Řád: PĚVCI (Passeriformes)

Transkript

1 Řád: PĚVCI (Passeriformes)

2 Charakteristika řádu druhy menší až střední velikosti řád se dělí na 2 podřády: křikaví a zpěvní až 2/3 známých druhů ptáků (cca druhů) většinou dobří letci adaptace na suchozemské prostředí jsou považováni za stromové ptáky díky nohám uzpůsobeným k sezení i na velmi tenkých větvích zobák bez ozobí, rozmanitého vzhledu extrémně nidikolní mláďata, líhnou se holá a slepá

3 Typicky utvářená noha, která má tři prsty postavené dopředu a silný palec dozadu.

4 Charakteristika řádu díky schopnosti vytvářet složité hlasové projevy jsou pěvci považováni za nejvyvinutější řád ptáků výskyt na celém světě (kromě moře), na pouštích i v tropických deštných lesích většina druhů řádu jsou zpěvní ptáci v krku mají složité svalstvo kontrolující hlasivky zpěvný orgán se nazývá syrinx (tvořený 1-7 svaly) některé druhy mohou vyluzovat i nelibozvučný zpěv zpěvem označují teritorium, vábí jím samec samičku k páření

5 Čeleď: ŤUHÝKOVITÍ (Laniidae)

6 Ťuhýk obecný (Lanius collurio) hnízdní areál zahrnuje většinu Evropy a zasahuje až po Z Sibiř tažný druh se zimovišti ve V a J Africe

7 Velikosti vrabce (30 g). Samec má šedou hlavu s černým pruhem od kořene zobáku za oko, hřbet hnědý, křídla černá. Samice nenápadná, svrchu hnědá, zespodu světlejší s tmavým skvrněním.

8 Ťuhýk obecný (Lanius collurio) hnízdí 1x ročně v otevřené krajině s porosty trnitých křovin, v sadech nebo na lesních okrajích samice snáší 4-6 vajec do miskovitého hnízda (husté keře do 2 m nad zemí)

9 Ťuhýk obecný (Lanius collurio) především hmyzožravý, vzácněji drobní hlodavci a ještěrky nebo jiní pěvci přebytečnou kořist napichuje na trny v okolí hnízda v létě konzumuje i plody rostlin

10 Čeleď: ŽLUVOVITÍ (Oriolidae)

11 Žluva hajní (Oriolus oriolus) Evropa kromě severu, S Afrika, v Asii zasahuje až do Mongolska tažný druh, přezimuje ve V Africe velká asi jako kos černý

12 Samec je zbarven kontrastně žlutočerně (černá jsou křídla a ocas), samice je svrchu olivově zelená se spodní stranou těla světle šedou s podélným proužkováním.

13 Žluva hajní (Oriolus oriolus) žije skrytě v hustých korunách stromů, v hájích teplých nížin a pahorkatin hnízdí 1x ročně v nižších polohách samice snáší 3-5 vajec na kterých sedí oba rodiče asi 14 dnů dlouhý zašpičatělý zobák přizpůsobený k otrhávání plodů a vybírání hmyzu z kůry stromů potrava: bezobratlí živočichové do velikosti chrousta, velkou část tvoří různé dužnaté plody

14 Košíčkovité hnízdo je spleteno z trav, lýka, peří a mechu a je umístěno ve vidlici větví vysoko v korunách stromů.

15 RADeM0

16 Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae)

17 Sojka obecná (Garrulus glandarius) obývá celou Eurasii (kromě severu), zasahuje i do S Afriky u nás je rozšířená na celém území ve všech typech lesů stále více proniká do měst stálý nebo přelétavý druh mezi pohlavími není vnější rozdíl

18 Základní zbarvení rudošedé, černobílý ocas, na temeni hlavy jsou černobílá pírka. Známá jsou "sojčí pírka'', vrchní křídelní krovky černě, bíle a modře pruhované.

19 Sojka obecná (Garrulus glandarius) sojka staví hnízdo od začátku dubna, většinou na vysokých stromech s hustou korunou koncem dubna a v květnu snáší 5-7 šedozelených skvrnitých vajec na vejcích sedí oba rodiče dní mláďata vylétají po dnech a zdržují se s rodiči v okolí hnízdišť, kde většinou zimují potrava: živočišná i rostlinná (hmyz, housenky, hraboši, myši, mladí ptáci a jejich vejce, zdechliny, žaludy celé je polyká)

20 Straka obecná (Pica pica) Evropa, velká část Asie, S Afrika a západ S Ameriky v ČR hnízdí na celém území, hojnější je v nižších polohách žije nejraději v otevřených, polních nebo lučních krajinách, parcích nebo porostech podél vodních toků vyhýbá se souvislým lesům, proniká do měst

21 Černobílé zbarvení, černě zbarvené partie mají modravý a zelenavý lesk. Vnější pohlavní rozdílnost se neprojevuje. Hmotnost g.

22 Straka obecná (Pica pica) stálý druh hnízdo staví v trnitých keřích nebo v hustých korunách stromů bývá těžko dostupné (je vysoko nebo na konci slabých větví) stavěno ke konci března a počátkem dubna

23 Hnízdo nahoře kryté stříškou s postranním vchodem, často je vymazávané hlínou.

24 Straka obecná (Pica pica) samice snáší v dubnu 5-8 vajec, někdy i 10 (sama na nich sedí) inkubace dní mláďata vylétávají z hnízda za dní potrava rostlinná i živočišná

25 Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) je původním obyvatelem tajgy, obývá celou S část evropské části Ruska a Sibiře a pohoří střední Asie v Evropě žije v souvislých horských lesích a v celé Skandinávii u nás stálý, v létě a na podzim i mimo les (sady, porosty lísek) v ČR nepočetně hnízdí v jehličnatých lesích

26 Velký asi jako sojka. Základní barva je černohnědá; kromě ocasu a křídel je pokryt bílými kapkovitými skvrnami.

27 Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) hnízdí již v únoru až v březnu samice snáší 3-4 vejce a sedí asi 16 dní mladí ptáci opouštějí hnízdo po dnech převládá rostlinná potrava, hlavně semena a plody živí se také hmyzem a příležitostně vyloupí i ptačí hnízdo s vejci nebo i s mláďaty

28 Vrána černá (Corvus corone) Z a střední Evropa, střední a V Asie, S Afrika u nás se kříží s v. šedou stálý nebo potulný druh celá černá, mohutný tmavý zobák, žádné kalhotky (na rozdíl od havrana)

29 Vrána černá (Corvus corone) obývá polní lesíky, světlé lesy, parky, smetiště (v zimě) tvoří celoživotní páry v květnu a červnu snáší 4-5 vajec hnízda na vysokých stromech

30 Vrána černá (Corvus corone) holá mláďata v prvních 6 dnech neprodukují teplo, snesou i silné ochlazení po dnech opouští hnízdo a posedávají na okolních větvích vrány jsou všežravci (hmyz, červi, plži, myši, ještěrky, žáby, vajíčka ptáků, bobule, obilí, mrtvé ryby atd.) netvoří kolonie jako havrani

31 Vrána šedá (Corvus cornix) větší než v. černá černá jsou pouze křídla, ocas, hlava a hrdlo, tělo je šedé

32 Vrána šedá (Corvus cornix) v severních částech areálu svého výskytu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách jedinců

33 Havran polní (Corvus frugilegus) žije téměř v celé Evropě, jižní hranici jeho výskytu tvoři střední Francie, severní Itálie, území dřívější Jugoslávie a Rumunsko, žije též v Asii u nás hnízdí v početných koloniích, hlavně v nížinných oblastech Čech a Slovenska, na Moravě hnízdí méně je tažný, zimuje v obrovských hejnech v jižních částech areálu

34 Černý jako vrána černá, ale je štíhlejší, s modrým leskem, hlava je menší a jakoby zúžená k zobáku.

35 Ozobí starých ptáků je lysé, ozobí letošních ptáků opeřené.

36 Havrani mají na stojácích krycí boční pera ve formě kalhotek.

37 Havran polní (Corvus frugilegus) havrani jsou společenští, žijí a hnízdí ve velkých koloniích preferuje otevřenou krajinu s vtroušenými lesíky, starými porosty podél řek apod. hnízdí s oblibou na vysokých, starých listnatých stromech doba a průběh hnízdění, počet vajec a doba inkubace je stejná jako u vran havran je všežravcem v zimě mohou vzniknout škody na zasetých ozimech, neboť u nás přezimovávají obrovská hejna severských havranů

38 Hnízdní kolonie havrana polního (i přes tisíc párů).

39 Krkavec velký (Corvus corax) silně ohrožený druh je původním obyvatelem celé Evropy, Asie a S Afriky včetně Sahary ze střední a Z Evropy byl v minulosti vytlačen, ale v současné době se vrací zpět a hnízdí na Šumavě, v Jeseníkách, Beskydech a na V Slovensku ve zvýšené míře proniká i do měst

40 - černé zbarvení - mezi samcem a samicí nejsou patrné rozdíly - rozpětí křídel cm a váží g

41 Krkavec velký (Corvus corax) hnízdo staví v horských nebo lužních lesích na starých vysokých stromech (rád si vybírá buky) nebo na strmých a vysokých skalách hnízdo používá po dlouhá léta, stále je upravuje, takže stavba dosahuje časem úctyhodných rozměrů hnízdo upravuje a staví pouze samice, samec nosí stavební materiál hnízdí velmi brzy, vejce snášejí již ke konci února, ale hlavně v březnu

42 Krkavec velký (Corvus corax) snůška 5-6 vajec, sedí na nich většinou jen samice asi 3 týdny mláďata vylétávají asi po 40 dnech mláďata jsou s rodiči přes celé léto, někdy i přes zimu, až do nového hnízdění páry žijí v pevném svazku po celý život výborný zrak

43 Je všežravcem, specializuje se však na zdechliny dokáže ulovit každého savce asi do velikosti zajíce a ptáka až do velikosti tetřeva. Přiživuje se na odpadcích u lidských sídel.

44 E1VSI0

45 Kavka obecná (Corvus monedula) silně ohrožený druh žije v celé Evropě, v SZ Africe a v celé S Asii až po Tichý oceán vyskytuje se téměř na celém území našeho státu, místy velmi hojně společenský pták a ve vhodných podmínkách hnízdí v koloniích

46 Podstatně menší než příbuzné vrány a havran. Celá černá, ale hlavu má šedivou a na ní černou temenní čepičku.

47 Kavka obecná (Corvus monedula) hnízdo staví v dutých stromech, ve skalách, starých lomech, na vápencových útesech, dále na budovách, ve věžích, hradech a zříceninách koncem dubna a na začátku května snáší samice 4-6 modrozelených vajec, šedavě skvrnitých sedí na nich většinou jen samice; samec nosí potravu a občas na krátkou dobu samici vystřídá inkubace dnů potrava: asi ze 2/3 živočišného původu, ptáci ji sbírají jen ze země (dešťovky, slimáci, hlemýždi, hmyz, housenky, chrousti apod., někdy i mláďata drobnějších ptáků nebo vejce, zrna, bobule a plody, příležitostně též ovoce)

48 Čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae)

49 Sýkora babka (Poecile palustris) hojná (v lesích smíšených a listnatých) převládá barva tmavošedá na hřbetě a křídlech celá hlavička je, kromě bílých tváří, černá břicho a celá spodní část těla je světle krémová

50 Sýkora koňadra (Parus major) hojná v lese, zahradách, parcích, alejích i zelených pásech sídlišť naše největší sýkora (15-24 g) sčernou hlavou, bílými lícemi a žlutou spodinou hřbet zelenavý, křídla a ocas modrošedé, v křídle bílá páska.

51 Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) o něco menší než koňadra ve zbarvení převládá světle modrá barva, zejména na hlavě, křídlech a ocase podobná koňadře (žluté břicho, olivově nazelenalý hřbet a bílé tváře) temeno hlavy není černé jako u koňadry, ale modré

52 Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus) je hojným obyvatelem jehličnatých porostů drobná sýkora s černou chocholkou na hlavě, s bílými, černě lemovanými tvářemi a s hnědošedým hřbetem

53 Sýkora uhelníček (Periparus ater) menší než modřinka celkovým zbarvením připomíná malou koňadru žije v jehličnatých lesích, kde je dosti hojná, pokud má dostatek příležitosti ke hnízdění

54 Čeleď: SKŘIVANOVITÍ (Alaudidae)

55 Skřivan polní (Alauda arvensis) hnízdí v kulturních stepích, polích a loukách, vzácně i na horských svazích pobíhá po zemi, v nebezpečí se přitiskne na zem

56 O něco větší než vrabec domácí, zemitě hnědý s černými podélnými čárkami. Vnější ocasní pera jsou bílá, temenní pera jsou částečně zdvižená, takže tvoří nevýraznou chocholku.

57 Skřivan polní (Alauda arvensis) hnízdí v dubnu až červenci 2x ročně hnízdo je důlek v půdě volně vystlaný stébly a kořínky samice snáší 3-5 žlutozelených, hustě černě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu asi 3 týdnů mláďata opouštějí hnízdo dříve než jsou schopná letu potrava: semena, zelené části rostlin a hmyz částečně tažný pták, naši jedinci zimují v jižnější Evropě a k nám někdy přilétají populace ze severu

58 Čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae)

59 Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) rozšířena v Evropě, velké části Asie, S Americe a S Africe tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá v dubnu a odlétá na přelomu září a října (shromažďování na drátech el. napětí)

60 Dlouhý vidličnatý ocas, rezavě hnědé hrdlo a tmavě modrolesklá svrchní strana těla, spodní strana těla je bílá. Samec se od samice liší delšími ocasními pery.

61 Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) hnízdí v obydlených kulturních krajinách, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat hnízdí v květnu až srpnu 2-3krát ročně hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek a vystlané stébly a peřím

62 Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) hnízda původně ve skalách, dnes i v lidských obydlích (i v místnostech, kde se zdržují lidé) samice snáší 4-5 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí po dobu dní a mláďata krmí oba rodiče po dobu dnů potrava: létající hmyz

63 Jiřička obecná (Delichon urbicum) naše jiřičky zimují v tropické Africe, kam odlétají v září a vracejí se ve druhé polovině dubna

64 Menší než vlaštovka, s krátkým a méně vykrojeným ocasem a bílou spodní stranou těla, nad ocasem bílá skvrna.

65 Na rozdíl od vlaštovky hnízdí jiřička většinou na vnějších stěnách budov (pozůstatek původního způsobu hnízdění ve skalách). Hnízdo z bláta bývá více uzavřené, polokulovité, často je více hnízd u sebe.

66 Jiřička obecná (Delichon urbicum) v jednom roce může hnízdit i 2x samička snáší 4-5 bílých vajíček a zahřívají je střídavě oba rodiče, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat loví létající hmyz rozdíl ve způsobu lovu potravy (vlaštovky létají většinou nízko nad zemí, jiřičky loví vzdušný plankton; často loví tak vysoko, že je sotva můžeme rozlišit)

67 Vlaštovka obecná, jiřička obecná a Vlaštovka břehule říční

68 Čeleď: MLYNAŘÍKOVITÍ (Aegithalidae)

69 Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) jedna z nejmenších sýkor od ostatních se výrazně liší dlouhým, tmavým, bíle lemovaným ocáskem a bílou hlavou

70 Na rozdíl od ostatních sýkor nehnízdí v dutinách, ale staví si uzavřené hnízdo.

71 Čeleď: KRÁLÍČKOVITÍ (Regulidae)

72 Králíček obecný (Regulus regulus) rozšířený v Evropě až do Střední Asie v ČR početně na celém území v Evropě částečně tažný, u nás stálý

73 Náš nejmenší druh (4-8,5 g). Svrchní strana těla nazelenalá, na křídlech 2 bělavé proužky. Samec má na temeni žlutý, černě lemovaný proužek s oranžovým středem. Samici oranžový střed chybí.

74 Králíček obecný (Regulus regulus) obývá jehličnaté (SM) lesy všech poloh kulovité hnízdo vpletené mezi tenké visící větvičky SM tlustostěnné, otevřené směrem vzhůru, spletené z mechů a pavučin hnízdění 2x ročně 7-10 skvrnitých vajec (inkubace dní) potrava: především hmyz a pavoukovci

75 Čeleď: STŘÍZLÍKOVITÍ (Troglodytidae)

76 Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) Eurasie, sever S Ameriky v ČR běžný na celém území tažný druh (naši ptáci táhnou do Francie a Itálie)

77 Po králíčcích náš druhý nejmenší pták (8,5-12,5 g) s krátkým, téměř stále vztyčeným ocáskem. Shora hnědý, tmavě páskovaný, zespodu světlejší s hnědým skvrněním.

78 Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) zdržuje se v hustých porostech, z nichž vyletuje zřídka obývá všechny typy lesů, zeleň u vodních toků, parky hnízdo je kulovití stavba s postranním vchodem ve spleti kořenů a větví, pod vývraty či břehy potoků hnízdí 2x ročně (5-7 bílých, červenohnědě tečkovaných vajíček, inkubace dní) potrava téměř výhradně živočišná (hmyz, pavouci, sekáči, červi a drobní plži)

79 Čeleď: BRHLÍKOVITÍ (Sittidae)

80 Brhlík lesní (Sitta europaea) výskyt v Evropě a Asii v ČR běžně žije v lesích, sadech, parcích a zahradách stálý druh, po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám po kmeni se pohybuje hlavou dolů (i při vyklovávání hmyzu zpod kůry)

81 Velký jako vrabec, svrchu šedomodrý, spodek těla má světle červenohnědý, před oko se táhne výrazný černý pruh.

82 Hnízdí v dutinách i ptačích budkách (zmenšuje vletový otvor nalepením směsi hlíny, bláta a slin proti vetřelcům.

83 BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea) vnitřek dutiny vystýlá drobnými třískami a šupinkami kůry hnízdí jednou v roce, má 5-8 bílých, červeně kropenatých vajíček mladí brhlíci opouštějí hnízdo po 4 týdnech, jsou ihned velmi čilí hmyzožravý druh, v zimě se brhlík živí i semeny lesních dřevin, rád navštěvuje krmítka na zimu si střádá různé plody do kmenové kůry, případně i do země zůstává věrný místu svého vylíhnutí prakticky po celý život

84 Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)

85 Špaček obecný (Sturnus vulgaris) obývá celou Eurasii u nás je částečně tažný, naši špačci táhnou do Středomoří menší hejnka někdy přezimují žije na celém území, nejpočetněji v nízkých až středních polohách

86 Špaček obecný (Sturnus vulgaris) váží g porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín přes zimu se na břiše objevuje husté bílé skvrnění, které je u samic zastoupeno ve větší míře zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý

87 Špaček obecný (Sturnus vulgaris) vyhledávají hnízdní dutiny ve starých stromech a různé budky, skalní trhliny i díry v budovách (hnízdí 2x ročně) hnízdišti jsou věrní a vracejí se často do stejné budky nebo hnízdní dutiny i v dalších letech samice snáší koncem dubna a začátkem května 5 i více zelenomodrých vajíček, z nichž se za 2 týdny líhnou mláďata

88 Čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae)

89 Kos černý (Turdus merula) většina Evropy, část Asie a severozápadní Afrika včr běžně hnízdící druh na celém území v ČR byl původně tažným druhem, nyní je z velké části stálý tažní kosi zimují v JZ Evropě původně lesní druh, dnes proniká i do měst

90 Samec celý černý, od léta do zimy má tmavý zobák, který během zimy mění jeho zbarvení na oranžově žluté. Žlutý oční kroužek.

91 Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí.

92

93 Kos černý (Turdus merula) páry hnízdí 2-3x ročně hnízdo ve větvích, na zemi či budovách staví samice z trávy, mechu, větviček a listí uvnitř je různě silná vrstva hlíny, výstelku tvoří jemná tráva a kořínky

94 Samice snáší 4-6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi 2 týdny je přikrmují.

95 Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech i spodině těla.

96 Drozd kvíčala (Turdus pilaris) severské kvíčaly se postupně rozšířily i do střední Evropy parky, zahrady, okraje lesů při vlhčích loukách, pole, nebo břehy rybníků částečně tažný a zimní host

97 Svrchní strana těla tříbarevná, má šedou hlavu a kostřec, hnědá záda, černý ocas a hnědě skvrnitou hruď.

98 Drozd kvíčala (Turdus pilaris) v koloniích hnízdí 1-2x ročně v korunách listnáčů či borovic staví hluboké hnízdo samice snáší 4-7 vajec, na kterých sedí 12 dní potrava: hmyz, červi, plži, na podzim výhradně bobule (jalovcové nebo jeřabiny) proti vetřelcům se kvíčaly brání tím, že na nepřítele vrhají v letu trus, který slepí peří útočníka, který je pak neschopen letu

99 Drozd zpěvný (Turdus philomelos) rozšířen po celé Evropě a ve velké části Asie hojný ve smíšených a listnatých lesích, zahradách a parcích tažný druh hnízdí většinou 2x v roce

100 Horní strana těla hnědá, hruď a břicho je smetanově žluté s hnědými skvrnami. Dá se zaměnit s d. brávníkem, tomu ale velké hnědé skvrny dosahují až na břicho.

101 Hnízdo spletené ze stébel, kořínků a suché trávy, uvnitř vymazané blátem smíšeným se slinami, si staví na stromech a keřích. 3-5 vajíček (inkubace 14 dní).

102 Drozd brávník (Turdus viscivorus) většina Evropy a část Asie v ČR je pravidelně hnízdícím druhem na celém území naši brávníci jsou tažní se zimovišti v JZ Evropě na jejich místě se v zimě objevují ptáci ze severu

103 Náš největší drozd. Svrchní část těla šedohnědá s olivovým nádechem a světlými lemy na perech hřbetu, kostřece a křídel. Spodní část těla je bílá se žlutohnědým nádechem.

104 Na horní části hrudi a hrdle jsou velké černé klínovité skvrny, na spodní části hrudi a bocích jsou skvrny okrouhlé.

105 Drozd brávník (Turdus viscivorus) hnízdí 1-2x ročně ve větších jehličnatých lesích s mýtinami hnízdo staví ze stonků, klacíků a kořenů vysoko na stromech na 3-5 vejcích sedí samice 14 dnů potrava: hmyz, plži, červi, žížaly a bobule

106 Čeleď: LEJSKOVITÍ (Muscicapidae)

107 Červenka obecná (Erithacus rubecula) většina Evropy, odkud zasahuje v západní Sibiři do Asie, a také SZ Afrika v ČR početně hnízdí na celém území od nížin vysoko do hor převážně tažná se zimovišti v JZ Evropě a S Africe ojediněle přezimuje

108 Menší než vrabec. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku.

109 Mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu.

110 Červenka obecná (Erithacus rubecula) živí se drobným hmyzem a larvami, členovci nebo pavoukovci na podzim hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu hnízdí od dubna do července 2x ročně 5-6 bílých, červeně skvrnitých vajec inkubační doba dní, sedí pouze samice

111 Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) veliký asi jako vrabec domácí ale štíhlejší výskyt: Evropa, Asie, Afrika od Sahary k jihu tažný pták zimující v Africe

112 Shora skvrnitě hnědý, s bílým nadočním proužkem, břicho bílé, kostřec rezavý. Samec má modrou skvrnu na prsou lemovanou černým a rezavým proužkem. Uprostřed modrého pole je červená skvrna.

113 Samička má na hrudi nepravidelnou černou kresbu.

114 Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) zdržuje se převážně na zemi v ČR hnízdí pouze v porostech kleče v Krkonoších (15-30 párů) hnízdí v dubnu až červnu 1x ročně hnízdo je na zemi v křovinách a vegetaci a je vybudováno ze stébel, listů a kořínků 5-6 jemně rezavě žlutě tečkovaných vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu asi dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 14 dnů potrava: hmyz a bobule

115 Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula)

116 mubo

117 Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) téměř celá Evropa a dále na východ až po západní Asii, severozápadní Afrika v ČR hnízdí na většině území od nížin po hřebeny hor tažný druh zimující v subsaharské Africe

118 Velikosti menšího vrabce. Samec má bílé čelo, černé hrdlo a líce a rezavě červenou hruď.

119 Samice svrchu šedohnědá, naspodu krémová s bělavou bradou.

120 Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) nápadný je trhavými pohyby těla a ocasu hnízdí v krajině s řídkým stromovím, v parcích i lesích, v zahradách a sadech v květnu až červenci 2x ročně hnízdo bývá v dutinách stromů, v městském prostředí i na budovách samice snáší 5-7 modrozelených vajec, na kterých sedí sama po dobu asi dní potrava hmyz a bobule

121 Čeleď: SKORCOVITÍ (Cinclidae)

122 Skorec vodní (Cinclus cinclus) v ČR žije u mělkých, rychleji tekoucích vodních toků většinou v lesním prostředí stálý druh

123 Velikosti kosa, avšak s krátkým ocasem a zavalitým tělem. Hlava hnědá, hřbet a křídla černohnědá, přední polovina spodiny bílá, zadní červenohnědá.

124 Čeleď:VRABCOVITÍ (Passeridae)

125 Vrabec polní (Passer montanus) žije v polnaté krajině se sady, alejemi, remízy a v nepříliš rozsáhlých listnatých a smíšených lesích a parcích stálý až potulný druh

126 Menší než v. domácí. Na hlavě je kaštanově hnědá čepička v týlu ohraničená bílým límečkem, na bílých tvářích černá poloměsíčitá skvrna. Hřbet hnědý, bílá křídelní páska, malý černý podbradek, uzdička a zobák.

127 Vrabec domácí (Passer domesticus) jeden z nejrozšířenějších druhů na světe výskyt v Eurasii, uměle vysazen v Americe, subsaharské Africe, Austrálii a na Novém Zélandu podobně jako kos černý se přizpůsobil životu ve městech stálý druh, žije v početných hejnech

128 Výrazný pohlavní dimorfismus

129 Samec má špinavě šedou břišní část těla, svrchní stranu hnědou v různých odstínech s černými skvrnami a jednou větší bílou v úrovni hrdla. Na hrdle černá skvrna a proužek.

130 Samice jsou znatelně méně nápadné, šedohnědé, svrchu tmavší. V létě mají obě pohlaví modročerný zobák a hnědé končetiny, v zimě zobák nažloutle hnědý.

131 Vrabec domácí (Passer domesticus) živí především rostlinnou stravou, příležitostně krmením pro hospodářská zvířata nebo odpadky z domácností mláďata krmí drobným hmyzem ročně má 2-4 snůšky hnízdo staví nejčastěji pod okapy, v puklinách ve zdech nebo ve skalách, v hustých popínavých rostlinách na domech, na keřích a stromech hnízda jsou většinou neúhledná a postavená z větviček od května do srpna klade 5-6 černě skvrnitých modrobílých nebo bledě zelených vajec (inkubace dní)

132 Čeleď: BRKOSLAVOVITÍ (Bombycillidae)

133 Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) rozšířen v Evropě, Asii a S Americe hnízdní areál je v S Evropě v pásmu severského lesa, v zimě však někdy zalétá ve velkých hejnech do střední Evropy hnízdí v květnu až červnu jednou ročně tažný pták přezimující v zimě u nás

134 Načervenale hnědý se špičatou chocholkou, černou bradou a hrdlem a bílou a žlutou kresbou na křídlech a ocase.

135 Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) hnízdo z větviček, lišejníků a stébel spoře vystlané peřím a srstí je umístěno na stromech samice snáší 4-6 šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče potrava: v létě mouchy, v zimě téměř výlučně bobule

136 Čeleď: SÝKOŘICOVITÍ (Panuridae)

137 Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) částečně tažný pták hnízdí vzácně v rozsáhlých rákosinách u jezer a rybníků v dubnu až červenci, dvakrát ročně hnízdo je hluboká miskovitá stavba z rákosových listů umístěná v rákosí nízko nad vodou samice snáší 5-7 bílých, řídce černě tečkovaných vajec, na kterých sedí oba rodiče asi po dobu 12 dnů potrava: hmyz, v zimě semena

138 Menší než vrabec domácí. Dlouhý ocas, samec má popelavou hlavu a mohutný vous, samice má hlavu hnědou a nemá vous.

139 Čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae)

140 Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) celá Evropa, část Střední Asie a severní Afrika včr jeden z nejpočetnějších druhů s celoplošným rozšířením u nás převážně tažná (zimoviště ve Středomoří) značný počet pěnkav, zvláště samců u nás zimuje

141 Velikosti vrabce. Samec ve svatebním šatu má makově šedou hlavu a vínově červené líce, stejně jako prsa. Břicho bělavé, kostřec mechově zelený.

142 Samice jednotvárně zelenavě šedá. U obou pohlaví v křídle 2 příčné bílé proužky.

143 Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) lesy všech typů, ale všechna prostředí se stromy a keři od nížin až po subalpínské pásmo hnízdo bývá na stromech a keřích je to úhledná stavba z mechu, lišejníků, trávy, kořínků a pavučin staví jen samice, která také sama inkubuje 4-5 šedočervených vajec s černohnědými skvrnami doba inkubace je dní páry hnízdí 2x za sezónu složení potravy se během roku mění (v hnízdním období převládá hmyz, od léta semena

144 Zvonek zelený (Chloris chloris) obývá lesní okraje i otevřenou krajinu s křovinami, v poslední době ale spíše zahrady, parky a hřbitovy naši zvonci jsou stálí i tažní, ti zimují ve Středomoří

145 Velikosti vrabce, převážně zelený, se žlutým okrajem křídla a dolní poloviny ocasních per. Samice je spíše šedozelená až šedohnědá s méně výraznou žlutí.

146 Zvonek zelený (Chloris chloris) miskovité hnízdo ve větvích stromů a keřů obsahuje 4-6 vajec sedí na nich jen samice dní, mláďata krmí oba rodiče na hnízdě dní páry hnízdí zpravidla 2x ročně

147 Stehlík obecný (Carduelis carduelis) původně ptákem světlých okrajů listnatých a smíšených lesů, dnes dává přednost otevřené krajině s rozptýlenou zelení, parkům, zahradám a hřbitovům u nás je částečně tažný, asi polovina populace tráví zimu ve Středomoří

148 Menší než vrabec, velmi pestře zbarvený. Na černobílé hlavě je červená maska, včerném křídle žluté pole, hřbet a strany prsou jsou hnědé, zbytek spodiny bílý.

149 Stehlík obecný (Carduelis carduelis) úhledné, pečlivě spletené hnízdo staví vysoko ve větvích samice snáší většinou 4-5 vajíček inkubuje je sama dní, stejně dlouho pečují oba partneři o mláďata na hnízdě páry hnízdí 2x-3x ročně

150 Křivka obecná (Loxia curvirostra) areál rozšíření protíná nejen celou Eurasii, ale i S Ameriku stálý a přelétavý druh přesuny mohou mít charakter invazí, probíhají různými směry a do různých vzdáleností v závislosti na úrodě šišek vázána na jehličnaté lesy (hlavní zdroj potravy, kterým jsou semena šišek)

151 Silný zobák, jehož horní a dolní čelist jsou před špičkou překřížené.

152 Dospělý samec na většině těla cihlově červený, křídla a ocas černohnědé, břicho šedavé.

153 Samice šedozelená, svrchu nenápadně skvrnitá.

154 Křivka obecná (Loxia curvirostra) hnízdí celý rok, hlavním hnízdním obdobím je prosinec až květen hnízdo staví vysoko na jehličnatých stromech na snůšce 3-4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí mláďata krmí nejprve jen samice, pak se přidává i samec

155 WG9bg0

156 Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) rozšíření - Eurasie kromě nejsevernějších částí v ČR je běžným, plošně rozšířeným druhem obývá především jehličnaté a smíšené lesy spíše ve vyšších polohách potrava: semena a pupeny stálý a částečně tažný pták (severské populace)

157 Větší než vrabec domácí s krátkým mohutným zobákem a černou vrchní částí hlavy. Přes křídlo má nápadnou bílou pásku. Samec má červenou hruď, šedá záda a bílý kostřec.

158 Samice je převážně načervenale šedá.

159

160 Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) obývá listnaté, zejména dubové a habrové lesy, remízy, ve městech velké zahrady, parky a hřbitovy naši ptáci jsou převážně tažní, přezimují v jihozápadní Evropě hnízdí většinou 1xročně miskovité hnízdo je na stromě, snůšku 4-6 vajec inkubuje jen samice dní potrava je převážně rostlinná, silným zobákem rozloupne i nejtvrdší pecky

161 Velikosti špačka, s mohutným tělem a silným kuželovitým zobákem, který je zjara modravý, později žlutohnědý.

162 Tělo je v různých odstínech hnědé. Křídla, brada a okolí oka černé. Přes křídlo se táhne příčný bílý pruh. Obě pohlaví jsou podobná, samice je matněji a méně výrazněji zbarvená.

163