SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH OSOB

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH OSOB The Social Security for Transmigrate Persons Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D. Autor: Lucie TÓTHOVÁ Brno, 2013

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2012/2013 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: TÓTHOVÁ Lucie Veřejná ekonomika a správa SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH OSOB The Social Security for Transmigrate Persons Zásady pro vypracování Cíl práce: Cílem práce je analýza systému sociálního zabezpečení z hlediska migrujících osob, a to migrantů - cizinců v ČR a dále migrujících osob ve vybraných zemích EU. Dalším cílem práce je zjistit, jakou roli v koordinaci představuje EU v oblasti zabezpečení migrujících osob. Postup práce a použité metody: 1. Koordinace systému sociálního zabezpečení v rámci EU - historický vývoj, geneze, mezinárodní dokumenty 2. Zabezpečení migrantů v rámci sociálního zabezpečení ČR. 3. Zabezpečení migrantů ve vybraných zemích EU. 4. Zhodnocení zabezpečení migrantů v rámci jedntlivých sociálních systémů EU Použité metody: deskripce, komparace, sběr dat, analýza.

Rozsah grafických prací: dle pokynů vedoucího práce Rozsah práce bez příloh: 35 45 stran Seznam odborné literatury: ČERNÁ, Jana a Antonín VACÍK. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 222 s. ISBN 80-86898-14-8. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. xx, 229 s. ISBN 9788074004391. GREGOROVÁ, Zdeňka a Irena PÍCHOVÁ. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 167 s. ISBN 80-210-2729-0. Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D. Datum zadání bakalářské práce: 28. 11. 2012 Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne 28. 11. 2012

Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí bakalářské práce: Lucie Tóthová Sociální zabezpečení migrujících osob The Social Security for Transmigrate Persons Veřejná ekonomie Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D. Rok obhajoby: 2013 Anotace Předmětem bakalářské práce Sociální zabezpečení migrujících osob je analýza systému sociálního zabezpečení z hlediska migrujících osob. V první části je nastíněn historický vývoj koordinace systémů sociálního zabezpečení EU včetně mezinárodních dokumentů upravujících tuto oblast. Jsou zde uvedeny základní čtyři principy zajišťující úspěšnou aplikaci koordinace. Druhá část je zaměřena na systém sociálního zabezpečení v České republice a na práva a povinnosti migrantů cizinců v ČR. Ve třetí části jsou analyzovány systémy sociálního zabezpečení ve Velké Británii a v Německu, a to z hlediska práv a povinností českých migrantů v těchto zemích. Annotation The aim of submitted bachelor s thesis "Social Security for Transmigrate Persons" is an analysis of the social security system in terms of migrants. The first part outlines the historical development of the coordination of EU social security, including international documents in this area. There are basic four principles to ensure successful application of coordination. The second part focuses on the social security system in the Czech Republic and the rights and obligations of migrants foreigners in the Czech Republic. In the third part there are analyzed the social security systems in the United Kingdom and Germany, and the rights and obligations of Czech immigrants in these countries. Klíčová slova Sociální zabezpečení, migrující osoba, migrant, systém sociálního zabezpečení, koordinace sociálního zabezpečení. Keywords Social security, transmigrate person, migrant, welfare system, coordination of social security.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Sociální zabezpečení migrujících osob vypracovala samostatně pod vedením své vedoucí Ing. Mirky Wildmannové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně 20. 4. 2013 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí Ing. Mirce Wildmannové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Dále děkuji své rodině za veškerou podporu v průběhu studia.

OBSAH ÚVOD... 13 1 KOORDINACE SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V RÁMCI EU... 15 1.1 ZÁKLADNÍ DOKUMENTY UPRAVUJÍCÍ SOCIÁLNÍ OBLAST... 16 1.2 PŮSOBNOST NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) Č. 883/2004... 17 1.2.1 OSOBNÍ PŮSOBNOST KOORDINACE... 18 1.2.2 VĚCNÁ PŮSOBNOST KOORDINACE... 19 1.3 ZÁKLADNÍ PRINCIPY KOORDINACE... 20 1.3.1 ROVNÉ ZACHÁZENÍ... 20 1.3.2 POUŽITÍ JEDNOHO PRÁVNÍHO ŘÁDU... 21 1.3.3 SČÍTÁNÍ DOB POJIŠTĚNÍ... 22 1.3.4 EXPORT DÁVEK (ZACHOVÁNÍ NABYTÝCH PRÁV)... 22 1.4 INSTITUCIONÁLNÍ ZABEZPEČENÍ KOORDINACE A SPOLUPRÁCE MEZI ČLENSKÝMI STÁTY... 23 2 ZABEZPEČENÍ MIGRANTŮ V RÁMCI SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ČR... 25 2.1 IMIGRAČNÍ POVINNOSTI... 26 2.2 PRÁVA MIGRANTŮ VE VYBRANÝCH OBLASTECH SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ... 28 2.2.1 ZDRAVOTNÍ PÉČE... 28 2.2.2 PENĚŽITÉ DÁVKY V NEMOCI... 29 2.2.3 DÁVKY PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH A NEMOCECH Z POVOLÁNÍ... 30 2.2.4 STAROBNÍ DŮCHODY... 30 2.2.5 DÁVKY V NEZAMĚSTNANOSTI... 32 2.3 NEEXPORTOVATELNÉ DÁVKY... 33 2.4 MEZINÁRODNÍ SMLOUVY UZAVŘENÉ ČESKOU REPUBLIKOU... 33 2.5 MIGRUJÍCÍ OSOBY V ČESKÉ REPUBLICE PODLE STÁTNÍHO OBČANSTVÍ... 34 3 ZABEZPEČENÍ MIGRANTŮ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU... 38 3.1 ČEŠI MIGRUJÍCÍ ZA PRACÍ DO JINÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU... 38 3.2 SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ... 39 3.2.1 ZDRAVOTNÍ PÉČE... 41 3.2.2 PENĚŽITÉ DÁVKY V NEMOCI... 42 3.2.3 DÁVKY PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH A NEMOCECH Z POVOLÁNÍ... 42 3.2.4 STAROBNÍ DŮCHODY... 43 3.2.5 DÁVKY V NEZAMĚSTNANOSTI... 44

3.3 SYSTÉM SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V NĚMECKU... 44 3.3.1 ZDRAVOTNÍ PÉČE... 46 3.3.2 PENĚŽITÉ DÁVKY V NEMOCI... 46 3.3.3 DÁVKY PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH A NEMOCECH Z POVOLÁNÍ... 47 3.3.4 STAROBNÍ DŮCHODY... 47 3.3.5 DÁVKY V NEZAMĚSTNANOSTI... 48 3.4 ZHODNOCENÍ ZABEZPEČENÍ MIGRANTŮ V RÁMCI SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ VELKÉ BRITÁNIE A NĚMECKA... 49 ZÁVĚR... 54 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 56 SEZNAM TABULEK... 60 SEZNAM PŘÍLOH... 61

ÚVOD Systémy sociálního zabezpečení prošly od svých počátků značným vývojem. V každé zemi Evropské unie se lidem v případě sociálních událostí snaží pomoci stát prostřednictvím různých peněžních či věcných dávek plynoucích ze systémů sociálního zabezpečení. V jednotlivých zemích se však tyto systémy liší, poněvadž jsou výsledkem historického a kulturního vývoje. V právních předpisech EU jsou zakotveny čtyři základní svobody, z nichž nejvýraznější je právo občanů členských států pracovat kdekoli v rámci EU. Těmto migrujícím osobám musí být zaručena stejná práva v sociální oblasti, jako kdyby pracovali po celý život pouze ve státě svého bydliště. Z těchto důvodů bylo nezbytné vytvořit mezinárodní koordinační systém sociálního zabezpečení chránící migrující pracovníky. V této souvislosti považujeme za migrující osoby všechny pracovníky, kteří hledají zaměstnání v jiných zemích, než jakých jsou státními příslušníky. Cílem předkládané bakalářské práce je analýza systému sociálního zabezpečení z hlediska migrujících osob, a to migrantů - cizinců, jenž vykonávají výdělečnou činnost v České republice, a dále českých migrujících pracovníků ve vybraných zemích EU. Dalším cílem práce je zjistit, jakou roli v koordinaci představuje EU v oblasti zabezpečení migrujících osob. Bakalářská práce je rozčleněna do tří hlavních kapitol. V první kapitole je nastíněn historický vývoj koordinace systémů sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie, včetně mezinárodních dokumentů upravujících tuto oblast. Dále je vymezena osobní a věcná působnost koordinace, tzn. na jaké osoby a oblasti sociálního zabezpečení se zmíněné právní předpisy vztahují. Dalším bodem jsou čtyři základní principy koordinace, jenž zaručují, že je migrující pracovník při výkonu zaměstnání v jiném členském státě EU zajištěn v rámci sociálního zabezpečení stejně, jako osoby pracující po celý život ve státě svého bydliště. Na konci první kapitoly jsou uvedeny instituce, jejichž spolupráce zajišťuje celý mechanismus koordinace sociálního zabezpečení. Obsahem druhé kapitoly je zabezpečení migrujících osob v rámci systému sociálního zabezpečení v České republice. Nejdříve jsou uvedeny základní informace týkající se českého sociálního systému a dále jsou již vymezeny práva a povinnosti migrantů ve vybraných oblastech sociálního zabezpečení zdravotní péče, peněžní dávky v nemoci, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, starobní důchody a dávky v nezaměstnanosti. Také je zde zmapováno, ze kterých zemí u nás pracuje nejvíce migrantů. 13

Třetí kapitola je zaměřena na zabezpečení českých migrantů v rámci systémů sociálních zabezpečení ve vybraných zemích EU. Byly vybrány dvě země Velká Británie a Německo, a to z toho důvodu, že právě do těchto států míří za prací nejvíce Čechů. V závěru této kapitoly jsou porovnány a zhodnoceny vybrané oblasti sociálního zabezpečení v obou zemích. Následně je vyjádřeno doporučení autorky, který z analyzovaných států by si v pozici migrující osoby zvolila. Při zpracování bakalářské práce byly použity následující metody: sběr dat, deskripce, analýza, komparace. Důvodem pro výběr a zpracování tohoto tématu byl zájem o problematiku sociálního zabezpečení a zároveň získání a prohloubení znalostí v oblasti zajištění migrantů nejen v rámci systému sociálního zabezpečení v České republice, ale i v jiných státech Evropské unie. 14

1 Koordinace systému sociálního zabezpečení v rámci EU Koordinace systémů sociálního zabezpečení prošla v průběhu let značným vývojem. Můžeme konstatovat, že započala v 90. letech 19. století, kdy Německo a Rakousko vytvořily první systémy sociálního zabezpečení. V tomto období vznikla také první mezistátní dohoda týkající se povinného úrazového a nemocenského pojištění. Nárůst dalších bilaterálních dohod spadá do první poloviny 20. století, kdy dochází k zavádění systémů sociálního pojištění i v jiných evropských státech. 1 Počátek evropské koordinace je spojen s přijetím dvou Prozatímních dohod 2 dne 11. prosince 1953, jež jsou prvním krokem k nahrazení systému bilaterálních smluv smlouvou multilaterální. Ve stejné době byla podepsána i Evropská úmluva o sociální a zdravotní pomoci. Tato úmluva v podstatě nahradila bilaterální smlouvy o sociální a zdravotní pomoci v Evropě. Tímto krokem vznikl evropský systém koordinace sociální ochrany. 3 Již při vzniku EHS v roce 1957 se projevovaly značné rozdíly v sociálním zabezpečení v jednotlivých členských státech, a proto byla přijata opatření umožňující svobodný pohyb pracovníků a jejich sociální ochranu. V roce 1961 byl v Turíně přijat jeden z nejdůležitějších mezinárodních dokumentů sociální povahy - Evropská sociální charta, jež zakotvuje 19 základních sociálních práv, mimo jiné právo na rovné zacházení pro migrující pracovníky. Členské státy provozovaly své systémy sociálního zabezpečení, od této chvíle však byli pracovníci chráněni, pokud si našli práci v jiném státě EU či se za hranice přestěhovali. 4 Systémy sociálního zabezpečení jsou v jednotlivých státech EU upraveny jejich vnitrostátními právními předpisy. Každý členských stát rozhoduje o druzích dávek, které bude poskytovat, včetně podmínek nároku na ně, jejich výše a délky vyplácení. Systémy sociálního zabezpečení se v jednotlivých členských státech liší, poněvadž jsou výsledkem historického vývoje a tradic, zakotvených v jejich kultuře. Předpisy EU týkající se koordinace sociálního zabezpečení nenahrazují vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení jedním evropským sociálním systémem. Tyto předpisy se snaží tyto sociální systémy koordinovat, ne je harmonizovat. Jsou proto stanovena společná pravidla a zásady, které při uplatňování 1 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 8. 2 Evropská prozatímní dohoda o systémech sociálního zabezpečení ve stáří, invaliditě a při ztrátě živitele a Evropská prozatímní dohoda o systémech sociálních zabezpečení jiných než ve stáří, invaliditě a při ztrátě živitele. 3 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 11-12. 4 Černá J., Vacík A. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie, s. 24. 15

vnitrostátních právních předpisů musí dodržovat všechny vnitrostátní orgány a instituce sociálního zabezpečení. 5 Předpisy Evropské unie týkající se koordinace sociálního zabezpečení jsou zavedeny proto, aby byla migrujícím pracovníkům, kteří využijí právo na volný pohyb a pobyt v rámci Evropské unie, zaručena dostatečná ochrana. Lidé, kteří využijí svého práva na pohyb v rámci Evropy, nesmí být v horším postavení než osoby, které bydlí a pracují po celý svůj život jen v jednom členském státě. 1.1 Základní dokumenty upravující sociální oblast K rozvoji sociální politiky v Evropských společenstvích významně přispěly následující dokumenty: Jednotný evropský akt přijatý v roce 1987, Charta základních sociálních práv pracujících z roku 1989 a Dohoda o sociální politice, přijatá v rámci Maastrichtské smlouvy v roce 1993. Mezi významné dokumenty rovněž patří Zelená kniha o Evropské sociální politice a Bílá kniha o růstu, soudržnosti a zaměstnanosti z roku 1993. Dalším důležitým krokem ve vývoji evropské sociální politiky se stala Amsterodamská smlouva z roku 1999, jež přispěla k modernizaci evropského pracovního práva a je základem ekonomické prosperity a růstu zaměstnanosti v EU. Evropská sociální agenda, přijatá na zasedání Evropské rady v Nice v roce 2000, formulovala konkrétní priority budoucí sociální politiky. Základním strategickým cílem bylo stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více pracovními místy a s větší sociální soudržností. 6 Právo občanů členských států pracovat kdekoli v rámci EU je jednou ze základních svobod 7, jak plyne z článku 39 Smlouvy o založení Evropského společenství z roku 1958 a nyní z článku 45 Smlouvy o fungování EU (tzv. Lisabonské smlouvy), jež vstoupila v platnost v roce 2009. Pokud by nebyly překonány rozdíly v systémech sociálního zabezpečení, bylo by uvedené právo vážně omezeno. Aby bylo uvedené právo realizovatelné, musí být v primární právu 8 zakotven úkol přijmout taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění svobodného pohybu pracovníků. Pro splnění tohoto cíle přijala Rada ES spolu s Evropským Parlamentem několik nařízení ve formě tzv. sekundární legislativy. Jako poslední bylo přijato Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a po náročných jednáních byl v roce 2009 přijat k tomuto Nařízení prováděcí 5 Předpisy EU v oblasti sociálního zabezpečení. Lucemburk : Úřad pro publikace Evropské unie, 2011, s. 8. 6 GREGOROVÁ, Z. a I. PÍCHOVÁ. Základy pracovního práva a sociálního zabezpečení v Evropských společenstvích, s. 14. 7 Základní svobody - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. 8 Smlouva o založení EHS a Smlouva o fungování Evropské unie (Lisabonská smlouva). 16

předpis pod názvem Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Obě nařízení vstoupila v platnost dne 1. května 2010 a nahrazují tak nařízení 1408/7 9 a 547/72 10. Smyslem Nařízení je zajistit, aby migrující osoba zaměstnaná ve více zemích neztratila své nároky na sociální dávky z důvodu jiného občanství, bydliště, či proto, že v žádné z nich nesplnila potřebnou dobu pojištění stanovenou předpisy té které země. Výše uvedená nařízení představují závazné, nad národní právní předpisy postavené předpisy Evropské unie koordinující systémy sociálního zabezpečení všech členských států. 11 Zmíněná nová Nařízení se vztahují na všechny členské státy EU včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska 12, jenž jsou součástí Evropského hospodářského prostoru, ale ne Evropské unie, a dále na Švýcarsko 13. 14 Dne 1.1.2011 vstoupilo v platnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1231/2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009 na příslušníky třetích zemí, na které se dříve tato nařízení nevztahovala z důvodu jejich státní příslušnosti. 15 1.2 Působnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 Pro správnou aplikaci tohoto právního předpisu je zapotřebí správně určit, na jaké situace a případy jej lze použít. 16 Z územního hlediska se koordinace sociálního zabezpečení vztahuje nejen na 27 členských států Evropské unie 17, ale i na Norsko, Island a Lichtenštejnsko, jenž patří do Evropského hospodářského prostoru, ale nejsou součástí Evropské unie, a dále na Švýcarsko. Koordinační 9 Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ze dne 14. června 1971. 10 Nařízení Rady (EHS) č. 574/72, který se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení (EHS) č. 1408/71, ze dne 21. března 1972. 11 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha : MPSV, 2009, s. 6-7. 12 Tyto tři státy přistoupily k aplikaci nových koordinačních nařízení od 1.6.2012. 13 K aplikaci nových koordinačních zařízení se Švýcarsko zavázalo od 1.4.2012. 14 Určení státu pojištění [online]. Aktualizováno 19.2.2012 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/evropska-unie/urceni-statu-pojisteni/. 15 Tamtéž. 16 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 39. 17 Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. 17

nařízení se tedy vztahují na 31 evropských států a navíc také na některá území mimo Evropu 18, jež administrativně spadají pod správu některého z členských států. 19 Velice důležité je kromě územní působnosti správně určit osobní a věcnou působnost, které se v průběhu let značně vyvíjely. Jednalo se o rozšiřování a zahrnování do koordinace stále více skupin osob i druhů dávek a služeb poskytovaných ze systémů sociálního zabezpečení v jednotlivých členských státech. 20 1.2.1 Osobní působnost koordinace Nařízení č. 883/04 vymezuje osobní působnost v článku 2 následovně: 1. Toto nařízení se vztahuje na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé. 2. Toto nařízení se vztahuje také na pozůstalé osob, které podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, jsou-li jejich pozůstalí státními příslušníky členského státu nebo osobami bez státní příslušnosti anebo uprchlíky bydlícími na území členského státu. 21 Koordinace sociálního zabezpečení se tedy vztahuje na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné, pozůstalé osoby, státní úředníky, studenty, poživatele důchodů, nezaměstnané a další neaktivní osoby. 22 Na základě nařízení 1231/2010 jsou do koordinace zahrnuti i občané třetích států legálně pobývající na území některého z členských států EU. 23 Nařízení č. 883/04 v článku 1 definuje pojmy upřesňující osobní působnost. Objasním na tomto místě pouze ty z nich, jenž považuji v této souvislosti za nejdůležitější. Pojmy zaměstnání a samostatná výdělečná činnost je shodně vymezena jako každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. 18 Azory, Baleárské ostrovy, Ceuto, Kanárské ostrovy, Francouzská Guayana, Gibraltar, Guadeloupe, Hebridy, Ostrov Wight, Madeira, Martinik, Melika, Orknejské ostrovy, Réunion, Shetlandské ostrovy a Západní ostrovy. 19 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 39. 20 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 40. 21 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. 22 ČERNÁ, J. a A. VACÍK. Právo sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie, s. 27-31. 23 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 42. 18

Za pojištěnou osobu považuje každou osobu, jež splňuje podmínky nároku na dávky vyžadované právními předpisy příslušného členského státu. Příhraničním pracovníkem se rozumí každá osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná v určitém členském státě, která má bydliště v jiném členském státě, do něhož se zpravidla vrací denně nebo alespoň jednou týdně. Za rodinného příslušníka se považuje osoba stanovená nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo označená za člena domácnosti právními předpisy, podle kterých se poskytují dávky. Dalším důležitým pojmem je vyslaný pracovník, jenž v článku 1 vysvětlen není. Rozumí se jím osoba, která je zaměstnaná v jednom státě EU, avšak je dočasně vyslána do jiného členského státu kvůli výkonu práce pro svůj podnik. Doba vyslání činí 12 měsíců, tuto dobu lze ve výjimečných případech prodloužit na 24 měsíců. 24 1.2.2 Věcná působnost koordinace Věcná působnost je vymezena v článku 3 Nařízení 883/04. Vztahuje se na následující oblasti sociálního zabezpečení: a) dávky v nemoci, b) dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky, c) dávky v invaliditě, d) dávky ve stáří, e) pozůstalostní dávky, f) dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, g) pohřebné, h) dávky v nezaměstnanosti, 24 Předpisy EU v oblasti sociálního zabezpečení. Lucemburk : Úřad pro publikace Evropské unie, 2011, s. 45. 19

i) předdůchodové dávky, j) rodinné dávky. 25 Nařízení definuje věcný rozsah z hlediska sociálních událostí, poněvadž jednotlivé členské státy koncipují své soustavy sociálního zabezpečení jinak. Sociální události jsou tím, co tyto státy spojuje v oblasti sociální ochrany migrujících osob. 26 Předdůchodové dávky, uvedené ve výčtu oblastí sociálního zabezpečení, v českém právním systému nenalezneme. Česká legislativa vymezuje pouze předčasné starobní důchody, které však podle definice předdůchodových dávek uvedené v čl. 1 písm. x) Nařízení 883/04 nelze za tyto dávky považovat. 27 Nařízení obsahuje také negativní vymezení věcného rozsahu. Je zde uvedeno, že se nevztahuje na sociální a léčebnou pomoc a na dávky týkající se obětí a následků války. 28 1.3 Základní principy koordinace Koordinace sociálního zabezpečení představuje poměrně komplikovanou oblast práva EU. Pro zjednodušení byly identifikovány základní koordinační principy, které zajišťují úspěšnou a bezproblémovou aplikaci koordinace. Tyto principy, jenž vyplývají z Nařízení 883/04, zaručují, že každému migrujícímu pracovníkovi v rámci EU bude zajištěna sociální ochrana stejně, jako kdyby za prací nemigroval a pracoval ve státě bydliště. 29 1.3.1 Rovné zacházení Jedná se o stěžejní princip celé evropské integrace, jenž se prolíná všemi dalšími principy koordinace. Účelem je zajištění rovného postavení migrujícím osobám s těmi, kteří zůstávají po celý svůj život v jednom členském státě, tzn. zabezpečení stejných dávek. Z tohoto principu pak vychází povinnost vyvézt dávku do ciziny, pokud pro její poskytnutí byly splněny podmínky, nebo sečíst doby pojištění. 30 Tato zásada je vymezena v článku 4 Nařízení 883/04 takto: Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci. 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. 26 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 45. 27 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 26. 28 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. 29 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 50-51. 30 Tamtéž. 20

Princip rovného zacházení zakazuje nejen formy přímé diskriminace z důvodů státní příslušnosti, ale i formy nepřímé diskriminace, jež navenek vystupují neutrálně, avšak prakticky znevýhodňují občany jiných členských států oproti vlastním státním příslušníkům. 31 Pod tento princip lze podřadit relativně nový princip princip asimilace faktů neboli Princip rovného nakládání s dávkami, příjmy, skutečnostmi nebo událostmi, jenž se nachází v článku 5 Nařízení 883/04. K dávkám poskytovaným jiným státem či ke skutečnostem, které nastaly v jiném státě, se přistupuje stejně, jako by tyto dávky byly poskytovány či události nastaly na území dotčeného členského státu. 32 1.3.2 Použití jednoho právního řádu Bez existence této zásady by mohlo dojít k situaci, kdy by se na migrující osobu nevztahoval žádný právní řád (negativní kolize) nebo by se na ni vztahovaly právní řády dvou či více zemí (pozitivní kolize). Mohlo by se tedy stát, že by migrující osoba nebyla pojištěna vůbec, pokud by bydlela ve státě, kde je pojištění odvozeno ze zaměstnání, ale současně pracovala ve státě, kde je pojištění spjato s bydlištěm. Nebo naopak by osoba musela odvádět dvojí pojistné v případě, že by bydlela ve státě, který pojištění váže na bydliště, a zároveň pracovala v jiném členském státě, kde se pojištění váže na zaměstnání. Úkolem je zabránit těmto negativním i pozitivním konfliktům právních řádů. 33 Zde nastává problém určení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení. Nejdůležitější zásadou je příslušnost k právním přepisům toho státu, ve kterém zaměstnaná či samostatně výdělečně činná osoba vykonává výdělečnou činnost bez ohledu na místo jejího bydliště. Existuje zde však řada výjimek, které se nejčastěji použijí u pracovníků vyslaných do zahraničí (čl. 12), smluvních zaměstnanců ES (čl. 15), státních úředníků (čl. 11 (3b)) a migrujících osob pracujících na území dvou a více států EU (čl. 13). 34 Pracovníci vyslaní zaměstnavatelem do jiného členského státu za účelem dočasného výkonu práce mohou při splnění výše zmíněných podmínek zůstat i nadále pojištěni v původním systému sociálního zabezpečení. V případě souběhu výkonu závislé činnosti v různých členských státech je upřednostňováno pravidlo bydliště. Pracovník však musí splňovat požadavek - vykonávat ve státě bydliště podstatnou část práce, což znamená provozovat zde více než 25 % všech aktivit (obrat, odpracovaná doba, odměna či příjem z výkonu činnosti). 35 31 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha : MPSV, 2009, s. 8. 32 Tamtéž. 33 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha : MPSV, 2009, s. 9. 34 Tamtéž. 35 RYTÍŘOVÁ, L. a J. TEPPEROVÁ. Mezinárodní zaměstnávání, vysílání a pronájem pracovníků: daň z příjmů a pojištění, mezinárodní smlouvy, pravidla EU, podrobné případové studie, s. 37. 21

Obecná pravidla pro určení příslušnosti k právním předpisům jsou upravena v článku 11 Nařízení 883/04. 1.3.3 Sčítání dob pojištění Tato zásada také zabraňuje nevýhodnému postavení migrujících pracovníků. Tyto osoby často pracují v jiném státě, než jehož jsou občany, a v důsledku toho odvádějí příspěvky do pojistných systémů v jiném členském státě. Stále častěji se stává, že pracovníci postupně nacházejí zaměstnání v několika členských státech, tudíž se účastní více systémů sociálního zabezpečení. Ve všech členských státech obsahují sociální systémy jako jednu z podmínek získání nároku na dávky určitou minimální dobu pojištění, bydlení či zaměstnání. 36 Když člověk tráví svůj pracovní život ve více členských státech, může se stát, že nesplní předepsanou dobu pro nárok na dávky ani v jednom z nich. Pro nápravu této situace Nařízení č. 883/04 v článku 6 stanovuje: Příslušné instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování, trvání nebo opětné nabytí nároku na dávky získáním dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, přihlíží v nezbytném rozsahu k získaným dobám pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly získány podle právních předpisů, které tato instituce uplatňuje. Tento princip platí pro všechny druhy dávek. 37 1.3.4 Export dávek (zachování nabytých práv) Tento princip zajišťuje exportování dávek do jiného členského státu v případě, že se migrující osoba, která má na tyto dávky nárok, přestěhuje do jiného státu EU. Tato zásada je velice důležitá, poněvadž zaručuje ochranu nabytých práv, avšak je dosti nákladná. 38 Zakotvena je v článku 7 Nařízení 883/04 následovně: Nestanoví-li toto nařízení jinak, peněžité dávky náležející podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nebo podle tohoto nařízení nelze snížit, změnit, pozastavit, odejmout nebo konfiskovat z toho důvodu, že příjemce nebo jeho rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě než ve státě, ve kterém se nachází instituce odpovědná za poskytování dávek. 36 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 55-56. 37 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha : MPSV, 2009, s. 11. 38 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 56. 22

1.4 Institucionální zabezpečení koordinace a spolupráce mezi členskými státy Koordinace sociálního zabezpečení v rámci EU vyžaduje nejen správný a důsledný výklad základních pravidel ukotvených ve výše zmíněných nařízeních, ale nezbytná je i spolupráce úřadů a institucí členských států. Politicky nejdůležitější roli mají tzv. příslušné úřady, což jsou zpravidla ministerstva či obdobné úřady a orgány výkonné moci jednotlivých členských států, jenž jsou zodpovědné za určitou koordinovanou oblast. Dále se rozlišují tzv. kompetentní instituce a tzv. instituce v místě pobytu či bydliště. Jedná se o dvě rozdílné instituce dvou rozdílných států, z nichž jedna je příslušná k výplatě dávky a druhá zprostředkovává spolupráci v místě, kde migrující osoba pobývá. Důležitou roli pro zajištění mezinárodní spolupráce hrají tzv. styčné orgány, které usnadňují vzájemnou komunikaci mezi institucemi členských států. Slouží k poskytování informací a pomoci občanům, institucím i zaměstnavatelům. 39 V Nařízení č. 883/04 jsou vymezeny další 4 orgány. Prvním je Správní komise pro koordinaci sociálního zabezpečení (čl. 71) zřízená jako orgán při Evropské komisi, skládající se ze zástupců vlád každého členského státu, kterým v případě potřeby pomáhají odborní poradci. Schází se alespoň jednou za tři měsíce a těchto schůzí se účastní s poradním hlasem zástupce Evropské komise. Sekretářské služby poskytuje jednotka pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, která pracuje v rámci Generálního ředitelství pro zaměstnanost, ekonomické vztahy a sociální záležitosti. 40 Úkoly Správní komise jsou stanoveny článkem 72 a týkají se řešení všech administrativních záležitostí a předkládání návrhů Evropské komisi souvisejících se zlepšováním a modernizací právních předpisů EU. Zabývá se také posilováním a rozvíjením spolupráce mezi členskými státy a jejich institucemi. 41 Článkem 73 Nařízení 883/04 se při správní komisi zřizuje technická komise pro zpracování údajů, která se zabývá přípravou a realizací přechodu na elektronickou výměnu dat. 42 Správní komisi pomáhá s prováděním úkolů spojených s účetnictvím účetní komise (čl. 74), která se skládá ze dvou zástupců jmenovaných příslušnými úřady jednotlivých členských států. 43 39 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 181-182. 40 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha : MPSV, 2009, s. 42. 41 Článek 72 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. 42 Článek 73 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. 43 Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie. Praha : MPSV, 2009, s. 43. 23

Posledním orgánem je Poradní výbor pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení migrujících pracovníků, který se zabývá koordinací zákonů v oblasti sociálního zabezpečení. Jeho existence je upravena článkem 75 Nařízení 883/04. Členem výboru je za každý členský stát: jeden zástupce vlády, jeden zástupce odborových organizací a jeden zástupce zaměstnavatelů. Pro každou skupinu je jmenován jeden náhradník za každý členský stát. Poradnímu výboru, který se schází alespoň jednou za rok, předsedá zástupce Evropské komise. Úkolem výboru je zkoumat obecné nebo zásadní otázky a problémy související s prováděním Nařízení. Má též povinnost zaujímat stanoviska pro správní komisi a formulovat návrhy na případné revize Nařízení. 44 Správné fungování celého mechanismu koordinace je založeno na vzájemné administrativní pomoci a spolupráci orgánů členských států. Příslušné úřady se musí vzájemně informovat o všech změnách, ke kterým dochází v jejich systémech, a o všech skutečnostech, které by mohly mít vliv na správnou aplikaci předpisů. Přenos informací a výměna dat jsou primárně založeny na elektronické komunikaci prostřednictvím elektronických dokumentů (tzv. SEDy) mezi institucemi všech států EU. Jelikož není vhodné spoléhat v každé situaci pouze jen na zmíněné elektronické dokumenty, byly proto schváleny i dokumenty v papírové formě. Tyto přenositelné doklady jsou vydávány přímo dotčeným osobám, které skrze ně uplatňují své nároky u institucí jiných států EU. Pro překonání jazykových bariér je struktura formulářů stejná ve všech státech, to znamená, že dokumenty obsahují identické údaje na stejných polích. 45 Přehled formulářů včetně vymezení jejich účelu je uveden v Příloze 1. 44 Článek 75 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. 45 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 183-184. 24

2 Zabezpečení migrantů v rámci sociálního zabezpečení ČR Systém sociálního zabezpečení v České republice je strukturován do třech základních pilířů: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Sociální pojištění zahrnuje pojistné na důchodové zabezpečení, pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Složky systému sociálního zabezpečení jsou financovány ze státního rozpočtu. V některých publikacích autoři zařazují do systému sociálního zabezpečení též zdravotní pojištění, jež je financováno prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Pojistné hradí zaměstnavatelé, zaměstnanci i osoby samostatně výdělečně činné. Za některé osoby je plátcem pojistného stát, např. studenti, ženy na mateřské dovolené, důchodci atd. Důchodové pojištění, zdravotní pojištění a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti jsou povinné pro zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné; nemocenské pojištění je povinné pouze pro zaměstnance, pro osoby samostatně výdělečně je dobrovolné. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance na sociální pojištění 31,5 % z vyměřovacího základu, přičemž 6,5 % strhává zaměstnanci z jeho hrubé mzdy a 25 % hradí zaměstnavatel ze svých prostředků. Na zdravotní pojištění zaměstnavatel odvádí 13,5 % z vyměřovacího základu, kde 4,5 % je strženo zaměstnanci a 9 % opět hradí zaměstnavatel. Vyměřovacím základem je úhrn příjmů ze závislé činnosti. Zdravotní pojištění je povinné pro všechny osoby s trvalým bydlištěm v České republice, dále pro osoby, jejichž zaměstnavatel má sídlo na našem území, a osoby samostatně výdělečně činné. Občané Evropské unie, kteří v České republice vykonávají závislou i samostatně výdělečnou činnost, jsou rovněž pojištěni. Ústředním orgánem v této oblasti je ministerstvo zdravotnictví. Pojištěnci si mohou vybrat jednu z 9 zdravotních pojišťoven, které pojištění poskytují. 46 Oblast důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění spadá do kompetence České správy sociálního zabezpečení, jež je podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí. ČSSZ mimo jiné vykonává dohled nad 76 okresními správami sociálního zabezpečení. Pojištění pro případ nezaměstnanosti je povinný příspěvkově financovaný systém sociálního pojištění, jehož prostřednictvím jsou vypláceny dávky vázané na výdělek. V jednotlivých regionech jsou zřízeny úřady práce, jež spadají pod správu Ministerstva práce a sociálních 46 Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení v České republice. Evropská unie, 2011, s. 5-6. 25

věcí. Jejich úkolem je vyplácení podpor v nezaměstnanosti, vedení evidence uchazečů o zaměstnání a zabývají se také podporou tvorby pracovních míst. 47 Systém státní sociální podpory je nepříspěvkový systém financovaný ze státního rozpočtu. Skrze tento systém stát pomáhá zajistit výživu a další osobní potřeby zejména rodinám s nezaopatřenými dětmi, jež nejsou schopny si tyto potřeby zabezpečit vlastními schopnostmi a finančními prostředky. Tento systém rovněž spravují úřady práce. Systém sociální pomoci zahrnuje nejen sociální služby a pomoc v hmotné nouzi, ale i dávky poskytované zdravotně postiženým osobám. Je financován ze státního rozpočtu (z daní) a výplatu dávek zajišťují orgány místní správy. 48 2.1 Imigrační povinnosti Mezi první povinnosti, kterými se migrující pracovníci ze zahraničí a jejich čeští zaměstnavatelé musí zabývat, jsou povinnosti týkající se povolení k pobytu a pracovního povolení. V České republice upravuje tuto oblast česká legislativa i právní předpisy EU. Pro určení zmiňovaných povinností je rozhodující státní příslušnost pracovníka. Občané EU a jejich rodinní příslušníci nemají mnoho povinností, jelikož by omezení bránila naplnění jedné ze základních svobod EU volného pohybu osob, kdežto povinnosti pro občany jiných států jsou dosti přísné. 49 Občané EU, včetně občanů Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska, nepotřebují vízum pro pobyt na území České republiky. Jejich jedinou povinností je tzv. ohlašovací povinnost, a to v situaci, že předpokládaná délka pobytu činí více než 30 dnů. V tomto případě musí svoji přítomnost ohlásit příslušnému odboru cizinecké policie ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území České republiky. Pokud občané EU hodlají pobývat na území ČR déle než 3 měsíce, mohou požádat o vydání potvrzení o přechodném pobytu. Žádost se podává na jakémkoli pracovišti odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Pokud občané EU nepřetržitě pobývají na území České republiky po dobu pěti let, mohou na zmíněném místě požádat o trvalý pobyt. 50 47 Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení v České republice. Evropská unie, 2011, s. 5-6. 48 Tamtéž. 49 RYTÍŘOVÁ, L. a J. TEPPEROVÁ. Mezinárodní zaměstnávání, vysílání a pronájem pracovníků: daň z příjmů a pojištění, mezinárodní smlouvy, pravidla EU, podrobné případové studie, s. 48-51. 50 Tamtéž. 26

Občané EU mohou vykonávat výdělečnou činnost na území České republiky bez jakéhokoliv pracovního povolení. Jedinou povinnost má český zaměstnavatel, u kterého je občan EU zaměstnán, a to informovat o této skutečnosti Úřad práce nejpozději v den nástupu pracovníků do zaměstnání. 51 Občané třetích zemí jsou označováni jako cizinci, a to zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Jelikož je Česká republika součástí schengenského prostoru, je pobyt cizinců na našem území řízen mimo jiné též legislativou upravující tuto oblast. Podle této legislativy mohou na území České republiky či jiných schengenských států pobývat občané států s bezvízovým stykem 52, maximálně však po dobu tří měsíců během půl roku ode dne překročení vnější schengenské hranice vyznačeného na razítku v cestovním dokladu. Doba pobytu v jednotlivých státech se sčítá. Pokud občané třetích zemí nezískají dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu, musí po uplynutí tří měsíců tento prostor opustit. I po uplynutí této doby mohou na území České republiky pobývat osoby těch států, se kterými Česká republika před přistoupením k schengenskému prostoru uzavřela dvoustrannou smlouvu o bezvízovém styku. 53 Zaměstnávání cizinců je regulováno prostřednictvím pracovních povolení, zelených a modrých karet. Zelené i modré karty současně spojují povolení k pobytu a povolení k zaměstnání. Vystavují se vždy na konkrétní pracovní místo u konkrétního zaměstnavatele. 54 Zelené karty platí od ledna 2009 a byly zavedeny s cílem přilákat do České republiky kvalifikované pracovní síly ze třetích zemí. Představují povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území České republiky. Existují tři typy zelených karet. Typ A je vydáván pro vysoce kvalifikované pracovníky, typ B pro středně kvalifikované a typ C pro ostatní pracovníky. Platnost těchto karet je 3 roky s možností prodloužení u typů A a B za určitých podmínek. O zelenou kartu může cizinec požádat poté, kdy si nalezne volné pracovní místo inzerované zaměstnavatelem v centrální evidenci volných pracovních míst, jež lze obsadit držiteli těchto karet. Tuto evidenci vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. K vydání zelené karty není potřeba souhlas zaměstnavatele. 55 51 RYTÍŘOVÁ, L. a J. TEPPEROVÁ. Mezinárodní zaměstnávání, vysílání a pronájem pracovníků: daň z příjmů a pojištění, mezinárodní smlouvy, pravidla EU, podrobné případové studie, s. 48-51. 52 Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž občané musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejich státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. 53 RYTÍŘOVÁ, L. a J. TEPPEROVÁ. Mezinárodní zaměstnávání, vysílání a pronájem pracovníků: daň z příjmů a pojištění, mezinárodní smlouvy, pravidla EU, podrobné případové studie, s. 51. 54 HORÁKOVÁ, M. Mezinárodní pracovní migrace v České republice v době pokračující hospodářské recese v roce 2010, s. 8-9. 55 Tamtéž. 27

Na rozdíl od zelených karet jsou modré karty projektem EU a používají se od ledna 2011. Jsou povolením k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, za kterou se považuje řádně ukončené vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v délce alespoň tří let. Pro vydání modré karty je však nezbyté kontaktovat budoucího zaměstnavatele, s nímž musí žadatel nejdříve uzavřít pracovní smlouvu. 56 2.2 Práva migrantů ve vybraných oblastech sociálního zabezpečení V této kapitole se zaměřím na ty oblasti sociálního zabezpečení, se kterými se migrující osoba setká nejčastěji zdravotní péče, peněžité dávky v nemoci, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, starobní důchody a dávky v nezaměstnanosti. Uvedené dávky jsou exportovatelné, je proto možné vyvézt je do ciziny. Pokud se tedy osoba, která má na dávky nárok, přestěhuje do jiného členského státu, kompetentní instituce je povinna zmíněné dávky poslat do této země. Jestliže pracovník žije či pobývá v jiné zemi, než v jaké je zaměstnán (případ příhraničních pracovníků), budou mu peněžité dávky vypláceny do členského státu bydliště nebo pobytu ve výši dané předpisy státu, ve kterém byl pojištěn, a po dobu určenou těmito předpisy. 57 2.2.1 Zdravotní péče V České republice mají nárok na veřejnou zdravotní péči všechny osoby, které jsou povinny hradit zdravotní pojištění, a též osoby, za které platí toto pojištění stát (např. studenti, důchodci atd.). Migrující pracovníci mají rovněž nárok na nezbytnou zdravotní péči. Pro uplatnění tohoto nároku si musí migrant zažádat o Evropský průkaz zdravotního pojištění, který mu zdarma vydá instituce zdravotního pojištění v jeho zemi. Při jeho předložení, kdekoli v rámci EU, je migrantovi poskytnuta lékařská péče za stejných podmínek a za stejnou cenu, jako je poskytována tamním občanům. 58 V některých zemích je zdravotní péče poskytována zdarma, v jiných je nutná spoluúčast. V České republice si migrující osoby mohou svobodně vybrat lékaře v oboru primární péče, který má uzavřenou smlouvu s pojišťovnou dané osoby. Za návštěvu všeobecného, zubního či odborného lékaře je účtován poplatek ve výši 30 Kč a za návštěvu pohotovostní služby poplatek ve výši 90 Kč. Pacient je povinen uhradit poplatek za pobyt v nemocnici ve výši 100 Kč za den. Je také stanoven regulační poplatek v částce 30 Kč za každý předepsaný lék. 56 HORÁKOVÁ, M. Mezinárodní pracovní migrace v České republice v době pokračující hospodářské recese v roce 2010, s. 8-9. 57 Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení v České republice. Evropská unie, 2011, s. 24. 58 Předpisy EU v oblasti sociálního zabezpečení. Lucemburk : Úřad pro publikace Evropské unie, 2011, s. 25. 28

2.2.2. Peněžité dávky v nemoci Nemocenské pojištění tvoří v České republice významnou součást systému povinného sociálního pojištění zaměstnanců, kterým se v případě sociální události hradí dávky v závislosti na výši jejich příjmů. Zaměstnanci, jenž vydělávají méně než 2000 Kč měsíčně, anebo pracují méně než 14 kalendářních dnů v měsíci, nejsou povinni se účastnit pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné se mohou rozhodnout, zda si nemocenské pojištění budou hradit, avšak v případě jeho neplacení nemají nárok na dávky hrazené z tohoto pojištění. 59 Z nemocenského pojištění se vyplácejí 4 druhy dávek: dávka v nemoci, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství. Pro uplatnění nároku na dávky v nemoci musí nemocný předložit lékařské potvrzení od 1. dne nemoci. Nemocenská se vyplácí v případě pracovní neschopnosti potvrzené lékařem od 22. kalendářního dne nemoci. V období od 4. do 21. kalendářního dne vyplácí náhradu mzdy zaměstnavatel ve výši 60 % průměrného hrubého výdělku zaměstnance. Osoba samostatně výdělečně činná, která si hradí nemocenské pojištění, musí být pro vznik nároku na tuto dávku pojištěna nejméně po dobu tří měsíců před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Dávky v nemoci se vyplácejí po dobu maximálně 380 dní od začátku pracovní neschopnosti. Po uplynutí této doby nebo v případě přiznání částečného či plného invalidního důchodu nárok zaniká. 60 Podpora při ošetřování člena rodiny slouží k finanční podpoře zaměstnanců, kteří pečují o nemocné dítě nebo nemocného dospělého rodinného příslušníka, jež žijí ve společné domácnosti se zaměstnancem. Tato podpora se vyplácí nejdéle po dobu prvních 9 kalendářních dnů. Pokud je zaměstnanec samoživitel a stará se o dítě předškolního věku, je možné prodloužit pobírání této dávky na 16 dnů. 61 59 Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení v České republice. Evropská unie, 2011, s. 10-11. 60 Tamtéž. 61 Tamtéž. 29

2.2.3 Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání Pracovní úrazy a nemoci z povolání představují skutečnosti, které mohou vzniknout při plnění pracovních povinností. Každý zaměstnavatel zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance musí podle české legislativy mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škody, které by mu mohly vzniknout v souvislosti s výkonem pracovní činnosti. Všechny organizace jsou povinny platit příspěvky na toto pojištění za účelem chránění zaměstnanců pro případ úrazu, nemoci či úmrtí následkem výkonu zaměstnání. 62 V případě dočasné pracovní neschopnosti hradí náklady spojené s léčením zaměstnavatel, přičemž doba poskytování plnění je neomezená. Náhrada za ztrátu mzdy z důvodu pracovní neschopnosti se vyplácí až do věku 65 let. Výše dávek představuje rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a výší dávek v nemoci. V případě trvale snížené pracovní neschopnosti může být zaměstnanec shledán posudkovým lékařem z České správy sociálního zabezpečení za částečně či plně invalidní osobu. V tomto případě člověku náleží invalidní důchod. 63 Migrující pracovník, vykonávající výdělečnou činnost pro zaměstnavatele v České republice, má nárok v případě nemoci z povolání nebo pracovního úrazu na poskytnutí zmiňovaných dávek od tohoto zaměstnavatele či České správy sociálního zabezpečení. 2.2.4 Starobní důchody V případě starobních důchodů je sociální událostí dosažení určitého důchodového věku stanoveného právními předpisy států EU. Věk, od kdy má osoba nárok pobírat tyto dávky, se v jednotlivých zemích liší. Systémy zabezpečení ve stáří jsou v členských státech značně rozdílné. Rozlišujeme dva typy sociálních systémů: systémy založené na poskytování dávek osobám, které v nich byly pojištěny po určitou dobu (systém sociálního zabezpečení v České republice), systémy, které poskytují dávky všem osobám, které v daném státě bydlí (zejména systémy skandinávských států). 64 62 Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení v České republice. Evropská unie, 2011, s. 22. 63 Tamtéž. 64 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 145-146. 30

V České republice je důchodové zabezpečení součástí povinného systému sociálního pojištění, jenž je financováno z odvodů placených zaměstnavateli a zaměstnanci. Účast na pojištění je povinná jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné. Výše důchodových dávek se odvíjí od předešlého výdělku a doby placení příspěvků na pojištění. 65 Důchodové pojištění v České republice tvoří následující důchody: starobní důchod, invalidní důchod, vdovské a vdovecké důchody a sirotčí důchod. Starobní důchody patří mezi nejdůležitější dávky sociálního zabezpečení. Hlavními faktory pro vyměření výše důchodu jsou příjmy a doba pojištění. Starobní důchod se skládá ze dvou částí: ze základní výměry ve výši 2 230 Kč a procentní výměry, jež se stanoví z osobního vyměřovacího základu a počtu let účasti na pojištění. 66 V současné době mohou muži odcházet do důchodu ve věku 62 let a 8 měsíců, zatímco důchodový věk u žen závisí na počtu vychovávaných dětí. Postupně je však věk odchodu do důchodu prodlužován s tím, že nyní není stanovena horní věková hranice. Zároveň se prodlužuje i doba pojištění potřebná pro nárok na starobní důchod. Lidé, kteří mohou odejít do důchodu v roce 2013, musí být v systému pojištěni 29 let. 67 V této oblasti sociálního zabezpečení se nejvýznamněji projevuje princip sčítání dob pojištění a jeho dopady při výpočtu dílčích důchodů. U migrujících osob se pro splnění podmínek nároku na starobní dávky berou v úvahu doby pojištění 68 získané i v jiných zemích EU. Jelikož se jedná o dlouhodobé dávky, je nutné rozdělit náklady mezi všechny státy, v nichž byla migrující osoba pojištěna. Od každého státu mu tudíž náleží dávka odpovídající tamní získané době pojištění. Objevuje se zde ještě jedno specifikum. Migrantovi vzniká nárok na tyto dávky v každé členské zemi v jiný okamžik, poněvadž si státy zachovávají své sociální systémy a určují si věk odchodu do důchodu samy. 69 65 Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení v České republice. Evropská unie, 2011, s. 17-18. 66 Tamtéž. 67 Kdo dosáhne důchodového věku v roce 2013, musí získat 29 let důchodového pojištění [online]. 13.11.2012 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy- 2012/2012-11-13-kdo-dosahne-duchodoveho-veku-v-roce-2013-musi-ziskat-29-let-duchodoveho-pojisteni.htm. 68 Některé země vyžadují dlouhé doby pojištění např. 30 let. 69 KOLDINSKÁ, K. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU, s. 146-147. 31