Informativní a emotivní fotografie
Informativní a emotivní fotografie Při řešení tohoto úkolu je důležité především zvolit vhodný objekt. Vhodnost objektu spočívá v tom, že je relativně snadno zobrazitelný informativně i emotivně. Výhodné je, když objekt emocionálně aktivní sám o sobě.
Informativní řešení Informativní řešení bude představovat například anatomický dokument. To znamená např. jak vypadají bederní jamky, jak vystupují krční obratle, jak je pokřivená páteř apod. Posluchač si nesmí plést špatnou fotografii s informativní fotografií. Bude zvoleno přiměřené pozadí, přesně odpovídající osvětlení, v obraze nebudou žádné rušivé prvky atp.
Emotivní řešení Při emotivním pojednání těla se musí snímek vyznačovat výrazným výtvarným řešením, přiměřenou pózou, osvětlením nebo kombinací s jinými prvky. Především je zde třeba použít takových postupů, které jsou v informativní fotografii nepoužitelné.
Informativní a emotivní řešení
Historie fotografických technik Jana Dannhoferová Ústav informatiky PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)
Co nás dnes čeká? camera obscura (včera a dnes) vývoj poznatků o vlivu světla na vlastnosti látek nejstarší reprodukční techniky další vývoj technik a materiálů záznamu obrazu mokrý kolodiový proces vývoj záznamů na suché desky vývoj záznamů na fotografický film barevný záznam obrazu ušlechtilé fotografické tisky snahy o prostorové zobrazení vývoj fotografických přístrojů cesty k digitální fotografii
Camera obscura CAMERA = místnost, OBSCURA = temný temná místnost s jedním malým otvorem, kterým procházející svazek paprsků kreslí na protilehlou stěnu převrácený obraz předmětů před otvorem Princip camery obscury (zdroj Wikipedia)
Camera obscura První známé vyobrazení camery obscury (Gema Frisius) Camera obscura s objektivem (Johan Zahn)
Camera obscura v historických datech 350 let před Kristem jevu si povšiml již Aristoteles 1020 popsána Al-Hazenem (Hassan ibn Hassan) 1250 popsána Rogerem Baconem Codex atlanticus Leonardo da Vinci popsal vztahy mezi perspektivou a funkcí oka s upozorněním na využití principu camery obscury 1545 první známé vyobrazení camery obscury (Gemma Frisius) 1550 vsazení čočky (Girolamo Cardan) 1568 zavedení clonky (Daniel Barbaro) 1568 detailní popis jevu a funkce camery obscury (Giovanni Della Porta, spis Magia naturalis) 1685 vliv čoček o různých ohniskových vzdálenostech na velikost promítnutého obrazu a využití matnice (Johan Zahn)
Camera lucida (světlá komora) V. Chevalier, Paris (1834) vynálezcem byl angličan William Hyde Wollaston
Camera obscura v malířské praxi Paris (1855)
Vývoj poznatků o vlivu světla na vlastnosti látek 1565 Georg Fabricius objevil chlorid stříbrný 1614 Angelo Sala dusičnan stříbrný v prášku po osvětlení sluncem černá 1725 Johann Heinrich Schulze kašovitá směs křídy a zředěné kyseliny dusičné s přísadou dusičnanu stříbrného účinkem světla fialoví 1777 Carl Wilhelm Scheele vystavení chloridu stříbrného světlu rozloženému hranolem na spektrum docházelo k rychlejšímu zčernání v oblasti modrých a fialových paprsků 1798 objevena citlivost některých sloučenin chromu ke světlu
Vývoj poznatků o vlivu světla na vlastnosti látek 1802 Thomas Wedgwood a Humphry Davy impregnovali papír nebo bílou kůži dusičnanem nebo chloridem stříbrným Thomas Wedgwood Sir Humphry Davy
Nejstarší reprodukční techniky techniky tisku z výšky: dřevořez známý už v 7. století v Číně (tisk na látku), od druhé poloviny 14. století také v Evropě (hrací karty, ilustrace knih) dřevoryt vyvinutý kolem roku 1771 (pod názvem xylografie se využíval ve 2. pol. 19. stol. také k tisku fotografických předloh v časopisech) techniky tisku z hloubky: mědiryt užívaný od poloviny 15. století techniky tisku z plochy: litografie (kamenotisk) vynalezena roku 1798 (nejmladší), časem přešla v průmyslový tiskařský ofset Litografie svým principem přímo ovlivnila pokusy Josepha Nicéphora Niepceho, které vedly k nejstaršímu fotografickému procesu!
Nejstarší techniky záznamu obrazu počátky dějin fotografie jsou spojeny se třemi osobnostmi: Joseph Nicéphore Niepce (heliografie) Louis Jacques Mandé Daguerre (daguerrotypie) William Henry Fox Talbot (kalotypie/talbotypie) další staré techniky: Gustave Le Gray (voskované negativy)
Heliografie vynálezcem byl Joseph Nicéphore Niepce (kolem roku 1816) nejstarší fotografický proces schopný trvalého záznamu obrazu účinkem světla využívá vlastností přírodního asfaltu, který se účinkem světla utvrzuje a stává se nerozpustným v některých organických rozpouštědlech práškový asfalt rozpuštěný v levandulovém oleji mohl být nanesen na různé podložky (např. sklo, cín, měď, litografický kámen atd.) Joseph Nicéphore Niepce
Heliografie heliografií byly zhotoveny nejstarší známé fotografie 1822 zhotovena na skle kopie rytiny papeže Pia VII. jako první fotografie světa, jejíž vznik je doložen (deska se bohužel rozbila) 1826 kopie rytiny kardinála d Amboise 1826 Niepce pořídil na cínové desce pokryté vrstvou asfaltu během osmihodinové expozice nejstarší dochovanou fotografii Pohled z okna na dvůr
Heliografie nejstarší dochovaná fotografie 1826 Pohled z okna na dvůr (Niepce)
Daguerrotypie techniku uveřejnil jej Louis Jacquese Mandé Daguerre v roce 1839 (ve spolupráci s Niepcem) první v praxi používaný fotografický postup, který znamenal počátek fotografické éry lidstva daguerrotypie využívala halogenidů stříbra jako světlocitlivé látky rozvoj daguerrotypie spojen: s výrobou portrétního objektivu (J. M. Petzval) se zvýšením citlivosti daguerrotypických desek pomocí brómu Louis Jacques Mandé Daguerre
Daguerrotypické kamery 1839 Giroux (vlevo), Lerebours (vpravo)
Daguerrotypické kamery 1845 Daguerrotypická kamera z Rakouska (Voigtländer &Sohn)
Kalotypie vynalezl ji William Henry Fox Talbot v roce 1841 (patent) první rozšířený proces systému negativ pozitiv navázal na svůj původní vynález z roku 1835 (fotogenické kresby) papírový negativ (na bázi jodidu stříbrného) používala se přibližně do roku 1855 a postupně byly vytlačeny technikou mokrého kolódiového procesu a voskovanými papírovými negativy Gustava Graye William Henry Fox Talbot
Fotogenické kresby W. H. F. Talbot prováděl od roku 1834 fotografické experimenty v roce1835 vynalezl metodu photogenic drawing (fotogenické kresby) na světlocitlivý papír kladl květiny, části rostlin z herbáře jiné ploché předměty a vystavoval je světelným paprskům negativní obraz svých stínokreseb mohl pak převést okopírováním na obraz pozitivní o čtyři roky později metodu vylepšil: běžný kreslící papír natřel roztikem dusičnanu stříbrného a usušil pak jej namočil do jodidu draselného a opět usušil těsně před upotřebením se papír zcitlivil roztokem dusičnanu a kyselinou gallovou, pak se papír vyvolával při světle svíčky pozitiv se získal kopírováním, přičemž různá délka měla vliv na barevný tón pozitivu od karmínové a purpurové až po hnědočernou
Kalotypie postup kalotypie využívala papírových negativů, v jejichž hmotě byl vysrážený jodid stříbrný exponovaný negativ byl vyvoláván v roztoku stříbrné soli a redukovadla nevýhody kalotypických snímků: méně podrobností v kresbě odrážejí texturu papíru snížený rozsah světel a stínů na rozdíl od daguerrotypie umožňovaly vytvářet libovolné množství kopií a byly levnější
Kalotypie 1835 První papírový negativ (Talbot)
Voskované negativy techniku vymyslel Gustave Le Gray v roce 1851 papír nejprve napojil horkým voskem, aby izoloval chemický vliv papíroviny na ostatní lázně (a učinil tak preparát trvanlivější) po jodování ve zvláštní lázni a po usušení papír zcitlivoval v lázni dusičnanu stříbrného a kyseliny octové po vyprání v destilované vodě se papír usušil a ve tmě a chladnu udržel svou citlivost minimálně dva týdny výhoda: po expozici se nemusel ihned vyvolat, ale stačilo jej zpracovat do dvou dnů! výrazně usnadnily fotografování na cestách
Mokrý kolodiový proces za vynálezce se považuje Frederic Scott Archer (1851) první proces v dějinách fotografie, který úspěšně využil skla jako nosiče světlocitlivých materiálů kolódium umožnilo být nosičem i pojidlem halogenidů stříbra na skle velmi rychle nahradil předešlé postupy a využíval se dlouho dobu (přibližně až do r. 1885) oproti kalotypiím vynikal: obrysovou ostrostí větší bohatostí detailů a citlivostí rozsáhlejší stupnicí polotónů Frederic Scott Archer
Mokrý kolodiový proces Výhody: výrazné zkrácení expozičního času na jednotlivé vteřiny pokles finančních nákladů snížení možnosti otravy Nevýhody: desky musely až do expozice zůstat vlhké! (připravovaly se těsně před fotografováním) výsledný formát shodný s velikostí desky (stále není možné zvětšovat) využívaná směs byla vysoce hořlavá a výbušná!!!
Pozitivní materiály éry mokrého kolodiového procesu negativní obraz byl umístěn na průhledné sklo, následně byl kopírován na pozitivní, původně slaný, později albuminový papír slané papíry za vynálezce považován W. H. F. Talbot (1834) negativ se kopíroval kontaktem na slunci, ustaloval v horkém roztoku chloridu sodného, tónoval chloridem zlatitým albuminové papíry za vynálezce považován L. D. Blanquart-Evrard (1850) základní pozitivní materiál druhé poloviny 19. století
Vývoj záznamů na suché desky vynálezcem suchých želatinových desek byl v roce 1871 Richard Leach Maddox želatina se osvědčila jako výborné pojivo, které udržuje mikrokrystalky halogenidů stříbra v jemně rozptýlené formě, fixuje jejich polohu a zabraňuje shlukování 1873 zahájen prodej tekuté želatinové emulze 1878 zahájen prodej suchých listů s emulzí (firmou Liverpool Dry Plate Company) 1879 strojová výroba želatinových desek 1879 patentován bromidostříbrný želatinový papír
Vývoj záznamů na suché desky Suché desky prodávané Eastmanem 1910 H. W. Nicholls, Monte Carlo (negativ suchých desek)
Tím problémy nekončí nevyrovnaná citlivost halogenidů stříbra k různým částem spektra (k úplnému vyrovnání došlo ve výrobě desek až v letech 1905-1906, H. W. Vogel sensibilace fotografických desek) v balení desek nebyla původně udávána citlivost (1894 Julius Scheiner zkonstruoval senzitometr a zavedl stupnici k měření citlivosti fotografických materiálů, stupně Scheinerů)
Vývoj záznamů na fotografický film 1884 stahovací film (Georg Eastman, W. H. Walker) (z papírové podložky se vyvolaný a ustálený negativ za vlhka přenášel na sklo, kde zaschl) 1889 patent na nanášení citlivé vrstvy na film z celuloidu firma Kodak vylepšila svoji kameru pro roli filmu 1894 patent na pokrytí filmu pruhem papíru po celé délce filmu, na zadní straně papíru byla napsána čísla pořadí záběru 1910 Eastmanova firma KODAK vyrábí 2/3 světové produkce svitkových filmů Produkty firmy Kodak: film (1884), kamera (1888)
Vývoj záznamů na fotografický film 1890 George Eastman drží kameru Kodak No. 2 (tato ranná kamera vytvářela kulaté fotografie)
Barevný záznam obrazu nejprve nepřímo pomocí kolorování anilinovými barvivy poznatky z daguerrotypie chlorid stříbrný za určitých okolností dává obraz s nádechem barev z reálného světa (trvanlivost záznamů však nepřesáhla týden) 1861 J. C. Maxwell experimentoval s barevnými filtry (položil základy aditivnímu míchání barev) 1868 L. D. du Hauron patentován vynález barevné fotografie, kterou tvořily tři dílčí záběry pomocí žlutého, červeného a modrého filtru složením všech tří dílčích záběrů na sebe v přesném zákrytu vznikl při promítání barevný obraz 1891 první využitelný přímý způsob barevné fotografie (Gabriel Lippmann)
Tříbarevná fotografie vzácně dochovaná metoda barevného záznamu teoreticky popsána Maxwellem, poprvé prakticky realizována Hauronem značné technologické problémy při přenosu tří černobílých obrazů na jeden (až rozšíření počítačů umožnilo rekonstrukci většiny těchto záznamů do reálných barevných fotografií) sami fotografové většinou všechny své snímky v barevné variantě za svého života neviděli
Tříbarevná fotografie každý tříbarevný negativ se skládal ze tří černobílých negativů vyfotografovaných přes modrý, zelený a červený filtr, jejichž složením vznikl výsledný barevný obraz (snímky byly nejprve promítány ze tří projektorů s příslušnými barevnými filtry, později byly tónovány v barvě odpovídající snímacímu filtru a promítány najednou v zákrytu) Zdroj: sechtl-vosecek.ucw.cz
Lippmannova fotografie barevná reprodukce zaznamenává úplnou informaci o spektrálním složení barev originálu využil jevu interference světla (místo barviv použil vlnovou délku světla) objevil závislost mezi elektrickým potenciálem rtuti a jejím povrchovým napětím problémy: nízká citlivost práce s nebezpečnou rtutí v roce 1918 obdržel za svůj objev Nobelovu cenu Gabriel Lippmann
Lippmannova fotografie 1891 Jedna z prvních barevných Lippmannových fotografií
Další vývoj barevného obrazu autochrom (1904) byl prvním komerčně nabízeným barevným materiálem (Louis Lumiere) autochrom byl inverzní rastrový aditivní systém, rastr byl tvořen nepravidelně rozptýlenými škrobovými zrnky na rubu skleněné desky zbarvenými modře, zeleně a červeně exponovalo se přes sklo, citlivost velmi nízká vybělovací proces působením světla se některá barviva v citlivé vrstvě vybělují stal se základem pro inverzní pozitivní proces vícevrstvé barevné materiály založené na subtraktivním způsobu míchání barev a na barvotvorném vyvolávání barevné filmy uvedly současně KODAK (Kodachrome, Ektachrome) a AGFA (Agfacolor) ve 30. letech 20. století barevné filmy systému negativ pozitiv byly vyvinuty až během 2. světové války
Ušlechtilé fotografické tisky soubor technik, které využívají citlivosti dichromanových solí ke světlu a utvrzování želatiny produkty rozkladu těchto solí (základem jsou tzv. chromované klihoviny) u některých technik mohly soutisky vyvolat barevný vjem obraz má formu jemného reliéfu, který vzniká bobtnáním neutvrzené želatiny ve studené vodě nebo jejím vymytím v teplé vodě reliéf se může využít jako matrice k tisku obrazu nebo se obraz může zviditelnit vybarvením klihovinové vrstvy mezi ušlechtilé fotografické tisky patří (dle obliby): olejotisk gumotisk bromolejotisk uhlotisk (pigment) nejstarší pozitivní proces carbro a další
Stereofotografie snahy o prostorové zobrazení stereofotografie je založená na zobrazení a prezentaci dvojic snímků upravených tak, aby při prohlížení vznikal prostorový vjem (iluze hloubky v obraze) dvojice snímků se pozoruje samostatně levým a pravým okem a obrazy se spojí do jednoho prostorového vjemu 1835 Sir Charles Wheatstone popsal teorii stereoskopického vidění a sestrojil první přístroj (stereoskop) 1851 Sir David Brewster sestrojil čočkový stereoskop vhodný k pozorování stereoskopických fotografií (byl mnohem menší a vyvolal velkou vlnu zájmu o stereofotografii)
Stereofotografie 1849 Stereoskop Davida Brewstera 1920 Stereo kamera a prohlížeč (Jules Richard) 1855 Pohled do stereoskopického prohlížeče
Holografie další metoda související s prostorovým vjemem způsob založený na interferenci světla holografie je vyspělá forma záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu na dvojrozměrný obrazový nosič (informace jak o intenzitě, tak o fázi světla odraženého od předmětu) v roce 1948 objeven D. Gaborem a oceněn Nobelovou cenou výhody: velká hloubka zobrazované scény širší úhel pozorování přesvědčivost rekonstrukce
Holografie 1964: Vlak a pták první hologram na světě (E. Leith a J. Upatnieks) 1971 Gabor a jeho holografický portrét
Hologramy v dnešní době zabezpečovací prvky bankovek, dokumentů a výrobků, které mají chránit před paděláním zpřístupnění vzácných archivovaných předmětů široké veřejnosti v marketingu a reklamě, na obalech výrobků Holografické produkty firmy Optaglio (více informací o holografii na www.holophile.com)
Vývoj fotografických přístrojů přístroje pro první fotografické procesy fotografické přístroje mokrého kolodiového procesu fotografické přístroje pro zavedení suchých desek profesionální ateliérové cestovní fotografické přístroje s nástupem amatérského hnutí sklopné komory na desky a film vzpěrové komory na desky a film zásobníkové a detektivní komory skříňkové komory (boxy) zrcadlovky jednooké, dvouoké stereoskopické fotografické přístroje maloformátové a panoramatické přístroje pro barevnou fotografii přístroje pro okamžitou fotografii
Přístroje pro první fotografické procesy první vyráběné fotoaparáty byly pro proces daguerrotypie (vyráběl je Alphons Giroux) posupně zdokonalovány (zaostřování, složitelnost fotoaparátu, zrcadlo nebo hranol pro pozorování) 1839 Daguerrotypická komora: dvě do sebe světlotěsně zasunovatelné skřínky s objektivem zasazeným do přední stěny 1840 Chevalierův Le grand Photographe: v pevné skříňce se zaostřovalo předozadním pohybem matnice, doostření se pak provádělo na objektivu pastorkem s hřebenem
Přístroje pro první fotografické procesy 1841 P. W. F. Voigtlander podle návrhu J. M. Petzvala, ve své době výjimečné řešení představovala celokovová komora kuželovitého tvaru na okrouhlé desky 1851 Lewisova daguerrotypická kamera: zaostřovalo se posuvem objektivu v tubusu některé přístroje byly opatřeny zrcadlem nebo hranolem ke stranovému převrácení obrazu, nepřevrácený obraz byl pozorován shora (jako u camery obscury) na matnici, pod níž bylo zrcadlo sklopné pod úhlem 45 stupňů
Přístroje morkého kolodiového procesu pracovaly se skleněnými kolodiovými negativy byly konstruovány vesměs jako měchové v dřevěné kostře zadní rám byl posunovatelný po výtahu, nesl matnici, která byla vyměnitelná za vysouvací kazetu v dolní části mívaly kazety pro mokrý kolodiový proces žlábek, kam ústily zbytky z roztoku stékající z desky exponované ve vlhkém stavu pro práci mimo ateliér se používaly skládací třínohé stativy 1847 kamera Edwarda Anthonyho
Přístroje pro zavedení suchých desek ateliérové měchová komora s dlouhým výtahem (pro objektivy s delším ohniskem) zaostřovalo se posuvem matnice Přední rám někdy opatřen úchyty pro upevnění sukna (pomáhalo fotografovi při zaostřování) expozici určovala pneumatická závěrka, ovládaná pomocí balónku spojeném se závěrkou hadicí sloupový stativ se samosvorným šnekovým převodem ovládaným klikou cestovní přizpůsobeny pro fotografování v exteriéru v Evropě se rozeznávaly konstrukce anglického, francouzského a německého typu
Cesty k digitální fotografii 1955 k počítači se připojil první monitor 1957 první případ, kdy počítač zaznamenal a zpracoval obrazový záznam (americký Národní ústav pro standardizaci, R. A. Kirsch nasnímal fotografii svého syna) 60. léta 20. století nejvýraznější úspěch ve zpracování elektronických snímků (NASA) 1979 systém Response 300 izraelské firmy Scitex umožňoval části fotografií měnit a vytvářet montáže 1982 firma IBM uvedla na trh první PC počítač 1984 firma Apple představila Macintosh (první počítač využívající grafického rozhraní, rozvoj DTP) 1985 první relativně levné skenery
Cesty k digitální fotografii 1980 prototyp přístroje Sony Mavica (MAgnetic Video CAmera), analogový záznam se ukládal na magnetický kotouč (první spotřebitelský produkt, který k záznamu obrazu používal polovodičový prvek senzor CCD) 1990 fotoaparát M-Line Monolith se zadním skenerovým dílem k záznamu obrazu 1991 na veletrhu CeBIT představen fotopřístroj DigiCam (digitální fotokamera první generace) kalifornské společnosti Dycam Digitální kamera firmy Dycam
Cesty k digitální fotografii 1992 DigiCam Classic HR (High Resolution) 1993 Quick Take 100 firem Apple a Kodak (poměrně levný a barevný digitální přístroj, standard, jehož se chytili i ostatní výrobci) Quick Take 200
Cesty k digitální fotografii Specifikace digitálních kamer Quick Take (zdroj Wikipedia)
Cesty k digitální fotografii V roce 1993 byly zřetelně naznačeny cesty dalšího vývoje! 1994 na výstavě Photokina již nabídka několika desítek digitálních fotopřístrojů od mnoha výrobců 1995 první spotřebitelský fotoaparát s LCD displejem na zadní straně 1996 první fotoaparát zapisující na karty Compact Flash (Kodak DC-25) 1998 obecné přijetí digitální fotografie jako přirozeného partnera klasického způsobu fotografování 2002 profesionální digitální fotoaparát Canon D60 uplatnil jako nosič záznamu paměť CMOS Více informací o vývoji digitálních kamer naleznete na www.digicamhistory.com.
Camera obscura a dnešní doba Zapomeňte na dokonalé objektivy, přesné hledáčky a elektronické závěrky. Zapomeňte vůbec na fotoaparát tak, jak ho znáte, a objevte svět dírkových komor. Svět tvůrčí svobody, imaginace a experimentu, který mění pohled na realitu. Neexistuje totiž přirozenější a zároveň magičtější fotografická technika. (David Balihar)
Camera obscura v praxi velikost dírky a tlousťka materiálu ovlivňuje expoziční dobu a ostrost výsledného snímku (dírka co nejmenší, materiál co nejtenší) problémy, které je třeba řešit: citlivost materiálu (fotopapír, pozitivní polaroidový fotopapír, svitkový nebo plochý film) vzdálenost dírky od matnice doba expozice (světelnost dírkové komory = ohnisková vzdálenost / průměr dírky) Vliv tloušťky materiálu na úhel záběru Více informací naleznete na: http://www.paladix.cz/clanky/camera-obscura-v-praxi.html
1979 Dirkon papírový fotoaparát (časopis ABC) www.pinhole.cz/cz/pinholecameras/
Báječný svět lomografie www.lomography.com
Děkuji za pozornost
Konstrukce fotografických přístrojů Jana Dannhoferová Ústav informatiky PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)
Co nás dnes čeká? Základní typy fotografických přístrojů Konstrukce Příslušenství Výhody a nevýhody digitální fotografie
Opakování z minulé přednášky Vývoj camery obscury do podoby filmového fotoaparátu (www.antiquecameras.net) Princip známý již 350 let př. n. l. 1342 první známé vyobrazení 1837 Daguerrotypie (první komerčně vyráběná kamera) 1888 firma Eastman Dry Plate Company Kodak (první kamera na fotografický film) 1924 firma Leitz Leica (první kamera na 35 mm kinofilm)
Opakování z minulé přednášky Vývoj do podoby digitálního fotoaparátu (www.digicamhistory.com) 1990 Dycam Model 1 (první digitální fotoaparát) 1991 Kodak DCS- 100 SLR (první komerčně dostupná dixgální zrcadlovka)
Typy fotoaparátů podle záznamové vrstvy Deskové desky ze skla (želatina pojidlo halogenidů stříbra) Filmové celuloidový film (svitkový, kinofilm) Digitální senzor CCD nebo CMOS
Typy analogových fotografických přístrojů Fotoaparáty na 35 mm film kompaktní fotoaparáty jednooké zrcadlovky (SLR) Středoformátové fotoaparáty (na svitkový film) jednooké zrcadlovky dvouoké zrcadlovky Speciální typy fotoaparátů velkoformátové fotoaparáty širokoúhlé fotoaparáty panoramatické fotoaparáty okamžité fotoaparáty vodotěsné a podvodní fotoaparáty
Kompaktní fotoaparáty na 35 mm film Jednoduché jednoduché ovládání (pro netechnické uživatele) lehčí a nenápadnější (ve srovnání se SLR) pevně vestavěný, nevýměnný objektiv problém: pohled hledáčkem neodpovídá obrazu, který zaznamená čip řešení: značky pro kompenzaci paralaxy viditelné v hledáčku Vyspělé objektiv s proměnou ohniskovou vzdáleností aretace automatického zaostřování (zaostření mimo střed) expoziční programy pro automatickou expozici
Jednooké zrcadlovky (SLR) na 35 mm film Manuální (např. Nikon FM2) pro technicky orientované fotografy ruční ostření Automatické (např. Canon EOS 5) automatické zakládání a převíjení filmu rychlé a snadné ovládání automatická expozice pro ty, kteří neradí dělají technická rozhodnutí automatické zaostřování
Středoformátové fotoaparáty Vyplňují mezeru mezi lehkými kompakty a SLR a objemnými přístroji na plochý film Poskytují větší negativy než přístroje na 35 mm film (lepší rozlišení a kvalita polotónů) Vysoká profesionální kvalita snímků (větší velikost políčka) Pohodlný přechod z barevného na černobílý film díky výměnným zásobníkům na film Široký výběr rukojetí, hledáčků, objektivů, výměnných zásobníků
Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) Fotoaparát 6 4,5 cm (např. Mamiya 645) lze použít různé druhy hledáčků: pentagonální hranoly pro snímání zvýšky světlíky pro snímání od pasu úhlové hledáčky rozsah objektivů od 24 do 500 mm
Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) Fotoaparát 6 6 cm (např. Hasselblad) různé hledáčky rozsah objektivů od 30 do 500 mm fotoaparát může být vybaven měchem
Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) Fotoaparát 6 7 cm (např. Asahi Pentax) větší rozměry, dražší ideální pro fotografie krajiny
Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) Fotoaparát 6 9 cm (např. Fuji) hlavně pro zvětšeniny průhledový hledáček s dálkoměrem (lehčí) objektiv není výměnný (dva modely: 65 a 90 mm) a další: 6 10 cm 6 12 cm 6 17 cm 6 24 cm...
Dvouooké zrcadlovky na svitkový film Dnes se jich vyrábí jen velmi málo (např. Mamiya C330) Používá stejný film jako jiné fotoaparáty středního formátu Vytváří čtvercové snímky 6 6 cm Obraz neustále viditelný na matnici Mají dva objektivy nad sebou: horní hledáčkový objektiv (lze nasadit i pentagonální hranol) spodní snímací objektiv Objekt se pozoruje světlíkem na horní straně fotoaparátu Fotografuje se z výšky pasu
Dvouooké zrcadlovky na svitkový film
Velkoformátové fotoaparáty Např. Tachihara 4 5 " Řada objektivů na výměnných destičkách Listový film (4 5 ", 5 7 ", 8 10 ", 12 20 ", 20 24 ") Využití: např. profesionální snímky krajiny Zdroj informací: www.kenrockwell.com
Širokoúhlé fotoaparáty Např. Linhof Technorama 617S Pro fotografie krajiny a architektury Na svitkový film s proměnlivou šířkou políčka Některé fotoaparáty jsou osazeny posuvným objektivem Vestavěná vodováha Zdroj informací: http://www.linhof.de/technorama-e.html
Širokoúhlé fotoaparáty
Panaromatické fotoaparáty Např. digitální Seitz 6 17, Unoshot Zahrnuje úhel záběru 120, 180 nebo 360 (otáčením objektivu nebo celého přístroje) Používá se: objektiv v otočném bubnu 35 mm film
Panaromatické fotoaparáty
Okamžité fotoaparáty Např. Polaroid Poskytují hotovou fotografii jen několik vteřin po osvitu Vybavení: objektiv 125 mm automatické zaostřování zrcadlový hledáček elektronický blesk 10 obrázků v balení
Vodotěsné a podvodní fotoaparáty Vodotěsné (např. Minolta) vodotěsné do cca 5 m objektivy 35 a 50 mm automatické ostření nad vodou a pevné pod vodou Podvodní (např. Polaroid) velký hledáček automatická i manuální expozice zvětšené ovladače pro snadné ovládání řada objektivů vodotěsné do cca 50 m hloubky
Princip jednooké zrcadlovky SLR (Single Lens Reflex) DSLR (Digital Single Lens Reflex)
Průřez digitální zrcadlovkou
Základní části fotografických přístrojů Snímací soustava optická soustava tělo fotoaparátu Záznamová soustava senzor Příslušenství paměťové karty záblesková osvětlovací zařízení stativy drátěná spoušť
Optická soustava fotografických přístrojů Optická soustava = soubor optických prvků (čoček, hranolů, zrcadel, desek atd.) Nejjednodušším prvkem ve fotografické optice je spojná čočka vypouklý disk z leštěného litého skla soustřeďuje paprsky světla do jedné roviny (ohnisková rovina = rovina snímače) má řadu optických vad (např. sférickou, barevnou atd.) kombinací různých čoček je možné tyto vady potlačit
Optická soustava fotografických přístrojů Parametry objektivu: ohnisková vzdálenost a obrazový úhel světelnost objektivu nejkratší zaostřovací vzdálenost počet prvků a skupin čoček typ uchycení (bajonet) rozměr a hmotnost Bude probíráno na samostatné přednášce!
Clona Kruhový otvor v optickém středu objektivu V klidovém stavu je vždy otevřená na maximum Průměr clony lze měnit a tím ovlivňovat množství vstupujícího světla (méně světla = delší čas expozice) Změna o jedno clonové číslo odpovídá polovině, respektive dvojnásobku plochy otvoru clony Množství světla, které dopadá na senzor, závisí nejen na otvoru clony, ale také na vzdálenosti clony od senzoru (= ohnisková vzdálenost objektivu!)
Předsklopení zrcátka (Mirror Lock-Up) Sklopení zrcátka může způsobit mírný otřes Vibraci je možné u většiny DSLR redukovat funkcí předsklopení zrcátka (cca 10 vteřit před expozicí) první stisk spouště: zrcátko se pouze sklopí druhý stisk spouště: expozice snímku Vhodné používat dráženou spoušť
Ostření Zaostřovací mechanismus vzdaluje a přibližuje objektiv od roviny snímače Správné zaostření objektivu = zvolit rovinu zaostření, která je rovnoběžná se senzorem (ohnisková rovina a rovina snímače splývají) Vše co prochází touto rovinou je ostré, vše před a za ní bude neostré Minimální zaostřovací vzdálenost jak blízko může objekt být, aby objektiv ještě dokázal zaostřit
Automatické ostření AF (Auto Focus) u digitálních zrcadlovek Starší filmové zrcadlovky tuto funkci nemají Princip: zrcátko je polopropustné a jen část světla se odrazí do hledáčku (cca 70 %), zbytek světla projde za hlavním zrcátkem je umístěné menší zrcátko, které odráží prošlé světelné paprsky směrem dolů ve spodní části jsou umístěné senzory automatického ostření, které vyhodnocují stupeň ostrosti obrazu (AF Sensor)
Aktivní ostření Fotoaparát vyšle infračervený signál s cílem zjistit vzdálenost objektu Paprsek se od objektu odrazí a vrátí se zpět do fotoaparátu ve formě echa Ze známé rychlosti šíření signálu se vypočítá vzdálenost objektu Zaostřovací motory v objektivu se nastaví tak, aby byl objekt v uvedené vzdálenosti ostrý Výhody: rychlý, pracuje i ve tmě Nevýhody: focení přes sklo a překážky použití dodatečné optiky (např. předsádky) vždy ostří pouze na střed a neumožňuje vícebodové ostření funguje pouze na omezenou vzdálenost
Pasivní ostření V dnešní době převažuje Fotoaparát ostří na základě rozboru samotného obrazu K ostření je použit buď hlavní senzor, nebo samotný AF Senzor (u DSLR) Ostrost se vyhodnocuje na základě kontrastu hran v místě zaostřovacího bodu Zaostřovací mechanismus objektivu pak hledá místo maximální ostrosti až do úplné spokojenosti senzoru Nevýhody: pomalejší špatné ostření za šera a v noci nefunguje tam, kde objekt nemá žádné kontrastní hrany
Doostřování digitálně pořízených fotografií Doostření = zvýšení kontrastu existujících hran Proč je potřeba doostřovat digitální fotografie? digitální záznam je diskrétní nemůže být zaznamenán detail menší než 1 pixel současné senzory jsou konstruovány pomocí tzv. Bayerovy masky Obrazový procesor snad každého fotoaparátu doostřuje Doostřování u kompaktů vs. DSLR
Matnice (Focusing Screen) Průhledné skleněné či plastové plátno, na které se promítá obraz, který je sledován hledáčkem Různé druhy matnic rozšířené u zrcadlovek s ručním ostřením Některé zrcadlovky nejvyšší třídy mají výměnné matnice (s různými obrazci a mřížkami) zobrazují se společně s obrazem zjednodušení ručního ostření, přesnější kompozice obrazu Zrcadlovky s automatickým ostřením dnes na matnici zobrazují většinou jen zaostřovací body
Typy matnic Matnice s polohou zaostřovacích bodů Microprisma matnice má ve svém středu soustředěno mnoho malých mikrohranolů špatné zaostření: mikrohranoly jako černobílý tečkovaný obrazec správné zaostření: mikrohranoly se stanou neviditelnými Matnice s rozděleným obrazem nejrozšířenější, nejužitečnější pro ruční ostření matnice má ve svém středu kruh s rozpůleným obrazem špatné zaostření: obě půlky obrazu na sebe nenavazují správné zaostření: poloha, kdy obě půlky na sebe přesně navazují Mřížka usnadňuje správnou kompozici obrazu
Hranol (Pentaprism) Hranol je součástí hledáčku Obraz je převrácený vzhůru nohama a je potřeba ho v hledáčku otočit zpět Čím kvalitnější hranol, tím jasnější a ostřejší obraz v hledáčku Kvalita hranolu někdy na úkor interního blesku nebo jeho úplné absence (např. Canon EOS 5D) U levných modelů naopak drahý hranol nahrazen soustavou zrcátek
Hledáček Obecně se používají 3 typy hledáčků: průhledový (kompakty) neukazuje přesně stejný obraz, který vidí objektiv jednooké zrcadlovky obraz je odrážen zrcátkem na matnici a hranolem v hledáčku otočen dvouoké zrcadlovky horním objektivem se pozoruje, spodním fotografuje
Hledáček DSLR U DSLR obsahuje také expoziční senzor, který měří množství světla v obraze a ovlivňuje nastavení expozičních hodnot Během sledování obrazu v hledáčku pracují expoziční i zaostřovací senzory Hlavní obrazový senzor je zakryt zrcátky a zavřenou závěrkou To je důvod, proč u digitální zrcadlovky není možné fotografovat přes zadní displej (tzv. live view) V okamžiku stisknutí spouště se obě zrcátka sklopí vzhůru zakryjí hledáček (tzv. Blackout) clona se uzavře na změřenou hodnotu a otevře se závěrka
Parametry hledáčků Zvětšení jak velké se jeví předměty v hledáčku ve srovnání s pozorováním okem Pokrytí kolik procent plochy snímku uvidíme v hledáčku ve srovnání s tím, co bude skutečně vyfotografováno Bod oka maximální vzdálenost, o kterou se můžeme oddálit od očnice hledáčku, aby byl obraz v hledáčku stále vidět Dioptrická korekce možnost změny optických parametrů hledáčku posun čočky simulace brýlí Použití hranolu nebo systému zrcátek (u DSLR)
Fotografování přes zadní displej Tzv. živý náhled (live view) Jako první Olympus E-330 Problém: sklopení zrcátka zakryje AF senzory (není možné ostřit) Řešení: druhý malý CCD senzor umístěný s expozičním senzorem v hledáčku (nedochází ke sklopení zrcátka) sklopí se zrcátko, otevře se závěrka a pro náhled snímku je využit přímo hlavní senzor (měření expozice, ani automatické ostření nepracuje) k ostření se použije hlavní senzor
Závěrka a expoziční čas Závěrka brání dopadu světla na citlivou vrstvu (snímač), když se nefotografuje Expoziční čas = doba otevření závěrky, po kterou světlo působí na digitální snímač fotoaparátu Změna o jednu hodnotu odpovídá dvojnásobné či poloviční osvitové době
Mechanické závěrky centrální závěrka umístěná mezi clonou a čočkami objektivu obsahuje překrývající se lamely delší časy (nerozechvěje objektiv) štěrbinová závěrka skládá se ze dvou rolet, které se postupně otvírají kratší časy (rozechvívá objektiv)
Elektronické závěrky mechanická závěrka se kombinuje s elektronickou filmové zrcadlovky pouze mechanická závěrka digitální kompakty pouze elektronická závěrka DSLR mechanická v kombinaci s elektronickou
Závěrka Centrální závěrka Štěrbinová závěrka
Senzor Senzor digitální obrazový snímač Digitální fotoaparáty dnes používají dva druhy senzorů, které se neliší principem práce, ale technologií výroby CCD (Charge-Coupled Device) výborná citlivost na světlo, velký teplotní šum CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor) tenčí a levnější, nízká spotřea, odolnost proti šumu Bude probíráno na samostatné přednášce!
Dálkoměry Optický prvek, který slouží pro měření vzdálenosti Určuje vzdálenost, ve které je zaostřeno Typy dálkoměrů: Klínový dálkoměr (Zenit, Practica,...) dosud nepřekonaný špatně seřízená matnice neostrost Mikroprizmatický dálkoměr zabroušený do matnice Matnicový dálkoměr v celé ploše Autofocus vyhodnocování lineární neostrosti, kontrastu
Paměťové karty Základní charakteristiky: kapacita rychlost zápisu cena za megabyte/gigabyte paměti velikost a typ
Paměťové karty Nejobvyklejší paměťové karty na trhu: CompactFlash I (42,8 36,4 3,3 mm) CompactFlash II / Microdrive (42,8 36,4 5,0 mm) od IBM pevné disky zabudované v kartách typu II SmartMedia (45,0 37,0 0,8 mm) v současné době stahován z trhu Secure Digital (32,0 24,0 2,1 mm) značka SD Card Association
Paměťové karty Memory Stick (50,0 21,5 2,8 mm) nejprve Sony, nyní jej nabízí již několik firem dvě verze: Memory Stick a Memory Stick Pro Duo xd-picture Card (25,0 20,0 1,7 mm) vyvinutá firmami Olympus, Fujifilm a Toshiba MultiMedia Card (32,0 24,0 1,4 mm) vyráběna firmou MultiMedia Card Association (MMCA) existují různé varianty akceptována přístroji, které podporují SD Card
Příslušenství Filtry (optické, softwarové) Očnice a příslušenství hledáčků Matnice Software Bezdrátový přenos fotografií Podvodní pouzdra Expozimetry Externí záblesková osvětlení Stativy Brašny, batohy Čtečky karet, databanky, vypalovačky
Hlavní výhody digitální fotografie Osvobození od nákupu filmového materiálu Odpadá vyvolávání filmů, zhotovení fotografií v temné komoře nebo jejich zadávání do fotolabů Snadné třídění, ukládání a archivace
Hlavní nevýhody digitální fotografie Šum roste s růstem citlivosti ISO, klesá s růstem velikosti senzoru (narozdíl od filmového zrna je vnímán nelibě) Dynamický rozsah rozdíl jasů nejsvětlejší a nejtmavší části obrazu Hloubka ostrosti zejména u digitálních kompaktů (čím menší senzor, tím je nutnější kratší ohisko objektivu, tím roste hloubka ostrosti a na snímku je vše ostré) Baterie Rychlost reakce
Děkuji za pozornost
Historie fotografie Vynález fotografie ve 30. letech 19. století přinesl nový způsob zobrazování skutečností, který byl přesnější rychlejší a levnější než seberealističtější malba nebo grafika. Fotografie z řeckého fós = světlo a grafó = kreslit, malovat
Ode dneška je malířství mrtvé! Delaroche Před necelými dvěma stoletími prohlásil francouzský malíř Delaroche malířství za mrtvé, když spatřil daguerrotypii. Fotografie rozhodně malířství neohrozila, stala se jen dalším médiem, jak dokonale zobrazit nejen vnější ě realitu, ale i onu realitu vnitřní, ř kterou každý tvořivě nadaný člověk touží sdělit.
Druhy fotografie členění Nejstarší pokus o třídění: angličan Jabez Hughes Mechanická fotografie reprodukce předmětů Umělecká fotografie zobrazuje objekty uspořádaně, aby se projevily výmluvněji a pěkněji Vysoce umělecká fotografie nejen zaujme ale chce i poučit a zušlechtit.
Druhy fotografie členění Většinaě dosavadníchd třídění í vychází z tradičního uměnovědného hlediska a dělí fotografie podle námětu: (zátiší, akt, krajina, portrét, dokument, atd.). Zatím nejvýstižněji se povedlo dělení prof. Jánu Šmokovi. Dělění vychází z obecného systému sdělování (angelmatiky).
Druhy fotografie členění Informativní ífotografiefi podává prakticky použitelné informace a co nejvíce se shoduje s realitou. Skladba informativní fotografie směřuje ke srozumitelnosti a věrnému zastoupení určité skutečnosti Emotivní fotografie vyvolává specifické emocionální stavy u diváků. Skladba směřuje k vytváření efektů, obsahových prvků.
Informativní a emotivní členění Převážně informativní řešení Převážně emotivní řešení
Heliografie vynálezcem byl bljosephnicéphore Niepce (kolem roku 1816) nejstarší fotografický ýproces schopný trvalého záznamu obrazu účinkem světla využívá vlastností přírodního asfaltu, který se účinkem světla utvrzuje a stává se nerozpustným v některých organických ikýhrozpouštědlech práškový asfalt rozpuštěný v levandulovém oleji mohl být nanesen na různé podložky Joseph Nicéphore Niepce
Joseph Nicéphore Niepce: Pohled z okna, 1826
Daguerrotypie uveřejnil ř iljj jej Louis Jacquese Mandé Daguerre v roce 1839 (ve spolupráci s Niepcem) první v praxi používaný fotografický postup, který znamenal počátek fotografické éry lidstva daguerrotypie využívala halogenidů stříbra jako světlocitlivé látky Louis Jacques Mandé Daguerre
Zrození fotografie 11. 16. 16 století Různé používání kamery obscury temné komory s malým otvorem, kterýmz venku procházejísvětelné paprsky pp a na protilehléstraně kreslípřevrácený obraz reality. 1725 Němec Johan Hi Heinrich ihshl Schulz objevil citlivost ili sloučeninstříbra č na světlo. 1816 1822 1822 Francouz Joseph Nicéphore Niepce objevil citlivost na světlo u asfaltových vrstev nanesených na různých podložkách. Neosvětlenáě místa se smývalasměsí ě levandoluvéhoolejea l lj petroleje.
Kamera obscura
Zrození fotografie 1826 Niepce pořídil na cínové desce s vrstvou asfaltu během osmihodinové expozice nejstarší dochovanou fotografii Pohled z okna na dvůr pomocí tzv. Heliografie. 1827 Francouz Louis Jacques Mandé Daguerre využil jako citlivé vrstvy pro zachycení obrazu jodidu stříbrného, ale obraz zatím nedovedl ustálit. 1829 Niepce a Daguerre uzavřeli smlouvu o spolupráci na vynálezu fotografie.
Zrození fotografie 1835 Angličan William Henry Fox Talbot fotografoval na papířes citlivouvrstvou chloridu stříbrného a získaltaknegativy, které mohl použít ke kopírování pozitivů. 1839 Vynález veřejnéř vyhlášení vynálezu Daguerrotypiea předáníř vynálezu francouzské Akademii věd. Francouz Bayard vynalezl přímoufotografiina citlivý papír. pp 1841 Talbot získal patent na kalotypii (později přejmenovanou na Tlb Talbotypii), která umožnovalavyrobitz papírovéhonegativu libovolné množství pozitivů.
Nejvýznamější objevy a vynálezy 1847 Vynález skleňeného negativu. 1851 Vynález mokrého koloidového procesu angličan Frederick Scott Archer. První proces v dějinách fotografie, který úspěšně využil skla jako nosiče světlocitlivých materiálů. 1861 Vynález štěrbinovéě závěrky. ě
Nejvýznamější objevy a vynálezy 1887 Vynález vynález fotografického filmu na celuloidové podložce. Výroba prvních fotografických přístrojů značky Kodak na film. 1925 Začátek výroby prvních kinofilmových zrcadlovek značky Leica. Prototyp zkonstruoval němec Oskar Barnack v letech 1912 1914. 1929 Výroba prvních dvouokých zrcadlovek značky Roleiflex na svitkový film.
Nejvýznamější objevy a vynálezy 1937 Vypracování barevného postupu negativ pozitiv firmou Agfa, masová výroba až v 50. letech. 1947 Objevení principu okamžité fotografie Polaroid američan Edwin Land. Robert Capa, Henri Cartier Bresson, George Rodger a David Seymour zakládají Magnum 1955 k počítači se připojil první monitor
Nejvýznamější objevy a vynálezy 1959 Uvedení prvních transfokátorů, objektivů sproměnlivou ohniskovou délkou. 1960 Prototyp japonské zrcadlovky Asahi Pentax Spotmatic s měřením světla za objektivem. 1969 Uvedení kinofilmových zrcadlovek Praktica. 1981 Představení systému videofotografie, uvedení fotografického přístroje Kodak disc.
Cesta k digitální fotografii 1982 Firma IBM uvedla na trh první PC počítač 1991 na veletrhu CeBIT představen fotopřístroj jdigicam ic (digitální i fotokamera první generace) kalifornské společnosti Dycam 1993 Quick Take 100 firem Apple a Kodak (poměrně ě ě levný a barevný ýdigitální i přístroj, standard, jehož se chytili i ostatní výrobci) Quick Take 200
Pavel Baňka: Infinity Projekce fotografií Pavla Baňky: Infinity. Hudba: Jiřina Hankeová
Vývoj emotivní fotografie v 19. století
Fotografické zátiší Nutnost dlouhých h zpočátku několikahodinových h expozic zapříčinila, že první fotografové zobrazovali převážně statické motivy Joseph Niepce prostřený stůl pravděpodobně nejstarší zátiší Louis Jacques Mandé Daguerre zátišíse sádrovými odlitky soch William Henry Fox Talbot zátišíz exteriérů, kniha Tužka přírody (the pencil of Nature)
Joseph Nicéphore Niepce
Anglický piktorialismus 40. 70. let 19. století Snaha napodobovat výtvarné umění, snaha vyvrátit tvrzení výtvarníků, že fotografie je pouhou mechanickou reprodukcí skutečnosti. K prvním tvůrcůmpatřil Oscar Gustav Rejlander nebo John JabezEdwin Mayall, který vytvářel sentimentální ilustrace básní. Vlastní termín Piktorialismus je odvozován z knihy Pictorial efect in photography, ve které H. P. Robinson formuloval roku 1869 piktorialistické zásady idealizace skutečnosti a malebnosti.
H. P. Robinson: Odcházení, 1858
Impresionistický a secesní piktorialismus Navazoval na anglický piktorialismus i. Jeho propagátoři zámerně potlačovali mnohé charakteristické vlastnosti fotografického obrazu (např. Relativně přesné zobrazení reality). Zdůrazňovali rozličné možnosti, jak může autor ovlivnit konečnou podobu snímků. Používali různé ušlechtilé tisky (gumotisk, bromolejotisk, aj.) a tónování. Ovlivněni Imresionismem a secesí. Robert Demachy, Josef Sudek, František Drtikol, Drahomír Josef Růžička.
Robert Demachy
Portrétní fotografie V produkci 19. století výrazně převažoval ateliérový portrét. David Hill a Robert Adamson portrétovali v roce 1843 přes 450 účastníků skotské církve. Nadar výtvarně hodnotné, psychologické portréty. Julie Margaret Cameron vesnazeo potlačení naturalismu používala schválně špatně kreslících objektivů nebo dokonce během expzice kopala do stativu. V Čechách: Alfons Mucha, František Drtikol, Jan Langhans.
David Hill a Robert Adamson
Julia Margaret Cameron
Nadar: Franz Liszt
Nová věcnostě V novém světě je nová funkce umění. Není třeba, aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu života, holou a mocnou, netřeba zastírat a hyzdit dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a pro život, ale umění jakožto součást života (Karel Teige, 1922)
Nová věcnost Návrat ke specifickýmrysům ů fotografiea fi odkol od snah napodobovat malířství. Alberta Renger Patzsche: Svět je krásný (Die Welt is Schön) a Karla Blossfeldt: Pratvary umění. Karl Blossfeldt magicky působíci makrofotografie, které objevovaly nečekané analogie mezi tvary přírodnin a tvary uměle vytvořených předmětů. Paul Strand detaily stromů, hub a strojů. Karel Plicka fotografie architektury. Jaromír Funke, Eugen Wiškovský ozubená kola, izolátory.
Karl Blossfeldt
Albert Denver Patzch: Pohonný stojan, Potrubní větrání, 1961
Eugen Wiškovský: Šrouby, 1933 1934
Eugen Wiškovský: Izolátor s pružinou, 1933 1935
Paul Strand: Wall Street
Fotografie, fotomontáž a meziválečná umělecká avantgarda Secese bl bylaposlednímuniverzálnímslohem, ldí í l projevující jí íse ve většině kulturně vyspělých zemí. Na začátku 20. století dochází k rozpadu a roztříštění na řadu specifických proudů. Man Ray zvovuobjevil techniku fotogramu. Alexandr Rodčenko sovětský konstruktivismus. Lászlo Moholy Nagy z německého funkcionalistického Bauhausu, používal typografii. Jaroslav Rossler člen avangardníhodevětsilua ě drtikolův asistent. JaromírFunke Funke, JindřichŠtýrský Eugen Wiškovský využíval vizuální metafory
FILM Alexandr Hammid Hackenschmied Aimless Walk (Bezúčelná procházka) )(1930)
Alexandr Rodčenko: Jednota Dynamo, 1930
Jaroslav Rössler: Opus I, 1919
Eugen Wiškovskýký
Sociální fotografie Velké rozšíření hnutí sociální fotografie nastalo v období mezi světovými válkami, zejména v období hospodářské krize. August Sanders sociologický přesný obraz německé společnosti. Dorothea Lange fotografie Kočující matka se stala symbolem celé epochy.
Dorothea Lange: Kočující matka
Sociální fotografie Sociální motivy se často objevovaly už ve dvacátých letech v žánrových snímcích Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Václava Jírů. Šlo převážně o malebně pojaté záběry žebráků, trhovců či invalidů bez výraznější kritičnosti. č
Dokumentární a sociální fotografie Smutné chvíle okupace fotografovali v březnu 1939 Karel Hájek nebo Ladislav Sitenský. Časopis Pestrý týden přináší mimo fotografií Karla Hájka také snímky Jana Lukase, Václava Jírů, Zdeňka Tmeje. Karel Ludwig, Zdeněk Tmej, Václav Chochola
Dokumentární a sociální fotografie Heroismus a patetismus tti velkých společenských č témat z nejtvrdšího období stalinského dogmatismu vystřídal ve druhé polovině 50. let zájem o drobné události každodenního života. V soutěži World Press Photo dosála česká fotožurnalistika zatím nevídaného úspěchu. Stanislav Tereba získal za svúj snímek Brankář 1. cenu v kategorii sportovních fotografií. S Mladým světem začal spolupracovat Pavel Dias. Mimořádné popularitě se těšily knihy z horolezeckého prostředí od Viléma Heckela.
Dokumentární a sociální fotografie Výjimečné místo měl v kontextu české dokumentární fotografie druhé poloviny 60. let Viktor Kolář. Markéta Luskačová v rámci své diplomové práceo religiozitě na slovensku udělala sugestivní fotografie katolických poutí a přežívajících tradic. Josef Koudelka vytvářel vedle divadelních fotografií fiísnímky z cyklu Cikáni. i Jindřich Štreit
Jindřich Štreit: Cesta ke svobodě Jindřich Štreit: Cesta ke svobodě projekce fotografií
Základy fotografické optiky Jana Dannhoferová Ústav informatiky PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)
Co nás dnes čeká? objektiv a jeho základní parametry ohnisková vzdálenost obrazový úhel a formát obrazu crop factor druhy objektivů optické vady čoček objektivů pomůcky pro fotografování zblízka světelnost objektivu a clonové číslo hloubka ostrosti zaostřování hyperfokální vzdálenost rozptylový kroužek doostřování digitálně pořízených snímků
Optická soustava fotografických přístrojů = soubor optických prvků (čoček, hranolů, zrcadel, desek apod.), které jsou navzájem uspořádány tak, aby soustava plnila požadavky na ni kladené nejběžnějším prvkem ve fotografické optice je čočka má řadu optických vad (např. sférickou, barevnou atd.) kombinací různých čoček v jednom objektivu je možné tyto vady potlačit proto se kvalitní objektivy skládají ze soustavy čoček sdružených do skupin brousí se z různých druhů optického skla na přesně vypočítané poloměry zakřivení
Druhy čoček spojné čočky jsou tvořeny vypouklým diskem z leštěného skla, který ohýbá rozbíhavé světelné paprsky soustřeďují paprsky přicházející z nekonečna do jednoho bodu (ohnisko) jsou na okrajích tenčí než uprostřed rozptylné čočky rozptylují dopadající paprsky jsou na okrajích tlustší než uprostřed
Objektiv = soustava čoček, sloužící k zobrazení fotografovaného předmětu v rovině snímače (citlivé vrstvy fotografického filmu) parametry: ohnisková vzdálenost a obrazový úhel světelnost objektivu nejkratší zaostřovací vzdálenost počet prvků a skupin čoček typ uchycení (bajonet) rozměr a hmotnost
Stabilizátor obrazu pravidlo pro focení z ruky: udrží se přibližně převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti stabilizátor dokáže částečně potlačit rozhýbání snímku vlivem chvění fotoaparátu nedokáže omezit rozostření vlivem pohybu chvění kompenzují speciální stabilizační čočky účinek se udává v jednotkách EV 1 EV (prodloužení času 2x) 2 EV (prodloužení času 4x) 3 EV (prodloužení času 8x)
Bajonet mechanické i elektronické propojení objektivu s tělem fotoaparátu
Ohnisko a ohnisková vzdálenost ohnisko je bod, kde se protínají všechny přímky prošlé čočkou ohnisková vzdálenost je vzdálenost ohniska od hlavní roviny (středu) čočky udává, jak daleko od objektivu musí být rovina filmu/snímače, aby se na něm všechny vzdálené předměty zobrazily ostře Ohnisková vzdálenost
Ohnisková vzdálenost udává se v milimetrech je rozhodující pro velikost zobrazení (u DSLR je nutné vynásobení tzv. crop factorem) moderní objektivy mají většinou k dispozici: výměnnou sadu objektivů s různými ohniskovými vzdálenostmi objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností (tzv. transfokátory, zoomy) jaké ohnisko je považováno za normální?
Obrazový úhel obrazový (zorný, snímací) úhel je úhel, ve kterém je zachycena fotografovaná scéna obrazový úhel objektivu přímo závisí na ohniskové vzdálenosti (čím menší ohnisková vzdálenost, tím širší obrazový úhel) např. ohnisko 28 mm představuje obrazový úhel 74 Ohnisko 28 mm Obrazový úhel 74 Ohnisko 70 mm Obrazový úhel 34 Zdroj: Wikipedie Ohnisko 210 mm Obrazový úhel 10