INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚ LÁVÁNÍ HAVÍŘ OV o.p.s VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SRÁVNÍ MIKROEKONOMIE pro bakalář ské studium TIBOR AULÍK, AVLÍNAS ELLEŠOVÁ HAVÍŘOV 2006
prof. Ing. Tibor aulík, CSc., doc. Ing. avlína ellešová, h.d.
1 OBSAH Ř EDMĚ TU ÚVOD... 5 1. ÚVOD DO EKONOMIE, ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ OJMY... 9 1.1. Základní ekonomické pojmy... 12 1.2. Využití funkcí a jejich grafické vyjádření v ekonomii... 19 2. TRH A TRŽNÍ MECHANISMUS... 25 2.1. Trh... 26 2.2. Tržní mechanismus... 27 2.3. Tržní subjekty... 27 2.4. rvky trhu... 29 2.5. Tržní rovnováha... 34 3. CHOVÁNÍ SOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ OTÁVKY... 44 3.1. Kardinalistická verze měření užitečnosti... 45 3.2. Ordinalistická verze měření užitečnosti... 49 4 CHOVÁNÍ FIRMY A FORMOVÁNÍ NABÍDKY... 69 4.1 Analýza produkce v krátkém období... 70 4.2 Analýza produkce v dlouhém období (nákladové optimum firmy)... 75 5 ROVNOVÁHA FIRMY V DOKONALÉ KONKURENCI... 83 5.1 říjmy firmy v dokonalé konkurenci... 84 5.2 Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci... 85 5.3 Tržní nabídka... 86 5.4 Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci v dlouhém období... 90 5.5 Cenová elasticita nabídky... 91 5.6 Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu... 95 5.7 Efektivnost dokonalé konkurence... 96
2 6 CHOVÁNÍ FIRMY V NEDOKONALÉ KONKURENCI... 98 6.1 Rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci... 100 6.2 Monopol... 103 6.3 Rovnováha oligopolu (smluvní oligopolu)... 108 6.4 Oligopol s dominantní firmou... 110 6.5 Monopolistická konkurence... 111 7 TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ... 115 7.1 Nabídka a poptávka na trhu výrobních faktorů... 116 7.2 Rovnováha firmy na trhu výrobních faktorů v dokonalé konkurenci... 119 7.3 Trh půdy... 123 8 TRH RÁCE... 128 8.1 Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence... 128 8.2 Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence... 131 9 TRH KAITÁLU... 136 9.1 Klasické pojetí kapitálu... 137 9.2 Rovnováha na trhu kapitálu v krátkém období... 140 9.3 Rovnováha na trhu kapitálu v dlouhém období... 140 10 TEORIE VŠEOBECNÉ ROVNOVÁHY... 143 10.1 Efektivnost ve výrobě... 145 10.2 Efektivnost ve směně... 149 10.3 Efektivnost produkt mixu... 151 Jednoduchý model celkové rovnováhy... 153 10.4 Efektivnost a spravedlnost... 154 11 ROZDĚLOVÁNÍ DŮCHODU... 157 11.1 Důchod a bohatství... 157 11.3 řerozdělovací procesy... 163
3 12 MIKROEKONOMICKÁ OLITIKA STÁTU... 168 12.1 Tržní selhání... 169 12.2 řerozdělovací procesy... 176 12.3 Stát a tržní rovnováha... 177 LITERATURA... 180
Úvod 5 Úvod Distanční studijní opora Mikroekonomie je určena pro studium mikroekonomie na Vysoké škole sociálně správní. Vychází z přijaté standardizace výuky mikroekonomie na bakalářském stupni studia a respektuje strukturu a obsahové zaměření předmětu zakotveného ve studijním programu Vysoké školy sociálně správní. Struktura distanční studijní opory vytváří předpoklady pro požadovanou úroveň samostudia posluchačů kombinované a distanční formy studia. Vzhledem ke své struktuře a formě pojednání jednotlivých problémových okruhů může být úspěšně využívána také v prezenční formě studia, kde je nesporným přínosem možnost konkrétního procvičení příkladů a úloh na seminářích a cvičeních. o prostudování textu budete znát: Základní pojmy jako trh, nabídka, poptávka, stát, konkurence, cena; Jak vyjádříme rovnováhu spotřebitele; Jak vymezujeme nákladové optimum firmy; Kdy vzniká rovnováha firmy v dokonalé i nedokonalé konkurenci a jaké podmínky pro ni platí; Jak se liší jednotlivé typy tržních struktur; Jak odvodíme poptávku na trhu statků; Jak odvodíme nabídku na trhu statků; Jak odvodíme poptávku na trhu výrobních faktorů; Jak vzniká rovnováha na trhu výrobních faktorů a jaké trhy rozlišujeme; Jak definujeme důchod a bohatství a jakým způsobem se měří nerovnosti v důchodech; Kdy stát realizuje mikroekonomickou politiku a jaké má k tomu motivy. Budete schopni: Definovat ekonomii, mikroekonomii a makroekonomii; Charakterizovat trh, jeho jednotlivé prvky a subjekty trhu; Vysvětlit, kdy na trhu statků vzniká přebytek a nedostatek; Odvodit poptávku na trhu statků pomocí kardinalistické verze měření užitečnosti a pomocí ordinalistické verze měření užitečnosti; Odvodit, kdy firma dosahuje nákladového optima; Vysvětlit rovnováhu firmy v dokonalé konkurenci;
6 Vysvětlit rozdíl mezi realizací zisku firmy a ztrátou firmy; Objasnit rozdíl mezi bodem zvratu a bodem ukončení činnosti firmy; Vysvětlit rovnováhu firmy v jednotlivých typech nedokonalé konkurence jako je monopol, oligopol a monopolistická konkurence; Odvodit rovnováhu firmy na trhu výrobních faktorů; Odvodit poptávku na trhu výrobních faktorů; Charakterizovat jednotlivé trhy výrobních faktorů, tj. trh půdy, trh práce a trh kapitálu; Vysvětlit rovnováhu na trhu půdy; Vysvětlit rovnováhu na práce a objasnit cíle odborů; Vysvětlit rovnováhu na trhu kapitálu v krátkém a dlouhém období; Objasnit rozdíl mezi důchodem a bohatstvím; Vysvětlit jak se měří nerovnosti v důchodech; Charakterizovat mikroekonomickou politiku státu a její nástroje; Definovat externality a veřejné statky. Získáte: Informace o základních pojmech jako ekonomie, potřeby, statky, výroba, spotřeba, firma, konkurence, monopol, oligopol, zisk; Vědomosti o jednotlivých trzích, jejich prvcích, faktorech a subjektech; oznatky o působení cenové a necenových faktorů na nabídku a na poptávku; Znalosti pro odvození poptávky na trhu statků; Znalosti pro odvození nabídky na trhu statků; oznatky o firmě a jejím chování v dokonalé konkurenci; oznatky o firmě a jejím se chování v nedokonalé konkurenci; Znalosti, jak monopol maximalizuje zisk a jak se monopol reguluje; Znalosti, jak maximalizuje zisku oligopol; oznatky o rovnováze oligopolu s dominantní firmou; Znalosti o rovnováze firmy v monopolistické konkurenci v krátkém a dlouhém období; Vědomosti o rovnováze firmy na trhu výrobních faktorů; oznatky o rovnováze a nerovnováze na trhu půdy; oznatky o rovnováze a nerovnováze na trhu práce; oznatky o rovnováze a nerovnováze na trhu kapitálu;
Úvod 7 Znalosti o rozdělení důchodu, o nerovnostech a možnostech přerozdělování; Vědomosti o mikroekonomické politice státu; Informace jak stát zasahuje, pokud firma produkuje pozitivní a negativní externality. Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 46 + 18 hodin (teorie + řešení úloh)
9 1. Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy V této kapitole se dozvíte: Vysvětlit základní pojmy jako ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, pozitivní ekonomie, normativní ekonomie; Vysvětlit co jsou potřeby a co vyjadřuje pyramida potřeb; Vysvětlit co je a jak se člení ekonomický statek; Co řadíme do a jak se tyto faktory člení; Základní pojmy jako jsou potřeby, statek, zboží, služby, ekonomická vzácnost, výroba, výrobní faktory, půda, práce, kapitál, technologie. Budete schopni: Definovat ekonomii; Vymezit pozitivní a normativní ekonomii;rozlišit mezi mikroekonomií a makroekonomií; Vymezit ekonomický statek a definovat zákon vzácnosti; Osvětlit minimalisticko maximalistický princip fungující ve výrobě; Objasnit co vyjadřuje hranice produkčních možností; Graficky vyjádřit vliv změny technického pokroku na hranici produkčních možností. Klíčová slova této kapitoly: Ekonomie, pozitivní ekonomie, normativní ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, potřeby, ekonomický statek, ekonomická vzácnost, výroba, výrobní faktor, půda, práce, kapitál, hranice produkčních možností. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodiny (teorie + řešení úloh) růvodce studiem. Mikroekonomie je jednou ze součástí ekonomie jako vědy. V první kapitole se seznámíme se základními pojmy ekonomie jako například statek, potřeby, výroba. Vymezení pojmu ekonomie má mnoho podob. Odborná literatura uvádí celou řadu definic ekonomie. Ekonomie je odvozena od řeckého slova oikos, což znamená dům a nomos, to znamená pravidlo. ro vymezení pojmu ekonomie existuje řada definic a pro naše potřeby ji vymezíme jako společenskou vědu, která se zabývá nejobecnějšími zákonitostmi ekonomického života společnosti,
10 popisuje mechanismy jejich fungování, které pomáhají pochopit logiku ekonomických procesů. definice ekonomie Definice ekonomie podle jednotlivých ekonomů: Smith: zkoumání tvorby bohatství, D. Ricardo: rozdělování výsledků výroby, J. M. Keynes: předmět ekonomie byl dále rozšířen o zkoumání podmínek zapojení těchto vzácných zdrojů do výroby, K. Engliš: pojednává o pořádku, ve kterém jednotliví lidé a celé národy pečují o udržení a zlepšení svého života, L. Robins: chování lidí ve vztahu mezi cíli a vzácnými zdroji, které mají alternativní využití,. A. Samuelson: různé způsoby využití vzácných zdrojů ve výrobě užitečných komodit a jejich rozdělení mezi různé skupiny, J. Viner: ekonomie je to co ekonomové dělají. V ekonomii používáme různé metody zkoumání ekonomické reality: teoretické zkoumání používá pro zkoumání ekonomické reality abstrakci. Vlastní proces teoretického zkoumání zahrnuje následující etapy: o definování proměnných vztahujících se ke zkoumanému ekonomickému problému, o stanovení předpokladů a podmínek, za základě kterých lze uplatnit teorii, o formulace hypotézy, o ověření pravdivosti v praxi; ekonomická analýza předpokládá racionální rozhodování člověka, který sleduje výlučně svůj vlastní zájem a cíl; člověk se musí rozhodnout mezi variantami podle toho, jaký užitek nebo jakou ztrátu mu přinesou, matematická analýza je využívána hlavně v mikroekonomii, modely ekonomické reality jedná se o zjednodušení ekonomické reality, kdy modely naznačují základní vztahy mezi proměnnými a na základě stanovených předpokladů je formulována hypotéza, která se musí potvrdit v praxi. ro vyjádření probíhajících procesů, vztahů a vazeb v ekonomii využíváme ekonomické modely. Jedná se o formalizované nebo neformalizované ilustrace (obrazy, projevy, zachycení) reálně fungující ekonomiky. Ekonomické modely i když zjednodušují realitu, vyjadřují základní vztahy mezi proměnnými a umožňují pochopit základní souvislosti ekonomického systému. Smyslem jejich používání je charakterizovat, popsat, objasnit, postihnout ekonomický systém. Modely fungují na základě určitých předpokladů. K objasnění ekonomických jevů používáme verbální vyjádření, grafické znázornění nebo také matematické vyjádření. Ekonomové zpravidla při zkoumání probíhajících jevů a procesů uplatňují metodologický individualismus (analytický individualismus), tzn. snaží se nejprve porozumět chování základních prvků systému (tj. domácností, firem apod.) a potom uvažovat o jejich interakci. Snaží se tedy odvozovat všechny teorie z mikroekonomického základu.
11 ředmětem zkoumání ekonomie je člověk s jeho neomezenými potřebami v prostředí omezených zdrojů. Ekonomie tedy zkoumá: pohnutky lidí, které je vedou k uspokojování potřeb; analyzuje způsoby, jakými je mohou uspokojit; vysvětluje ochotu lidí vyrábět. odle předmětu chování členíme ekonomii na: pozitivní ekonomii - popisuje realitu, tedy jaké je hospodářství a jak funguje a hledá zákonitosti fungování, tj. popisuje fakta a chování ekonomiky, vzdává se hodnotových soudů a stanovených cílů. Její tvrzení lze empiricky potvrdit. ozitivní ekonomie tak zkoumá ekonomický život takový jaký je a člení se na: o mikroekonomii - zkoumá chování ekonomických subjektů za různých okolností nebo situací na dílčím trhu (trh určitého statku nebo trh určitého výrobního faktoru). Odpovídá na otázky, na které musí subjekt odpovědět, aby se mohl rozhodnout jak se bude chovat v ekonomickém systému. o makroekonomii - zabývá se souhrnnými ekonomickými jevy, ekonomií jako celkem. Zkoumá pohledem subjektu, který je bezprostředním účastníkem ekonomického systému, ale také vytváří podmínky pro jeho fungování. Je základem hospodářské politiky. normativní ekonomii je východiskem zkoumání ekonomické reality, provádí hodnotové soudy a konstruuje předobraz dokonalejšího ekonomického systému, tj. vyjadřuje osobní hodnoty, nebo-li individuální představu, čeho má být dosaženo a naznačuje cíle lidského konání. Normativní ekonomie se snaží odpovědět na otázku jaká by měla být ekonomická realita, tzn. hledá modely fungování ekonomiky. Členění ekonomie - mikroekonomie - makroekonomie Mezi mikroekonomií a makroekonomií existuje vzájemný vztah: makroekonomie má mikroekonomické základy v pozadí úvah o vývoji makroekonomických veličin je představy o určitém chování mikroekonomických subjektů, což se projevuje v prolínání mikroekonomických a makroekonomických problémů a mikroekonomická východiska jsou tedy součástí výkladu makroekonomie, mikroekonomické procesy mají makroekonomický rámec fungování tzn., že rozhodování mikroekonomických subjektů je ovlivněno makroekonomickými okolnostmi. Ekonomie představuje základní obecné východisko pro další ekonomické disciplíny, kam řadíme také odvětvové (úsekové) ekonomiky jako například ekonomika dopravy, ekonomika strojírenství, ekonomika průmyslu. Ekonomické vědy můžeme členit následovně: ekonomie jako obecné východisko pro další ekonomické disciplíny, dějiny ekonomických teorií zkoumají vývoj ekonomické teorie v čase, teorie hospodářské politiky konkretizuje abstraktní závěry ekonomické teorie, využívá znalosti ekonomických zákonů k dosažení zamýšlených národohospodářských cílů, hospodářské dějiny zkoumají vývoj konkrétních hospodářských procesů v čase, Ekonomické vědy
12 hospodářský zeměpis zaznamenává vývoj hospodářských procesů z hlediska místa, účetnictví poskytuje informace o hospodářských jevech pro potřeby řízení, ekonomická statistika vyjadřuje hospodářské procesy v číslech, ekonometrie zkoumá ekonomické procesy a využívá přitom aparát matematiky a statistiky. 1.1. Základní ekonomické pojmy otřeby otřeby Ekonomie zkoumá člověka a jeho neomezené potřeby. otřeby vyjadřují pocit nedostatku, který uspokojujeme pomocí spotřeby statků, tedy ekonomických statků. Lidské potřeby jsou hnací silou lidské společnosti. Existuje jich celá řada a různé druhy. Intenzita jejich naléhavosti je různá. Každý ekonomický subjekt má svoji individuální preferenční stupnici potřeb, která je hierarchicky uspořádaná. Hierarchii potřeb vymezil A. A. Maslow v pyramidě potřeb, která vyjadřuje strukturu potřeb podle důležitosti jejich uspokojování, viz obrázek. yramida ukazuje, že musí být upokojeny základní potřeby, aby mohly být uspokojovány potřeby vyšší. Nejvyšší potřebou je potřeba seberealizace. yramida potřeb seberealizace docenění osobnosti sounáležitost jistota a bezpečí fyziologické potřeby Statky jsou výsledkem výroby, tj. procesu, v jehož rámci dochází k uvědomělé přeměně výrobních faktorů, tj. zdrojů na statky, které jsou určeny k uspokojení potřeb jednotlivce nebo společnosti. Statek Statek okud je statek volně dostupný, hovoříme o volném statku (vzduch), který je volně k dispozici v přírodě, je dostupný zdarma (bezplatně) a v jakémkoliv množství. Statek, ke kterému máme omezený přístup, nazýváme ekonomický statek. Ekonomické statky jsou vzácné, jejich nabídka je omezená a platí pro ně zákon vzácnosti: statky jsou omezené, protože nedostatek zdrojů v ekonomice neumožňuje vyrobit takové množství statků, které by uspokojilo veškeré potřeby. Vzácnost v sobě zahrnuje dvě vlastnosti: omezenost statky se vyrábějí z omezených zdrojů,
13 užitečnost je subjektivní faktor, určitý statek má pro každého spotřebitele rozdílný užitek. Celá řada statků může uspokojit naše potřeby, lidé ale vybírají ze široké škály nabízených zboží a služeb. ro uspokojení potřeby máme několik možností. Jednotlivé statky můžeme při nákupu zaměnit za jiné, neboť mají podobné užitné vlastnosti. Jedná se o tzv. substituty. K jiným statkům si musíme zakoupit další statky, například do pouzdra psací potřeby, do auta benzín, apod., jedná se o tzv. komplementy, blíže viz kapitola chování spotřebitele. Ekonomická teorie rozlišuje několik druhů statků podle různých kritérií: Členění statků podle vzácnosti: o volný statek statek, který je volně k dispozici, například vzduch, o vzácný statek statek vyskytující se v omezeném množství; lidé jsou ochotni za tyto statky platit; Členění ekonomie Členění statků podle vlivu spotřeby statku na užitek spotřebitele: o žádoucí statek spotřeba statku zvyšuje užitek spotřebitele, o nežádoucí statek spotřeba statku snižuje užitek spotřebitele; nežádoucí statek bude subjekt spotřebovávat pouze v tom případě, pokud k tomu bude donucen (pak se jedná o tzv. vázanou spotřebu), o lhostejný statek spotřeba statku nemá vliv na užitek spotřebitele; Členění statků podle vlivu změny důchodu spotřebitele na výši spotřeby: o normální statek s růstem důchodu je poptáváno větší množství statku, o luxusní statek růst poptávky po statku je větší než růst důchodu, o nezbytný statek růst poptávky po statku je menší než růst důchodu, o méněcenný statek s růstem důchodu je poptáváno menší množství statku; Členění statků podle možnosti vyloučit ze spotřeby a zmenšitelnosti statku: o veřejný statek se spotřebou dalších jednotek se statek nezmenšuje, je to nerivalitní statek, u kterého nelze nikoho vyloučit ze spotřeby, o soukromý statek statek, který nemá ani jednu vlastnost veřejného statku, o smíšený statek statek, který má pouze jednu vlastnost veřejného statku. V odborné literatuře se setkáme s členěním objektu na neužitečný nebo užitečný, viz schéma. Neužitečný statek je například shnilé jablko, tedy statek, který neumožňuje uspokojit potřeby. Užitečný statek může být: volně dostupný volný statek, je volně k dispozici v přírodě, je dostupný zdarma a v jakémkoliv množství, s omezeným přístupem ekonomický statek je ekonomicky vzácný, má dvě výše uvedené vlastnosti. Zahrnuje zboží a služby. Zboží jsou hmotné statky, člení se na spotřební (toaletní papír, benzín, ) a investiční (budova, šicí stroj, ). Služby představují nehmotné statky, k jejich spotřebě dochází v okamžiku jejich výroby (čištění oděvů, kadeřnictví, ).
14 Členění objektu Objekt neužitečný užitečný ekonomický statek služby zboží spotřební investiční V našem případě budeme používat ekonomické statky ve smyslu zboží a služby. Statky klasifikujeme také například na materiální a imateriální, viz schéma. Členění statků: Ekonomický statek materiální produktivní spotřebují se opotřebují se spotřební jednorázové spotřeby dlouhodobé spotřeby nemateriální služby ve výrobě ve spotřebě práva produktivní ve spotřebě Výroba Výroba Ekonomické statky jsou výsledkem výroby. Výroba je proces uvědomělé přeměny přírodních zdrojů, tj. výrobních faktorů (vstupů = inputů) v ekonomické statky (výstupy = outputy) potřebné pro uspokojení potřeb jednotlivce a společnosti. ro výrobu platí minimalisticko maximalistický princip, tzn. vynaložit minimum nákladů na výrobní faktory a získat maximum výstupů. Aby byla výroba efektivní, platí, že ceny výstupů musí být větší než ceny vstupů (výrobních faktorů, tj. zdrojů).
15 Hranice produkčních možností Množství statků, které je ekonomika schopna vyrobit plným využitím všech zdrojů (půdy, práce a kapitálu) a dané technologii, nazýváme hranice produkčních možností. Označujeme ji F, viz následující obrázek. Bod, který leží na F (C, D, G) znamená, že v ekonomice byla vyrobena taková kombinace dvou statků (spotřebních statků, označených S na ose x a kapitálových statků, označených R na ose y), při které ekonomika využívá plně své zdroje. Bod A ležící uvnitř F znamená, že ekonomika nevyužila k výrobě všechny zdroje a nevyrábí proto efektivně. Bod B ležící vně F znamená, že takovou produkci statků nelze z daných zdrojů vyrobit. Hranice produkčních možností Body, ležící na F značí, že ekonomika efektivně využívá své zdroje při produkci statků. Efektivnost znamená využití disponibilních zdrojů, které přináší daným ekonomickým subjektům maximální dostupnou míru uspokojení. Zdroje jsou ekonomice využívány efektivně tehdy, pokud ekonomika není schopna vyprodukovat větší množství statku R, aniž by snížila produkci statku S. okud ekonomika vyrábí na hranici produkční možností, např. v bodě D, pak při daných disponibilních zdrojích není schopna zvýšit svou produkci statku S, aniž by snížila produkci statku R (posun z bodu D do bodu G). Tzn., že k efektivnímu využívání výrobních faktorů dochází pouze tehdy, pokud se daná ekonomika pohybuje na hranici produkčních možností. rodukuje-li ekonomika kombinaci statků odpovídající bodu C, pak je produkce statku R maximální a produkce statku S nulová, jedná se tedy o krajní možnost, kdy ekonomika produkuje pouze jeden statek, a to statek R. okud by ekonomika produkovala pouze statek S jednalo by se o dob dotyku osy x a hranice produkčních možností. Hranice produkčních možností statek R C D B A G F statek S osun hranice produkčních možností umožňuje zachytit vliv technického pokroku na produkci statků v ekonomice. okud se použije nová technologie při výrobě statku R, pak dojde k posunu F 1 do F 2, křivka je dále od počátku na ose y. Dojde-li k zavedení technického pokroku při výrobě obou statků, posune se F doprava nahoru, viz obrázek.
16 osun hranice produkčních možností vlivem technického pokroku statek R F 2 F 1 statek S osun hranice produkčních možností vlivem technického pokroku statek R F 1 F 2 statek S F může v průběhu času měnit sklon i polohu. Dojde-li ke zlepšení technologie, používané při výrobě jednoho z vyráběných statků, pak se změní sklon křivky F, viz obrázek výše. Zlepšení technologie při produkci statku R, je odvětví schopno produkovat při jakémkoliv množství statku S větší množství statku R. Ekonomika bude tedy schopna vyrobit mnohem větší množství statku R a F bude strmější. Zlepšení technologie při produkci statku S by vedlo k větší produkci tohoto statku a F by se stala plošší. Hranice produkčních možností slouží také k porovnání výkonnosti jednotlivých ekonomik, kdy F 1 znamená nejméně vyspělou ekonomiku a F 3 nejvyspělejší ekonomiku, viz obrázek.
17 Hranice produkčních možností statek R F 1 F 2 F 3 Hranice produkčních možností má podobu konkávní křivky proto, že výrobní faktory jsou přemístěny z výroby statku S na výrobu statku R při klesajících výnosech z rozsahu. Výnosy z rozsahu vymezujeme jako změnu objemu výstupu vyvolanou změnou pronajímaného množství výrobních faktorů o jednu jednotku. Výrobní faktory statek S Výrobní faktory (vstupy, zdroje) jsou vzácné statky a používají se při výrobě ekonomických statků. Důchody plynoucí z vlastnictví výrobních faktorů mají motivační charakter a jsou hnací silou ekonomického systému. Výrobní faktory klasifikujeme na: primární výrobní faktory ekonomické subjekty je získávají přímo ze svého okolí, patří k nim: o půda a přírodní zdroje půdy je k dispozici omezeném množství a vlastníci získávají určitou výhodu (příjem) v podobě pozemkové renty, která je důchodem plynoucím z vlastnictví výrobního faktoru; půdu lze využívat v zemědělství, ale i jako stavební pozemek; pozemková renta proto závisí na úrodnosti i na poloze; nerostné suroviny a přírodní materiály jsou k dispozici v omezeném množství a jejich cenou je opět renta; o práce je vědomá a účelná lidská činnost, prováděná lidmi s využitím fyzických a duševních vlastností, cenou práce je mzda nebo plat; množství a kvalitu práce lze zvyšovat růstem kvalifikace a lepším vybavením práce; sekundární výrobní faktor jsou výsledkem výrobního procesu, řadíme k nim: o kapitál - statky, které prošly výrobním procesem, byly tedy vyrobeny a slouží k výrobě jiných statků, jsou určeny pro výrobní spotřebu. Rozlišujeme kapitál: hmotný (fyzický, reálný - suroviny, materiál, polotovary a výrobní zařízení), nehmotný (duševní vlastnictví) a finanční; cenou kapitálu je úrok v případě finančního kapitálu anebo zisk v případě hmotného a nehmotného kapitálu; Výrobní faktory - primární - sekundární
18 nehmotný specifická forma nehmotného kapitálu je technologie, která podporuje výrobu a ovlivňuje ostatní výrobní faktory, cenou technologie je renta. ři výrobě se člověk snaží využívat výrobní faktory co nejefektivněji. Zároveň chce z daných výrobní faktorů vyrobit co největší množství statků určených ke spotřebě anebo vyrobit dané množství ekonomických statků za použití co nejmenšího množství výrobních faktorů. Efektivnost výroby je podmíněna výnosy z výrobního faktoru. Výnosy z výrobního faktoru jsou dány poměrem vstupů k výstupům, kdy vstupem je objem použitých výrobních faktorů a výstupem objem vyprodukovaných ekonomických statků. Čím je vyšší hodnota zlomku, tím jsou výnosy z výrobního faktoru vyšší, a tím je i vyšší efektivnost výroby. Zákon klesajících výnosů Zákon klesajících výnosů vyjadřuje, že vlivem zvyšování množství jednoho z výrobních faktorů za předpokladu neměnného množství ostatních výrobních faktorů, dochází ke zpomalení tempa růstu produktu. Výrobní faktory lze při produkci používat v různé kombinaci a objemu. Vstupy mají ve firmě alternativní použití, neboť firma může vyrábět cokoliv, ale nemůže produkovat všechny statky najednou. Výnosy z rozsahu vypočteme jako změnu objemu výstupu vyvolanou změnou pronajímaného množství výrobních faktorů o jednu jednotku. Výnosy z rozsahu členíme na: rostoucí výnosy z rozsahu objem použitých výrobních faktorů vede k vyššímu tempu růstu výnosu z těchto výrobních faktorů; jinak řečeno: objem výstupu roste rychleji než množství používaných vstupů, tzn. zvýší-li firma množství všech výrobních faktorů o x procent, potom se objem vyráběné produkce zvýší o více než x procent; tvar F v případě existence pouze rostoucích výnosů z rozsahu byl vůči konvexní počátku; konstantní výnosy z rozsahu objem výstupu roste stejně rychle jako množství používaných výrobních faktorů, tzn. zvýší-li firma množství všech najímaných výrobních faktorů o x procent, objem vyráběné produkce se zvýší také o x procent; F by v případě existence pouze konstantních výnosů z rozsahu byla negativně skloněná; klesající výnosy z rozsahu růst výnosů z výrobních faktorů je nižší než růst výrobních faktorů; tedy objem výstupu roste pomaleji než množství používaných výrobních faktorů, tzn. zvýší-li firma množství všech výrobních faktorů o x procent, objem vyráběné produkce se zvýší o méně než x procent, F by byla konkávní vůči počátku. Dělba práce Výroba Výroba ekonomických statků je spojená s dělbou práce. Dělba práce je proces, který člení specializaci jednotlivců na dílčí pracovní činnosti nebo operace. Rozlišujeme: přirozenou dělbu práce historicky první forma dělby práce, znamená rozdělení pracovních činností podle přirozených dispozic, například mezi
19 muže a ženy, mezi staré a mladé, díky dělby práce se činnosti staly efektivnější, jejím cílem bylo ušetřit práci, společenskou dělbu práce probíhala oddělením pastevectví od zemědělství, vyčleněním řemesel a oddělením obchodu, dělbu práce v pracovních operacích jednotlivci se specializují na jednu pracovní operaci, kterou ovládají lépe, než kdyby dělali více operací, dělbu práce v pracovních činnostech jednotlivci se specializují na pracovní činnosti při výrobě jednotlivých statků, mezinárodní dělbu práce jedná se dělbu práce z hlediska územního, podle schopností lidí, přírodních podmínek, apod., jednotlivé oblasti se tedy specializují na jednotlivé výroby. Směna Dělba práce směřovala k nezbytnosti výměny činností mezi lidmi, tedy ke směně. Statky lze získat prostřednictvím směny na trhu. Rozlišujeme: naturální směnu tzv. barterova směna - barter, tj. přímá výměna zboží za zboží, peněžní směnu peníze jsou zvláštní statek, umožňují výměnu za zboží; jsou prostředkem směny zprostředkovávají tedy nákup a prodej; jsou všeobecným ekvivalentem; mají různou materiální podobu. Směna 1.2. Využití funkcí a jejich grafické vyjádření v ekonomii Funkce f přiřazuje hodnotám proměnných x jednoznačnou hodnotu y. Funkce vyjadřuje matematickou formulaci vztahu, kde hodnoty určitého počtu nezávisle proměnných určují hodnotu závislé proměnné. Funkci jedné proměnné y = f(x) lze zobrazit graficky, kde: Funkce f( ) vyjadřuje funkční vztah, x nezávislá proměnná (exogenní), y závisle proměnná(endogenní). ro naše účely rozlišíme: pozitivní funkce - hodnota závisle proměnné (y) s růstem hodnoty nezávisle proměnné (x) vždy roste, negativní funkce - s růstem hodnoty nezávisle proměnné (x) hodnota závisle proměnné (y) vždy klesá, lineární funkce - v případě dvou proměnných je grafickým vyjádřením lineární funkce přímka, nelineární funkce - grafickým vyjádřením příslušné funkce je křivka.
20 Grafické vyjádření funkce - lineární funkce y c y 1 B y 0 A x 1 x 0 x y y 1 B y 0 A b x 1 x 0 x Grafické vyjádření funkce - nelineární funkce y y 1 B p y 0 A X 0 x 1 x
21 y y 1 B y 0 A a x 1 x 0 x Směrnice přímky je definována jako změna proměnné na vertikální ose ku změně na horizontální ose. Kladná směrnice přímky (totéž platí pro křivku, viz křivka p) je v případě, když růst proměnné na ose x je provázen růstem proměnné na ose y. Hodnota směrnice je v tomto případě kladné číslo, protože obě veličiny se vyvíjejí ve stejném směru. Záporná směrnice přímky (totéž platí pro křivku, viz křivka a) je, pokud je růst proměnné na ose x provázen poklesem proměnné na ose y. Směrnici v tomto případě vyjadřuje záporné číslo, jelikož obě proměnné se vyvíjejí protisměrně. Sklon křivky je absolutní hodnotou směrnice křivky. Je definován jako míra změny funkce. Míra změny znamená poměr dvou změn: jak se změní závisle proměnná, změní-li se nezávisle proměnná o jednu jednotku. Sklon funkce může být: rostoucí, klesající, s proměnlivým sklonem, kdy funkce je nejprve klesající a potom rostoucí (dosahuje minima) nebo naopak (dosahuje maxima, kde sklon je roven 0), s nulovým sklonem. Směrnice přímky Sklon přímky V ekonomii používáme první derivaci funkce celkové veličiny. Jedná se o tzv. mezní veličinu, tj. přírůstek závisle proměnné vyvolaný změnou nezávisle proměnné o jednu jednotku. růměrnou veličinu vymezujeme jako podíl závisle proměnné na jednotku nezávisle proměnné. Mezi mezními a průměrnými veličinami existuje vzájemný vztah: pokud je křivka zachycující mezní veličinu pod křivkou průměrné veličiny, křivka zobrazující průměrné veličiny klesá, pokud je křivka mezní veličiny nad křivkou průměrné veličinu, křivka průměrné veličiny roste, protíná-li mezní veličina průměrnou veličinu, křivka zobrazující průměrnou veličinu ani neroste, ani neklesá, vzniká maximum nebo minimum. Funkce dosahuje svého maxima (viz obrázek, kdy funkce nejprve roste, v bodě A dosahuje maxima a potom klesá) pokud její druhá derivace je v daném bodě