Řád: DROPI (Otidiformes) Čeleď: DROPOVITÍ (Otididae)
Drop velký (Otis tarda) kriticky ohrožený druh stálý nebo přelétavý druh obývá rozsáhlé, daleko přehledné oblasti bez stromové vegetace hnízdí v porostech jetelovin, okopanin, mladého obilí v zimě se zdržuje v porostech řepky
Drop velký (Otis tarda) hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země od r. 1994 pouze nepravidelná pozorování nyní se dropi na Znojemsko opět vracejí
Největší u nás žijící pták (kohout může vážit 14-16 kg, slepice 5-8 kg).
Drop velký (Otis tarda) rozdíl mezi pohlavími také ve zbarvení - kohout na hřbetě okrově žlutý a konce per má černě páskované, hrdlo, břicho, spodní strana křídel a ocasu jsou jasně bílé, hlava šedá slepice je zbarvena spíše popelavě, nemá vous ani vzdušný vak neradi létají, když vzlétnou, je jejich let klidný a pravidelný; dokáží překonat i značné vzdálenosti pohybují se většinou po zemi (silné nohy se 3 prsty)
Na každé straně hlavy u kořene zobáku vyrůstají kohoutovi ke konci zimy tuhá, řídce ostnitá pera (dropí vous).
Znakem kohouta je rovněž krční vak (při toku je silně nafukován).
Drop velký (Otis tarda) tok dropů začíná přibližně v polovině dubna žijí polygamně, nevytvářejí páry slepice snáší na začátku května do mělkého, málo vystlaného důlku zpravidla 1-3 hnědavá skvrnitá vejce po 25-30 dnech se líhnou kuřata, v 6. nebo v 7. týdnu začínají létat matka je vodí až do podzimu mladí dropi se živí zpočátku převážně hmyzem, později rostlinnou potravou, ta zůstává u dospělých ptáků převažující potravou
Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes) Čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae)
Lyska černá (Fulica atra) obývá celou palearktickou oblast od Indie až daleko na sever, žije však i v australské oblasti u nás je nejhojnějším obyvatelem stojatých nebo velmi mírně proudících vod dospělý samec váží až 1 kg, samice asi 60 dkg
Peří má jednotný černošedý tón, zobák je bělavý, plováky jsou zelené. Nad kořenem zobáku je bílá kožní lysina.
Létá rychle, ale nerada; při nebezpečí volí raději útěk po vodní hladině.
Lyska černá (Fulica atra) živí se vodním hmyzem a jeho larvami, semeny a zelenými částmi rostlin, ryby neloví hnízdo si staví většinou na vodě z vodních rostlin v dubnu snáší 5-9 žlutavých vajec s malými černými skvrnkami inkubace 21-24 dnů mláďata se pouštějí hned na vodu a živí se sama jsou vzletná po cca 2 měsících
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) v ČR hojný druh do nadmořské výšky cca 700 m obývá stojaté a pomalu tekoucí vody s bohatou pobřežní vegetací
Hmotnost 310-456 g, červený zobák, zelené nohy. Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší (samec větší než samice).
Mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku.
Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) končetiny opatřeny dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci ve volné přírodě většinou velmi plachá dobře se ale přizpůsobuje životu v těsné blízkosti člověka
Hnízdí od dubna, snůška 4-17 vajec, inkubace 20 dní.
Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) Čeleď: RACKOVITÍ (Laridae)
Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) v ČR hojně hnízdí i protahuje preferuje rybničnaté oblasti s porosty rákosu a orobince, slepá ramena řek nebo mokřiny zdržuje se i na čerstvě zoraných polích bez pohlavního dimorfismu
V březnu, než se rozletí na hnízdiště, se přebarví celá jejich hlava až po hrdlo do tmavě hnědé.
Zimní zbarvení racků - bílá hlava s černou skvrnou.
Hnízdí ve velkých koloniích na rybnících. Snůška 3 vejce, inkubace 22-24 dní.
Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) krmivá mláďata se líhnou s prachovým peřím a jsou hned schopna pohybu; jejich prsty již jsou spojeny plovací blanou potrava: hmyz, larvy, drobní živočichové, malé ryby, vylupuje hnízda pernaté zvěře a sbírá její vejce i malá kuřátka v letních měsících více konzumuje i rostlinnou potravu (třešně, višně)
Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) Čeleď: SLUKOVITÍ (Scolopacidae)
Sluka lesní (Scolopax rusticola) výskyt v celé Euroasii u nás nejhojněji žijící sluka (odhadem zde hnízdí 2000-4000 párů) většina evropských sluk odtahuje na začátku října na jih a přezimuje ve Středomoří
Váha 210-380 g, slepičky jsou větší a těžší než kohoutci). Rezavohnědé zbarvení, zobák (píchák) 65-85mm.
Sluka lesní (Scolopax rusticola) hlavním hnízdištěm sluk u nás jsou pahorkatiny a výše položené oblasti preferuje vlhké porosty poblíž vodních toků nebo vlhké louky při večerním toku se kohoutek ozývá pískáním a hrčivých kvorkáním po páření kohoutek opouští slepičku a pokračuje v toku o hnízdo a výchovu mláďat pečuje pouze matka hnízdo vždy na zemi v mělkém, slabě vystlaném dolíku
http://www.prirodainfo.cz/zvuky.php?cislo= 167.00
Snůška 3-5 světlých vajíček s červenými a hnědými skvrnami (inkubace 20-24 dní).
Potravu tvoří hlavně kroužkovci a larvy hmyzu (sluky tzv.červíkují).
Bekasina otavní (Gallinago gallinago) u nás pravidelně hnízdí a protahuje rašeliniště, slatiniště, vlhké louky živí se červy, hmyzem, měkkýši, korýši, pavouky, semeny po potravě pátrá v mělké vodě i bahně hnízdí především v nížinách hnízdění a výchova mláďat podobné jako u s. lesní, pouze inkubační doba je 19-21 dní a o mláďata pečují oba rodiče
Na rozdíl od sluky lesní má na hlavě a svrchní straně křídel podélné světlé proužky.
Řád: MĚKKOZOBÍ (Columbiformes) Čeleď: HOLUBOVITÍ (Columbidae)
Charakteristika řádu zobák zrohovatělý pouze na špičce, báze je měkká a krytá na horní čelisti kožovitým ozobím
Charakteristika řádu stromoví ptáci, dobře se ale pohybují i na zemi výborní, rychlí a vytrvalí letci druhotně nelétaví byli zástupci čeledi drontovitých žili na ostrovech Mauricius, Rodriguez a Réunion (až 25 kg, vyhubeni člověkem v 16. a 17. století)
Vodu pijí tak, že ponoří zobák a nasávají ji bez zvednutí hlavy, pak zakloní hlavu a polknou.
Charakteristika řádu řada druhů má nápadný tok za letu hnízda zejména na větvích stromů a keřů, některé druhy i ve skalách, dutinách stromů a jeskyních, i na lidských stavbách
Charakteristika řádu snůška 1-2 bílá vejce sedí na nich oba rodiče nidikolní mláďata (líhnou se slepá a téměř holá)
Charakteristika řádu rostlinná potrava (semena a plody) dobře vyvinuté vole se 2 postranními vaky sloužícími ke změkčování tvrdé potravy i jako přechodný rezervoár zvláštní jev v době krmení mláďat sliznice volete zduří, odlupuje se a vytváří tzv. holubí mléko holubím mlékem jsou holoubata krmena několik prvních dnů (zdroj vitamínů) mládě zanoří hlavu do jícnu rodiče a pije holubí mléko stačí pouze pro vyživení 2 mláďat množivost se zvyšuje 2-4 snůškami za rok
Holub doupňák (Columba oenas) rozšířený v celé Evropě, v Asii a Africe u nás hnízdí především od nížin do středních poloh výskyt vázán na existenci starých listnatých a smíšených porostů s dostatkem doupných stromů menší než hřivnáč (váha asi 300 g a rozpětí křídel cca 63 cm)
Modravě šedý, má narudlou hruď, ale je bez bílých okrajů křídel a bez bílé skvrny na krku (na rozdíl od hřivnáče).
Holub doupňák (Columba oenas) částečně tažný, přilétá v únoru a březnu, odlétá v srpnu až říjnu do Z a J Evropy žije v párech hnízdí 2x-3x ročně hnízdo v dutinách stromů často po šplhavcích
Holub doupňák (Columba oenas) hnízdo vystlané kupkou klacíků, listů a stébel snáší 2 bílá vejce inkubace 17-18 dní rodiče mláďata krmí cca 25 dnů mláďata hnízdo opouští po dalších 3-4 týdnech potrava: semena a bobule pohlavně dospívá v prvním roce života
Holub hřivnáč (Columba palumbus) náš nejhojnější a největší divoký holub rozšířený v Evropě, v Z Asii a v S Africe původně obýval lesy všeho druhu, v posledních desetiletích se synantropizoval váha 400-500 g a v rozpětí křídel měří až 750 mm
Peří modrošedé, na křídlech vpředu s bílou obrubou. Dospělí ptáci mají po obou stranách krku bílou skvrnu, shora i zdola zelenavě lemovanou.
Holub hřivnáč (Columba palumbus) severněji žijící populace jsou tažné ta mírných zim může část populace přezimovat výrazný tok hnízdí pravidelně 2x-3x ročně řídce spletené hnízdo v korunách stromů (např. na Orknejích, kde je stromů nedostatek, na zemi) potrava: semena (žaludy, bukvice, semena ze smrkových šišek), měkkýši, žížaly, hmyz
Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) příklad expanzivního rozšiřování areálu výskytu pochází z J Asie a k nám se postupně dostala z Podunají typický synantropní druh u nás zpravidla přezimovává větší než hrdlička divoká, váží 200-220 g a rozpětí křídel dosahuje až 60 cm
Základním zbarvením je písková šeď. Na týlní straně krku má černý obojkovitý proužek, na spodní straně přerušený.
Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) hnízdí na celém území 2x-4x ročně (inkubace 14-16 dní) hnízdí na stromech, výklencích budov, na trámech, za okapy, na stožárech potrava: semena, zbytky jídel, příležitostně hmyz
Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) 160-180 g a v rozpětí křídel měří přibližně 54 cm nížiny a teplejší polohy vyskytuje se v Evropě, Malé a Střední Asii a také v saharských oázách většinou tažná, zimuje v pásu savan jižně od Sahary
Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je šedě rezavá, po stranách krku má černobílé skvrny dává však přednost parkovým, mezernatým lesům, vinicím a sadům hnízdí 1x ročně jednoduché hnízdo staví v hustých keřích poměrně nízko nad zemí 2 bílá vejce (inkubace 15-16 dní)
Řád: SOVY (Strigiformes)
Vědecká klasifikace řádu Strigiformes čeledi: sovovití (Tytonidae) sova pálená puštíkovití (Strigidae) ostatní
Charakteristika řádu většinou samostatně žijící noční živočichové živí se malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků nestravitelné části kořisti vyvrhují ve formě vývržků nenápadné maskovací zbarvení
Charakteristika řádu měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří závoj čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu sovy mají na hlavě peří kolem ušních otvorů uspořádané tak, že směřuje zvuk do ušního otvoru některé mohou tvar tohoto peří užitím svalů upravovat
Asymetrická pozice ušních otvorů umožňuje sovám lokalizaci kořisti na základě Dopplerova efektu.
Charakteristika řádu dobře vidí na dálku, a to i za velice špatných světelných podmínek na blízko však dobře nevidí a např. při porcování kořisti se řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy) na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním zorný úhel je 160 hlavu mohou otočit až o 270
Sova pálená (Tyto alba) synantropní druh typicky srdcovitý závoj protažený dolů, na obvodu bělavý, ve středu tmavší a s rezavou obrubou stejnou barvu jako obruba má i celý spodek těla
Sova pálená (Tyto alba) 220-350 g hnízdí v březnu-v dubnu hnízdo nestaví, vejce snáší skoro na holý podklad 3-6 vajec a samice na nich sedí 30-34 dnů mláďata létají asi po 50-60 dnech rozmnožování závisí na množství potravy (nadbytek snáší více vajec (až 12) nebo zahnízdí 2x do roka) hlavní potravou jsou myšovití hlodavci, za doplňkovou potravu jí slouží drobní ptáci, obojživelníci, hmyz, netopýři potravu loví v noci nízkým letem (v době krmení mláďat loví na stinných místech i ve dne)
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba)
Výr velký (Bubo bubo) naše největší sova vyhledává skalnaté lesní terény (zejména sousedí-li s polními oblastmi a poskytují dostatek potravy)
Výr velký (Bubo bubo) zbarvení žlutohnědé se širokými podélnými tmavými skvrnami na spodní straně těla na hlavě má 7-9 cm dlouhá pera, uspořádaná do podoby růžků ( ouška ) oči velké, s oranžovou duhovkou váha 1 800-2 500g
Výr velký (Bubo bubo) hnízdí na těžko dostupných skalních místech nebo v dutinách stromů tok začíná v prosinci nebo lednu snášení vajec probíhá podle počasí (březen květen) v hnízdě bývají 2-3 bílá vejce
Výřata se líhnou po 32-36 dnech a jsou pokrytá bílým prachovým peřím, létají asi po 2 měsících.
Výr velký (Bubo bubo) potrava různorodá (divoké kachny, zajíci, bažanti, koroptve, veverky, myši, vrány, křečci, ježci, sojky, dravci, drobní ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz)
Puštík obecný (Strix aluco) žije v celé Evropě kromě severních oblastí, v SZ Africe a v některých oblastech Asie na většině míst ČR je nejhojnější sovou obývá lesy jehličnaté i listnaté, háje a parky, někdy sady a zahrady tmavá duhovka oka
Zbarvení je dáno složitou kresbou šedých, hnědých a černých tónů, spodek těla je bílý s tmavými podélnými a větvenými skvrnami.
Puštík obecný (Strix aluco) vedle šedé odrůdy existuje i odrůda rezavá (i mláďata z jednoho hnízda mohou být odlišně zbarvená) středně velká sova (380-670 g) stálý druh usazuje se v dutinách stromů, opuštěných budovách nebo ve velkých ptačích budkách, v nouzi hnízdí i na zemi snůška obsahující 3-4 vejce bývá ukončena již v březnu samice usedá na vejce hned po snesení prvního (inkubace 28 dní)
Puštík obecný (Strix aluco) potrava velmi rozmanitá (savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby) potravu loví za šera a v noci nízkým letem nebo na kořist útočí z vyvýšeného místa
Kalous ušatý (Asio otus) Evropa, S Afrika, Asie, S Amerika vyskytuje se ve všech typech lesů, u nás na celém území především v nižších polohách je stálý, přelétavý i tažný (u nás zimují jedinci ze S a V Evropy)
Podobný výru, velikostí stojí mezi ním a výrečkem malým (220-350 g), má podobně jako výr prodloužená pera u uší rezavě žlutá barva peří a tmavohnědé, žebříčkovitě rozmazané skvrny.
Lesy v blízkosti otevřených krajin představují pro kalouse ušatého ideální biotop.
Kalous ušatý (Asio otus) vlastní hnízdo nestaví, využívá opuštěných hnízd začíná hnízdit v druhé polovině března samice snese ve dvoudenních intervalech 4-6 vajíček a hned na první zasedá mláďata se líhnou po 27-28 dnech potravou kalouse jsou z 80-90 % myši a hraboši (+ drobné ptactvo, hmyz)
Kalous pustovka (Asio flammeus) narozdíl od kalouse má žlutou oční duhovku a nepatrná pérová ouška 300-350 g typická je i denní aktivita a pobyt v otevřených, polních nebo stepních oblastech
Kalous pustovka (Asio flammeus) hnízdo staví na zemi samice snáší v dubnu a květnu 4-7 vajec a sedí na nich 27-29 dní potrava: drobní hlodavci, pěvci, hmyz kořist loví v letu, může se na místě třepotat jako poštolka nebo čeká u nory
Kulíšek nejmenší (Glaucidium nejmenší evropská sova obývá jehličnaté lesy S Evropy a úzký pruh, který se odtud táhne daleko do východních oblastí Asie v ČR řídce hnízdí (Krkonoše, Jeseníky, Beskydy) passerinum)
Svrchu je tmavohnědý a bíle skvrnitý, šedobílá spodní strana má tmavé příčné vlnkování a ocas, jímž kulíšek pohybuje při sezení ze strany na stranu.
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) váží 55-75 g samice koncem dubna snáší 3-6 vajec inkubace 28 dní potrava: drobní hlodavci a ptáci, ojediněle ještěrky a brouci loví v podvečer, v době krmení mláďat celý den
Sýček obecný (Athene noctua) žije v severní Africe, ve značné části Evropy a Asie obývá otevřené krajiny s řídkým stromovým porostem (parky, sady, hřbitovy a v blízkosti lidských obydlí) u nás na území celého státu sýček je ptákem s noční aktivitou, ale často ho pronásledují drobní ptáci a je možné ho vidět i ve dne
Sýček obecný (Athene noctua) malá sova, váží 130-200 g hnědá hřbetní strana je poseta bílými skvrnkami a bílý spodek těla má podélné tmavé skvrnky oči žluté, závoj nízký, výrazné "obočí
Sýček obecný (Athene noctua) páry žijí celý život v trvalém svazku hnízdo nestaví (dutiny stromů, zdí, budky) samice snáší 4-5 vajíček v březnudubnu potrava: hlodavci, drobní ptáci, plazi, obojživelníci, hmyz potravu loví za šera
Řád: PĚVCI (Passeriformes) Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae)
Krkavec velký (Corvus corax) je původním obyvatelem celé Evropy, Asie a S Afriky včetně Sahary proniká i do měst zobák je dlouhý až 8 cm
- černé zbarvení - mezi samcem a samicí nejsou patrné rozdíly - rozpětí křídel 120-130 cm a váží 1 000-1 250 g
Krkavec velký (Corvus corax) hnízdo staví v horských nebo lužních lesích na starých vysokých stromech nebo na strmých a vysokých skalách hnízdo používá po dlouhá léta, stále je upravuje, takže stavba dosahuje časem úctyhodných rozměrů hnízdí velmi brzy, vejce snáší již ke konci února, ale hlavně v březnu
Krkavec velký (Corvus corax) snůška 5-6 vajec, sedí na nich většinou jen samice asi 3 týdny mláďata vylétávají asi po 40 dnech mláďata jsou s rodiči přes celé léto, někdy i přes zimu, až do nového hnízdění
Je všežravcem, specializuje se však na zdechliny dokáže ulovit každého savce asi do velikosti zajíce a ptáka až do velikosti tetřeva přiživuje se na odpadcích u lidských sídel.
Vrána černá (Corvus corone) obývá polní lesíky, světlé lesy, parky, smetiště (v zimě) celá černá bez kovového lesku, mohutný zobák
Vrána černá (Corvus corone) tvoří celoživotní páry v květnu a červnu snáší 4-5 vajec hnízda na vysokých stromech
Vrána černá (Corvus corone) holá mláďata v prvních 6 dnech neprodukují teplo, snesou i silné ochlazení po 30-35 dnech opouští hnízdo a posedávají na okolních větvích rodina se rozpadá v červenci vrány jsou všežravci (hmyz, červi, plži, myši, ještěrky, žáby, vajíčka ptáků, bobule, obilí, mrtvé ryby atd.) netvoří kolonie jako havrani
Vrána šedá (Corvus cornix) větší než v. černá černá jsou pouze křídla, ocas, hlava a hrdlo, tělo je šedé
Vrána šedá (Corvus cornix) v severních částech areálu svého výskytu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách jedinců
Havran polní (Corvus frugilegus) žije téměř v celé Evropě, jižní hranici jeho výskytu tvoři střední Francie, severní Itálie, území dřívější Jugoslávie a Rumunsko, žije též v Asii u nás hnízdí v početných koloniích, hlavně v nížinných oblastech Čech a Slovenska, na Moravě hnízdí méně je tažný, zimuje v obrovských hejnech v jižních částech areálu
Černý jako vrána černá, ale je štíhlejší, s modrým leskem, hlava je menší a jakoby zúžená k zobáku.
Ozobí starých ptáků je lysé, ozobí letošních ptáků opeřené.
Havrani mají na stojácích krycí boční pera ve formě kalhotek.
Havran polní (Corvus frugilegus) zásadní rozdíl je ve způsobu života (havrani jsou společenští, žijí a hnízdí ve velkých seskupeních a koloniích) preferuje otevřenou krajinu s vtroušenými lesíky, starými porosty podél řek apod. hnízdní kolonie zakládají v parcích, malých lesích obklopených zemědělskými pozemky, ale i ve městech, na starých hřbitovech apod.
Hnízdní kolonie havrana polního (i přes tisíc párů).
Havran polní (Corvus frugilegus) asi v polovině května vylézají mladí z hnízd a sedávají v řadách na větvích, kde je rodiče krmí důležitá je blízkost polí, luk a pastvin s dostatečným množstvím rostlinné a živočišné (hlavně bezobratlí) potravy havran je všežravcem, většinou si však nevšímá ptačích hnízd ani lovné zvěře v zimě mohou vzniknout škody na zasetých ozimech, neboť u nás přezimovávají hejna severských havranů
Kavka obecná (Corvus monedula) žije v celé Evropě, v SZ Africe a v celé S Asii až po Tichý oceán vyskytuje se téměř na celém území našeho státu, místy velmi hojně společenský pták a ve vhodných podmínkách hnízdí v koloniích
Menší než příbuzné vrány a havran. Celá černá, ale hlavu má šedivou a na ní černou temenní čepičku.
Kavka obecná (Corvus monedula) koncem dubna a na začátku května snáší samice 4-6 modrozelených vajec, šedavě skvrnitých (duté stromy, skály, budovy ) inkubace 17-18 dnů potrava: asi ze 2/3 živočišného původu, ptáci ji sbírají jen ze země (dešťovky, slimáci, hlemýždi, hmyz, housenky, chrousti apod., někdy i mláďata drobnějších ptáků nebo vejce, zrna, bobule a plody, příležitostně též ovoce)
Sojka obecná (Garrulus glandarius) obývá celou Evropu, SZ Afriku, Sibiř a V Asii až po Čínu a Indii u nás je rozšířená na celém území žije ve všech typech lesů, nevyhýbá se větším polním lesíkům ani rozlehlým starým parkům a zahradám mezi pohlavími není vnější rozdíl sojka staví hnízdo od začátku dubna, většinou na vysokých jehličnatých stromech s hustou korunou nedaleko okraje lesa
Základní zbarvení rudošedé, černobílý ocas, na temeni hlavy jsou černobílá pírka. Vrchní křídelní krovky černě, bíle a modře pruhované.
SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius)
Sojka obecná (Garrulus glandarius) koncem dubna a v květnu snáší 5-7 šedozelených skvrnitých vajec na vejcích sedí oba rodiče 16-17 dní mláďata vylétají po 19-20 dnech a zdržují se s rodiči v okolí hnízdišť, kde většinou zimují varovný hlas sojky, jimž hlásí hlavně přítomnost člověka, je přejímán ostatními obyvateli lesa většinou stálá, ptáci ze severu v některých letech invazně táhnou na jih
Potrava: živočišná i rostlinná (hmyz, housenky, myši, mladí ptáci a jejich vejce, zdechliny, bobule, oříšky, bukvice, žaludy).
Straka obecná (Pica pica) výskyt v SZ Africe, v S Asii, v S Americe a v celé Evropě u nás žije na celém území
Černobílé zbarvení, černě zbarvené partie mají modravý a zelenavý lesk. Vnější pohlavní rozdílnost se neprojevuje.
Straka obecná (Pica pica) žije nejraději v otevřených, polních nebo lučních krajinách, parcích nebo porostech podél vodních toků vyhýbá se souvislým lesům hnízdo staví v trnitých keřích nebo v hustých korunách stromů bývá těžko dostupné (je vysoko nebo na konci slabých větví) stavěno ke konci března a počátkem dubna
Hnízdo nahoře kryté stříškou s postranním vchodem, často je vymazávané hlínou.
Straka obecná (Pica pica) samice snáší v dubnu 5-8 vajec, někdy i 10 (sama na nich sedí) inkubace 17-19 dní mláďata vylétávají z hnízda za 22-27 dní
Straka obecná (Pica pica) mladí ptáci jsou s rodiči až do příštího jara v době hnízdění s velkou oblibou ničí hnízda ptáků a vypíjejí jejich vejce (často jsou to hnízda i koroptví a bažantů) sbírá různé drobné živočichy (i mláďata ptáků) menší část její potravy tvoří potrava rostlinná
Řád: PĚVCI (Passeriformes) Čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae)
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) severní i střední Evropa většinou tažný druh parky, zahrady, okraje lesů při vlhčích loukách, pole, nebo břehy rybníků u nás pravidelně a místy hojně hnízdí (především ve středních a vyšších polohách)
Svrchní strana těla tříbarevná, má šedou hlavu a kostřec, hnědá záda, černý ocas a hnědě skvrnitou hruď.
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) v koloniích hnízdí 1-2x ročně (IV-VI) až 30 párů naráz samice snáší 4-7 vajec, na kterých sedí 12 dní potrava: hmyz, červi, plži, na podzim výhradně bobule (jalovcové nebo jeřabiny)
Řád: Pěvci (Passeriformes) Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) obývá prakticky celou Evropu ve střední Evropě je ptákem stěhovavým a koncem srpna a v září odlétají hejna do zimovišť v J Evropě a S Africe (pohroma pro olivové háje) k nám se vracejí koncem února a v první polovině března původně žil v listnatých lesích dnes žije v kulturní krajině, na polích a v polních lesících
Váží 60-90 g. Porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín.
Zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý.
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) pole nesmí být daleko od hnízd vzdálenost 0,5 km je na hranici energetických výdajů pro úspěšné vyhnízdění vyhledávají hnízdní dutiny ve starých stromech a různé budky, skalní trhliny i díry v budovách hnízdišti jsou věrní a vracejí se často do stejné budky nebo hnízdní dutiny i v dalších letech samice snáší koncem dubna a začátkem května 5 i více zelenomodrých vajíček, z nichž se za 2 týdny líhnou mláďata
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) rodiče je krmí hmyzem a mladí po 3 týdnech již opouštějí hnízdo mladí špačci se shlukují v hejna a přiživují se na zrajících třešních staří špačci zahnízdí obvykle podruhé a další mláďata vyvádějí asi v polovině července před odletem na jih se začátkem září hejna špačků slétávají do okolí vinic
Působí značné škody na zrajících hroznech.