Jeffrey URST EDGAR CAYCE ŠTÌSTÍ A LÁSKA Eko konzult
2 3 PØEDMLUVA Láska je, jsme-li svìtlem lásky pro druhé a vše kolem nás. Kvìtiny milují tuto bytost, nebo ona miluje kvìtiny. Jen málo kvìtin zahyne v její blízkosti. (5122 1) Láska je dávání bez podmínek, aniž bychom oèekávali vdìk, nebo láska si vystaèí sama se sebou. Láska umožòuje druhým, aby mohli být svými. Láska pøijímá druhé, jací jsou, nikoliv jaké bychom si je pøáli vidìt. Láska respektuje soukromí druhých. Láska je, snažíme-li se udìlat pro druhé to, co v daném o- kamžiku nejvíce potøebují. Dìlat èi øíkat správnou vìc v pravý èas. Jeffrey urst, 2001 Eko konzult, 2003 ISBN 80 89044 88 3 V této knize její autor píše o nejpodstatnìjší souèásti našeho života, vìci, na níž závisí, zda-li se náš život stane nepøíjemným bøemenem a øadou po sobì následujících potíží a konfliktù, anebo pøeváží-li v nìm láska, klid a spokojenost a stane-li se plnohodnotnou existencí uspokojující naše nejniternìjší potøeby a pøání o mezilidských vztazích. Ve výkladu 938 1 Edgar Cayce odpovídá na dvì základní otázky našeho života, tj. jaký je jeho smysl a jakým zpùsobem ho mùžeme naplnit: Duše, vnitøní já, je oèiš ována, aby se mohla stát spoleèníkem První pøíèiny, to je smyslem její existence. Její cesta èasem a prostorem je pøíležitostí dosáhnout cíle prostøednictvím svých VZTAHÙ K BLIŽNÍM, LÁSKOU, trpìlivostí, snášením utrpení. 1. Smyslem našeho pobytu na zemi je tedy stát se spoleèníkem Boha èi První pøíèiny. 2. Svého cíle dosáhneme prostøednictvím mezilidských vztahù, jmenovitì láskou, trpìlivostí, snášením utrpení. Tento výklad dále doplòuje a rozšiøuje výklad 1567 2: Cílem, pro nìjž každá duše vstupuje na zem, je, aby si prostøednictvím svého chování k bližním uvìdomila svùj vztah ke kreativním silám èi Bohu.
4 5 A výklad 1722 1: V èem spoèívá celý zákon? 1. Miluj svého Boha celou svojí myslí, svým tìlem a svého bližního jako sebe sama. 2. Chovej se k ostatním tak, jak si pøeješ, aby se chovali k tobì. To jsou základní pravdy: jejich uplatòování v praxi ti pøinese pokoj a porozumìní a tvùj život, tvé vztahy s ostatními budou vždy krásné, klidné a harmonické. Výše zmínìné myšlenky jsou formulovány i v následujících výkladech: Na Zem pøišel uèitel, jenž se prohlásil za syna Boha. Požaduje od nás jediné abychom se k druhým chovali tak, jak si pøejeme, aby se oni chovali k nám, a abychom si uvìdomili, že jak se chováme k tìm nejmenším, tak se chováme ke svému Stvoøiteli. (357 13) To, jak se chováš a jak smýšlíš o každém, s nímž pøijdeš do styku, je pøíležitostí, abys oslavoval Boha a naladil se na Kristovo vìdomí umožòující ti vypoøádat se s jakýmkoliv problémem. (2082 10) Duchovní rozvoj je rùst dosahovaný uplatòováním v praxi toho, co pokládáme za správné v mezilidských vztazích. (510) Ano, mezilidské vztahy jsou skuteènými duchovními cvièeními, polem, na nìmž se rozhodují dennodenní bitvy mezi silami dobra a zla, mezi silami umocòujícími naše egoistická pøání a tìmi, s jejichž pomocí mùžeme stejnì tak jako Ježíš pøekonat tento svìt a naplnit tak zákon. Reinkarnovat se budeme do té doby, než se nauèíme milovat druhé a než se k nim budeme chovat tak, jak bychom si pøáli, aby se chovali k nám. Autor Jese Stearn ve své knize Minulé životy Edgara Cayceho (vydalo ji naše nakladatelství Eko konzult pozn. redakce) píše: Opìt se setkáváme se starými známými, abychom se k nim v tomto životì chovali lépe a tak si pro nadcházející vtìlení pøipravili lepší výchozí pozici. Kdyby nebylo Cayceho øekla mi jedna známá dìlala bych tutéž chybu jako v Egyptì. Z výkladu vyplynulo, že jsem svého manžela neustále popichovala a kritizovala. V nynìjším životì tomu nebylo jinak. Cayce mi øekl, abych se na sebe, respektive na své pocity a myšlenky, dívala jakoby zvenèí, jako kdybych pozorovala cizího èlovìka. Udìlala jsem to a zjistila jsem, že to, co vidím, se mi vùbec nelíbí. Když jsem o tom pøemýšlela, uvìdomila jsem si, že jsem vždy mìla pocit, že vím lépe než manžel, co by mìl èi nemìl dìlat. A nejhorší na tom bylo, že jsem si to nenechala pro sebe. Nechtìla jsem, aby mne manžel opustil, jako mne podle výkladu opustil v Egyptì. Zaèala jsem své chování analyzovat a snažila jsem se svoji touhu, neustále mu pøikazovat, jak se má chovat, potlaèit. V porovnání s Egyptem jsem se zlepšila. Edgar Cayce pøipisuje kardinální význam tomu, co Bible nazývá ovoce ducha, tj. lásce, snášení utrpení a trpìlivosti. To jsou prostøedky duchovního rùstu, nástroje, pomocí nichž naplòujeme smysl našeho života tj. stát se dokonalými, abychom se mohli stát spoleèníky našeho Stvoøitele. Každá duše smìøuje k tomu, aby si uvìdomila svùj vztah ke Stvoøiteli. Cíle dosáhne, bude-li laskavá, trpìlivá a bude-li snášet protivenství. (1650 1) Pokud každá duše neuèiní lepším svìt, ten kousek místa, kde se nachází, tím, že bude trpìlivá, laskavá, svými skutky a slovy pak se život stane prohrou, obzvláš, co se jejího rozvoje týèe. Pøestože získáš celý svìt, jak málo jsi dokázal, jestliže jsi neplnil to, kvùli èemu jsi vstoupil na zem. (3420 1) Vysévej semena ducha ve svém životì. Láska, snášení utrpení, trpìlivost. To je ovoce, semena ducha. Vysévej je v životech druhých tak, jak je den po dni potkáváš. (5224 3)
6 7 Pamatuj si, že laskavé slovo zažene hnìv a pøinese radost. Snaž se, abys ostatním jejich dny zpøíjemnil láskou, trpìlivostí a laskavostí. Ty se tak stanou souèástí tvého života. (5098 1) Budeš-li vysévat semena trpìlivosti, snášení utrpení, lásky, bude v tobì pøebývat Kristovo vìdomí. (3459 1) Znakem svatosti je laskavost, trpìlivost, snášení protivenství. (1387 1) Pouze v utrpení a trpìlivosti pøichází poznání, že naše skuteèná vùle je vùlí Boha. (2537 1) S rostoucím porozumìním se bytost stává pokornìjší, laskavìjší a trpìlivìjší. Tím si mùžete být jisti. (281 31) Ovoce ducha Krista jsou láska, radost, poslušnost, snášení utrpení, laskavost. Proti nim neexistuje žádný zákon. Duchem nenávisti Antikrista je svár, nalézání chyb, hádky. (281 16) Øíkáte, že jste se s tìmito touhami narodili? Oèistìte je pomocí ovoce Ducha, tj. laskavostí, bratrskou láskou a snášením utrpení. (826 6) Výsadní postavení mezi právì zmínìnými kvalitami zaujímá láska citujme opìt Cayceho: V èem spoèívá celý zákon? Miluj svého Boha celou svojí myslí, svým tìlem a svého bližního jako sebe sama. Máme-li my lidé na zemi všechny podmínky lepšího života a nemáme-li lásku, jsme nièím. (3744 4) Láska vyjádøená našim bližním je nejvyšší službou, kterou duše mùže v této sféøe poskytnout. (499 2) Bože, abych se mohl stát Tvým spoleèníkem, musím projevovat lásku bližním. (262 21) Láska je atributem oné síly známé jako Bùh. (262 130) Snaž se v sobì rozvíjet Kristovo vìdomí, vìdomí ohleduplnosti a lásky, aby mohl øídit tvoje kroky, aby tì øídil ve všem, co dìláš a øíkáš. (275 39) Láska léèí zranìné, léèí zlomená srdce, nastoluje porozumìní tam, kde došlo k rozdílùm, nebo Bùh je láska. (688 4) Nesnaž se uspokojovat své sobecké potøeby, radìji se nech vést duchem lásky. (603 2) Tužby tìla musejí být oèištìny láskou. (294 174) Od všech lidí je spíše požadována služba než obì. Bùh je nejmilosrdnìjší k tìm, kteøí Otcovu lásku dávají všem, jež potkávají. (99 8) Staneme-li se láskou, uvìdomíme si svùj vztah ke kreativním silám. Každému je dána možnost spasit svoji duši, a to láskou ke svému Stvoøiteli a ke svým bližním. (440 5) Pouze v božské lásce máme možnost se stát pro svého bližního bratrem. Dokud nebudeš projevovat Jeho lásku, nemùžeš si uvìdomit svùj vztah k Nìmu. (987 4) Ve hmotì nìkteøí postupují vpøed rychleji, jiní pomaleji, nìkteøí se stávají silnìjšími, jiní slabšími. Dokud se neøídíš zákonem lásky tak, jak nám ukázal Ježíš, rozvoj na zemi nebo v duchovní sféøe mùže být pouze minimální nebo žádný. (5749 3) V Janovi 13:34 èteme: Dávám vám nové pøikázání, abyste milovali jeden druhého; právì jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji uèedníci, budete-li mít mezi sebou lásku. Láska je primární charakteristikou jak našeho Stvoøitele, tak i naší. Bez ní naše duše strádají jako kvìtina bez vody, život bez lásky je podobný životu na poušti je pouhým strastiplným pøežíváním, bezúèelnou a prázdnou existencí postrádající svùj vyšší smysl a duchovní rozmìr. Bez ní se cítíme zoufalí a bezradní, tam, kde absentuje Boží láska, intervenuje a dobývá své místo sobectví, pøinášející s sebou pouze utrpení, falešné nadìje a smutek. Ne-
8 9 dostatek lásky nás vrhá do temné propasti, kde se cítíme osamìlí a odlouèení od všeho a všech. Láska je všelékem a hojivým balzámem na veškeré naše starosti a trápení, jedinì ona má moc ukotvit naši zemdlenou duši v moøi klidu a blaženosti. Otevøeme jí proto své srdce a svoji mysl, aby uvnitø nás rozkvetla do celé své krásy a nádhery a stala se vùdèí silou a principem v našem vìdomí. Smyslem naší existence je podle výkladù Edgara Cayceho nauèit se milovat druhé, rozvíjet naši schopnost soucítit s druhými a pomáhat jim. Vìci, jimž mnozí pøikládají znaèný význam, jako akumulace majetku, moc atd. jsou z tohoto pohledu nejen zcela irelevantní, ale dokonce nás vedou do slepé ulièky. Stejným zpùsobem definují smysl života lidé, kteøí byli klinicky mrtví a prodìlali tak zvaný prožitek blízkosti smrti (PBS). Dr. Raymond A. Moody ve své knize Úvahy o životì po smrti na str. 154 uvádí výpovìï jednoho ze svých pacientù: Svìtlo se ptalo na lásku. Na to, jak daleko jsem se dostal v osvojování si lásky. Jde o druh lásky, který nemá nic spoleèného s odstupòováním lidí. Ptalo se, zda mohu mít rád lidi, pøestože jsem je velmi dobøe poznal a znám i jejich chyby. V další výpovìdi jiného pacienta, respektive pacientky na téže stranì, je lásce pøisouzen tentýž svrchovaný význam: Svìtelná bytost mi ukázala vše, co jsem dìlala, a potom se mne zeptala, zda jsem se svým životem spokojená. Šlo jí o lásku. Ona byla vším. Bytost tím myslela onen druh lásky, jenž èlovìka upozorní na strádání bližních a vnukne mu touhu po pomoci. V knize Svìtlo po životì na str. 210 R. A. Moody píše o muži, jehož PBS dramatickým zpùsobem zmìnil jeho pohled na svìt: Všechny vìci, které pøedtím kladl na nejvyšší stupeò žebøíèku životních hodnot, byly teï posunuty pod zájmem o rodinu, pøátelství a vìdomosti. Øekl mi, že když byl na druhé stranì, dohodl se se Svìtelnou bytostí, že už nikdy nebude tak zamìøen na peníze a že zasvìtí život laskavosti. Na str. 212 Moody píše: Nauèil ses milovat? Je otázka, vyjádøená v prùbìhu skoro všech vyprávìní lidí s prožitkem blízkosti smrti. Po svém návratu vìtšina z nich tvrdí, že láska je nejdùležitìjší vìcí v životì. Miluše Soudková ve své knize Svìtlo a nadìje na str. 44 píše: Slovo láska se snad nejèastìji opakuje v popisu hodnot. Stát se milujícím je pro mnohé z nich nejdùležitìjší. Snaží se milovat každého bez výjimky. Jeden èlovìk udává: To nejdùležitìjší, co máme, jsou naše vztahy k jiným lidem... Nakonec se všechno zredukuje na starostlivost, soucítìní a lásku k bližním. Je vskutku pozoruhodné, že prakticky tatáž slova použil Edgar Cayce již pøed více než padesáti lety ve výkladu citovaném na poèátku tohoto úvodu: Její cesta (myšleno cesta duše) èasem a prostorem je pøíležitostí dosáhnout svého cíle prostøednictvím svých VZTAHÙ K BLIŽNÍM, prostøednictvím LÁSKY... Identické výpovìdi poskytli i lidé bìhem hypnotické regrese do období mezi životy na zemi, nebo v této astrální a nehmotné formì bytí jsme si na rozdíl od naší pozemské existence vìdomi pravd a skuteèností, jež po vstupu do hmotného tìla zapomeneme. Jak uvádí autoøi knihy Život mezi životy Joel L. Whitton a Joe isher i pro tyto subjekty se láska stala alfou a omegou naší pozemské pouti. Podle toho, jak budeme plnit Ježíšovo pøikázání Miluj svého bližního jako sebe sama, naplníme poslání, kvùli nìmuž jsme se na tuto zem reinkarnovali. Na str. 178 píší:
10 11 Plánování ve stavu mezi životy se vždy zamìøuje na pøíležitost MILOVAT A SLOUŽIT a z toho vyplývá, že láska a služba druhým jsou pro vývoj základní. Aèkoliv E. Cayce poskytl asi 14 000 výkladù, pouze v nìkolika málo pøípadech uvedl, že další reinkarnace již nejsou nutné. Co bylo pro tyto osoby spoleèné, které vlastnosti je spojovaly? Jak o nich pravily výklady: MILOVALI, ROZDÁ- VALI A SLOUŽILI. Duchovní vùdce Tibetu Jeho svatost XIV. dalajláma v jedné ze svých knih píše: Základní je vypìstovat si lásku a soucit a já zpravidla øíkám, že právì to je hlavním posláním náboženství. Mluvíme-li o náboženství, nemusí se to týkat hlubších filozofických otázek. Soucit je skuteènou trestí náboženství. Rodina George Harrisona (jednoho ze èlenù skupiny Beatles) poté, co jeho duše opustila jeho fyzickou schránku, vydala následující prohlášení: Zemøel v pokoji, myslel na Boha, nebál se smrti a byl obklopen rodinou a pøáteli. Èasto øíkal: Všechno mùže poèkat vyjma hledání Boha a lásky k druhým. Znakem a mìøítkem skuteèné spirituality není obrovský rozsah našich vìdomostí a znalostí, nýbrž to, zda ve svém životì uplatòujeme jednoduchou pravdu, zda se k druhým chováme tak, jak bychom si pøáli, aby se chovali k nám. Naše postoje a chování vùèi druhým vypovídají o tom, zda na duchovní stezce pokraèujeme vpøed, a úkoly, jež jsme si pøed vstupem do pozemského plánu vytyèili, plníme. Mezi naší schopností mít rád druhé, tím, jak se k nim chováme, a štìstím, existuje pøímá úmìra. Aèkoliv øada z nás štìstí spojuje a dává do souvislosti s materiálními aspekty našeho života èi slávou a domnívají se, že stanou-li se movitými èi slavnými, automaticky budou š astnými, realita je diametrálnì odlišná. Je tomu právì naopak èím více èasu a energie vynakládáme na dosahování svých sobeckých cílù, tím více, tak jak v sobì takovýmto poèínáním posilujeme sobectví, se od nás štìstí vzdaluje. Splnìní tak zvaného amerického snu, jímž není nic jiného než se stát slavným a bohatým, pøineslo mnohým zklamání, nebo pøestože si své sny splnili, míra jejich osobního štìstí nevzrostla, ale naopak. Š astným se totiž mùže stát pouze laskavý èlovìk, jenž se rozhodl zasvìtit svùj život lásce a pro nìjž je zásadní hodnotou kvalita jeho vztahù vùèi druhým. V rozhovoru otištìném 28. 7. 2003 v M Dnes na otázku A jaký je ten váš nositel štìstí? nejznámìjší americká zpìvaèka Madonna odpovídá: Štìstí pøináší láska. To, jak se chováte k bližním. Nechováme-li se k druhým tak, jak bychom si pøáli, aby se chovali k nám, nejenom že jim tak ztrpèujeme a znepøíjemòujeme život, ale kopeme hrob i sami sobì, nebo každý jednotlivý skutek, jenž je v rozporu s obecnì platnými etickými normami a tím, co naše vyšší já pokládá za správné, každá negativní myšlenka a emoce má za následek, že naše srdce opìt o kousíèek zatvrdne. Konce bývají smutné. V knize Edgar Cayce odpovídá na str. 22 èteme tento Cayceùv výklad: Nièíš-li svými skutky své bližní, vydal ses na cestu destrukce a sebeznièení. Jen málokterá z definic štìstí svoji výstižností a krásou pøekoná následující Cayceova slova: Štìstí je stav mysli dosahovaný rozdáváním téhož ostatním. Jinými slovy, š astnými se stáváme, rozdávámeli kolem sebe štìstí a radost. Na základì této definice mùžeme odvodit i definici opaku štìstí: Neštìstí je stav mysli dosahovaný rozdáváním téhož ostatním. Ano, ten, jenž kolem sebe šíøí zlobu a nenávist a jehož skutky lze pøirovnat k trnùm zpùsobujícím druhým bolest,