přes oheň Neříká, že nepůjdeš, ale říká: Ty půjdeš. Protože On na této zemi ustanovil církev proto, aby se jí mohl pochlubit. V poznámkách o Jóbovi to je dobře vystiženo, že když Jób obstál, andělé měli radost, že satan si z toho sedl na zadek. Potřebujeme uvědomit, co Bůh dělá a proč. Ž 31,7 NENÁVIDÍM TY, KDO SE DRŽÍ ŠALEBNÝCH PŘELUDŮ, JÁ SPOLÉHÁM NA HOSPODINA. Co jsou ty šalebné přeludy? Věštby, mystická znamení, náboženské rituály, předpovědi z okultních zdrojů (horoskopy, karty )? Cokoliv jiného, než co říká Bůh sám? Šalebné přeludy jsou moderní vzdušné zámky. Ty různé nejobyčejnější sliby: Já už budu jiný, já už to víckrát neudělám, to jsou šalebné přeludy. Z hříšníka nevytřískáš nic jiného než hřích. Jen přijde další příležitost a už se v tom veze. Potřebujeme, aby skrze Ježíšovu krev byly ze mě všechny tyto vzdušné zámky vytlačeny, abych mohl žít realitou. Budu-li žít realitou, tak ať věci půjdou tak, nebo tak, já vím, že On bude se mnou. Že mě přenese a já dojdu vítězně. Ž 31,11 V STRASTECH POMÍJÍ MŮJ ŽI- VOT, MOJE LÉTA V NÁŘKU, PRO MOU NEPRAVOST MI UBÝVÁ SIL A MÉ KOSTI SLÁBNOU. Jak může přijímat tento verš křesťan, který je vyučován, že každý svůj hřích má opustit ihned? Amen. Ale je tu jedno maličké ale. David miloval Hospodina, ale udělal pořádný kotrmelec. Bůh mu ho odpustil. A jak pak bylo Davidovi, když Amnón znásilnil Támar, když umřel Amnón, Abšalóm atd. Jak mu bylo? On věděl, proč se to děje. Ano, Bůh odpustí, ale někdy si následky musíme nést. To je právě problém, který si často neuvědomujeme. Mám takové rčení: Ano, můžeš všechno, ale i s důsledky. Jednou jsem se pořádně rozzlobil. Slyšel jsem svědectví na jedné sesterské konferenci, jak se jedna sestra správně biblicky rozvedla. Měla nevěřícího muže, ale moc dobře si rozuměla s jedním bratrem. A tak odešla od manžela k mamince a čekala. Do půl roku měl její manžel poměr s jinou, ona to zjistila, a protože je v Bibli napsáno, že pro cizoložství je možný rozvod, tak se biblicky rozvedla a vzala si toho bratra. Pokud někdo takto chápe Boha a Bibli, jednou bude pořádně zklamán. Ž 32,3 MLČEL JSEM A MOJE KOSTI CHŘADLY, CELÉ DNY JSEM PRONAŘÍ- KAL. Může mít hřích i trvale negativní vliv na naše zdraví? Máš tuto zkušenost i z osobního života? Slyšel jsem o více lidech, kteří se rozhodli vzdorovat Bohu i přes různá varování, ale pak brzy umírali třeba na rakovinu. Hřích. Závist ti poznamená a odrovná žlučník. Proto se říká: Pohlo mu to žlučí. Různé druhy stresů, to odnese žaludek. Zrovna tak nervy, srdce. Určité věci se na našem fyzickém organismu podepíší. Jiná otázka je, zda ty věci musím nebo nemusím dělat. I já sám mám zkušenost z osobního života, když jsem jako mladý kluk musel budovat lepší zítřky našeho státu v noci, staří havíři mi říkávali: Jó, hochu, ty si ničíš zdraví. Ano, protože v noci máme spát. Ale nebyla jiná možnost. V těžním stroji, fyzicky jsem to zvládal, ale nervy dostávaly pořádně zabrat. A dnes se mi kdeco v těle třese. Toto může mít následky, ale vždy musím vědět, kde a v čem žiji, zda to dělat musím, či ne. Ž 33,9 CO ON ŘEKL, TO SE STALO, JAK PŘIKÁZAL, TAK VŠE STOJÍ. Tím se myslí jako naprosto všechno, co je kolem nás i to, co nás přesahuje, den za dnem? Nebo jen při Stvoření? Takže opravdu vše je přesně tak, jak Bůh chtěl? Nemohl to někdo nebo něco změnit či odchýlit od Boží dokonalosti? Bůh vede zemi na každý den. Když řekl Jeremjášovi, že babylónské zajetí bude trvat sedmdesát let, trvalo sedmdesát let. Když mi řekl, že dal východní Evropě čtyřicet let komunismu, bylo to čtyřicet let. Tedy to, co řekne, platí kdykoli, protože On svět řídí. Nejde nic udělat jinak, než On dovolí. Proto dovolil a dal i Hitlera. Uvědomme si, že v té době i ten strašný tyran dal několik věcí, ze kterých se lidé radovali. Například tady na Těšínsku byl starý rod Larischů a kdekomu ležel v žaludku. Hrabě Larisch uměl dát zabrat. Měl jednu šachtu a další majetky. Přišel Hitler a von Larish šel dělat úředníka a jeho dcera do jeslí ošetřovatelku. To nevíte, kolik bylo po Karviné smíchu, že Larischova dcera utírá havířským děckám zadky. Někdy to může vypadat pozitivně, ale skutečnost jako celek byla hrozná. Bůh všechno řídí a nikdo nemůže udělat nic jiného, než co On mu dovolí. Ž 34,9 OKUSTE A UZŘÍTE, ŽE HOSPO- DIN JE DOBRÝ. BLAZE MUŽI, KTERÝ SE UTÍKÁ K NĚMU. To platí i pro nevěřícího, který si chce ověřit, že Bůh fakt existuje? Jak funguje takové křesťanství na zkoušku? Nijak. Bůh zná srdce, a na rozdíl od nás, vidí. Před ním divadlo nesehraješ. Ale jeden příklad za mnohé. Ještě jsme se scházeli po domech, když k nám v neděli přijel na shromáždění jeden bratr ze Slovenska a přivedl svého bráchu, který byl vysokým funkcionářem v Praze. Zastavili se u nás na shromáždění. Bratr ze Slovenska říkal: Nebojte se ho. Bylo kázání, byly modlitby. Za 14 dnů jeho brácha přijel za námi z Prahy znovu, ovšem už coby znovuzrozený křesťan. A vyprávěl: Když jsem odjížděl Studijní materiál 15

Studijní materiál 16 z Prahy, cestou jsem se zastavil a telefonoval domů, moje vnučka umírala na rakovinu kůže. Poslední zprávu jsem měl: Táto, několik minut, snad hodin a bude konec. Byl jsem zrovna tady, a když jste se modlili, řekl jsem: Bože, pokud je pravda, co tu ti lidé říkají, ty víš o mojí vnučce, jsi-li takový, uzdrav ji. Odjeli jsme odsud, jeli dále a v Kysuckém Novém Městě byl další sourozenec. Hned jsem běžel k telefonu a dcera mi říká: Táto, zhruba před hodinou, nikdo tomu nerozumí, zítra nám ji dají domů, ona je zdravá! On byl nevěřící, a já mohu říct, že to snad byla tenkrát, když jsme se scházeli po domech, nejmocnější modlitba. On byl nevěřící, ale Bůh viděl jeho srdce. Ž 34,17 HOSPODINOVA TVÁŘ SE VŠAK OBRACÍ PROTI PACHATELŮM ZLA, VY- MÝTÍ ZE ZEMĚ KAŽDOU PAMÁTKU PO NICH. Že by to nefungovalo? Mám jmenovat dlouhou řadu diktátorů, zločinců a zlých lidí, nebo to David myslel nějak jinak? Ale ano, funguje to. Když jsem psal knihy Nepřemožitelné světlo a někdy mě nadzvedávali ti různí diktátoři a inkvizitoři, protože tam kousek od Zlatých Hor jeden upálil dvě stě lidí, z toho nejvíc žen a dětí, neboť na mučidlech z žen vymámil, že děti počaly s ďáblem. Proto všechny upálil. A to člověka pěkně nadzvedne. Můj Bůh měl pro mě jen jednu otázku: A kde je teď? Kde tito lidé skončí? Jak řekl Pán Ježíš: Lazar je v nebi, ale nějaký boháč, nemá jméno, těch boháčů v pekle bude, nějaký hrabě, nějaký kníže, nějaký bezdomovec, ale Abrahamové, Davidové a další, budou v nebi. Ž 34,18 TY, KDO ÚPĚLI, HOSPODIN SLYŠEL, ZE VŠECH SOUŽENÍ JE VYSVO- BODIL. Co pronásledovaní a zabíjení křesťané inkvizicí, komunisty, muslimy nebo holocaust a pogromy na Židy? Určitě úpěli, určitě činili pokání, ale Bůh je přesto nevysvobodil... Pán Ježíš nám velmi jasně říká, že pro jeho jméno budeme trpět. Když jsem psal ty knihy, můj Otec mi položil jednu otázku: Ano, ale víš, jakou hodnotu v mých očích má mučednická koruna? A víš, že bude navěky? Utrpení není dlouhé, ale koruna bude navěky. Nikdo z nás si neuvědomuje, že inkvizitoři a jiní budou taky někde navěky. Ž 35,5 6 HOSPODINŮV ANDĚL. Lidé si představují anděla jako vyšší oslňující postavu v bílém s křídly a případně s plamenným mečem. Co o andělech víme z Písma? Jaká je jejich moc ve hmotném světě, když jsou duchovní? Mohou používat běžné předměty, ovlivnit přírodu? Mohou měnit podobu? Zhmotnit se a vypadat jako lidé? Prý je pro ně zakázané / nedůstojné jen tak s námi mluvit, proto nás třeba chrání skrytě a nevystopovatelně. O andělech shrnu, že Bible mi je popisuje jako duchovní bytosti. Duchovní bytost může na sebe vzít podobu různého druhu. Víme, že fyzicky existují halucinace a existují jiné věci, např. fata morgana. Jak je možné, že se mi anděl ukáže a já ho vidím v podobě člověka? Bible říká, že když byli u Abrahama, jedli. A tak mnohým věřícím lidem jsem nucen říct: Věz, že teprve v nebi se dozvíš, kolik andělů jsi viděl. Proč to Bůh tak dělá? Proto, aby nám ulehčil situaci. Lidé jsou vždy pak nakloněni k tomu, anděly volat, klanět se jim a sloužit jim. Což je nebezpečné. Proto se Bůh rozhodl, že andělé raději budou pracovat jen neviditelně a tak, abychom pracovali především my. Oni jsou našimi pomocníky, oni mohou různé věci udělat, ale znovu podtrhuji, pozor: Anděla nesmím vzývat, nesmím se mu klanět, nesmím nic. Je to duchovní bytost, já sám jsem je několikrát viděl, ale vím jedno, že jsou to duchovní mocnosti, jsou mocní v síle a není dobré si s nimi zahrávat. Často jsou andělé zobrazováni s křídly. Myslíš si, že to je taková lidová slovesnost, která pošla z Písma? Osobně si myslím, že ano. Neboť lidé uvažují: Anděl přiletěl, pták má křídla, tudíž anděl taky. Ale Pánu Ježíši, když byl vzat vzhůru, najednou křídla nenarostla. Proto si spíše myslím, že anděl se mi může ukázat, aniž by měl křídla. I když Jan i Izajáš vidí u trůnu bytosti s křídly, ale taktéž vidíme, že za Abrahamem přicházejí andělé bez křídel. Takže proto bych ta křídla dal spíš do lidové tvořivosti, stejně jako například rohy u ďábla. Ž 36,9 Z POTOKA SVÝCH ROZKOŠÍ JIM DÁVÁŠ NAPÍT. Máš tuto zkušenost z osobního života? Ne jednou, ne dvakrát. Ano, provedl různou bouří, ale také byly různé chvíle rozkoší. Nezapomenu nikdy na jeden moment, kdy jsme za totality během jednoho soustředění měli večerní modlitbu, kterou jsem už chtěl ukončit, ale nešlo to. Místnost naplnilo veliké ticho. To ticho jako kdyby bylo hmatatelné. Všichni jsme tam stáli asi půl hodiny, nikdo se nepohnul a všichni jsme věděli: On je tady. Když jsme se konečně rozešli, šel jsem se s Maňkou projít, ale ten pocit rozkoše šel s námi. A tak jsme stáli, drželi se za ruce venku v přírodě, to člověk může pocítit i něco z nebeské atmosféry. Takových momentů bylo daleko víc. Ž 37,1 2 NEVZRUŠUJ SE KVŮLI ZLO- VOLNÍKŮM, NEZÁVIĎ TĚM, KDO JED- NAJÍ PODLE. UVADAJÍ RYCHLE JAKO TRÁVA, JAK ZELENÉ BÝLÍ ZVADNOU. Máš tuto zkušenost? David se musel skrývat v jeskyních na útěku a to ještě dost dlouho Mám. Když teď vzpomínám na ta léta, nevím proč, ale když mě Bůh dal do těžního stroje, řekl mi: A tady už budeš až do konce. Což bylo 24 let. Celý čas byli lidé, kteří mě chtěli odtamtud vystrnadit. Ale měl jsem tam i kamarády, a jeden mi jednou řekl: Zase se tady včera bavili o tobě. Prý musíš mít protekci, že tě nejde odsud dostat pryč. Že prý ji musíš mít hodně vysoko. Ž I V O T V K R I S T U Já na to: No, nejvýš A netrvalo dlouho a jednoho z těch, kteří byli proti mně tak aktivní, vyhodili z práce. Jelikož nebyl ničím vyučen a byl alkoholik, musel kopat kanály... Ž 37,5 SVOU CESTU SVĚŘ HOSPODI- NU, DOUFEJ V NĚHO, ON SÁM BUDE JEDNAT. To je jako lidové přísloví: Seď panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě. Ale takto si člověk nenajde práci, ani partnera Tím se myslí, pomodlit se a čekat, které dveře se otevřou a které zavřou? Bůh chce, abychom byli takto pasivní? Jak tomu rozumět? Tohle často špatně chápeme. Když se modlím, zároveň i jednám. Lidem se může zdát, že se modlím v koutě, ale On mi najednou dá pokyn. Najednou někam jdu a najednou něco dělám, aniž vím, že něco připravuji. To znám z vlastní zkušenosti já jsem nehledal Maňku, ale Bůh mi řekl její jméno a popsal mi, jak co bude vypadat. Tady na těchto věcech chci jenom ukázat: Svěř svou cestu Hospodinu, On ti v pravý čas pošle pravého člověka nebo tebe pošle na to pravé místo a udělá pro tebe tu pravou věc. Ž 37,22 POŽEHNANÍ, TI OBDRŽÍ ZEMI, ZLOŘEČENÍ BUDOU VYMÝCENI. Tím se myslí Tisícileté království po druhém příchodu Pána Ježíše a po svázání satana? Tady je místo, kde mi jehovisté dokazovali, že země bude navěky. Řekl jsem jim: Ano, tak jako i lidé budou navěky, jedni v nebi, druzí v pekle, ale v novém těle, ne v tom samém. Tak i země bude navěky, ale nová, ne ta samá. Ž 37,25 OD SVÉ MLADOSTI, A JSEM UŽ STARÝ, JSEM NEVIDĚL, ŽE BY BYL OPUŠTĚN SPRAVEDLIVÝ, NEBO ŽE BY JEHO POTOMCI ŽEBRALI O CHLÉB Můžeš tento verš potvrdit ze své životní zkušenosti? Kdyby jen ze své, ale i ze zkušenosti svých otců a dědů. Bůh se vždy dokázal postarat. Znám, ne ze svého života, ale ze života jiných, i svědectví, kdy chleba neubývalo. Ano, On má tu moc to udělat. Znám svědectví z doby druhé světové války, jak se Bůh dokázal postarat o své děti, jak dokázal zajistit potravu, kterou nosili různí krkavci. Je druhá pravda: Tu není napsáno, že chleba bude s máslem. Líbí se mi jeden příklad za mnohé: Jednoho bratra v Rusku zavřeli. Nežili si nad poměry a matka zůstala s dětmi sama. V Rusku i u nás, když někoho zavřeli, nikdo se nestaral, z čeho žije rodina. Děti klečely a modlily se ráno spolu s mámou: Otče náš, a když přišly k tomu chléb náš vezdejší dej nám dnes, nejmladší dcerka říká: Otče, a dneska s máslem. Máma začala plakat a sourozenci se rozesmáli. Před obědem je však navštívila jedna sestra z vesnice a říká: Nezdržím se dlouho. Byla jsem na trhu a chtěla jsem prodat máslo. Vůbec nikdo mi ho nechtěl koupit. Protože vím, jak žijete, a abych ho nenesla zpátky, tady ho máte.

Ročník 24, prosinec 2012 čata. Většina diváků přičetla její vzhled specifickému Jákobově vkusu (smích). Pokračování ze str. 12 rozhodnout, s kým bude hrát. Jeho žena má klasický nástroj hoboj. Ten se učí snad jen na čtyřech, pěti místech v ČR. Nestačí, aby byla dobrá, musí být vynikající, aby se uplatnila. Herci to mají ještě těžší. Je to obrovský nápor na jejich osobnost a svědomí. Podobně je to s malíři a grafiky. Studovat umělecký směr je velká výzva pro mladého člověka. Proto to osobně nedoporučuji (spíše až po střední škole), ale pokud se po zvážení všech kladů a záporů někdo k tomu rozhodne, budu jej všemožně podporovat. Když jsem zmínil, že vyhráváte ceny, měl jsem na mysli Moravského vrabce. Co to je a za jakých okolností jste se k tomu dostali? Máte ještě nějaká další ocenění? Svého času to byla docela významná folková soutěž, ve které soutěžilo více než 90 kapel. Vítězové mohli hrát na dalších festivalech Mohelnický dostavník, Zahrada. Přemluvil mě kamarád, ať to zkusím, když skládám písničky. Jenže neumím zpívat a stydím se, tak jsem poprosila pár přátel a dali jsme dohromady Alešanku. Hned poprvé jsme postoupili do finále a nakonec byli, myslím, druzí. Pro mě to byla jasná Boží podpora. V dalších letech jsme několikrát vyhráli a nakonec i cenu Ostravského rozhlasu. Tamara Tomoszek (naše zpěvačka) i cenu za nejlepší hlas. To nám otevřelo cestu na další festivaly, do rádia i televize. Pokud je mi známo, hlavní těžiště vašeho současného působení je s kapelou Donebevolající. Kdy a jak to vzniklo? Původní projekt DNB vznikl roku 2008 jako platforma pro rozvoj a sjednocení křesťanských umělců. Taky jsme chtěli přinést radost, víru a osobitost do uctívání Boha. Věděla jsem o několika velmi obdarovaných lidech, které jsme oslovili Donebevolající... ve víře, že časem přeberou a lépe rozvinou naši vizi. Žel po prvním nadšení někteří z různých důvodů odstoupili. Přesto při pohledu zpět vidím obrovský kus práce a zázraků. Ustálilo se jádro tak 20 až 25 lidí, kteří jsou moc nadaní a ochotní se připojit k našim projektům. Tři roky jsme jezdili s divadelním představením Za hvězdou, koncertovali, skládali, vydali 2 CD, rozdali při tom 400 Nových zákonů. V červenci mělo premiéru naše další představení Lusthaus srdce podle románu Johna Bunyana Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího a knihy J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce, které patří k nejslavnějším křesťanským literárním dílům v dějinách vůbec. (Další informace na našich stránkách www.donebevolajici.com) Také připravujeme nový projekt gospelpraise, hodinové pásmo chval a svědectví. Kdyby měl někdo touhu se připojit, ozvěte se. Máme mezi sebou výborné vystudované muzikanty, herce a zpěváky, vedoucí chval i pastora. Můžeme sborům nabídnout sérii vyučování o chvále, uctívání, organizaci a vedení kapely, výběru členů i praktické rady k jednotlivým nástrojům. Slyšel jsem, že kapela účinkuje za každého počasí, včetně třeskutých mrazů, a za všech okolností, včetně pokročilého stádia těhotenství... Při hraní vánočního představení Za hvězdou pár rekordů padlo. V Novém Jičíně mínus 8 a v Příboře dokonce mínus 10 stupňů. Pro představu, tubistovi zamrzla tuba a z nátrubku vypadla 6 cm veliká ledová ucpávka. Taky kytara s ocelovými strunami se změnila v mučící nástroj. Ale když vydrželi diváci, museli jsme i my. A v muzikálu Jákob, kde většina z nás taky hrála, byla Ráchel těhotná ještě dříve, než si Jákoba vzala, a derniéru zahrála v osmém měsíci, a to čekala dvoj- Když se ohlédnete zpět, je něco, co byste změnili, kdyby to šlo? Vždycky si kladu otázku, zda jsem do všeho dala to, co chtěl Bůh. Možná jsme mohli dojít dál, oslovit více lidí... Jsem ale moc vděčná za to, kde jsme, protože je to všechno skrze jeho milost a požehnání. Čeho chcete dosáhnout? Vždycky jsme chtěli oslovit evangeliem co nejvíce lidí a taky podpořit další mladou generaci ve službě Kristu. Těší nás nově vznikající kapely a jiné projekty. Chceme jim pomáhat duchovním vyučováním i praktickými radami. Máte také nějaké veselé historky? Když pracujete s umělecky zaměřenými lidmi, zažíváte veselé historky pořád. Nutno podotknou, že veselými se stávají až později. Nejprve je to chaos a infarktová situace a teprve později je to i vtipné. Když třeba začínáte koncert bez hlavního kytaristy, který teprve při první písni skočí na podium (cestou se ztratil), nebo klasické sejdeme se na Rohlence s někým, kdo ani nesleduje, na jaké je zrovna dálnici. Nebo po 200 km jízdy oblíbené já nemám paličky, kytaru, efekt apod. Život je krásně barevný. Děkuji za rozhovor. Jindra Novák Chvály a uctívání 17

Ž I V O T V K R I S T U Chvály a uctívání Ptali jsme se Čím je pro tebe chvála? Pre mňa je chvála predovšetkým životný štýl. Vychádzajúc z biblickej perspektívy zistíme, že chváliť Pána máme doslova vždy a všade. Chváliť inými slovami znamená velebiť, vyzdvihovať, oslavovať, odporúčať, aplaudovať, uznávať, vychvaľovať, obdivovať, súhlasiť, ďakovať, atď., a to všetko v našom vzťahu k Bohu a na chválu jeho slávy (Ef 1,1 14). Apoštol Pavol hovorí, aby sme sa o nič nestarali, ale vo všetkom modlitbou a prosbou s ďakovaním nech sa oznamujú naše žiadosti Bohu (Fil 4,6 ROH). Postoj chvály oslavuje Boha a ďakuje mu nielen za jeho skutky (a čo urobil pre mňa osobne), ale predovšetkým za to, kým On je. Chvála sa tak stáva nielen živým dôkazom života z viery bez ohľadu na okolnosti, ale aj nástrojom duchovného boja. Jaký prostor by měly mít chvály na hlavním nedělním shromáždění? Verím tomu (pretože Biblia to hovorí), že chvála a uctievanie majú svoje významné miesto na bohoslužbách a že Boh nachádza zvláštne zaľúbenie a vylieva požehnanie na svoje deti v spoločných zjednotených chválach. Biblia hovorí, že Boh prebýva na chválach svojho ľudu (Ž 22,4), a že ho máme chváliť v zhromaždení svätých (Ž 22,23; 35,18). Nedáva nám však jasný bohoslužobný poriadok alebo časový harmonogram. Keď Biblia niečo nehovorí, verím, že to robí zámerne. Napriek mnohým diskusiám a rôznym záverom na túto tému som stále presvedčená o tom, že ide o otázku pre pastora a konkrétny miestny zbor, aby skúmali a prijali správnu rovnováhu v jednotlivých častiach bohoslužieb a ich formu a boli pripravení ju prispôsobovať. Našou obhajobou spôsobu, ako robíme (nielen) chvály a uctievanie nemôže byť: Pretože sme to tak vždy robili. Neměli jsme žádné zkušenosti s nahráváním Rozhovor se členy skupiny Deep Inside Před časem se mi dostalo do rukou vaše první CD Mojí radostí. Doporučil mi ho můj přítel a váš pastor Pavel Motyka, kterého tímto zdravím, a opravdu mě velmi zaujalo. Dokonce tak, že jsme už hráli jednu píseň z alba ve sboru, ve chválách. Jak se to vůbec stalo, že vznikla skupina Deep Inside a vyšlo toto CD? Zkrátka zkuste se našim čtenářům zeširoka představit. A. H. Začínali jsme jako chválící kapela v našem sboru v Oldřichovicích. Postupně jsme ale přicházeli na to, že bychom chtěli působit i mimo sbor. Troufám si říct, že klíčovou pro nás byla jedna akce, kde jsme vystupovali společně s Jiřinou Markovovou (dnes Čunkovou). Viděla v nás potenciál a nabídla nám spolupráci. Pak už to šlo skoro samo. Naše kapela má 6 členů, já (Artur Heider A. H.) hraju na kytaru, zpívám a taky se pokouším skládat písně. Romana Labajová je náš nejmladší člen a rovněž se věnuje zpěvu. Na klávesy hraje Lukáš Walach (L. W.), který je také vedoucím mládeže v našem sboru. Za bicími sedí David Gryga. Dále máme elektrickou kytaru, na kterou hraje Pavel Motyka ml. (P. M.) a na basu hraje Marek Raszka (M. R.). Když jsem začal u CD, prý už máte druhé... Zde je prostor pro skrytou reklamu. Máte webové stránky? A. H. První CD Mojí radostí bylo spíš jen takovým pokusem. Neměli jsme žádné zkušenosti s nahráváním 18 Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který slouží ve chválícím týmu? Biblia hovorí, že Boh hľadá tých, ktorí ho uctievajú... (J 4,23 24) a kladie na svojich uctievačov jasné požiadavky. Ak Boh hľadá, nemali by sme aj my hľadať a nie jednoducho vziať prvého/najviac vytŕčajúceho, kto vie dobre hrať na hudobný nástroj alebo pekne spievať? Osobne si myslím, že na ľudí v tíme, ktorí vedú ďalších ľudí do Božej prítomnosti, by mali byť kladené minimálne také isté nároky ako na ostatné diakonské služby v zbore. V Starom zákone bol kladený dôraz na čistotu a oddelenosť, v Novom na bezúhonnosť, plnosť Ducha svätého a múdrosť (Sk 6,3). A potom tu máme požiadavky na diakonov podľa 1Tm 3 a Tt 1. Z týchto a ďalších oddielov môžeme vyčítať niekoľko vecí, zdôrazním len niektoré z nich. Prvou a základnou charakteristikou uctievača by malo byť čisté srdce a istota milosti. Základnou prekážkou pri vchádzaní a vedení ďalších do Božej prítomnosti je pocit viny. Boh sa pozerá na celý život tých, ktorí ho uctievajú a nielen na ich výkon na pódiu. Bezúhonnosť, svätosť a vernosť by mali aj dnes byť základnými požiadavkami na službu svätým. Chváliť a uctievať znamená dávať a slúžiť. Skutoční uctievači sú služobníci pripravení dávať a nečakať späť. Karierizmus a sebarealizácia by nemali mať v chválospevovom tíme žiadne miesto. Chvála a uctievanie je prejavom pokory a poslušnosti. Akákoľvek forma pýchy je vždy veľkou prekážkou v uctievaní. BA. Slávka Vimpelová, vedúca chvál a uctievania, ACS Martin Zleva: Marek Raszka, Artur Heider, Lukáš Walach, Romana Labajová, David Gryga, Pavel Motyka ml. Pozvánka na modlitební setkání Srdečně Vás zveme na pravidelné modlitební setkání pro ženy, které se uskuteční v prostorách modlitebny AC v Kolíně dne 12. 1. 2013 od 10:00 hodin. V půstu a modlitbách se zaměříme na důležité téma: CÍRKEV A SPOLEČNOST. Těšíme se na Vaši návštěvu. Olga Moldanová

Ročník 24, prosinec 2012 a vlastně jsme ani nevěděli, co od toho očekáváme. Kupodivu to dopadlo docela dobře a o CD byl na české poměry až nečekaný zájem. O dva roky později, jsme nahráli druhé album s názvem Spoléhám. Obě nahrávky jsou k dostání na našich stránkách www.deepinside.cz nebo www. gospelmusic.cz. Co vám říká pojem chvála? A. H. Chvála je pro mě vyjádřením vděčnosti Bohu. Chvála je mnohem víc než pouze hudba, je to něco, co by mělo charakterizovat život každého křesťana. Chvála musí pramenit z lásky k Pánu. Nikdy nemůžeme Boha správně chválit, pokud ho nebude především milovat. L. W. Je to způsob, jak mohu vyjádřit svému Bohu svou úctu nebo to, co pro mě znamená. Skrze chválu se k němu přiblížit a naslouchat, co mi chce říct. M. R. Pod chválou si představuji vzdání díků a oslavu našeho Spasitele za to, co vše pro nás vydobyl. P. M. Pro mě je chvála jedním ze způsobů, jak vyjádřit díky Bohu za milost, kterou mi dal. Otázka na tebe Arture, jako na vedoucího kapely. Kdybys byl pastorem a měl bys sestavit chválící tým ve svém sboru, podle čeho bys vybíral? A. H. To je docela těžká otázka (smích). Myslím si, že žádný univerzální návod neexistuje, ale určitě bych hledal mezi lidmi, kteří mají alespoň trochu hudební nadání a chuť na sobě pracovat. Dále by na nich měla být vidět láska k Pánu i mimo pódium. Dostat nabídku vést chvály v místním sboru, účinkovat na křesťanském nebo světském festivale, co by pro vás bylo nejlákavější? A. H. Jediné místo, kde jsme ještě nehráli, je světský festival. Tato nabídka by pro mne osobně byla asi nejlákavější. Spíš to vidím jako výzvu, máme velmi přímočaré texty, takže by nás lidé nejspíš vypískali, ale proč to nezkusit. L. W. Asi křesťanský festival. M. R. Světský festival ne! Co se týče sboru, tam sloužíme téměř každou neděli, čili bych bral ten křesťanský festival. Myslíte si, že křesťanská kapela musí mít jen křesťansky orientované texty? A. H. Nemusí, ale myslím, že je škoda, když nemá. L. W. Ano, jinak by to nebyla křesťanská kapela. M. R. Jednoznačně ano. Buďto svými písněmi oslavujete svého Spasitele, nebo někoho či něco jiného, což každopádně vede k průšvihu. P. M. Ano, proto je křesťanská, jinak naše poselství ztrácí význam. Myslíte si, že kvalita současné křesťanské hudby snese srovnání se světskou? M. R. Nesnese, máme co dohánět, i Slováci jsou daleko před námi, o Polácích nemluvě (samozřejmě jim to přeji). P. M. Myslím, že u nás zatím ne. V zahraničí je kvalita hudby bez problémů srovnatelná se světskou. Čeho chcete dosáhnout? A. H. Chceme, aby naše hudba sloužila lidem, ať už jako chvála nebo jako prostředek, který jim připomene Boží pravdy a povzbudí je v cestě za Pánem. M. R. Aby lidi, kterým hrajeme, nechodili kvůli nám, ale kvůli společné oslavě našeho Boha. Děkuji za rozhovor Biblické doktríny z letniční perspektivy novinka nakladatelství Křesťanský život Jindra Novák Po několika letech opět vychází v nakladatelství Křesťanský život kniha věnovaná ucelenému biblickému učení, které je představeno z pohledu klasické K teologie. niha Biblické doktríny z letniční perspektivy je výborným nástrojem pro každého, kdo se chce rychle a jednoduše seznámit se základními články biblického učení ohledně takových témat, jako jsou uzdravení, spasení, křest Zatímco v Duchu svatém či druhý příchod předchozí Ježíše Krista. Věřím, že tato titul kniha přispěje nejen k tomu, aby věřící člověk lépe porozuměl Bibli, ale aby byl schopen přiblížit biblické učení i dalším lidem a zodpovědět jejich otázky. Tento titul by měl být cennou od součástí významného každé knihovny. amerického teologa Stanleye Jason Morrison, Assemblies of God World Mission o je pravda? tak zněla Pilátova slova, jimiž odpověděl Hortona C Ježíšovo prohlášení Přišel jsem svět, abych vydal svědectví pravdě. Slova, která nazvaný jen stěží zakrývají ironii a pohrdání jakoukoli pravdou. Systematická konflikty. To jen dokazuje, jak teologie je jejich jasné a přesvědčivé vy- svou Formulace stěžejních pravd sebou v historii obvykle přinášela i napětí od ryze akademických diskuzí až po válečné jádření důležité pro církev i pro společnost. Stejnou měrou to platí i v dnešní postmoderní době, kdy je v popředí stále více náboženský pluralismus a mnohé pravdy jsou relativizovány. povahou Pro letniční hnutí, v dnešní a době rozsahem jedno z nejvýznamnějších součástí světového křesťanství, je pravda spolu s živou aspiroval zkušeností klíčovým pojmem. Pravdy vyjádřené v Bibli zprostředkovávaly porozumění Bohu a jeho záměrům, okolnímu světu i sobě samému. spíše Tato kniha se snaží o na interpretaci některých základních biblických pojmů (pravd) tak, aby to bylo oslovení odborné křesťanské Martin Moldan, dnešnímu čtenáři co možná nejsrozumitelnější. biskup Apoštolské církve veřejnosti, aktuální titul Biblické KŘESŤANSKÝ ŽIVOT doktríny z let- Nakladatelství ISBN 978-80-7112-164-0 niční perspektivy, jehož je S. Horton editorem, je určen pro širokou laickou veřejnost. S. Horton v tomto aktuálním díle reviduje a rozšiřuje učebnici dalšího předního letničního teologa W. W. Menziese, jež byla původně určena pro vzdělávání laických pracovníků ve sborech Assemblies of God. V průběhu doby se dílo stalo užitečným nástrojem pro duchovní růst mnoha čtenářů a pro jejich stabilitu ve víře. Učení Bible je v knize uspořádáno do šestnácti kapitol vyjadřujících šestnáct základních pravd letniční teologie. Čtenář se setká s takovými tématy, jako jsou Písmo svaté, osoba trojjediného Boha, osoba a spasitelné dílo Ježíše Krista, obnovující dílo Ducha svatého, církev a její poslání, úloha posvěcení a nadpřirozeného uzdravení v životě církve, požehnaná naděje Božího lidu, poslední soud apod. Každá biblická pravda je zpracována uceleným a přehledným způsobem v rámci jedné samostatné kapitoly. To jednak usnadňuje její pochopení a jednak umožňuje poměrně jednoduchou orientaci v knize samotné a jejích tématech. Každá kapitola je zakončena sérií studijních otázek, které slouží nejen k rekapitulaci textu, ale i k dalšímu přemýšlení nad z letniční perspektivy William W. Menzies a Stanley M. Horton jednotlivými pravdami Bible. Takto pojatá struktura kapitol dává příležitost k tomu, aby se kniha stala užitečným pomocníkem nejen pro osobní čtení, nýbrž i vhodným nástrojem pro společné studium. Ačkoliv je kniha napsána jasným, stručným a srozumitelným způsobem, může se stát, že čtenář neporozumí některému z teologických výrazů. Proto je součástí knihy slovník teologických pojmů. Cenným pomocníkem je i věcný rejstřík umožňující rychlou orientaci v textu, který je uveden na konci knihy. Na závěr si dovoluji vyjádřit naději, že si tento titul získá pevné místo v knihovničkách mnohých čtenářů, přispěje k lepšímu porozumění biblickým pravdám a pomůže lépe předávat tyto pravdy těm, kdo se o ně budou zajímat. Je cenné, že právě v dnešní době charakteristické relativizací pravdy, může čtenář sáhnout po takové knize a uvědomit si, že pro letniční hnutí jsou biblické pravdy spolu s živou zkušeností základním aspektem křesťanského života. Knihu je možné objednávat v nakladatelství Křesťanský život za cenu 190,- Kč. Chvály a uctívání, Recenze 19

Ž I V O T V K R I S T U Desatero pro 21. století 20 Žádný jiný Bůh Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. (Ex 20,3 6) Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden. Neboť i když jsou takzvaní,bohové, ať už v nebi nebo na zemi jakože jsou mnozí,bohové a mnozí,páni my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho. (1K 8,4 6) Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. (1K 10,20 21) Druhé přikázání si můžeme rozdělit na tři části. Mohly by se nazývat: (1) Žádný jiný Bůh, (2) Žádné jiné jméno (3) Žádné jiné evangelium. Začněme tedy tou první částí: Žádný jiný Bůh. Mezi židovskými legendami lze najít jednu o Abrahamovi, když byl ještě v Uru Chaldejském, což bylo město ještě Je úsměvné a pro nás lidi 21. století až nepředstavitelné, že člověk se mohl klanět němým modlám. Dnes se hlásíme k racionalismu, modernismu a postmodernismu. z doby sumerské. Je to úsměvný a přitom velice poučný příběh, který je zachován v jedné ze židovských midraší. Legenda praví, že Terach, otec Abrahamův, měl obchod s bůžky (terafim). Byli to domácí bůžci, které lidé nakupovali v obchodě. I když se nám to zdá úsměvné, je třeba se zamyslet, zda se i dnes člověk neklaní věcem, které si koupil v obchodě... Abraham, tehdy ještě malý chlapec, byl v obchůdku se svým otcem, když tam přišel starý člověk, který otci řekl: Jsi blázen, když uctíváš něco, co je mladší než ty. To přivedlo Abrahama k zamyšlení. Potom musel otec někam odejít. Mezitím přišla žena s mísou pokrmů pro bůžky, neboť je bylo třeba krmit, a tak jim předkládali maso a jiné pokrmy. Než se vrátil otec Terach, mladý Abraham všechny bůžky až na jednoho rozbil. Tomu zbylému dal do rukou klacek a otci, který v hrůze hleděl na rozbité bůžky, řekl, že se všichni vrhli na jídlo a ten nejsilnější bůžek srazil hlavy všem ostatním a sám všechno snědl. Terach odpověděl, že to není možné, protože jsou vyrobeni ze dřeva a kamene. Abraham prý tehdy odpověděl: Kéž tvé ucho slyší, co tvá ústa právě vyřkla! Je úsměvné a pro nás lidi 21. století až nepředstavitelné, že člověk se mohl klanět němým modlám. Dnes se hlásíme k racionalismu, modernismu a postmodernismu. Zvláštní a ubohý stav člověka, kterému lze ukrást jeho bohy, popisuje třeba příběh o Lábanovi, jak se rozčílil na Jákoba. Bylo to v situaci, kdy Jákob s rodinou odešel od Lábana. Ten, když zjistil, že mu chybí jeho terafim, domácí bůžci, v hněvu rychle běžel za Jákobem. Když ho dostihl, pronesl výčitku: Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy? (Gn 31,30) Izajáš ukazuje tuto nelogičnost a ubohost velmi výstižně: Toto praví Hospodin, král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh. (Iz 44,6) Nestrachujte se a nebuďte ochromeni! Což ti to odedávna nezvěstuji a neoznamuji? Vy jste mými svědky. Cožpak je Bůh kromě mne? Není jiná skála, o žádné nevím. (Iz 44,8) Pokácel si cedry nebo vzal cypřiš či dub, který si nechal vyrůst mezi lesními stromy. Vysadil vavřín a déšť mu dá vzrůst. Pak to je člověku k topení vzal z toho, aby se zahřál, také zatopí a napeče chléb; také udělá boha a bude se klanět: Zhotovil si tesanou modlu, aby se před ní rozprostíral tváří k zemi. Polovinu toho spálil v ohni: Tedy na polovině upeče maso, sní pečeni a nasytí se. Také se zahřeje a řekne: Výborně, zahřál jsem se a užil jsem si tepla! A z toho, co zbylo, udělal boha, svoji tesanou modlu. Bude se před ní rozprostírat tváří k zemi, klanět se a modlit se k ní: Vysvoboď mě, protože jsi můj bůh! Nic nevědí a ničemu nerozumějí, protože zalepil jejich oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nerozuměli. Nepřijde mu to na mysl, nemá poznání ani rozum, aby si řekl: Polovinu toho jsem spálil v ohni, také jsem napekl na řeřavém uhlí chléb. Upeču maso a sním ho, ze zbytku mám zhotovit ohavnost a před dřevěným špalkem se mám rozprostírat tváří k zemi? Sytí se popelem, svedená mysl ho odklání stranou. Nevysvobodí svou duši ani si neřekne: Není to, co je v mé pravici, falešné? (Iz 44,14 20) Je to smutný obraz toho, jak se člověk klaní modlám. Ono by to i bylo komické a zábavné, kdyby nešlo o život. U modlářství jde jak o život pozemský, tak především o život věčný.