H T-W Helena Tomanová-Weisová Výhled z Hradčan Argo
H el e na Tom a nová-weisová Spisovatelka, herečka a rozhlasová redaktorka Helena Tomanová-Weisová své mládí prožila v dnes už zaniklém světě česko- -německo-židovské Prahy. Narodila se v roce 1912 v rodině německého profesora francouzštiny Franze Scharffa s židovskými kořeny, maminka Emilia pocházela ze Švýcarska z francouzskojazyčné podnikatelské rodiny. Helena vyrůstala v kulturně pestrém prostředí německé menšiny, navštěvovala německou reálku, od mládí se znala s řadou pražských německých spisovatelů a umělců. Rozhodla se pro dráhu herečky, absolvovala na Státní konzervatoři v Praze. Poté působila na německojazyčných scénách, především v Novém německém divadle v Praze. Šťastná éra tolerantního multikulturního prostředí pro ni definitivně skončila s nástupem okupace její první manžel Otto Waldmann, divadelní režisér židovského původu, se kterým plánovala i založení vlastního divadla, byl popraven během prvního stanného práva v protektorátu v roce 1941 poté, co se Reinhard Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem. Sama jako židovská míšenka a manželka popraveného Žida unikla transportu jen díky využití dokumentů statečně poskytnutých rodinným lékařem. Koncem války se skrývala, neboť se zapojila i do odbojové činnosti a hrozilo jí zatčení. V době protektorátu se rozhodla nadále být už jenom českou herečkou, po válce přijala umělecký pseudonym Tomanová a vystupovala v Národním, Vinohradském a Realistickém divadle. Od roku 1948 působila v Divadle státního filmu a poté v zájezdovém Vesnickém divadle. To však bylo koncem 50. let zrušeno. V prvních poválečných letech získala menší role i v několika filmech (Nadlidé, Tři kamarádi, Vstanou noví bojovníci). V roce 1951 se znovu vdala za Mikuláše Weise, který za války bojoval například u Tobrúku. Jako důstojník západní armády < Fotografie z počátku herecké kariéry, 30. léta.
Tatínek v uniformě rakouské armády za první světové války.
Malá Helena v kruhu rodiny těsně před první světovou válkou. S rodiči a bratrem Pavlem po návratu otce z ruského zajetí v roce 1918.
byl komunisty perzekvován a strávil roky v jáchymovském lágru. Helena Tomanová-Weisová se v této době musela kvůli manželovi herectví vzdát. Díky excelentní němčině se jí však v roce 1959 podařilo najít práci v rakouské sekci Zahraničního vysílání Československého rozhlasu zůstala zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1979. Přes povinnou úlitbu vládnoucí ideologii Zahraniční vysílání v 60. letech umožňovalo redaktorům jistou tvůrčí svobodu zejména v oblasti kultury, kde Helena Tomanová-Weisová působila především. V Rakousku si díky své krásné předválečné pražské němčině a kvalitním rozhlasovým pořadům získala značnou popularitu. Po roce 1989 začala psát vzpomínkové prózy o předválečné Praze a pražských německých spisovatelích, především Egonu Erwinu Kischovi, Paulu Leppinovi či Maxi Brodovi. Dvojjazyčný soubor těchto textů vydalo v roce 1996 nakladatelství Argo pod názvem Setkání v Praze/Begegnungen in Prag. Helena Tomanová-Weisová zemřela v Praze v roce 2007. Petra Švehlová
Fotografická pohlednice zachycuje studenty profesora Scharffa na školním výletě. Profesor drží v náručí svého malého syna, 1913. 7
8
120_tomanova.indd 9 26.2.2015 9:42:43 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS205450
Maminka Heleny Tomanové-Weisové za svobodna ve Švýcarsku.
Svatební fotografie rodičů Franze a Emilie Scharffových.