Základy předmětu Systémy řízení a kontrolní metody v myslivosti Katedra myslivosti a lesnické zoologie Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. V Praze 16.12. 2014
Myslivost je v České republice komplexně pojatým, dlouhodobě plánovitým a systematicky prováděným spektrem mysliveckých činností realizovaných v přírodě. Je oborem, který má úzkou vazbu na zemědělství, lesnictví a ochranu přírody. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti definuje myslivost jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Zvěří se poté rozumí obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů, které tento zákon vyjmenovává. Nezastupitelný je vliv lovectví a myslivosti na celou oblast kultury. Náměty zvěře, lovu a myslivosti, postav myslivců a vůbec přírody obohatily kulturu lidstva snad nejvíce ze všech oborů lidské činnosti. Rozhodnutím Ministerstva kultury ČR ze dne 23. 12. 2011 se česká myslivost stala součástí seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. V České republice funguje myslivost takzvaným Středoevropským revírním (německým) systémem, který je dále uplatňován např. na Slovensku, v Polsku, Německu, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Nizozemí, Lucembursku a Slovinsku. Základem myslivosti v těchto zemích je dlouholetá tradice tohoto odvětví lidské činnosti, kdy je kladen důraz na vysokou kvalifikaci myslivců. Podstatou myslivosti je plánovitý lov zvěře a honitba lze vytvořit pouze na základě vlastnického práva pozemků. Naprosto podstatným aspektem při lovu v těchto zemích je úcta k ulovené zvěři. Dalším systémem myslivosti je tzv. Skandinávský systém (Švédsko, Finsko, Dánsko, Pobaltské země). Na prvním místě je úlovek (etika lovu je podřadnější) a získání zvěřiny se považuje stejně jako například sběr úrody. Funguje zde licenční systém (výše poplatku preferuje místní lovce). V Irsku a Spojeném království je praktikován Anglosaský systém myslivosti, kdy na svých pozemcích může lovit prakticky každý a přední místo zaujímá tzv. sportovní hledisko, kdy je důležitý dobrý zásah a trofejí může být např. fotografie nebo jiná památka. Poslední systém myslivosti je tzv. Latinský (např. Francie, Itálie, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Malta). Myslivost zde má silný sociální aspekt a není zde kladen důraz na myslivecké tradice a úctu k ulevené zvěři. Dozor v myslivosti vykonává Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí (na územích národních parků), krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Na území našeho státu lze myslivost provozovat pouze v rámci uznané honitby. Minimální výměra honitby se stanoví pro oboru 50 ha, pro ostatní honitby 500 ha. Oborou je tedy druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat. Bažantnicí se rozumí část
honitby, v níž jsou vhodné podmínky pro intenzivní chov bažantů. Vyhláška stanoví způsob posouzení těchto podmínek a postup, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice. Při tvorbě honiteb se musí přihlížet k jejich tvaru. Nelze vytvořit ani uznat honitbu, která má tvar úzkého pozemkového pruhu v nejširším místě širokém jen 500 m, i když by dosahovala stanovené minimální výměry. Toto ustanovení se netýká okrajových částí honitby (výběžků). Stejně je nutno bránit vzniku hranice honitby, kterou by tvořilo rozhraní zemědělských a lesních pozemků. Za tímto účelem se při tvorbě honiteb provádí vyrovnání hranic honiteb výměnou honebních pozemků nebo jejich přičleněním. Honitba je tedy soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti, v němž lze provádět právo myslivosti. Právem myslivosti se rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset. I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti však nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím, například dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou. Součástí honitby mohou být taktéž pozemky nehonební, ve kterých lze lovit zvěř pouze na povolení orgánů státní správy myslivosti, po předchozí žádosti jejich vlastníků, popřípadě nájemců nebo orgánu státní správy myslivosti z vlastního podnětu, přičemž musí být dodrženy zákonem předepsané podmínky tohoto lovu. Pokud se jedná o nehonební pozemky prohlášené orgánem státní správy myslivosti z důvodů bezpečnostních nebo vojenských, provádí lov na těchto pozemcích organizace v oboru působnosti Ministerstva obrany. Nehonební pozemky se nachází uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako jsou náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti. Držitelem honitby je osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána, uživatelem honitby může být držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajala. Za vlastníka honebního pozemku se pro účely zákona o myslivosti považuje i právnická osoba, která byla k výkonu vlastnických práv státu a jiných majetkových práv státu na pozemcích ve vlastnictví státu zřízena nebo založena. Držitel honitby a v případě jejího pronájmu nájemce honitby je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v
rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Minimálním stavem zvěře je stav, při kterém není druh ohrožen na existenci a jeho populační hustota zabezpečuje biologickou reprodukci druhu. Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře. Normované stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území. V rozhodnutí o uznání honitby se dále uvádí jakostní třída honitby (její úživnost), požadovaný poměr pohlaví, věková skladba zvěře a koeficient očekávané produkce. Při vypracování plánů mysliveckého hospodaření se vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, poměrů pohlaví a koeficientů očekávané produkce, jakož i ze záměrů, které byly uvedeny v návrhu na uznání honitby. V části týkající se mysliveckého hospodaření se uvádí i zamýšlené zazvěřování, výstavba mysliveckých zařízení, opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře. Plán mysliveckého hospodaření v honitbě vymezuje cíle a záměry mysliveckého hospodaření na myslivecký hospodářský rok. Myslivecký hospodářský rok probíhá od 1. dubna do 31. března. Do 25. dubna musí být za honitbu vypracován plán chovu a lovu spárkaté zvěře, plán péče o zvěř a plán počtu loveckých psů. Do 25. července plán lovu ostatních druhů, plán chovu a lovu pro drobnou zvěř a plán společných lovů zvěře. Dále je uživatel honitby povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Uživatel honitby je také povinen vyplnit roční výkaz o honitbách, stavu a lovu zvěře od 1. dubna do 31. března. Uživatel honitby je dále povinen navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení mysliveckého hospodáře, který zajišťuje správný chod honitby. Mezi jeho oprávnění patří například vypracovat a spolu se zástupcem uživatele honitby podepisovat úkony týkající se mysliveckého hospodaření (návrh plánu mysliveckého hospodaření, statistický výkaz o stavu honitby atd.), zastupovat uživatele honitby při jednání týkajícím se mysliveckého hospodaření,
kontrolovat ulovenou zvěř, vést společné lovy nebo požadovat předložení loveckého lístku a potvrzení o povinném pojištění od osob, které loví v honitbě zvěř. Zároveň má celou řadu povinností, jako např. zabezpečovat plnění povinností spojených s chovem a lovem zvěře, navrhovat uživateli honitby opatření k řádnému mysliveckému hospodaření v honitbě, evidovat vydané povolenky k lovu a v honitbě používané lovecké psy nebo oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy uživateli honitby nebo orgánu státní správy myslivosti, který jej ustanovil. Předpokladem pro zastávání této funkce je, že navržená osoba má způsobilost k právním úkonům, je starší 21 let, je bezúhonná; k prokázání bezúhonnosti předloží opis z evidence Rejstříku trestů; k uloženým pokutám za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky, má bydliště na území České republiky, má platný lovecký lístek, má platný zbrojní průkaz skupiny C, je pojištěna, složila zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které je myslivost vyučovacím předmětem, nebo úspěšně ukončila studia na střední odborné škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, nebo složila vyšší odbornou mysliveckou zkoušku anebo složila zkoušku pro myslivecké hospodáře; potvrzení o složení zkoušky vystavené jejím pořadatelem je veřejnou listinou. Uživatel honitby je také povinen pro každých započatých 500 ha honitby navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení jedné myslivecké stráže, což je osoba, která má v kompetenci například požadovat od osob, které jsou v honitbě se střelnou zbraní nebo s jinou loveckou výzbrojí, předložení zbrojního průkazu, průkazu zbraně, loveckého lístku, povolenky k lovu a potvrzení o povinném pojištění, popřípadě jiného průkazu, jímž lze prokázat jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého nebo přechodného pobytu a požadovat pomoc nebo součinnost orgánů policie, popřípadě obecní policie, pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.
Mysliveckou stráží může být ustanovena fyzická osoba, která je starší 21 let, má bydliště na území České republiky, je bezúhonná (viz myslivecký hospodář), má způsobilost k právním úkonům, je fyzicky a zdravotně způsobilá pro výkon funkce myslivecké stráže, prokázala znalost práv a povinností myslivecké stráže podle tohoto zákona a znalost souvisejících předpisů, složila slib tohoto znění: "Slibuji, že jako myslivecká stráž budu s největší pečlivostí a svědomitostí plnit povinnosti při výkonu ochrany myslivosti, že budu při výkonu této činnosti dodržovat právní předpisy a nepřekročím oprávnění příslušející myslivecké stráži.", má platný lovecký lístek a platný zbrojní průkaz a je pojištěna, vyslovila s ustanovením do funkce písemný souhlas. Kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění. Při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně a při lovu s loveckým dravcem jeho evidenční kartu. Tyto průkazy je povinen ten, kdo loví zvěř, předložit na požádání orgánu policie, orgánu státní správy myslivosti, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži příslušné honitby. Povolenky k lovu vydává a podepisuje uživatel honitby na tiskopisech, které k tomuto účelu pořídil. Pro osoby lovící na společném lovu může povolenku k lovu nahradit seznam osob, které se jej účastní (hromadná povolenka k lovu). Uživatel honitby je povinen evidenci vydaných povolenek včetně jejich vzorů archivovat nejméně 3 roky od skončení jejich platnosti. Lovecké lístky vydává orgán státní správy myslivosti, v jehož obvodu má žadatel trvalý pobyt. Cizincům a českým občanům, kteří nemají trvalý pobyt v České republice, vydává lovecký lístek orgán státní správy myslivosti, v jehož obvodu se zdržují. Druhy loveckých lístků jsou: lovecký lístek pro české občany, lovecký lístek pro žáky a posluchače odborných škol, na kterých je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, lovecký lístek pro cizince.
Lovecký lístek lze vydat jen tomu, kdo prokáže, že: je starší 16 let, má způsobilost k právním úkonům, složil zkoušku z myslivosti nebo zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které se vyučuje myslivost, nebo je žákem, posluchačem nebo absolventem střední nebo vyšší odborné školy, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem; u cizince se za průkaz o složení zkoušky z myslivosti považuje platný doklad opravňující k lovu vystavený v cizině; potvrzení o vykonané zkoušce z myslivosti vystavené jejím pořadatelem je veřejnou listinou, je bezúhonný (k prokázání bezúhonnosti předloží výpis z evidence Rejstříku trestů) je pojištěn. Každý, kdo loví zvěř, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti ublížením na zdraví nebo usmrcením jiných osob s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 20 000 000 Kč a za škodu na věci s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 500 000 Kč na jednu pojistnou událost. Pojistné podmínky, které blíže upraví rozsah tohoto pojištění, nesmějí obsahovat výluku, v důsledku které se pojištění nevztahuje na případy neopatrného chování pojištěného. Každý kus ulovené nebo nalezené zužitkovatelné zvěře spárkaté musí být ihned po ulovení, nalezení nebo po provedené dohledávce označen nesnímatelnou plombou. Ty vydává uživatelům honiteb orgán státní správy myslivosti. Ke každému kusu zvěře spárkaté musí přepravující osoba mít u sebe vyplněný lístek o původu zvěře, z něhož je patrné datum ulovení a honitba, v níž byl uloven, a číslo plomby. U ostatní zvěře ulovené na společných lovech musí být uživatelem honitby vystaven lístek o původu zvěře při přepravě více než 10 kusů, to platí i u zvěře dohledané po provedení společného lovu. Lístek o původu zvěře je přepravující osoba povinna předat příjemci zvěře. Uživatel honitby je povinen hradit škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech. Dále pak škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř. Škody způsobené zvěří, která unikla z obory, je povinen hradit uživatel obory. Uživatel obory se zprostí odpovědnosti tehdy, prokáže-li, že uniknutí zvěře bylo umožněno poškozením ohrazení obory neodvratitelnou událostí nebo osobou, za niž neodpovídá. Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Nehradí se škody
způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybnostech orgán státní správy myslivosti. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. Nehradí se také škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše. Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit: u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni. Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách výše uvedených. Spory z dohody rozhoduje soud. Uživatel honitby je povinen držet a v honitbě používat lovecké psy. Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu. Potvrzení o složené zkoušce vystavené jejím pořadatelem je veřejnou listinou. V honitbě se používají lovečtí psi, kteří složili zkoušky z těchto výkonů:
vyhledávání, dohledávání a přinesení usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné drobné zvěře, vyhledávání spárkaté zvěře, dosledování usmrcené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné spárkaté zvěře, norování. Loveckým dravcem se rozumí dravec chovaný k sokolnickému využití. Použití loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti. Držení a chov loveckého dravce jsou možné jen po povolení výjimky ze základních podmínek zvláště chráněných živočichů podle předpisů o ochraně přírody a za podmínek v povolení uvedených. Držitel loveckého dravce musí mít složeny sokolnické zkoušky a být členem sokolnické organizace. V České republice lze střílet zvěř pouze loveckou zbraní (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům). Lovit lze jen zvěř, která není hájena, a to ve stanovené době lovu. V oboře lze celoročně lovit druhy zvěře, pro které byla obora zřízena a byly pro ně v daném roce určeny minimální a normované stavy. V oblastech chovu tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní lze celoročně lovit prase divoké, kunu lesní, kunu skalní a jezevce lesního. Celoročně lze lovit zajíce polního a králíka divokého v oplocených vinicích. Oplocením se pro účely této vyhlášky rozumí takové oplocení, které celoročně zabraňuje uvedeným druhům zvěře volně vnikat na tyto plochy. Na stejném honebním pozemku lze lovit zajíce polního pouze jedenkrát v roce a bažanta obecného pouze dvakrát v roce. Omezení se nevztahuje na lov zajíce polního a bažanta obecného loveckými dravci a na lov bažanta obecného v bažantnicích. Společným lovem "na tahu" lze lovit (i) husu běločelou, husu polní a husu velkou pouze 3 dny v týdnu, a to ve středu, v sobotu a v neděli, (ii) kachnu divokou, lysku černou, poláka chocholačku a poláka velkého pouze 2 dny v týdnu, a to ve středu a v sobotu. Pokud orgán ochrany přírody rozhodne o odlovu živočichů, kteří nejsou zvěří, může tento odlov provést za stanovených podmínek osoba oprávněná podle zákona o myslivosti. Lovit zvěř je možné pouze v takovém množství, aby se regulací jejich stavů neohrozilo její přežití a trvale udržitelné obhospodařování, včetně mysliveckého využívání populací. Zároveň lze lovit pouze takové množství zvěře, aby zůstaly zachovány stavy, které nepřesáhnou úroveň únosnou z hlediska trofické a topické kapacity životního prostředí zvěře. Lov zvěře nesmí narušit správnou sociální tj. věkovou a sexuální strukturu populace. Dále nesmí lov zvěře nadměrně narušovat její denní biorytmus. Lov musí být selektivní, což znamená, že z populace je třeba vyřadit především všechny nemocné, přestárlé, poraněné a abnormální jedince. Lov
zvěře by měl být soustředěn do lokalit, na nichž zvěř může anebo působí škody, případně jej omezit v místech, kde toto nebezpečí nehrozí. Při lovu musí být dodržena jeho etika. Nesmí se například zvěři působit zbytečná bolest a utrpení a lovit ji zakázanými způsoby (chytat zvěř do ok, do želez, lovit ji pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit nebo střílet zvěř na hnízdech a vystřelovat hnízda atd.). V neposlední řadě by měli být chráněny vodící a vedoucí kusy. Uživatel honitby je povinen zajistit sledování a dohledání zvěře postřelené nebo jiným způsobem poraněné, a to i případě, že přeběhne nebo přeletí do cizí honitby nebo na nehonební pozemky. Při této činnosti je oprávněn použít loveckého psa. Způsoby lovu Odstřelem Odchytem Lapáním Sokolnictví Individuální (osamělý) (čekaná, šoulačka, lov lestný) Společné (ploužení, kruhová leč, slídění, naháňka, nátlačka, nadháňka) Zvláštní způsoby (fretkování, norování, na újedi, na obnově) Odchytová zařízení Imobilizace Pasti, sklopce lov pomocí cvičených dravců Po ulovení zvěře se jí vždy musí vzdát příslušná úcta ve smyslu dodržování tradičních mysliveckých zvyklostí. Myslivecké zvyky, zvyklosti, obyčeje, mravy, jsou souborem loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých obřadů a dalších norem jednání včetně myslivecké etiky, předávaných tradicí. Mají morálně výchovný a praktický význam. Některé jsou zakotveny v nařízeních a směrnicích, další jsou uváděny v písemnictví nebo přejímány při výkonu myslivecké praxe. Některé myslivecké zvyky vznikly již dávno v minulosti, jiné jsou novější. Jejich zachovávání je projevem úcty k odkazu předků, k přírodě, projevem lásky ke zvěři. Často nejsou jen pouhým ceremoniálem, ale pramení ze zkušeností našich mysliveckých předchůdců a mají své racionální opodstatnění. Jako příklad mysliveckých zvyků a tradic lze uvést troubení při společných lovech a jiných mysliveckých akcích, mysliveckou mluvu, úlomky, zálomky apod. Z pohledu myslivecké praxe, je také důležitá správná preparace a konzervace mysliveckých trofejí. S pojmem lovecké trofeje se poprvé setkáváme v 16. století. Nejstarší upravené trofeje pocházejí ze století následujícího a z 18. století se jich již dochovalo mnoho. Trofejí se rozumí rohy, parohy a parůžky rohaté a parohaté zvěře včetně lebky oddělené před prvním krčním obratlem, zbraně u prasete divokého, lebky a kůže některých šelem. Lovci je trvalou upomínkou
na úspěšný lov a na zážitky v přírodě. Současně je dokladem chovatelských úspěchů v honitbě a z vědeckého hlediska je pomůckou pro myslivecký výzkum. Trofej náleží lovci zvykovým právem. Pro hodnocení kvality chované zvěře a kontroly lovené zvěře jsou orgány státní správy myslivosti ve svých územních obvodech, popřípadě pro oblast chovu zvěře oprávněny každoročně rozhodnout o konání chovatelské přehlídky trofejí a za tím účelem ustavit hodnotitelskou komisi. Pořádání chovatelské přehlídky mohou svěřit myslivecké organizaci. O pořádání chovatelské přehlídky a její organizaci jsou uživatelé honiteb uvědomění způsobem v místě obvyklým. Pro hodnocení význačných trofejí (trofejí, které přesahují medailové bodové hodnoty podle metodiky Mezinárodní myslivecké organizace) a hodnocení na celostátních výstavách nebo výstavách s mezinárodní účastí ustaví ústřední orgán státní správy myslivosti ústřední hodnotitelskou komisi a pověří některou mysliveckou organizaci vedením evidence význačných trofejí České republiky. Před vývozem význačné trofeje do zahraničí musí být trofej ohodnocena alespoň jedním členem ústřední hodnotitelské komise, vystavena hodnotitelská tabulka a pořízena fotodokumentace trofeje. Hodnotitelskou tabulku je povinna osoba převážející význačnou trofej do zahraničí předložit celním orgánům. Myslivecké organizace Mezinárodní organizace se vztahem k lovu a myslivosti Mezinárodní spolupráce v myslivosti byla uskutečněna již na první republiky. Československo se společně s Francií, Polskem a Rumunskem podílelo v roce 1928 na založení Mezinárodní myslivecké rady Conseil International de la Chasse, která zahájila svoji činnost v roce 1930; sídlila v Paříži, francouzskými úřady byla schválena v roce 1935. CIC Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Gibier (Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře). V roce 1973 vznikla z původního názvu Conseil International de la Chasse, a přidala do svého názvu et de la Conservation du Gibier. CIC sdružuje přes 80 států z celého světa. Je politicky nezávislá a jejím posláním je: rozvoj a podpora myslivecké vědy zvyšování prestiže myslivosti, podpora mezinárodní spolupráce mysliveckých odborníků
zvyšování zájmu vlád jednotlivých zemí o myslivecké a ekologické otázky. FCI Federación Canina Internacional (Mezinárodní kynologická federace) byla založena v roce 1911 a zakládajícími státy byla Francie, Německo, Rakousko-Uhersko, Belgie, a Nizozemsko. Během I. světové války organizace zanikla a byla znovu obnovena po roce 1921. Sídlo má v Belgii. Dnes má FCI 84 členských zemí a eviduje 339 plemen psů. Nad každým jednotlivým plemenem má patronát určitý členský stát, který sepisuje standard plemene. FCI je zodpovědná za překlad a doplňování. Standardy, stejně jako mezinárodní regule, jsou k dispozici ve čtyřech jazycích (angličtina, španělština, němčina a francouzština). FCI informuje o přehlídkách v každé členské zemi a výsledky jsou posílány do centra v Belgii. F.A.C.E Federation des Associations de Chasseurs de la CEE (Federace mysliveckých organizací Evropské unie). Volný překlad je Federace organizací pro myslivost a ochranu volně žijící (divoké fauny) EU. Byla založena v roce 1977 jako politická organizace vázaná na Evropské hospodářské společenství a sdružuje výhradně myslivecké organizace. Členskou základnou F.A.C.E. tvoří 27 národních mysliveckých svazů a organizací zemí Evropské unie, rozdělených do šesti geografických regionů. Její činnost je zaměřena zejména na mysliveckou legislativu. Sídlo FACE je v Bruselu a ČMMJ je jejím členem od roku 1995. Zastupuje přibližně 7 milionů evropských myslivců, kteří jsou organizováni ve svých národních organizacích. Hlavní cíle F.A.C.E. lze obecně definovat takto: Zastupování a naplňování společných cílů na úrovni Evropské unie. Zastupování zájmů myslivců Evropy ve vztazích k mezinárodním a národním institucím. Podpora myslivosti podle principu trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů jako nástroje k rozvoji venkova, zachování biodiverzity a volně žijících živočichů, zlepšování jejich životního prostředí. Spolupráce s institucemi EU, Rady Evropy a nestátními organizacemi na ochranu přírody.
Mezinárodní dohody se vztahem k lovu a myslivosti CITES Convencion on Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy divoké flóry a fauny) vznikla v roce 1973 ve Washingtonu jako dohoda o kontrole obchodu s ohroženými druhy zvířat a rostlin tak, aby nemohl být příčinou jejich vyhubení či vymizení z přírody naší planety. ČSR přistoupila k této dohodě v roce 1992 a v roce 1997 byl přijat zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin. Omezení obchodu se týká také částí rostlin či živočichů nebo výrobků z nich. Zvláštní režim má vývoz a dovoz loveckých trofejí. Změny a doplnění byly provedeny předpisem č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) s účinností ode dne, kdy vstoupila v platnost smlouva o přistoupení ČR k EU (1. 5. 2004) Cíle: regulace a monitoring mezinárodního obchodu s vybranými živočichy a rostlinami postavení mezinárodního obchodu pod společnou kontrolu všech zemí světa zajistit, že mezinárodní obchod neohrozí přežití populací fauny a flóry v přírodě Podle této Úmluvy jsou všechny ohrožené druhy volně žijících živočichů a planých rostlin rozděleny do 3 kategorií: 1. druhy, ohrožené vyhubením, které jsou nebo mohou být obchodem nepříznivě ovlivňovány, 2. druhy, které nejsou bezprostředně ohroženy vyhubením, ale mohly by se jimi stát, kdyby obchod s nimi nebyl podřízen přísným opatřením, 3. druhy, o nichž kterákoliv smluvní strana prohlásí, že v mezích její právní svrchovanosti jsou předmětem opatření, jejichž cílem je omezit nebo zabránit jejich exploataci (využití, vykořisťování). Evropská charta pro lov a biodiverzitu Smyslem Evropské charty pro lov a biodiverzitu je zajištění trvale udržitelného lovu zvěře. Pro zabezpečení trvale udržitelného lovu je zásadní trvalé zajištění péče o zvěř a její životní prostředí.
Za zásadní otázku je považováno vymezení pojmu "lov" = HUNTING, což je usmrcování volně žijících živočichů a pojmu "myslivost" = GAME MANAGEMENT. Česká republika v návaznosti na historické a kulturní tradice považuje lov pouze za dílčí část mysliveckého managementu. Nemůžeme přijmout, aby lov, jako činnost vedoucí usmrcování volně žijících živočichů, byl označován jako sport. Myslivecké vzdělávání, zvyky a tradice mají v České republice bohatou historii. Systém vzdělávání myslivců je stanoven zákonem o myslivosti a dosahuje vysokého standardu. Složení zkoušky z myslivosti je základní předpoklad pro vydání loveckého lístku, provozování myslivosti a tedy i lovu. Mezinárodní směrnice se vztahem k lovu a myslivosti U všech směrnic je důležitá pozice a aktivita vyjednavačů jednotlivých států týkající se národních zvyklostí a podmínek. 92/43/EEC - směrnice o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a divoce rostoucí flory Hlavní úlohou této směrnice je přispět k zabezpečení biodiverzity. Cílem je vytvořit společně se směrnicí 79/409/EEC celoevropskou síť chráněných území NATURA 2000. Má šest příloh, ve kterých jsou definovány jak seznamy typů biotopů, tak seznamy a kritéria ochrany. Natura 2000 Je tvořena evropsky významnými lokalitami dle směrnic: 92/43/EEC - směrnice o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a divoce rostoucí flory. 79/409/EEC - směrnice o ochraně volně žijících ptáků Obě směrnice jsou implementovány do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb. Zásadní rozdíl je ve způsobu vyhlašování jednotlivých oblastí ochrany: ptačí oblasti vyhlašuje samostatně každý členský stát a jsou vymezeny směrnicí 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků
evropsky významné lokality jsou vymezené podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť Cíle NATURA 2000 jsou ochrana biodiverzity, zajištění trvalé péče o nejhodnotnější části přírody, začlenění cenných přírodních fenoménů členských států do celoevropského kontextu v jeden funkční celek a prosazení šetrného hospodaření v chráněných územích. Natura 2000 národní ochranu přírody nenahrazuje, ale doplňuje. Ostatní mezinárodní dohody se vztahem k lovu a myslivosti Bernská úmluva - ochrana planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a jejich přirozených stanovišť a to zejména těch druhů a těch lokalit, které mají celoevropský význam. Bonnská úmluva - cílem úmluvy je zabezpečení ochrany stěhovavých živočichů v celém areálu jejich rozšíření, tj. na hnízdištích, tahových cestách i zimovištích. Ramsarská úmluva - slouží k ochraně mokřadů, které jsou mezinárodně významné pro ochranu ptactva. WWF World Wildlife Fund (Světový fond na ochranu zvěře), který byl založen v roce 1961. UNESCO Orgnaizace pro výchovu, vědu a kulturu. UNEP Program pro životní prostředí. FAO Organizace pro výživu a zemědělství. Národní organizace se vztahem k lovu a myslivosti Velice důležitý je význam a poslání národních organizací sdružujících myslivce. Mezi ty nejdůležitější lze jmenovat udržování a podpora mysliveckých tradic, zastupování zájmů veřejnosti, osvěta a vzdělávání nejen pro mysliveckou veřejnost (pořádání výstav, seminářů), myslivecký výzkum, ochrana a péče o zvěř a její životní prostředí a záštita a zastřešení mysliveckých spolků (spolupráce s mysliveckými organizacemi jiných zemí). Naše nejvýznamnější organizace je Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Ta byla založena v roce 1923 v Brně. Jako další lze uvést Řád svatého Huberta, který založil František Antonín hrabě Sporck dne 3. listopadu 1695 v Lysé nad Labem. Členy tehdejšího řádu byly významné šlechtické rody a panovníci Evropy.
Vzor služebního odznaku Myslivecké stráže Zdroj: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzor průkazu Myslivecké stráže Zdroj: Příloha č. 2 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzor průkazu mysliveckého hospodáře Zdroj: Příloha č. 3 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzor potvrzení o složení zkoušky psa z výkonu Zdroj: Příloha č. 8 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzor loveckého lístku pro české občany Zdroj: Příloha č. 9 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzor loveckého lístku pro cizince Zdroj: Příloha č. 9 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzor povolenky k lovu Zdroj: Příloha č. 11 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzory plomby Zadní pohled Přední pohled Boční pohled Zdroj: Příloha č. 14 k vyhlášce č. 244/2002 Sb.
Vzory lístku o původu zvěře Příloha č. 15 k vyhlášce č. 244/2002 Sb. Použitá literatura: Zákon o myslivosti č. 449/2002 Sb. Vyhláška č. 244/2002 Sb. Vyhláška č. 491/2002 Sb. Vyhláška č. 553/2004 Sb.